Pondělí 12. října 1925

(Začátek schůze v 7 hod. 17 min. večer.)

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špatný, Taub.

146 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Hodža, Malypetr, inž. Novák, Srba, Udržal, dr. Winter.

President nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Körner.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 374. schůzi poslanecké sněmovny.

Omluvy a dovolené uvedené ve schůzi prvé platí též pro tuto schůzi.

Mezi prvou dnešní schůzí byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tento návrh:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

5292. Návrh posl. Böhra a druhů o živelních pohromách v okresech litoměřickém, ústeckém, varnsdorfském a jabloneckém n. N.

Předseda: Přikazuji:

výboru ústavně-právnímu:

5377. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona, jímž se promíjí překážka platnosti některých sňatků vyhlášených nebo uzavřených před duchovními církve československé a řecko-východní;

výboru živnostenskému:

5378. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona, kterým se mění §§ 82 a 54 živn. řádu a § 70 živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi (současně přikázán výboru soc.-politickému).

Přecházím k pořadu schůze, k prvnímu jeho odstavci, jímž je:

1. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5322) zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti (tisk 5333).

Budeme pokračovati v rozpravě.

Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. inž. Záhorský.

Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, dámy a pánové! Nebude mojí vinou, budu-li se ve svém projevu zabývati výhradně kritikou projednávaného zákona. Činím tak proto, že předložená osnova nebyla předmětem jednání výboru pro dopravu a veřejné práce, ač svým obsahem do tohoto výboru patřila. Po dvakráte žádal jsem předsedu výboru pro dopravu a veřejné práce, aby reklamoval pro sebe projednání tohoto zákona právě tak, jako reklamoval tento zákon pro sebe předseda výboru zemědělského. Poněvadž se tak nestalo, nezbývá mi nic jiného, nežli tyto výtky přednésti sněmovně. Vládní návrh zákona o státní pomoci při živelních pohromách r. 1925 a o opatření k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti, předložený poslanecké sněmovně ve schůzi dne 18. září t. r., rozdělen je ve dvě části, označené hlava I a hlava II, které sledují dva cíle v podstatě různé. Hlava I. zabývá se akcí podpůrnou pro ty, kteří letošního roku byli postiženi živelními pohromami, způsobenými rozvodněnými toky, průtržemi rybničních hrází a pod. jako následky mimořádných srážek atmosferických, kdežto hlava II. luští opatření, jimiž by se zabránilo zúplna nebo z části opakování škod při živelních pohromách se vyskytujících také v budoucnosti. Jak v dalším ukáži, nelze slučovati tak podstatně odlišné věci do jediného zákona bez újmy užitečnosti a vhodnosti zákona. Pro důkaz správnosti tohoto tvrzení předesílám rozklad vládního návrhu.

K hlavě I. přednáším tyto připomínky: V §u 1 povoluje se na různé podpory krajů, postižených živelními pohromami, částka až do úhrnné výšky 74 milionů Kč, která se v §u 2 dělí na 3 díly, z nichž prvý díl ve výši 36 milionů Kč určen k podpoře poškozených jednotlivců, díl druhý ve výši 24 milionů Kč připadá na různé opravy silnic a mostů, a díl třetí ve výši 14 milionů Kč věnován opravám na vodotocích a na rekultivaci zpustošených pozemků.

Poněvadž nemohlo býti pamatováno na úhradu těchto mimořádných vydání v řádném rozpočtu a poněvadž nemohou býti hrazena tato vydání z úspor rozpočtu na r. 1925 bez souhlasu sněmu, jest vítati, že požaduje vláda od sněmovny povolení úvěru zákonem.

Důvodová zpráva návrhu zákona dává najevo, že nebyla posud vykonána přesná šetření o způsobených škodách. Proto nezdá se vhodným, že v §u 2 se dělí požadovaný úvěr 74 milionů Kč předem na tři díly o částkách v přesně vymezených číslech, neboť není vyloučeno, až budou podle §u 3 škody přesně vyšetřeny, že peníz potřebný na úhradu těchto škod převýší požadovaný úvěr.

Je-li tento úvěr povolen v §u 1. v určité výši 74 milionů Kč, pak měl by § 2 obsahovati pouze zásadní ustanovení, že na každý druh odškodnění z oněch tří druhů v zákoně vyjmenovaných připadne částka, jejíž výše by odpovídala poměru, v jakém budou k sobě státi suma skutečných škod k povolenému úvěru; udělená náhrada nesměla by nikdy převýšiti skutečnou škodu, kdyby snad přesné šetření objevilo, že povolený úvěr převyšuje způsobené škody.

K §§ 3. a 4. netřeba poznámek, neboť obsahují ustanovení obsahu pouze formálního, s nimiž lze souhlasiti. Bylo by pouze radno, aby vládní nařízení, které vydáno bude za tím účelem, by určilo, jak se škody vyšetří a podpory poskytnou, sledovalo zásadu relativity při vyměřování náhrady za poškození majetku, nebo čím větší majetek, tím méně citelnou se stává utrpěná škoda. Proto mělo by vládní nařízení obsahovati ustanovení, že utrpěná škoda u velkých majetků musí převyšovati určité procento majetku, má-li míti majitel nárok na náhradu škody. (Výborně!)

Kromě toho nechť obsahuje vládní nařízení také ustanovení, v jakém poměru rozdělí se částka, připadající na provedení opravných prací na vodotocích a na rekultivaci zpustošených pozemků, mezi ministerstvo veřejných prací a ministerstvo zemědělství, jež se spolu dělí o kompetenci ve věcech vodních toků.

Překvapuje však, že zahrnují se do podpůrné akce státní příspěvky na opravu poškozených a znovuzřízených budov podle důvodové zprávy vládního návrhu prý proto, poněvadž zákonné předpisy o podpoře stavebního ruchu neposkytují možnosti dostatečného a rychlého příspěvku pro takové účely. Což není známo členům vlády, na důvodové zprávě podepsaným, že není již v platnosti zákon o podpoře stavebního ruchu? Toto nesprávné odůvodňování zákona je důsledkem opomíjení kompetentních ministerstev odborných, jak o tom svědčí i to, že žádá vláda v důvodové zprávě, aby osnova zákona v obou sněmovnách přikázána byla pouze výboru rozpočtovému k projednání. Což nespadají věci, týkající se veřejných staveb a úprav toků do kompetence ministerstva veřejných prací, pro jehož záležitosti určila sněmovna výbor pro dopravu a veřejné práce? Větší nedostatky z téže příčiny obsahuje obzvláště hlava II. osnovy zákona, jak ukáži později v dalším. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Tendenci, kterou sleduje hlava I., jest vítati, neboť sleduje odpůrnou akci, jíž dostati se má podpory poškozeným živelními pohromami, s níž otáleti nelze, nemají-li se zveličovati útrapy zvláště oněch poškozených, kteří měli skrovný majetek. Naproti tomu je však velmi povážlivé, že s akcí podpůrnou dočasnou, kterou sleduje hlava I, spojuje se velmi vážná akce, na dlouhou řadu let rozpočtená, řešící soustavně vodohospodářské podnikání, pro které obsahuje hlava II velmi kusá ustanovení.

Má-li sněmovna se usnésti na zákoně, jímž by zmocnila vládu, aby zřídila zvláštní stamilionový fond a opatřila k tomu úvěrními operacemi patřičné prostředky, pak nelze pochybovati o tom, že napřed musí býti určitý program aspoň pro určitou řadu let znám a ústavně projednán, aby bylo zaručeno, že částky, v návrhu požadované a vlastně v návrhu zákona definované jen částkou na úhradu úroků a úmoru, bude použito způsobem co nejúčelnějším a nenastanou přímo boje nejen přímých zájemníků, ale i různých úřadů a korporací, jimž provádění vodních staveb je svěřeno, o to, kdo má míti v provádění staveb přednost a jaká částka na který podnik se uvolňuje. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Nelze také přehlédnouti, že ustanovení hlavy II. nerespektují do jisté míry ani platných ustanovení zákonných pro pokračování říčních úprav a pro stavby údolních přehrad v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v zemích, ve kterých jsou již zřízeny určité fondy regulační. Je tedy žádoucím, aby se pečovalo především o náležité dotování těchto fondů, a to státním příspěvkem 60 % a zemským 40%, aby činnost vodohospodářská mohla býti rozvinuta aspoň v rozsahu již vykonaných příprav. Vodohospodářská akce, která se již před státním převratem rozvíjela v historických zemích na podkladě určitých zákonů říšských a zemských, musí býti rozšířena podle určitého soustavného programu také na Slovensko, kde jmenovitě Váh veliké škody způsobil, a na Podkarpatskou Rus.

O akci vodohospodářské, kterou v nejbližších pěti letech sledovati hodlá ministerstvo veř. prací na základě konkretního programu, s nímž možno úplně souhlasiti, byla veřejnost i tiskem již informována.

Podle tohoto programu přihlíží se k naléhavé potřebě a k pracím skutečně významným, jimiž se pečuje nejenom o zamezení škod, povodněmi způsobovaných, ale i o hospodárné využití našeho přírodního bohatství vodstva, o něž dle kompetence se stará ministerstvo veř. prací. Tento program, aby dal úplný obraz o tom, co jest podniknouti v zájmu racionelního vodního hospodářství, měl by býti doplněn programem akce, již požadují úpravy řek a různá vodohospodářská zařízení, náležející do kompetence ministerstva zemědělství.

Posavadní postup v realisaci různých vodohospodářských podniků nebyl vždy nejúčinnější, neboť byl velmi často důsledkem nepřirozenosti, že o vodstvo pečovaly samostatně země a stát a že ani stát nedovedl posud soustřediti technickou část vodohospodářské akce v jednom ministerstvu.

Nynější stav je chaotický a mohl by se srovnati s počínáním lékařů, kteří by se rozdělili o nervový systém člověka, aby každý odloučeně ošetřoval svůj díl přirozeného a nedělitelného celku. Pacient by se jistě brzy ozval sám, pociťuje na sobě nepřirozenost a škodlivost nesoustavné péče lékařů, ale stát nedovedl posud dáti najevo, že jeho vodstvo také potřebuje jednotné a soustředěné péče, která by netrpěla kompetenčními spory různých autonomních celků a ministerstev.

Nynější spleť různých zákonů a nařízení říšských a zemských dosud platných a desorganisace úřadů, pečujících o vodstvo, neproniká dnes spolehlivě ani zasvěcený odborník-vodohospodář.

Dosavadní výsledky v oboru říčních úprav nemohou uspokojiti, neboť se vytloukal pouze klín klínem a postupovalo se nesoustavně v důsledku toho, že poskytovány byly pouze nedostatečné finanční prostředky.

Je proto nutno, aby se opatřil především náležitý technický podklad pro řádný postup v našem vodním hospodářství, aby se dospělo především ke spolehlivé cifře stavebních nákladů, jež by se rozdělila na řadu let podle toho, jak to připouští nynější finanční poměry státu a jeho vyhlídky na výhodný úvěr.

Akce vodohospodářská nesmí však se rozvinouti jednostranně, jak by se státi mohlo velmi snadno, když se její potřeba ukvapeně odůvodňuje podpůrnou pomocí postiženým živelními pohromami.

I pro budoucnost bude nutno, aby omezeny byly vlastní regulace toků především na ochranu osídlených míst, drah a silnic a pak na ochranu ostatní, neboť nelze dosti zdůrazniti potřebu a nutnost, aby část škodlivých vod byla zadržena a bezpečně využita nádržemi ku prospěchu měst, zemědělství a průmyslu.

Voda, která nejsouc ovládána, stává se člověku větším nepřítelem ohně, promyšleným dílem lidským stává se služebnicí člověka, neničí jeho majetek, nýbrž rozmnožuje jeho bohatství, je jeho dobrodějkou, neboť pracuje i za něho. Bylo by bývalo správnějším, kdyby páni zpravodajové byli učinili návrh, aby pouze uloženo bylo vládě v hlavě II. projednávané vládní osnovy zákona, aby dala připraviti ministerstvem veřejných prací v dohodě s ministerstvem zemědělství řádný vodohospodářský program a zároveň navrhla účelnou a hospodárnou organisaci vodohospodářských úřadů a pak teprve obé ve formě návrhu zákona samostatného dala sněmovně k ústavnímu projednání.

Jsem přesvědčen o tom, že ministerstvo veř. prací v oboru své působnosti vykonalo již mnoho, čím aspoň částečně zjednodušilo a soustředilo vodohospodářskou službu, pokud to připustila ustanovení platných zákonů.

Trvalá a nejúčinnější úprava této služby může býti zajištěna jedině zákonem, na kterém se může usnésti sněmovna, až vyslechne výsledky revise platných zákonů a nařízení říšských i zemských.

Požadavky mnou vyslovené nemohou býti brzdou rychlé pomoci některým krajům, živelními pohromami postiženým, neboť pro zahájení úprav říčných lze opatřiti nutné prostředky aspoň v prvém roce v řádném rozpočtu.

Bude-li postupováno podle určitého plánu, předem dobře promyšleného a budou-li se rozvíjeti vodohospodářské akce postupně podle své důležitosti ve všech zemích našeho státu, pak vodohospodářské podnikání přinese také prospěch všeobecný.

Kdyby se byly odloučily věci, jež sleduje hlava II., od hlavy I., která by se stala zákonem sama o sobě, a kdyby se byly staly předmětem samostatného zákona, promyšleně připraveného, nebyla by se jistě rozpakovala sněmovna povoliti pro vodohospodářství potřebný úvěr i kdyby byl býval vyšší než požaduje projednávaný návrh vládní, neboť promyšlená akce mnohostranná bude nejenom všeobecně prospěšná, nýbrž i nanejvýš produktivní. Moje stanovisko k projednávanému zákonu, které sdílí se mnou jednomyslně celý poslanecký klub čsl. strany socialistické, ukládají mi nejenom vážné důvody technické, nýbrž i důvody-hospodářské, ba i politické.

K důvodům technickým, jichž jsem se již dotkl v principech všeobecných, přičiním v dalším ještě několik konkretních poznámek.

V historických zemích našeho státu počala se vyvíjeti vodohospodářská akce, opírajíc se v Čechách nejprve o výnos ministerstva vnitra ze dne 25. září 1896, č. 30.374, jenž se stal základem ustavení "komise k provedení kanalisace Vltavy a Labe v Čechách", a pak hlavně o zákon ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., o stavbě vodních drah a o provedení úpravy řek.

Tento zákon ukládal státu, aby prováděl tyto stavby, zavážou-li se země, na těchto stavbách interesované, platiti určité částky v zákoně definované, a to: 1. vodní dráhy: a) lodní průplav z Dunaje do Odry; b) lodní průplav z Dunaje do Vltavy poblíž Budějovic a splavnění Vltavy od Budějovic až do Prahy; c) lodní přeplav z kanálu dunajsko-oderského ku střednímu Labi a splavnění Labe v části od Mělníka až k Jaroměři; d) splavné spojení z průplavu dunajsko-oderského k říční oblasti Visly a až ke splavné části Dněstru. 2. Regulace řek v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, Haliči, Dolních a Horních Rakousích, které s úpravami dříve jmenovanými tvoří jednotnou síť.

Ve smyslu §u 3 tohoto zákona zřídilo se nařízením ministerstva obchodu ze dne 11. října 1911, č. 163 ř. z., ředitelství pro stavbu vodních cest a poradní sbor pro vodní cesty.

Aby mohly býti prováděny stavby v Čechách podle programu tohoto zákona, bylo zapotřebí souhlasu zemského sněmu. Zákonem ze dne 24. září 1905, č. 124 zem. zák. českého, upravena účast země při stavbě vodních drah v Čechách a zákonem ze dne 2. března 1904, č. 28 z. z. moravského, na Moravě.

Účast historických zemí na regulacích řek byla vymezena zákony zemskými, a to: 1. v Čechách zákonem ze dne 13. února 1903, č. 31 z. z. českého, zákonem ze dne 13. února 1903, č. 32 z. z. českého, zákonem ze dne 13. února 1903, č. 33 z. z. českého, 2. na Moravě zákonem ze dne 10. února 1903, č. 27 z. z. moravského, zákonem ze dne 6. května 1905, č. 57 z. z. moravského, zákonem ze dne 27. června 1911, č. 63 z. z. moravského, zákonem ze dne 27. června 1911, č. 64 z. z. moravského, 3. ve Slezsku zákonem ze dne 10. března 1907, č. 18 z. z. slezského, zákonem ze dne 27. června 1911, č. 36 z. z. slezského, zákonem, ze dne 27. června 1911, č. 37 z. z. slezského.

Tyto zákony vesměs obsahují podrobně programy stavební a finanční.

Mám za to, že nemusím široce už dokazovati, že pro náš stát nutno nejenom tyto programy zrevidovati, nýbrž i doplňovati a měniti. Správně pochopilo svého času ministerstvo železnic svoji úlohu, když předložilo sněmovně svůj investiční program, založený na nové a správné orientaci železniční sítě. A nevidí vláda tutéž potřebu pro úpravy vodstva a vodních cest našeho státu? Což půjdeme pořáde na Vídeň? Má pro naši republiku ještě význam lodní průplav z Dunaje do Vltavy poblíže Budějovic?

Ze základů znovu nutno uvažovati o našich příštích vodních cestách, a to na podkladě úvah národohospodářských, dříve než k technickému řešení jejich tras přikročíme. To byla, vážená sněmovno, kardinální vada našich dřívějších vodohospodářských akcí, že se naše vodohospodářské akce řešily vesměs technicky a nikdy nepředcházely vážné studie národohospodářské.

Naše vodní hospodářství, má-li býti produktivní, nesmí sledovati jednostranný cíl, musí býti všeobecné. Mohu ukázati na konkretním příkladě, že jsme v uplynulé době často také velmi chybovali, řešíce vodní cesty bez úvah národohospodářských. Tak jsme na př. splavnili Vltavu a Labe počínajíc rokem 1897 od Prahy do Roudnice a ani na jediném zdýmadle jsme nezužitkovali vodní síly. Co mohlo býti již získáno jmění národního, kdybychom již čtvrt století pracovali na vltavských zdýmadlech vodní silou! Málo by nás dnes rmoutilo, že po nákladném splavnění Vltavy připlulo až do Prahy v uplynulém roce pouze 14 lodí o únosnosti jednoho tisíce tun.

A dnes přestavujeme splavňovací stupně vltavské, odstraňujíce nákladná díla, jež byla po stránce konstruktivní chloubou českého inženýra, neboť byla obdivována i cizinou, jak možno se dočísti v odborné literatuře.

A přece musí ustoupiti dílu modernímu, protože neplnila svoji funkci také národohospodářsky.

Velice poučným příkladem obtížnosti úkolu, upraviti vodní tok národohospodářsky dokonale, jest vývoj projektu úpravy Vltavy od Prahy k Budějovicům. Od projektu dunajsko-vltavského komitétu z roku 1901 asi s 33 stupni splavňovacími bez zužitkování vodní síly dospíváme dnes k závěrečnému projektu s vysokými přehradami, koncipovanému tak, že zužitkování vodní síly stává se úkolem hlavním a svým výnosem hradí z veliké části také náklady, jež požaduje splavnění.

Dříve jsme to dělali, vážená sněmovno, obráceně: splavňovali jsme, přišli jsme však ke škodám, a ty nás naučily tomu správnému vodnímu hospodářství. Mohl bych se při tom zmíniti o tom, jak krušnou cestu prodělával známý projekt vysoké přehrady štěchovické. Je nejvýše na čase, aby padlo konečné rozhodnutí, co s tou přehradou štěchovickou. Mohu říci, že se blížíme konečně ke správnému, reelnímu, racionelnímu řečení, neboť se upouští od maximalistických projektů, které jsou nad naši finanční sílu, a mám naději, že to, co se blíží k realisování, bude na dlouhou a dlouhou dobu plniti dobře svoji funkci.

V přítomné době řešíme problémy vodního hospodářství daleko obsažněji než naznačuje a dovoluje zákon ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., neboť pečujeme o soustavné splavnění, o soustavnou regulaci odtoku pro účely racionelního využití vodní síly, o snížení vln velikých vod za účelem omezení škod povodněmi, o získání zásob vody pro účely zemědělské a pro vodovody obcí a měst, sledujíce při tom osídlení krajin, k tokům přiléhajících, a zjednávajíce příznivé podmínky pro zakládání průmyslových podniků. Z těchto příčin trasujeme souběžně s toky zároveň také silnice s přechody příčnými na vodních stavbách.

Vážené shromáždění! Mohl bych ukázati konkretně na cifrách, jak to bylo osudné, že tato sněmovna povolovala bez soustavného programu vysoké částky v rozpočtu minulém, 10 milionů korun, že se zahájily nad Prahou určité práce regulační za předpokladu určité konstrukce štěchovické přehrady, nyní opuštěné. Dnešní racionelní přehrady ukazují, že se přichází k novým vzdutým hladinám, které mají v důsledku nové úpravy, takže peníze, které byly vynaloženy na silnice při vyšším vzdutí, byly téměř vyhozeny.

Nenáleží však moci výkonné, aby svévolně měnila program vodohospodářské akce, neboť odst. 2 §u 10 zákona č. 66 ř. z. z r. 1901 určuje: "Ke každé odchylce od programu podle §u 1 stanoveného (jehož obsah jsem na počátku naznačil), o zřízení vodních drah a ke každému rozšíření programu přes rámec §u 1 je třeba zvláštního zákona."

O tomto závazku neinformoval pan referent sněmovnu a proto správně tvrdím, že sněmovně není známo, nač povoluje zřízení požadovaného fondu.

Přirozeným důsledkem bude, že vodohospodářská akce vymkne se kontrole zákonodárných sborů, čehož jest litovati také pro ztrátu prestiže této sněmovny.

Velice bych toho želel, kdyby se pak tříštila vodohospodářská akce pod tlakem politiky mocných jednotlivců a kdyby se pak opakovati měly odstrašující příklady rakouského režimu. Mohl bych přímo ukázati na některé křiklavé případy, kterak o provádění regulačních prací nerozhodovala všeužitečnost a soustavnost vodohospodářského podnikání, nýbrž sobeckost jednotlivců nebo menších celků, těžících z investic, podnikaných z prostředků veřejných. Chceme přísnou a věcnou kontrolu, která je nám zárukou účelnosti a hospodárnosti příštích investic, abychom se nemusili obávati, že akce celostátní přinese hmotný prospěch pouze hospodářsky a politicky mocným, a drobným lidem pouze tvrdou a krušnou práci, dokonce i špatně placenou. Bez programu ústavně projednaného nebude objektivní kontroly.

Snad bude se již zdáti nadbytečným, odmítáme-li předčasné zřizování fondu bez technického programu ještě poukazem na to, že regulovali jsme potoky a říčky, jež jsme mohly dříve překročiti, zbavujíce je přírodních krás a proměňujíce je v dlážděná koryta, ač mohli jsme tyto práce zmenšiti na minimum, kdybychom podle promyšleného programu dříve začali se soustavnou retencí údolních přehrad. Stavěly se partiálné regulace, politicky vynucované, jimiž sice se zjednával odtok velkých vod, ale bez efektivní práce. Poněvadž nebylo pamatováno na zachycování vod údolními přehradami, dávaly se regulovaným potokům a říčkám nadbytečné profily, jež způsobují nadměrné vysoušení půdy při nedostatku srážek atmosferických.

Nekalkulovalo se hospodářsky, když se řešily regulace pro katastrofální vody, vyskytující se na některých řekách v periodách 25 až 50 let. Jsou zde však ještě velmi vážné důvody finančně-hospodářské, které ukládají zákonodárným sborům velikou odpovědnost.

Nelze se přece spokojiti pouze všeobecným ustanovením paragrafu 6., že veškeré úpravy vodních toků prováděti se mají podle celkového soustavného plánu, má-li se podle zákona zříditi fond, na jehož úhradu úroků a úmoru zařazovati se má každoročně do státního rozpočtu částka až do výše 50,000.000 Kč.

Je však velkou mezerou tohoto zákona, že není ani stanovena výše tohoto fondu a ani doba úmoru toho úvěru. Obé jest přirozeným důsledkem toho, že není známo, v jakém rozsahu má býti podnikána vodohospodářská akce. Pohřešují se v zákoně také ustanovení, zda se bude krýti náklad jedině z fondu či také z jiných položek, které se zavázalo poskytnouti každoročně ministerstvo zemědělství a veř. prací.

Je samozřejmé, že úpravy vodních toků k zamezení škod, způsobovaných vodními živelními pohromami a k hospodářskému využití vodstva souvisí s podniky melioračními, dotovanými melioračním fondem. Bylo by tedy jistě účelné a prozřetelné, kdyby také byl definován v zákoně poměr nově tvořeného fondu k fondu melioračnímu, aby nevznikaly pochybnosti a rozpory při kooperaci obou na společném díle.

Úpravy toků, o kterých je řeč v §u 6, jsou v podstatě finanční dvojí, a to jednak neproduktivní, sledující všeobecnou prospěšnost, jednak produktivní, poskytující určité přímé hmotné výhody známým zájemníkům. V zákoně není řešena otázka, zda má býti přihlíženo k této dvojí povaze podniků, ač je velký rozdíl mezi oběma. Podniky všeobecně prospěšné náležejí do povinné péče státu a měly by býti obstarávány z položek řádného rozpočtu, kdežto podniky produktivní lze dotovati ze zvláštního fondu, protože svými výnosy napomáhají úrokovati a umořovati úvěr, fond založivší. Těmto věcem měla býti věnována v zákoně navrženém větší péče, alespoň taková, jaká se projevuje v §u 8 zákona ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z.

Některých politických momentů jsem se dotkl již dříve. Chci upozorniti ještě na jeden velmi vážný.

Odstavec druhý §u 6 připouští, aby se opatřily prostředky pro fond po případě v cizí měně. Je tedy pravděpodobné při nynějším nedostatku oběživa, že bude se hledati úvěr půjčkou, upisovanou za hranicemi. Půjčka zahraniční se získává vždy snáze a za příznivějších podmínek, jestliže se může opříti výpůjčka o určitý zákon, který věřiteli zpravidla poskytuje spolehlivé záruky. Čím lépe a určitěji je vyjádřen účel, který sleduje zákon, jímž se zmocňuje vláda, aby opatřila potřebné investiční prostředky úvěrními operacemi, tím snazší sjednávání výpůjčky. Není pochyby o tom, že obsahu zákona bude věnována větší pozornost také za hranicemi. Z té příčiny byl bych si velmi přál, aby obstál tento zákon i před přísnou kritikou zahraniční. Domnívám se, že je hlava II. příliš kusá a že opravdového jejího posuzovatele nezískáme pro svoji vodohospodářskou akci.

Vážené shromáždění! Dnes poražené Německo staví své vodní cesty za pomoci kapitálu anglického a amerického. Nevím, zda tento zákon zjedná nám také takovou podporu.

Z toho, co jsem pověděl k hlavě II., neplyne, že bych odmítal vydatnější finanční podporu vodního hospodářství, kdyby hlava II. stala se samostatným zákonem, jímž bychom nahradili zákon č. 66 ř. z. z r. 1901, aby se řešilo vodní hospodářství všestranně podle soustavného programu, vyhovujícího novým poměrům našeho státu.

Nepodařilo se mi přesvědčiti výbor rozpočtový a zemědělský o neslučitelnosti obou hlav v jediném zákoně. Oba páni referenti výborů rozpočtového a zemědělského doporučují sněmovně ku přijetí zákon v témž znění, jaké obsahuje návrh vládní, ač jsem je upozornil na to, že předložený návrh zákona nedbá ustanovení dosud platného zákona ze dne 11. června 1901, č. 66 ř. z., který tvoří základní pilíř, o který se opírají veškeré úpravy vodních toků, jimž přisouzeno jest také právo vyvlastňovací. Přednášejí sněmovně zprávu obou výborů, kterou mírně řečeno možno označiti jako kusou a povrchní, neboť neobsahuje ničeho meritorního o příští soustavné vodohospodářské akci a o správě požadovaného fondu a opakují z důvodové zprávy vládního návrhu i mylný argument, že zákonné předpisy o podpoře stavebního ruchu neposkytují možnosti dostatečného a rychlého přispění pro znovuzřízení zničených obytných a hospodářských budov. Tedy také pánům referentům není známo, že nemáme již v platnosti zákon o podpoře stavebního ruchu. (Posl. Dubický: Mělo se za to, že bude prodloužen!) To musí referent věděti, kdy se prodlouží, a ne činiti návrhy, dokud nejsou předloženy. (Posl. Dubický: To nevíte ani vy, ani já, pane kolego, kdy budou předloženy!)

Nebude důstojno sněmovny, pojme-li podle návrhu referentů do zákona o státní pomoci při živelních pohromách r. 1925 hlavu II ve znění jimi doporučovaném.

Kdo v této sněmovně má odvahu zbavovati zákonodárné sbory práva usnášeti se na zákonech, které by dávaly jasný a určitý program, jehož splnění ukládá se výkonné moci? Páni referenti nám nepověděli ničeho o soustavném plánu úprav vodních toků k zamezení škod, způsobovaných vodními živelními pohromami a k hospodářskému využití vodstva, nepověděli nám ničeho o tom, které vodní cesty a na jakou tonáž budovány býti mají, které přehrady retenční a hydrocentrály jsou naléhavé, které regulace toků jsou neodkladné, jaké časové období se vyměřuje provedení jednotlivých staveb, jaké budou jejich aspoň přibližné náklady, ale přesto doporučují sněmovně zřízení fondu, na jehož úhradu úroků a na úmor zařazena býti má každoročně do státního rozpočtu částka až do výše 50 mil. Kč.

Ničeho však se v jejich zprávě nedovídáme ani o tom, jaká má býti výše fondu, ani o tom, kolik má býti povoleno ročních splátek. Myslím, že za takových předpokladů lze ztěžka hledati zahraniční úvěr.

Podle toho je hlava II pouze všeobecným zmocňovacím zákonem, aby konati mohla výkonná moc co chce, jak chce a zač chce. K tomu snad zákonodárné sbory nejsou, aby se zříkaly odpovědnosti a kontroly, jež jim jsou uloženy ústavou. Takové počínání projevuje neúctu a nevážnost nejenom k zákonům přejatým a pravoplatnými u znaným, ale i k zákonům, na kterých se usnášel také tento zákonodárný sbor.

Odmítali jsme zásadně císařská nařízení a pověstný § 14 jako činy autokratické, hlučně demonstrujíce na říšské radě v boji za svoje práva demokratická, ale dnes není téměř nikoho mezi námi, který by odmítal tento nový pokus okleštění práv parlamentu demokraticky zvoleného. Což není v této sněmovně pochopení nesmírného významu vodohospodářských akcí pro státní hospodářství, že strpí tato sněmovna tak povrchní a kusou předlohu vládní?

Soustavné vodní hospodářství zasloužilo by si vládní předlohy zákona, která by byla vypracována tak pečlivě a odborně, aby se mohla čestně přiřaditi k zákonu o sociálním pojištění, který pro svoji strukturu a důvodovou zprávu doznal vysokého ocenění nejen mezi politiky, ale i ve světě vědeckém.

Podle úrovně našich zákonů bude se měřiti také naše schopnost k parlamentní práci a naše vědomí odpovědnosti za vývoj hospodářských poměrů našeho státu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Žádám, aby p. řečník nebyl vyrušován.

Posl. inž. Záhorský (pokračuje): Nežli zákon nejasný a chaotický, raději zákon žádný. Máme přece svoje zkušenosti se zákony i velmi pečlivě propracovanými . . . (Výkřiky posl. Mikulíčka.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP