Pondělí 5. října 1925

Začátek schůze v 1 hod. 15 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, dr. Gažík.

129 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dolanský, dr. Franke, Malypetr, Udržal, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 370. schůzi poslanecké sněmovny.

Předseda vlády sdělil přípisy ze dne 26. září 1925, že vláda předložila senátu k projednání a schválení tyto věci:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Návrhy:

zákona o další obnově prozatímního vnuceného pachtu (č. j. 19.926/25 m. r.),

zákona o úvěrových opatřeních pro Státní pozemkový úřad, o zrušení přídělů a hospodaření na přiděleném majetku a o osídlování půdy převzaté k účelům pozemkové reformy (č. j. 20.078/25 m. r.),

zákona, jímž se promíjí překážka platnosti některých sňatků vyhlášených nebo uzavřených před duchovními církve československé a řecko-východní (č. j. 20.187/25 m. r.).

Předseda: Došly některé dotazy.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotazy:

posl. Davida ministru nár. obrany v záležitosti nátlaku na členy obecních a městských zastupitelstev, by se vzdali svých funkcí,

posl. Patzela a druhů ministrovi financí o nemístných a nezákonitých přehmatech vrchního finančního rady Zentnera z Liberce a neodůvodněném zatčení tří zachovalých a nevinných spedičních úředníků Antonína Richtera, Augustina Purkerta a Alfreda Paudlera z Podmokel a z Děčína,

posl. dr. Korlátha ministrovi priemyslu, obchodu a živností a ministrovi vecí zahraničných o úprave hraníc v Tiačeve.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 361. a 362. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu tyto návrhy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

5352. Návrh posl. J. Mayera, J. Fischera a druhů o živelné pohromě způsobené trvalými dešti v polit. okresích kraslickém, nýdeckém, jáchymovském a přísečnickém,

5353. Návrh posl. Platzera a druhů o živelné pohromě způsobené záplavami v polit. okresech budějovickém, prachatickém, kaplickém, krumlovském, jindřichohradeckém a třeboňském.

Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému:

5313. Závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1923 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku.

Výboru imunitnímu přikazuji tyto věci:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Žádosti:

okr. soudu v Iršavě ze dne 19. září 1925, č. T 610/25, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 29. září 1925, čís. 11.925/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro přestupek podle §u 18, č. 1 zákona na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí dne 1. května 1925 na schůzi v Iršavě (č. 709 im.),

sedrie v Bratislavě ze dne 19. září 1925, č. T XII 1253/25/7, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 30. září 1925, č. 11.949/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tománka pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914 proti Rosolovi (č. 710 im.).

Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu schůze, k prvnímu jeho odstavci, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1926 (tisk 5329).

Budeme pokračovati v podrobné rozpravě o III. skupině rozpočtových kapitol, totiž o skupině hospodářské.

Dávám slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž je p. posl. Böhr.

Posl. Böhr (německy): Slavná sněmovno! Při hospodářských skupinách nyní projednávaných v jednání o rozpočtu mohu předpokládati jako známé ony kritiky, přání a žádosti, jež jsme již přednesli v generální debatě a v posledních schůzích o politických, národních a kulturních požadavcích my Němci a zvláště také moji kolegové z německé křesťansko-sociální strany lidové. Jest ovšem politování hodno, že se modré pondělí, jak se zdá, také dostalo do zvyků parlamentu, co lze usuzovati z návštěvy. Omezím se na stručné věcné vylíčení oprávněných přání a požadavků v oboru daňovém, průmyslovém, živnostenském, obchodním a dopravním a některých sem spadajících zemědělských požadavků. Takových přání, stížností a námětů jest ovšem velmi mnoho. Navazuje na všeobecné rozklady, zvláště o zahraniční politice, smím snad zde poukázati, že by se orientace zahraničněpolitická neměla jeviti jen jako výlučně jednostranné tíhnutí k Dohodě, především k Seině, ale že by měla také a především prakticky počítati se stálými hlavními činiteli hospodářskými republiky Československé. Ministr pro věci zahraniční dr. Beneš zde jednou déle než před rokem prohlásil, že se Československá republika jako poměrně malý stát musí říditi v zahraniční politice nutně i rozumně podle velkých a silných. Dobře! Ale proč právě především jen podle jednoho velkého, skoro jedině podle Francie, proč ne podle více velkých, zvláště když hospodářské pohnutky také letos zase, jako zdejší statistika dovozu a vývozu a cizinecký ruch, neporovnatelně důrazněji poukazují k Německu a nástupnickým státům Rakouska-Uherska? Provésti opravy očividných chyb po této stránce není zahanbující, nýbrž čestné, a nejnovější zahraničně-politické změny a rozvrstvení na to prstem ukazují.

Ať se pak stavíme jakkoli k dnešní koaliční vládě, přece i my z oposice, mezi tím přes 3 miliony Němců, musíme již žíti v území tohoto státu a zde býti činni, a proto ani nám hospodářský rozmach nebo sociální závady a podmínky dopravní, obchodní, daňové a výrobní nejsou lhostejné. Naše přání a návrhy za účelem zlepšení a pro odstranění překážek jsou ve prospěch celku a staly by se užitečnými i českým výrobcům a konsumentům, všem poplatníkům a všem povoláním. Celek není konečně ničím jiným než součtem všech částí, a státní organismus chřadne, i když jen jedna jeho část je neoprávněně obtížena, když se jí ubližuje a jest odstrkována. Když se na př. koalice pustila do restrikční akce, měla spíše pomýšleti na odstranění nezdravých překážek kulturního a hospodářského rozmachu než na nenáležité rdoušení také našeho odborného školství průmyslového, živnostenského a zemědělského, které dodává přec nevyhnutelně nutné kvalifikované pracovní síly pro nutnou soutěživost a schopnost vývozu, bez nichž by zanikla i možnost práce pro jednoduché, nevyučené pomocné dělníky. Proto bych zde mimo jiné při té příležitosti také chtěl vysloviti co nejdůrazněji žádost, aby najisto nebyl proveden úmysl, aby byly zrušeny tak důležité a prosperující odborné školy v našich severočeských průmyslových městech, zvláště pak nikoliv výtečně působící odborná škola tkalcovská ve Varnsdorfě. Musíme míti přece před očima, že zvláště na místech s důležitým průmyslem textilním přichází v úvahu moment, že nacházíme teď opět v nejnovějších obchodně-statistických výkazech pro 1924 zastoupený textilní průmysl mezi položkami vývozu v 31%.

Na jinou restrikci však, a to na zdravou restrikci by měla pomýšleti koalice s vládou účinně, totiž na restrikci tíživých břemen daňových a znesnadňování dopravy, místo na restrikci škol a státních zaměstnanců většinou beztoho docela nemístnou a po národnostní stránce jednostrannou. Vždyť poslední středu zde prohlásil i rozpočtový zpravodaj koalice, pan posl. dr. Srdínko, že zatížení poplatníků je skutečně neslýchané, a připojil jakožto nedostatky ke své chvále státního rozpočtu přece tři chyby jeho krásy: že schází slíbená daňová reforma, nutná úprava platů státních zaměstnanců, a že nejsou přesně vymezeny dluhy vyplývající z mírových smluv. Pro tyto a jiné nedostatky, o nichž bych rád ještě trochu promluvil, bude-li k tomu kdy, se mi zdá, že konečný rozpočet tohoto parlamentního období je z důvodů, jež snadno lze uhodnouti, poněkud přikrášlený, a že přebytek 15 milionů 10 miliardového rozpočtu jest docela nepřípadnou okrasou. Neboť místo daňových úlev slíbených a před rokem usnesených nacházíme v rozpočtu pro rok 1926 skoro ve všech položkách příjmových zvýšení-a k číslicím, panem zpravodajem profesorem dr. Srdínkem uvedeným, vnitřního dluhu 21.155 milionů, k nimž bych připočetl závazky vůči majitelům válečné půjčky, jež nemůže býti považována za odstraněnou "s konečnou platností", dále zahraničního dluhu 5.339 milionů korun a dluhů plynoucích z mírových smluv 3.259 milionů korun, třeba asi připojiti otazníky. Vzpomeňte si jenom v tomto ohledu na nepříjemný pocit, když se z ministerstva zahraničí a financí dostala do veřejnosti číslice vyšší než 35 miliard, s přáním, že by s vítěznými státy měla nakládati Dohoda a její vysoké finance přece příznivěji než se státy "přemoženými". K tomu jsme četli ve čtvrtek telegramy z Washingtonu a Londýna, že Polsko, Československo a Jugoslavie nemohou počítati na stejné výhody jako Belgie a Francie. Při tom bych se krátce zmínil o výpočtu v českém listě, míním "Národní Listy", že ukončené odhady 646.000 hektarů státních lesů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi pro Pařížskou reparační komisi uvedly cenu 2.000 korun za hektar. To by činilo 1.292 milionů korun a bylo lze slyšeti, že by se v Bělehradě a v Budapešti cena 2.000 korun průměrně asi považovala za příliš nízkou pro vyúčtování.

