Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922

Odpovědi:

I. min. pošt a telegrafů na interp. posl dra Raddy a druhů o zřejmých přehmatech podřízených činitelů (tisk 3781/XXIV),

II. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o vyloučení dětí z německé školy v Ženklavě (tisk 3781/XXXI),

III. min. školství a národní osvěty na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o zabrání dalších místností školních pro české školy v Mostě (tisk 3781/XXXVIII),

IV. vlády na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o nařízení, aby byly zatčeny všechny osoby vojenskou službou povinné, které bojovaly v německé sebeobraně (tisk 3781/XVII),

V. min. národní obrany na interpelaci posl Pelikána, Zeminové, Landové-Štychové a spol. o účasti a jednání vojska při oslavování Božího Těla církví římsko-katolickou v Olomouci a v Benešově u Prahy (tisk 3780/VI),

VI. vlády na interpelaci posl. Witticha, dra Czecha, Čermaka, Hackenberga a druhů, že se moučná dávka, uložená podle opatření Stálého výboru č. 494 Sb. z. a n. 1920 vymáhá exekučně (tisk 3740/X),

VII. vlády na interpelaci posl. Böhra a druhů o náhradě škod způsobených při výtržnostech (tisk 3561/I),

VIII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a soudr. o tom, že politické úřady užívají nepřípustným způsobem zaplacených pokut (tisk 3561/XIX),

IX. ministra spravedlnosti na interpelaci posl. dra Keibla a soudr. o nepřístojnostech u krajského soudu v Litoměřicích (tisk 3781/XIX),

X. ministra železnic na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila a druhů, že se na stanicích plzeňského ředitelství státních drah nezachovává jazykový zákon (tisk 3519/XXI),

XI. ministra železnic na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila inž. Kalliny a soudr., že stanice Horní Dvořiště-Český Heršlák jest jednojazyčné česky označena (tisk 3781/XX),

XII. ministra železnic na interpelaci posl. dra Baerana a druhů o jednojazyčných nápisech na brněnském nádraží (tisk 3785/VIII),

XIII. ministra železnic na interpelaci posl. dra Keibla, inž. Kalliny a druhů o protizákonném výnosu podmokelského železničního provozního úřadu (tisk 3781/XXV),

XIV. ministra vnitra na interpelaci posl. Housera, Kučery a soudr., že se protizákonně provádí řád volení v obcích a nevypisují volby do obecních zastupitelstev (tisk 3708),

XV. ministra školství a národní osvěty, spravedlnosti, vnitra na interpelaci posl. Merty, Hakena a soudr. o případu kapucína kláštera třebíčského P. Stona (tisk 3670/XXI),

XVI. vlády na interpelaci posl. Nejezchleba-Marchy a druhů o živelních pohromách v okresu tišnovském na Moravě (tisk 3610/XX a 3670/XVII),

XVII. vlády na interpelaci posl. dra Scholicha a druhů o lehkovážném postupu okresních politických správ (tisk 3610/V),

XVIII. ministra vnitra a ministra s plnou mocou pre správu Slovenska na interpeláciu posl. Tausika, Svetlika a súdr. o stále sa opakujúcom týrání zatknutých osob na Slovensku štátnou policiou a četnictvom (tisk 3519/I),

XIX. vlády na interpelaci posl. Zierhuta a druhů o protizákonném postupu v pozemkovém úřadě (tisk 3785/III),

XX. předsedy vlády na interpelaci posl. Hillebranda a druhů o krvavých událostech v Kraslicích (tisk 3528),

XXI. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Raddy a druhů, že úřady shledaly závadnou znojemskou místní skupinu německé národní mládeže a rozpustily ji (tisk 3781/XXXVII),

XXII. ministra vnitra na interpelaci posl. dra Lodgmana a druhů o duchcovské okresní správní komisi (tisk 3740/VII),

XXIII. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra E. Feyerfeila a druhů o novém přeložení vojenských oddílů na Šumavu (tisk 3785/IX),

XXIV. vlády na interpelaci posl. dra Schollicha a druhů o reklamacích školních dětí na Moravě (tisk 3561/X),

XXV. ministra národní obrany na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o schvalování pasů do cizíny pro osoby, podléhající vojenské povinnosti (tisk 3785/V),

XXVI. ministra veřejných prací na interpelaci posl. dra Luschky, Schälzkyho a druhů o rdousení německých hospodářských organisací pro elektrisaci Slezska a severní Moravy (tisk 3827),

XXVII. ministra vnitra na interpelaci posl. inž. Kalliny a druhů že ony osoby, které při válečných přehlídkách byly uznány schopnými, jsou povinny platiti vojenskou taxu (tisk 3781/XXXV).

I/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na interpelaci poslance dra Raddy a druhů

o zřejmých přehmatech podřízených činitelů (tisk 3781/XXIV).

V poslední době docházelo zvláště do Prahy mnoho psaní, jichž odesilatelé překládali názvy ulic a náměstí zcela libovolně, na příklad Bílkova ulice na Eiweißgasse, Nekázanka na Nichtpredigergasse atd. Psaní s takovými adresami se ovšem vylučovala z doručení sama. Ježto pak po této stránce zavládla u podřízených úřadů nestejná praxe, byla poštovní správa, chtějíc ve věci zavésti pořádek, nucena dáti poštovním úřadům jednotné směrnice a nařídila jim, aby zatím doručovaly všecky poštovní zásilky s označením ulic nebo náměstí, jehož bylo dříve všeobecně užíváno a jež bylo všeobecně běžné. K takovému označení nenáležejí ovšem překlady názvů pražských ulic pojmenovaných znova teprve po převratu a tudíž ani název ťRevolutionsstrasseŤ.

V Praze dne 4. listopadu 1922.

Ministr pošt a telegrafů:

Tučný, v. r.

II/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance dra Schollicha

a druhů

o vyloučení dětí z německé školy v Ženklavě (tisk 3781/XXXI).

Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty ze dne 19. listopadu 1921, č. 109.011, byty jak interpelace správně uvádí, vyloučeny děti Emilie a Josef Bezděk z návštěvy veřejné školy obecné s německou řeči vyučovací v Ženklavě, a to na základě §u 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, z. z. čís. 4 z roku 1906.

Opíral se tedy nejvyšší školský úřad v daném rozhodnutí o jedinou normu zákonitou, t. j. o tak zvaný zákon Perkův a nikoliv o zákon ze dne 3 dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. Nález nejvyššího správního soudu ze dne 24. září 1921, čís. 11.744 k němuž interpelace poukazuje, nerozbírá nijak otázku vylučování dětí ze škol, nýbrž týká se jedině zrušení školy. Výklad §u 20. zákona z 27. listopadu 1905, z. z. čís. 4 ex 1906, jak ho podává interpelace, neodpovídá skutečnému stavu věci a posavadní judikatuře nejvyššího správního soudu. Zákon ten jest výsledkem česko-německého vyrovnání na Moravě a měla jím býti opatřena možnost národního rozvoje a vývoje školství obou národů tím způsobem, že by národnost dětí při přijímání jich do škol byla chráněna.

Tento výklad došel také plného výrazu v rozhodnutí nejvyššího s právního soudu, čís. 6958, kde stížnost rodičů do rozhodnutí shora uvedeného byla zamítnuta jako neodůvodněná.

V daném případě bylo výslechem otce jmenovaných dítek a objektivním šetřením zjištěno, že jest národnosti české. Nelze tedy tvrditi, že nikdo z rodičů nevěděl o šetření, když otec byl protokolárně vyslechnut.

K použití četnictva rozhodl se přednosta okresní správy politické pouze z toho důvodu, aby nad vší pochybnost zjistil nutné materialie ještě před zkouškou dětí.

Po tomto šetření byla vykonána řádná zkouška s Aloisem Bezděkem, jehož případ nedospěl dosud k rozhodnutí.

Politickému úřadu I. stolice není známo, že by vyšetřující četník byl postupoval nezákonným způsobem.

Nelze uznati správným stanovisko interpelace že stížnosti do výše uvedeného rozhodnutí přísluší účinek odkládací. Jdeť tu o výrok nejvyššího školního úřadu, o výrok, proti němuž není možno použíti řádných prostředků opravných a který nabývá moci práva vyhlášením.

V Praze dne 2. listopadu 1922.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

III/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců dra Schollicha

a druhů

o zabrání dalších místnosti školních pro české školy v Mostě (tisk 3781/XXXVIII).

Na základě komisionelního řízení ze dne 26. června 1922 byla sjednána v otázce umístění českých škol v Mostě dohoda s obcí i pokud se týče místností v přístavbě 3. poschodí budovy bývalé německé školy obecné v Mostě, jež byly dobrovolně pronajatv k umístění učeben české školy obecné.

Z toho důvodu nedošlo tedy k zabrání této přístavby.

V Praze dne 23. října 1922.

Ministr školství a národní osvěty:

Rud. Bechyně, v. r.

IV/3883 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra J. Brunara

a druhů

o nařízení, aby byly zatčeny všechny osoby vojenskou službou povinné, které bojovaly v německé sebeobraně (tisk 3781/XVII).

V době plebiscitu v Pruském Slezsku odcházeli mladíci a mladší muži německé národnosti z našeho Slezska, kteří byli československými státními občany, bez povolení ke vstupu do cizích vojenských služeb podle § 6. branného zákona, jakož i bez jakýchkoli cestovních průkazů do Horního Slezska na pomoc ťOrgeschůmŤ, event. ťStoßtrupámŤ, aby se súčastnili bojů na území cizím. Aby byla zjednána platnost předpisům branného zákona, nařídila zemská správa politická v Opavě výnosem ze dne 26. května 1921, č. 446/7 pres., aby osoby podléhající branné povinnosti, které opustily své bydliště za účelem účasti na vojenských operacích v Horním Slezsku, byly sepsány a po jich návratu do vlasti vzaty od prozatímní vazby a aby zavedeno bylo s nimi příslušné trestní řízení. Při tom vycházela zemská správa politická z názoru, že osoby tyto dopustily se kromě přestupku výše uvedeného § 6, také jiných trestních činů podle branného zákona podléhajících trestní pravomoci soudní. Poněvadž však výnos sám ve svém znění byl příliš všeobecným, pozměnila jej zemská správa politická již výnosem ze dne 15. června 1921. čís. 469/11, jímž byly upozorněny podřízené úřady politické, že nařízení o preventivní vazbě týká se pouze osob, které se dopustily trestného činu podléhajícího pravomoci soudní a že administrativní řízení pro přestupek § 6. br. z. a pasových předpisů jest provésti na svobodné noze.

Tím prve zmíněný výnos zemské správy slezské, který je předmětem interpelace, byl v zápětí opraven a pokud se týče přestupků § 6. branného zákona odvolán. Vzhledem k tomuto stavu věci nepokládá ministerstvo vnitra nutným další ve věci zaříditi.

Pokud pak jde o dotaz, zda vláda je ochotna předložiti návrh zákona, jímž by se zrušily zastaralé policejní předpisy a trestní právo pro veškeré trestní činy vyhradilo se řádným soudům, sděluje vláda, že má na paměti reformu trestního řízení policejního a že přikročí k ní ihned, jakmile provedena bude s touto reformou úzce související a již připravovaná reforma a unifikace trestního zákona a řádu.

V Praze dne 10. listopadu 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

V/3883.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslanců Jana Pelikána, Fr. Zeminové, Landové-Štychové a spol.

o účasti a jednání vojska při oslavovánf Božího Těla církví římsko-katolickou v Olomouci a v Benešově u Prahy (tisk 3780/VI).

Slavnosti Božího Těla v Olomouci dne 15. června t. r. súčastnilo se úplně dobrovolně asi 250 vojínů a někteří důstojníci. Ke slavnosti zvala vojenská duchovní správa římsko-katolická, která také ústně požádala posádkové velitelství, aby dovolilo mužstvu dobrovolně se hlásícímu jako čestná stráž, vydat i přilbice. Posádkové velitelství dalo svolení, v kterémž však nebylo obsaženo, aby vojíni (počtem 6) si nasadili bodla. Po ukončení průvodu, kterého se súčastnili vojíni v čtyřstupu pod vedením nejstaršího poddůstojníka, poodešli vojíni do sousední ulice před dómem, aby udělali místo hrnoucímu se davu. Zde jim hlavní pořadatel průvodu městský rada Dolanský poděkoval za účast. Tento projev městského rady nebyl předvídán.

Dobrovolná účast vojínů na náboženských slavnostech jest dle služebních předpisů dovolena. Přihlásí-li se větší počet mužstva téhož vyznáni, odešle je velitel útvaru k náboženskému obřadu ve vycházkovém stejnokroji za velení rotmistra.

Ministerstvo národní obrany znovu upozornilo všechna velitelství, aby předpisy služebního řádu byly přesně dodržovány. V daném případě bylo překročení předpisů posádkovému veliteli vytčeno.

V Praze dne 25. října 1922.

Ministr národní obrany:

Udržal, v. r.

VI./3883 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců P. Witticha, dra. Czecha, Čermaka, Hackenberga a druhů,

že se moučná dávka, uložená podle opatření Stálého výboru, č. 494 Sb. z. a n. 1920, vymáhá exekučně (tisk 3740/X).

V měsíci červenci 1921 činila ohlášená potřeba města Bratislavy 1200 q mouky vařivé a 2400 q mouky chlebové. Na tuto udánlivou potřebu mohlo býti dodáno 1000 q mouky vařivé a 1400 q mouky chlebové. K úhradě potřeby měsíce srpna 1921, stejné jako v měsíci červenci téhož roku, mohlo býti dodáno pouze 327 q mouky vařivé a 1400 q mouky chlebové. Nemohlo tedy dodáno býti takové množství mouky, aby udánlivá potřeba byla plně kryta. Bylť tehdy všeobecně veliký nedostatek mouky. Než dlužno upozorniti na to, že třeba nebylo městu Bratislavě dodáno tolik mouky vařivé a chlebové, jakého by bylo bývalo potřebí, aby udávaná potřeba měsíců července a srpna 1921 byla zcela uhražena, přec skutečně dodané množství mouky patrně postačilo na úhradu skutečné potřeby, neboť městský stravovací úřad bratislavský vykazoval ku dni 3. září 1921, kdy ukončeno bylo zásobování Zemským obilním ústavem, na zásobách ještě 22.620 kg mouky. Intensita, s jakou vymáhány jsou též exekučně nedoplatky zaměstnavatelských příspěvků, jest v úzké souvislosti s likvidací zemského obilního ústavu. Ta závisí namnoze od toho, jak rychle nedoplatky ty budou vymoženy. A v zájmu státu jest zajisté, aby likvidace zmíněného ústavu provedena byla co nejrychleji.

Nedoplatky zaměstnavatelských příspěvků, které byly v Bratislavě předepsány a nyní jsou vymáhány, nepocházejí jen z měsíců července a srpna 1921, nýbrž namnoze týkají se celých předpisů za léta 1920-1921, nebo za více měsíců z r. 1921. Za tu dobu měli jistě všichni povinníci možnost předepsané dávky i po menších částkách splatiti.

V zájmu státních financí jest, aby veškery nedoplatky příspěvků zaměstnavatelských byly splaceny a proto případně i exekučně vymáhány. Odklad nebo zmírnění exekučního vymáhání nedoplatků těch živili by jen ku škodě povinníků marnou naději, že bude možno jednou neplatit.

Vládě není známo ničeho o nespravedlivě uložených dávkách. Při předpisování dávek postupováno jest ve smyslu platných právních předpisů. V opatření Stálého výboru Nár. shromáždění podle § 54 ústavní listiny ze dne 25./VIII. 1920, č. 494 Sb. z. a n., jakož i v prováděcím nařízení vládním ze dne 2. září 1920, č. 500 Sb. z. a n. není zmínky o tom, že by povinnost platiti moučné příplatky závisela na dodání mouky pro zaměstnance. Mohlo proto ministerstvo pro zásobování lidu, praktikujíc svrchu citované opatření Stálého výboru a nařízeni jej provádějící, postaviti se na toto stanovisko: Je-li zaměstnanec samozásobitelem, ať již jest producentem či nikoliv, jest nicméně zaměstnavatel povinen platiti zaměstnavatelské příspěvky za zaměstnance, ve příčině kterých dle shora uvedeného není povinnosti té sproštěn; musí tedy na př. platiti korunové příplatky za dělníka, který chlebenky vůbec nebéře z důvodu, že jest samozásobitelem.

Stejné stanovisko zaujal Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. 6083/22 ze 6. května 1922, vysloviv názor že ťnámitka stížnosti, jakoby tendencí zákona bylo, aby se příspěvek platil jen za ty zaměstnance, kteří musí mouku kupovati, není důvodnou, neboť zákon předepsal placení příspěvků za všechny osoby, podrobené nemocenské pojistné povinnosti, stanoviv taxativně z pravidla tohoto jen dvě výjimky, t. j. za zemědělské dělnictvo a osoby, zaměstnavatelem stravované.Ť

V Praze dne 26. října 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

Ministr pro zásobování lidu:

Dr. Franke, v. r.

VII/3883 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Böhra a druhů

o náhradě škod způsobených při výtržnostech (tisk 3561/I).

Otázka, pokud stát může tomu, kdo utrpěl škodu na životě, zdraví nebo majetku při výtržnostech buď od výtržníků nebo zakročením veřejné moci proti nim, přispěti k úhradě této škody, jest upravena zákonem ze dne 18./III. 1920, č. 187 Sb. z. a n. Dle tohoto zákona lze povoliti pouze příspěvek k úhradě způsobené škody a to jen na žádost poškozeného, kterou dlužno podati do čtyř týdnů od doby, kdy se poškozený dověděl o škodě mu způsobené, a pokud jde o škody před vyhlášením tohoto zákona způsobené, do 4 týdnů po jeho vyhlášení. Státní příspěvek předpokládá dále, že poškozený byl způsobenou škodou na své hospodářské existenci ohrožen a že nemohl dosíci náhrady od pachatele nebo z jiného právního důvodu.

Z případů uvedených v příloze interpelace není vádě ničeho známo o případě rolníka Josefa Urbana v Litoměřicích dne 4. května 1920 a nemohlo býti stejně jako ani ve dvou dalších případech, v nichž se mluví o 9 v interpelaci nejmenovaných osobách a dvou rovněž dle jména neznámých osobách následkem neurčitých údajů interpelace žádné šetření provedeno. 48 stran v příloze interpelace uvedených nepodalo vůbec žádosti za příspěvek k náhradě škody a nebylo tudíž možno těmto nějakou podporu přiznati, poněvadž, jak svrchu podotknuto, státní příspěvek může býti povolen pouze na zvláštní žádost strany. 7 žádostí bylo podáno opožděně po uplynutí lhůty zákonem stanovené mezi nimi žádost Fr. Schmidové ve Znojmě teprve po podáni interpelace.

Ze 47 včas došlých žádostí bylo 21 žádostí příznivě vyřízeno a přiznány příspěvky s ohledem na rodinné, majetkové a výdělkové poměry různě odstupňované.

Ačkoli při posuzování ohroženosti hospodářské existence, která jest hlavním předpokladem pro přiznání státního příspěvku, vláda zaujímala stanovisko co nejliberálnější, nemohlo býti přece žádostem 23 stran vyhověno a sice z toho důvodu že žádající strany byly buď již jiným způsobem odškodněny, jako na příklad v několika případech přiznáním úrazové renty nebo vyplacením životní pojistky, nebo se jednalo o strany, pro něž okolnost za důvod uváděná neznamenala vůbec nějakou hospodářskou újmu.

Zamítnuty byly žádosti pozůstalých po číšníku Kässmannovi z Aše a Richardu Riedlovi z Kraslic poněvadž Riedl náležel mezi původce vzpoury a prve jmenovaný útočil se zbraní v ruce na vojenskou hlídku.

Nevyřízeny zůstávají posud tři případy a to případy Jindřicha Hoffa, Ferdinanda Künzela. Fantiška Jarsche.

Prve zmíněný případ nemohl býti posud vyřízen poněvadž diplomatické šetření za účelem zjištění reciprocity v příčině odškodnění našich příslušníků poškozených při výtržnostech v Německu nebylo ještě skončeno. V obou posledních případech jest důvodné podezření, že jmenovaní se súčastnili positivním jednáním výtržností; zjištění těchto okolností vyžaduje rozsáhlého šetření a výslech četných svědků a nemohlo býti posud skončeno. Ministerstvo vnitra učinilo však opatření, aby šetřen toto bylo nyní všemožně urychleno.

V Praze dne 10. listopadu 1922.

Předseda vlády:

Švehla, v. r.

VIII/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Lodgmana a

soudruhů

o tom, že politické úřady užívají nepřípustným způsobem zaplacených pokut (tisk 3561/XIX).

Tvrzení pánů interpelantů, že politické úřady zneužívají pokut uložených pro přestupky zákona o sčítání lidu nepřípustným způsobem, odvádějíc c pokuty tyto místo chudinským fondům státní pokladně, odmítám jako naprosto neodůvodněné a ničím nedoložené. Důvod k tomuto tvrzení shledávají páni interpelanti jednak v tom, že v trestních nálezích nebývá uveden účel, jemuž pokuty mají připadnouti, a jednak v tom, že zvlášť okresní správa politická ve Šternberku neodvedla dosud žádné z těchto pokut příslušným chudinským fondům.

Oba tyto předpoklady neospravedlňují však nikterak tvrzení pánů interpelantů.

Domněnka, že v trestním nálezu má uveden býti účel, jemuž připadne uložená pokuta jest nesprávná. Obsah trestního nálezu je přesně předepsán ministerským nařízením ze dne 5. března 1858, č. 34 ř. z., dle jehož §u 4 dlužno do trestního rejstříku zapsati pouze právní normu, která byla přestoupena, a uložený trest. Účel, jemuž připadne uložená pokuta, není tudíž žádnou součástí trestního nálezu. Odvedení pokuty účelu, jemuž je věnována, jest ryze interním administrativním opatřením, na něž stranám nepřísluší žádná ingerence.

Že bylo posud málo pokut, uložených pro přestupky zákona o sčítání lidu, odvedeno příslušným chudinským fondům, vysvětluje se tím, že bylo poměrně málo těchto pokut zaplaceno, poněvadž politické úřady vyčkávaly s jich vymáháním až do rozhodnutí o stížnostech podaných na nejvyšší správní soud aneb žádostech o prominutí pokut cestou milosti. Tak na př. u okresní správy politické ve Šternberku, kterou páni interpelanti zvlášť uvádějí, byla v době podané interpelace zaplacena toliko jedna pokuta obnosem 30 Kč.

Poněvadž politické úřady státní pokladně žádných pokut podle zákona o sčítání lidu neodvedly, pokládám tuto interpelaci za bezpředmětnou a nemám příčiny k nějakému opatření.

V Praze dne 4. listopadu 1922.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.

IX/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance dra Josefa Keibla a soudruhů

o nepřístojnostech u krajského soudu v Litoměřicích (tisk 3781/XIX).

Otázka, má-li se u soudů označených v §u 2, odst 2. zákona z 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. užívati výhradně českých podacích značek také na podání německá jest otázkou výkladu tohoto zákona. Je-li tento výklad správný, dlužno ponechati prováděcímu nařízení.

Krajský soud v Litoměřicích pochybil však tím, že nemaje dostatek německých tiskopisů, vyplňoval české tiskopisy německým textem a dále tím, že některé vyhlášky určené pro veřejnost. Vyvěsil jen v jazyku státním. V obou těchto směrech dostalo se mu náležitého poučení. Radové zemského soudu dr. Otakar Heinitz a dr Bohuš Procházka vyhovují kvalifikací věcnou i jazykovou a není příčiny, aby se proti nim v jakémkoliv směru zakročovalo. Rada zemského soudu František Kronus přes to, že nedoslýchá, jako přednosta okresního soudu plně vyhovuje a nebylo s na něho pro jeho jmenovanou tělesnou vadu, jež se ostatně nikterak nehorší, nikdy stěžováno. Advokáti v Litoměřicích žádali podáním z 10. března 1921, aby jim byla vrácena jedna místnost v prvém patře, které před válkou užívali a ve které měli také svůj telefon. Presidium nařídilo ihned řediteli kanceláří, aby jim dal tuto místnost k disposici. O tom byli žadatelé ředitelem kanceláře vyrozuměni.

V Praze dne 24. října 1922.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský, v. r.

X/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů,

že se na stanicích plzeňského ředitelství státních drah nezachovává jazykový zákon (tisk 3519/XXI).

K této interpelaci dovoluji si uvésti, jak následuje:

ťOtázka pojmenování železničních stanic dojde konečné úpravy prováděcím nařízením k zákonu ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n. (par. 8. zák.). Před vydáním tohoto nařízení nelze novou úpravu nápisů staničních prováděti. Pro velikou nákladnost staničních tabulí nelze ani též prozatímně novou úpravu provésti potud, pokud nebudou státním úřadem statistickým uveřejněny konečné výsledky úředního sčítání lidu v Československé republice, jež obsahovati budou také úřední názvy míst.Ť

V Praze dne 24. října 1922.

Ministr železnic:

Stříbrný, v r.

XI/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců dra E. Feyerfeila, inž. Kalliny a druhů,

že stanice Horní Dvořiště-Český Heršlák jest jednojazyčně česky označena (tisk 3781/XX).

K této interpelaci dovoluji si poukázati na odpověď danou na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů, že se na stanicích plzeňského ředitelství státních drah nezachovává jazykový zákon číslo tisku XXI/3519.

V Praze dne 24. října 1922.

Ministr železnic:

Stříbrný, v r.

XII/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance dra Baerana a druhů

o jednojazyčných nápisech na brněnském nádraží (tisk 3785/VIII).

K zodpovědění této interpelace dovoluji si poukázati na odpověď danou na interpelaci poslance dra E. Feyerfeila a druhů, že se na stanicích plzeňského ředitelství státních drah nezachovává jazykový zákon, číslo tisku XXI/3519.

V Praze dne 7. listopadu 1922.

Ministr železnic:

Stříbrný, v. r.

XIII/3883 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslanců dra Keibla, inž. Kalliny a druhů

o protizákonném výnosu podmokelského železničního provozního úřadu (tisk 3781/XXV).

K zodpovědění této interpelace dovoluji si poukázati na odpověď danou na interpelaci poslanců dra Hanreicha, Schälzkyho, dra Brunara, inž. Junga, dra Kafky a druhů o jazykových přehmatech na státních drahách, číslo tisku XXIII/3442.

V Praze, dne 25. října 1922.

Ministr železnic:

Stříbrný, v r.

XIV/3883.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Fr. Housera, Lad. Kučery a soudruhů,

že se protizákonně provádí řád volení v obcích a nevypisují volby do obecních zastupitelstev (tisk 3708).

Páni interpelanti stěžujíce si do toho, že se nevypisují nové volby obecních zastupitelstev v obcích, ve kterých byly první volby provedeny dne 15. června 1919, vycházející z předpokladu, že v převážné většině obcí první tříleté volební období obecních zastupitelstev dne 15. června 1919 zvolených započalo dnem 23. června 1919 a že tedy do dne 23. června 1922 měly býti též provedeny nové volby. Avšak tento předpoklad jest mylný, ježto dle § 10 řádu volení v obcích ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. volební období se počítá ode dne, kdy volba obecní rady se stala pravoplatnou, což vzhledem ke lhůtám v §§ 54., 59. a 67. téhož řádu volení stanoveným mohlo se státi v nejkrajnějším případě, když ani proti volbě zastupitelstva ani proti volbě rady nebylo podáno námitek, teprve kolem 15. července 1919.

Avšak nehledě k tomu, jednalo se v době, kdy interpelace byla podána, v Národním shromáždění o rozšíření posavadního volebního období obecních zastupitelstev ze 3 na 4 léta, kterážto změna byla také zákonem ze dne 14. července 1922, číslo 253 Sb. z. a n. uskutečněna. Vzhledem k tomu nepokládaly politické úřady právem za vhodné rozepisovati obecní volby v době, kdy poslanecká sněmovna Národního shromážděni projednávala zmíněnou změnu obecního řádu volebního, neboť by tím bylo obyvatelstvo, které o této zamýšlené změně období volebního z denního tisku bylo informováno, jen uvedeno ve zmatek.

Také z úsporných důvodů nedoporučovalo se v době, kdy se jednalo v Národním shromáždění, aby obecní volby byly odloženy, dáti prováděti přípravy volební, které jak pro stát tak i pro obce jakož i súčastněné strany jsou spojeny se ztrátou času a výdaji.

V okolnosti, že úřady politické - a to bez jakýchkoli pokynů se strany ministerstva vnitra nevypisovaly až do dne podání interpelace volby obecních zastupitelstev, nelze tedy nejen spatřovati nedbání zákonných ustanovení řádu volení, nýbrž i přiměřený zřetel k zájmům obcí i obyvatelstva.

Pokud jde o volby obecních zastupitelstev na Slovensku, byla až dosud vypsání těchto voleb na zmíněném území na překážku zejména neujasněnost poměrů státního občanství vzhledem k tomu, že mírová smlouva Trianonská s Maďarskem, přiznávající dosti rozsáhlé právo opční pro ten neb onen stát, vešla v platnost více než o rok později než smlouva St. Germainská, čímž byla odložena i možnost konečné úpravy poměrů státního občanství, jež jest základem práva volebního.

Podobně tomu jest i pokud jde o otázku státního občanství na plebiscitním území Oravy a Spiše.

Další závadou bylo, že ustanovení řádu volení v obcích není možno beze všeho použiti na města s právem municipálním a města s regulovaným magistrátem pro zvláštní strukturu zastupitelstev těchto měst, pokud organisace správy těchto měst nařízená vládním nařízením ze dne 21. září 1922. č. 275 Sb. z. a n. není provedena.

Vláda majíc sama na zřeteli, aby prozatímní stav správy obecní na Slovensku změněn byl co, nejdříve stavem řádu volení v obcích vyhovujícím, a aby správa v obcích přešla do rukou zástupců zvolených, přičiní se, aby poměry, dosud vypsání voleb obecních na závadu jsoucí, co nejdříve byly odstraněny tak, aby pak ihned mohlo býti přikročeno k vypsání a provedení těchto voleb.

V Praze dne 18. listopadu 1922.

Ministr vnitra:

J. Malypetr, v. r.