Středa 3. června 1925

Začátek schůze v 11 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Špaček.

218 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, dr. Winter; za ministerstvo soc. péče prof. Lenz.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 344. schůzi poslanecké sněmovny.

Udělil jsem dovolené: na dnešní schůzi pp. posl. Vávrovi, Ant. Černému. (Výkřiky komunistických poslanců: Jak jest to s tím střílením do stávkujících? - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Na dnešní, případně i zítřejší schůzi dal jsem dovolené pp. posl. Pastyříkovi, Oktavcovi, Hummelhansovi a Ant. Novákovi. (Trvalé výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Žádám o klid.

Na tento týden udělil jsem dovolenou p. posl. dr. Vanovičovi. Všechny tyto dovolené jsou pro neodkladné záležitosti. (Výkřiky posl. Blažka a Skaláka. - Posl. Mikulíček: Vraždíte beztrestně! Fuj! Styďte se! - Předseda zvoní.)

Volám pana posl. Mikulíčka k pořádku. (Různé výkřiky komunistických poslanců.)

Nemocí omluvil se p. posl. dr. Keibl na tento týden.

Lékařské vysvědčení předložil p. posl. dr. W. Feierfeil. (Výkřiky posl. Mikulíčka. - Předseda zvoní.)

Pana posl. Mikulíčka žádám, aby zachoval klid. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Mikulíček: Vraždíte poctivé dělníky! - Předseda zvoní.)

Volám pana posl. Mikulíčka za tento výkřik k pořádku.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 28. května 1925, č. 37.966/1925-7, že na místo posl. Kaisera, který se mandátu vzdal, povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny jako poslance Jana Platzera, rolníka ve Velkém Ratmírově, a že mu vydalo ověřující list poslanecký. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Žádám o klid.

Jmenovaný pan poslanec dostavil se do dnešní schůze.

Ježto před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přikročíme ke slibu podle §u 22 ústavní listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, a to v jazyku českém a německém, a pan poslanec ke mně přistoupí a slovem "slibuji" po případě "ich gelobe" a podáním ruky vykoná slib.

Žádám o přečtení slibovací formule. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

"Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

"Ich gelobe, der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben."

Předseda: Pan posl. Platzer.

Posl. Platzer (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe. (Poslanci usedají.)

Předseda: Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany socialistické dne 28. května 1925 posl. H. Bergmanna za posl. Langra, dne 3. června 1925 posl. Langra za posl. Netolického; klub poslanců čsl. národní demokracie posl. Petrovického za posl. dr. Matouška; klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorolnického lidu posl. Mašatu za posl. Haupta; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Mertu za posl. Kučeru; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl. Schäfera.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Astra za posl. Kasíka; klub poslanců čsl. strany socialistické dne 28. května 1925 posl. Netolického za posl. Trnobranského, dne 3. června 1925 posl. Trnobranského za posl. Netolického.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr. Bobka za posl. dr. Kaminského; klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei" posl. dr. Luschku za posl. dr. Petersilku.

Předseda: Posl. dr. Bobek spolu s předsedou klubu poslanců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu oznámili, že posl. dr. Bobek stal se členem tohoto klubu.

Posl. Platzer spolu s předsedou klubu poslanců "Bund der Landwirte" oznámili, že posl. Platzer stal se členem tohoto klubu.

Došly některé spisy od vlády.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 27. května 1925, č. j. 13.048/25 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení návrh zákona o nabytí akcií Košicko-Bohumínské dráhy Československým státem.

Předseda: Dále došly dotazy a odpovědi. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. H. Bergmanna ministru vnitra o rozkazu zemského četnického velitelství pro Moravu, denní rozkaz 17 ze dne 17. dubna 1925,

posl. dr. Patejdla ministru spravedlnosti, že se neprovádí zákon o úsporných opatřeních ve státní správě u sedriální věznice v Berehovu,

posl. Hrušovského ministru vnitra, že representanti politické správy v Žilině neplní svých povinností,

posl. Patzela:

ministru pošt a telegrafů o obsazení poštmistrovského místa v Sloupu u Boru u České Lípy,

ministrovi financí o vybírání daní na Těšínsku,

ministrovi vnitra o odepření zbrojního pasu v Dubé,

ministrovi soc. péče o důchodu válečného poškozence Josefa Leracha,

ministrovi nár. obrany, jak se nakládá s německými válečnými poškozenci po stránce jazykové,

posl. Windirsche ministrovi nár. obrany o vojínovi Františku Elgerovi z Rochlice u Liberce č. 69,

posl. Schälzkyho a druhů ministrovi nár. obrany, že odvodní komise v Novém Bohumíně dne 18. dubna 1925 bezohledně nakládala s Vilibaldem Ciastonem,

posl. dr. Patejdla ministru financí, že se neprovádí vládní nařízení ze dne 18. října 1923, kterým se upravují služební poměry pohraniční finanční stráže.

Odpovědi:

min. školství a nár. osvěty:

na dotaz posl. Patzela, že profesoru Wünschovi v Kadani nebyla poskytnuta podpora,

na dotaz posl. dr. Körmendy Ékesa o zastavení pense učiteli Ladislavu Szithovi v Barci,

na dotaz posl. Sladkého o obnovení místních školních rad na Těšínsku;

min. spravedlnosti na dotaz posl. Krause, že byl propuštěn Josef Bitterlich z Filipova, netěšící se dobré pověsti, jenž obvinil z podloudnictví úplně nevinného inž. Willi Webera, sváděl svědky ke křivé přísaze a byl za to odsouzen na 12 týdnů a 1 rok žaláře;

min. financí:

na dotaz posl. dr. Lelleyho o liknavom vybavování odvolání proti dávke z majetku,

na dotaz posl. Šamalíka a soudr. o bezohledném postupu berního úřadu v Bystřici n. Pern. proti poplatníkům postiženým živelními pohromami;

vlády na dotaz posl. H. Bergmanna o poměrech státně-zaměstnaneckých na Podkarpatské Rusi;

min. zemědělství na dotaz posl. Zeminové, Špatného, Práška a spol., že se nedodržuje ministerské nařízení o přístupnosti lesů;

min. železnic na dotaz posl. Fr. Navrátila a druhů o úpravě nádražní budovy v Zábřehu na severní Moravě;

min. veř. prací na dotaz posl. H. Bergmanna o poměrech absolventů odborné báňské školy v Báňské Šťávnici;

min. vnitra na dotaz posl. H. Bergmanna o nezákonné praxi při vykládání zákona ze dne 13. července 1922, čís. 232 Sb. z. a n., o četnických pensích.

Předseda: Dne 30. května 1925 byly poštou tiskem rozeslány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

5173. Zpráva výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 5161) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2087 a 2103), kterým se upravuje territoriální rozsah nabytých živnostenských oprávnění.

5174. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5163) zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

5170. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za souhlas k trest. stíhání posl. Tománka pro přečin pomluvy tiskem podle § 1, § 2, kval. podle § 3, odst. I zák. čl. XLI z r. 1914.

5171. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu pro věci trestní v Brně za souhlas k trest. stíhání posl. dr. Budaye pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §§ 491 a 488 trest. zák.

5172. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci za souhlas k trest. stíhání posl. dr. Lehnerta pro přečin podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky.

Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána publikace Mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů" rok 1925, roč. VI, čís. 5 a 6.

Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

5164. Návrh posl. Windirsche a druhů na změnu zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., o úpravě uhelného hospodářství.

5165. Návrh posl. Windirsche a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa.

5166. Návrh. posl. Windirsche a druhů, aby bylo zrušeno nařízení místodržitelství pro Čechy ze dne 31. května 1902, č. 25507 ai 1901, č. 45 z. z., o zákazu používati jařma.

5167. Návrh posl. Jaši, Svobody, J. Marka, Hampla a soudr., aby z prostředků státních poskytnuta byla vydatná pomoc obcím Opatovu, Kněžicím, Stonařovu, Brtnici, Předínu, Lukám a okolním obcím okresů jihlavského a třebíčského, dále obcím okresu velkomeziříčského na Moravě, postiženým průtrží mračen a povodněmi.

5169. Návrh posl. Merty a soudr. na odškodnění obyvatelů v území X. jihlavské župy v Třebíči, Brtnici, Kněžicích, v Opatově, v Předíně i jiných místech, postižených strašnou živelní pohromou.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji tyto žádosti:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádosti:

zem. trest. soudu v Brně ze dne 18. května 1925, č. Tl XV 59/25/8, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Lodgmana pro zločin podle § 15, č. 3, resp. přečin podle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky, spáchaný článkem uveřejněným v časopisu "Brünner Montagsblatt" ze dne 1. dubna 1925 (č. 637 im.),

okr. soudu v Hustu ze dne 13. května 1925, č. Nt 31/25, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 15. května 1925, č. 6313/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Kurťaka pro přečin urážky na cti podle § 2 zák. čl. XLI z r. 1914 ca Ivan Mondič z Hustu (č. 638 im.),

sborového soudu v Užhorodě ze dne 16. května 1925, č. pres. 173/23/25, pře ložen u hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 26. května 1925, č. 6806/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Sedorjaka pro trojnásobný přečin podle § 14, č. 5, dvojnásobný přestupek podle § 18, č. 1 zákona na ochranu republiky a pro přečin podle § 1, § 3, č. 2, § 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914 a pro přečin podle § 1, § 3, č. 2, § 9, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914, jichž se dopustil řečí na veř. schůzi dne 24. srpna 1924 ve Velkém Lázu (č. 639 im.),

kraj. soudu v České Lípě ze dne 29. května 1925, č. Tk 505/25/3, za souhlas k trest. stíhání posl. Krause pro přečin podle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky (řeč uveřejněna v časopise "Rumburger Zeitung" ze dne 2. dubna 1925) (č. 640 im.),

sedrie v Bratislavě ze dne 26. května 1925, č. Tk XV 1105/25/4, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 29. května 1925, č. 6765/25, za souhlas s trest. stíháním posl. dr. Labaje pro přečin pomluvy podle § 1, § 3, odst. II, č. 2 a § 9, č. 4 zák. čl. XLI z r. 1914, jíž se dopustil ve zmateční stížnosti Rudolfa Čavojského proti soudní tabuli v Bratislavě a Nejvyššímu soudu v Brně (č. 641 im.),

sedrie v Bratislavě ze dne 26. května 1925, č. Tk XV 1113/25/21, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 29. května 1925, č. 6766/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Tausika pro přečin podle § 14, č. 5, pro zločin podle § 15, č. 3 zákona na ochranu republiky, zločin § 159 voj. tr. z., pro dvojnásobný přečin pomluvy podle § 1, § 3, odst. II, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z ir. 1914 a pro dvojnásobný přečin urážky na cti podle § 2, § 3, odst. II, čís. 1 a 2, § 4, odst. II, téhož zák. článku, jichž se dopustil řečí na veř. shromáždění v Malackách dne 9. listopadu 1924 (čís. 642 im.),

sedrie v Báňské Bystřici ze dne 14. května 1925, č. Tk VIII 661/25/2, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 30. května 1925, č. 6922/25, za souhlas s trest. stíháním posl. Hlinky pro přečin podle § 14, č. 3, přečin podle § 15, č. 2 zákona na ochranu republiky a §§ 2, 7, 8 tr. z., jichž se dopustil řečí na veř. shromáždění dne 21. srpna 1924 v Brezné (čís. 643 im.).

Předseda (zvoní): Přejdeme k dnešnímu pořadu, jímž je:

Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 5163) zákona o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří (tisk 5174).

Zpravodajem za výbor soc.-politický je pan posl. Dubický, za výbor rozpočtový pan posl. Netolický.

Dávám slovo prvému zpravodaji, panu posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Když v září loňského roku jednalo se v posl. sněmovně o prvé části velkého zákona o sociálním pojištění dělnickém, bylo každému jasno, že v nejbližší době musí býti předložena část druhá o pojištění osob samostatně hospodařících. Ve státě demokratickém není možno, aby jedna třída národa byla zabezpečena pro případ nemoci, stáří a invalidity, kdežto druhá aby s obavami hleděla do budoucna a nebyla účastna výhod zákonů pojišťovacích, zvláště když svou prací a poplatností provádění těchto zákonů musí zabezpečiti. Proto v červnu roku 1923 utvořen byl zvláštní pracovní sbor při ministerstvu soc. péče, jemuž uloženo, aby za pomoci odborníků vypracoval návrh zákona o pojištění osob samostatných. Nebyla to práce snadná. Scházela nejen statistika posledních let o věkovém složení obyvatelstva, nýbrž nebylo tu jednoho příkladu o pojištění tohoto kruhu z ciziny a musilo se proto použíti pravděpodobných cifer a zkušeností jednak z pojištění dělnického, jednak z pojištění pensijního.

Jsme prvním státem v Evropě, který pojištění osob samostatných uzákoňuje na nových principech a v rozsahu dosud nebývalém. Pohlédneme-li do ciziny, vidíme, že pouze v nepatrném měřítku je pojištění osob samostatných vybudováno. Částečně řešili tento problém ve Švédsku a v Anglii ve formě pojištění národního, dále v Belgii na zásadách pojištění dobrovolného. V Rumunsku schválen byl pojišťovací zákon r. 1912, ale vztahuje se pouze na část živnostnictva, kdežto zemědělci na pojištění tomto účastni nejsou.

Pravdu měl pan ministr soc. péče dr. Winter, když v soc.-politickém výboru prohlásil, že tímto zákonem vstupujeme na novou půdu, že první razíme nové cesty dalšímu vývoji sociálního pojištění a že již proto dílo naše nemůže býti dokonalé. Problém pojištění osob samostatných jest stár stejně jako sociální pojištění dělnické. Ale zatím co pojištění dělnické našlo odezvu v dobře organisovaných vrstvách dělnických, zůstával problém pojištění osob samostatných nevyřešen. Je sice pravda, že v heslech neustále byl reklamován, avšak v meritu svém zůstal neprozkoumán a nerozhodnut nejenom u nás, nýbrž i v cizině. A tak, když přikročili jsme po dlouhých poradách k positivnímu řešení, octli jsme se v situaci plavce, který se vydává se svou lodí do neznámých končin, do končin, kde může nalézti buď novou zaslíbenou zemi nebo skončiti s nezdarem. A toho si musíme býti dobře vědomi a vésti loď s největší obezřetností. Nutno prozkoumati všechny okolnosti, které by veliké dílo mohly ohroziti, a přesvědčíme-li se, že je třeba oprav, doplňků či nových ustanovení, musíme k nim přikročiti s mužnou otevřeností.

Bylo by chybou, kdyby zákon tento měl býti posuzován jen se stanoviska úzce sociálního. Tím okamžikem, kdy zatížení poplatnictva z celé řady sociálně-politických zákonů přestupovalo by hranici hospodářské snesitelnosti, byl by konec i všem sociálním reformám. Vidíme to nejlépe na Německu, kde sáhli i k prodloužení osmihodinové doby pracovní, když jejich hospodářství řítilo se do propasti. Proto je nutno, aby zákon tak dalekosáhlého významu posuzován byl se stanoviska hospodářské a finanční snesitelnosti. Po této stránce dlužno doznati, že v řadách zemědělců a živnostníků vyskytuje se řada obav, jimž nelze upříti důvodů. Jedině tato okolnost je také příčinou toho, že zákon, který má drobným a středním vrstvám přinésti dobrodiní, není přijímán s takovým pochopením, jak by se dalo očekávati. Počáteční nechuť k tomuto pojištění neprýští z důvodů zásadních. Vždyť všechny politické strany mají pojištění osob samostatných ve svém programu. Nechuť tato nevzniká ani z toho, že by se snad požadavek zaopatření ve stáří a invaliditě neuznával, nýbrž jedině z obav, zdali dnešní doba jest pro tak veliký zákon vhodná a zdali naše výroba nové zatížení v podobě placení premií pojistných unese. My všichni musíme si uvědomiti, že nemůžeme žádati od naší výroby více, než co může učiniti s ohledem na své náklady a na uhájení konkurenční schopnosti na mezinárodním trhu. To jest fakt diktovaný tvrdými zákony hospodářskými, které jsou silnější nežli každá theorie.

Pokud zemědělství se týče, jsou domkáři a malorolníci v této době zatíženi jiným sociálním problémem, a to pozemkovou reformou. Namnoze vypadá zde situace tak, že většina drobných zemědělců převzetím velkostatkářské půdy se zadlužila a právě proto dalšího zatížení v nynějších poměrech nesnese.

Zkoumáme-li vládní návrh zákona po stránce věcné, přijdeme k poznání, že stát bude zatížen v prvé řadě placením pojistných premií osob vykonávajících službu vojenskou. Počet těchto osob odhaduje se na 7486. Stát byl by v prvních letech z tohoto titulu zatížen obnosem 1,976.000 Kč ročně. Další zatížení státu vznikne placením státních příspěvků, o něž se důchody pojištěnců zvyšují. V pátém roce po aktivování tohoto zákona bude to činiti přes 12 mil. Kč ročně, v desátém 82 mil. Kč, ve dvacátém 165 mil. Kč ročně.

Pokud se týče zatížení národního hospodářství, dlužno počítati s těmito ciframi: Zákon vztahuje se na 1,173.144 osob bez pomáhajících členů rodiny. Kdybychom připustili, že všechny ty osoby budou odváděti pojistné premie v obnosu 22 Kč měsíčně, odváděly by ročně na pojistném 309,710.000 Kč. Při tom nutno si uvědomiti, že zákonem o sociálním pojištění dělnickém, kterým se pojišťuje 2 a půl milionu osob, vznikne národnímu hospodářství zatížení na 500 mil. Kč ročně. I když neuvádím, jak bude z pojištění dělnického zatížen stát, na příklad 16 mil. Kč ročně na pojištění vojínů v presenční službě a státním příspěvkem k rentám, který v pátém roce bude činiti 14 mil. Kč, ve dvacátém již 179 mil. Kč, vychází z toho na jevo, že oba zákony pojišťovací kladou na výrobu a stát požadavky značné, a jest proto nutno učiniti vše, aby národnímu hospodářství umožněno bylo toto zatížení snésti, neboť jen tak bude provádění obou zákonů trvale zabezpečeno.

Mám tu na mysli nejen žádoucí ochranu výroby zemědělské, nýbrž i podporování živností a obchodu účelnou politikou státní. Mám dále na mysli požadavek zmezinárodnění sociálního zákonodárství, abychom nebyli jediným státem v Evropě, který velké sociální reformy zavádí, ale zatěžuje jimi současně schopnost konkurence domácí výroby se státy ostatními, kde výroba a podnikání takovýmto způsobem zatěžováno není. Nutno, slavná sněmovno, s povděkem konstatovati, že otázka sociálního pojištění právě tyto dny projednává se na mezinárodní konferenci práce v Ženevě. Před několika dny pronesl v Ženevě ministr dr. Beneš řeč, v níž poukázal na velké pokroky, jež Československo učinilo na poli sociálního zákonodárství, a dovodil, že také v jiných státech je potřebí, aby sociální reformy se prováděly, neboť státy sociálně zaostalé snadno mohly by konkurovati se státy sociálně pokročilými a tím rozvraceti jejich národní hospodářství, což ani třídě dělnické nemůže býti lhostejno. Bohužel, doposud se tak neděje a z toho vznikají oprávněné obavy u nás, s nimiž nutno počítati. Jsme v Evropě jediným státem, který ratifikoval mezinárodní úmluvu o osmihodinové době pracovní. Jsme prvním státem v Evropě, který přikročuje k pojištění osob samostatně hospodařících. Je to se stanoviska sociálního snad předností, ale nesmíme zapomínati, že sociální vymoženosti může udržeti ne politika stran, nýbrž jedině silný stát, který má své hospodářství vyrovnané a soběstačné. Je třeba, abychom dobře sledovali vývoj sociálních reforem i ve státech okolních. A tu vidíme, že na př. Francie odhlasovala v dubnu roku 1914 zákon o pojištění dělnictva, ale do článku 184 vtělila klausuli, že zákon vejde v platnost po nalezení normálních rozpočtových zdrojů, které zabezpečí jeho provádění. Anglie teprve se radí o vládní osnově nového zákona pojišťovacího, ve Švýcarsku byl 24. května t. r. při lidovém hlasování zamítnut více jak stotisícovou většinou návrh na změnu 34. článku švýcarské spolkové ústavy, kterým mělo se zavésti povinné pojištění starobní, pensijní a invalidní. Národní rada švýcarská vyslovila se pouze pro postupné zavedení sociálního pojištění.

Tyto okolnosti jsou pro posouzení našeho díla velmi významné. Proto je zde konstatuji. Činím tak s přáním, abychom v době, kdy perfektujeme nový velký pojišťovací zákon, byli v brzku na tomto poli ostatními státy sousedními následováni.

Není sporu o tom, že zákon o pojištění osob samostatně hospodařících je dílo veliké, že je to problém těžký a že již proto nelze sněmovně předložiti návrh dokonalý, tak dokonalý, aby odpovídal potřebám všech skupin a požadavkům všech pojištěnců, již proto ne, že jde o dvě různorodá odvětví, o pojištěnce skupiny zemědělské a o pojištěnce živností, obchodu a průmyslu a svobodných povolání. Je sice pravda, že obě tato odvětví patří svým sociálním postavením do kategorie středních vrstev, že v praktickém životě často se vzájemně doplňují, ale mají přece jen různý charakter svých povolání a svých příjmů, mají své specielní požadavky, na něž v pojišťování má býti brán zřetel, takže je velmi těžko, aby v zákoně jednotném všem těmto zvláštnostem mohlo býti vyhověno. Proto, jak ani jinak býti nemůže, musila se řada požadavků řešiti kompromisně, když bylo rozhodnuto, že starobní a invalidní pojištění jak zemědělců, tak i živnostníků bude řešeno v jednotném zákoně a v jednom organisačním rámci.

Zákonem tímto plní vláda jeden z důležitých programových úkolů, který slíbila v prohlášení ze dne 24. října 1922. Jde o dílo nesmírného dosahu, jde o zákon, který má zabezpečiti životní existenci drobným zemědělcům a živnostníkům v době stáří a invalidity.

Střední stavy neměly až dosud na sociální politice velký zájem. Svojí nerozhodností a nepřipraveností způsobily si často hojné škody. Nuže, nyní je příležitost, aby se dokázalo, že sociální politika nemá míti pouze ráz třídní, že není zde jen proto, aby přinášela prospěch jedinému oboru práce, nýbrž že jsou tu statisíce příslušníků vrstev středních, které mají plné právo, aby za rovnocenné podpory státní položily si základ k starobnímu a invalidnímu zaopatření.

Má-li však býti pojištění osob samostatných provedeno, může se opírati jen o ty zásady, které jsou ve vládním návrhu uvedeny. To jest v prvé řadě pojistná povinnost a řádné odvádění měsíčních příspěvků.

Může býti spor ne o tom, zdali konstrukce zákona je správná, či zdali materiál pojistně-matematický zbudován je na solidních základech, ale spor může býti o jednotlivá ustanovení, hlavně pokud jde o výši pojistných premií a důchodů, o pojem invalidity o pojišťovací organisaci atd.

U nás řešila se otázka starobního pojištění od časů prof. Bráfa. R. 1895 zřízen byl v Čechách nynější Zemský pojišťovací fond, který pojišťoval střední vrstvy na podkladě dobrovolném. Za 30 let trvání této instituce, od r. 1895 do konce r. 1924, pojistilo se zde celkem 94.000 pojištěnců, počet to jistě poměrně malý, uvážíme-li, že naším zákonem má býti pojištěno 1,174.000 osob, bez pomáhajících členů rodiny.

Ani v cizině pojištění dobrovolné se neosvědčilo. Po dlouhých poradách přišli jsme k tomu přesvědčení, že pojištění toto musí býti povinné a že se má vztahovati na všechny osoby samostatně hospodařící před dosažením 60. roku věku, které provozují podnik nebo zaměstnání podrobené všeobecné dani výdělkové, nebo používají zemědělským zpracováním půdy podrobené dani pozemkové. Pojištěním jsou povinni také příslušníci t. zv. svobodných povolání, jako advokáti, lékaři atd., pokud ovšem podléhají dani výdělkové. Je sice pravda, že tímto opatřením dostanou se, jak v důvodové zprávě stojí psáno, do pojištění i osoby, které ho nepotřebují. Ale nevznikne jim také žádná škoda, protože budou míti nároky na dávky kompensující se s jejich pojistným. Pouze státního příspěvku 500 Kč k důchodu nedostanou. V §u 67 se totiž praví: "Státní příspěvek se neposkytuje důchodci, jehož příjem, nečítaje v to důchody podle zákonů sociálně-pojišťovacích, přesahoval v uplynulém berním roce částku, prostou daně z příjmu platnou pro osoby pojištěné podle zákona čís. 221" z roku 1924, to jest podle zákona o pojištění dělnickém. Z pojistné povinnosti jsou vyloučeny osoby ve stáří nad 60 let. Počet těchto osob odhaduje se ve skupinách samostatně hospodařících na 254.000. Pro ně má býti vydán nový zákon o státním zaopatření přestárlých, na němž se v ministerstvu soc. péče pracuje.

Mezi další obtížné otázky spadá pojištění pomáhajících členů rodiny. Jde zde asi o 560.000 osob v zemědělství a o 31.000 osob v živnostech, průmyslu a obchodu. Ti jsou z pojištění také vyloučeni. Uvádí se, že za normálních dob je velká část pomáhajících členů rodiny jen stavem přechodným, že časem přece jen do pojištění vstupují, ať jako samostatní, nebo jako dělníci, nebo úředníci. Ovšem vstupní věk těchto osob do pojištění bývá zpravidla dosti vysoký, a ježto není provázen převody prémiových reserv z pojištění dřívějšího, budou jejich nároky menší než u pojištění ostatních.

Je to opět, slavná sněmovno, otázka finanční, která brání výpomocné členy rodiny pojistiti. Kdyby byli pojištěni obligatorně, snížilo by se sice pojistné individuelně pro každého pojištěnce, ale zvýšil by se celkový náklad pojištění pro rodinu tak značně, že by znamenal nesnesitelné zatížení, a to i v tom případě, kdyby zavedeno bylo pojištění těchto osob na dávky poloviční. V zákoně je však stanoveno, že se mohou připojistiti dobrovolně.

Důležitou kapitolou je ustanovení o organisaci pojištění. Od počátku trvali jsme na zásadě, že organisace tato musí býti jednotná a účelná, aby náklady správní byly co nejmenší. Mám za to, že se nám to, aspoň částečně, podařilo. Vrcholným orgánem bude pojišťovna osob samostatně hospodařících, v jejíž čele bude předseda, jmenovaný presidentem, a tři místopředsedové: jeden ze skupiny zemědělské, druhý ze skupiny živností a obchodu, třetí konečně ze skupiny odborníků. Výbor má 40 členů, z nichž 3/5 budou voleny pojištěnci nepřímo podle zásad poměrného zastoupení a 2/5 budou jmenovány vládou z odborníků. Z výboru utvoří se 10ti členné představenstvo, jehož 6 členů volí ze sebe členové výboru, 4 pak jmenuje vláda. Aby bylo docíleno naprosté důvěry obou skupin, jak zemědělské, tak i živnostenské, aby nedošlo k majorisování v otázkách zásadních, utvořen bude z představenstva paritně složený sbor, který bude rozhodovati o ukládání volného jmění, o přiznávání dávek a o přijímání hlavního úřednictva. Pro styk pojišťovny s pojištěnci budou utvořeny tak zvané pojišťovny obvodní. Celá tato organisace je v podstatě jednoduchá a lze míti plně za to, že se v praktickém životě osvědčí.

Přikročuji nyní k nejdůležitější části zákona, části dávkové, která vyjadřuje, kdy a za jakých podmínek poskytuje Pojišťovna pojištěnci určité dávky. V příslušných paragrafech je přesně definováno, kdy bude poskytován důchod invalidní, starobní, vdovský a sirotčí a kdy bude vyplaceno odbytné. Dávky tyto budou poskytovány dlouhou dobu, po případě doživotně, a proto také ztráta, která podmiňuje přiznání dávky, musí býti trvalá. Další podmínkou pro přiznání důchodu jest, aby byla dokončena tak zvaná čekací doba 36 příspěvkových měsíců, která má býti zárukou, aby do pojištění nevloudily se osoby, které po zaplacení dvou nebo tří měsíčních příspěvků uplatnily by nárok na důchod, kterého by pak požívaly třeba doživotně.

Při důchodech starobních a sirotčích tak, jak jsou ve znění upraveném soc.-politickým výborem, dá se velmi snadným způsobem zjistiti, zda podmínky jsou splněny, kdežto při přiznávání důchodů invalidních a vdovských je značná obtíž při zjišťování invalidity. Výbor soc.-politický byl si toho vědom a proto snažil se tyto pojmy vyjádřiti způsobem nejvhodnějším. V původním vládním návrhu v §u 56, odst. 1 byl stanoven důchod starobní takto: "Důchod invalidní přísluší pojištěnci bez ohledu na invaliditu jako důchod starobní, dokoná-li pojištěnec 65. rok věku svého a klesl-li výnos z jeho podnikání nebo zaměstnání aspoň o částku, jakou by činil důchod." Závislost důchodu starobního na výnosu podniku, jak bylo v původním návrhu stanoveno, je podmínka, která by značně ztěžovala přiznání tohoto důchodu, a nelze s určitostí tvrditi, že by vždycky měla význam a ráz sociální. Ježto také s hlediska pojistně matematického nebylo námitek, rozhodl se výbor soc.-politický vládou navrhované omezení vypustiti, takže nyní každý pojištěnec, který je 65 roků stár a dokončil čekací dobu 36 měsíců, má nárok na starobní důchod bezpodmínečně. S hlediska zemědělského bylo důtklivě žádáno, aby se starobní renta poskytovala od 60 let, ani ne tak z důvodů sociálních, jako hospodářských a rodinných. V zemědělství odchází se zpravidla na výměnek před 65. rokem a tu by přesné stanovení této hranice mělo v zápětí poruchy v zemědělském podnikání a mnohdy chaos v poměrech rodinných. Z toho důvodu bylo nutno hledati cestu, jak by se tomuto požadavku zemědělskému mohlo vyjíti vstříc. V §u 71 předložené osnovy byla záležitost tato vyřešena tím, že pojištěnec může získati nároky na starobní důchod již dokončením 60. roku věku svého, a to buď v plné výši placením zvláštního pojistného nebo ve snížené výměře bez placení zvláštního pojistného.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP