4174.

Interpelace:

I. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení novojičínského časopisu ťVolksrufŤ,

II. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení brožury: Venkované! Poznejte nebezpečí!,

III. posl. dra Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťDeutsche Volkszeitung für das KuhländchenŤ,

IV. posl. Toužila a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o opětných konfiskacích ťRudého PrávaŤ,

V. posl. R. Fischera, Čermaka, Schweichharta a druhů min. spravedlnosti o konfiskaci č. 8 časopisu ťVolksstimmeŤ ze dne 28. ledna 1923, vycházejícího ve Varnsdorfu,

VI. posl. Blažka a soudr. ministru vnitra o časté a bezpříkladné konfiskaci periodického časopisu ťPrůbojŤ v Lounech,

VII. posl. Merty a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu ťBezvládíŤ v Praze,

VIII. posl. Toužila a soudr. vládě o neustálých konfiskacích deníku ťRudé PrávoŤ v Praze,

IX. posl. Daruly, Tausika a súdr. na ministra spravedlnosti o konfiskačnej praksi komunistických novín na Slovensku,

X. posl. Toužila, Skaláka a soudr. min. vnitra o konfiskaci časopisu ťRudé PrávoŤ v Praze,

XI. posl. dra Lehnerta a druhů min. spravedlnosti o zabavení periodických tiskopisů ťBrünner MontagsblattŤ ze dne 30. dubna a 7. května 1923,

XII. posl. dra Lelleyho a súdr. min. spravedlnost.i o protizákonnom postupe štát. zastupiteľstva v Bratislave.

I./4174 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení novojičínského časopisu ťVolksrufŤ.

V Novém Jičíně vydávaný bojovný list německé národní strany ťVolksrufŤ se těší zvláštní pozornosti pana státního zástupce. Každé číslo propadá jeho neúprosné červené tužce. Při tom bývají často zabavována místa, jež mohla v jiných časopisech vyjíti zcela bez překážek a výtek. Zvláště však články a zprávy o Židech vyvolávají velikou nelibost pana státního zástupce, i když jsou docela nevinné, takže nelze odmítnouti podezření, že státní zástupce drží svoji ochrannou ruku ještě zvláště nad příslušníky svého plemene. Dosud byly zabaveny:

V čísle 2:

Plémě.

Tou dobou nemáme v zemi deníku, jenž by Němci poskytl místo a příležitost, aby neústupně zaujal stanovisko k této palčivé otázce německé přítomnosti a budoucnosti. Tato skutečnost sama mluví za celé svazky.

Ten, kdo hledá pravdu, se však nedá zadržeti zřejmou nebo zastřenou vládou Židů, aby se podrobněji nezabýval touto důležitou otázkou; zvláště tenkráte ne, když ho zkušenosti z dějin, které osám prožil, přesvědčily, že obnovení německé národní pospolitosti předpokládá jasnou a rozhodnou odpověď na židovskou otázku.

Dnes chci nejdříve všeobecně a pokud možno stručně shrnouti, co rodilý Němec musí věděti a o čem musí uvažovati.

Chceme-li západní země jako kolébku arijského plemene a Německo jako srdce arijských národů zachrániti před úpadkem, chceme-li připraviti nové období arijské výše a hloubky života (kultury), pak musíme nejprve učiniti svým zákonem starý výrok mudrcův: ťPoznej sebe sama!Ť Rozpomínáme-li se na své vlastní, vrozené vlastnosti, probouzí se v nás vůle udržeti je a zvýšiti.

Poněvadž dlužno znovu budovati, budeme usilovati, vystavěti si svůj dům podle arijského práva: ťKaždému co mu patří!Ť Budeme nejen sami budovati dům a obdělávati pole k němu náležející, nýbrž v tomto domě a na této půdě budeme se říditi vlastním právem, vlastní vírou a jako krev vlastním životem, vyplývajícím z nejvnitřnějšího zákona svého plemene.

ťNa tom hlavně záleží: aby si severní Němec vybral severní ženu a s ní v čistém manželství plodil děti svého plemene a vychovával je v severním duchu. To jest: Pro vnitřní štěstí, jímž jest soulad života s jeho nejhlubší podstatou, ne pro získání pouhých peněz, v dobách křížení, plemen jest jedinou věcí, která stojí za námahu. S novým pokolením, jež bude opět očistěno od kalu, přijde vzestup již sám sebou. ťNeboť člověk jest to, jenž dělá své dějiny.Ť (O. Hauser, Plémě a otázky plemene v Německu, nákladem Dunckera ve Výmaru).

Musíme budovati sami sobě věrni. Tím jest naznačen hlavní úkol: plémě jako cíl. Neboť to, co, dnes jmenujeme německým národem, není čistým plemenem, nýbrž jest velice zakaleno cizorodými součástkami, takže se germánská složka krve, rozhodná pro německé plémě již dosti silně neuplatňuje. Když poznáme tento úkol, pak se nezachytí žádné židovsko-liberální bludné učení - ťsvobodaŤ, ťrovnostŤ. - Potom se také poznenáhlu opět oživí pospolitost příslušníků stejného plemene a její duch se zřejmě ukáže tvůrčím. Obnova našeho národa jest tedy ve své podstatě očištěním od smíšení. To není postup jen čistě hmotný, nýbrž také duševní. Vzájemné působení ducha a těla se nedá v pozemských formách zrušiti.

Z cizorodých složek v našem národě připadá Židům zcela zvláštní úkol a význam. Nikoliv teprve dnes a u nás. Vždy v dobách úpadku a přechodu vystupovali Židé do popředí. Liberální dějepisec Th. Mommsen nazývá je ťfermentem dekomposiceŤ, t. j. česky ťkvasem rozkladuŤ. Kam se vmísí, tam rozkládají. Tak působili již v římských dějinách. Richard Wagner nazývá je ťplastickým démonem úpadkuŤ, to jest: ztělesněným strašidlem úpadku. Národ, v němž se ukáží a v němž začnou působiti, jest blízký úpadku. A jak působí, naznačuje Goethe slovy: ťTento chytrý národ vidí jen jednu cestu otevřenu: Tam, kde panuje pořádek, tam nemá co očekávati.

Jak silní se stali lidé na této cestě v Německu, pociťují všichni Němci, kteří mají ještě vědomi vlastního původu. Ze 70 milionů německého jazyka ve střední Evropě můžeme 10 milionů považovati za Židy a Položidy. Příliv východních Židů v posledních letech ohromně rozmnožil počet Židů v německé střední Evropě.

Zánik veškeré duševní vázanosti (náboženství), která jedině zaručuje Arijci, pravou svobodu, padělání ariogermánských pojmů právních, uvolnění manželství, příbuzenstva, stavů a států pokračuje v téže míře, v níž židovství - tělesně a duševně - jako kvas rozkládá německou plemennou pospolitost. Při tom dlužno si ještě povšimnouti, že kromě Židů jsou mezi 60 miliony Němců silně zastoupeny také ještě složky tmavovlasého, krátkolebkého a krátkonohého, tak zvaného ťalpinskéhoŤ plemene, jehož vlastností jsou příbuzné židovským rysům povahy. Tyto dvě složky se podporují v rozvoji, jenž z německého národa hlavně germánského hrozí učiniti chaotickou (t. j. beztvárnou) smíšeninu. Obnovení jest očistou od smíšení. Plémě jest cílem. Jestliže se náš národ upevní radově, pak unikne úpadku, pak se odtrhne od modloslužby hmoty.

Žid Otto Weininger přiznává ve spise ťPohlaví a povahaŤ: ťŽid jest bezbožný člověk v nejširším smyslu toho slova. Každá víra jest hrdinská. Žid však nezná ani odvahy ani bázně jako citu ohrožené víry: není ani slunný ani démonický: jest jen rozkladný a nikdy skutečně neboří.Ť

Takto označuje Žid slabosti svého plemene. Z toho poznáváme, kde vězí naše síla: v budování ze slunného vnitra svědomí Bohem vštípeného. A jestliže bude zapotřebí, také v boření starého haraburdí, které nám upírá prostor a půdu při vybudování.

Židé však mají také silné stránky: houževnatost v pozemské drobné válce, která nevyžaduje celého vzepření těla a života, soudržnost všichni za jednoho - a nábožensky vznícenou silnou víru ve vyvolení svého plemene, která i tenkráte dále působí, když se dá pokřtíti. To je všude na světě udržuje pohromadě, ať přijmou kterýkoliv jazyk nebo kterékoliv vyznání. Odtud pochází mezinárodní plošina, z níž zaznívá mezi národy jako píseň krysaře slovo ťlidstvíŤ. - Neštěstí unikneme sebepoznáním. Pavel de Lagarde praví vše s napomenutím: ťHumanita (lidskost) jest naším hříchem, individualita (svéráz) naším úkolem! Ť

Einhart.

Dále z článku ťPísemnictví. Mezinárodní Žid. Světová otázkaŤ: Písemnictví.

Mezinárodní Žid. Světová otázka. Vydal Henry Ford. Do němčiny přeložil Pavel Lehman. Dva svazky. Není knihy, která by vzbudila hned tolik pozornosti, jako tato. Tomuto spisu bude v nedaleké době přiznán světový historický význam. Ještě před 2 lety se nesměl ve Spojených státech žádný časopis nebo deník, žádný řečník, žádný spisovatel odvážiti užíti slova ťŽidŤ, jen v pochvalném smyslu - proto se to zvalo ťvolnou AmerikouŤ. - Čeho celý svět nevěděl: Amerika propadla více židovskému kapitalismu než kterákoliv jiná země. Tu byl uveřejněn v květnu 1920 ve váženém týdenníku ťThe Dearborn IndependentŤ první odstavec této knihy: ťŽid podle své povahy a ve výdělečném životě.Ť Židům v Americe se na okamžik zatajil dech: upřímná, věcná, vznešená, skoro láskyplná kritika židovské bytostí a působnosti v časopise s asi 200.000 čtenářů. Nyní vycházel článek každého týdne. Čtenářstva nesmírně přibývalo. Židé ztratili dech a byli bez rady - smrtelné mlčení! Tak to šlo půl roku. Vzrušení ve Spojených státech vzrůstalo; statisíce pociťovaly tento literární čin jako vysvobození z dusivé tísně; náhle poznaly: naše zem jest zrazena, zaprodána, zotročena! Nyní se musili Židé chopiti zbraní - obyčejných: znetvořování, zkracování, utrhání na ctí, spílání. Ani jeden tón věcného vyvrácení. Zblbělí duchovní a politikové naříkali nebo se přetvařovali se Židy o závod, mluvíce o ťnekřesťanském pronásledováníŤ, ťútoku na rovnoprávnost plemenŤ atd. Jejich vystoupení mělo účinek, jehož si nepřáli, že se totiž židovská otázka stala také veřejně čím jíž dávno byla - palčivou otázkou ve Spojených státech. Jako první svazek, tak také druhý přináší skutečný, nepopíratelný materiál. I když se spis zabývá hlavně činností Židů ve Spojených státech, přece jest tato lokalisace jen zdánlivou. Za každou větou přichází čtenář k trapnému přesvědčení: právě tak jako u nás! I když odmítneme tvrzení, vyslovená v Německu o židovských plánech na světové panství pro jejich nehoráznost jako předpojatá, úplná stejnost a současnost veškerého politického, duševního, hospodářského a mravního rozvoje v zemích a u národů nejrozdílnějších povah a přirozených podmínek, skýtá nám neochvějný důkaz pravdy, že existuje všude působivý plán jednoho národa, jehož splnění se dá jen dosáhnouti - a v hlavní věcí jest však již dosaženo - prostředky, jež jsou paškvilemi veškeré lidskosti: vnitřním rozkladem, převraty, hospodářskými katastrofami, válkami. Všech těchto hrůz byly by národy zůstaly ušetřeny, kdyby ve své bezstarostnosti, avšak také v nepochopitelném zaslepení nebyly pomáhaly nepříteli lidství a nebyly dopomohly jeho nepřátelskému plánu k vítězství rozdrásáním vlastního těla. - Přes to věda, rozvaha a vůle mohou ještě nyní přivoditi obrat osudu. Kniha důtklivě k tomu napomíná svědomí jednotlivce a národů. Od července 1921 vyšla v 10 vydáních a nepochybně zvlášť přispěla k tomu, že se mnohým lidem oči otevřely nad velikým nebezpečím, jež našemu národu hrozí. Kdo nezná těchto obou knih, nemůže si nikdy činiti nároku na to, aby porozuměl bez výhrady politickým událostem, - smělé tvrzení, avšak pravdivé. - ťMezinárodní ŽidŤ vyšel Hammerovým nákladem v Lipsku 13, poštovní schránka 276. První svazek stál v září nevázaný 146 M, vázaný 180 M; druhý svazek nevázaný 90 M, vázaný 150 M.

V čísle 3:

Nový Jičín. Židovský živel jest v našem městě silně zastoupen zvláště ve stavu obchodnickém, jak dokazuje tento seznam židovských obchodů: Rosenzweig, dámské modní zboží, náměstí; Gottlieb, obchod s oděvy, náměstí; Goldmann & Pollak, sklad sukna, náměstí; Spitzer & Klappholz, sklad sukna, náměstí; Kupfermann, dámské modní zboží, náměstí; Bermann, galanterní a drobné zboží, náměstí; Adler, sklad obuvi, náměstí; Bermann, obchod s kořením a výroba ovocných šťáv, Dolní trám; Filip Herz, lahůdkářství, Černá ulice; Steiner, sklad kůží, Černá ulice; Grünn, sklad kůží, Černá ulice; Wolf, sklad kůží, Dolní brána; Huppert, výroba likérů, Zemská silnice; Aufricht, výrobna likérů, Vysoká ulice; Herz, výroba likérů, Černá ulice; Deutsch, droguerie, Horní brána; Pavel Fleischer, konfekční závod, Nová klášterní ulice-Rudolfovo náměstí (česko-židovská); Česká banka Union, Černá ulice; Česká komerční banka (česko-židovská), náměstí; dr. Tauber, lékař, náměstí. Z advokátů jsou lidé: dr. Fischer, Landonova ulice; dr. Löwy, náměstí; dr. Schenk, Zemská silnice.

Vlast má býti pro nás všechny znovu vlastí a ne školou roboty nebo nástrojem otroctví. Naše příští vlast má býti německá. Tato zásada jest podmínkou bezohledného zdůraznění plemenného stanoviska. Není to možné, abychom my Němci bydleli ve státě, jenž má židovský ráz. To byla příčinou našeho shroucení. Poněvadž Žid sám jest neschopen utvořiti stát, musí každý stát, jehož se zmocní, zahynouti. Ve státě, v němž Žid má možnost nakaziti svým jedem národní a hospodářský život, dosáhne se konečně stavu, kde největší darebák vládne státem. Národ se pak rozdělí na vládnoucí vrstvu padouchů a těch, kdož podvádějí národ a na nespočetné množství otroků, kteří zbudou, když všichni poctivě pracující budou vyhubeni …

Z Hitlerovy řeči dne 30. listopadu 1922 v Mnichově.

W. Bruntál. Příležitostně se chopíme Vašeho podnětu, že bychom měli utvořiti obranný fond pro časopis, aby škody způsobené konfiskacemi byly uhrazeny dobrovolnými dary čtenářů. Proto musí teprve každý stranník býti přesvědčen o důležitosti a nutnosti našeho časopisu, pak bude také přinášeti potřebné oběti k udržení časopisu. Zabavování a s tím souvisícím peněžním poškozováním, mají býti noviny zastrašeny a umlčeny...

V čísle 4: Z článku ťNašim čtenářům a přátelům.Ť

Avšak po slovech musí následovati také čin a proto voláme ke všem krajanům, jež budíme z opojného spánku, v nějž je uvedl jed cizího tisku, aby sem pospíšili a pomohli nám při vytvoření

bojovného fondu.

Každý má mravní povinnost přinésti svou oběť pro tento fond, jenž námi musí pomoci překonati všechny škody. K boji se zlatým teletem a jeho zbožňovateli potřebujeme peněz, máme-li jej vésti vždy otevřeně a beze strachu proti tajemným mocím rozkládajícím národ a osvětu. Naše bojovné heslo: Čistota plemene, čistota činu a čistota v slově musí dojíti ozvěny u všech, kdož se jmenují německo-národními. Tito nám musí také poskytnouti prostředky, abychom své zbraně stále brousili, abychom jimi bojovali na venek proti otevřenému nepříteli a uvnitř proti cizopasníkům na německém národě, nechceme-li, aby naše domovina, naše rodina, náš dům a dvůr a krb a my sami stali se obětí obou!

Němci, slyšte naše ťvolání k liduŤ a pomozte stavěti věž, z níž toto volání příště bez nebezpečí bude zaznívati zeměmi německé vlasti!

Z článku ťŽidovský jedŤ:

ťCo se týká Židů…nesmíme jim věřiti,…buďte ujištěni.

Král Bedřich Vilém I. ve své závěti.Ť

Z místní zprávy jakubšovické:

ťa bylo jednomyslně projeveno odhodlání k energické obraně proti loupežným výpravám se shora...Ť

Z místní správy valteřické:

ť... na bojovný fond našeho časopisu byla na tomto shromáždění vybrána značná částka 127.50 korun, čímž si Valteřice vydaly čestné vysvědčení národní účasti. Věrný německý dík.Ť

Z místní zprávy hynčinské:

ť... Sbírka, provedená na schůzi ve prospěch fondu politicky pronásledovaných a obranného fondu časopisu naší strany ťVolksrufŤ vykázala pěknou částku 200 korun, za níž budiž vyslovit věrný německý dík.Ť

Z listárny:

…

V čísle 5:

Baeranův proces.

Obžalovací spis, jenž obviňuje poslance naší strany dra Aloise Baerana z vržení smrduté bomby, zločinu veřejného násilí a konečně zločinu vyzvědačství a spoluviny na něm, překypuje nepravdami a zkrouceními, takže jest stále zřejmějším, že tento proces byl vyvolán jen proto, aby byl odstraněn neohrožený a nebezpečný protivník... ťMezi porotci, ovšem veskrze zažranými Čechy, jest také osm žen...Ť

Z článku ťŽidovský jedŤ: ť... Manavi-al Maulid (821) Sig. 72, ruk. s. 43.Ť

Z listárny:

…

V čísle 6:

Posl. dr. Alois Baeran uvržen do žaláře.

ťStát, obávající se volného projevu mínění svých občanů, potlačující násilím každé mluvené a tištěné slovo, které se mu nehodí, nemůže při dnešním demokratickém ponětí národů nikde požívati vážnosti... Nevěřím také, že by takový stát, jehož ústavou jest libovolný nátlak a despotické znásilnění, mohl někdy míti pevné základy, poněvadž jeho trvání nemůže býti v zájmu všech jeho občanů.Ť

T. G. Masaryk

v rakouské poslanecké sněmovně.

Nejbolestnější úder pěstí, jenž zasáhl nás sudetské Němce uprostřed do našeho obličeje, rozrytého hořem, padl. Poslanec naší strany dr. Alois Baeran byl odsouzen na 4 léta těžkého žaláře, zostřeného jedním postem každého čtvrt roku a ke ztrátě občanských čestných práv, hodnosti doktorské pense, volebního práva a poslaneckého mandátu. Stalo se, čeho se nik do nikdy ani nenadál. Ačkoliv celé vyšetřování bylo bezvýsledné a při výslechu nemohlo býti Baeranovi dokázáno ani to nejnepatrnější ze zločinu vyzvědačství, jenž mu byl přičítán za vínu, ačkoliv byl také předložen posudek znalců, že smrdutá bomba, vržená kdysi ve sněmovně ani škody nezpůsobila ani ji způsobiti nemohla, bylo přece uznáno za zločin účasti na vyzvědačství a za zločin násilí. Mimo to bylo na otázku, zdali náš Baeran při tom jednal z ideálních pohnutek odpověděno záporně, a bude se tedy považovati za sprostého zločince a také se s ním bude přiměřeně jednati.

Taková ostuda se dosud nestala v žádném právním státě a zůstala vyhrazena ťzemi neomezených možností,Ť za niž ovšem Československo dlužno považovati nikoliv v nejlepším smyslu toho slova.

Uvažujeme-li o obhajovacích řečích, musíme zajisté uznati, že snad nebyly dosti silné. Avšak jest těžko míti obhajovací řeč, jestliže obviněnému nebyla dokázána žádná vina. Jakou vzletnou řeč může míti obhájce, jestliže státní zástupce jeho klienta jen podezřívá ale nemůže mu dokázati žádné vlastní viny? Že tento proces měl posloužiti jen k tomu, aby se světu ťdokázalaŤ nebezpečnost sudetských Němců vůbec a jejich vůdců zvláště, zajisté již všichni, kdož sledovali Baeranův proces sami pochopili. A ne-li, pak jim muselo říci radostné vzrušení českého tisku nad výsledkem procesu, že zde soudila nenávist jednoho národa o odporu národa podrobeného.

Chtěli nám ukázati silnou pěst, pěst, která nás Němce kdysi surově a bez dotazu vtiskla do tohoto státu, a v němž se máme cítiti doma, i když nám připadá jen úkol pracovních zvířat. Baeranův proces dokazuje, že nás všechny, kdož se opovážíme opříti se korupci a potlačování v tomto státě, očekává stejný osud. Jako první mučedník německého sudetského národa byl uvržen do žaláře náš Baeran. Avšak to nás nikdy neodstraší, abychom nešli onou cestou, kterou nám předpisuje naše srdce a naše smýšlení. My Němci v Československu jsme psanci! Nechť válčíme přímo za svá práva či sedíme zbaběle za pecí, jest lhostejno, naším hlavním hříchem v očích Čechů jest, že jsme Němci.

Na vlastní hlavní a zásadní otázku v tomto procesu, zdali náš poslanec Baeran ve věcí vyzvědačství jednal z ťnízkých a nečestných pohnutekŤ, odpověděli čeští porotci 10 hlasy ano, a dvěma hlasy ne. Z toho jest zřejmá do nebe volající křivda, způsobená tomuto muži, jehož hlavní chybou bylo, ťže právě po celý svůj život byl přespříliš idealistou.Ť Byla to nenávist národa, která se ztělesnila v těchto 10 ano a tím současně postihla nás všechny.

Nechť již zmateční stížnost, kterou ohlásili obhájci našeho poslance, dopadne jak chce, my Němci v tomto státě se přiznáváme k tomuto muži, jenž za nás všechny byl odsouzen k utrpení v těžkém žaláři. Budeme v něm vždy viděti onoho ducha, jenž skrze žaláře a utrpení chce nás přivésti ke svobodě. Naše strana ztrácí sice dočasně udatného bojovníka, za to však získává prvního skutečného mučedníka v tomto státě. S naším Baeranem byli jsme dosud za jedno až do dneška a zůstaneme také napříště a když temnota žaláře tíží jeho duši, nechť ví, že jeho věrných přívrženců jest na tisíce a že budou kráčeti po cestě, kterou nám ukázal.

Konec truchlohry.

V pátek dne 19. t. m. byl ukončen v Praze Baeranův proces. Když ve čtvrtek Baeran pronesl své závěrečné slovo, v němž pravil, že by to nebylo hanbou prováděti v tomto státě vyzvědačství, že se však k tomu nemůže přiznati, poněvadž jest nevinen, přinesl následující pátek řeči státního zástupce a obhájců. Státní zástupce vypracoval řeč, že nemohla býti hroznější. Bez důkazů a přece vypočítaná, aby působila na porotce, vyvolala dokonce mezi posluchačstvem souhlas nějakého fanatického posluchače.

Český advokát dr. Goller jako obhájce Baeranův radil k mírnosti a zdůraznil především nedostatak jakýchkoliv skutečností, jichž by se mohlo uchopiti. Chybou jeho ovšem bylo, že si nemohl odepříti učiniti několik (politických poznámek, jako na příklad o vůli Němců spolupůsobiti při udržování státu. Avšak nechť to je jakkoliv, skutečností jest, že řeč státního zástupce byla plna cynismu a výsměchu, a že dovedl Baerana a jeho jednání zlehčovati. Dojem na porotce se projevil při vynesení rozsudku.

V 8 hodin večer byl prohlášen výrok porotců znějící takto:

1. hlavní otázka: Schwabe byl uznán vinným zločinu vyzvědačství, 11 hlasy ano, 1 ne.

1. dodatečná otázka: Nečestnost a nízkost pohnutek: 11 ano, 1 ne.

2. hlavní otázka: Přímé vyzvědačství dra Baerana: 6 ano, 6 ne, tedy záporná odpověď.

Otázka eventuální: nabádání Schwabeho k vyzvědačství: 12 ano.

3. hlavní otázka na spoluvinu dra Baerana: 12 ano.

2. dodatečná otázka: nečestné a nízké pohnutky: 10 ano, 2 ne.

4. hlavní otázka: zločin veřejného násilí vržením bomby pro rušení zákonodárného shromáždění: 10 ano, 2 ne.

5. hlavní otázka: Těžké ohrožení tělesné bezpečnosti při vržení bomby: 4 ano, 8 ne.

3. dodatečná otázka: Nízké a nečestné pohnutky při vržení bomby: 12 ne.

Předseda vynesl rozsudek večer v ¹/₂10. Dr. Baeran byl na základě výroku porotců uznán vinným spoluvinou na zločinu vyzvědačství a veřejného násilí, spáchaného vržením smrduté bomby ve sněmovně a odsouzen ku 4 letům těžkého žaláře, zostřeného čtvrtletně jedním pastem. Od zločinu přímého vyzvědačství a od zločinu veřejného násilí podle §u 87, dále od spoluviny na vyzvědačství a v 5 případech byl osvobozen.

Věrnost za věrnost.

Aby se dokázalo, že německá národní strana přes jeho odsouzení považuje poslance dra Aloise Baerana za svého poslance podle práva, vydala schůze župního vedení župy X. v neděli v Olomouci tento projev věrnosti:

Schůze župního vedení německé národní strany zasedající v Olomoucí dne 21. ledna 1923 zasílá zasloužilému poslanci své strany dru Baeranovi při jeho odsouzení nejsrdečnější pozdravy věrnosti a ujišťuje jej při této příležitosti svou trvalou oddaností. Pro nynější poměry si musíme odepříti, abychom se zabývali rozsudkem samým, jsme však jistí, že směle můžeme ponechati jeho kritiku každému ze svých krajanů. Půjdeme neomylně dále cestou, jíž nám předpisuje naše národní svědomí a z takové násilné politiky budeme čerpati jen novou sílu pro odpor. Konečný rozsudek vyřknou dějiny.

Z článku ťčeština jest trumf:Ť

ť... Dále přece snad nesahá šovinismus vyžadovaný vládními místy. Avšak i tento postup, jenž jest paškvilem všech zákonů a práv, ještě dlouho z Liberce neudělá české město!Ť

Z článku ťŽid RathenauŤ:

ť... A jaký pokřik spustila tato ťosiantická hordaŤ, když Rathenau nalezl na ťpísku markyŤ smrt dříve, než si přál sám a jeho ťcizí lidské plémě...?Ť

Z místních zpráv z Lomnice:

... Také o onom rozsudku proti našemu zasloužilému poslanci naší strany dru Baeranovi, jenž gest výsměchem každého demokratického citu, nalezl řečník příhodná slova, která vyzněla pro další bezohledný boj...Ť

Z listárny:

E. B. Nový Jičín. Máte pravdu... Ano, byl dříve setníkem vysloužilců. Můžete tam rojiti mnoho německých sedláků, máte-li na tom zájem. - Byl tam seznam nearijských obchodníků. Z toho si nic neděláme. Pozdrav.

R. Opava. Bohužel znovu neprošlo. Oznámili jsme Vám to zatím písemně...

M. S. Butovice...

Uvedená místa ukazují nejlépe, jaké city ovládají novojičínského censora a že jeho zabavení bývá často úplně neodůvodněné. Vysvětluje se jen jeho zvláštní horlivostí na ochranu příslušníků jeho plemene, jimž se tím vyhrožuje privilegované postavení. Tato zabavení dokazují však také, jak silnými se již cítí lidé v československé republice a jak je státní úřady podporují. Stejné blahovůli se nemohou těšiti křesťanská vyznání, která začasté v židovských novinách beztrestně nejhrubším způsobem jsou snižována. Zdá se, že jest skutečně pravdou výrok, jejž pronesl ve sněmovně český poslanec Myslivec, že československá republika jest židovskou republikou.

Podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlnosti:

Jste ochoten naříditi novojičínskému censurnímu úřadu, aby vykonával své povinnosti více nestranně než dosud a svobodomyslně, jak jest to hodné demokratické republiky?

Jste ochoten chrániti práva tisku na volný projev mínění a umožniti veřejnou debatu o židovství a o jeho ohromném nebezpečí pro křesťanský svět?

V Praze dne 1. února 1923.

Dr. Schollich,

dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, Kraus. dr. Keibl, dr. Medinger, Böhr, Schälzky, Mark, dr. W. Feierfeil, Patzel, inž. Jung, Knirsch, Schubert, Matzner, dr. Lehnert, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Radda, J. Mayer, Zierhut, Wenzel, dr. Petersilka.

II./4174 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení brožury: Venkované! Poznejte nebezpečí!

Brožura, vydaná brněnským německým časopisem ťLandzeitungŤ s nadpisem: Venkované! Poznejte nebezpečí! byla na několika místech zabavena. Pozornosti však na tamto zabavení zasluhuje, že dva články ředitele svazu Františka Hilmera, obsažené v této brožurce, mohly vyjíti úplně bez překážky a v plném znění v časopise ťLandzeitungŤ a to v čísle 27 ze dne 7. července 1922 s nadpisem ťK židovským otázkámŤ a v čísle 43 ze dne 27. října 1922 s nadpisem ťCesta k židovskému světovému panstvíŤ. Zabavená místa znějí:

ťK židovským otázkám.Ť Stránka 4.

A naši hloupí němečtí sedláci, kteří jsou často křesťanskými sociály skrz na skrz, nedovedou dosti rychle běžeti se svými úsporami do židovské banky, která pro své zvláštní obchody jest většinou s to, aby platila o ¹/₄ nebo ¹/₂ procenta větší úroky, než rolnická raiffeisenka, jejíž úkolem jest nezadluženým, arijským druhům v povolání přispěti v nouzi. ťHodíme-li jim pár drobtů, aby si vydělali...Ť

Stránka 6.

ťHodníŤ sedláci nosí sice již peníze do židovských bank a prodávají své obílí židovským obchodníkům s obilím a dobytek židovským obchodníkům s dobytkem, kteří oba jsou velmi laskaví, říkají sedlákovi komplimenty - německého slova nelze pro toto farizejství nalézti - a při tom mu stahují kůži s těla.

Stránka 6.

Nepřipusťte, aby se byl i jen píď německé půdy dostala do rukou nepřátelům.

Jest třeba vzdělávání lidu. Především nutno vymýtiti starý blud, že německy mluvící Žid může býti Němcem a pokřtěný Žid křesťanem. Žid zůstane Židem, či lépe řečeno Semita zůstane Semitou. Plemeno je plemeno. Proto zůstanou všichni Kohnové a Redlichové a Deutschové Židy, i když se dají pokřtíti a dají se vysvětit na kněze. Židovská otázka není totiž otázkou víry, nýbrž otázkou plemene. Zde Arijci, tam Semité.

Jest třeba přísného oddělení. Každý národ nechť si sám postačí. Německý i židovský. Kde při tom lidé naberou svých čeledínů, sluhů a nádeníků, kojných a ťděvčat pro všechnoŤ, to je jejich věcí. My již budeme s to, abychom si opatřili řádné arijské advokáty, profesory, lékaře a zvěrolékaře a můžeme se osamostatniti. Nepotřebujeme také židovských bank a obchodníků, poněvadž máme družstevnictví, způsobilé k vybudování.

Jedné věci jest třeba: Zprostiti lidi duševního vlivu Židovstva. Neboť kdo s Židy obcuje, stane se myšlením a skutky - Židem. Tvrzení, že mnozí křesťané jsou horší než Židé, není pak pouhou frází.

Stránka 8.

... Pak nebude již sedlák svěřovati svých peněz židovským bankám a zemědělec odváděti obílí a dobytek obchodníkům cizího národa.

Cesta k židovskému světovému panství. Stránka 13.

Válka rozrušila všecko, avšak Židé nemohli zabrániti, aby se sedlák zbavil dluhu... Proto se bude nyní všemi prostředky působiti, aby se stav polního hospodářství zhoršil.

Stránka 14.

Za zrádce budiž vyhlášen každý, kdo nám odepře součinnost,... - a aby se nám očistil, napadne vůdce vlastní organisace. Zločincem jest ten, kdo ať vědomě či nevědomě pracuje proti jednotné obranné organisaci...

Právě tak nelze pochopiti skoro úplného zabavení čísel 1 časopisu ťDeutsche LandzeitungŤ ze dne 4. ledna 1923 pro článek ťZde Kristus! Zde Juda!Ť Článek jest naprosto nevinný a Židů nikterak neuráží, ani nedráždí. Zní takto:

Zde Kristus! - Zde Juda!

Probouzející se rolnictvo, jak se v organisacích moravských německých zemědělců kupí kolem praporu, musí stále a stále opět zaujímati stanovisko k židovské otázce. Proč se neměla tato obrana po stránce právní omeziti pouze na nadávky a hádky v časopisech a ústy, nýbrž musila vésti k přímému boji proti příšerným nepřátelům rolníků, to nechce tento článek nikterak dokazovati; neboť by nenašel milosti před státním zástupcem; snad by vypukl u ťLandzeitungŤ skvrnitý tyfus. Proto má jen vyzývati k bdělosti.

Milý rolníku! Představ si, jdeš v tmavé noci z města. Náhle dostaneš, ani nevíš odkud, citelnou ránu. Zatím, co se polekán rozhlížíš - pokud je to ve tmě vůbec možno -, přidá se k tobě cizinec, který ukazuje na telegrafní tyč, trčící vpředu, praví: ťPřemilý bratře, narazils na tu proklatou tyč, nemůžeš dáti pozor? Nestalo se ti nic, ubohý muži?Ť - Nevíš, jak jseš na tom: Máš se zlobit na proklatou tmavou noc nebo na hloupnu tyč nebo sám na sebe. Sotvaže ses dal do hovoru se sladce přívětivým neznámým, dostaneš na svou, ještě brnící hlavu, druhou ránu, která tě zbaví skoro vědomí. - Nyní míní cizinec, žes narazil na strom a prosí tě pro Boha, abys šel opatrněji. Důvěřivý, jak už jseš, půjdeš se svou tlustou kůží ještě sta kroků se svým báječně hovořícím cestujícím a teprve později na ta přijdeš anebo na to vůbec nepřijdeš, že on to byl, kdo tě hanebně tloukl.

Ty víš, koho myslím tímto strašlivým nepřítelem rolníků. Jest jedním z onoho plemene, o němž se Žid Rathenau vyjádřil: Tři sta mužů, kteří se znají, vládnou světem.

Na bazilejském sionistickém kongresu r. 1897 řekl to jeden Žid zcela otevřeně: ťKdo chce vládnouti, musí pracovati se zabedněností, lstivě, zlomyslně a zkreslováním věcí. Vysoké mravní vlastnosti jako: přímost, počestnost a poctivost, to vše jsou útesy státnického umění, neboť svrhují nejlepší vládce s trůnu, jestliže jejich nepřátelé užijí jiných, vskutku účinnějších prostředků.Ť

A ty stále ještě věříš, ubohý sedáku, dá-li ti Žid o pět korun za tvé obilíčko na metrickém centu více než družstvo, že to učinil z lásky k bližnímu nebo proto, že dovede tvoji práci lépe oceniti. Věř mi, podvedeným jsi ty! Židé mají dnes peníze světa v rukou. Mohou pro každou zemi dělati ťvalutuŤ podle své libosti. Mohou způsobiti, aby tvá pšenice platila zítra již jen 60 korun a pak jsou s to, aby ti dali 65 korun, poněvadž tě již poklesem cen okradli o 65 korun.

Den jak den dochází k případům, které pronikavě osvětlují skutečné světové panství Židů. Čteme v časopisech, že rektor německé pražské university, Žid Steinherz se nechce zříci svého úřadu, ač toho studenti žádají a vláda, která by se ráda ještě držela, jest na straně Židů, kteří zde křičí: ťNásilí! Chtějí se osvoboditi z našich drápůŤ

Milý rolníku, nejsi zastrašen a zachvácen úzkostí nad svou budoucností, slyšíš-li: V Praze se nabízí španělská mouka? Nezbývá než ještě se diviti, že tento obchodnický národ z milosti ďáblovy neudělá tomu konec tím, že nás zaplaví zemědělskými výrobky jiných zemí, - což jest vesměs v jeho moci. Avšak ani nechtějí takového kvapného kance. Nikdo nesmí tušiti, odkud přijde zlo.

Nešťastný Němče! Což tě učinila strašlivá poušť ledové doby tak tupým, tak lhostejným, jakoby z jiného světa a chladným, že se nedovedeš rozehřát?

Myslím-li dnes na to, jak naše vojsko hrdinů spí po strašlivé bitvě, jakoby bylo mrtvé; vidím-li však, jak by nepřátelé nyní nejraději uprchli, kdyby to šlo - tu zní v mé duši stará zkazka o bitvě u Wülpemsandu, kde bohyně Osudu vznášejíc se od mrtvoly k mrtvole oživuje mrtvé hrdiny, kteří se poté opět zdvíhají a rozhánějí nepřátele. Může zahynouti národ, který má takovéto duševní poklady?

Andělé kráčejí tiše přes přemožené země Evropy a oživují mrtvé. Noc se chvěje pod prudkým procitnutím.

Neutíkej nám od toho, Judo, neboť tebou se zde chceme hlavně zabývati. Ty hlodáš na našem hospodářském životě jako červ na kořenu rostliny; začínají-li listy vadnouti, jest většinou již příliš pozdě. Rostlina zahyne. Není tedy boj proti drátovci oprávněn?

Ranou kopím přímo do terče jest spis našeho vůdce Hilmera: ťZemědělský lide, poznej nebezpečí![Lze obdržeti za 1 Kč (a 20 h poštovné) v administraci časopisu ťDeutsche LandzeitungŤ v Brně, Růžová ul. 1.] Jiné záchrany nelze nalézti: Musíme konečně zatřásti tvrdými srdci našich sedláků, aby se probudila, musejí cítiti hořký pocit těžkého hříchu,.. a k tomu dojde již koupí nebo prodejem, do něhož zasáhne židova ruka.

Kdo jen trochu může, kdo jen jednu noc beze spánku probděl nad ubohým osudem našeho národa, musí čísti knihu, která s pádnou sílou přesvědčivostí živě ti staví před oči Žida, knihu: ťJudaŤ ad Karla Paumgartena, z dobrého, vlasteneckého nakladatelství Leopolda Stockera v Štýrském Hradci (cena 24 K). Nebo přečti si román ťDer BüttnerbauerŤ (cena 18 Kč), který ti otevře oči.

Ty se bojíš, že Rosenbaum by tě mohl příště nechat na holičkách s tvou úrodou, že by ti mohl škoditi? Neboj se! Dnes máme organisaci pevně řízenou zkušenou rukou, kterou jsme stále ještě neučinili tím, čím chce býti a má: srubem s hrdými a odvážnými bojovníky, který by mohl odrážeti útoky a činiti výpady. Hrad jest hotový a vzdorně se vypíná - avšak bojovníků je dosud ještě málo. Velmi mnoho jich stále ještě pokukuje po věžích a cimbuřích a nevědí, mají-li dovnitř či nikoliv. Dej Bůh, aby nebylo pro ně už příliš pozdě, aby tito opožděnci nebyli zničeni nepřáteli, kteří prudce přitrhli v širém poli a jednotlivě. Pak nebudeme moci otevříti bran našeho hradu, pak bude třeba jen bojovati a nestrachovati se o liknavé bratry.

V tomto boji jsme za jedno s oním velkým bojovníkem, který vyrostl uprostřed Židů, jako Asijec bojoval proti bažícím po zlatě a po masu synů pouště. Pouhou zbraní ducha se chtěl bít a podlehl. Musíme udělati jinak. Dovoluje-li Talmud Židům zotročovati křesťany, ba dokonce je usmrcovati a schvaluje každý prostředek k dosažení tohoto cíle, proč bychom se nesměli aspoň brániti, když otrava v nouzi jest dovolena i podle zákonů?

Přijdou-li tedy nyní k vám naši poslové, milí rolníci a přinesou vám ke čtení časopis ťDeutsche LandzeitungŤ, jestliže vás vyzvou: vstupte do našich řad, kolísavci, věčně nerozhodní k činům - neváhejte více, bratři a sestry, plácněte do ruky vykupitele, která se vám nabízí, přičiňte se, ať naše vojsko vzrůstá v potřebnou sílu, již potřebujeme, abychom mohli pokrokově působiti.

Je na čase!

E. S.Ť

Ustavičné rdoušení tiskové svobody neslouží demokratickému státu nikterak ke cti a podepsaní se tedy táží pana ministra spravedlnosti:

Jste ochoten naříditi censurním úřadům, aby konečně censurovaly valněji a s větší snášenlivostí a učiniti opatření, aby pravdivá vylíčení židovských otázek mohla bez překážky vycházeti tiskem, poněvadž jinak by to mohlo buditi dojem, jakoby se židovstvo v naší republice těšilo zvláštní blahovůli a vydatné ochraně, kdežto křesťanské názory a city lze v židovských časopisech mnohdy beze studu urážeti?

V Praze dne 1. února 1923.

Dr. Schollich,

dr. Lodgman, dr. Keibl, Mark, dr. E. Feyerfeil, Kraus, lnž. Jung, Patzel, Schälzky, Böhr, Wenzel, dr. Petersilka, Knirsch, J. Mayer, dr. Medinger, dr. Lehnert, dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Radda, Simm, Matzner.