Vy si umiesťujete na Slovensku svojich ľudí do slovenských podnikov a úradov a našich Slovákov vytiskujete do Argentíny a keď si niečo zarobí, soberete mu to potom na daniach.
Vidíte, pánovia, to sú tie krivdy a sťažnosti. Mne, pravda, poviete, že toto ja s istou radosťou prednášam. Verte mi, pánovia, že ma to naopak bolí, že to musím prednášať. Ale predniesť to musím, to si za povinnosť držím, lebo je neprípustné, aby na Slovensku sa také krivdy páchaly, že to nie je ani k vydržaniu. Iného fóra niet, preto to musím tu predniesť.
Tieto krivdy by som mohol až do večera prednášať. Ja sa pýtam, či je možno, aby sme my slovenskí ľudoví poslanci, ktorí tak rečeno výlučne zastupujeme slovenský národ, mohli dnes za tento rozpočet hlasovať a mohli pripustiť, aby sa od toho ubohého Slováka dan vyberaly a naproti tomu, aby sa ten Slovák zo svojich občianskych práv vylučoval. Veď sme rovnakí, rovnoprávní občania, tak by bolo správné, aby sa s nami tiež rovnoprávne pokračovalo. Myslím, že odpoveď môže byť len tá, že nemôžeme pre tento rozpočet hlasovať. A tu sa osvedčujeme, že dokiaľ na Slovensku tieto krivdy odstránené nebudú, že za rozpočet hlasovať nebudeme. (Souhlas a potlesk ľudových poslanců slovenských.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Pěnkava.
Posl. Pěnkava: Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se k debatě státního rozpočtu finančního zákona pro rok 1926 ke skupině hospodářské. Bylo s tohoto místa již mnoho mluveno k projednávaným rozpočtům, byly uvedeny různé a různé náměty, ale vidím, že podle nich se nejedná při sestavování příštích rozpočtů, a připadá to tak, že se jen mluví, aby se mluvilo a noviny měly o čem psát, a dále nic. Přál bych si, aby podané zde náměty byly vzaty k srdci a bylo jich dbáno a pamatováno při sestavování příštího rozpočtu k jich uskutečnění v zájmu státu i poplatnictva.
V rozpočtu pro rok 1926 vidíme zdánlivé snížení, a to cirka ze 16 na 10 miliard Kč, tedy o 6 miliard, které docíleno vyloučením státních podniků, železnic, pošt atd. z rozpočtu.
Jest to možné za nynějších poměrů, když administrativa a vůbec vydání státní není lacinější a neklesla a vidíme z toho, že na dávkách veřejných už v rozpočtu požaduje se o 1 miliardu více na novou daň z cukru, lihu a jiná břemena, která mají býti na poplatnictvo uvalena.
Každý se domníval, že se dávky a daně sníží, jak bylo ustavičně slibováno. Dnes tomu již nikdo nevěří a nespokojenost úžasně vzrůstá. Rozpočet máme zdánlivě a ciferně nízký, ale daně jsou vyšší a mají býti ještě vyšší. Dojde-li k tomu, vyvolá to v kruzích poplatnictva velké roztrpčení. Už dnes je dávno přepnuta struna poplatní schopnosti.
Mluví-li se o tom, že rozpočet klesl ze 16 na 10 miliard, mělo by snížení v rozpočtu býti také viditelné na veřejných dávkách. Pak by však nesměly dávky nepřímé činiti 8 miliard, nýbrž 7 miliard. Věřili bychom, že to vláda s šetřením a snižováním daní smýšlí upřímně.
Na zemědělství pamatováno v rozpočtu velmi skrovnou mírou a přece stát ve svém vlastním zájmu měl by mu věnovati pozornosti více.
Především je třeba vybudovati řádnou komunikaci. Za Rakouska jen bohatým krajům věnovala se aspoň zprva pozornost. Kraje chudé, horské, českomoravská vysočina, ponechána sama sobě. Jednou velice důležitou a nezbytnou součástí je vybudování dráhy Plzeň-Brno. O té se již mnoho a mnoho mluvilo, jsou již v jednotlivých úsecích hotové plány a rozpočty, ale ke skutku nedošlo. V poslední době byla podniknuta komisionelní přehlídka za účasti delegace poslanecké a senátorské, zástupců nejvyšších státních úřadů, ministerstev a to zemědělství, železnic, veř. prací, obchodu - dále zemědělské rady a jiných. Zde bylo nejlépe viděti touhu lidu po uskutečnění dlouho již očekávaného a slibovaného skutku. Všeobecné přání, aby se aspoň těm mladým podařilo, co bylo slibováno dnes již vetchým starcům.
Potřeba této trati je nevyhnutelná k oživení chudých okresů, k rozkvětu průmyslu, obchodu a ke zlepšení zemědělství. Je nanejvýše třeba využíti skrytého bohatství přírodního. Spatřili jsme při obchůzce veliká ložiska vápence, žuly a jiných ještě nezpracovaných a nevyužitých hmot. Nesmírné množství dříví a pro nedostatečnou komunikaci nezpracované. Bylo by národním hříchem nechati dnes ještě této myšlenky a neuvésti ji ve skutek. Dnes již to nedělá cizák, ačkoliv za naše peníze - nýbrž děláme si to sami sobě a tedy, v čem nám bránilo a čeho nám nepřálo Rakousko, udělejme si sami. Museli jsme, ač chudé kraje, přispívati velmi značnými obnosy na stavbu tratí krajů bohatých, kde již po celá desetiletí z příspěvků našich dostávalo se jim značných výhod hospodářských.
Po plném právu domáháme se podobného osudu. V důsledku, že při projížďce byli zúčastněni zástupci nejvyšších státních úřadů a ministerstev, domníval jsem se, že se objeví v rozpočtu položka pro příští rok na vybudování projektu a rozpočtu oné tratě a že ještě letošního roku přikročí se k uskutečnění, a to aspoň se započetím přípravných prací, s trasováním. Bohužel, jaké bylo moje překvapení, když v rozpočtu není na to vůbec vzpomenuto! Stačilo by pouze 200.000 Kč ke krytí úroků a úmoru z půjčky, které je třeba k tomu cíli získati. Pravím s tohoto místa: Kde jsou ty sliby, dané těm tisícům a tisícům lidu, vítavším komisi přípravného výboru pro stavbu oné tratě? Vypadalo to tak, jakoby se mělo začíti se stavbou ihned. Jaké bude dnes trpké zklamání! A snad celá akce oddálena na celá desítiletí. Pravím: Toho veřejnost nesnese. Třeba, když se tak již nestalo dnes, pamatovati v příštím rozpočtu se slušnou položkou.
Slavná sněmovno! Mluvím-li již o komunikačním prostředku - který vedle toho, že by spojoval západ s východem našeho státu a přinesl by zcela určitě zlepšení poměrů našim středním a poněkud i jižním Čechám, dozajista by prospěl našemu zemědělství - budiž mi dovoleno zmíniti se i o jiném spojovacím prostředku, kterým jsou veřejné cesty a silnice. V době válečné nebylo těženo z panských lesů v takovém množství dříví, jak hospodářský plán dovoloval, za to však po převratu při stoupnutí cen kulatiny a jmenovitě pod dojmem připravovaných i projednávaných zákonů o pozemkové reformě těženo bylo nad průměr. Však také mnohde musela býti dána vnucená správa, čímž se stalo, že při odvozu tohoto nadměrného množství kulatiny silně utrpěly silnice, beztak již ve válce zanedbané. Když pak záplava mnišková donutila správy lesních objektů porážeti dříví i nedorostlé, zruinování silnic dostoupilo vrcholu. Silnice vypadaly mnohde hůře než kdysi docela obyčejné cesty polní. Kdo používal těchto silnic, kdo je ruinoval? A kdo je opravuje a vydržuje? Je nesporno, že silnice stavěny byly ke snadnějšímu spojení míst odlehlých s určitými středisky. Jsou důležitým článkem komunikačním - prostě musí býti. Silnice staví okresy a obce za nepatrného přispění státu a příspěvků země. Vydržování jich zůstává pak okresům a obcím. Odezírám od silnic státních. - Vedle toho, že silnice nadmíru poškozovány byly odvozem nadměrné těžby lesní, trpí vzmáhajícím se automobilismem. Automobil, byť i měl pneumatiky, vyssaje ze suché silnice prach, mokré bláto a obnaží i kostru, štět silnice. Poněvadž nemívá vždy podnik či závod, používající nadměrně silnic, sídlo v okresu, kde jich používá, nepřispívá na vydržování a zůstává povinnost udržovati a zlepšovati silnice na těch, kteří jich buď málo užívají, nebo neužívají vůbec. Věc tato samozřejmě nám zemědělcům se nelíbí, neboť my, jako hlavní kádr poplatníků v okresích, neseme největší část přirážek na udržování silnic jak okresních, tak i zemských.
Je samozřejmé, že hledají se cesty, jak zachytiti nadprůměrného uživatele i ničitele silnic, jakou cestou a v jaké formě od něho dostati příspěvky na zničené silnice. U nás v Čechách máme sice zákon z r. 1867 o mýtech, ale tento zákon je starý, na naše poměry se nehodí. Nemohli bychom se rozehřát pro jich obnovení. Dobrovolnou dohodou málo podniků a závodů okresům a obcím příspěvky odvádí. Mimořádné poškozování a užívání silnic musí býti kryto nějakými mimořádnými příspěvky. Nechci zde citovati celou řadu číslic, dokazujících, jak stoupá náklad na udržování silnic a jak rok co rok značně stoupají okresní a silniční přirážky. Jisto jest, že my zemědělci dalšího zatížení nesneseme, více daní a přirážek ani na silnice platiti nemůžeme. Ký div, že mnohé hlavy, vědouce, že automobily, jmenovitě nákladní, vozící velká břemena, nadměrně ničí naše komunikace, uvažují o tom, zatížiti nějakou dávkou užívání automobilů. Nevím, na čem se páni v ministerstvech dohodnou, ale poukazuji, že i jiná vozidla při nadprůměrném používání silnic silnice poškozují. Ukázal jsem na mimořádné těžby lesní. Jsou zde ještě jiné věci, jako řepařství atd. Že se průmysl a automobilisté brání nějaké dávce, dovedu chápat. Nepochopím však jejich návrh, aby zatížena byla veškerá vozidla, tedy i naše jednoduché, selské dopravní prostředky. Jak bychom my drobní zemědělci k tomu přišli, když za naše peníze silnice byly vystavěny, za naše peníze jsou udržovány, abychom proto, že po silnici dvakráte, či čtyřikráte přejedeme - někde do mlýna nebo s obilím na prodej do města, nebo pro nějakou zemědělskou potřebu - platili zvláštní dávku z vozidel, jak se i v ministerstvech o ní uvažuje, na udržování silnic proto, že je někdo zničí. Ohražuji se se vší vervou proti návrhům i nápadům podobným. Naše selské vozy se zdaniti nemohou a nesmějí! My jsme silnice nezničili. Silnice byly stavěny v jiných dobách a za jiných poměrů a úplně postačily. Při malém udržovacím nákladu byly v úplném pořádku. Teprve, co přišly do činnosti automobily, se silně poškodily. Z toho je viděti, že vším právem náleží platiti příspěvky automobilistům. Chceme míti silnice v pořádku. Platíme, co se nám předpisuje, ale musíme žádat, aniž bychom se stavěli proti rozvoji automobilismu, aby mimořádný příspěvek platil ten, kdo mimořádně silnic používá a je ruinuje k osobnímu prospěchu. Varuji jménem svých kolegů včas před nějakým činem nepředloženým.
Druhou nutností jest provésti řádnou a účelnou regulaci toků, řek, potoků a bystřin. Již předloňského roku jsem s tohoto místa poukázal na nutnost regulace potoka Chotýšanka v okresu vlašimském a dodnes k tomu nedošlo. Rok co rok přívaly nadělají mnoho škod na majetku ano i na lidských životech. Právě letos opětně se ukázalo při těch ohromných živelních pohromách, jak nezbytné jest přikročiti, a to v době dohledné, k účelné regulaci. Viděli jsme to v celých středních, jižních a západních Čechách. Škody, jdoucí do milionů, způsobeny byly téměř v několika hodinách. Častokráte nepatrnou opravou předešlo by se značným škodám. Ve Spáleném Poříčí se pod mostem za prostředním pilířem nakupilo množství dříví a roští, učiněna zácpa - a následek nedozírný. Voda stoupla nad normál 4 m, zaplavila a pobrala, co jí v cestě stálo. Opětně volám: Jest třeba začíti dříve, nežli bude pozdě.
Dále je třeba v zájmu státu by pamatováno bylo ve větším měřítku na elektrisaci venkova, melioraci, aby věnována byla větší pozornost pokusnictví, výzkumnictví atd. Stále se volá po zvýšení produkce výroby zemědělských plodin, ale bez této akce nelze větší výnosnosti docíliti. Co tu máme jest ladem ležící půdy, močálů a bažin a na druhé straně suchopárů! Tu je nezbytně potřebí rychlého provedení meliorace, aby se tak dopomohlo k větší výnosnosti půdy a tím pomáhalo našemu státu k soběstačnosti.
Neméně důležitým činitelem je družstevnictví. Jedině na společné družstevní myšlence lze docíliti kýženého výsledku. Jen družstevník dovede posouditi, co ještě nás čeká na poli práce družstevní, až dosud tak málo zpracovaném. I v zájmu státu jest, aby tuto akci podporoval co nejvíce.
Ještě nutno zdůrazniti, že v mnohých případech se nevychází u státních úřadů všem příslušníkům dostatečně vstříc, a že se jeví v mnohém jisté zaujatosti a stranickosti. Přál bych si pro příště, aby státní úřady nejevily žádnou stranickost a chovaly se ke každému spravedlivě, bez rozdílu politické příslušnosti. Máme stejné povinnosti, chceme také stejná práva! Daně pro stát jsou od každého občana, neříkám, že podle spravedlivého klíče, častokráte vinou úředníka pro nadmíru vysoký předpis hrozným způsobem vymáhány, a zaplaceny býti musí. Činíme si oprávněný nárok též i na finanční výhody státem povolované a opětně našimi penězi vydržované, by se všem měřilo stejným loktem. Nestrpíme, aby bylo příslušníkům jisté strany nadržováno a druhému, stejně zasloužilému občanu práv upíráno. Že stav zemědělský živoří, vidíme z toho, jaké množství zemědělských plodin jsme nuceni dovážeti z ciziny. Proto je povinností státu, postarati se, by zemědělství bylo umožněno zvýšení výnosnosti, a to jedině tím, že bude lépe hodnocena jeho práce, a snížením daňového břemene. Státu na tom záležeti musí, abychom byli státem co možná soběstačným, národem svobodným a bohatým.
Bohužel, že častokráte je pohlíženo na zemědělce jako na méněcenného občana a přímo je mu nelibost na jevo dávána od t. zv. inteligenta, tak jako by se rolník ani do lepší společnosti nehodil. Podle toho jest také s ním nakládáno; jest považován jen za poplatnou sílu, má mlčeti a předepsané daně a dávky včas platiti. Rekurovati jest mu sice dovoleno proti vysokým platebním rozkazům, ale platiti musí v ustanovené lhůtě; na vyřízení rekursu musí mnohdy čekati několik roků a konečně pak mu nesleví ničeho. Zemědělci, dokud jen mají poslední groš v kapse, platí, a rádi platí. Jsou jako beránci, dobrého srdce, neznají úskoku, neznají falše, nežádají nijakých privilegií, jenom žádají rovnocennost a spravedlivé ocenění a hodnocení své práce. Na práci rolníkově a celoroční námaze závisí blahobyt všeho občanstva a celého státu. Má-li rolník, má každý nemá-li sedlák, nemá nikdo!
Postavení zemědělce není dnes záviděníhodné. Život jeho je plný strádání a sebezapírání. Nezná oddechu, zapřažen jsa s celou svojí rodinou od časného rána až do pozdní noci v práci, a neptá se, kolik hodin denně pracuje a kolik za to dostane. Nemůže si určiti cenu svého výrobku a tím zhodnotiti tak těžkou a namáhavou práci. O tom rozhoduje někdo jiný - ten, který nepracuje, ale sklízí. Tam na bursách, tam jsou páni jeho dřiny, tam diktují ceny jeho plodin. Těžko se dnes rolník ohání, aby dostál svým povinnostem a výrobky své dobře zhodnotil. Ceny obilí na burse jsou jako tahací harmonika a tu rolník neví, kdy by lépe svůj výrobek zpeněžil. Ku podivu jest, že ceny mouky jsou téměř stejné, ať jest obilí 1 q za 220 Kč aneb za 130 Kč. Proč to? Proč se neřídí podle cen obilí? Žádáme odstranění židovské spekulace na bursách. Žádáme ustálení a přiměřené ceny našich zemědělských produktů, odpovídající cenám výrobků průmyslových. Žádáme daňové reformy, jednoduchou progresivní daň.
Jest mně poukázati na malozemědělce v horském kraji, ke kterému též já náležím. Znám poměry v naší Českomoravské vysočině. Chudý kraj bez průmyslu a větších podniků musí nésti veškerou tíhu samosprávných přirážek, které jsou dnes značně vysoké. Ještě hůře na tom jsou zemědělci ve vyšších polohách Orlických hor a Krkonoš, kde se často stává, že jim oves zapadne sněhem. Co tu je viděti bídy oproti krajinám polabským! Je tu nedostatek komunikace silniční, které provésti nelze pro chudobu kraje, nemluvě ani o elektrisaci. Takové vymoženosti si dovoliti nemohou. Železniční spojení teprve jest bídné. Staré Rakousko vůbec nevěnovalo těmto krajům žádné pozornosti a tak jsou tyto horské kraje odkázány samy na sebe. Bohužel, ani v naší republice se neděje žádná náprava. Takový odlehlý okres jest téměř odříznut od světa.
Stále se může tvrditi, že zemědělství je nejvýnosnější podnik, že rolník spí a že mu roste, když ohromnými daněmi a dávkami je přímo vyssáván a je nucen sahati na kmenové jmění a k zadluženosti, aby obstál a nešel mu statek na buben. Ten blahobyt je nejlépe viděti u okresních hospodářských záložen, jaký smutný zjev se opakuje a jak se náš venkov nesmírně zadlužuje, ne však malými obnosy anebo ojedinělými případy. Výpůjčky tu jdou do desetitisíců! Je to smutný zjev a na pováženou. Kam to spějeme? Zajisté, že k úplné zkáze.
Vážené Národní shromáždění! To je smutný úkaz toho selského blahobytu, a já pravím, že je svatou povinností státu, věnovati zemědělství náležitou pozornost. Bude-li zemědělství silné, bude i stát silný. To je základní kámen celé státní budovy.
Neméně utěšené poměry jeví se také u horských živnostníků. Obchody mizerné, daně vysoké a tu častokráte mnohý živnostník si neví rady, co má dělati, zdali žíti v těch hrozných poměrech, kde mu exekutor hrozí nad hlavou, či si vzíti život. Daně a dávky není možno platiti za žádných okolností a jsou nahromaděny nesmyslnými předpisy ve značných obnosech.
Vážení pánové! Právě v nynější době se dovídám, že berní úřad ve Vlašimi zažádal a také knihovně zavtělil větší obnosy dluhujících daní některým živnostníkům, jdoucí do desetitisíců. Ano, stal se případ, že jednomu živnostníku z Divišova je zaknihována dluhující částka 16.000 Kč za tři léta, kdy dotčený živnostník se odstěhoval, dlel po tři léta v Praze, daně platil a berní úřad si nedovedl opatřiti informaci, že m l ohlášenou živnost, že přesídlil a daně měl zaplacené. Berní úřad mu ke všemu poslal oznámení, že dluhuje 16.000 Kč. Když to vysvětlil, berní úřad odpověděl, aby podal kolkovanou žádost ministerstvu financí, že mu daně budou vymazány. Takové jsou zjevy za našich poměrů! Ano, i mlynářské živnosti jsou v úplném úpadku a v poměrech pro ten stav hrozných. Exekuce se provádí na exekuci a pak vtělení do pozemkových knih. Mně to připadá, že se s námi jedná tak, jako jeden muž jednal se svou stonavou ženou.
Když naříkala, že jí není dobře, že nemůže pracovat, poháněl ji do práce, nevěřil jí, a když zemřela, řekl: "Přece jí něco muselo býti!" U nás je to něco podobného. Nevěří se nám, stále se na nás jen žádá: plaťte, plaťte a jednoho krásného dne bude již pozdě chybu napravovati. Dnes je svrchovaný čas přikročiti ke skutkům a skutečně podle rozpočtu snížiti poměrně také daně. Nebude-li tomuto smutnému zjevu včas zabráněno, nebude nikdy spokojenosti a blahobytu ve státě. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Scharnagl.
Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! Po sedmé předložila vláda rozpočet, tentokráte s menšími konečnými čísly než jindy, tentokráte dokonce s přebytkem 15,000.000 Kč. Když však tento roční rozpočet prohlédneme a s předešlými rozpočty srovnáme, musili bychom doufati, že cifra v rozpočtu o 10 miliardách jest pro poměry státního hospodářství vždy ještě příliš veliká. Mimo to vláda otevřeně přiznává, že není tu dosud nutné úhrady pro úpravu platů úřednických, tak dávno slibovanou. Pánové, co si mají úředníci a zřízenci tohoto státu mysleti, když je každoročně utěšujete, že úprava platů bude provedena roku příštího? Mohou tito lidé nalézti chuť a lásku k práci, či chcete jim jich službu zprotiviti? Přehlédneme-li události nejnovější doby, očekávali bychom, že se vydání podstatně snížila a snížiti musila; vždyť nám zavřeli 4000 školních tříd - a to jest třetina našich škol - a odpověď na to zní: z důvodů úsporných! Jen že se velice opatrně zamlčuje, že za to bylo snad zřízeno více českých menšinových škol, které zajisté nestojí méně, než školy německé.
Jest však neobyčejně významné, jak pramálo vybylo v tomto miliardovém rozpočtu pro zřízení a vydržování hospodářských škol. Ačkoli vláda velmi dobře ví, kolik miliard korun v cizích zemích musí býti vydáno za zemědělské výrobky, nesnaží se přece, aby domácí výrobu pozvedla a dospívající mládež školami vzdělala a vycvičila. Zvláště bylo by k tomu zavázáno ministerstvo zemědělství a ministerstvo zásobování, zbylé z dřívějšího nuceného hospodářství. Bylo by zajisté v nynější těžké době národohospodářské velice na čase, aby toto tak zv. ministerstvo zásobování bylo zrušeno a aby částky určené pro toto ministerstvo byly přikázány fondu pro vydržování a zřizování hospodářských škol, aby hospodářská výroba byla zvýšena a zdokonalena. Zachováním tohoto dávno přespočetního ministerstva není státu poslouženo, nýbrž naopak, mohlo by se mu státi, jako se stalo našim moderním ženám v době válečné, kdy používaly nejrůznějších kuchařských knih a ve všech receptech bylo napsáno: "Vezmi a dej!" Ale ani jednoho ani druhého tu nebylo. Pokládám to proto za čistě neproduktivní vydání, jestliže se toto ministerstvo zachovává a dále dotuje, tak jako jsme zachváceni v ohledu vojenském čistým velikášstvím. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Zvláště však vyniká v rozpočtu úplné zanedbání ministerstva zemědělství, neboť částky přikázané tomuto ministerstvu jsou přímo zpropitným v rozpočtu proti ministerstvu nár. obrany. Kde vězí miliardy, které byly vydřeny na domácím zemědělství vymáháním dávky z majetku a z t. zv. přírůstku na majetku?
Předpisy daňové, které dříve pravidelně přicházely s kalendářním rokem, přicházejí letos o léta později, tak osobní daň z příjmu, mimo to daň z obratu a nyní v poslední době také ještě daň z válečného zisku. Státní příděly zpravidla se nedostávají; vzpomínám při této příležitosti na státní meliorační fond, na nějž v novém rozpočtu vybylo celých 30 milionů, podle § 2 zákona z 19. prosince 1919, č. 21 z r. 1920. Kolik z těchto 30 milionů dá se našim německým družstvům, jest po celém státě známo, poněvadž se musíme spokojiti s drobty, které odpadnou s vládního stolu. Když po dlouhých předchozích pracích jest konečně projekt hotový, družstvo založeno a komise provedena, lze sice přistoupiti k provedení stavby. Část subvence po mnohých námahách dosažená se poukáže a zbytek teprve po kolaudaci, na kterou se však nechá družstvo, které se zatím zadlužilo, co nejdéle čekati; tak jest toto nejdůležitější odvětví domácí výroby ne zvelebováno, ale přímo brzděno.
Zvláště bylo by nyní povinností vlády, aby v šumavských okresích od Kašperských Hor dolů až za Budějovice, které letos v srpnu byly těžce postiženy živelnými pohromami, zjednala možnost práce a výdělku, aby se obyvatelstvu postiženému nouzí vyšlo aspoň trochu vstříc, dále aby úpravou potoků a řek zabránila novému nebezpečí povodní a zajistila obyvatelstvu možnost pravidelného osevu.
Zvláště cítí se obyvatelstvo zatíženým tím, že válečné půjčky nebyly zaplaceny, jakož i že musí platiti lombardové dluhy různým bankám a spořitelnám. Podle vládní osnovy o právních jednáních obcí, která byla uzavřena od 26. července 1914 do 31. prosince 1924, mají právní jednání tato býti pravoplatná bez ohledu na to, byla-li dotčená schůze svolána včas a bez ohledu na to, byla-li schopna se usnášeti, a je-li tu schválení dozorčího úřadu. Z této osnovy, která byla předložena v senátě 1. července, vychází zřejmě najevo, že se vláda ujímá bank proti obcím, naproti tomu nestará se o hospodářská úvěrní společenstva, jako Raiffeisenky a hospodářské záložny a přenechává je prostě jejich osudu, ačkoli zemědělství právě zásluhou této organisace ještě dnes jest s to, žádati snesitelný úvěr a jej obdržeti; úvěrem, za nějž se dnes musí platiti 10 až 12 %, není zemědělství poslouženo. Zvláštní zřetel měla by vláda bráti na elektrisaci venkova, místo aby ji elektrisačním zákonem brzdila. Kdo dnes vidí do hospodářských poměrů, ví také, jak nesnadno lze dostati pro zemědělství způsobilé síly za drahé peníze. Zákony, jež shrnujeme pod názvem pozemková reforma a které v tomto státě byly usneseny ještě revolučním Národním shromážděním, způsobují dále velkou poruchu všeho hospodářského života, poněvadž vláda má možnost pomocí těchto zákonů přenésti půdu z rukou dosavadního vlastníka na kupce a pachtýře, které jsou Pozemkovému úřadu vhod, a této možnosti také vydatně používá.
V nejnovější době způsobilo největší roztrpčení znásilnění Mariánských Lázní, kde bez ohledu na lázeňský provoz, bez ohledu na dosavadního majetníka a obec Mariánské Lázně, byl znovu převzat všechen majetek pozemkový i s prameny a s budovami a inventářem přes rozhodnutí nejvyššího soudu. Na místo toho aby v rozpočtu byl vykázán čistý výnos Pozemkového úřadu, který představuje stát ve státě, žádán jest Pozemkovým úřadem u státu úvěr 600 milionů Kč. Žádosti obcí a okresů o příděl různých nemovitostí, ať jsou to dvory nebo lesy, jsou odmítány téměř šmahem, ačkoli jsou namnoze odůvodněny a obce mohou také prokázati různé služebnosti na tomto majetku. I při těchto příbězích postrádáme vší demokracie, jíž se přec jindy vždy vychloubáte. Dlouho sloužící úředníci, zaměstnanci i dělníci třesou se právem o svou budoucí existenci, nezaopatřeni, jsou prostě připravováni o chléb. Noví, cizí lidé, jimž chybí zkušenost, provozovací kapitál a potřebná píle, jsou na těchto statcích ustanovováni a jak se již v mnohých případech zjistilo a denně se stává zjevnějším, výnos ohromně klesá, což zajisté jest národnímu hospodářství na velkou újmu.
Pro všechny tyto vady, uvedené co nejstručněji, nejsme s to pro rozpočet hlasovati. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Moudrý.
Posl. Moudrý: Slavná sněmovno! Jak náš národnostní zápas byl z velké části podložen bojem hospodářským, ukazuje nejlépe vznik a život našich menšin. Pokud pozorujeme menšiny v průmyslových místech, z velké části se nám představují jako výsledky vnitrozemského stěhování. Můžeme sledovati, jak proud pracovních sil s ubírá z krajů zemědělských do území průmyslových, anebo z krajů, kde určité průmyslové odvětví zaniká, stěhují se pracovníci do jiných průmyslových krajů, kde mají možnost nalézti práci nebo lepší podmínky životní. U nás v dobách dřívějších česká pracovní síla stěhovala se z krajů zemědělských do průmyslových oblastí, kde průmysl byl převážně v rukou německého kapitálu. Německý kapitál ochotně přijímal českou pracovní sílu, poněvadž neměl dosti pracovních sil německých a poněvadž český dělník, který vyšel průměrně z prostředí zemědělského, činil menší nároky na odměnu za svou práci. Tento proces můžeme především sledovati v našich uhelných revírech. České menšiny, které vznikají v území poněmčeném, jsou výsledkem hospodářského vývoje v posledních padesáti letech. Konkretně řečeno: jsou důsledkem onoho velkého hospodářského převratu, jenž naše země přeměnil po stránce hospodářské výroby a většinu národa učinil odvislou od výroby průmyslové, kdežto dříve většina národa se živila zemědělstvím.
Pozorujeme-li tedy vznik i život menšin českých, především v uhelných revírech, máme před sebou zjev, který nutno pozorovati s dvou stránek: se stránky hospodářské a se stránky národnostní. Po stránce hospodářské stojí dělník proti podnikateli. Tento námezdní poměr dělníka k podnikateli je společný všem dělníkům, ať jsou národnosti jakékoliv. Český uhlokop má stejný hospodářský zájem jako německý, jako polský a jako maďarský.
Ale vzniká řada požadavků, které vyplývají z původu a národnosti dělníkovy. Jsou to požadavky povahy mravní. Má český dělník si zachovati svou národnost v cizím jinojazyčném prostředí? Může svou rodinu vychovati v jazyku mateřském? Budou jeho děti vychovány v kulturním prostředí svého národa? To jsou otázky, které již nevyplývají z námezdního poměru hospodářského, nýbrž z mravního hodnocení každé jednotlivé pracovní síly. Právě na tomto případě jeví se nám význam a praktická cena domýšlené demokracie. Kapitálově silný jedinec dovede si snadno i v cizím prostředí získati ochranu svých mravních hodnot, mezi něž patří především věrnost ke svému národu. Ale námezdní dělník, hospodářsky závislý a sociálně slabý jedinec jest odkázán na veřejnou úpravu, která mu buď poskytne dosti pomoci a prostředků, aby se neztratil kultuře svého národa, aby se uplatnil po stránce kulturní, nebo ho nechá bez pomoci v duchovní bídě, kterou přináší každé odnárodnění, a to především u proletariátu, který většinu svého výdělku nebo celý svůj výdělek spotřebuje jenom na to, aby uhájil svoji holou existenci. Tedy hospodářské přeměny a stěhování pracovní síly s nimi spojené vyvíjejí se zároveň se vznikem moderního industrialismu. Je to zjev mezinárodní, není omezen pouze na náš stát. Proto vidíme, jak mezinárodní organisace dělnické od svého prvního vzniku kladou obzvláštní důraz na ochranu menšin. Dělník není jen pracovní jednotka, nýbrž také určitá mravní síla, která má býti chráněna. Mohl bych citovati řadu mezinárodních kongresů I. i II. internacionály, které kladly zvláštní důraz na ochranu menšin právě v tomto vztahu. I pověstný kongres štokholmský, jenž svolán byl ke konci války světové, především se obíral problémem menšin. Ovšem viděli jsme již tehdy, jak právě vídeňští soudruzi dovedli velmi obratně postaviti ideu ochrany menšin do služeb rakouské dynastie. Proto překvapuje v letošní rozpočtové debatě, že právě němečtí sociální demokraté nejvíce se rozčilovali nad tím, že zakládá naše vláda pro české menšiny české školy. Zdá se, že němečtí sociální demokraté ničemu se nenaučili z chyb, které německá sociální demokracie spáchala ve válce, když se postavila ochotně do armád Habsburků i Hohenzollernů a pomáhala tvořiti vlastenecké nadšení válečné. Vždyť jestli my pro české děti - a to z největšího dílu pro děti českých proletářů, uhlokopů a dělníků všech kategorií - zakládáme české školy a obstaráváme tak duchovní výchovu pro nejchudší a sociálně nejslabší, jednáme jen ve smyslu ideí, které se projevovaly tak důkladně v mezinárodních projevech dělnické internacionály.
Z hospodářské povahy našich menšin vyplývá, že t. zv. problém menšinový nelze řešiti jen politicky, nýbrž především hospodářsky. Proto nemůžeme menšiny a jejich požadavky oddělovati od celého našeho hospodářského života. Proto také nemůžeme pomíjeti hospodářské rozdíly, které se jeví ve všech menšinách. Tato souvislost s celým hospodářským životem ukazuje, že nelze vytvořiti uměle nějaké menšinové politiky, která by se vyvíjela vedle politiky a hospodářského života národního celku.