Čtvrtek 24. září 1925

Začátek schůze v 1 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špatný, Taub.

181 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 364. schůzi poslanecké sněmovny.

Udělil jsem dovolené: na dnešní schůzi posl. dr. Noskovi a Roudnickému; na dnešní, případně zítřejší schůzi posl. Petrovickému, K. Svetlikovi, Toužilovi; na tento týden posl. Mlčochovi vesměs pro neodkladné záležitosti; do 27 t. m. posl. Fr. Navrátilovi pro úmrtí v rodině.

Nemocí omluvili se posl. Roscher, Tučný, dr. Gagatko, dr. Blaho, Moudrý, Tausik, Darula.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. F. Světlíka a posl. Rozsypalovou za posl. dr. Noska a posl. Roudnického; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" na schůzi dne 23. září posl. Heegera za posl. dr. Czecha, na další posl. Jokla za posl. Heegera, posl. Schweichharta za posl. Dietla, posl. Beutela za posl. Tauba, posl. Hackenberga za posl. R. Fischera.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Maxiana za posl. Kubála.

Předseda: Byly podány některé dotazy. Žádám jich sdělení:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. dr. Lelleyho:

ministrovi železníc o odopretí penzie kuričovi Jánovi Flaskárovi v Novej Žiline,

ministrovi vnútra o straníckom jednaní četníctva vo Veľkých Ripňanoch,

ministrovi vnútra, ministrovi soc. pečlivosti a ministrovi financií o zneužívaní výčapných licencií,

vláde pre nespravedlivosti páchané pri parcelácii v Dýmeši,

ministrovi ver. prác o zvláštnom hospodarení v Štátnom stavebnom úrade v Bratislave;

posl. Szentiványiho ministrovi zahraničných vecí o vojenskej dohode medzi Československom a Franciou;

posl. Patzela:

ministrovi pošt a telegrafů o dvoujazyčných tiskopisech u poštovních úřadů v německém jazykovém území,

ministrovi železnic o chování průvodčího Jana Černého v Děčíně, jež odporuje službě,

ministrovi vnitra:

že četník bez důvodu užil zbraně a způsobil tím smrt,

o právu veřejně vyvěšovati plakáty,

o trestu za nošení praporu se skobovým křížem,

ministrovi nár. obrany o odbytném pro bývalého poddůstojníka z povolání Hanuše Mayera z Chebu,

ministrovi veř. prací o volbách do závodní rady na dolu Hedvika v Ervěnicích,

ministrovi soc. péče:

o válečném poškozenci Janu Silvanovi z Chebu,

o invalidním důchodu Frant. Meinerta z Jílového,

ministru financí o přijímání dělníků československou tabákovou režií;

posl. Bezděka, Čuříka a Šamalíka ministru veř. prací o propuštění všeho zaměstnanectva uhelného revíru na Rosicku-Oslavansku;

posl. inž. Junga:

ministrovi post a telegrafů o postupu poštovního eráru proti městům Domašovu nad Bystřicí a Berounu na Moravě,

ministrovi nár. obrany:

o sebevraždě vojína, jak se nakládá se záložníky u pěš. pluku č. 8 v Místku;

posl. Krause:

ministrovi financí o rozličných přehmatech orgánů revisních komisí ministerstva financí v okrese kadaňském,

ministrovi post a telegrafů, že byla provedena změna v doručování pošty v osadě Židovicích v okrese německo-jablonském,

ministrovi železnic, že úředník konající službu ve staniční pokladně v Jablonném urazil Oskara Taussiga z Mimoně;

posl. Schuberta ministrovi železnic o nepřístojnostech při dopravě osob na místní dráze Planá-Tachov;

posl. Roudnického a druhů:

ministru školství a nár. osvěty:

o protizákonném upravování vyučování náboženství římsko-katolickému jednotlivými okresními výbory školními,

o protizákonném omezení vyučování náboženství římsko-katolickému v Prosečné, školní okres Vrchlabí,

ministru pošt a telegrafů o vysokém poplatku jízdného na státních autobusech linky Kostelec nad Čer. Lesy-Český Brod a Kostelec nad Čer. Lesy-Říčany;

posl. Koška a druhů ministru školství a nár. osvěty:

o protizákonném tvoření oddělení pro vyučování náboženství římsko-katolickému na pětitřídní škole v Lázních Bělohradě,

o protizákonném opatření okresního školního výboru v Nové Pace ve příčině vyučování katolickému náboženství na obecné škole v Újezdě Svatojánském,

o porušení zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., okresním školním výborem v Jilemnici;

posl. Adámka a druhů ministru školství a nár. osvěty o protizákonném omezení vyučování náboženství římsko-katolickému na obecné škole v Morašicích okresním školním výborem v Chrudimi;

posl. Janalíka a druhů ministru soc. péče o nepřiznání podpory válečnému invalidovi Jaroslavu Dočkalovi v Ptáčově u Jihlavy.

Předseda: Došly dále odpovědi:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Odpovědi:

min. vnitra:

na dotaz posl. Patzela, aby četnickému strážmistru v. v. Jindřichu Schönlandovi z Varnsdorfu byla propočítána služební doba,

na dotaz posl. Krause, že bylo zakázáno shromáždění, které německá národní strana chtěla konati dne 25. března 1925 v Úštěku,

na dotaz posl. dr. Lelleyho o nelidském jednání četníků v Köbölkútě,

na dotaz posl. Schuberta o konkurenčním příspěvku na novostavbu školy v Hoře Sv. Václava,

na dotaz posl. dr. Luschky, Schälzkyho a druhů o rozpuštění obecního zastupitelstva v Kravařích;

vlády na dotaz posl. Rýpara a druhů v záležitosti podpory postiženým požárem v obci Horní Lhotě ve Slezsku;

min. financí:

na dotaz posl. Patzela o vybírání daní na Těšínsku,

na dotaz posl. dr. Lelleyho o liknavém poukázání okolkovaných peněz Jana Mészárosa v Tarkoškedu;

min. nár. obrany na dotaz posl. inž. Kalliny, že Adéle Mollové, vdově po nadporučíku z Karlových Varů, dům "Reuchlin", byla zastavena pense;

min. železnic:

na dotaz posl. J. Fischera o letním jízdním řádu ředitelství státních drah Praha-Sever, platném od 5. června,

na dotaz posl. Patzela o chování českých železničních úředníků v německém jazykovém území;

min. pošt a telegrafů:

na dotaz posl. Patzela, jakým jazykem úřaduje telegrafní stavební úřad v Trutnově,

na dotaz posl. Windirsche o ztrátě poštovních zásilek;

min. soc. péče:

na dotaz posl. inž. Kalliny o vypočtení vdovského důchodu válečné vdovy Josefiny Rauchové v Teplé,

na dotaz posl. Sladkého o zařazení kategorie důlních střelců do zákona o pensijním pojištění soukromých úředníků;

předsedy vlády na dotaz posl. Sladkého o provádění pozemkové reformy v uhelném revíru ostravsko-karvínském;

min. veř. prací na dotaz posl. Sladkého o určení slezských obcí jako trvalých stavebních úřadů v zákoně o stavebním ruchu a o novelisaci slezského zákona ze dne 2. června 1883, čís. 26.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

5330. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5315), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Druhá dodatková úmluva ze dne 27. července 1925 mezi republikou Československou a republikou Rakouskou k obchodní dohodě ze dne 4. května 1921.

5331. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5158), kterým se předkládá Národnímu shromáždění Prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou, sjednaná ve Varšavě dne 7. dubna 1925.

5332. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5213), kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a Švédskem, sjednaná a podepsaná ve Stockholmu dne 18. dubna 1925.

5334. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 5314), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná v Praze dne 6. srpna 1925 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. srpna 1925, č. 180 Sb. z. a n.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádosti.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Žádosti:

zem. trest. soudu v Praze ze dne 21. září 1925, č. Tk VIII 6788/25/7, za souhlas s trest. stíháním posl. Hakena pro zločin podle §u 2 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1925, č. 50 Sb. z. a n. (č. 704 im.),

sedrie v Košicích ze dne 22. července 1925, číslo Tl VII 11/24/17, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 21. září 1 č. 11.518/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin pomluvy podle §u 1 zák. čl. XLI z r. 1914 a pro přečin urážky na cti podle §u 2 téhož zákona spáchanou tiskem proti dr. Kövesovi článkem v časopisu "Munkás" ze dne 23. července 1923 (č. 705 im.).

ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy a, poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.

Přecházím k pořadu schůze, a to k odst. 1.

1. Rozprava o vládním prohlášení ve věcech školských.

Jako řečníci zapsáni jsou: pp. posl. dr. Spina, dr. Lukavský, Hoffmann, Houser, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Hnídek, Kostka, Jaša, Sladký, Sivák, Purkyňová, Hillebrand, R. Bergman, Pik.

Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení presidiálního lhůtu řečnickou 30 minut.

Jest snad nějaká námitka proti tomu? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj jest přijat.

Dávám slovo prvému řečníku, jímž je p. posl. dr. Spina.

Posl. dr. Spina (německy): Slavná sněmovno! Naší návštěvou u pana předsedy vlády a u pana přednosty vyučovací správy, hlasy našeho tisku a zřetelnou řečí našich bouřlivých schůzí lidu neponechali jsme vládu v pochybnostech, že se našeho národa zmocnilo skutečně živelné roztrpčení pro poslední, neslýchaný, násilný útok na naše školství, podniknutý pod maskou úspor. Hlavně školská politika vlády dosáhla toho, že dnes mezi námi, Němci, není již ve školských otázkách stranických rozdílů. Stojíme, svobodomyslní i konservativní, socialisté i měšťané, sedláci, měšťané a dělníci v jedné straně a stále hlouběji nabývá i u nejlhostejnějších rodáků půdy přesvědčení, že na této trnité cestě našeho školství od převratu nejde vůbec o nějaké vyrovnání vyšších výhod nebo o úspory. Dnes není německého okresu, ba není skorem ani jediné německé obce, která by toho nepocítila, a dnes vidí i prostý muž z lidu, právě protože to cítí na svém vlastním dítěti, nynější ztížení možnosti vzdělání jeho dětí, skutečné snížení úrovně vzdělání a obává se o budoucnost takto vychovaných dětí, poněvadž nebudou tak způsobilé účastniti se soutěže v hospodářském boji. Poněvadž má také často příležitost pozorovati dvojí loket, jímž se měří německému a českému školství, vidí v těchto akcích soustavu, úmysl, a odtud pochází toto živelné rozhořčení mezi širokými vrstvami lidu, a prosím, abyste tohoto rozhořčení nepodceňovali. Český tisk se domníval, že může toto samočinně vytrysklé rozhořčení uvésti znovu na oblíbeného společného jmenovatele kverulantství a na domnělou neschopnost Němců, dovésti přizpůsobiti své posice změněným poměrům. Dobře, jestliže chcete: Jsme kverulanti, ale počet těchto kverulantů činí dnes 3 1/2 milionů. Přiznávám, že zvláště poslední čin vlády vytvořil také české kverulanty. Vždyť se českému školství až do poslední restrikce nezkřivil ani vlásek, víme však, jak české sbory odpověděl na tuto poslední akci, která prý byla nutná.

Vláda se stala patrně nervosní, vidouc toto hluboké německé hnutí. Nespokojila se se všeobecnou obranou v českém tisku. Právě v nynější chvíli jest jí nepříjemná ozvěna v cizině a tak byl, jako za poslední rozpravy ještě za školního režimu dr. Šrobára, svolán celý aparát ministerstva, zemské školní rady atd., a předevčírem slyšeli jsme řeč pana ministra Markoviče. Na ní se zakládá tato řeč.

Vývody pana ministra nás neuspokojují. Nemohou nás také, jak ukáži, přesvědčiti, že bychom byli v neprávu. Nemohou ničeho změniti na přesvědčení našeho národa, že se mu tímto ohromným rušením jeho základního školství děje nejtrpčí křivda, křivda, která sahá daleko nad míru přípustných úspor, i když jsou odůvodněny sníženým počtem dětí. Neboť toto rdoušení snižuje skutečně dosavadní úroveň našeho školství. Uznáváme rádi klidný, věcný tón vývodů pana ministra školství, právě jako nechceme vůbec upírati panu ministru Markovičovi úsilí o věcnost. Dnes mu nemůžeme odporovati v každé podrobnosti jeho skvělého ohňostroje čísel, vždyť nemáme po ruce jeho velkého aparátu. Učiníme to, pokud sahají naše prostředky. Ale především musíme bojovati proti základní idei, proti základním zásadám, jimiž se řídily jeho vývody.

Jaký způsob si zvolil pan ministr? Operuje číslicemi. Pánové, číslice jest to nejpřesnější, co existuje, a pan ministr měl na mysli jistě mefistofelský výrok: "Lze výtečně se příti čísly, i system s nimi setkat nový, lze plně v čísla uvěřiti, o jotu nelze číslo oloupiti." Avšak, pánové, číslice neznamenají nic, stávají se nepřesnými jako průvodní materiál, jenž sám o sobě jest přesný, dá-li se jejich řeči zamýšlený směr, dokazuje-li se jimi jen to, co se právě chce dokázati, páše-li se to, co logika označuje jako chybu petitio principii. A, bohužel, nemůžeme vývody pana ministra označiti za prosté této chyby. Školská správa nám chce dokázati, že se nám neděje křivda, že přes všechna rdoušení škol jsme na tom dobře se svým školstvím, že jsme na tom lépe než dříve, že v jednotlivých případech jsme na tom dokonce ministr druhou chybu: Dokazuje příliš mnoho. Qui nimium probat, nihil probat. Kdo dokazuje příliš mnoho, nedokazuje nic.

Nám se vytýká - a pan ministr zde se řídí jinak věcně usuzujícím článkem "Práva Lidu" ze dne 5. září - že my, Němci, při svých protiakcích počítáme vždy jen s počtem zrušených tříd, vždy jen s počtem učitelů, kteří byli dáni k disposici, že však se neohlížíme na počet školních dětí, který u Němců i u Čechů vykazuje tak veliký pokles. Nuže, pánové, moje následující vývody vám dokáží, že se nevyhýbáme této závažné otázce úbytku populace. Avšak musí nám již býti dovoleno, abychom proti číslicím oficielní zprávy postavili své vlastní číslice, a uvádí-li vyučovací správa číslice, jež podle jejího mínění nejvíce dokazují, musí nám totéž dovoliti s našeho stanoviska. Avšak nemohu panu ministru školství uspořiti výtku, když se opírá o tento důvod, pokles počtu dětí, že znovu dává mluviti jen číslicím a nepřihlíží k okolnostem, které vedle číslic také rozhodují. To jsou často věci nepatrné váhy, kterých nelze zjistiti ani četníky, které vyučovací správa při poslední restrikci zapřáhla také. Mám na mysli to, že, když při restrikci škol mechanická číslice dává formální oprávnění, vedle toho rozhoduje ještě mnoho jiných věcí, na př. zcela zvláštní poměry jednotlivého případu, dále zvláštní ráz našeho německého pohraničního území, jež jest vysoce rozvinutým hospodářským územím. Odpusťte, vážení pánové, národu, jemuž patří tak vysoce rozvinuté hospodářské území, nestačí jednotřídní a dvoutřídní obecné školy, jemu patří školy vysoko organisované, poněvadž se od lidí, kteří jednou vychodil-i školu, žádá velice mnoho. Chlapci, jenž vyrůstá v průmyslovém území, musí se dostati vyššího vzdělání, má-li býti jednou schopný soutěže. Zvláště však se nepřihlíželo k duši našeho obyvatelstva, které jest od Metelkových dob vydáno v šanc soustředěné palbě zrušování, které velice dobře pozoruje dvojí loket, jímž se měří, a kterému již dlužno přiznati, že se zde stalo trochu citlivějším. Mohu vás ujistiti: Nic nevzbuzuje takového rozčilení, než když přijde osudný dotazník zemské školní rady, poněvadž se ví, co přijde po tomto dotazníku. Školská správa, bohužel, však postupovala zcela mechanicky. Kde byla žádaná číslice aspoň přibližně nebo kde jí bylo možno dosáhnouti chytře vymyšleným systémem škrtání - o němž snad bude mluviti podrobněji jiný kolega - zde krutě dopadla sekera, a výsledkem jest, že dnes byla zničena skoro každá třetí třída na našich obecných školách, a druhým výsledkem - důkaz, že to nebylo správné - jest, že již v prvých týdnech po tomto rušení a zavírání se ukázala nutnost, aby třídy byly znovu otevřeny.

Třetím velkým nedostatkem jest, že do počtu nebyla vůbec vzata velice důležitá položka, a to jest české menšinové školství. O této věci budu ještě ve svých vývodech mluviti. (Výkřiky posl. Patzela.)

Budiž mi dovoleno uvésti nejdříve několik skutečností. Jest jisto, že od roku 1918 jsme ztratili v Čechách 2405, na Moravě 948, ve Slezsku 265, úhrnem 3618 německých tříd. V Čechách klesli jsme z 8473 německých tříd v roce 1918 na 6068 tříd v roce 1925. Máme tedy ztrátu 28·4%. Pánové, pohlédněme nyní na okresy! Prosím, vypočítáme-li si, že okres budějovický ztratil 79% svého počtu tříd, okres plzeňský 72·5%, jest to hrozné. (Výkřiky posl. Kostky.) Řekne se, že Budějovice jsou věcí samy pro sebe, že Plzeň jest jen jazykovým výběžkem, menšinou. Jděme však do německého území! Jablonec n. N. ztratil 138 tříd, klesl tedy z 279 na 141, utratil tedy 49·4%, Ústí n. L. 400·4%, Liberec-venkov 44·8%, Liberec-město 40·2%. A tak bych vám mohl vypočítati přes 20 německých okresů, které ztratily více než 30% svých tříd. Ano, pánové: Uznávám, že počet porodů klesl, avšak kde jest nutnost zasahovati tak drakonicky? Jak to vypadá na české straně? Čechy měly v roce 1918 13.200 českých tříd; po nynější redukci mají 12.565 tříd. V Čechách bylo tedy zrušeno 635 českých tříd. Avšak nyní přichází čertovo kopýtko. Také tato, v poměru k ohromným ztrátám Němců, skromná restrikce 635 českých tříd není správná. Neboť dnes není v Čechách stav českých tříd 12.565, nýbrž mnohem vyšší. Máme zde nejméně 13.565 tříd, jenže se tento stav úředně nevykazuje. Byl totiž odeskamotován důležitý činitel, totiž třídy českých menšinových škol, které nebyly postiženy žádnou restrikcí. (Výkřiky posl. dr. Kafky.) Ve skutečnosti vzrostly tedy české třídy v Čechách proti roku 1918 o 2·8%.

Pánové, úřady odůvodňují toto rušení poklesem počtu dětí a nižší průměrnou docházkou do třídy, která tím byla způsobena. Tím přicházíme k velice důležitému odstavci, jenž se týká obou národů tohoto státu, a jenž nejen hospodářsky, nýbrž bude-li pokračovati v budoucnosti, bude míti vliv také na národnostní osídlení. Tento úbyt který se nazývá válečným a poválečným zjevem. To není zcela správné. Byl zde již před válkou, i když nikoliv v tomto rozměru. Máme a měli jsme před válkou v Evropě porody bohaté a přirozeně vzrůstající Rusko a porody chudou Francii; uprostřed mezi nimi na zlaté střední stezce Německo s utěšenou přirozenou populací, která spolu se zdravým hospodářským rozvojem vyvolala závist západního souseda, tísněného chorobnými zjevy, což bylo jednou z hlavních příčin světové války. To jsou miliony Němců, o něž jest jich na světě příliš mnoho. Ve starém Rakousku byly sudetské a alpské země ve zvláštním opaku proti karpatským zemím. V sudetských zemích počet porodů klesal silněji, a byl nepatrný přebytek porodů, a více tak zvaného narozeného obyvatelstva odcházelo do okolních zemí a do ciziny Úhrnem tedy byl tam menší přírůstek obyvatelstva než v karpatských zemích. Doufám, že pan ministr zdravotnictví v exposé, jímž má býti vývodům pana ministra školství dodáno vhodné pozadí, bude se také touto otázkou podrobně zabývati. Tyto poměry se pro sudetské země ještě mnohem více zhoršily účinky války a poválečné doby. Shoduji se úplně se skepsí, kterou pan ministr školství vyslovil v této otázce, že nemáme míti příliš velkých nadějí na přírůstek dětí, jejž jsme měli ve šťastnější předválečné době. Oba národy zde bydlící jsou tím postiženy. O příčinách bylo by lze mluviti velice mnoho. Přál bych si jen, aby pro nás aspoň v tomto bodě nebylo příliš škodlivým, že se opíráme o Francouze. Avšak, bohužel, dnes jest výsledek takový, že čáp nekoná své povinnosti ani v českém ani v německém území. A když při otevření nádherné menšinové školy ve Frýdlandě český řečník mluvil s vysoka a vypravoval o špatné vůli německých matek, pak se zajisté zmýlil v adrese. Pravím, že oba národy jsou tím postiženy; vzpomeňte na šetření, jež o této otázce konal kdysi náš prof. Rauchberg, a která již v předválečné době vzbudila velký zájem.

Patrné klesání počtu dětí jeví se v těchto úvahách: Již od roku 1905 do 1918 klesl počet žáků v Čechách o 62.000. Od roku 1918 do 1925 máme úbytek 363.000 dětí, počet, s nímž pan ministr včera přece operoval. A nyní přijde něco zcela zajímavého. Jak se zachovalo staré Rakousko při úbytku v letech 1905 až 1918, když ubylo 62.000 dětí? Přes tento úbytek dětí zvýšil se v tomto období počet tříd ze 17.000 v roce 1905 na 21.723 v roce 1918, tedy o 4723 tříd. Od roku 1918 máme v Čechách tyto poměry - musím nyní prositi o prominutí, že se příliš mnoho zabývám číslicemi, ale nejde to jinak: v roce 1918 jsme měli v Čechách 1,089.000 žáků docházejících do 21.723 tříd, průměrem tedy ve třídě 50 žáků. Dne 1. června 1925 máme asi 726.000 školních dětí ve 20.233 třídách a ve třídě průměrně 36 dětí. Máme tedy úbytek na celé čáře, máme o 362.000 školních dětí méně, máme méně o 1490 tříd a průměr klesl z 50 na 36, tedy o 14.

Zde jest okolnost velice bolestná a velice potěšující. Velice bolestnou okolností jest úbytek dětí, velice potěšující jest snížení průměrného počtu žáků ve třídě. Jak se má provésti školní reforma? Především má se snížiti průměrný počet žáků ve třídě. Čím méně dětí dochází do jedné třídy, tím více se naučí. Starý rakouský zákon o obecných školách měl jako průměrný počet žáků ve třídě neobyčejně vysokou číslici 80. Avšak tato ohromná číslice pochází z roku 1869; tehdy bylo naše obecné školství v počátcích a tenkrát byla tato číslice 80 skutečným pokrokem. Tato číslice byla ostatně - a pánové na české straně, kteří byli ve staré sněmovně ve Vídni, vědí to dobře stálým předmětem boje. Avšak stará rakouská školská správa ji nikdy nepovažovala za směrnici pro rušení tříd. Také zde, v novém státě, měli jsme po této stránce ještě lepší minulost. Důvodová zpráva malého školského zákona, jenž se zabývá nutností snížiti nejvyšší počet dětí, zjišťuje, že přeplnění našich škol jest hlavní příčinou všech nedostatků školního vyučování, školní výchovy, školní péče pro nedostatek individuelního vychovávání atd. Jak to vyhlíží po této stránce v cizině? V Dánsku byl již v roce 1899 zákonitě přípustný nejvyšší počet v městské třídě stanoven na 35, ve venkovské obci na 37, v Londýně v roce 1898 v nejvyšších třídách na 45, ve středním stupni na 46, v nejnižším stupni na 50. V Bavorsku jest nejvyšší počet na jednotřídní škole 50, na vícetřídní 60. Zlepšení ve starém Rakousku a také u nás v roce malého školského zákona, 1922, nebylo možné z finančních důvodů, poněvadž by byl musil býti zřízen veliký počet tříd.

V této nouzi pomohla příroda. Nastal úbytek dětí a ten měl potěšující účinek, že průměrný počet dětí ve třídě samočinně poklesl, a státu tím nenastalo ani nejnepatrnější zvýšení výdajů. Tedy přirozenou cestou začala řádná školní reforma. A zde musíme nyní vznésti těžkou žalobu na školní správu. Každá školní správa, která se svědomitě zabývá školní reformou, byla by užila tohoto stavu k ustálení, t. j. byla by musila zákonitý nejvyšší počet přizpůsobiti skutečným poměrům. Proč pověstný malý školský zákon v roce 1922 nepřizpůsobil počet dětí tehdejším poměrům? Počet dětí, průměrný počet, byl sice snížen na 60 jako na nejvyšší míru, avšak co to pomůže, ustanoví-li průhledný paragraf, že se k tomuto počtu má přihlížeti nanejvýše při zrušování, ostatně se však ponechává vše libovůli úřadů? Dovoláváte se toho, že pro zrušení rozhoduje pro nás průměr nejvýše 40, tedy značně menší číslo než v předválečné době nebo v posledních let ech války, a dokonce celá restrikční činnost se označuje v tomto smyslu za reformační dílo. Ano, ale táži se: Co nám pomůže tento počet 40, bylo-li nám vedle toho vzato kolem 4000 tříd, mají-li dnes obce, které nedávno měly ještě trojtřídní školu, 40, 38, 42 dětí ve své jediné třídě a může-li dnes každé chvíle dopadnouti sekera, která jim vezme také tuto poslední třídu? Co si prakticky počneme s tímto nejvyšším průměrem 40, jejž nám povolili?

Podívejme se blíže na tuto věc! V roce 1918 měli jsme průměrem ve třídě 50 dětí, v roce 1925 máme jich ve třídě průměrem 36. V roce 1918 nejvyšší počet ve třídě činil 80 žáků. Avšak jest nejvyšší počet a třídní průměr totéž? Dosáhlo-li se nejvyššího počtu 80, rozdělila se třída a povstaly dvě třídy po 40 žácích, bylo-li 160 žáků, povstaly 3 třídy asi po 53 atd. Kde jest školní obec, která již předem zařídila své učebny, aby v nich mohlo býti 80 dětí? Kde jsou úřední nařízení, která toho od obce vyžadují? Ve skutečnosti bylo tedy již v roce 1918 ve třídě průměrem nikoliv 80 dětí, nýbrž skutečně o 30 méně než tento zákonitý nejvyšší počet. Dnes jest nejvyšší míra také 80, ale podle známého §u 7, odst. 2 činí počet potřebný pro skutečné trvání tříd jen 60. Jest patrno, že také průměrný počet dítek v jedné třídě musí býti menší než tento nejvyšší počet. Průměrný počet dítek může býti označen 36 až 37. Máme tedy rozdíl 23 až 24. Nynější průměrná docházka dětí do jedné třídy není tedy naprosto nic nepřiměřeně nízkého. Její klesnutí pod skutečnou nejvyšší výměru jest něco pravidelného, něco, co se shoduje s povahou věci, a toho se nesmí užívati k restrikci, především nikoliv k tak ohromné restrikci, jakou vidíme u německých škol. (Předseda zvoní.)

Ve srovnání k jiným evropským kulturním státům jsme na tom přece ještě zle, ačkoliv průměr klesl. Činí-li tento nejvyšší výměr v Dánsku 35 až 37, v Londýně 40 až 50, jest tato průměrná číslice nižší než tato nejvyšší míra. Oblíbené tvrzení jest tedy nesprávné, že totiž naše školství, pokud jde o počet školních tříd a učitelů, jest na evropské výši. U nás naopak byla průměrná míra, dosažená skorem bez námahy a bez výdajů, znovu vyhnána do výše restrikčními opatřeními. (Předseda zvoní. - Posl. inž. Jung [německy]: Ale, pane předsedo, rdoušení školství stačí, není zapotřebí rdousiti ještě řečnickou lhůtu!)

Předseda (zvoní): Žádám o klid.

Posl. dr. Spina (pokračuje): Rozhodujícími pro to jsou úsporná opatření. A zde pravím: Jest to hřích proti duchu svatému, jenž byl spáchán. Který kulturní stát šetří na možnostech počátečního vzdělání svých obyvatelů! Japonsko vyňalo školství ze svého plánu státních úspor. Ve Vídni připadá průměrně na jednu třídu 16 dětí. Na vysokých školách na př. se v chudé rakouské republice vůbec nešetří, právě tak v Německu. A kde se u nás nešetří, to již víme. Myslím, kdyby se části z těch mnoha peněz, které letos byly na manévrech vystříleny, bylo užilo pro školství, byli byste nám pravděpodobně ušetřili tuto rozpravu. Musím odkázati a větu z důvodové zprávy k malému školskému zákonu, a prosím pány ministry, aby dávali pozor na tuto větu, totiž, že "při tom není asi zvláště nutno dovozovati, že obrovský prospěch, který plyne ze snížení maximálního počtu dětí ve třídách, daleko vyváží tu okolnost, že veřejné finance tím jaksi zříci se mají úspor, vzešlých z přechodného poklesu počtu dětí školních." Ano, pánové, jaká to licoměrnost v chování naší školní správy, jaký výsměch vane z této věty, psané před třemi lety, jaký obrat řízením božím v zásadních názorech naší školní správy za tato tři léta, když školní správa pro finanční úsporu dnes hází přes palubu všechny pedagogické, didaktické a humánní ohledy!

Pozorujme úbytek a průměrnou míru podle obou národností: v roce 1918 bylo u Čechů 674.000 dětí, 13.250 tříd a průměrný počet dětí v třídě 50. Nyní, v roce 1925, jest u Čechů 482.000 dětí, 13.499 tříd a 35.6 dětí průměrem ve třídě. U Němců: v roce 1918 415 tisíc dětí, 8473 tříd a 49 dětí průměrem ve třídě. Dnes, v roce 1925: 245.000 dětí, 6734 tříd a 36.6 dětí průměrně ve třídě. Tedy u Čechů úbytek 192.000 dětí a přírůstek 249 tříd. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) U Němců úbytek 170.000 dětí, za to však také úbytek 1729 tříd.

Nyní se ukazuje zcela zajímavé pozorování. U Němců se zdá na první pohled, že v období od roku 1918 do roku 1925 jest poměrně větší úbytek dětí, 170.000 dětí proti 192.000 u Čechů. Ale to není správné. Český úbytek dětí vzrostl značně teprve v posledních čtyřech letech. Do roku 1921 - to ukazuje statistika - český počet dětí stoupal až na 705.000, kdežto německý počet dětí již v těchto letech klesl na 342.000. Ztráta dětí v posledních čtyřech letech činí tedy u Čechů 223.000, to jest 31%, u Němců 97.000, to jest 28%. A právě v těchto posledních čtyřech letech, v době velice silně klesajících německých číslic, provádí se hluboko zasahující restrikce našeho školství. Jest tedy nad slunce jasnější, že bylo Němcům měřeno zcela jiným loktem, než Čechům. Přes poměrně silnější úbytek u Čechů stálý vzrůst tříd, u Němců tato ohromná ztráta.

Pozorujme, abychom tuto ohromnou křivdu dostali do pravého světla, také průměr dětí ve třídě s národnostního stanoviska, u obou národů. Od převratu slyšíme stále odůvodnění, že se německé školství těší větším výhodám, máme-li na mysli nižší průměrný počet dětí ve třídě. Nevyhýbáme se spravedlivému výroku a doznáváme tuto okolnost za rok 1918. Ale kdyby se na české straně byla hledala skutečně spravedlivá a humánní náprava, bylo by se musilo učiniti dvojí, proti čemu nebyli bychom mohli my, Němci, ničeho namítati: Byl by se mohl klidně u Čechů zvětšiti počet tříd, a u nás Němců opatrně a spravedlivě zmenšiti. To musíme zdůrazniti. Proti takovému vyrovnání nebyl by také nikdo ničeho namítal na německé straně, kdyby bylo bývalo provedeno jen s potřebným jemnocitem, ale bylo by se to musilo prováděti s opatrností a nutným ohledem a spravedlností. Co se však stalo? Německé školství se rdousilo v tak ohromné míře, že letos průměrný počet dětí ve třídě jest u Němců větší než u Čechů.

Avšak nedosti na tom: Jedna okolnost se vylučuje při všech českých výpočtech, totiž menšinové školy. Dobře. Činí-li to časopisy, pak jest to pro agitaci. Ale činí-li to školská správa, pak jí musíme vytknouti zanedbání povinné péče. To se nesmí díti. Proč se to činí?


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP