Středa 1. dubna 1925

Začátek schůze ve 3 hod. 45 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

199 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Udržal, dr. Winter; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák a min. rada dr. Plocar.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 339. schůzi poslanecké sněmovny.

Udělil jsem dovolené dodatečně na schůze ve dnech 19. až 21. března posl. Prokešovi; na dnešní schůzi posl. Čuříkovi, Leiblovi; na dnešní, příp. zítřejší schůzi posl. Krausovi - vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se posl. dr. E. Feyerfeil na tento týden, dodatečně na schůze v týdnu od 15. do 21. března t. r. posl. Bezděk.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám za jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců čsl. národní demokracie vyslal do výboru rozpočtového posl. Kamelského za posl. dr. Samka.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Roučka za posl. dr. Gátiho; klub slovenských ľudových poslancov posl. Tománka za posl. dr. Kubiše; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Hackenberga za posl. dr. Haase.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Buriana za posl. Kreibicha; klub slovenských ľudových poslancov posl. dr. Budaye za posl. Onderčo; klub poslanců "Deutsche christl. soz. Volkspartei" posl. dr. Luschku za posl. dr. W. Feierfeila.

Předseda: Podána byla naléhavá interpelace posl. Tesky a soudr. vládě o ostravské stávce.

Došly dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Adámka ministru zemědělství o vykonávání honitby na přidělené půdě;

posl. Kurťaka:

ministrovi veř. prací o skladu dřeva Daniela Kahana v Hustě,

ministru školství a nár. osvěty o vyučovacím jazyku v řecko-katolické škole ve vsi Čemerném na Slovensku;

posl. Kostky, dr. Kafky a druhů ministrovi spravedlnosti o jazykových přehmatech okresního soudu v Nové Pace;

posl. Patzela ministrovi soc. péče o zlepšení právních předpisů upravujících služební smlouvy soukromých zaměstnanců a o úpravě zákona o obchodních pomocnících;

posl. Matznera ministrovi vnitra, jak se chová četnictvo při politických schůzích;

posl. Sauera:

ministrovi financí o dávce z majetku, již má zaplatiti pí. Emilie Harkerová z Rapotína č. 297,

ministrovi financí o placení dávky z majetku v obci Rapotíně, v pol. okrese šumperském;

posl. Rychtery a druhů ministru vnitra o výnosu presidia tohoto ministerstva, kterým se nařizuje četnictvu, aby slídilo po stoupencích čsl. strany agrární a po odběratelích časopisu "Napravo".

Předseda: Dále došly odpovědi.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpovědi:

min. vnitra na dotaz posl. Kurťaka o propuštění strážmistra Vladimíra Nemeše,

min. železnic na dotaz posl. Kurťaka, že Michal Miklošij nebyl přijat do služby.

Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána zpráva:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

5130. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5067) zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

5129. Vládní návrh zákona o vzájemných poměrech náboženských vyznání.

Předseda: Zápisy o 334. a 336. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou dle téhož paragrafu vytištěny.

Přejdeme k pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1, jímž je:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 5067) zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (tisk 5130).

Zpravodajem je p. posl. dr. Medvecký, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr. Medvecký: Slávna snemovňa! Oddelenie a osamostatnenie sa československej koruny od ostatných korunových platidiel rakúsko-uhorskej banky bolo základom celej správne vedenej finačnej politiky našej republiky. Toto bol prvý krok nášho prvého ministra financií dr. Alojza Rašína, ktorým krokom on chcel od zlých účinkov platidiel rakúsko-uhorskej banky oslobodiť platidlo naše utvorením našej samostatnej československej koruny.

Neboli by sme vďační pamiatke a zásluhám tohoto nášho prvého a najväčšieho finančníka, keby sme si pri tejto predlohe pri oživotvorení cedulovej banky jeho zásluh nevzpomenuli. Istá vec je, že slová vďaky a uznania patria v prvom rade jemu, lebo jestli by sa vtedy oddelenie a osamostatnenie československej koruny nebolo previedlo a jestli by celá ďalšia finančná politika nebola pokračovala na tomto základe, tak by sme iste dnes nestáli tu, že by sme mohli previesť dielo uzákonenia Národnej banky na základe koruny československej.

Zásluhou ministra dr. Rašína bolo i to, že on uviedol na spravovanie štátnych financií bankový úrad zprvu ako úrad istého sekvestra, ako ho menujú i cudzozemskí švajciarskí národohospodári, k tomu účelu, aby tento úrad spravoval majetok a obchodné záležitosti filiálok rakúsko-uhorskej banky, pri tom ale v tom pevnom vedomí, že tento sekvester má sa prevádzať i preto, aby bol ochrancom a strážcom sily tejto našej československej koruny oproti korune rakúskej a maďarskej, aby takýmto spôsobom naša finančná rovnováha oslabovaná nebola. Činnosť bankového úradu bola pôvodne kontemplovaná na krátky čas, pozdejšie sa rozsírila a ustálila a bankový úrad za dosavádneho 6 1/2 roku trvania republiky dokázal, že zdarne konal nielen prácu jemu ako sekvestru uloženú, ale že konal dosiaľ všetky tie práce, čo v iných štátoch konajú štátné alebo cedulové banky.

Už v r. 1920 za ministra financií Sontága uznala finančná správa za nutné vydať zákon o cedulovej banke. Tak vláda ako i zákonodarstvo boly si vedomé toho, že je sriadenie tejto cedulovej banky ešte nemožné, ale bankový zákon dal výraz pohotovosti a pripravenosti štátu k samostatnému životu i na finančnom poli. Trebárs sme boli prvým štátom zo štátov nástupníckych, ktorý doniesol zákon o sriadení cedulovej banky, pri tom všetkom výtky, ktoré proti tomuto zákonu pri pojednávaní tohoto vládneho návrhu boly činené, neobstoja, a to čo do nepripravenosti toho zákona ani vecne. Zákon bankový, ktorý bol uzákonený ako zákon čís. 347 z roku 1920, bol výsledkom dlhých porád a svedomitých prác, bol spracovaný tiež samým kodifikačným odborom ministerstva financií ako aj ostatnými vážnymi národohospodárskymi a vedeckymi faktory našej republiky. Pri pojednávaní a predprácach tohoto zákona bankového sa ustálila ako hlavná zásada, že nemožno utvoriť cedulovú banku skorej, ako by bola uvedená novým menovým zákonom zlatá mena. Na tomto predpoklade zlatej meny, uvedenej novým menovým zákonom, bol vybudovaný celý bankový zákon a táto vedúca myšlienka sa tiahne celým zákonom. K tomu zodpoviedave sú stanovené pravidlá ak o akciovom kapitále, tak o úhrade a sú všetky ďalšie ustanovizne prevedené v predpoklade tejto zlatej meny. Trebárs bankový zákon dľa dôvodovej zprávy sa klonil k systému samostatných akciových bánk oproti štátnym bankám, predsa je v bankovom zákone vyhradený štátu silný vliv, ktorý je schopný dávať smer vedeniu finančnej a úverovej politiky štátu, ale je tak silne vybudovaný, konštruovaný, že môže vlastne podľa znenia bankového zákona z roku 1920 celé vedenie, spravovanie banky urobiť odvislým od štátu, od vlády. Poukazujem tu na § 77, v ktorom je rečené, že všetci členovia bankovej rady po ich vyvolení valným shromaždením musia byť schválení i od vlády. Od donesenia bankového zákona od roku 1920 pôsobily na finančnú našu politiku v prvom rade bankový úrad s iniciatívnou činnosťou dr. Rašína, tichou, ale húževnatou prácou. Druhý faktor, ktorý pôsobil na finančnú politiku štátu, je všeobecná direktíva prevádzaná vládou ohľadom upravenia rozpočtu tak, aby podľa možnosti výdaje státné boly kryté štátnymi príjmy. Istá vec je, že tieto dva faktory, tedy tichá činnosť bankového úradu a rozvážna, úsporná tendencia celého štátneho rozpočtu, pôsobily zdarne a vyviedly ten účinok, že sa ukázal aktivny stav obchodnej bilancie a druhý účinok bol, že sa vzbudila dôvera v zahraničí voči nasej finančnej správe a že sa ukázala štabilizácia koruny československej. Tieto účinky javily sa menovite v posledných dvoch rokoch, v ktorých československá koruna v porovnaní k ostatným cudzozemským, trebárs pred prevratom existujúcim štátom, ukázala najmenšie výkyvy a najtrvalejší a najustálenejší pohyb. Týmto sa utvorila nová situácia, ktorá práve na základe tejto prevedenej a dokázanej štability koruny dala podklad k tomu, že by sa uvažovalo, či je terajšia situácia nie vhodná alebo pripadne i zároveň nutná k tomu, aby tá cedulová banka, ktorej sriadenie bolo vypovedané a umožnené už zákonom z roku 1920, bola už uvedená v život. O tomto predmete bolo nutno uvažovať menovite i preto, že to povazovala za vážnu podmienku i cudzina, ktorá na bankový úrad hľadela často ako na oddiel, ako na súčiastku, a to odvislú súčiastku ministerstva financií. Po uvažovaní tejto novej situácie bolo povinnosťou finančnej správy porobiť k tomu potrebné prípravné práce zákonodarné. Bolo sa treba rozhodnúť, či je k tomu, aby sa cedulová banka, Národná banka československá, uviedla v život, potrebné nového zákona alebo či je možné potrebné zmeny previesť krátkym zákonom, novelou, v ktorej by boly len tie ustanovenia vedené, ktorých zmena situácie vyžaduje. Ministerstvo financií a vláda sa rozhodly za cestu druhú, totiž za cestu novely, a to rozhodly sa za túto cestu správne, lebo pri uzákonení štabilizácie československej koruny prišly vlastne v otázku len dve zásady: Po prvé: či je možné utvoriť cedulovú banku bez zlatej meny a či je k tomu terajšia doba vhodná, a po druhé, ako sa má v súvislosti s touto otázkou zmeniť otázka kovovej úhrady. Terajší vládny návrh zákona riešil obe otázky tieto kladne, a to čo sa týče doby sriadenia cedulovej banky, stojí na tom základe, že je terajšia doba k utvoreniu, realizovaniu takejto cedulovej banky vhodná, ba že je to nutné práve preto, lebo posledné dva roky ukázala československá koruna v porovnaní k new-yorskému doláru úplnú štabilitu, ktorá sa pohybovala v porovnaní doláru na 2·93 až 3·03 doláru.

Ani otázka kovovej úhrady nezapríčinila a neprinútila vládu k tomu, aby zmena tejto zásady bola prevedená novým zákonom, lebo táto otázka mohla byť riešená dočasný prechodným snížením kovovej úhrady z pôvodných, bankovým zákonom požadovaných 35% na 20%, s tým však, že postupne za trvania privilegia cedulovej banky má byť kovová úhrada povýšená na tú výšku, ako je to v bankovom zákone ustanovené.

Ostatné otázky, pojednávané v tomto vládnom návrhu súvisia s týmito zásadami. Väčšou čiastkou sú len ich dôsledky alebo sú otázkami takými, ktoré vytvorily nové pomery buď zákonodarné, buď všeobecné finančné a hlavná čiastka tohoto zákona obsahuje finačne-technické výkony, súvisiace s realizovaním banky samej. Vytrvanie na bázi starého zákona bankového bolo aj preto správnym, trebárs kritika legislatívne-technicky za správnejší označila nový jednotný zákon, poneváč by bolo možné, že by cudzina, keby sa bolo upustilo od dosavádneho bankového zákona a keby sa bola cedulová banka aktivovala zákonom cele novým, v tomto kroku bola spatrovala odklon od dosavádnej finančnej politiky a neustálenosť alebo istú váhavosť v dosavádnom smere.

Proti tomuto vládnemu návrhu, ktorý teraz pojednávame, odoznely ostré slová kritiky. Je isté, že výtky o prenáhlenosti neobstoja, keď uvážime, že jeho pojednávanie trvá skoro mesiac na rôznych poradách.

Nielen všetci politickí faktori a rôzni národohospodárski činitelia zasiahli svojimi poznámkami a kritikou do porád o tomto zákone, ale i žurnalistika sa silne oberala týmto návrhom a porobila k nemu svoje poznámky. Všetky návrhy boly prebrané, a to nech slúži k uspokojeniu ich hlavnému pôvodcovi, p. prof. Englišovi, že o zásadách, ktoré on, iste ako odborník na slovo vzatý, v povedomí pravdy svojho tvrdenia, uvádzal, bolo uvažované, a že mnohé z nich boly prevedené v pozmenenom vládnom návrhu zákona. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Sám zákon je dostatočne odôvodnený, jak dôvodovou zprávou, ktorá bola k vládnemu návrhu podaná, tak aj zprávou výboru rozpočtového. Trebárs pôvodná dôvodová zpráva vládneho návrhu bola kritizovaná, a trebárs bolo poukazované na to, že je krátka, že je nepripravená, prez to, ako som sa v rozpočtovom výbore plne zastal jej dôkladnosti, tak i tu v pléne musím znova opakovať svoje slová, že táto dôvodová zpráva, trebárs je kratšia, ako je naše obecenstvo zvyklé, pri tom všetkom v nej nechybí nič, čoho by bolo potreba k odôvodneniu tých zásad, ktoré ako hlavné zásady v tomto návrhu sú uzákonené. Odôvodňovanie rôznych samozrejmých, všeobecne známych zásad a finančne-technických výkonov je v tomto prípade zbytočné.

Zo zákona samotného chcem niekoľko slovami charakterizovať len jeho hlavné články. Keď že tento zákon utvára cedulovú banku, Národnú banku československú, bez uvedenia zlatej meny, je stanovená v čl. III hlavná povinnosť tejto banky: udržovanie štability čsl. koruny, a to na základe úrovne posledných dvoch rokov, ako som to zdôraznil predtým v porovnaní k doláru v kurze 2·90 až 3·03 a s tým id celu našu menovú politiku.

V čl. III je obsažená i zmena doby privilegia, ktorá podľa § 11 bankového zákona znela na 20 rokov a týmto sa zkracuje na 15 rokov.

Čl. VII rieši otázku kovovej úhrady, a to v porovnaní ku 35% kovovej úhrady požadovanej bankovým zákonom, stanovením kovovej úhrady 20% s tým, že táto kovová úhrada musí pozostávať zo 3/4 zlata.

Čl. IX uzákoňuje účasť zlatého pokladu na tejto cedulovej banke.

Čl. XII obsahuje realizovanie banky samej a vyúčtovanie. V tomto smere je dôležité menovite uvedenie, že štátovkový dlh musí byť zúrokovaný a že je možné použiť príjmov prichodiacich na dávku z majetku i na preplatenie bonov. Táto otázka zamestnávala najviacej verejnosť a v tomto smere bolo po dlhých debatách docielené a ustálené, že trebárs sa dávky z majetku použije i na preplatenie týchto bonov, že sa to dáva len ako preddavok a že to musí byť v ročných rátach prinavrátené.

Čl. XX hovoriaci o správe banky, rozširuje počet bankovej rady na 9 až 10 členov v tom predpoklade, že sa pri upisovaní akcií zúčastní i cudzina, menovite americkí Slováci a Česi a že preto je v záujme banky samej potrebné, aby im bolo vyhradené jedno miesto v generálnej rade.

Čl. XXII obsahuje obmedzenie vlivu štátu, ktorá zásada je i vo všeobecnosti teraz za správnu uznávaná. V bankovom zákone štátny vliv bol tak silný, že by i naďalej bola mohla cudzina považovať cedulovú banku za ústav úplne odvislý od ministerstva financií, a preto bolo potrebné to vymedziť a zredukovať tak, že by ten štátny vliv zabezpečoval síce dozor a účasť štátu na vedení finančnej politiky, ale že by pri tom všetkom autonomná moc a autonomné právo účastinárov, menovite valného shromaždenia bolo úplne zabezpečené.

Čl. XXIV hovorí o zvýšení úrokovej miery z dosavádnych 4% na 6%, poťažne zo 6 na 8%. Táto zásada je odôvodnená všeobecnými pomery a tiež bez ďalších pochybností je úplne správna.

Čl. XXV rieši otázku penzijného fondu so šetrením nabytých práv úradníkov a zamestnancov, a to s ohľadom na tie zákony, ktoré medzi časom boly donesené.

Čl. XXVI obsahuje zmocnenie vlády na vyzdvihnutie pôžičky 50 mil. dolárov k tomu, aby použitím tohoto jako doplnku k akciovému kapitálu stanovenému na 12 mil. dolárov s možnosťou povýšenia na 15 mil. dolárov, slúžil jej tento kapitál získaný v cudzine k tomu, aby cedulová banka povinnosť jej týmto zákonom uloženej mohla čím účinnejšie a dokonalejšie prevádzať.

Štabilizácia koruny a udržanie koruny na dosavádnu dvojročnou výškou ustálenom kurze je hlavnou povinnosťou banky. Týmto sa na menovej politike a na dosavádnej finančnej situácii, menovite našej koruny nic nemení. Uvádza sa len tento dvojročnym kurzom dokázaný stav do zákona a týmto nabýva právnej sily. Trebárs je v tomto zákone stanovená ako hlavná povinnosť banky udržovanie štability koruny, pri tom všetkom utvorenie banky môžeme uvítať v tom predpoklade a s tým povedomím, že ona bude konať nielen túto zákonom týmto jej stanovenú povinnosť, ale že bude konať i tú povinnosť, ktorá suvisí s jej ostatnou obchodnou činnosťou a že tak jej menová ako aj obchodná činnosť jej bude zdarne pôsobiť na všeobecné finančné pomery štátu.

Isté je, že udržovanie štability československej koruny nemôže spočívať jedine na bedrách cedulovej banky, že je potrebná k tomuto aj súčinnosť celého štátu, a to je potrebná súčinnosť v tom smere, že štátna správa hľadí sostavovať rozpočty a provodzovať financne vedenie štátu takým spôsobom, aby deficity pri štátnej správe neboly. A ďalej potrebné a nutné je i to, aby bola všeobecná hospodárska činnosť celého obyvateľstva produktívna v každom smere. Nie je potrebné sa obávať o to, že by banka zdarne nepôsobila.

Isté je, že aj okrem jej činnosti menovej jej činnosť na úverovom poli bude mať blahodarné následky, lebo primerané vedenie úverovej politiky dáva možnosť k tomu, aby sa uplatnili v hospodárskom živote ľudia, ktorí produktívne pracujú a tým zasahujú do aktívnej bilancie štátu.

Tedy činnosť cedulovej banky v obidvojakom smere, a to jak menovom, tak vo smere úverovej politiky každý občan, ktorý s láskou hľadí na túto republiku, musí s radosťou uvítať, a ja svoje slová končím, že uvedenie tejto banky v činnosť musí a bude znamenať vo finančnom živote republiky peknú, skvelú budúcnosť. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Projednávání tohoto předmětu přítomni jsou za ministerstvo financí pan odb. přednosta dr. Vlasák a pan min. rada dr. Plocar.

K debatě jsou přihlášeni jako řečníci "proti" pp. posl. Křepek, R. Fischer a Skalák; jako řečníci "pro" pp. posl. dr. Engliš, Stodola a dr. Nosek.

Než dám prvému řečníku slovo, navrhuji řečnickou lhůtu v trvání 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není, zůstává při tom. Je tedy řečnická lhůta 30minutová.

Dávám slovo prvému řečníku proti, jímž jest pan posl. Křepek.

Posl. Křepek (německy): Slavná sněmovno! Pořádného zákona o cedulové bance bylo by bývalo třeba již před léty. Dosavadní hospodářství státního bankovního úřadu, který úplně podléhal diktátu ministerstva financí a zájmům jednotlivých českých stran, velmi těžce poškodilo finanční a hospodářskou politiku v posledních letech. Zákonem o zřízení československé Národní banky, o němž jednáme, má se sice zdánlivě tento zlořád napraviti. Jestliže přes to musíme povznésti svých hlasů proti tomuto návrhu, děje se to proto, že jsme k tomu nuceni jménem německého hospodářství, které jest jedním z nejdůležitějších činitelů státu a také z jiných těžkých věcných nedostatků, jež návrh zákona obsahuje a které jsou s to zbavit československou Národní banku, která má býti zřízena, jejího obvyklého rázu, jaký má ve všech kulturních státech.

Národní banka jest drahými kovy a devisami tak slabě založena, že není možno, aby tento ústav pomýšlel na trvalé plnění měnově technických úkolů. Z domácího soukromého hospodářství ani při největším namáhání nebude s to, aby si opatřila náležitý základ. Státu však, jak se zdá, vůbec ani o to nejde, aby vybudoval Národní banku jako nezávislý finanční ústav, nýbrž zdá se, že usiluje jen o to, aby si již předem zajistil převážně velký vliv v držení akcií. Nejdůležitější věcí pro toto založení by bylo, aby se ihned dosáhlo přiměřené zahraniční valutové půjčky. Místo toho se spokojuje vláda zmocněním, jednou někdy uzavříti takovou zahraniční půjčku.

Tato nedostatečná péče nutí vládu, aby se spokojila s počáteční úhradou 20%, která se zvyšuje jen po 15 let ročně o 1%. Poněvadž se však má do této úhrady započítati také část oběživa, vyklubává se také z této konstrukce pouhá zdánlivá úhrada, jejíž procentní sazba se při reální úhradě snižuje ještě mnohem níže.

Vedle toho ještě zákon nezná povinnosti výměny - jediné záruky bezvadného hospodaření cedulové banky. Další závažný důvod pro naše odmítnutí jest, že se má části dávky z majetku použíti k úhradě nezaplacených státních dluhů. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím, neračte vyrušovati.

Posl. Křepek (pokračuje): Československá Národní banka chce vzbuditi dojem, jakoby byla vyňata ze sféry útoků státu, stále potřebujícího peněz, jehož rozpočet není v rovnováze a jehož hospodářství jest otřeseno klamnými opatřeními, zvláště však tak zvanou pozemkovou reformou a nezaplacením válečných půjček. Proti tomu zjišťujeme, že si stát prostřednictvím ministerstva financí jak v ředitelství tak také ve správní radě banky zajistil rozhodující vliv.

Vedle toho možností, že dovoluje povolným peněžním ústavům, aby se na ní zúčastnily nejrozsáhlejší měrou, oprávněné hospodářské činitele však z vlivu úplně vyřazuje, učinil se jediným vládcem cedulové banky, takže se pod zdánlivou samostatnou cedulovou bankou setrvává jako dosud přece jen na státním finančním hospodářství, jehož nelze kontrolovati.

Za takovýchto okolností, poněvadž neodpovědnost československého státního finančního hospodářství jest dostatečně známa, nemůžeme míti důvěry k ústavu, který jest vybudován na takovém nedostatečném základu, a pochybujeme, že tato cedulová banka skutečně také splní očekávání, jež pan ministr pro věci zahraniční chtěl vzbuditi svým ohlášením v mezinárodním světě.

Proto pracovní pospolitost tento návrh odmítá. (Výkřiky posl. dr. Hanreicha. - Souhlas na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu posl. dr. Englišovi.

Posl. dr. Engliš: Slavná sněmovno! Jsem tomu rád, že jistými změnami, které v osnově o cedulové bance byly provedeny, je mi umožněno, abych mluvil pro tento zákon. Zákon, o kterém jednáme, vlastně obsahuje dvě zásadní myšlenky. Ta jedna znamená autonomii ve správě měny, ta druhá znamená směrnici měnové politiky, tedy rozhodnutí o tom, co v měně dále činiti se má.

Proč chceme odloučiti správu měny od správy finanční? Proč chceme autonomii pro správu měny v akciové cedulové bance? Proto, poněvadž je velmi úzká souvislost mezi měnou a mezi financemi. Změny, které se dotýkají měny, přenášejí se jako krise do státních financí, a krise státních financí působí zpátky na měnu. Schodky, které mají státní finance a které nemohou uhraditi řádným úvěrem - řádným znamená takovým, který se dá krýti z běžných úspor důchodových - nutně vedou k inflaci, k umělému rozmnožování oběživa, ať již to je přímo tím, že se tiskne, anebo nepřímo tím, že se půjčuje na přechodné půjčky, pokladniční poukázky, bony a pod., které jsou pak předmětem úvěru u cedulového ústavu. Ale nejen schodky ve státním rozpočtu působí krisi měny, nýbrž i rozpočet, který je vyvážený, může působiti na měnu zhoubně, jestliže je rovnováha vykoupena přespřílišným tlakem na národní hospodářství, poněvadž přespřílišný tlak vyvolává snahu, setřásti se sebe veřejná břemena ve formě zvyšování cen, výnosů a důchodů, tedy celé soustavy hospodářských čísel, tedy ve formě znehodnocení měny. Ale veřejná břemena jsou zároveň součástkou výrobních nákladů, tvoří tedy soutěžného činitele a přespřílišný tlak veřejných svazků podlamuje naši soutěživost, ohrožuje obchodní a tudíž i platební bilanci a působí opětně nepříznivě na měnu. Ale i naopak každá proměna ve měně znamená krisi ve státních financích a není na to snad lepšího školního příkladu, než právě dějiny naší měny.

Inflace, to není jen rozmnožení oběživa, to je naduřování celé soustavy čísel - cen, výnosů, důchodů - i bez rozmnožování oběživa. Rozmnožuje-li se oběživo, jest jednou metodou k tomu konci, ale nikoli jedinou metodou. Pokles kursu našich peněz v cizině měl u nás r. 1920 stejné účinky jako výdej oběživa.

Deflace, to není jen restrikce oběživa, nýbrž to je snižování celé soustavy hospodářských čísel i bez redukce oběživa. Klasickým dokladem toho jest u nás rok 1922.

A proto tedy chceme rozvázati ten příbuzenský poměr mezi správou financí a správou měny, abychom v cizině nebudili dojem, že je zde ta souvislost opravdu, že finance opravdu na měnu působí nebo ji ohrožují, že jsou na ní závislé. Nepravím, že bylo toho potřebí snad proto, že by bankovní úřad nebyl svou funkci plnil dobře, nýbrž poněvadž chceme i na venek buditi dojem naprosté isolace těchto dvou věcí.

A druhá věc, která v nynějším zákoně jest obsažena, je rozhodnutí o naší měnové jednotce. V našich zákonech doposud jsme tohoto rozhodnutí neměli. Nic nebylo v dosavadních zákonech řečeno, jakou měnovou jednotku budeme míti, má-li stoupati či klesati, na jaké úrovni se má ustáliti; žili jsme po této stránce v nejistotě. Pravda, byly sice jisté přípravy vykonány v dekretech první doby včetně i o dávce z majetku, které byly zařízeny na deflační politiku, a můžeme v krátkých dějinách naší měny rozeznávati již trojí období měnové a dnešním dnem zahajujeme období čtvrté.

Prvé období zahrnuje slavné první Rašínovo ministerstvo: odluka měny, zřízení ústředí cedulového ve formě Bankovního úřadu, mimo to zadržení poloviny soukromé držby bankovek s úmyslem deflačním. Avšak nepodařilo se tenkráte pomocí restrikce oběživa snížiti ceny, a praktický účinek opatření byl jen ten, že Bankovní úřad jako cedulové ústředí ovládá měnu, poněvadž nutný doplněk oběživa šel již ven prostřednictvím Bankovního úřadu a na diskont.

Byla učiněna příprava pro dávku z majetku, která měla odčerpávati postupně oběživo tak, jak bude stoupati koruna a jak bude klesati celá soustava hospodářských čísel. Dočasně byl zdvižen kurs naší koruny na 34 ct. švýc., ale pak nezadržitelně padal a v zimě r. 1919-1920 klesl na 4 ct. Proč? Poněvadž pro měnu nestačí jen dekrety, měna není jen předpokladem zdravých hospodářských poměrů, nýbrž jest jejich důsledkem, a bylo nutno teprve vytvořiti hospodářské a finanční předpoklady pro stabilisování měny.

A tak přichází druhé období měnové, kde bylo usilováno o vybudování těchto předpokladů, neboť naše platební a obchodní bilance byla po převratu pasivní. Naše země byla úplně vyčerpána, potřebovali jsme velikých importů, kapitál utíkal ze země z obavy před sociálním převratem, před dávkou z majetku. To vše působilo na klesání měny. Cizina se dívala na naši korunu zrovna jako na německou marku, osud naší koruny sdílel osud německé marky a Bankovní úřad neměl tenkráte prostředků, neměl oněch velkých reserv, kterých potřebuje, aby podchytil v takové době paniky a spekulace měnu. Naše finance byly ve stejné krisi. Poválečné velké úkoly a zhoršený stav poválečného národního hospodářství musily vyvolati finanční krisi, a tu bylo třeba za každou cenu uvésti finance do rovnováhy a opatřiti úvěry.

Prvý úspěch půjčky Národní svobody brzy zanikl, poněvadž po okolkování bankovek úspěch půjček dalších byl již malý. Nový pokus jsme učinili se IV. státní půjčkou v r. 1920 a pak s investiční a losovou půjčkou, abychom opatřili kredity doma dříve, než bude možno vyvážeti a dáti rozpočet do rovnováhy. Abychom umožnili importy bavlny z ciziny, bylo třeba kontrahovati zahraniční půjčky. Ale dříve než tyto půjčky mohly býti vyčerpány, bylo nutno přičiniti se o rovnováhu, a toho bylo dosaženo roku 1921 tím, že na jedné straně zákonem z r. 1921 zavádí se diktatura ministerstva financí ve věcech výdajových, a na druhé straně byly utvořeny nové prameny ve formě daně z uhlí, daně z obratu a přizpůsobení tarifů, takže r. 1921 končí naše hospodářství přebytkem. Ale pokud jde o hospodářství národní, bylo třeba uvolniti veškerá hospodářství vázaná, která podlamovala produktivitu, to se stalo, a rok 1921 znamená aktivum obchodní bilance ve výši 5 miliard. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Tento příznivý vývoj byl přerván; nepravím, že by byl šel dále týmž tempem, poněvadž ohromná konjunktura poválečná, kde jsme všichni kupovali proto, že jsme byli vyhladověni a vyčerpáni, kdy se kupovalo z hotového, musila poklesnouti a musila ustoupiti vyčerpanosti finanční v celém světě. Musila se ukázati krise. Nejen tím, že stát měl anglickou půjčku, tím že naše platební bilance vykazovala onen vzmach a že byl v našem rozpočtu přebytek, nýbrž také tím, že hroutily se sousední měny a utíkající kapitál z Německa a z jiných sousedních států šel k nám a koncentroval se na naši korunu, na které chtěl vydělati, vyhnána byla naše koruna v r. 1922 v září na 19 centimů a konečně se udržela na výši dnešní.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP