Nuž, velectěné dámy a pánové, po tomto úvodu k úkolu, který jsem si vytkl, totiž k nekrologu, ke krátké bilanci vaší vynikající, skvělé činnosti v tomto státě. Především zahraniční politika! Porovnejme situaci z roku 1919 se situací z roku 1925. Sotva bylo někdy některému státu dopřáno, aby spatřil světlo světa v tak skvělé zahraničně-politické konjunktuře. Byli jste hýčkáni blahovůlí oněch mocností, které tenkráte ovládaly svět. Během války orientovali jste se prostřednictvím svých zahraničních politiků na stranu vítěze a po válce stali jste se přirozeně součástí organismu tábora vítězů. Lze to pochopiti, poněvadž tenkráte byla situace taková, že Evropa a svět byly rozděleny na tábor vítězů a poražených, poněvadž tenkráte Německo, bylo na určitou dobu nezbytně odsouzeno býti pouhým předmětem mezinárodní politiky.
Avšak již zde, již v těchto dnech, počíná se ohromná chyba vaší veškeré zahraniční politiky, váš nedostatek prozíravosti. Žádný rozumný člověk, žádný člověk věcně posuzující věci nemohl se domnívati, že toto rozpoltění světa ve dva tábory bude nějakým trvalým zjevem. Žádný člověk nemohl věřiti, že stát se 60 miliony lidí, oplývající všemi mravními, duševními a materielními silami, ležící v srdci Evropy, mohl by býti na delší dobu vyloučen ze spolurozhodování o mezinárodních událostech. Vy jste však svou politiku zařídili jen na konstelaci války, domnívajíce se mylně, že tato konstelace bude věčná. A nyní vidíte výsledek. Co máte dnes, dámy a pánové, z Malé dohody, z tohoto do nebe vychvalovaného útvaru, jehož mezinárodní neoblíbenost může býti jen překonána jeho mezinárodní bezvýznamností? Pokusili jste se přiblížiti se k Polsku. Nuže, tomuto Polsku vykonali jste velmi cenné sekundantské služby, když se rozhodovalo o Horním Slezsku. Také letos na jaře pokládali jste za nutné prodělati frondu Polska proti nabídce Německa Francií buď skutečně nebo aspoň vzbuditi dojem, jako byste byli tuto frondu prodělali. A dostalo se vám mzdy za přiblížení v tom, jak se naložilo s obchodní smlouvou, ve vyřízení otázky cel - hospodářsky - a politicky, vidíte nutnost podniknouti v Německu krok bez Poláků, pokud vaše pospolitost s Polskem vůbec může představovati v politice nějakého činitele.
Uznali jste za nutné navázati spojení s Francií. Mluvili jsme o tom dlouho a mnoho a domnívám se, že snad také na vaší straně tu a tam se již živě vyskytuje mínění, že tento spolek s Francií neměl a nemá pro vás právě dalekosáhlé výhody. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Dovolte mi při této příležitosti, abych ukázal na malou episodu z poslední doby, na zprávu, kterou včera rozhlásila československá tisková kancelář. Pařížský dopisovatel této úřední kanceláře oznamuje s ohromným uspokojením, že ho úřední pařížské vrstvy ujistily, že československý krok v Berlíně nebyl v Paříži naprosto posuzován jako odchylka od česko-polské politiky solidarity proti Německu, nýbrž jako krok, který byl podniknut naprosto v intencích francouzské politiky. Dosud jsme zde vždy slyšeli od pana ministra pro věci zahraniční, že se zde nedělá ani francouzská ani anglická politika, nýbrž československá. Domnívám se, že pro vážnost nezávislého státu není právě třeba, aby si dával potvrzovati od jiného státu, že dělá politiku v jeho intencích a býti ještě tak pyšným na toto otecké uznání, že tuto chválu vytrubuje do celého světa úřední tiskovou kanceláří. K sovětskému Rusku jste se po léta příkře chovali. Dnes to došlo tak daleko, že jste jedním z nejposlednějších, z oněch mála států, které ještě neuznaly Sovětského Ruska de jure. Můžete se poptati u svého vlastního průmyslu, u svých vlastních hospodářských vrstev, jak velice jste tím prospěli zájmům Československé republiky. K Rakousku chovali jste se kolísavě, v prvých letech provozovali jste politiku záští, pak jste však poněkud obrátili, ale, to jest podstatné, kladli jste nejostřejší odpor přirozenému a jedině možnému řešení rakouského problému a nedali jste si námahy, abyste za řešení, které odmítáte, podali nějaký jiný návrh řešení, který by se pro to hodil. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Přednostní cla, to není nic?) Přednostní cla! Právě přednostní cla dokazují, že Československo ani po této stránce nemohlo navrhnouti něco, co je mezinárodně možno. A konečně vaše stanovisko k Německu! Nechci se vraceti ke všemu tomu, co jsme již tak často řekli, avšak domnívám se, že přece mohu říci, že vše, co jsme po této stránce předpověděli s tohoto místa o vývoji zahraničních událostí, dostavilo se již úplně. Jestliže jsme snad všeho nepředvídali, pak jest to jedině rychlé tempo, jímž se tento vývoj bral. Ovšem jsem dalek toho, býti nějak hrd na tyto předpovědi, podle mého přesvědčení bylo k tomu třeba ohromně málo ostrovtipu, aby to všechno člověk viděl. Domnívám se, že také recepty, které jsme zde uvedli, byly by bývaly správné se stanoviska státu: buď abyste se dostali z velké politiky vůbec neutralisací nebo přikloněním se tam, kam je člověk hnán hospodářsky, zeměpisně a kulturně. Sami nyní vyvozujete důsledky. Myslím, že ani sami nemáte snad pocitu, že se zahraniční politika brala vývojem, který byste mohli se stanoviska své dosavadní politiky vítati. Neboť vezmeme-li do ruky přední koaliční časopisy z posledního týdne, najdeme tam mnohé slovo sebekritiky. Nikoliv! O sebekritice nelze mluviti, neboť vy jste také orientováni na západ v tom, že hledáte po každé porážce zrádce - a tak celá řada vedoucích koaličních časopisů našla obětního beránka v osobě pana dra Beneše. Jistě nemám v úmyslu vměšovati se do vaší nesmírně zajímavé, i když nikoliv vždy radostné domácnosti. Co vytýkáte panu dru Benešovi, jest vaší věcí. Avšak jako nestranný člověk mohu zde říci: nikdy dr. Beneš nedošel takového souhlasu koalice, jako když se dopustil základních chyb v zahraniční politice, ba k určitým základním chybám byl právě vámi dohnán. Československý stát jest dnes tak daleko, aby dospěl z jisté situace k poznání, a víte, že berlínský vyslanec Čsl. republiky v poslední době v Berlíně podnikl krok. Řeknete, že přiblížení k Německu, jehož jste vždy žádali, jest tím uskutečněno. Domnívám se, že toto přiblížení, pokud vůbec je obsaženo v tomto kroku, přichází poněkud pozdě a s vašeho stanoviska jest malý rozdíl, zda se přiblížení děje ze svobodné iniciativy, či jako výsledek nuceného vývoje věcí, zda sami zahajujete tuto politiku, což se nestalo, či zda podrobujete se tomuto kroku, následujíce někoho jiného, nějakou velmoc. O významu tohoto kroku pana vyslance Krofty v Berlíně nechci mnoho mluviti. Domnívám se, že by to bylo příliš brzy. Jest veliké množství různých druhů rozhodčích smluv. Nevíme, co si představuje pod rozhodčí smlouvou Německá říše ani co si představuje Československá republika. Pan dr. Kramář jest ovšem se svým úsudkem již úplně hotov. Pro něho jest rozhodčí smlouva za všech okolností listem papíru. Upozorňuji jen na velmi zvláštní věc, že pan dr. Kramář, posuzuje mezinárodní smlouvu, používá terminologie, kterou on a jeho sdružení přátelé vždy uváděli jako jeden z velmi podstatných důvodů pro vinu Německa na válce. Neboť mezi listem papíru a cárem papíru jest jistě jen velmi nepatrný rozdíl. Nejdu však tak daleko, jako pan dr. Kramář, avšak podceňovati rozhodčí smlouvu, nebylo by podle mého mínění na místě. Může zůstati pouhou formulí. Může býti ovšem také předehrou ke skutečnému sblížení mezi dvěma sousedními státy, avšak touto předehrou může býti jen tehdy, nesedí-li při poradách mezi drem Benešem a drem Stressemannem strašidlo, strašidlo nerozřešené otázky sudetských Němců. (Potlesk na levici.) Není možno, aby vzniklo skutečně přátelské sblížení dvou států a uplatňovalo se, jestliže se s 3 a 1/2 miliony Němců v tomto státě bude nadále tak nakládati, jako se to dělo dosud. Toto poznání nemůže býti nikdy cizí žádné německé vládě a kdyby bylo některé německé vládě cizí, německý národ by jí toto poznání vštípil. Doufáme, že skutečně bude podniknut vážný pokus, aby se poměr obou států octl na správné úrovni. Tolik o bilanci zahraniční.
Ještě hůře vypadá bilance vnitřní politiky, ať se podíváme na kterýkoliv obor. Vaše finanční hospodářství! Předkládáte rozpočet, jehož přebytek, jak všichni také na vaší straně přiznávají, jest naprosto fiktivní. Domácí půjčkový trh úplně jste destruovali tím, jak jste naložili s válečnými půjčkami. V cizině vzrůstá nedoslýchavost k vašim potřebám půjčky, provozujete politiku Bankovního úřadu, která ustrnula ve formě, která snad někdy pro dřívější poměry byla správná, již však nyní dále vedou epigoni, v době, která toho více nesnese. Tím jste podryli produkční sílu země. Také v oboru daní nedovedli jste nic jiného, než rozmnožiti počet daní, zvýšiti je, a mimo to najíti takové daně, které se v národohospodářském životě pociťují nejtíže. Nestačili jste ani tak daleko se svými schopnostmi, abyste se za těchto 5 1/2 roků dostali byť i jen k daňové reformě. Nedělali jste nic jiného, než že jste ohlašovali spoření a snažili jste se spořiti tam, kde to bylo nejméně možno. Nešetřili jste však tam, kde se úspory přímo vnucovaly. (Posl. dr. Hanreich [německy]: Úsporná komise!) Úspornou komisi její předseda již dávno sabotuje. Nemluvíme jen my o potřebných úsporách v oboru vojenské správy, my, o nichž vždy tvrdíte, že nemáme zájmu na tom, aby tato země byla schopna obrany. Můžeme uváděti také vaše vlastní úsudky. Nemůžeme snad poukázati na to, že jste sami zákonně prohlásili odklon od militarismu a přechod k soustavě miliční? Když jsme se vás před lety tázali, jak to s tímto slibem stojí, prohlásil pan ministr války se závidění hodnou naivností, že jest již zřízena komise ke studiu této miliční soustavy. Myslím, že dnes jest již věc tak daleko, že již ani této komise není.
Obchodní politika! Že se vám neostává velkolepého konceptu obchodní politiky, nelze snad v této době, kdy se vyskytují tak těžké otázky, vytýkati jedině vám. Pohybujete se a musíte se snad pohybovati ve starých kolejích obchodních smluv. Jak však sjednáváte tyto obchodní smlouvy? Sjednáváte je většinou se stanoviska politického, nikoliv s hledisek národohospodářských. Poskytujete hospodářské koncese nikoliv za hospodářské výhody, nýbrž za koncese politické, či spíše řečeno, za zdánlivé politické koncese, na druhé straně zdržujete obchodní smlouvy pro vnitropolitické smlouvání. Zde se snad projevují hříchy koalice nejzřetelněji. Máte několik dobrých vyjednavačů obchodních smluv. Byly smluveny mnohé, velmi dobré obchodní smlouvy, avšak toto dílo svých vlastních odborníků maříte tím, že jste snížili obchodní smlouvy na předmět politické směny. Víme všichni dobře, že v této sněmovně byla jediná úspěšná obstrukce, a to byla obstrukce strany pana předsedy vlády proti italské obchodní smlouvě.
Vaše kulturní politika! Vrcholu vaší činnosti po stránce kulturně politické bylo dosaženo tím, že snižujete úroveň školního vzdělání, že jste si právě tento obor vyhledali za rejdiště svého umění spořiti. Jaká nespravedlnost byla zde spáchána po stránce národní, bylo dostatečně vysvětleno ve školské rozpravě, kterou jsme zde provedli. Nechci nic opakovati. Jen tu a tam chci pro každý případ něco málo doplniti. Smím snad poukázati na to, že si vydržujeme z vlastních peněz německou hudební akademii, že nám pro tuto hudební akademii bez jakéhokoliv ohledu ke klíči obyvatelstva byla povolena docela nepatrná subvence, a že tato subvence byla rok co rok bez smilování snižována. Mohu snad poukázati na to, že několika typů vysokých škol nemáme vůbec, nýbrž že jsme byli také v dotaci našich škol, které již máme, bídně zkráceni. Můžete jen pohlédnouti na čísla (Posl. inž. Záhorský: Mohl bych vám citovati prof. Kovalevského, co vám udělala republika za rok. Za 20 roků to neudělaly Rakousko!) Neznám přehledu pana prof. Kovalevského, avšak vím, jaké částky byly vynaloženy, a mohu tedy posouditi, že příspěvky na vysoké školy německé, vyjádřeny v procentech, jsou tak malé, že ani v nejmenším nepostačují, aby se shodovaly s procentem Němců v tomto státě. To jest jisté a toho nelze popírati. A pak, pánové, methody: Uvedl bych jako ilustraci jeden případ: Na naší právnické fakultě v Praze jsou dvě, tři nejdůležitější stolice několik let neobsazeny přes to, že jsme ihned podali návrhy, a to vhodné návrhy, návrhy, proti nimž nebylo lze nic namítati. Nemáme učitele obchodního práva, nemáme učitele civilního procesu a přítomní právníci pochopí, co to pro fakultu znamená. Proč to tak jest? Poněvadž vysokoškolské oddělení ministerstva potřebuje na to měsíce, než se vůbec povolaného dotáže a poněvadž poté vyjednává s dotazovaným o takových maličkostech a s takovým skrblictvím, že si ovšem konec konců každý rozmyslí, pustiti se do Prahy.
Do kulturně-politického oboru patří jistě také onen bod programu, který jste s velkou emfasí vykřikovali do světa, úprava poměru státu a církve. Pod tím rozumí jeden to a druhý ono. Já soudím toto: Takový choulostivý, vážný a těžký problém nelze odbýti pohodlným způsobem, nedá se také vyříditi tím, že se usnese zákon, v němž se svátek Václavův vykompensuje za svátek Husův. Meritorně se v této otázce nestalo ani to nejmenší, ledaže byste chtěli pokládati stržení Mariánského sloupu za úpravu tohoto problému.
Přicházím k oboru, v němž jste nesmírně pyšní na své výkony, to jest obor sociální politiky. Dovoláváte se spousty zákonů, které jste vytvořili. Neváhám uznati vaši námahu v tomto oboru. Nesmíme však zapomenouti, že při těchto reformách prozatím jde o zákony, které jsou na papíře a jejichž proveditelnost bude se teprve musiti ukázati v praxi. Rozhodně jste si však možnost je provésti mimořádně ztížili svými hospodářskými hříchy, jichž jste se dopustili ve všech odvětvích výrobního procesu. Jestliže však již mluvíte o aktivních položkách v oboru sociální politiky, pak smím jistě také pronésti něco o pasivních položkách, a táži se vás, zda si také přičítáte za úspěch své sociálně-politické činnosti, že jste znehodnocením válečné půjčky zničili tolik a tolik existencí? Zda chcete také hodnotiti jako sociálně-politický čin, že jste tolik a tolik státních zaměstnanců vydali na pospas bídě a nouzi? Zda chcete zde snad také jmenovati pozemkovou reformu, kterou, jak známo, mluvíte-li před cizinou, rádi byste viděli, aby byla posuzována se stanoviska sociálně-politického? (Posl. dr. Hanreich [německy]: Tvoření nové venkovské šlechty!) Ve výkřiku bylo zcela správně řečeno, co jest vlastním úsilím pozemkové reformy. Provedlo se nikoliv sociální převrstvení pozemkové držby, nýbrž národní převrstvení.
Chci-li rozvinouti obraz vaší minulosti a přítomnosti až do konce, musím si také všimnouti hlavního problému tohoto státu, problému, který jsme neprohlásili za hlavní problém tohoto státu my, nýbrž vaši vedoucí mužové, problému národnostního. Všichni připustíte, že v těchto letech vaše činnost nepokročila ani o jediný, nejmenší krůček kupředu, nýbrž že se dělo vše, aby odcizení vzrůstalo, a aby se ovzduší mezi oběma národy otravovalo.
Pan generální rozpočtový zpravodaj pokusil se pokrytectvím, jemuž není rovna, vylíčiti v závěrečných slovech věc tak, jako byste byli bývali odedávna ochotni spolupracovati s námi a jako by se byla tato spolupráce vždy ztroskotala o naši špatnou vůli. Tu a tam slyšeli jsme sice frázi o spolupráci, nikdy jsme však neviděli činu, který by byl podnětem k této spolupráci, nebo který by ji byť jen umožnil. Či spatřujete snad vyzvání k spolupráci v tom, že jste vymýtili sebe skrovnější náběhy k společným poradám, jako byly na příklad ve sněmovně schůze klubovních předsedů? Spatřujete vyzvání ke spolupráci v tom, že jste se od počátku parlamentní činnosti postavili proti všem našim podnětům a návrhům se ztrnulým "nikoliv"? A smím se vás snad tázati, o čem jsme měli v těchto létech pracovati? Měli jsme snad pomáhati utiskovati své úřednictvo? Měli jsme vám snad dávati seznamy německých škol, které byste mohli zrušit? Či měli jsme vám snad poraditi, jak se chytře loupí lázně nebo půda? Představujete si to snad jako spolupráci? Pak rád připouštím, že bychom takovéto spolupráce nikdy nepřijali, a nikdy nepřijmeme. (Souhlas na levici.)
Pan generální zpravodaj dr. Srdínko učinil při této příležitosti také vyzvání Němcům a mluvil o tom, aby konečně přece přestali nás, nevím, znamená to stát nebo koalici - stát a koalice se většinou ztotožňují abychom tedy přestali, vás, toto neznámé něco snižovati, očerňovati a sesměšňovati. Věřte mi, nemáme naprosto potřebí vás snižovati. Nemáme naprosto zapotřebí vás sesměšňovati. Neboť tak, jak to obstaráváte sami, tak dobře bychom to jistě učiniti nemohli. (Souhlas na levici.)
Stačí jen otevříti knihu presidenta Masaryka a najdete téměř na každé stránce celý zdroj důvodů proti sobě. Porovnejte jen, co prohlásil Masaryk o parlamentarismu, s tím, co jste z tohoto parlamentu učinili. Porovnejte, co napsal Masaryk o svobodě tisku, se svými zákony na ochranu republiky a tiskovým zákonem. Porovnejte, co soudí Masaryk o národnostním problému, se svým zaujetím proti menšinám, které se snad nejlépe projevilo v nápisu na jedné standartě, která byla bez závady nesena ulicemi tohoto města: Všude lidé, v Chomutově Němci." (Výkřiky na levici.) Porovnejte, co řekl Masaryk o politicích, jejichž celé umění záleží v tom, že politisují nepravdami a drobnými úskoky a methodami, jichž v této sněmovně koalice odedávna užívá a v nichž dosáhla mistrovství.
Většinou jest rozdíl mezi theorií a praxí. Avšak rozdíl mezi theorií a praxí není vždy totéž. Zde nejde o theorii obyčejného člověka a nikoliv také o theorii oblíbeného presidenta, nýbrž o theorie, o myšlenky, na nichž byla založena zahraniční činnost vašeho prvého presidenta, o myšlenky, o nichž se mělo za to, že budou také vůdčími myšlenkami nového státu; a jestliže nyní nepředpojatý pozorovatel vidí zející rozpor mezi touto theorií a vaší praxí, pak nejsme to my, kteří vás snižují, nýbrž jste to vy sami, kteří se snižujete.
Pan kolega Srdínko pravil také, že se nemáme dále dělati směšnými. Nevím, čím se děláme směšnými, vím však velmi dobře, čím se děláte směšnými vy. Jestliže se někdo doví, že do Mariánských Lázní přijela komise z ministerstva zdravotnictví zkoumati jazykové nápisy a zjistila tři nedostatky a to: za prvé, že na jedněch dveřích bylo napsáno "Massage" a nikoliv "Masáž" a že na druhých dveřích stálo "Toilette" místo já nevím čeho, a konečně, že v koutě prádelny byla tabulka s nápisem: "Ort zum Abwerfen von schmutziger Wäsche", jestliže někdy slyší, že skutečně tyto rekriminace byly vážně zjištěny po stránce jazykově právní, pak se děláte směšnými právě vy a nepochybuji, že vyjde-li to na jevo a na jevo to vyjde - pravděpodobně Bernhard Shaw nebo některý francouzský veseloherní básník budou se příti o přednost, aby mohli váš zvláštní nacionalismus vzíti za předmět politické satiry. A konečně očerňování! Co rozumí pan kolega dr. Srdínko slovem očerňování? Rozumí tím snad to, že ve své nouzi, poněvadž si zde uvnitř nemůžeme sami opatřiti pomoc, jsme nuceni dovolávati se fóra, kterého jsme nevytvořili my, nýbrž které jste zřídili vy, z jehož existence máte dnes však tak malou radost, že, jak jsem slyšel, ministr nepřijal deputace, poněvadž v ní byli muži, kteří podepsali stížnost ke Svazu národů. Pánové, domníváte-li se, že jsme tím vinni my, že musíme jinde, mimo hranice, hledati své právo, u instance, která ostatně byla k tomu účelu zřízena, pak smím vám snad uvésti velmi případné místo z essaye Macaulaya, který se zarážející výstižností pronesl rozsudek nad nynější situací v tomto státě. Praví: "Pro člověka, který ví něco o dějinách a o lidské povaze, není nic tak pobuřujícího, jako slyší-li, že lidé, kteří mají v rukou vládu, žalují na nějakou sektu pro její zahraniční styky. Je-li vůbec nějaká všeobecná pravda v politice, jest to fakt, že takovéto zahraniční vztahy jsou vždy jen plodem vnitřního nepořádku. Bylo vždy trikem bigotních lidí, poddané doma zbídačiti a pak si stěžovati, že se ohlížejí o pomoc za hranice; rozděliti společnost a pak se diviti, že není jednotná; vládnouti, jakoby část státu byla celek, a ostatní část státu odsuzovati pro nedostatek vlasteneckého ducha." Pánové, to jsem chtěl odvětiti panu kolegovi dr. Srdínkovi na jeho výtku o očerňování.
Kritika, kterou jsem si zde dovolil přednésti, zůstane ovšem právě tak bez účinku, jako kritické vývody všech mých kolegů, jako odbudete kritické poznámky, jež jsem sám tu a tam přednesl, slovy: Jest to přibarvená, jednostranná a přehnaná kritika, poněvadž tento člověk vidí všechno jen s hlediska bezpráví, které se páše na Němcích v tomto státě, bezpráví, jehož jste si plně vědomi, i když to popíráte. Ovšem, především nás pobuřuje a roztrpčuje toto bezpráví. Zajisté, pánové z koalice! Avšak buďte přesvědčeni, že toto bezpráví není jediným a jeho následky nejtěžší, jež zde pášete. Ano, pronásledujete nás, kdekoliv můžete. Bojujete proti nám násilím i lstí, ukládáte nám každého dne a každé hodiny nějakou jinou oběť. Avšak životního nervu německého národa, jeho bohatých vnitřních sil přece nemůžete touto politikou zasáhnouti, naopak, jako v každém případě, také zde vaše nespravedlivé pronásledování bude působiti výchovně, vymýtí chyby a právě nejcennější vlastnosti přivede k nejvyššímu rozvoji. V tom spatřujeme záruku své budoucnosti, z toho čerpáme povznášející přesvědčení, že německý národ přes všechny újmy a oběti vyjde z této doby nouze posílen a zdráv.
Co však pášete se svým vlastním národem, se svým vlastním státem? Vedete český národ na šikmou plochu, odvádíte český národ od ideí vaší velké minulosti, vychováváte jej k neúctě ke spravedlnosti, k zapírání demokracie, k nedostatku pocitu odpovědnosti, k destruktivnímu šovinismu. A svůj stát? Velký dar samostatného státu, jehož se vám dostalo od příznivé politické světové konjunktury a připojuji, od namáhavé práce mnoha vašich vůdců, tímto velkým darem mrháte lehkomyslně a nesvědomitě. Pánové z koalice, věříte skutečně, že toto poznání zůstane českému národu pro vždy utajeno? Což necítíte, že právě nejlepší mezi vámi již dnes jsou naplněni tímto poznáním a jinými slovy říkají vše to, co jsme zde častokráte opakovali, avšak nebyli jsme slyšeni? Německý národ, po této stránce bez výhrady sjednocený, všechny jeho strany a třídy odsuzují váš systém s největší vášnivostí, jíž jest národ schopen. Soud světových dějin vynese nad vámi snad s menší vášnivostí, avšak zajisté nikoliv s menší rozhodností stejný odsuzující rozsudek. Nebude však neúprosnějšího a tvrdšího rozsudku, než rozsudek vašeho vlastního národa. A tento rozsudek bude spravedlivý a zasloužilý. Jest vaší věcí, co podnikáte až do dne soudu. Pro nás však zůstává po celou tuto dobu samozřejmé řešení: jednotný, uvědomělý a neúnavný boj proti této soustavě bezpráví a potlačování. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Svozil.
Posl. dr. Svozil: Slavná sněmovno! Jest jistě osudem všech rozpočtových debat, že právě oposice v nich mluví o všem jiném, než o rozpočtu. To již je vžitý zákon, a já právě tímto zákonem nechci se nijak pro jeho samozřejmost zabývati. Mne však zajímá způsob, jakým dnešní oposice od slovenských ludovců až po německé sociální demokraty právě tento vžitý zákon provádí. Pokud se týče Němců, myslím, že anglický socialista Adolf Smith našel by v dnešní debatě jen další důkaz pro své tvrzení, že Němec je Němcem, ať hlásí se k té nebo oné straně. Adolf Smith, který dobře studoval a sledoval dění v německé sociální demokracii a jednání její vůdců, došel k názoru, že Marx i Engels stejně jako Bismarck byli téže vůle: podříditi sobě vše, co stojí mimo německý svět. Dobře věděl, že Engels již v roce 1859 v brožuře "Pád a Rýn" píše pro dobytí Šlesvicka a Holštýnska, tedy pro dobytí země dánské, že zapomíná, že dánský proletář je bratrem německého proletáře a že v něm vidí jen Dána a nikoliv proletáře; že Marx v roce 1870 psal zase Engelsovi dopis, z něhož Smith cituje pasus, v němž Marx povídá: "Je nejvyšší čas, aby Francouzům bylo napráskáno." Tedy opět už zde Marx zapomíná, že za Rýnem jsou také proletáři, že tam jsou bratři nebo soudruzi, a vidí nepřátele, vidí Francouze. Dnes měl by další doklad, a sice v tom, že by viděl, že stejně sociální demokraté jako všechny ostatní německé strany stojí v přímé negaci čsl. státu jedině proto, že je to právě stát československý.
Co se týče výtek, které byly zde předneseny, ať už pokud se týče formálního či věcného postupu dnešní většiny, jíž už téměř všichni páni z německého tábora odzpívali své nekrology myslím, že proto právě, že je to "Krepiertes Haus", jak byl nazván jedním z německých poslanců, nebylo třeba se nad tou zlobou dnešního vedení rozčilovati: ty výtky i po stránce věcné i formální postrádají důvodu.
Po stránce formální vytýkají dnešní koalici nedostatek demokracie. Dejme tomu, že dnešní jednací řád není tak demokratický, aby páni mohli dělati, co by se jim zachtělo, nýbrž že je zřízen proto a také jistě za jediným účelem, aby umožnil státu opatřiti si čeho právě potřebuje. Z celé debaty vyzněl naprostý nedostatek smyslu pro potřeby státní. Zdá se mi, že pánové z německého tábora mají o finance státní jenom tehdy jakýsi zájem, když chtějí, aby se jim hradily válečné půjčky. To je, myslím, jediný moment, kdy se o finance státní kladně starají, totiž potud kladně, aby z nich něco dostali.
Vytýkají nám nedostatek demokracie. Snad nám prominou, když se nepůjdeme demokracii učiti ani do Berlína a když jsme se jí nechodili učiti ani do Vídně. Snad nám prominou, že my víme, jak tomu principu práva, tomu právnímu citu, kterého se dnes páni dovolávali, rozuměli Němci vždy v dějinách, kdykoliv jsme se s nimi setkali. V rukou Němců nejušlechtilejší myšlenky, ať to bylo křesťanství, ať to byl socialismus, změnily se vždy v myšlenku násilí. Když šli hlásati kříž, odnesly to celé národy, a když chodí s třídním socialismem, hlásají ho nikoli pro sebe, nýbrž pro druhé, hlásají rozvrat jen venku, aby uvnitř zůstali stejně nacionálními, jakoby měl býti ostatně každý národ.
Mně se zdá, že to volání pánů z německého tábora po demokracii a právním citu je volání alchymisty po zlatě. Obojí zní hodně falešně a obojí zní proto naprosto nepřesvědčivě. Vytýkají nám, že jsme militaristy. Neslyšel jsem nikdy ani německého soc. demokrata, že by byl opravdově vytýkal Němcům, že byli militaristy. Neslyšel jsem nikdy, a zejména ne v osudových dobách národů, že by Němci, němečtí socialisté, byli se postavili - s jich stanoviska mluveno - proti potřebám své vlasti. (Posl. dr. Kafka [německy]: Zapomínáte na veliký boj německých sociálních demokratů a Eugena Richtera proti militarismu!)
Já nezapomínám, ale pravím, že němečtí sociální demokraté byli prví, kteří před Viléma přišli s červeným praporem vzdáti mu úctu a kteří mu slíbili bezpodmínečně poslušnost, a kteří také po celou válku tu bezpodmínečnou poslušnost zachovávali. A pro mne neplatí, co mluví ten nebo onen vůdce socialistů německých, nýbrž co dělali socialisté jako takoví, co dělali, ne co mluvili, poněvadž mluvili v Rusku také jinak, rozvraceli armádu ruskou, ale doma k těmže krokům nikdy nesáhli.
Říkám otevřeně: K tomu militarismu, jaký u nás je, se hrdě hlásíme, a naopak litujeme, že naše mladá armáda, která ve slávě opravdu vznikla a vzala svůj původ, nemůže býti tak vybavena, aby ti, kdož v ní pracují, opravdu byli podle zásluh odměněni. My litujeme, že republika nemá dostatek prostředků, aby právě tu armádu, na niž je hrda, také hmotně mohla opatřiti, tak aspoň obdobně, jak ji má ráda.
My víme, že povídání o světovém míru zůstane, jak už Plato na to přišel, když přestal býti komunistou, jenom pro dítky bohů, ale ne pro lidi, že volání po věčném míru je zatím utopií a snem, a že zejména už náš mladý stát nesmí si dovoliti, aby právě on byl prvním, který by tomuto snu uvěřil a začal ho prováděti v reelní skutečnosti.
Tedy říkám, že takovými militaristy, jak právě náš militarismus v republice vypadá, my jsme a zůstaneme, poněvadž právě armáda je zárukou, že nebude se opakovati to utrpení českého národa, které tak dlouho musel prožívati.
My víme, že není dnešní koalice bez chyb, jako není nic lidského na světě bez chyb. A mým úkolem jistě není dělati koalici advokáta. I já, i moji klubovní kolegové mají jistě své kritické stanovisko ke koalici, mají své požadavky, jejichž uplatňování se nikterak nezříkají snad tím, že staví se za rozpočet, jejichž uplatňování budou tak dlouho prosazovati, až prosazeny budou, proto prostě, že jsou přesvědčeni o jejich naprosté spravedlnosti a nutnosti.
Přecházím k jednotlivostem. Pro nás jest jistě samozřejmou skutečností a povinností, abychom stavěli se proti uznání Ruska de jure, protože můžeme a chceme jedině vyjednávati s národem ruským, ne s těmi, kdož ho ujařmili. A to už také z hospodářských důvodů, jichž se páni tak často dovolávají, totiž proto, že uznáním Ruska de jure neučiníme na poli hospodářském vůbec ničeho, poněvadž dokud naši výrobci a vývozci nebudou míti záruky, že dostanou zaplaceno, dokud zkrátka nebudou poměry v Rusku konsolidovány tak, aby právní řád byl v něm zajištěn, dotud nemá ani na poli a po stránce hospodářské naprosto smyslu, abychom Rusko uznávali. My hledíme ovšem při tom také na to stanovisko - a dr. Kramář a naši mluvčí velmi často to zdůrazňovali - etické, poněvadž si myslíme, že v životě lidském je také něco více než pouhý chléb, co lidi nebo národy pojí, nebo pojiti má. (Výborně!)
Pokud se týče toho nešťastného ducha, který prý se mezi dr. Beneše a Stresemanna staví a který zabraňuje smíření německého národa s českým, totiž Sudettenlandu, myslím, že je stanovisko naše jedině možné. V tom Sudettenlandu musí býti poslední český dělník tak svobodný, a to nejen politicky, jazykově, ale i hospodářsky, jako jsou páni kolegové poslanci němečtí se svojí imunitou zde. (Výborně!) Dokud tam nebude český dělník tak bezpečný na svobodě i na životě a na majetku, tož páni z druhého tábora nám musí prominouti, že my jim nevěříme a nemůžeme věřiti, že opravdu chtějí poctivě nabídnouti ruku ke smíru. Kdyby to chtěli, tak by nevyhazovali naše dělníky z práce, kde je to vůbec trochu možné; kdyby chtěli smír opravdu, a ne boj, který jimi zde dnes byl proklamován, kdyby právě chtěli smír, tož nebudou znemožňovati českému člověku, prostě proto, že je českým člověkem, aby se mohl někde v německé obci dostati pod střechu.