Ale k těmto chybám krásy přistupuje dnes již určitá zpráva o pohledávce aspoň 600 milionů pro slíbenou úpravu platů státních zaměstnanců a předloha osudného Pozemkového úřadu také s úvěrem 600milionovým, kterážto předloha zajisté ještě má zapotřebí ostrého roentgenisování.

Co pak týče daňových břemen, podávají nejnovější zprávy státního ústavu statistického teprve výpočet pro zatížení na obyvatele pro rok 1923, a to státních vydání 731.97 Kč, tedy desetkráte více než v ročním průměru v letech 1911 až 1913 a včetně zatížení samosprávnými sbory - tu pak jenom pro Čechy, Moravu a Slezsko - 899.75 korun, i s dávkou z majetku 1.029·31 korun, tedy dosti úctyhodné cifry, které však pro Čechy samy jsou mnohem vyšší, jelikož na Moravě samé připadá méně na obyvatele, totiž 859·66 korun. Ze zdanění na obyvatele nelze ovšem činiti ukvapeně závěrky, ale poskytuje přece pomůcku z nouze k posouzení zatížení.

Přistupuje k daňově-politickému projednání hospodářské skupiny rozpočtové, lituji toho, že finanční skupina tentokráte již byla spojena s tak zvanými kulturními skupinami, jelikož při projednávání ostatních hospodářských skupin je třeba vždy znova se vraceti k vlastní skupině průmyslové a finanční. Skutečností je, že průmysl a živnosti, jakož i zemědělství jsou zatěžovány vždy novými daněmi a dávkami, a mají býti opět i roku 1926 zatíženy, jak dokazují zvýšené číslice příjmů, takže tvoření domácího kapitálu nutné netoliko pro pokrok a soutěž, ale i pro pouhé udržení našich podniků, je vyloučeno. To zůstává všude, ba i za ruských poměrů, nezbytným požadavkem, ať jde o kraje německé nebo české.

Hlavním požadavkem každého povznesení našeho průmyslu jsou dva momenty: úlevy daňové daňovými reformami a pak povznesení vývozu urychleným sjednáním obchodních smluv zároveň se smlouvami o právní pomoci, pokud možno na základě smluv tarifních, vždy však se vzájemnými nejvyššími výhodami. Zvláště domácí průmysl textilní a sklářský jest odkázán na vývoz. Bohužel svého času při roztržení ministerstva bylo zapomenuto využíti článku 222 mírové smlouvy st. germainské, jenž nám zajišťoval zvláštní výhody pro tarifní smlouvy s Rakouskem a Uherskem, a to tím způsobem, že pro jistou dobu nebylo zapotřebí povolovati jiným zemím nejvyšší výhody. Svého času jsem si dovolil ještě včas na to upozorniti, jak užitečné by bylo bývalo, použíti tohoto článku 222, zejména pro průmysl sklářský a keramický.

Ovšem proti politice uzavření sledované dříve z mylné politické úvahy vstoupila teď v popředí otázka potřeby, ale úspěchy docílené tohoto roku byly dosti nepatrné. Nejen nedostatek obchodně-politického zmocňovacího zákona, nýbrž i pomalost, s jakou se zahajují vyjednávání o obchodních smlouvách a vedou dále, jest tím vinna. Z posledně projednaných obchodních smluv se uskutečnila jen smlouva s Polskem, ale nebyla dosud ratifikována se strany československé právě tak jako smlouva se Španělskem. Polsko svou násilnickou obchodní politikou činí našemu vývozu největší obtíže, s Jugoslavií, také důležitým odbytištěm, dosud ještě nebyla zahájena vyjednávání o smlouvě, jež mají vésti k odstranění prohibičních cel jihoslovanských. Vyjednávání s Maďarskem se protahují do nekonečna, vyjednávání se Švýcarskem stále ještě nejsou dokončena, při tom jest vzhledem k zvýšení říšskoněmeckých cel, jež vstoupla v platnost dnem 1. října t. r., nutno vyjednávati také s Německem. Německo, jak známo, není od 10. ledna 1925 podle Versaillské smlouvy déle vázáno zahraničně-politickými závazky jednostranného poskytování nejvyšších výhod a má zase volnou ruku. Nyní pociťuje náš vývozní průmysl velice, že nepožívá ve všech ohledech minimálních sazeb ve smlouvě tarifní s Francií, pro nás částečně dosti nepříznivé, a že Belgie a Španělsko uplatňují dokonce přirážky hodnotné a celní, předstírajíce mylně, že pražská valuta je příliš nízká. Zavede-li teď Francie vůči Německu minimální tarif platný již pro Anglii a čteme-li již o obavách s anglické strany, můžeme pochopiti obavy zdejších německých i českých průmyslníků o zmenšení schopnosti soutěže.

Zde by bylo ovšem na místě, zmíniti se letmo o dnešním stavu cel o našeho systemu obchodně-politických smluv s různými zeměmi, ale vedlo by to příliš daleko; poznamenávám jen znovu, že smlouvy o právní pomoci jsou namnoze právě tak důležité jako obchodní smlouvy a provisorní hospodářské úmluvy samy, jinak schází našemu vývozu soudní pomůcky v cizině, kde se liknaví dlužníci vymlouvají brzy na nepříznivý vývin valutový, brzy na platné devisové předpisy. Vzájemná vykonatelnost exekučních titulů jest pro nás, pokud vím, sjednána s Německem, Rakouskem a Jugoslavií, ač počet definitivních nebo projednávaných smluv o právní pomoci jest větší.

V posledních měsících jevil Pražský bankovní úřad na naléhavou žádost průmyslu cennou ochotu stran možnosti placení dováženého zboží v Kč, již žádají cizozemští prodavači vzhledem k stabilitě; když se pohledávky a protipohledávky vůči cizině přibližně vyrovnávají, nelze mluviti o zašantročování československých korun, a výměna devis obyčejně spojená se ztrátami a nevýhodnými provisemi přestane. Jenom by se mělo také moderněji utvořiti ještě řízení dovozních a vývozních povolení a řízení ohlašovací, konečně dosti omezené!

Jednaje o hospodářských skupinách, musím se příležitostně vrátiti ke kapitole finanční již v debatě projednané, byť mluva číslic byla suchá, a právě při tom kladu důraz na přítomnost směrodatných pánů referentů z různých ministerstev. Přál bych si ostatně, aby byli přítomni všichni resortní ministři. Administrativní výdaje byly v rozpočtu na rok 1926 zvýšeny proti rozpočtu na rok 1925 o 498 milionů Kč, příjmy však o 786 milionů Kč. Ve zvýšení příjmů tvoří nejdůležitější položku zvýšení příjmů daňových o 633 milionů Kč. Při přímých daních činí zvýšení příjmů 259 milionů Kč, při nepřímých daních, poplatcích, jakož i monopolech (vyjma monopol tabákový) 374 miliony Kč.

Ve skupině přímých daní jest především nápadné, že má zvláštní daň výdělková v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v roce 1926 proti letošnímu roku vynésti o 32 milionů Kč více, daň z příjmů dokonce o 195 milionů více. Též všeobecná daň výdělková, jež se stala tak tíživou pro vysoké přirážky, které se k ní vybírají, má také vynésti více než letos, a to o 3 miliony Kč.

Krajně stručné odůvodnění rozpočtu chce tyto položky zvýšených příjmů odůvodniti tím, že souhlasí se zkušenostmi s daňovými příjmy z letošního roku. Uvážíme-li, že dnešní daňové zatížení již několik let trvající a krajně tíživé je označováno nejen hospodářskými korporacemi, nýbrž i samotnou vládou, na př. v odůvodnění předběžného návrhu k reformě přímých daní, jakožto nadále za nesnesitelné, co přiznal i pan posl. dr. Srdínko, musí se přijíti k názoru, že buďto jsou odhady příštích daňových příjmů přes opačná ujištění důvodové zprávy k rozpočtu příliš optimistické, nebo že snížení přímých daní již dávno ohlašované ani roku 1926 nevstoupí ještě v platnost, ačkoli reforma přímých daní podle vývodů předběžného návrhu měla již letošního roku vstoupiti v platnost a zákon o daňových úlevách a odpisech před rokem zde odhlasovaný měl již dávno jeviti silnější účinky.

Může-li býti aktivní státní hospodářství v roce 1926 vykoupeno jenom obětí daňového tlaku nikoli zmenšeného, ale zjevně v rozpočtovém roku ještě zvýšeného, může úsudek každého vážného pozorovatele hospodářských poměrů býti jen ten, že za tuto cenu by se musilo upustiti od rovnováhy v rozpočtu, nemá-li býti co nejcitelněji poškozeno zdejší národní hospodářství.

Německá Říše a Rakousko v letech 1924 a 1925 i se zřetelem k těžkým finančním závazkům těchto států k cizině přikročily k značnému snížení daní, protože se tam mnohem dříve než u nás probojovalo staré poznání, že přepjatý tlak daňový se trpce musí mstíti na státě samém. I Maďarsko počalo již prováděti svá opatření k snížení daňových břemen, nehledě naprosto k Anglii, která skoro již dosáhla nízké předválečné úrovně daňového zatížení. Domácí průmysl odkázaný převážně na vývoz, ztratí zajisté dříve nebo později vzhledem k tomuto opoždění Československého státu v snížení daní svou schopnost soutěže na světovém trhu, jež může býti již dávno udržována namnoze jen obětmi, jelikož i obchodní smlouvy tak nutné, kterých se nám částečně ještě nedostává, samy o sobě nemohou býti dostatečnou protiváhou zdejších méně příznivých podmínek výrobních, jež jsou vyvolávány zejména neslýchaným tlakem daňovým.

Přes zákon o mimořádných úlevách daňových již častěji uvedený, ukázalo se v posledních měsících, že berní úřady jsou takřka zaplavovány žádostmi o poskytnutí mimořádných daňových úlev a sebe přísnější a sebe podrobnější přezkoušení žádosti má za výsledek, že se v tisících případů povolují dosti značné úlevy daňové a že bude museti býti povoleno splácení nedoplatků v splátkách rozvržených na delší dobu, nemá-li býti co nejvážněji ohroženo hospodářské trvání podniků a živobytí žadatelů i s jejich příslušníky. Kdyby záměry tohoto zákona měly býti skutečně prakticky uskutečňovány, musely by se uváděti příjmy na daních výdělkových, dani z příjmů a dani válečné, jež se v rozpočtu stále ještě uvádějí se značnou sumou 115 milionů Kč, v daleko mírnější výši, a bylo by také nemožno, zvýšiti příjmy z úroků z prodlení, exekučních poplatků a pokut z číslice rozvrhu na rok 1925 ve výši 77,100.000 Kč, jež je beztoho krajně podivná, na 95,300.000 Kč, podle čehož se dá souditi, že přes sliby vlády, že se bude postupovati při vymáhání daní mírně, budou se prováděti exekuce bezohledně a že se budou zamítati žádosti o snížení nedoplatků. Musí se přece při starších nedoplatcích a zpětných předpisech bráti zřetel na dnešní relaci naší měny k dřívější, neboť jinak dnes platí poplatník třikrát tolik.

Daň z obratu a přepychu je rozpočtena pro celé státní území částkou 1.601 milionů Kč, tedy o něco více než pro letošní rok (1600 milionů Kč). Z toho lze souditi, že vláda i v příštím roce nezamýšlí snížiti sazeb platných pro obě tyto daně, ačkoli v jiných státech, na př. v Německé říši, sazba daně z obratu byla snížena s 2 1/2% na 1 1/4 % a daně z přepychu s 10% na 7 1/2 %. Takovéto snížení těchto daní pro hospodářství nejškodlivějších, které přispívají mnoho k tomu, že v Československém státě nemůže dojíti k značnému snížení cen, měla by vzíti vážně v úvahu konečně jednou i vláda. Vedle toho se jeví jako neodkladně nutné také provésti mnoho opatření, aby se odstranilo předběžné zatížení daní z obratu zboží určeného pro vývoz a pronikavé omezení daně z přepychu, spojené se snížením příliš vysoké daně z obratu, s 12%, po případě 10%.

Vedle daně z obratu jsou to hlavně dávka z uhlí a z vodní síly, které tíží hospodářský život co nejcitlivěji. Ačkoli tyto dvě daně jsou zařazeny poněkud menšími částkami do rozpočtu na rok 1926 proti rozpočtu na letošní rok, neodpovídají tyto slevy přece tak naléhavé nutnosti hospodářského života v zemi, aby obě tyto daně byly odstraněny. Dávka z uhlí byla v sousedních státech již většinou odstraněna, pokud tam vůbec byla zavedena, ale souhlasného a již dávno zastupovaného přání všech domácích hospodářských organisací, aby byla zrušena dávka z uhlí, československá vláda si nevšímá, ačkoli již bylo ujišťováno, že aspoň uhlí pro vývoz bude od ní teď osvobozeno.

Poškozování domácího vodního hospodářství daní z vodní síly se již jeví po delší dobu. Tato daň jest u nás vyšší než v ostatních, státech, které vůbec znají takové zatížení této produktivní přírodní síly, a dovolil jsem si podati ve smyslu usnesení několika hospodářských korporací blíže odůvodněný návrh, aby byla snížena.

Pokud jde o živnosti a vinařství, ve skupině nepřímých dávek zasluhuje zvláštního zdůraznění všeobecná daň nápojová a zvláštní dávka z vína v lahvích. Před nedávnem vláda měla ještě úmysl, odstraniti dávku z vína v lahvích vůbec a zato zvýšiti všeobecnou daň nápojovou o 10 haléřů za litr. Na zvýšení výnosu všeobecné daně z nápojů bylo v rozpočtu patrně pamatováno zařazením zvýšeného příjmu o 31 milionů Kč, proti tomu však nebyla škrtnuta v rozpočtu zvláštní dávka z vína v lahvích, nýbrž uvedena ve stejné výši jako loni. Tedy i zde připravuje vláda veřejnosti zklamání. V oboru poplatků jsou předvídána zvýšení rozpočtu přibližně o 385 milionů Kč. Toto zvýšení příjmů jest odůvodněno zvláště zvýšením pevných sazeb kolkových, zavedením dávky z poplatků za telefon a dávek z úředních výkonů ve věcech správních.

Solní monopol vykazuje v rozpočtu zvýšený příjem proti loňskému roku o 5 milionů Kč. Solního monopolu stát zneužívá; domácí sůl jedlá je nechutná a nečistá, domácí sůl průmyslová obsahuje mnoho látek, zvláště železo, jež velmi škodí jeho upotřebitelnosti pro mnohé průmyslové účely. K tomu všemu je domácí sůl skoro dvakrát tak drahá než říšsko-německá, která jest neporovnatelně lepší. Očekává-li stát tak značný větší příjem z tohoto monopolu, vyplývá z toho, že stát chce své špatné zboží i nadále prodávati tak draho nebo dokonce ještě dráže než dosud.

Mezi vydáními dále není žádná položka, jíž se státu poskytují prostředky k vydání dlužních úpisů, které by tvořily odškodnění za pohledávky proti bývalému eráru. Proti slibům vlády tedy zákon č. 236 z roku 1924 nebude patrně prováděn ani v příštím roce, ačkoli tyto pohledávky již přes 6 let věřitelům bezúročně jsou dluhovány a krajně malé zákonité odškodnění ve skutečnosti vůbec není zaplacením.

Místo aby se berní šroub příliš utahoval a reforma přímých daní atd. zdržovala, doporučovalo by se, aby se raději pátralo poněkud vážněji po tom, kde zůstalo zbývajících 8 miliard při ústředně obilní a kde zůstaly jiné částky jiných ústředen neblahé paměti, na př. také ústředny tukové. Zdá se, že dobře hospodařila pouze ústředna ošacovací.

Jelikož řečnická doba pokročila, přednesu jen krátce řadu hospodářských námětů. Pro oblasti vzdálené od uhelných pánví a výroben suroviny, na př. pro severočeské oblasti průmyslové, byly by dopravní výhody více než odůvodněné. Jazykové obtíže a nedostatečné provozní místnosti u různých poštovních a železničních úřadů v severních Čechách vyžadují nápravy. Pro povznesení vývozu mělo by se pomýšleti na podporu obchodu s Ruskem diskontováním ruských směnek u bankovního úřadu, dále na snížení oficielní bankovní míry, jak se to stalo v poslední době v několika jiných kontinentálních státech, a na usnadnění diskontování jiných cizozemských směnek, aniž by bylo k tomu teprve zapotřebí zdlouhavých žádostí k finančnímu úřadu.

Že se v pohraničním území touží po dalším usnadnění pohraničního styku a všeobecně po odstranění nucených vis, také bych krátce uvedl. Zvláště ze slezských krajů jsem dostal žádost, abych v debatě o rozpočtu působil k tomu, aby konečně přestala zdlouhavost v dovozních a vývozních povoleních, pokud jsou ještě v platnosti. Právě tam touží i po vybudování železniční sítě. Údolí Opavice nemá železničního spojení. Žádost o spojení Albrechtic s Cukmantlem leží již po léta nevyřízena. Doprava musí se díti dalekou oklikou přes pruské území a Československý stát platí ročně statisíce korun vozného a za udržování nádraží. Že tam a jinde i nejchudším byl opět skoro docela znemožněn výdělek hospodářsky docela zbytečným ztěžováním vývozu bobulového ovoce a hub, jest také nepříjemným následkem ztížení malého styku pohraničního. Na nedostatečná železniční spojení v pohraničí, zvláště na zamýšlené omezení půlnoční dopravy z Rumburku do velkých měst severočeské nížiny chci jen krátce poukázati, protože jsem o této věci na dotyčných místech jednal osobně a jsou tam žádosti tamějších měst, o nichž mám za to, že jim ministerstvo vyhoví pro velmi důležité a oprávněné příčiny. A pak bych poukázal ještě na něco, když jsem již vyslovil slovo "hranice". Poohlédněte se trochu v severních Čechách, na severní Moravě, ve Slezsku atd. a uvidíte, jak se na našich trzích a na silnicích v čistě německých krajích vykládá § 73 živnostenského řádu, v tom smyslu, že se po stránce jazykově právní činí policejní námitky u všech koncesovaných živností. Tu se nařídilo s odvoláním na turistický ruch a na povolovací řízení pro koncesované živnosti umístění dvojjazyčných nápisů na hostincích a jiných koncesovaných živnostech. Je-li § 73 oprávněn, pak musí platiti všeobecně, pak se nesmí bráti ohled jen na české turisty jdoucí do Warnsdorfu, Rumburku, Dilolního Einsídlu, a do jiných severočeských míst, pak se musí užíti tohoto paragrafu také pro hlavní město Prahu. Zde jde nejen o turistický ruch, sem přicházejí tisíce, deputace, tisíce studentů a občanů, a nejen k účelům turistickým, nýbrž vyříditi nutné záležitosti. Je-li tedy § 73 tam oprávněn, pak by se ho muselo užíti podle smyslu také v pražských ulicích a třídách, u hostinců a jiných koncesovaných živností.

Nechci se však při vážnosti číslic státního rozpočtu pouštěti do poměrných podrobností a, jak jsem uvedl na začátku, zabývati se příliš politikou při jeho hospodářské části. Končím upomenutím: Nechť stát a vláda konečně upustí od nemírného přeceňování výkonnosti domácího národního hospodářství. Zkrátka, stesky zemědělství, živností a majitelů domů se dají konečně odvoditi, ať se klade důraz na kteroukoli stranu, od nemírného podílu státu na pracném výsledku činnosti jeho výdělečně činných hospodářských složek. Tato nemírnost musí býti přiměřeně snížena ve smyslu zdravého národního hospodářství. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pí. posl. Karpíšková.

Posl. Karpíšková: Slavná sněmovno! Bylo zajisté nemilým překvapením naší veřejnosti, když se při letošních zápisech školní mládeže projevil tak veliký, a jak se zdá, trvalý úbytek dětí. Desítky let voláme už my sociální demokraté k uším státu a společnosti, odhalujíce žalostné poměry dělnických matek a dělnických dětí, ale teprve v posledních letech podařilo se nám, a to ještě s krajním úsilím, prosaditi počáteční minimální ochranu matky a dítěte v rámci našeho zákonodárství.

Nyní tedy tyto neutěšené poměry hospodářské i sociální volají samy, křičí úbytkem porodů, jehož se každý stát, zejména stát malý - tím spíše stát a národ náš - tolik bojí. Onen zdánlivě nevyčerpatelný zdroj života, kterým bylo přečetné mateřství chudých žen, vysychá a mizí, a není mocnosti, není zákonů božských ani lidských, které by obnovily někdejší bohatství tohoto zdroje života. Jestliže i pan ministr Šrámek byl nyní vyprovokován ze svého klidu a přinucen mluviti o těchto pro něho odlehlých problémech, je viděti, že situace je vážná. Ministerstvu zdravotnictví i ministru soc. péče nastává tu obrovský úkol lékaře neblahých těch poměrů hospodářských a sociálních. Pravím výslovně lékaře, nikoliv policajta, jak by si tak mnozí přáli a jak už se k tomu propůjčuje sám náš stát, převzav z bývalého Rakouska i pověstná trestní ustanovení §§ 144 až 148 tr. zák. o umělém přerušení těhotenství. Paragrafy tyto padnou sice někdy jako ad hoc pracující sekyra na chudé matky a porodní asistentky, ale toho významu, jejž měly míti, totiž udržovati matky z lidu ve strachu a nutiti je k překotnému rodění, jako prázdná litera nikdy neměly. A mohou míti tím méně v dnešní době, z níž, dík socialistickému snažení, vymizelo již poručníkování v oboru hospodářském a bylo by absurdní ve věcech tak delikátních, jako je kontrola porodů.

V našem parlamentě byly již podány tři návrhy na novelisaci potratových paragrafů. Pan ministr Šrámek se domnívá, že jeden z nich, návrh Landové-Štychové, byl dokonce příčinou toho, že umělé potraty u nás na tolik vzrostly. Pan ministr se mýlí, jako se mýlí všichni teoretikové, dívající se na život různě zabarvenými brýlemi předsudků. My, dělnické ženy a matky, prošlé tvrdou školou životní a schopné procítiti dnešní bolesti a bídu chudých žen a matek z vrstev nejnižších a středních, cítíme a chápeme tuto bolest jako svoji vlastní. Proto jsme prosty předsudků a skrupulí, jimiž jsou zatíženi kněží z důvodů náboženských, lékaři z důvodů stavovských a konečně buržoové a kapitalisté z důvodů egoistických. Moralisty všech druhů pomíjím, poněvadž úbytek nebo vzestup porodů nemá s mravností úplně nic společného.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP