Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1922.

I.

Předložený návrh zákona uvésti chce do života některé neodkladné reformy v organisaci škol obecných a občanských ještě dříve, než přikročí se ku konečnému vybudování nového zákona o jednotné úpravě obecného a středního školství vůbec.

Požadavky životní, kladené současnou dobou na občana, vyžadují nutně změny a doplnění učebných předmětů, učebných osnov a sjednocení všeho obecného školství v celé republice. Občanská nauka a výchova, jakožto povinný předmět učený na školách obecných (ludových) a občanských obsahovati má základní poznatky a státě československém, o státních formách a zřízeních vůbec a československých zvláště, o zařízeních života hospodářského, sociálního, politického a kulturního. Vésti má k republikánské výchově občanstva československého ták, aby každý bez rozdílu a bez újmy národnosti i náboženství již od mládí schopen byl pochopiti nejen svá občanská práva, nýbrž i svoje občanské povinnosti k republice Československé, jejíž jest občanem. Občanská výchova má býti výchovou k demokracii, k lásce k národu, ku vzájemné snášelivosti, úctě a lásce. Z toho důvodu všemu učitelstvu obecných (ledových) a občanských škol budiž zakázáno, dotýkati se nepřátelsky při vyučování kteréhokoliv přesvědčení a kterékoliv národnosti.

Rozšíření docházky školní na osmiletou umožňuje věnovati více pozornosti reálnému vyučování také na obecných školách. Při tělesné výchově nutno věnovati bedlivou pozornost dobré životosprávě žactva. Povinnost školních-úřadů, přihlížeti k umělecké výzdobě škol a pořádati periodické výstavky vkusných kreslířských i uměleckých prací, pojata bude do prováděcích nařízení k tomuto zákonu.

Uvedení některých nových předmětů učebních do škol nebo jich rozšíření (tělesná výchova, ruční práce pro chlapce i děvčata, nauka a domácím hospodářství) a zřízení pokračovacích kursů pro mládež od 14 do 16 let, vyžádá si nejen postupné reformy učitelského předběžného vzdělání, ale zvláště vyžadovati bude postupného odstraňování nedostatku vhodného školního zařízení, zvláště tělocvičen, hřišť, školních dílen, kuchyní a zahrad. Proto bude nutno všude, kde místní poměry tomu dovolují, zřizovati nutné prostory i místnosti a opatřovati pomůcky, poněvadž bez těchto nemožno dosáhnouti zplna vyučovacího cíle těchto předmětů učebných.

Znalost jazyka československého poslouží ku prospěchu obyvatelstvu státu a proto zákonem zavádí se jeho vyučování jako nepovinné, případně i povinné tam, kde není vyučovacím jazykem té které školy, škola občanská vyžadovati bude zvláštní péče, zvláště jednoroční kursy učebné při těchto školách.

K §u 3, odst. 4. se podotýká, že náboženská cvičení oznamují se jen v těch případech, kde by mohlo dojíti k nedorozumění mezi úřadem církevním a správou školy. (Na příklad správa školy či učitel hodlá pořádati vycházku s dětmi v tentýž čas, kdy úřady církevní hodlají konati cvičení náboženské a pod.).

Ve smyslu § 3 odst. 6. upraviti je rozvrhy hodin tak, aby vyučování náboženství dělo se v hodinách prvních a posledních dopoledního či odpoledního vyučování.

Osnovou nového zákona provádí se vnější i vnitřní jednota školství v obvodu celé republiky (kromě Podkarpatské Rusi) a jest jejím úkolem dovršiti všeobecné vzdělání na obecných i občanských školách v obvodu republiky na jednotnou míru. Při vnitřním uspořádání škol bude nutno, aby ministr školství a národní osvěty přihlížel k posudkem znalců školství i k návrhům učitelských konferencí.

§u 4 odst. 2. dlužno rozuměti tak, že školy občanské na Slovensku zůstanou čtyř třídními, při čemž osnovy vyučovací budou upraveny tak, aby osnova první třídy občanské školy odpovídala osnovám pátého školního roku, osnova čtvrté třídy osnovám třetí třídy školy občanské.

Nepoměrné rozdíly ve výsledek vyučovacích možno pozorovati u nás na první pohled - zvláště ve městech oproti venkovu, dále v zemích českých oproti Slovensku. Ve městech téměř všechno žactvo navštěvuje školu občanskou a pokračovací kursy, na venkově nedosáhne namnoze ani úrovně vzdělanostní školy obecné, neboť vzhledem k poskytovaným úlevám navštěvuje školu zpravidla šest a půl roku. Rozdíly vzdělanostní v zemích českých oproti Slovensku jsou ještě hlubší. Dle statistiky mají země české analfabetů 2.43%, Slovensko 25,7%. Je naléhavou potřebou odstraniti nejen tyto nesrovnalosti, ale posunouti vzdělanostní úroveň lidu na minu pokud možno nejvyšší. Z těchto důvodů jeví se snížení nejvyššího počtu žactva v jedné třídě z 80 na 60 (na školách jednotřídních na 50) v nejbližší době velmi nutným.

Úspěšným výsledkům výchovným a vyučovacím překáží hlavně vysoký počet žáků v jednotlivých třídách; proti němu mluví veškery důvody paedagogické i zdravotní, jakož i ta okolnost, že z pokročilých států evropských naše republika má dosud předepsaný počet žactva na jednu třídu připadající největší.

Systemisování míst učitelských na školách občanských prováděti se bude dle dosavadních zákonitých předpisů.

Zavedením volné konkurence a rovnosti při obsazování učitelských míst vyhovuje se zásadě, vyslovené v §u 106 ústavní listiny, dle níž školy různého prostředí a různých kategorií mají býti zásadně stejně přístupné mužům i ženám. §u 10 odst. 3. jest rozuměti tak, že místo určené pro muže (žehy) má býti vždy obsazeno mužem (ženou), takže druhé pohlaví může přijíti při obsazování toho místa v úvahu jen tehdy, nebylo-li by uchazečů téhož pohlaví, pro něž místo bylo vypsáno. Zásada tato je ve všech případech rozhodující.

K §u 10 odst. 6. a 7. se podotýká, že při obsazování učitelských míst tu uvedených zpravidla přednost má se dáti žadatelům, kteří mají větší zásluhy o založení a rozkvět škol, o něž žádají, v druhé řadě žadatelé na školách v těchto odstavcích uvedených působící.

Zavedení osmileté docházky školní (§ 11) bez jakéhokoliv omezení je diktováno potřebou zvýšení základního a všeobecného vzdělání v nové době. U nás důvod pro její zavedení vyplývá ze zákona z 19. prosince 1918 (o zákazu výdělečné práce dětí). Hlavní však důvod pro plnou osmiletou docházku školní a zrušení úlev vyplývá z toho poznatku, že teprve na vyšším stupni, ve věku od 10. do 14. roku je mládež rozumově rozvitější, chápavější, v tom věku probouzí se teprve značný zájem o život, otázky hospodářské a společenské. Teprve v tom věku rozvoj duševních sil dovoluje mládeži chápati plně zásady občanské výchovy a činí ji přístupnou vyučování realiím.

Školní zákon říšský z r. 1869 neznal všeobecných úlev v docházce školní. Ony zavedeny byly teprve školní novelou roku 1883. Zkušenosti s nimi učiněné mluví pro jich odstranění a také velký počet obci žádal o zrušení těchto úlov. Mládež trpí jimi značné škody na svém prospěchu vyučovacím a mravním, kázeň školní doznává jimi úhony.

Při projednávání zákona z 29. ledna 1920, čís. 75 Sb. z. a n., jímž se zatímně upravuje organisace lidových škol hospodářských, nebyla vložena do něj trestní sankce, ježto ministerstvo zemědělství nechtělo, aby obyvatelstvo bylo tresty doháněno k tomu, aby mládež pilně navštěvovala lidové školy hospodářské.

Mělo se za to, že hlavní věcí a pobídkou k pilné návštěvě lidových škol hospodářských bude hlavně zainteresování žáků, občanů, spolků, obcí, k čemuž vede hlavně úspěšná práce školní i mimoškolní, která nejvíce budí vážnost ke škole. Myslilo se i na účinnou propagaci vlivnými úřady, odbornými korporacemi a také vlivnými jednotlivci v obvodu školy a také na propagaci tiskem.

Ač všechny tyto uvedené prostředky uvedeny byly v pohyb, přece se poznalo, že mnohde nedostačují pro nezralost okolí. Musí býti tudíž lidová škola hospodářská a vnitřní práce její chráněna úřední záštitou.

Pověří-li ministr školství a nár. osvěty dle §u 14, odst. 3. některý úřad či orgán ukládati tresty či pokuty za nedbalou docházku na školách v témže odstavci uvedených, možno žádati ministerstvo školství a národní osvěty o zmírnění nebo prominutí trestu, nemožno však podávati rekurs proti rozhodnutí úřadu či orgánu, který rozhodl s konečnou platností.

Kulturní výbor navrhuje, aby se osnově zákona ve znění výborem přijatém dostalo ústavního schválení.

Resoluce přijaté kulturním výborem:

poslanců Jaši, Dra Lukavského, Rýpara, Sladkého a Dra Srdínka.

1. Vláda se vzývá, aby věnovala zvýšenou péči jednoročním učebným kursům, zřizovaným při veřejných školách občanských dle nařízení bývalého ministerstva kultu a vyučování ze dne 26. června 1903, č. 22..503, tak, aby při budoucí zákonné úpravě národního školství umožněno bylo rozšíření občanské školy na 4třídní. (K § 2.)

2. Vládě se ukládá, aby nařídila úřadům školním, by bylo při novostavbách škol bedlivě přihlíženo k tomu, aby všude, kde místní poměry dovolují, zřizovány byly tělocvičny, příště, školní kuchyně, dílny a zahrady. (K §u 4.)

3. Vláda se vybízí, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, dle něhož ustanoví se obvody škol občanských a stanoví se předpisy o rozdělení věcného nákladu, jejž převezmou přiškolené obce na vydržování těchto škol. Při stanovení obvodů pro jednotlivé školy budiž výjimečně přihlíženo také k dětem československých občanů státních, kteří mají trvalé bydliště v okruhu větším než 4 km, není-li pro ně občanské školy bližší téhož vyučovacího jazyka.

Resoluce poslanců Jaši, Dra Lukavského, Rýpara, Sladkého a Vahaly:

4. Vládě se ukládá, by již pro r. 1923 pro horské chudé kraje, kteréž nemohou svým nákladem rozšíření škol provésti, zařadila určitou položka, by v takových nuzných krajích na uhrazení stavebního nákladu mohla býti povolena přiměřená subvence.

V Praze dne 24. června 1922.

Zákon

ze dne.......................................1922,

jimž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Povinné předměty učebné ve školách obecných (ludových) jsou: náboženství, (s výhradou § 3 odst. 5); občanská nauka a výchova; čtení a psaní; jazyk vyučovací; počty s naukou o tvarech měřických, přírodopis, přírodozpyt, zeměpis a dějepis, hledíc zvláště k domovu a vlasti; kreslení; zpěv; ruční práce a tělesná výchova. Nauka o domácím hospodářství může býti zavedena jako zvláštní předmět učebný. Nařízením bude upravena účast školních lékařů při tělesné výchově žactva.

(2) Rozhodnutím župní rady školní (v přechodné době zemské rady školní a na Slovensku ministerstva školství a národní osvěty) a při školách spravovaných přímo ministerstvem školství a národní osvěty podle §u 2 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., rozhodnutím tohoto ministerstva může se na škole obecné (ludové) podle místní potřeby vyučovati jiným předmětům, jako nepovinným, zvláště pak jazyku československému není-li už vyučovacím jazykem té které školy vydržovatelům školy budiž předem dána příležitost, aby se o věci vyslovili.

(3) Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může vyučování jazyku československému ustanoveno býti pro tu kterou školu povinným.

§ 2.

(1) Povinné učebné předměty školy občanské jsou: náboženství (s výhradou § 3 odst. 5); občanská nauka a výchova; jazyk vyučovací s naukou o písemnostech; zeměpis a dějepis; přírodopis a přírodozpyt; počty s jednoduchým účetnictvím; měřictví a rýsování; kreslení; krasopis; zpěv; ruční práce a tělesná výchova. Nauka o domácím hospodářství může býti zavedena jako zvláštní předmět učebný. Nařízením bude upravena účast školních lékařů při tělesné výchově žactva.

(2) Na občanských školách s vyučovacím jazykem jiným, nežli československým budiž žactvu poskytnuta příležitost naučiti se jazyku československému. Rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může vyučování jazyku československému ustanoveno býti pro tu kterou školu povinným.

(3) Rozhodnutím župní rady školní (v přechodné době zemské školní rady a na Slovensku ministerstva školství a národní osvěty) a při školách spravovaných přímo ministerstvem školství a národní osvěty podle §u 2 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty může se na škole občanské vyučovati též jiným předmětům učebným jako nepovinným, zvláště jiným jazykům, těsnopisu, psaní strojem a hudbě. Vydržovatelům školy budiž předem dána příležitost, aby se o věci vyslovili.

§ 3.

(1) Opatřovati vyučování náboženství na školách obecných (Pudových) a občanských a na ně dozírati přísluší úřadům církevním (představenstvům židovských obcí náboženských) s výhradou práva vrchního dozoru a správy, které přísluší státu podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n.

(2) Náboženství vyučovati jest ve všech třídách po dvou hodinách týdně. Výměru a rozdělení učiva náboženského na jednotlivé stupně školní ustanoví úřady církevní.

(3) Učitelé náboženství, úřady církevní a společnosti náboženské jsou povinny šetřiti zákonů jakož i předpisů, které v mezích zákonů vydají úřady školní.

(4) Co úřady církevní ustanoví o vyučování náboženství a o cvičeních náboženských, oznámeno budiž správci školy prostřednictvím župní rady školní (v přechodné době okresního úřadu školního a na Slovensku školního inspektora). Ustanovení, která jsou v odporu s obecným řádem školním, nebuďte oznamována.

(5) žáci bez vyznání nebo vyznání státem neuznaného jsou všeobecně zproštěni povinnosti, aby se zúčastnili vyučování náboženství žáci vyznání ostatních budou okresním úřadem školním, na Slovensku a na školách menšinových příslušným okresním (obvodním) inspektorem školním, zproštěni této povinnosti, požádají-li o to písemně nebo protokolárně jejich rodiče nebo jejich zástupci.

(6) Hledíc k různosti náboženského vyznáni žactva na té které škole, budiž doba vyučování náboženského v rozvrhu hodin ustanovena tak, aby tím souvislost ostatního vyučování nebyla rušena.

§ 4.

(1) Ministr školství a národní osvěty se zmocňuje, aby vyslechnuv znalce školství, upravil učebné osnovy pro školy obecné (ľudové) a občanské, ustanovil týdenní počet vyučovacích hodin pro jednotlivé druhy škol a stupně školní, jakož i všechno to, co vůbec náleží k vnitřnímu uspořádání škol.

(2) Vláda se zmocňuje, aby podle potřeby organisaci občanských škol na Slovensku nařízením přizpůsobila organisaci občanských škol v ostatním území republiky.

(3) Ministr školství a národní osvěty přihlížeje k nedostatku potřeb vyučovacích, školních dílen, kuchyní a jiného zařízení, jakož i k nedostatku účelně školeného učitelstva, může pro dobu přechodnou zmocniti příslušné úřady školské, aby zaváděly vyučování ručním pracím chlapeckým a domácímu hospodářství toliko postupně na těch školách, kde budou pro ně vhodné podmínky.

§ 5.

(1) Počet tříd při obecné (ľudové) škole řídí se počtem dětí. Největší počet dětí v jedné třídě ustanovuje se pro školní léta 1922-23 až 1926-27 na 80, a pro školní léta 1927-28 až 1931-32 na obecných (ľudových) školách jednotřídních na 65, na ostatních obecných (ľudových) školách na 70. Pro školní rok 1932-33 a další léta sníží se největší počet dětí ve škole jednotřídní na 50 žáků, a ve třídách ostatních škol obecných na 60 žáků.

(2) Přestoupí-li počet dětí v některé třídě školy obecné (Pudové) v tom kterém roce příslušné největší číslo v odstavci 1. uvedené a nedá-li se přeplnění třídy odpomoci přípustnými změnami zařaděním dítek (o čemž rozhodne příslušný inspektor školní), zřídí se při škole další třída a to zatímní. Trvá-li zatímní třída při škole nepřetržitě po tři školní roky, promění se v třídu definitivní.

(3) Počet míst literních učitelů při obecné (Pudové) škole řídí se počtem tříd tak, že na každou třídu připadá jedno místo učitelské, počítajíc v to také místo správce školy.

(4) Pro vyučování jednotlivým předmětům učebním, jehož se neúčastní všichni žáci té které třídy, zřídí se při škole nebo při několika školách v téže obci zvláštní oddělení, v nichž se sloučí podle potřeby žáci různých tříd tak, aby počet žactva v takovém odděleni v žádném případě nepřestoupil čísla 60.

(5) Při zjišťováni počtu žactva, který je podle 1. odstavce podmínkou pro zřizování nebo dělení tříd, přihlíží se toliko ke školou povinným dětem československých občanů státních a to těch, kteří mají v obci školní trvalé bydliště.

§ 6.

(1) Největší počet žactva v jedné třídě školy občanské ustanovuje se pro školní léta 1922-23-1926-27 na 80, pro školní léta 1927-28-1931-32 na 70, a pro školní rok 1932-33 a další léta na 60.

(2) Přestoupí-li počet žáků v některé postupné třídě školy občanské v tom kterém roce příslušné největší číslo v odstavci 1. uvedené, zřídí se při ní zatímní pobočka, při dvojnásobném největším počtu žáků v postupné třídě zřídí se zatímní pobočka druhá, a pro každý násobek příslušného největšího počtu žáků v postupné třídě zřizuje se další zatímní pobočka. Po tříletém trvání promění se zatímní pobočka v definitivní.

(3) Ustanovení čtvrtého odstavce § 5 platí též o školách občanských.

(4) Při zjišťování počtu žactva, který je podle prvního odstavce podmínkou pro zřizování nebo dělení tříd, přihlíží se tolika k dětem československých občanů státních, kteří mají trvalé bydliště v obci školní nebo v okruhu o poloměru 4 km od budovy školní, vyhovují-li děti tyto obecně podmínkám předepsaným pro přijetí do školy občanské.

§ 7.

(1) župní rada školní (v přechodné době zemská rada školní a na Slovensku ministerstvo školství a národní osvěty) povoluje z důvodů podstatných a přihlížejíc k možnosti, jak opatřiti potřebné učitelstvo a místnosti školní, v jednotlivých případech odchylky od ustanovení § 5 odstavce 1. a 2. a § 6 odstavce 1. a 2., avšak jen do konce školního roku 1936-37.

(2) Ustanovení § 5 odst. 1. a 2., § 6 odst. 1. a 2. a § 7 odst. 1. nesmí se užívati k tomu, aby se rušily nebo spojovaly třídy již zřízené, jakmile by po zrušení nebo spojení jich stoupl počet dětí v některé třídě nad 60.

§ 8.

(1) Třídy školní a místa učitelská při veřejných školách mohou se rušiti jen tehdy, nejsou-li po zákonu nutné.

(2) Na Slovensku mohou se rušiti třídy školní a místa učitelská při obecních a státních školách Pudových a občanských, nejsou-li po zákonu nutné, toliko rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty nebo orgánu, který k tomu tímto ministerstvem bude pověřen.

§ 9.

Školy obecné (Pudové) i občanské mohou býti podle pohlaví žactva bud smíšené, bud chlapecké, bud dívčí.

§ 10.

(1) Učitelé a učitelky mohou vyučovati chlapce a dívky na všech stupních a druzích škol obecných(ľudových) i občanských.Veškerá místa literních učitelů na školách obecných (Pudových) i občanských, chlapeckých, dívčích i smíšených zřizují se bez určení pohlaví. Všechny dosavadní systemisace míst na školách těchto výhradně pro učitele nebo výhradně pro učitelky pozbývají platnosti.

(2) Při obsazování míst literních učitelů při veřejných školách dbáti jest toho, aby polovina všech míst na každé škole obsazena byla učiteli a polovina učitelkami, při čemž se nečítají místa správců a ředitelů škol. Při lichém počtu míst náleží na chlapeckých školách o jedno místo více učitelům, na školách dívčích učitelkám; liché místo učitelské na školách smíšených rozepíše se pro volnou kompetenci mužů i žen.

(3) Orgán, jemuž přísluší rozepsati konkurs na definitivní místo učitelské nově zřízené nebo uprázdněné, nechť rozhodne s konečnou platností a v konkurse vysloví, kterému pohlaví náleží při obsazování místa přednost, aby vyhověno bylo zásadě vyslovené v předešlém odstavci.

(4) Při místech správců a ředitelů škol chlapeckých náleží však vždycky přednost učitelům, při místech těchto na školách dívčích náleží přednost vždycky učitelkám. Místa správců a ředitelů škol smíšených rozpisujte se pro volnou kompetenci mužů i žen.

(5) Zásad uvedených v § 10 odst. 2. šetřiti jest pokud lze i při obsazování míst zatímních.

(6) Výjimky z ustanovení § 10 odst. 2. až 5. pro školy, jichž správu vede ministerstvo školství a národní osvěty podle § 2 odst. 1. bod 3. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., určuje podle místních poměrů ministr školství a národní osvěty, který je také oprávněn, obsazuje ať definitivně či zatímně místa učitelská na těchto školách, odchýliti se v zájmu školy od pravidel, obsažených v čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.

(7) Ministr školství a národní osvěty může pro dobu přechodnou určiti výjimky z ustanovení § 10 odst. 2.-5. i pro obsazování míst na všech veřejných školách obecných (Pudových) a občanských na Slovensku, v území Hlučínském, Valčickém a Vitorazském i v území těšínského Slezska a může orgány, jimž přísluší právo presentační a práva jmenovati učitele na těchto školách zmocniti, aby se případ od případu odchylovaly v zájmu školy od pravidel daných v čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.

§ 11.

(1) Povinnost choditi do školy obecné (ľudové) i občanské počíná se počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovršilo šestý rok věku, a trvá plných osm školních lét. Dítky školou nepovinné, které dovrší šestý rok věku v době od počátku školního roku do nejbližšího konce roku občanského, mohou býti do školy přijaty, není-li pochybnosti o jejich tělesné i duševní dospělosti, nepřeplní-li se jejich přijetím školní světnice a nepřekročí-li se největší počet dětí ve třídě podle §§ 5 a 7.

(2) Poskytovati jakýchkoliv úlev v docházce školní jest zakázáno. Povinnost mládeže na Slovensku účastniti se opakovacího školského vyučování až do 15. roku věku, vyslovená v §§ 1 a 48 zákonného článku XXXVIII. z r. 1868, zůstává nedotčena pro veškeru mládež, která chodila do školy Pudové podle dosavadních zákonů toliko 6 let a nevzdělávala se potom na školách vyšších.

(3) Ustanovení zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 75 Sb. z. a n., o hospodářských školách lidových zůstávají tímto zákonem nedotčena. Avšak povinnost choditi do hospodářské školy lidové podle § 7 cit. zákona nastane budoucně teprve po ukončení povinné docházky do školy obecné (ľudové) a občanské.

(4) Při školách obecných (ľudových) nebo občanských zřídí se pokračovací školy nebo kursy s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14 do 16 let, pokud se nevzdělává na pokračovacích školách živnostenských, kupeckých, na lidových školách hospodářských nebo na jiných školách vyšších a odborných. Podrobná ustanovení o zřizování a zařízení těchto pokračovacích škol nebo kursů, o době vyučovací, o učebných osnovách a o docházce školní vydána budou nařízením vlády.

§ 12.

(1) Prodloužení povinné docházky školní do škol obecných (Pudových) a občanských na 8 plných let školních provede se na Slovensku postupně podle toho, jak bude možno opatřiti potřebné místnosti a učitelstvo pro nutné rozšíření škol. Ministerstvo školství a národní osvěty ustanoví, kdy a v kterých obcích nastane povinnost obecné osmileté docházky školní do škol obecných (Pudových) a občanských na Slovensku.

(2) Každým způsobem bude však od počátku školního roku 1927-28 osmiletá docházka školní povinná pro veškeru mládež na Slovensku.

§ 13.

Trvání školního roku a hlavních prázdnin, jakož i prázdnin ve školním roce ustanoví ministr školství a národní osvěty nebo orán jím pověřený.

§ 14.

(1) Pokuty, vyměřené v zákonech zemských pro Čechy, Moravu a Slezsko a v § 4 zák. článku XXXVIII. z roku 1868 pro trestání přestupků proti školní povinnosti a školní docházce, upravují se takto: za vynětí dítěte ze soupisu budiž uložena pokuta od 50-200 K, za nepřihlášení dítěte do školy a za nedbalou docházku školní od 25-200 K; stalo-li se zanedbání školy ze ziskuchtivosti rodičů nebo jich zástupců, může se uložiti pokuta do 400 K a při opětovném přestupku do 1000 K.

(2) Při nedobytnosti pokuty může býti uložen trest vězeni (uzamčení) od 1-14 dnů.

(3) Tresty pro nedbalou docházku na školách, jichž správu vede ministerstvo školství a národní osvěty podle § 2, odst. 1., bod 3. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 292 Sb. z. a n., ukládá ministr školství a národní osvěty, je však oprávněn vyhláškou, uveřejněnou aspoň měsíc napřed v úředním listě a vyvěšenou ve školní budově, výkonem tohoto práva pověřiti jiný školní úřad nebo orgán, který pak v této věci rozhoduje jménem ministrovým a s konečnou platností. Promíjeti nebo zmírňovati uložené tresty pro zanedbanou docházku na těchto školách může ministr školství a národní osvěty.

(4) Tresty ukládané podle odst. 1. a 2. tohoto paragrafu platí i pro přestupky proti školní povinnosti a školní docházce také pro lidové školy hospodářské, zřízené podle zákona z 29. ledna 1920, č. 75 Sb. z. a n. V přípravném řízení nastupuje místo místní školní rady školní výbor lidových škol hospodářských.

(5) Tyto tresty pro nedbalou docházku a proti školní povinnosti na lidových školách hospodářských ukládá ministr zemědělství; je však oprávněn vyhláškou uveřejněnou aspoň měsíc napřed v úředním listě a vyvěšenou ve školní budově výkonem tohoto práva pověřiti politické úřady I, instance, na Slovensku administrativní policejní vrchnosti I. stolice po případě i jiný orgán; orgány tyto v této věci rozhodují potom jménem ministrovým a s konečnou platností. Promíjeti nebo zmírňovati uložené tresty za přestupky proti školní povinnosti a školní docházce na lidových školách hospodářských může ministr zemědělství.

(6) Pokuty uložené za přestupky proti školní povinnosti a školní docházce na lidových školách hospodářských plynou do fondu na opatření učebných pomůcek dotčených lidových škol hospodářských.

§ 15.

Ustanovení § 60 a § 9 odst. 2. zákona ze dne. 14. května 1869; č. 62 ř. z., o školách továrních se zrušují.

§ 16.

Vyšší národní školy zřízené podle §§ 59 až 63 uher. zákona, čl. XXXVIII. z r. 1868, buďtež proměněny na školy občanské. Zřizovati nové vyšší národní školy se nedovoluje.

§ 17.

(1) Co ustanoveno je v §§ 1-16, platí stejně o všech veřejných školách obecných (ľudových) a občanských vůbec, nehledíc na to, kým byly založeny a jsou vydržovány.

(2) Soukromé školy obecné a občanské zavázány jsou šetřiti toho, co ustanoveno jest v §§ 1-5 odst. 1. až 4., v § 6 odst. 1. až 3. v §§ 7 až 9, v § 10 odst. 1., v §§ 11, 13, 14 a 16.

§ 18.

§§ 45 a 46 zákona ze dne 14. května 1869, č. 62 ř. z., pokud se týče ze dne 2. května 1883, č. 53 ř. z., se zrušují. Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila nově župní, obvodní a místní konference učitelské pro celou oblast republiky.

§ 19.

Ustanovení veškerých starších zákonů, pokud jsou v odporu s tímto zákonem, pozbývají účinnosti.

§ 20.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem, kdy bude vyhlášen. Platnost jeho nevztahuje se na území Podkarpatské Rusi.

§ 21.

Ministr školství a národní osvěty pokud se týče ministr zemědělství se pověřují, aby zákon tento provedli.

II.

Rozpočtový výbor připojil se ve své schůzi dne 26. června 1922 co do textování zákonné osnovy úplně k návrhu výboru kulturního a připojuje jenom některé vysvětlivky pokud se týče doplňky: Tak vzhledem k některým pochybnostem předneseným při projednávání §u 3 se připomíná, že odstavec 1. vyhrazuje státu všeobecné právo vrchního dozoru nad tím, jak náboženské společnosti svému náboženství vyučují. Po stránce úhradové je však pouhým důsledkem zásadního stanoviska zákona, že zařaďuje náboženství mezi povinné vyučovací předměty, ukládá povinnost hmotné úhrady nákladů s tím spojených vydržovatelům školy, tedy státu, zemi, obci atd. K odstavci čtvrtému téhož paragrafu nutno uvésti, že závěrečná věta znamená jenom pokyn, aby nebylo bezúčelně jednáno o neproveditelných disposicích. Jinak je ovšem věcí zúčastněných činitelů, aby přiměřeně vyrozuměli svůj nadřízený školní úřad, aby tento mohl zase učiniti přiměřené sdělení úřadu církevnímu a aby tak došlo k odstranění naskytnuvších se závad. Ustanovení tohoto odstavce sama jsou nutno, aby školní správa měla vždy vědomost o náboženských cvičeních konaných v místnostech školních, jako na př. o zpovědi katol. dítek v sobotu odpoledne v době zimní a pod.

K poslednímu odstavci tohoto paragrafu nutno jen připomenouti, že požadavku tomu možno v praksi poměrně snadno vyhověti položením náboženského vyučování na první a poslední hodiny vyučovací. V první a druhé třídě obecné školy je vyučování od 8-10 hodin, ve třetí od 8-11 atd. Tu možno stanoviti vyučování náboženství pro první třídu ad 8-9, pro druhou od 9-10, pro třetí od 10-11 atd.

K § 4, odst. 2. připomíná rozpočtový výbor vzhledem k pochybnostem v debatě předneseným, že ustanovení jeho nutno posuzovati v souvislosti s §§ 17 a 19 této osnovy; § 17 je zdůrazněním toho, že: státu přísluší dozor nad školstvím vůbec a že tedy na všech školách musejí býti zavedeny vyučovací předměty, jak je zákon stanoví, a § 19 výslovně praví, že se ruší starší zákony, jen pokud novějším ustanovením odporují. To ovšem nelze říci a III. hlavě zák. článku XXXVIII. z r. 1868 a ustanoveních s tím souvislých, poněvadž tato zákonná látka o autonomii církevních škol na Slovensku nynější osnovou není vůbec normována.

Při projednávání §u 5, odst. 3. bylo konstatováno, že se jeho ustanovení nikterak nedotýkají norem platných zemských zákonů o systemisaci míst odborných učitelů náboženství, industriálních učitelek a pod. Při odst. 4, pak byla učiněna i zmínka o tom, zda by se snad neměla stanoviti určitá kvota, snad polovina, snad třetina, jako rozhodující pro zřízení zvláštních oddělení. Bylo však konstatováno, že by zákonné normování této věci naznačeným způsobem narazilo v praksi na nepřekonatelné překážky a schváleno tedy nynější znění, zejména také vzhledem k tomu, že lze očekávati se strany školních úřadů a min. školství a národní osvěty vždy benevoletní postup v této věci.

V Praze dne 26. června 1922.