Pátek 18. září 1925

(Začátek schůze ve 3 hod. 30 min. odpol.)

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Marek, Roudnický.

234 poslanci podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, dr. Hodža, dr. Kállay, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji 362. schůzi poslanecké sněmovny.

Omluvy a dovolené uvedené v dnešní schůzi prvé platí též pro tuto schůzi.

Dále omluvil se nemocí posl. Němec.

Ve výborech se staly tyto změny: Prosím, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Deutsche christ. soz. Volkspartei" posl. dr. Luschku za posl. E. Bobka; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Koutného za posl. dr. Šmerala; klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Stivína za posl. J. Bečko a posl. inž. Nečase za posl. Kubála.

Místopředseda dr. Hruban: Počátkem schůze byly tiskem rozdány naléhavé interpelace. Žádám, aby byly přečteny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

5279. Súrna interpellácia posl. dr. Labaja a spol. vláde o zlomyselnom nivočení štátnych naftových dolov v Gbeloch a nesprávnom prepúšťaní tam zamestnaného slovenského úradníctva a robotníctva so strany tam zamestnaného českého úradníctva a ďalej ministerstva verejných prác.

5280. Súrna interpellácia posl. Hlinku a spol. na min. predsedu, na min. vnútra a na min. pravosúdia v záležitosti zhabania sbierky básní "Stráž pri Morave", ktorú napísal mladý slovenský básnik Andrej Žarnov.

5288. Naléhavá interpelace posl. Blažka a soudr. vládě o protizákonném postupu min. železnic při udělování dovolené na zotavenou smluvním dělníkům.

5299. Naléhavá interpelace posl. Tesky, Koutného, K. Svetlika a Soudr. vládě o situaci v československém hornictví.

5307. Naléhavá interpelace posl. Windirsche a druhů vládě o zvrácených a drahých opatřeních ministerstva pro zásobování lidu.

5323. Naléhavá interpelace posl. Hillebranda, Hoffmanna, Deutschové a druhů min. školství a nár. osvěty o novém rušení německých školních tříd.

5325. Naléhavá interpelace posl. Jar. Marka, Staňka, Slavíčka, dr. Lukavského, dr. Noska a spol. min. zdravotnictví a školství o poklesu populace a poklesu počtu žáků a redukci tříd na národních školách.

Místopředseda dr. Hruban: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

5324. Interpelace posl. Jar. Marka a spol. min. předsedovi a ministru nár. obrany o chování generálního superiora čs. branné moci dr. Bombery v Římě,

5236. Interpelace posl. Slavíčka a spol. min. předsedovi a ministru nár. obrany o chování generálního superiora čs. branné moci dr. Bombery v Římě.

Místopředseda dr. Hruban: Přikazuji výboru rozpočtovému:

5319. Vládní návrh finančního zákona republiky Československé pro rok 1926.

Dále přikazuji:

výboru rozpočtovému:

5305. Vládní návrh zákona o poskytnutí zápůjčky; po případě záruky pro úvěrní družstva Podkarpatské Rusi;

výboru zemědělskému:

5306. Vládní návrh zákona o úpravě poměrů družstev Podkarpatské Rusi;

výborům zahraničnímu a živnostenskému:

5314. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému schválení prozatímní úprava obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Tureckou, sjednaná v Praze dne 6. srpna 1925 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. srpna 1925, č. 180 Sb. z. a n.

5315. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Druhá dodatková úmluva ze dne 27. července 1925 mezi republikou Československou a republikou Rakouskou k obchodní dohodě s Rakouskem ze dne 4. května 1921,

a navrhuji, aby jmenovaným výborům uloženy byly k podání zpráv o těchto vládních návrzích tisky 5305, 5306, 5314 a 5315 lhůty 8denní.

Dále přikazuji výborům zemědělskému a rozpočtovému:

5322. Vládní návrh zákona o státní pomoci při živelních pohromách 1925 a o opatřeních k zamezení škod při živelních pohromách v budoucnosti, a navrhuji, aby oběma výborům uloženy byly k podání zprávy o tomto vládním návrhu lhůty 3denní.

Budeme hlasovati.

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Přikazuji dále výboru ústavně-právnímu:

5316. Usnesení senátu o usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona, jímž se provádí § 105 úst. listiny (zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n.),

a navrhuji, aby výboru uložena byla k podání zprávy o tomto usnesení lhůta 8denní.

Kdo souhlasí s navrženou lhůtou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůta je přijata.

Výboru imunitnímu přikazuji přípis kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 9. září 1925, č. Tl 39/25, kterým se odvolává žádost ze dne 20. srpna 1925 za souhlas s trest. stíháním posl. Schweichharta pro přečin urážky na cti, spáchaný tiskem proti staviteli Ruehrovi a inž. Schacherlovi (pres. sd. 362. sch. č. 687 im.).

Nyní budeme jednati o pořadu schůze, a to o odst. 1. Tím je:

1. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu pro věci trestní v Brně za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Budaye pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 491 a 488 trest. zák. (tisk 5171).

Zpravodajem je p. posl. Moudrý. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj posl. Moudrý: Slavná sněmovno!

Zmíněného přestupku dopustil se posl. dr. Buday tím, že v podání na zemský soud trestní v Brně vyjádřil se o Teodoru Dimitrijevičovi, "že je člověkem, který se nestydí veřejně hlásat, že lhát není hřích a klamati je ctnost, a že je obyčejný agent provokatér".

Imunitní výbor zastává názor, že poslaneckou imunitou nelze krýti útoky na osobní čest, a rozhodl proto, aby zmíněný poslanec k trestnímu stíhání byl vydán.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je přihlášen p. posl. dr. Buday.

Než mu udělím slovo, navrhuji řečnickou lhůtu 15minutovou.

Kdo s touto řečnickou lhůtou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, lhůta je schválena.

Dávám slovo přihlášenému řečníku, p. posl. dr. Budayovi.

Posl. dr. Buday: Slávna snemovňa! Chýrny rečník starého klasického veku Cicero pri svojich mnohých, k dobru všeobecnému a rozkvetu vlasti svojej povedaných rečiach povedal jednu reč, ktorá sa stala príslovečnou. Bola to jeho reč k zachráneniu vlastníctva jeho domu. Od tejto reči pochádza všeobecne známe príslovie "Cicero pro domo sua". Ďaleko je odo mňa myšlienka chtieť sa porovnávať s chýrnym klasickým týmto retorom staroveku, predsa však teraz mi povinnosť nakladá, aby som sa z tejto rečníckej tribúny ozval pro domo, keď už nie mea, ale nostra, aby som sa ozval k záchrane prestyže slávnej tejto snemovne Národného shromaždenia československého. Je totiž nebezpečenstvo, jestli slávna snemovňa bez všetkej kritiky, ba bez zovrubného uváženia tejto prejednávanej imunitky príjme návrh imunitného výboru, že vykoná skutok, ktorý nijako neposlúží prestyži tejto snemovne, naopak vykoná skutok, ktorý túto snemovňu, poťažne vládnu väčšinu na nepriaznivom svetle osvetlí. A preto sa ozývam, lebo som týmto podľžny reputácii nášho parlamentu, ktorého skromným členom za česť pokladám si byť. Z príčiny tejto predostrem celú vec tejto imunitky sucho síce, ale pravdive a dokumentárne. Rozsudok si o nej urobiť ponechávám, ctení pánovia, na vás.

Prv než však tak učiním, dovolím si upozorniť vás na uzus, ktorý je prijatý v Národnom shromaždení, i v parlamente i v senáte, ohľadom vydania alebo nevydania poslanca, poťažne senátora. Pravda, je zvykom nevydať poslanca pre politický skutok, ktorý vyplýva z plnenia jeho poslaneckých povinností, a je to celkom správné. Vydávať poslanca preto, že konal svoju poslaneckú povinnosť, bol by ten najväčší nesmysel, naopak ale vydáva sa poslanec len vtedy, keď nie ako poslanec, ale ako súkromná osoba buďto tlačeným alebo živým slovom na cti utŕhal alebo pomluvou naštrbil dobré meno osoby inej, ale v ohľade tomto, keď je reč o vládnom poslancovi, častokrát sa robí výnimka, ovšem pre dobro vládneho poslanca.

Bolo to jedného jesenného dňa r. 1923. Keď som prišiel domov, našiel som mladého človeka, dosť sympatického zovňajšku, ktorý sa mi predstavil ako juhoslovanský novinár, spolupracovník časopisu "Vreme" a ako macedonský, bulharský autonomista, ktorý vraj prišiel študovať naše pomery a autonomistický pohyb a práve preto vraj tým cieľom prišiel sa ku mne informovať. Nie som dostatočne oboznámený s politickými pomery Jugoslávie. Predsa tak sa mi zdalo, že časopis "Vreme" je viac protiautonomistický než autonomistický. I upozornil som mojho milého novinára na túto protimluvu. Prišiel do zmätku, ale ako sa zdalo, mal svoju úlohu dobre naštudovanú, lebo čo skoro sa vynašiel, prisvedčoval a povedal, že on práve do tohoto časopisu ukladá nepozorovane svoje autonomistické myšlienky, aby ich tak zaniesol i do kruhov autonomii v Macedonii nepriáteľských. Veril som i nie, pýtal som od neho legitimáciu a zase boly na ňom viditeľné nielen nové zmätky, ale i zase sa vynášal a povedal, že len na pol dňa prišiel do Nitry, batožinu že si nechal v šatni na nádraží a preto mi ju nemôže ukázať. Miesto toho však ukázal mi dopis jedného mne dobre známého kňaza, redaktora Hromadu.

Medzitým zvali ma k obedu. My Slováci zachovávame ešte pochvalne známu slavianskú pohostinnosť. Nie že by som sa chválil, ale len mimochodom a k lepšiemu porozumeniu nastávajúcich vecí poznamenávam, že odo mňa neodišiel ešte ani jeden Rus emigrant bez toho, aby som mu dľa možnosti pomoc nebol poskytnul. Videl som slavianského spolubrata i v tomto prípade, pozval som ho k obedu. A tu už náš rozhovor potom dial sa v prítomnosti dvoch náhodne prítomných svedkov. Rozhovor bol celkom nevinný. On mňa informoval o macedonských pomeroch a ja zase vzájomne o pomeroch slovenských. Ku koncu rozhovoru už bola viditeľná netrpelivosť na udajnom novinárovi a bulharsko-macedonskom autonomistovi, že z úst mojich žiadné záväzné reči nepočul a bez všelijakej súvislosti a bez všetkého prechodu do terajších rečí postavil raz túto otázku: "Či sa Slováci, jestli to potreba bude vyžadovať, rozhodnú k revolúcii, aby si autonomiu vydobyli?" - Ja som skúmavým okom pozrel na neho a rozhodne som povedal: "Revolúciu nedržíme ani za možnú, ani si ju neželáme. Ako kresťanská strana k revolúcii siahať nemôžeme, my môžeme užívať len prostriedkov ústavných." - Na to domnelý Macedonec-autonomista povedal ešte posmešne: "Tedy vy Slováci si svoju autonomiu nikdy nevydobyjete." - Keď na tieto jeho slová odpovedal ešte prítomný kol. dr. Beno a keď domnelý Macedonec-autonomista zbadal, že tento jeho výrok veľkú nedôveru vzbudil v nás, náhle vstal a odišiel.

Potom nie za dlho som sa dozvedel, že istý podplatený Srb, Dimitrievič, pod falošným menom ponavštevoval aj iných opozičných politikov a tiež vydávaním sa za revolucionára chcel ich svádzať k protizákonným výrokom, aby ich potom súdu vydať mohol. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Buday (pokračuje): Tento nevídaný prípad a táto drzosť podplateného cudzinca na Slovensku veľké rozhorčenie vyvolala a veľkú polemiku spôsobila po časopisoch.

9. októbra 1924, tedy skoro až po roku, napísal som o veci tento článok (čte):

"Hlboko klesáme. Nepekná záležitosť kapitána Dimitrieviča, tak sa zdá, skapala. Možno, len na čas zaspala. Všetko jedno. Hlavné je, že mysle sa nerozčuľujú a tak sú ony schopnejšie chladnokrvne, nepredpojate posúdiť celú vec. Zúmyselne volím až túto dobu, aby som o veci prehovoril slovo-dve k uváženiu.

Bolo to asi prostriedkom novembra. Úradne súc zamestnaný, až k jednej hodine odpoludnia dostal som sa domov. Domáci mi zvestujú, že už asi hodinu čaká ma juhoslovanský novinár. Skutočne v pracovni našiel som slušne odeného, nie nepríjemného zovňajšku mladého človeka. Predstavil sa. Ako to býva, meno som nepočul. Zachytil som len to, že je vraj spolupracovník časopisu "Vreme" a Macedonec-Bulhar, horliaci za autonomiu Macedonie. Práve preto vraj chce sa informovať o našom autonomistickom pohybe.

Zdálo sa mi, že "Vreme" je časopis centralistický a preto vyslovil som svoju pochybnosť a upozornil na protimluvu. I na základe "opatrnosti nezbýva", žiadal som ho, aby sa legitimoval. Zmätok jeho bol zpočiatku patrný, ale vynašiel sa. Ubezpečil ma, že "Vreme" je časopis vraj nestranný, a práve preto v takom musí umiestňovať nebadane autonomistické myšlienky a legitimáciu svoju vraj má v batožine, ktorú si nechal na stanici v šatni. Ukázal však akýsi list dôstojného pána A. Hromadu. Nepátral som po obsahu listu. Uveril som, ako temer všeci priami, otvorení ľudia sú ľahkoverní.

Súc čas k obedu, ozaj slavianskou bratskou láskou pozval som svojho "novinára" k obedu. Sotva sme zasedli, došiel priateľ dr. B., ktorý potom bol nielen svedkom, ale i účastníkom celého rozhovoru. Kládol nám otázky pán "novinár", ale ešte väčšmi my jemu. Výlučne o pomeroch macedonských Bulharov. On nás, my jeho sme informovali a zdalo sa byť všetko v poriadku. Ku koncu - snáď už pán "novinár" bol netrpelivý, že nič "vlastizradného", ba ani závadného z úst našich nepočul - pýtal sa mňa: "Či držím za možnú revolúciu na Slovensku a či si ju želám, keby ináč nešlo vydobyť autonomiu." Rozhodne som odpovedal: "Nedržím za možnú, ani si ju neželám."

"Tedy" - povedal on, patrne len aby vynútil uznanie a potrebu revolúcie - "autonomiu nikdy nevydobyjete. My macedonskí Bulhari sa ani revolúcie neľakáme."

"Možno vydobyť autonomiu aj inou cestou," poznamenal priateľ dr. B. "Vládna koalícia má už teraz tak malú väčšinu, že pri budúcich voľbách ona môže celkom zmiznúť. Bez ľudovej strany vôbec nebude možná česká a slovenská vládna väčšina. Aby ju stvorili, budú musieť dať ľudovej strane ústupky i ohľadom autonomie."

Pán "novinár" odišiel teda bez toho, že by bol akúkoľvek korisť ulovil. Zaiste bol by som celú vec zabudnul, keby na to neboly sa zjavily v "Slovenskom Denníku" články Dimitrieviča a články vychvaľujúce jeho. Tu mi napadlo, že onen macedonský Bulhar-autonomista zaiste nebol nikto iný, ako Dimitrievič "Slovenského Denníka".

O správnosti môjho predpokladu som sa potom presvedčil. I zamyslel som sa. Ako hlboko to klesáme, že viacnásobného lhára, špiona, agenta-provokatéra do ochrany berú alebo vychvaľujú noviny, ktoré za slovenské sa vydávajú. Zaletel som v duchu do nedávno minulých dôb, keď slovenský verejný život nebol ešte otrávený pokrokárstvom. I uvažoval som, že kedy v tom čase dajaký maďarskou vládou najatý "novinár", povedzme od Pechányovských "Slovenských Novín", bol pod falošným menom, predstierajúc Slováka-národovca, ponavštevoval slovenských národovcov, od nich dačo sa vyzvedal a nepriateľovi sdelil, či by sa boly našly slovenské národné noviny, ktoré by takého človeka boly vzaly pod ochranu? Nie, a stokrát nie! K tomu by sa boly daly použiť len povestný "Krajan", "Slonoviny" atď. Muselo prijsť pokrokárstvo na Slovensko, aby "Slovenský Denník" klesnul na úroveň vzpomenutých. A veď z toho osohu aj tak nemajú, leda že nespravedlive pošpinia nenávidenú im ľudovú stranu."

Dokladám potom na konci: "My proti týmto škodlivým výhonkom neprestaneme brojiť, nemilosrdne ich budeme oblamovať, aby nezbujnely na zdravom strome slovenského národa a vyssajúc jeho životné šťavy, ho udusily. Slovenskému otvorenému charakteru špionáž a udavačstvo sú cudzie a odporné. Silne veríme, že keď usilovne budeme plieť, podarí sa nám hneď s počiatku vykynožiť túto otravnú bylinu zo "slovenského národa role dedičnej".

Po tomto udajný Bulhar-autonomista zase začal písať články a v jednom článku pourážal znamenitého slovenského poetu Rázusa. Tento mu odpovedal. Z celej veci pošla pravota. A tu vo svojej poctivosti zošedivelý Nestor predprevratového Slovenska dr. Škultéty vo svojej slovenskej úprimnosti nad týmto nakazením slovenského verejného života sa pohoršil a napísal vo svojej slovenskej otvorenosti ostrý článok do "Národných Novín" pod názvom "Dimitrievič, agent-provokatér". V tomto článku vyzval všetkých slovenských činiteľov, aby odhalili patričného.

Keď som si vybral za úkol očistu verejného života, ozval som sa i ja a napísal som o tom krátko. "Agent Dimitrievič. Pod týmto nadpisom napísal náš baťko Škultéty článok, ktorý uvereňuje v čís. 74. "Národných Novín", ktorý končí slovy: "Tento Dimitrievič je platený agent, mrzký, podlý. Verím a povedám mu toľko vecí, že žalovať nebude stačiť." Touto výzvou povzbudený, udávam nasledovné . . . a opíšem tú udalosť u mňa a pýtam sa súdnej verejnosti, či človek, ktorý pod cudzím menom votre sa do cudzieho domu a od domáceho pána vyzvedá, aby ho mohol súdom udať, nie je podlý? Tento Dimitrievič ďalej vydával svoje pamflety politické, ktoré roduverných Slovákov najhnusnejším spôsobom urážaly. Nebudem vás unavovať, slávna snemovňa, poukazovaním na tento hanopis. Upozorním zase len k vôli porozumeniu na doznanie samotného Dimitrieviča. Na str. 347. svojej brožúry "Bič boží", hovorí keď opisuje svoju návštevu u biskupa Vojtaššáka, píše, že povedal - totiž Dimitrievič - biskupovi "lebo ja som aj zo šľachtickej, čiernohorskej rodiny". Na to biskup sa pýtal: "Prosím, pane doktore, aký šľachtický titul dľa rodiny máte?" "Gróf, pane biskupe", odpovedal Dimitrievič. Tedy sám tu soznáva, že sa u biskupa Vojtaššáka vydával za grófa. Tamtiež na str. 371, keď opisuje svoju návštevu u mňa, sám hovorí a doznáva toto: "Buday zazlieval v "Slováku" Dimitrievičovi, že sa mu predstavil Macedonec. Na otázku priateľov, prečo sa tak predstavil, odpovedal tento: "Dr. Buday na mňa urobil dojem beťára a preto o koľko sa mu viac ako taký predstavím, o koľko mu viac o svojich krvižíznivých skutkoch budem hovoriť, o toľko ma bude viac mať rád". Teda sám doznáva, že sa u mňa predstavil ako Macedonec-Bulhar.

Keď tento sošit pamfletu vyšiel, zase sa rozvírila polemika po slovenských časopisoch. Dimitrieviča chránil jedine "Slovenský Denník", a ja, keď som si vzal za úkol očistu verejného života, chcel som ten boj dobojovať a napísal som článok: "Slovenský Denník za Dimitrieviča". V tomto píšem krátko toto (čte): "Slovenský Denník" vo svojom 220. čísle rozhodne sa zaujal proti Škultétymu za Dimitrieviča. Proti tomu ničoho nemôžem namietať, lebo veď vkusy a políčky - dľa príslovia - sú rozličné. Keď je tedy vkus Slovenského Denníka takýto - habeat sibi - nech si ho má; ale poukázať chcem na jednu-druhú výpoveď Slovenského Denníka vo veci tejto. Slovenský Denník tvrdí o Dimitrievičových článkoch a pamfletoch, že sú "najčastejšie pravdivé".

Čo je oproti tomu holý fakt? 1. V poslednej svojej brožúre "Bič boží" Dimitrievič sám soznáva, že u biskupa Vojtaššáka sa predstavil a vydal za juhoslovanského grófa. Teda Dimitrievič mizerne a podle luhal!

2. V tom istom pamflete soznáva, čo ináč i svedkami dokázať môžem, teda odtajiť nemôže, že u mňa sa predstavil a vydal sa za Macedonca-autonomistu. Teda Dimitrievič mizerne a podle luhal!

Jedno staroklasické latinské príslovie, o ktorých predsa celý svet vie, že vyslovujú pravdu, hovorí: "Semel comprehensus, semper in suspicione manet", to je: Raz dolapený vždy ostáva v podozrení.

Na základe tomto, majúc verejne dokázané, že Dimitrievič toľko ráz luhal, celým právom môžeme predpokladať, že všetky písačky Dimitrievičove sú nehorázné luhaniny."

Na toto ozval sa pán Dimitrievič sám, a to vo Slovenskom Denníku, ročník 7., čís. 229, zo dňa 5. októbra 1924. Na str. 3. je úvodný článok umiestnený, ktorý článok redakcia úvodom opatrila a ktorý článok, v krátkom výťahu, ale doslovne citujem, znie takto:

"Kto je lhárom? Do záležitosti Dimitrievičovej zamiešal sa svojím prejavom v "Slovákovi" i ľudácky posl. dr. Buday. Nazval Dimitrieviča lhárom. Na tento prejav odpovedá Dimitrievič týmto otvoreným dopisom:

"Poslancovi dr. J. Budayovi. V "Slovákovi" z 1. októbra píšete nasledujúce: V poslednej svojej brožúre "Bič boží" Dimitrievič sám doznáva, že u biskupa Vojtaššáka sa predstavil a vydal za juhoslovanského grófa. Teda Dimitrievič mizerne a podle luhal. Pravda je však, že som povedal i to, že som černohorský gróf a p. Vojtaššák by mal vedeť, že tam žiadnych grófov niet! Za druhé zazlieva mi, že som sa u neho (p. Budaya) predstavil "Macedonec-autonomista". A zase to vymlúva tým, že som to mal vedeť, že v Macedonii žiadneho autonomistického pohybu niet.

Ale najklasickejšie je, čo potom nasleduje. Doslovne píše pán Dimitrievič tieto vety: "Klamať nepriateľa nie je hriech. Klamať klamárov to je česť". Toto píše - ipsissima verba - pán Dimitrievič.

Nato konečne som sa ešte ozval obrátením sa nie na Dimitrieviča, ale na "Slovenský Denník" článkom "Balkánska morálka "Slovenského Denníka", poukázal som na tie hrozné následky, ktoré by spôsobily Dimitrievičom hlásané zásady, že klamať nepriateľa nie je hriech, že klamať nepriateľa je čestné. Keby sa tieto zásady v živote uskutočnily, znamenalo by to podkopanie celého morálneho života na svete a z ľudí by to učinilo ľútu zver.

Nato som podal žalobu proti pánu Dimitrievičovi, a on podal protižalobu. Imunitný výbor je žiadaný, aby mňa vydal.

To je krátke vylíčenie celého procesu tejto imunitky. Z toho je vidieť, slávna snemovňa, že je to výlučne politikum. Ja som pána Dimitrieviča ani pred jeho návštevou u mňa, ani po tejto návšteve nikdy v živote nevidel. Tedy nemôžeme mať proti nemu žiadnu osobnú nevraživosť alebo nenávisť. Vošiel som do celej záležitosti ako poslanec plniac svoju poslaneckú povinnosť, lebo verejný život od takýchto bojov očisťovať pokladáme za svoju nejsvätejšiu povinnosť. Nemám žiadneho osobného záujmu na tom, či mňa vydáte alebo nie. Hlas imunitného výboru žiada, aby som bol vydaný pre zmienený prestupok, ktorého sa posl. dr. Buday dopustil tým, že v podaní na zemský trestný súd v Brne vyjadril sa o Teodorovi Dimitrievičovi "že je človekom, ktorý sa nestydí verejne hlásať, že luhať nie je hriech a klamať je ctnosť, a že je obyčajný agent-provokatér". To dokázal som nad slnko jasnejšie zo samých spisov Dimitrievičových, ako ste to sami videli, lebo ten inkriminovaný passus je citátom z jeho spisu. Nemám záujmu na tom, či mňa vydáte alebo nie. Ako som na počiatku riekol, slávna snemovňa, je tu smerodatnou jedine starosť o prestiž nášho parlamentu. Slovenský časopis "Slovenská Politika" z 3. júna t. r. píše o očiste slovenského verejného života to, že "v boji proti politickému nepriateľovi sú vo voľbe zbrane isté medze a hranice, ktoré nelzä prekročiť. Tak ako nemôžem schvaľovať v politickom zápase revolver, dýku a jed, tak nemohli by sme sa smieriť s politikou úplatku a korupcie, ktorá je takou v morálnom svete, ako cyankali alebo strychnin. To sú veci, od ktorých bol dosiaľ náš verejný život čistý a nedotknuteľný." Uvážte, slávna snemovňa, tieto večne krásné slová vo verejnom živote politickom. Uvážte a porovnajte ich s práve vylíčeným prípadom mojej imunitky. Ja neviem ešte, čo myslíte o takom človekovi, ktorý s lichôtkami prijde do cudzieho domu, tam príjme pohostinnosť a činí to len s tým úmyslom, aby od svojho hostiteľa vynútil protizákonný výrok a potom ho mohol udať súdu. Čo myslíte o takom človekovi, ešte neviem. Myslím ale, slávna snemovňa, že taký človek je najhorší vyvrheľ spoločnosti ľudskej ako zákerný vrah, ktorý s lichotením sa priblížil k vyhliadnutej obeti a pod plášťom má jedom napustenú dýku. Či jednanie takého človeka schvaľujete, či nie, či taký spôsob boja pripúšťate v politickom živote, zákernú dýku a zákerný strychnin, o tom máte rozhodnúť svojim hlasovaním. Ja vás nechcem presvedčovať, podľa svojho najlepšieho svedomia hlasujte, my sa aspoň dozvieme, kto sú to, ktorí schvaľujú takéto spôsoby politického boja, aspoň sa dozvieme, kto podplatil Dimitrieviča k takýmto skutkom.

Žiadam slávne predsedníctvo, aby pri hlasovaní dalo spočítať hlasy. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Byl mně podán návrh pana posl. dr. Mazance, aby předmět tento vrácen byl imunitnímu výboru.

Ke slovu není již nikdo přihlášen, dávám slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj posl. Moudrý: Jak p. posl. dr. Buday v úvodu řekl, tedy imunitní výbor vycházel pravidelně ze zásady, že vydával skoro ve všech případech tam, kde byl někdo dotčen na cti, neboť výbor vychází ze zásady, že především každý politik musí co nejvýše stavěti čest v soukromém i veřejném životě. Imunitní výbor zároveň stanovil zásadu, že není soudem, že nemůže věc rozsuzovati, on posuzuje věc jen politicky, může-li poslanec býti vydán, či nemá-li býti vydán. Proto nemohl zkoumati a nezkoumal celou řadu polemik, které zde četl pan posl. dr. Buday, a nemohl také posuzovati okolnosti o slovanské pohostinnosti, o ruských emigrantech atd., o kterých pan posl. dr. Buday mluvil. Z celé debaty bylo viděti, že to byla debata politická. Imunitní výbor nemohl se pouštěti do podrobností, ale měl zde skutečnost, že pan poslanec v udání soudním se vyjádřil o soukromém žalobci "že jest člověkem, který se nestydí veřejně hlásati, že lháti není hřích a klamati jest ctnost, a že je obyčejný agent provokatér."

Imunitní výbor podle své zásady chrániti čest, aby imunity nebylo zneužíváno v útocích na osobní čest kohokoli, byť to byl ten nejnepatrnější člen společnosti, se rozhodl, aby pan posl. dr. Buday byl vydán. (Posl. Hlinka: Pane predsedo, prosím kontrolovať počet hlasov!)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dám nejprve hlasovati o návrhu, aby záležitost byla vrácena imunitnímu výboru. Při té příležitosti dám sčítati hlasy. Prosím, aby p. posl. Taub spočítal hlasy v levém úseku a pan posl. Špatný na pravém úseku a na tribuně předsednické.

Kdo souhlasí s návrhem p. posl. dr. Mazance, aby věc vrácena byla imunitnímu výboru, ať povstane. (Děje se.)

(Po sečtení hlasů:)

Návrh na vrácení věci imunitnímu výboru byl schválen a přijat 63 hlasy proti 57 hlasům. (Potlesk a výkřiky slovenských poslanců ľudových.)

Prosím o klid.

Budeme jednati o dalším odstavci pořadu schůze, jímž jest:

2. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Labaje pro přečin pomluvy podle §u 1, §u 3, odst. II, čís. 2, §u 9, čís. 4 zák. čl. XLI z r. 1914 (tisk 5264).

Zpravodajem je pan posl. Mach, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Mach: Slavná sněmovno! Hlavní státní zastupitelství v Bratislavě žádá přípisem ze dne 29. května 1925, č. 6765/25, za vydání k trest. stíhání posl. dr. Labaje pro přečin pomluvy, pro výroky uvedené ve zmateční stížnosti, kterých užil o soudní tabuli v Bratislavě a o nejvyšším soudě v Brně.

Imunitní výbor neshledal, že by tu byly důvody pro zrušení imunity poslance pro inkriminované výroky, ač nesouhlasí s výroky podobného druhu, a navrhuje proto poslanecké sněmovně, aby posl. dr. Labaj k trestnímu stíhání vydán nebyl.

Místopředseda dr. Hruban: Nikdo není ke slovu přihlášen. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem p. zpravodaje imunitního výboru, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání p. posl. dr. Labaje, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna rozhodla se nesvoliti k trestnímu stíhání posl. dr. Labaje a vyřízen jest druhý odstavec pořadu schůze.

Budeme jednati o dalším odstavci pořadu, jímž je:

3. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin pomluvy podle §§ 1, 3, odst. II, 1, 2 zák. čl. XLI z r. 1914 (tisk 4967).

Zpravodajem je pan posl. Votruba, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Posl. Tausik na veřejné schůzi ve Smolníku dne 1. května 1924 tvrdil o řediteli tabákové továrny ve Smolníku Antonínu Adéovi, že "nahuckal četníctvo, aby přišlo chudobných robotníkov molestovať pre to, že v tabákovej továrne predávajú rôzné predmety, na to sa ale nepamätá, že od Frieda (tamního obchodníka) dal predať rum na vagony a mal účast na zisku." (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Poněvadž tvrdil o veřejném úředníku skutečnost, která, kdyby byla pravdivá, mohla by býti důvodem k zahájení trestního nebo disciplinárního postupu, navrhuje imunitní výbor, aby posl. Tausik byl vydán.

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji rozpravu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP