Čtvrtek 1. října 1925

Začátek schůze v 10 hod. 30 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Špaček.

204 poslanci podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, inž. Novák, Srba, Udržal, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 368. schůzi poslanecké sněmovny.

Došly některé dotazy a odpovědi. Žádám jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. inž. Junga ministrovi železnic:

o postupu ředitelství státních drah Praha - Sever proti 150 německým železničářům v Podmoklech,

že české odborové organisace špehují německé železniční zaměstnance;

posl. inž. Kalliny ministru nár. obrany, že se nepravidelně vyplácí důchod předků paní Pavle Ertlové z Popovic č. 29, pošta Mnichov;

posl. Patzela:

ministru soc. péče o důchodu předků Jana Kuglera v Horách u Oloví,

ministru financí o pensi Marie Michlové, vdovy po respicientu finanční stráže v Jáchymově,

ministru nár. obrany o odbytném kancelářských pomocníků v Chebu;

posl. dr. Jabloniczkého a druhů předsedovi vlády a ministru železnic o pensi Rudolfa Szirányiho, železničáře v. v., bydlícího v Bratislavě;

posl. Böhra a Scharnagla ministru nár. obrany o předčasném a pro brance nákladném nastoupení k činné službě do daleko odlehlých posádek;

posl. dr. Luschky:

ministru financí o vyplácení odpočivných platů československým státním občanům z těšínského plebiscitního území,

ministru pošt a telegrafů, že se u jízdních řádů poštovní automobilové trati Opava - Vítkov nezachovává jazykový zákon;

posl. Platzera a druhů ministru železnic, že železniční zaměstnanci nedodržují zákonných předpisů;

posl. Janalíka a druhů ministru nár. obrany o zneužívání vojenské výzbroje při stranicko-politické manifestaci;

posl. Knejzlíka ministru školství a nár. osvěty ve věci obsazování míst za onemocnělého učitele na škole v Lošticích a Zábřeze na Moravě.

Odpověď předsedy vlády na dotaz posl. dr. Gagatka o násilném zapisování dětí jako uniatů do matrik obce Velké Kopaně na Podkarpatské Rusi.

Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu schůze, k prvnímu jeho odstavci, jímž je:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1926 (tisk 5329).

Budeme pokračovati v povšechné rozpravě.

Dávám slovo prvnímu řečníku, který nyní přichází na řadu a jímž jest p. posl. Bubník.

Posl. Bubník: Vážení pánové a paní! Státní rozpočet, jak jej ve svém návrhu předkládá vláda a jak jej schválila většina koalovaných stran, dává nám mimo jiné vítanou příležitost posouditi nejen hmotnou stránku hospodářství státního, nýbrž i, což je vážnější v dnešní neustálené a neurovnané době, naplněné elektřinou nespokojeností, politicky zhodnotiti, posouditi a odsouditi různé akce, které koaliční vláda zahájila a jež pod svou patronancí vede, anebo k nimž chce ještě dojíti. Pro nás ovšem je stěžejní zásadou sledovati dnešní politický režim v Československu ze zorného úhlu pracujících vrstev, jež tvoří převážnou většinu našeho státu a jejichž zájmy a potřeby jsou, nebo lépe mají a měly by býti především záležitostmi veřejnými a základnou státní a vládní politiky.

Máme u nás od převratu koaliční vládu socialisticko-měšťanskou, která převzala odpovědnost před obyvatelstvem a dějinami za řízení osudů země od převratu do dnešní doby. Takové souručenství, složené ze živlů nestejnorodých a namnoze protichůdných, může se udržeti jen za cenu ústupků a kompromisů. Je otázka, kdo a komu musel ustupovati, a v čem se která strana kompromitovala. Zúčastněné strany hájí svoji koaliční linii potřebou státu a jeho upevnění. Dobře; v tomto smyslu a bez možnosti jiného řešení bylo možno uznati důvody pro takovou politiku bezprostředně po říjnu r. 1918 a také široké vrstvy pracujícího lidu byly trpělivé a čekaly na splnění svých přání a provádění kardinálních požadavků socialistického programu. S počátku povolovala nejen domácí, nýbrž i zahraniční buržoasie v otázkách sociálních a v bázni před náhlým převratem a zbavením svých výsad třídních svolovala k některým reformám. Ale s utužením svých posic vrátila se jí chuť k ofensivě a poměr obou tříd, majetné a nemajetné, se změnil v neprospěch vrstev proletářských. Také u nás po slabých nábězích k sociálním reformám nastal obrat a původní význam obou socialistických stran uvnitř koalice zesláb, jako přirozený výsledek dvou motivů spolu souvisících: 1. malé výbojnosti a slabého třídního vědomí, opuštění dokonce hlavního vodítka, třídního boje, a 2. roztříštěnosti stranické, rozlomu sociální demokracie na pravici a levici, z níž r. 1921 se ustavila komunistická strana. Tehdy byly sympathie pro ni všeobecné, její marxistické prohlášení, její nekompromisnost a mladická energie slibovaly možnost brzkých úspěchů. Ale opuštěním původních zásad a zabočením do levých extremů, nehledě k osobní kvalifikaci vedoucích osob, utrpělo dělnické a revoluční hnutí těžkou ránu, bylo zostuzeno a připraveno o důvěru. Ale v tom je třeba zachovati objektivnost a říditi se časovým postupem.

Druhé strany socialistické, totiž sociální demokracie a čeští socialisté, příslušenstvím ke koalici vládní a bez naděje na spolupráci s komunisty, a to na práci positivní, začaly provozovati politiku kompensační, přistupovaly na určitá nepopulární opatření - uvádím jen zákon na ochranu republiky, tiskový zákon, zákon o zárukách bankám, zákon bytový - aby jen něco mohly vytlouci také na poli sociálně-politickém, a často miska se závažím na polovičce buržoasní byla přetížena, zatím co na druhé polovičce se octlo několik zrnek a drobtů.

Proto vliv koalice socialisticko-měšťanské se realisuje v řetěz stálých krisí, končících nepodařenou dohodou ať v jakémkoli směru. Tak zejména ve vnitřní politice je patrna nervosita a neustálenost, která vede k nemilým a zbytečným přestřelkám, šikanám oposičních směrů a nerozumným popouzením citů národnostních minorit. Při této příležitosti je nutno také poukázati na protidělnické, nejen protistátní ve smyslu dnešní terminologie vládní, snahy irredentistické a na jedinou nápravu poměrů na Slovensku a Podkarpatské Rusi: Zvýšení kulturního stavu obyvatelstva a uznání správní samostatnosti.

Byrokratickým, strohým zasahováním a násilím se nedá získati láska žádného národa, o čemž víme sami nejlépe po vlastních zkušenostech za starého režimu. Odtrhli jsme se od Rakouska teritoriálně, zbavme se také jeho method, které je přivedly do zkázy.

Koalované strany se honosily ještě před nedávnem, že bude provedena daňová reforma a zejména, že se přikročí k zjednodušení daní, kterých máme více než nadbytek. Jsou nejen tíživé, ale také nehospodárné, administrativně těžkopádné a sociálně nespravedlivé. Zdá se, že od svého úmyslu nyní vláda ustoupila, poněvadž asi neví, jak by choulostivý problém daňový rozluštila. Všechny vrstvy nemajetné se prohýbají pod břemenem daňovým a přes všechny sliby není zde vůle nebo možnosti ulehčiti dělnickým poplatníkům, malým živnostníkům a drobným zemědělcům. Finanční politika vládní je jednostranná, ukládá povinnosti těm, kteří jsou nejméně hmotně zajištěni, stojí celá na zachování konsumačních daní a přirážek a je shovívavá k velkým poplatníkům. To jsou poměry neudržitelné, ale za dnešního režimu ovšem nenapravitelné. Kde se chrání boháči, musí trpěti chudáci. Proto změna celé berní soustavy bude možná jen změnou politické a sociální soustavy.

Nelze ani dosti přísně poukázati na nedostatečnou péči o kulturu, která dnes je opomíjena, jen povrchní, prázdná tak zvaná "vzdělanost" se pěstuje, pokud má formu zábavní, ale prohlubování vědomostí a povznášení kulturní v širokých vrstvách lidových je ponecháno anarchii soukromých podniků anebo stranických korporací. Lidová výchova a lidové umění je popelkou ke škodě celku a k velké újmě právě nemajetného obyvatelstva. A je-li zanedbávána duševní kultura, není možno mluviti o dostatečné péči o kulturu tělesnou. Správná zásada "zdravý duch jen ve zdravém těle", která je uznávána všeobecně, nepřichází k platnosti právě u nás, ba šetří se i na nejprimitivnějších potřebách. Koalované strany raději vedou boj o obnovení různých nepopulárních a zpátečnických opatření, nežli aby se snažily o zlepšení stavu, zejména v tomto směru. Připomínám jen dosud neprovedené a snad ještě nehotové jednání o zákoně o stavebním ruchu, mezi tím co se vydávají miliardové obnosy na rozvoj mocenských prostředků státních, mechanických a hmotných a při tom zcela neproduktivních, jakými jsou vojsko a rozvětvený aparát četnický a policejní.

Je-li však oprávněna stížnost na zanedbávání kultury, duševních statků člověka, ideové a charakterové části každého jednotlivce a celého národa, pak je třeba říci, že sociální politika se pohybuje na úzkokolejné dráze zastaralé šablony a místo jejího rozšíření se právě při ní ukazuje nejhrubší fiskalismus. Zde je viděti v nejlepších barvách úsporná soustava, poněvadž jde o bezmocné, zmrzačené, nezaměstnané, zkrátka o společenské trosečníky v období kapitalistickém, vydané na pospas hladu, nedostatku a nejistotě. Máme jen zatím před sebou partituru, na níž je zkomponována hudba budoucnosti dosti neharmonická a málo zvučná - sociální pojištění. Ale toto se dosud nedostalo po schválení příslušné předlohy do stadia příprav - k sestavení přípravného výboru. Je dosud problémem nevyřešeným opatření pro přestárlé osoby, které do invalidního a starobního pojištění nebudou zahrnuty, ač jsem již před čtyřmi roky sám předložil podrobně vypracovaný návrh příslušného zákona.

Vidíme tedy na všech stranách ústupky činěné domácí třídě majetné na úkor vrstev proletářských. Velmi šikovně chovala se buržoasie poválečná, jejíž exponenti se zmocnili všech hlavních prostředků moci hospodářské a zejména finanční a pod ideou budování státní samostatnosti pomáhaly jim k tomu, ať již dobrovolně nebo z donucení, pokud se nacházely v železném kruhu koaličním, také strany socialistické. Víme velmi dobře, že právě v buržoasních vrstvách je demokracie, jíž se tak honosí, jenom heslem a republikánská ústavně-právní forma slouží jim jen za lesklou zástěrku jejich sobeckých zájmů třídních.

Nyní několik slov o zahraniční politice. Připomínám při této příležitosti, že právě před 3 dny byl zástupce sovětského Ruska, zahraniční lidový komisař Čičerin ve Varšavě, že tímto okamžikem vlastně formálně a před tím již v zákulisí byla provedena dohoda a tím také změna orientace politické jednoho ze států, se kterým Československo chce dělati společnou politiku zahraniční, to je Polska. Čičerin navštívil Varšavu a zajisté že se tam nejednalo pouze o záležitosti rázu obyčejného, nýbrž o záležitosti největšího dosahu pro uspořádání poměrů států středo- a zejména západo-evropských. Nuže, v tomto případě je nutno, aby naše zahraniční politika a vedoucí orgány její byly si vědomy toho, že Československo jako stát, který se nalézá uprostřed pevniny evropské, je teritoriálně sice jeden z menších států, ale právě svým postavením hraje a v budoucnosti bude hráti význačnou úlohu, a proto aby nepřezíraly tento fakt politického sblížení s největším státem evropským, jakým je sovětské Rusko, a to nejen sblížení po stránce politické, nýbrž i po stránce hospodářské. Evropa - bez sovětského Ruska je vlastně hlavou bez trupu. Evropa hospodářsky může býti i v této přechodné době, předcházející konečnému rozhodnutí sociálnímu o otázkách sociálních a hospodářských, konsolidována aspoň do značné míry konsolidací hospodářských poměrů ve smyslu výměny zboží, kterého je nadbytek v sovětském Rusku, zejména surovin a tovarů za zboží, které se vyrábí ve státech průmyslových, z nichž ne v poslední řadě hraje úlohu také Československo. Ovšem že u nás jsou určité vrstvy, které se tomuto sblížení a uznání sovětského Ruska de jure dosud zpečují, ale i tyto nesocialistické živly - budou musiti konečně přijíti k přesvědčení, že nebude nic jiného zbývati, než navázati styky, uznati faktum, což však nikterak neznamená, že by se uznala dnešní platforma sovětského Ruska po stránce politické. Socialismus v západní Evropě hrál a hraje velmi značnou roli. Bohužel, že socialistické strany v této éře naplněné všeobecnou nervositou nebyly často na výši doby. Kdežto v Rusku a to je třeba se stanoviska odstupu sedmi let dnes říci - sověty byly výsledkem šťastné konjunktury, přes to sociální revoluce ruská je a zůstane přece jenom nebývalým aktem politického převratu, kterým byla na hlavu poražena vláda nejhoršího zpátečnictví, jímž byl jistě carismus. Na tuto skutečnost je třeba si zvyknouti a doufám, že si také zvyknou ti, kteří se dosud na tuto skutečnost dívají s určitými předsudky ke škodě zejména domácích vrstev dělnických.

Připomínám zde jeden známý výrok, který byl učiněn v Praze u příležitosti návštěvy jednoho z velkých teoretiků německé sociální demokracie, jímž je Hilferding, který pravil již před 2 lety: "Světová válka byla bojem kapitalismu o světový trh. Boj o světový trh skončil se úplným zničením světového trhu. Dnes se nacházíme uprostřed světové krise, jíž co do velikosti ještě nikdy nebylo podobné v dějinách. Jak svět z této krise vyjde, je nejisté. V Německu je dnes každý krb ohništěm vzpoury." To řekl sociálně-demokratický národohospodář Hilferding před delší dobou, a to ještě dnes platí a bylo by smutné, kdybychom tento jeho výrok museli aplikovati do posledního puntíku také na poměry v Československu. Ale nejen sociálně-demokratický národohospodářský myslitel, ale byl to vůdce a zakladatel revolučního hnutí v nové formě, sám Lenin, který ve své knize "Imperialismus, dnešní období kapitalismu" praví: "Dnes jest prokázáno, že nejen Evropa, nýbrž celý svět nachází se pořád ve stadiu veliké dějinné krise. Každý kapitalismus dnešního dějinného období dusí se v hranicích státu ještě více než před r. 1914, protože koncentrace a zmonopolisování dostoupilo ohromného stupně, takže hrstka kapitalistických magnátů svádí mezi sebou urputný boj o ovládnutí dnes již celého světa." A co ve velkém slohu provádí se zejména průmyslovými magnáty americkými a anglickými, to v měřítku malém, řekl bych en miniature, chce se prováděti také u nás doma průmyslovými a finančními potentáty, kteří hrají rozhodující úlohu v Československém státě. Ovšem že metody boje proti nadvládě buržoasie mohou býti různé; jest nemožné proti ní bojovati a současně se s ní spojovati, ale také nelze ji potříti při roztříštěnosti proletářského tábora. Tedy co dělati? To jest otázka, kterou jest třeba si položiti a na kterou nutno odpověděti.

Dnes ovšem myšlenka proletářské revoluce byla znešvařena těmi, kteří se vydávají za nejpovolanější její obhájce ex offo, to jest vedoucími orgány moskevské sekce III. komunistické internacionály v Československu. Komunistické hnutí vedeno levou skupinou pod vůdcovstvím Zinověvovým zapadlo do bažin neschopnosti, ochromilo vlastní revoluční způsobilost pracujících tříd a zamezilo dosažení praktických výsledků. To jest politika negace, ale také politika zlého svědomí a politika romantismu. Problém není tak lehký, jak ho líčí normální příslušník komunistické strany moskevské sekce, ale není také tak lehký, jak si ho vykládá průměrný měšťák, jehož mínění vyjádřil velmi dobře jeden z velkých průmyslníků Spojených Států, známý výrobce automobilů Ford, který ve své knize - uvádím význačný jeho citát říká: "Na světě máme dva druhy bláznů. K jednomu z nich patří milionář, který se domnívá, že nahromaděním peněz si může zajistiti skutečnou moc, a ke druhému náleží chudý reformátor, který myslí, že vyléčí všechny nemoci světa, jestliže se mu podaří vyrvati peníze jedné třídě a dáti je třídě jiné." Toto mínění sdílí dnes drobná buržoasie československá a normální t. zv. měšťák v Československu domnívá se, že se jedná jen o urvání hmotné moci a peněz třídě majetné a předání druhé, nemajetné. Nikoli! Cílem socialistického hnutí, jež vyvrcholilo komunistickým zřízením, jest zrušení třídních výsad vůbec, vyrovnání rozdílu mezi bohatými a chudými, tedy všeobecná sociální harmonie a soulad.

A nyní zmínil-li jsem se o problému, který chce dnes řešiti kterákoli socialistická strana a na jehož řešení si význačný nárok béře zejména III. Internacionála, nemohu si odpustiti, abych neuvedl zde jeden z význačných výroků největšího filosofa 19. století, na jehož podkladě byly vlastně provedeny první náběhy také k filosofii materialistické, které předcházely. Je to Emanuel Kant, který ve svých "Prolegomena" napsal toto: Zásada, která můj idealismus naskrze ovládá a určuje, jest: "veškero poznání věcí z pouhého rozumu ideového a soudného není než pouhé zdání, a pravda jest jen ve skutečnosti".

Touto zásadou se dnes neřídí ani ti, kteří z druhého tábora myšlenkového potírají idealistickou filosofii Kantovu a tvrdí, že jejich celý světový názor spočívá na zkušenostech a skutečnostech; tito zástupci III. Internacionály, kteří dávají direktivy jednotlivým sekcím a také sekci československé, ve skutečnosti se odtrhli od skutečných poměrů a jsou obklopeni tím, co potíral sám Kant před půldruha stoletím, jsou obklopeni pouze zdáním, místo aby se věnovali studiu a řídili se tím, co je faktem a v čem žijí.

Nuže, musíme se postaviti, a to je naše platforma, proti reakci napravo i nalevo, a naším úkolem jest uvésti do života myšlenku proletářského sjednocení, na podkladě časového aktuelního programu organisovati všechny síly k povalení hmotné a sociální nadvlády majetné třídy a přivésti ke konečnému vítězství nad dnešní soustavou hospodářskou všechny pracující vrstvy československé. (Potlesk neodvislých komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. inž. Nečas.

Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Za klub československé soc.-demokratické strany dělnické dovoluji si učiniti toto prohlášení:

Povolování rozpočtu uznáváme jako výsostné právo parlamentu, kterým se dává příležitost ke kontrole státní správy. Budeme proto vždy trvati na stanovisku, jež se srovnává s naší ústavou a zásadami moderního parlamentarismu, aby parlamentu bylo poskytnuto dosti času k řádnému prostudování a projednání rozpočtu, a proto také pokládáme letošní způsob zkráceného projednávání rozpočtu za způsob docela výjimečný a vynucený zvláštní politickou situací, ve které se stát octl. V parlamentě vytvořila se atmosféra, která ztěžuje klidnou a positivní práci, a podle souhlasného mínění většiny stran mají býti provedeny volby do Národního shromáždění. Mají-li býti volby provedeny ve vhodném termínu, bylo potřebí projednati rozpočet urychleně, ježto by jinak čas nestačil. Na rozdíl od oposice záleží nám na projednání a odhlasování řádného rozpočtu, neboť od projednání řádného rozpočtu závisí umožnění klidného chodu státní správy, závisí od něho spořádané finanční hospodářství a zabezpečení existence státu.

Z toho vyplývá naše stanovisko k letošnímu rozpočtu. Podrobnostmi jeho se budou zabývati řečníci strany v rozpravě specielní. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Šmeral.

Posl. dr. Šmeral: Dámy a pánové! Tato rozpočtová debata jest poslední před volbami. V ní má vyniknouti bilance těch stran, které od převratu, tedy 7 let, měly všechnu vládní moc ve svých rukách, které jsou odpovědny za osudy země a nad nimiž ve volbách má obyvatelstvo vysloviti svůj soud. Jaká jest tato bilance? Bismarck jedenkráte se vyslovil, že jeho plánem jest, parlamentarismus zkompromitovati parlamentarismem. Když dnes díváme se na celkové výsledky 7letého koaličního vládnutí, máme dojem, že pánové Švehla, Meissner, Stříbrný, Kramář a Šrámek, když poprvé převzali otěže moci do svých rukou, vytyčili si po důvěrné dohodě tento cíl: zkompromitovati demokracii demokracií. Bylo-li to skutečně jejich plánem, pracovali-li vědomě k tomuto cíli, pak opravdu splnili svůj úkol úplně. Pak můžeme koalici jenom blahopřáti, že za 7 let své vlády prosadila to, co chtěla. Neboť žádná brožurka Leninova, žádná agitace nemohla by k vědomí širokých mas obyvatelstva uvésti lépe pravdu, o níž jsme my komunisté nikdy nepochybovali, že měšťácká "demokracie" není žádnou demokracií, že je to lež a podvod, že je vládní formou, která v dnešní době nejlépe se hodí k tomu, aby na jedné straně klamáním, na druhé straně násilím byl zadržován velký tlak pracujících mas zdola k osvobození, k svržení kapitalistického jařma, k socialismu. Měšťácká demokracie není ničím jiným, než rafinovaně zorganisovanou vládní soustavou, pomocí které má býti co nejdéle chráněna před pádem svého panství malá menšina společnosti, vláda vykořisťovatelů, zbohatlíků, velkokapitalistů, velkostatkářů a bank. Pomocí měšťácké demokracie má býti co nejdéle znemožňováno vítězství demokracie skutečné, kterou může býti jenom demokracie pracujících, bojem, vítězstvím a diktaturou proletariátu vydobytá, zřízená a zajištění vláda v zájmu velké většiny společnosti proti kapitalistům, zbohatlíkům a bankám, vláda demokracie proletářské, vláda dělníků a pracujících rolníků.

Celým 7letím svého vládnutí podávali jste soustavně názorné vyučování o tom, že vaše měšťácká demokracie není ničím jiným, než lží, rafinovaným podváděním lidu. Tento důkaz dovršen jest persekucí naší strany, kterou odhodlali jste se bezprostředně před volbami prováděti ve velkých rozměrech.

Budu mluviti o této persekuci. Ne proto, že by ona byla s to zmenšiti politickou sílu naší strany. Čeští sociální demokraté, kteří v důvěrných poradách "pětky" dali k této persekuci podnět, vědí z minulosti předválečného socialismu, měšťácké strany koalice, které z třídních důvodů tento podnět sociálních demokratů s jásotem přijaly, vědí z minulosti národnostních zápasů českého národa, že persekuce ještě nikdy nepřinesla škody straně nebo hnutí, proti němuž byla namířena. V konečných výsledcích vždycky jen poškodila své původce. Ať si persekuce běsní sebe více, ať zuření dostupuje třeba až takového stupně, jaký jest u Horthyho nebo Cankova, jednou přece musí přestati. A pak uvidíme, jaké důsledky vzejdou z persekučního režimu, na jehož dráhu se v posledních měsících koalice na popud sociálních demokratů a českých socialistů dala, jaké důsledky z něho vzejdou pro váš měšťácký stát a také pro vás samy.

Naše strana v tomto státě prodělává již druhou persekuční vlnu. Prvá byla po prosincových událostech roku 1920, kdy bylo uvězněno přes 3000 příslušníků naší strany, z nichž na více než 1700 byla podána žaloba a vyneseny rozsudky úhrnem 655 roků žaláře a vězení. Po tomto náporu koalice naše strana pracovala sice za stálého pronásledování, ale přece ne tak mimořádně stupňovaného. Obrat nastává minulého podzimu. Od této chvíle, když koaliční strany viděly, že počíná poslední rok nynějšího zákonodárného období, že volby se nedají na dlouho oddalovati a že není možno komunistickou stranu ani rozvrátiti, ani korumpovati, od té doby policejní četnický aparát pracuje plnou parou, a jak každý občan může viděti, prostě už na počtu rozsudků pro politickou činnost, také justice funguje úplně jinak, než fungovala během minulého roku. Celkový přehled prakse soudních orgánů při souzení politických věcí jak počtem rozsudků, tak výší trestů na prvý pohled ukazuje, že v "demokratické" měšťácké republice také soudcové, kteří jsou přesaditelní, mají malé platy a proto nejsou neodvislí, velmi dobře mohou býti přizpůsobeni politickým potřebám koalice, přes to, že ve svém nitru se mnozí z nich této tendenci vzpírají.

Přímo hanbou však je, co ve službách politických klik dělají ty státní orgány, které jsou podřízeny přímo pánům Švehlovi, Malypetrovi a Hajšmannovi, orgány policejní a ministerstvo vnitra. Na účet státu jest v "demokratické" republice organisován systém špiclovský, který prolíná všecky složky společenského života, který je drzý a současně nemotorný a hloupý, který při tom není používán pro ochranu bezpečnosti a veřejných zájmů, nýbrž který hlavně slouží k čenichání a donášení těch věcí, které souvisí s osobními, korupčními a politicko-stranickými věcmi velikých pánů z koalice. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Špiclové, placení ze státní pokladny, nejsou k tomu, aby keťase a zloděje odhalovali, nýbrž aby je ostříhali, aby zavčas upozornili, kdy bylo by už nutným zmizeti za hranice. (Výkřiky posl. Toužila.)

O machinacích koncernu agrárníka Vaci na Olomoucku, kde nyní dojde k bankrotům snad ve výši 100 milionů, měli špiclové ministerstva vnitra přesná sdělení už před 3/4 roku. Ale těchto informací nebylo použito k tomu, aby se Vaca pro podezření z podvodů a kridy zavřel, nýbrž měly za výsledek, že napřed bylo uvažováno o tom, jak by mohl býti Vaca ze státních peněz sanován, a když se pak vidělo, že sanace pro velikost ztrát není možná, aby byl zavčas upozorněn a varován.

Takový úkol má "demokratické" špiclovství ministerstva vnitra, když jde o agrárníky a boháče. Tím horlivěji ovšem pracuje se proti komunismu. O tom, jak státních orgánů používáno je k nemotorným pokusům proti nám, podám doklady. Teď hned před tím pravím: Za toho způsobu řízení státu, který dnes před volbami provádí "pětka", na který je až do hlouposti přechytralý pan Švehla tak hrdý, za tohoto způsobu řízení stát přestává býti státem. Po sedmi letech řízení státu dostalo se na zrovna takovou úroveň, na jaké jest lživé, chlapecké, hysterické řízení "Večera". To není stát, to je spolek, ve kterém pan Švehla byl zvolen za předsedu, ve kterém rozdává malé úsluhy, ve kterém nejraději má ty, kdož mají nějakou špínu za nehty, poněvadž ti, jsouce závislí, tím vděčnějšími musí mu býti za každou drobnou sinekuru, a ve kterém proti těm, kdož se nedají korumpovati, a kdož, poněvadž nejsou ani zloději ani keťasi, nemají se čeho báti, je všechno dovoleno. Tato vládní methoda p. Švehly, dávajícího se obskakovati pp. Meissnerem, Stříbrným a Malypetrem, projevuje se v celém druhém persekučním tažení proti naší straně od minulého podzimu, zejména neomaleně se pak projevila při zatčení soudruhů Jílka a Housera, kdy, aniž by to bylo Masarykem zakřiknuto, na popud a na základě inspirací ministerstva vnitra, zahájeny byly v novinách velké štvanice, že prý jsme před třemi lety na rozkaz a za peníze z Moskvy připravovali na Masaryka atentát.

Odhalím zde špiclovsko - Malypetrovsko- Hajšmannovské pozadí štvanic proti komunistické straně, kterými chtěla koalice zahájiti svou volební agitaci. Myslím, že bude nejpůsobivějším, když budu prostě řaditi vedle sebe fakta. Fakta jsou tato:

Od podzimu loňského roku, kdy koalice byla si vědoma, že volby už nelze na dlouho odkládati, začíná se projevovati při stejných zákonech úplně jiná prakse policejní i soudní, než bylo do té doby. Každý týden vynášeny jsou nové rozsudky proti našim soudruhům. Jsou to rozsudky většinou pro delikty verbální, slovní, vykonané slovem buď promluveným na schůzi nebo napsaným v novinách. Případy odsuzování jsou tak četné, že, jak už zde ve sněmovně uvedl posl. soudruh Burian, podle neúplných sdělení došlých ústředí naší strany bylo v tomto posledním období odsouzeno 128 soudruhů do žaláře nebo vězení na 30 let 3 1/2 měsíce a proti velikému počtu příslušníků naší strany jest soudní řízení v chodu. Za verbální delikt, za větu vyslovenou na schůzi, odsuzují republikánské soudy v tomto období, kdy koalice sahá k persekuci jako k prostředku volebního teroru, do těžkého žaláře také i na 9 měsíců. Tak se stalo na př. soudr. Zápotockému. Soudr. Eugen Fried pro pouhý fakt příslušnosti ke komunistické internacionále a pro překročení hranic bez pasu odsouzen byl do těžkého žaláře na 2 roky. (Výkřiky: Fuj!) Právě v tomto období zhoršen byl také vězeňský režim proti našim soudruhům. Soudruhům, odsouzeným pro politickou činnost, nejsou přiznána práva politických vězňů. Jsou žalářováni v jedné cele s vrahy, zloději, s osobami stiženými těžkou nakažlivou nemocí, na př. syfilidou. (Výkřiky: Skandál!) I za hranice ustanovení vězeňského řádu podrobováni jsou úmyslným šikanám a ponižováním. (Výkřiky posl. Blažka a Mikulíčka.)

Jak koalice zachází s našimi odsouzenými soudruhy, o tom uvádím jen příkladem jednu z posledních informací, jež náš klub došly.

Připomínám však, že podobné zacházení je všeobecné, v některých věznicích ještě horší. Uvádím konkrétní případ z toho důvodu, poněvadž ten mluví výrazněji a přesněji nežli výtky všeobecné povahy. Soudr. Zoufalý, důvěrník horníků z Mostu, odbývá si v Mostě trest 6 měsíců, k němuž byl odsouzen pro slovní delikt, pro výrok na schůzi. Poměry ve věznici, v níž je vězněn, jsou tyto: Každý trestanec má býti jednou týdně oholen. Zoufalý byl už ve věznici přes 3 týdny, ale holen nebyl nikdy. Nedodržuje se vůči němu předpis, jinak všeobecně platný, že jednou za týden má býti poskytnuta příležitost k mytí nohou. Procházka jest mu dovolena jen jednu hodinu denně, v neděli jen jednu a půl hodiny. Z knih vězeňské knihovny právě on, poněvadž je inteligentním komunistickým žurnalistou, dostává jen hnusný, švabachem psaný, klerikální hnůj. Jest nucen ku práci lepení papírových sáčků. Mzda obnáší za tisíc sáčků 11 haléřů. Pracující dostane jen přiřezaný papír, a složené, po stu kusech odpočítané sáčky, musí odevzdati. Při tom proti řádu musí se pracovati i v sobotu odpoledne a v neděli, stravu dostává Zoufalý - ovšem stejně jako druzí trestanci - že bych si přál, abych měl moc donutiti pány Švehlu, Meissnera a Stříbrného, aby ji aspoň týden musili jísti. Ráno zapražená "polévka". Taková, že doma voda po umytí nádobí je vzhlednější a daleko mastnější. V poledne podobná "polévka" a "příkrm". Jednou jáhly, prý podle jídelního lístku, ale ne ve skutečnosti omaštěné, podruhé kroupy, potřetí hrách se zelím, dvakrát týdně "knedlík". Knedlíky jsou černé, místo housky je v nich chléb, jsou úplně tvrdé, že úder jimi by mohl omráčiti člověka. Večer jednou hrách a kroupy a podruhé fazole na kyselo s pepřem, čtvrté suchá rýže. Naši soudruzi jsou v mnohých případech přímo úmyslně provokováni a ponižováni. Křičí se na ně hrubým způsobem. Špatná strava podává se jim úmyslně ve špinavých rezavých miskách. Soudr. Zoufalý na př. dostal večeři (fazole) na misce, ze které jedl v poledne člověk prolezlý syfilidou. (Slyšte!) Umístěn je v cele, ve které všude, kde je ve stěně hřeb, v přihrádkách, ve štěrbinách na zadní straně přihrádek, v pryčnách, je plno štěnic. Čištění není nic platné, poněvadž celá budova je štěnicemi prolezlá. Rovněž je všude záplava myší a krys. V rýži je spousta myšího trusu. V kuchyni krysy mají svou domácnost. Soudr. Zoufalý umístěn je v druhém poschodí, daleko od schodů, ale už v prvém měsíci své vazby utloukl ve své kobce dvě krysy. Prádlo musel nositi "jenom" 11 dní. Sláma ve slamnících zapáchá, je tam snad ještě z doby předválečné.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP