Středa 10. prosince 1924

Začátek schůze ve 3 hod. 20 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

173 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři Habrman, dr. Hodža, inž. Novák, Srba, Šrámek.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 311. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolené na dnešní schůzi udělil jsem posl. J. Bečkovi, posl. Stivínovi, posl. dr. Dérerovi, posl. inž. Nečasovi, posl. Oktavcovi, posl. Hauptovi; na schůze od 10. do 12. t. m. posl. Schäferovi, posl. dr. Klimovi; na schůze od 5. do 12. t. m. posl. Schillerovi; dodatečně na schůzi dne 3. prosince t. r. posl. Trnobranskému a Netolickému; na schůze dne 3. a 4. prosince t. r. posl. Mlčochovi; na schůzi dne 4. prosince t. r. posl. Podzimkové, na schůzi dne 24. listopadu t. r. posl. dr. Korláthovi; na schůze dne 20., 21. a 25. listopadu t. r. posl. Kaderkovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí dodatečně za minulý týden omlouvá se posl. dr. Hanreich; dodatečně za týden mezi 302. až 306. schůzí posl. dr. Jabloniczký, na dnešní a zítřejší schůzi posl. Pastyřík chorobou.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Knejzlík, V. Mark a dr. Lelley.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám za jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Klub poslanců Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei vysílá do výboru zahraničního posl. Hackenberga za posl. Schweichharta; do výboru zásobovacího posl. Kaufmanna za posl. Hackenberga; do výboru imunitního posl. Pohla za posl. Beutela, do výboru iniciativního posl. Roschera za posl. dr. Holitschera a posl. Schustera za posl. Uhla, do výboru kulturního posl. Blatnou za posl. Deutschovou; do výboru zemědělského posl. Uhla za posl. Hackenberga; do výboru vyšetřovacího posl. Kirpalovou za posl. Blatnou a posl. Schillera za posl. Schweichharta; do výboru dopravního posl. Beutela za posl. Schustera.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vysílá do výboru zemědělského posl. Mašatu za posl. Tůmu.

Předseda: Z egyptské poslanecké sněmovny a senátu došla denním tiskem oznámená memoranda proti postupu Anglie v Egyptě.

V souvislosti s tím podal mně pan posl. Kreibich podle §u 70 jedn. řádu dotaz, v němž se táže, zda předsednictvo sněmovny vzalo protest egyptské poslanecké sněmovny na vědomí a jakým způsobem hodlá na tento protest odpověděti.

Sděluji panu posl. Kreibichovi, že jsem oba protesty - stejně jako předseda senátu - předložil k projednávání poslední společné schůzi předsednictev obou sněmoven. Předsednictva se usnesla učiniti v projednávané věci, jež je rázu vysoce mezinárodního, taková opatření, jež by byla v souhlase se zahraniční politikou republiky.

Státi se tak může ovšem teprve na základě výsledku setření, jež jest tu nutným předpokladem a není dosud skončeno.

Došly některé spisy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz:

posl. Zeminové, Špatného, Práška a spol. min. zemědělství, že se nedodržuje ministerské nařízení o přístupnosti lesů RČS,

posl. H. Bergmanna ministru financí o resoluci revisního úřednictva ministru financí,

posl. Matznera a druhů ministru vnitra, že se nevyplácejí pensijní požitky,

posl. dr. Lodgmana ministru veř. zdravotnictví a těles. výchovy o pensijních požitcích zemřelého obvodního lékaře Dr. Emila Reidla v Terezíně,

posl. inž. Junga ministru nár. obrany o smrtelném úrazu na jízdárně ve Vávrovicích.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4982. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za vydání posl. Tausika k trestnímu stíhání pro přečin urážky četnictva podle §§ 2, 4, 3, odst. II, č. 1 a 2 zák. čl. XLI z roku 1914.

4983. Zpráva výboru imunitního o žádosti soudní stolice v Užhorodě za vydání posl. Kurťaka k trestnímu stíhání pro přečin urážky na cti podle § 1, 2, 3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z roku 1914.

4984. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání posl. Tausika k trestnímu stíhání pro zločin vzpoury, vyzývání k trestním činům, pobuřování a pro přečin veřejné pomluvy.

4985. Zpráva výboru imunitního o žádosti sedrie v Levoči za vydání posl. Tausika k trestnímu stíhání pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky a přečin pomluvy podle §§ 1, 3, odst. II, bod 1 a 2 zák. čl. XLI z roku 1914.

4986. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. úřadu v Turč. Sv. Martině ze dne 31. října 1924 za vydání posl. Daruly k trestnímu stíhání pro uspořádání lidového shromáždění bez vrchnostenského povolení.

4987. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu ve Znojmě ze dne 12. listopadu 1924 za vydání posl. Merty k trestnímu stíhání pro přečin § 18, č. 1, 3, § 11, č. 2, zločin podle § 15, č. 5 zákona na ochranu republiky, přečin podle čl. IV a V zák. ze dne 17. prosince 1 862, č. 8 ř. z. z roku 1863, a pro přestupek podle § 488 resp. 491 tr. z.

4988. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. soudu v Opavě za vydání posl. dr. Schollicha k trestnímu stíhání pro přečin podle § 14, č. 3, 5 zákona na ochranu republiky.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány některé interpelace.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4952. Interpelace:

I. posl. J. Mayera a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení spisku, jejž vydal Reichslandbund v Berlíně;

II. posl. dr. Jabloniczkého a druhů ministrovi nár. obrany a ministrovi vnitra o protizákonném ubytování vojska v obcích Biskupice, Muckendorf a Fragendorf;

III. posl. Kostky, dr. Kafky a druhů vládě o zadávání státních staveb v Mostu;

IV. posl. dr. Kafky, Kostky a druhů vládě o protizákonném výnosu primátora města Prahy dr. Baxy;

V. posl. dr. Brunara a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení čísla 71. časopisu "Brünner Montagsblatt";

VI. posl. dr. Dérera, Hrušovského, dr. Šrobára a súdr. min. predsedovi a ministru vecí zahraničných vo veci predlohy maďarskej vlády o sriadení snemovní velmožov;

VII. posl. dr. Lodgmana a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o ustanovení Hanuše Grimma ve státních dílnách pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře Sv. Kateřiny;

VIII. posl. dr. Raddy a druhů ministrovi vnitra, jak volební soud vyřizuje stížnosti;

IX. posl. Krause a druhů ministrovi železnic o nových nehodách na československých státních drahách a o dopravních poměrech na Ústecko-Teplické dráze;

X. posl. Skaláka a soudr. ministrovi vnitra o konfiskaci překladu anglické brožury R. G. Ingersolla "O bibli, bájích a zázracích";

XI. posl. Hlinku a spol. ministrovi školstva a nár. osvety, vo veci bratislavskej univerzity;

XII. posl. Hlinku a spol. ministrům školstva a nár. osvety, zahraničia a zdravotnictva o sociálnom položení bratislavského slovenského študentstva a zvlášt o vysokoškolskom internátě, študenskom zdravotnom ústave a o štipendiach;

XIII. posl. Tománka a spol. ministrovi školstva a nár. osvety ohladom napadného preloženia slovenských profesorov na maďarské ústavy;

XIV. posl. Siváka a spol. ministrovi školstva a nár. osvety vo veci riešenia divadelnej otázky na Slovensku v smysle slovenskom;

XV. posl. dr. Labaya a spol. vláde pre nespravodlivé prevadzanie pozemkovej reformy v Madočanoch;

XVI. posl. dr. Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení olomouckého časopisu "Mährisches Montagsblatt" z 15. listopadu t. r.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány odpovědi:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

4938. Odpovědi:

I. min. financí na interp. posl. Kostky, dr. Kafky a druhů o dani z příjmu držitelů předválečných rent (tisk 4748/VI),

II. min. s plnou mocou pre správu Slovenska na interpelláciu posl. dr. Lelleyho a spol. o bezzákonom sužovaní obecenstva okresným náčelníkom v Nových Zámkoch (tisk 4297/II),

III. min. vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. dr. Jabloniczkého a soudr. o mylném výkladě zákona a protizákonném nařízení okresního náčelníka v Levicích, kterými porušuje (ukrivďuje) právo volného používání jazyka menšin (tisk 4515/I),

IV. min. vnitra a soc. péče a min. s plnou mocí pro správu Slovenska na interp. posl. dr. Körmendy-Ékesa a druhů o opožděném uveřejnění důležitého upozornění pro americké vystěhovalce policejním ředitelstvím v Košicích (tisk 4085/XVII),

V. min. s plnou mocou pre správu Slovenska a min. školstva a nár. osvety na interp. posl. dr. Lelleyho a súdr. pre krivdy spáchaně na školách v Hornom a Dolnom Ďurade a v Malom Dekeneši (tisk 4152/XII),

VI. min. vnitra na interp. posl. dr. Schollicha a druhů, že novojičínská okresní politická správa protizákonně předpisuje poplatky (tisk 4748/XII),

VII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr. Spiny, dr. Schollicha, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů o rušení něm. středních škol (tisk 4858) a interp. posl. Schäfera, Hoffmanna, Deutschové, Beutela, Roschera a druhů v téže věci (tisk 4859),

VIII. min. vnitra na interp. posl. dr. Keibla, Krause a druhů o složení rumburské okresní správní komise (tisk 4462/I),

IX. min. vnitra na interp. posl. dr. Lodgmana a druhů o předčasném provedení trestu vězení v policejním řízení (tisk 4824/III),

X. min. vnitra na interp. posl. Patzela a druhů, že novojičínská okresní politická správa protizákonně užívá tax za prodloužení policejní hodiny uzavírací (tisk 4748/XIH),

XI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dr. Spiny, dr. Schollicha, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů o jazykové otázce místních školních rad (tisk 4515/X),

XII. min. vnitra na interp. posl. Hakena a soudr. o novém řádění pražské policie proti pokrokovému a socialistickému studentstvu (tisk 4392),

XIII. min. veřejných prací na interp. posl. Hellera, Kaisera, Schuberta a druhů o nezaslouženém snížení hornických zaopatřovacích požitků v gelnickém údolí (tisk 4824/IV),

XIV. min. vnitra na interp. posl. dr. Lodgmana a druhů, že ministerstvo vnitra nevyřizuje odvoláni (tisk 4793/I),

XV. min. vnitra na interp. posl. dr. Lodgmana a druhů o přejmenování Adlerdörfel (Vorličky) v Orličky (Worlička) (tisk 4551/III),

XVI. min. vnitra na interp. posl. dr. Lodgmana a druhů o tom, že ministerstvo vnitra odepírá právní moc (tisk 4748/IV).

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 302. až 304. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh posl. dr. Keibla a druhů na vydání zákona upravujícího péči o bývalé válečné zajatce (tisk 4989).

Výboru imunitnímu přikazuji tyto žádosti:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

kraj. soudu v Chebu ze dne 4. prosince 1924, č. Nt 444 a/24-2 za souhlas k trest. stíhání posl. J. Fischera pro přečin podle § 1 4, č. 5 zákona na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí na shromáždění dne 5. října 1924 v Žluticích (č. 550 im.),

soudní stolice v Užhorodě ze dne 19. listopadu 1924, č. pres. 5205/24, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 4. prosince 1924, č. 16.305/24, za vydání posl. Hakena k trest. stíhání pro zločin podle § 15, č. 3, přečin podle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky, jichž se dopustil řečí na schůzi dne 14. srpna 1924 ve Svaljavě (č. 542 im.).

Předseda: Zápis o 307. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen, a poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jedn. řádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn.

Přejdeme k pořadu schůze, a to k 1. jeho odstavci, jímž je:

1. Zpráva výboru zemědělského k vládnímu návrhu zákona (tisk 4923), kterým se doplňuje a částečně mění zákon ze dne 17. února 1922, čís. 68 Sb. z. a n., o úpravě užívání pozemků v Podkarpatské Rusi za podíl jich naturálního výnosu (tisk 4937).

Zpravodajem je p. posl. Dubický. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Když v září t. r. přijalo Národní shromáždění osnovu zákona o prodloužení drobných zemědělských pachtů v Podkarpatské Rusi o další 2 roky, došly z Podkarpatské Rusi žádosti, aby podobným způsobem vyřešila se otázka tak zv. pachtů naturálních. Podstata naturálního či podílového pachtu záleží v tom, že majitel půdy - ve většině případů je to v Podkarpatské Rusi velkostatkář - dává do pachtu nebo jinakého užívání část svých pozemků drobným zemědělcům nebo bezzemkům a dělí se s nimi o výsledek sklizně. Podíly na této sklizni, na př. 1/4 nebo 1/2, jsou různé podle toho, o jaký pozemek jde, a podle toho, kdo dává osivo, potahy atd.

Zkušenost ukázala, že při těchto pachtech které mají tolik variací, zpravidla pachtýři pochodí velmi špatně, hlavně proto, že jejich podíl na sklizni nebyl úměrný jejich práci a vůbec tomu, co věnovali na obdělání pozemků a docílení sklizně. Proto bylo již roku 1921 voláno po spravedlivé úpravě těchto poměrů na Podkarpatské Rusi. Vládním nařízením z r. 1921 byly tyto poměry upraveny pro sklizeň r. 1921 a současně bylo učiněno opatření, aby tyto nejrůznější poměry pachtovní a užívací mohly býti přeměněny na pravidelné pachty peněžní. To se stalo předpisem, že kdo byl pachtýřem nebo podpachtýřem nebo jiným uživatelem ve sklizňovém roce 1921, mohl do 30. září 1921 podati soudu oznámení, že si chce pozemek nadále ponechati pro pachtovní rok 1921/22, a že v takovémto případě vzniká mezi oběma stranami poměr pachtovní; s tímto oznámením mohla býti spojena současně přihláška, že pachtovné bude plněno na zásadě pachtu peněžního. Lhůta reklamační byla později prodloužena do konce listopadu 1921 a pak, když došlo k úpravě těchto poměrů ve formě zákona z roku 1922, dána byla možnost podati oznámení po případě přihlášku do konce dubna 1922. Zároveň stanovil zákon, že mlčením pachtýřovým prodlužuje se pachtovní jeho poměr na rok 1922/23 a na rok 1923/24. Přes opětovné prodlužování této lhůty bylo pohříchu výhody tohoto zákona využitkováno velmi málo.

V zemědělském výboru zejména zástupce Podkarpatské Rusi konstatoval podle zpráv výboru o provádění této pozemkové reformy, že podle přibližných odhadů činí v Podkarpatské Rusi výměr půdy, který je v naturálním pachtu, kolem 63.000 katastrálních jiter. Podle dřívějších, tedy dosavadních, zákonů žádána byla přeměna naturálních pachtů na peněžní v rozloze 15.352 kat. jiter, z čehož bylo toto právo uznáno na rozloze pouze 4.521 kat. jiter. Z toho je viděti, že většina drobných lidí buďto z neznalosti zákona nebo z jiných důvodů dobrodiní tohoto zákona nevyužila. Naskytla se proto otázka, má-li v Podkarpatské Rusi dojíti k nové obnově pachtu a v jakém rozsahu. Hospodářské a sociální poměry v Podkarpatské Rusi plně odůvodňují nutnost, aby bezzemkům a drobným zemědělcům do 24 katastrálních jiter vlastní nebo pachtované půdy byla dána možnost, aby mohli za snesitelných podmínek dále hospodařiti na příslušných pozemcích a aby nebyli, pokud jde o úplatu, tedy pachtovné, vykořisťováni nepoměrně vysokým pachtovným.

K žádostem projeveným z Podkarpatské Rusi uznal zemědělský výbor za spravedlivé, aby okruh osob, které dosud používaly výhod zákona, byl rozšířen, a to na osoby, které promeškaly dřívější přihlašovací lhůtu z jakýchkoli důvodů. Tyto osoby mohou podle tohoto zákona použíti výhod, ovšem jen tehdy, jestliže nebyl pozemek v mezičase dán do pachtu nebo podpachtu třetí osobě, malodomkářské nebo bezzemkové. Šlo by totiž příliš daleko, kdyby třetí osoby, které užívaly pozemku třeba několik let, musily ustoupiti tomu, kdo již několik roků na pozemku nehospodařil.

Obnova pachtu prodlužuje se podle tohoto zákona na další dva roky. Řízení je velmi jednoduché. Stačí písemné nebo protokolární oznámení u soudu a je věcí soudu, aby doručil oznámení druhé smluvní straně, to je majiteli, velkostatkáři. S oznámením tímto možno spojiti zároveň reklamaci placení pachtovného v penězích, pokud se ovšem strany vzájemně nedohodnou na jiném způsobu.

O námitkách vlastníkových proti obnově pachtu v Podkarpatské Rusi a vůbec o všech sporech, vyplývajících z těchto poměrů, rozhodují soudy podle zásady řízení nesporné o. Aby tato ustanovení v zákoně byla co nejjasnější, aby nebylo naprosto žádných pochybností, že dikce čísla 2 v článku I vztahuje se na pachtovné roky 1924/25 a 1925/26, což ostatně vyplývá z důvodové zprávy, navrhuji zároveň jako zpravodaj, aby vsunuta byla do zmíněného čísla 2 článku I za slovo "mohou" slova "s účinky pro pachtovní roky 1924/25 a 1925/26."

Navrhuji jménem zemědělského výboru, aby tomuto zákonu dostalo se ústavního schválení ve znění podle zprávy výborové s doplňkem, který jsem právě uvedl. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo zapsanému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo zapsanému řečníku, jímž je p. posl. Koudelka.

Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Zákon, který dnes projednáváme, je opravou zákona, který měl zlepšiti pachtovní poměry v zemědělství na Podkarpatské Rusi. Byl vydán zůstal však z největší míry na papíře. Bylo konstatováno v zemědělském výboru i zde panem referentem, že sotva 1/3 těch, kterým tento zákon měl přinésti dobro, zákona použila, a že velká většina ostatních z nejrůznějších příčin z dobrodiní tohoto zákona byla vyloučena. A tak panují na Podkarpatské Rusi dodnes ony středověké poměry, při nichž vlastník pozemku dělí se s pachtýřem o užitek, dosažený na propachtovaném pozemku, z jedné poloviny i ze dvou třetin, se všemi nepříznivými následky.

Myslím, že to byla hospodářská zaostalost Podkarpatské Rusi, která způsobila, že dobrý zákon zůstal pouze dobrým úmyslem zákonodárcovým, a že bude ještě dlouho trvati, než vývoj hospodářských poměrů na Podkarpatské Rusi přivede nás od hospodaření naturálního k hospodaření peněžnímu. Péče o to, aby tyto poměry, pro malého zemědělce podkarpatoruského tak smutné a tak tíživé, byly upraveny, musí býti jednou z předních péčí o hospodářské povznesení Podkarpatské Rusi. Je toho třeba.

Jsou mnozí, kteří pochybují, že je tu vážné úsilí o řešení těžkých a trudných otázek, tížících karpatoruský lid. Bude-li třeba změny režimu, aby toto vážné úsilí zde bylo, je to lhostejno. Musíme o to usilovati, chceme-li, aby lidu na Podkarpatské Rusi bylo lépe, a aby i takový zákon, který tu vydáváme, byl podkarpatoruskému lidu ke skutečnému prospěchu. Zákon tento je zákonem dobré vůle. V zemědělském výboru nikterak jsme se nebránili přijetí dobrých návrhů, třeba oposičních.

Apeluji zde na veřejnou správu Podkarpatské Rusi, aby pokládala za svou povinnost dobrodiní tohoto využíti pro chudý podkarpatský lid jak možno nejvíce. Je to povinností všech, které tam republika vyslala, jako je naší všeobecnou povinností postarati se všemi silami, aby hospodářské povznesení Podkarpatské Rusi nezůstalo pouhým heslem, nýbrž aby se co nejdříve stalo praktickou skutečností.

Jest však třeba obrátiti pozornost na pachtovní poměry v zemědělství i v zemích ostatních. Nikde snad není v poměrech našich taková anarchie, jako právě v právních poměrech k půdě. Pouze v Čechách lze odhadnouti osoby hospodařící na pachtované buď vůbec anebo převážně pachtované - půdě na nejméně 100 tisíc osob. V republice je těchto osob nejméně kol 200 tisíc. Jde tu tedy o velikou plochu zemědělství věnovanou, která je v hospodaření osob, které jsou k půdě pouze v poměru pachtovním. Máme část pachtů upravených podle §u 63 přídělového zákona a podle zákona, kterým jsme pachty tyto prodlužovali. Máme dále soubor zákonů o ochraně drobných zemědělských pachtýřů, ale oba tyto zákony, všechna tato opatření postihují pouze část tohoto velikého pachtýřstva na půdě, které v republice máme. Velká většina zemědělských pachtů jsou pachty svobodné, v poměrech naprosto anarchických. Tu je třeba nápravy! Je třeba upraviti především poměr pachtýřský, je dále třeba upraviti pachtovné a je třeba upraviti řadu otázek, které s tím souvisí.

Žádáme-li to, ozývají se proti nám námitky především zásadního rázu. Zdůrazňuje se proti nám zejména zásada neomezovati soukromé vlastnictví k půdě. Říká se nám, že soukromé vlastnictví k půdě má podklad praktický a že jen ten, kdo půdu má ve svém vlastnictví, může ji míti rád a se zdarem a s péčí na ní hospodaří. Jsou tu dále námitky politické, že ochrana drobných pachtýřů je politikou proti střednímu zemědělskému stavu.

Ani jedna ani druhá námitka neobstojí, zkoumáme-li je objektivně. Jestli vlastnictví k půdě je podstatnou podmínkou zdaru hospodaření na půdě, pak se ptám, co tedy je zárukou zdárného hospodaření na půdě pro ty, jimž ona nepatří, kteří jsou na ní pouhými pachtýři? Jen v Čechách je na 100 tisíc pachtýřů a osob, které hospodaří převážně na půdě pachtované. Co je váže k této půdě? Či jen karabáč majitelů pozemků? Velectění pánové! Což u těchto lidí, kterých máme v republice, jak jsem pravil, 200 tisíc, důvod vlastnictví, důvod jistoty v jejich hospodaření na půdě neplatí? Velectění pánové! A tak se tu obrací tento argument liberalismu proti těm, kdož ho užívají. Jestli je pravda, že jen právní forma vlastnictví k půdě zabezpečuje zdar hospodaření na půdě, pak nemůžeme ponechati ten veliký počet pachtovních poměrů v zemědělství vez jakéhokoli zřetele a bez jakékoliv úpravy.

Pachtýř hodnotí půdu zpachtovanou, a co má za to? Nic než zvyšování pachtovného. Čím je pozemek lepší - a to je zásluhou pachtýřovou - tím více se žádá z něho pachtovného. Mluvíme o povznesení zemědělské výroby, a kdo si vzpomene, že nejvíce pozemků je zničeno, devastováno nejistotou v pachtovních poměrech, kdo si vzpomene, že krátká doba pachtovní, někdy jeden, dva až tři roky, způsobuje nejistotu v pachtovních poměrech a vede k vykořisťování pozemků stejně tak, jako velmi často k ruinování drobného pachtýře zemědělského, který investoval v očekávání, že mu pozemek nadále zůstane v pachtu? Říká se, že střední stav zemědělský je ohrožen úpravou pachtovních poměrů. Slyšeli jsme v rozpočtové debatě zde velmi mnoho krásných slov, jak by se stát měl chovati k středním zemědělcům, aby dělal dobrou, praktickou a spravedlivou politiku.

Velectění pánové! Ačkoliv jsem toho názoru, že je třeba upraviti pachtýřské poměry zemědělské vůbec v jejich všeobecnosti, bez zřetele, jde-li o malého či velkého pachtýře, soudím, že chceme-li dělati zemědělskou politiku, která by zemědělcům prospívala, nemůžeme basírovati na malé menšině středních a velkých zemědělců, nýbrž naše zemědělská politika musí býti politikou veskrze demokratickou, politikou pro malé zemědělce.

V knize dr. Voženílka, tedy agrárníka, naleznete údaje o rozdělení pozemkového vlastnictví v historických zemích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Držitelé pozemků ve výměře od 1/2 až do 20 ha, tedy ti malí, činí obrovský počet 1,424.748 držitelů zemědělských podniků z celkového počtu 1,483.043 vlastníků půdy; tedy ohromnou, zdrcující většinu! (Posl. Hálek: To jsou sedláci!) Nikoliv, to nejsou sedláci; naše oficielní statistika rozlišuje zemědělské držebnosti na malé, střední a velké. Do malých počítá usedlosti do 20 ha. (Posl. Vrány: Vy také?) My také! Na Kolínsku zemědělec s 20ha jistě není žádným domkářem, to je sedlák, ale na Podkarpatské Rusi, na českém jihu, na Šumavě, tam takový zemědělec s 20 ha není žádný boháč, žádný statkář. (Posl. Hálek: Je to chudák proti vám!) Střední zemědělci jsou podle naší statistiky a podle naší všeobecné praxe zemědělci od 20 do 100 ha. Prosím, přidám ještě. Řeknu, že do těchto středních, které tu pan kol. Bergman hájí, patří i zemědělci, kteří mají až 200 ha pozemků. Velectění pánové! A těchto středních, tedy s výměrou od 20 do 200 ha půdy jest v českých zemích pouze 57.120 z celkového počtu zemědělských držitelů 1,483.000! Držitelů velkých, s výměrou od 200 ha výše, jest u nás v historických zemích pouze 1118. Kdo tedy hájí politiku středních sedláků, politiku středních stavů, ten hájí zájmy 57.000 zemědělských držitelů proti 1 1/2 mil. drobných zemědělců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku!

Velectění pánové! Tak je tomu i s hlediska zájmů samého zemědělství. Co se nyní u nás děje v ohledu pachtovném, to je zrovna kapitola pro státního návladního. Lichva s pozemky bují za bílého dne, za klidného přihlížení úřadů, majících péči o zdar zemědělské produkce. Uvedu jen některé případy. Tak při veřejné dražbě kostelního pozemku kostela malotického bylo 82 arů půdy vydraženo za 2870 Kč ročního pachtovného. Z pozemků v Dolních Chvalinách na okresu kouřimském, náležející majiteli realit, který jakživ nehospodařil a hospodařiti nebude, pachtuje se za 2.500 Kč jeden hektar; a prosím, v obou případech je to čisté pachtovné. Pachtýř je povinen zaplatiti mimo ně ještě všechny daně, poplatky, všechny přirážky, krátce a dobře všechna břemena, která majiteli pozemků kýmkoliv budou z tohoto pozemku předepsána.

Velectění pánové a dámy! Nerespektuje se ani ustanovení zákona na ochranu drobných pachtýřů. Dali jsme do poslední novely zákona o ochraně drobných zemědělských pachtýřů ustanovení, že pozemky korporací, které se stávají svobodnými ve smyslu této novely, musejí býti na nadcházející dva roky pachtovány veřejnou dražbou, i když před tím byly pachtovány jiným způsobem. Tu jde především o pozemky církevní a já, velectění pánové, hned konstatuji, že zákon, který má za účel omeziti naturální pachtovné v zemědělství, měl by býti vydán i pro historické země a Slovensko, poněvadž poslední novela zákona o ochraně drobných pachtýřů zemědělských způsobila nám, že nyní faráři dávají své pozemky, nebo pozemky jimi užívané, jinému k obhospodařování s podmínkou, že pachtýř bude se s nimi děliti o výnos. Je to pacht na polovic, někdy je to ještě nepříznivější. (Posl. Hlinka: To není pravda!) Pane kolego Hlinko, kolega Skotek z Růžomberku zde v rozpočtové debatě uvedl velmi pěkně, jaké pachtýřské poměry zavládají na beneficiu, kterého vy užíváte. (Posl. Hlinka: To je luterán!) Luterán, neluterán, to nemá s pachtýřskými poměry nic co dělati. Kdyby někdo žádal právě od římsko-katolických kněží nějakých ohledů vůči zemědělským drobným pachtýřům, to, myslím, žádal by mnoho. Mám zde přípis, který napsal také římskokatolický farář. Malí lidé stěžují si na to, že podle zákona farář nepachtuje pozemky jím užívané veřejnou dražbou. Podali stížnost k úřadu. Okresní správa politická poslala tuto stížnost k vyjádření faráři a tento katolický kněz píše takovýmto ušlechtilým způsobem těmto svým osadníkům: "K stížnosti uvnitř uvedené odpovídám, že dělá-li nevědomého stěžovatel, ví to buď jeho inspirátor nebo vykonavatel, že podle zákona mám právo uvedené pozemky beneficia pronajmouti způsobem, jakým chci a komu chci.

Mimochodem ještě dodávám, že stěžovatelé pachtýři nebývali a že 4 ostatní, za něž snad stížnost mluví, od r. 1910, tedy za dobu pro pronajimatele nejkritičtější, z nich už dosti vytěžili. Ať si zase "pomohou" drobní pachtýři jiní."

Prosím, pomohli-li si drobní pachtýři na církevních pozemcích, nepomohli si prací pana faráře, nýbrž svou vlastní prací a svým vlastním přičiněním (Tak jest!) a proto je nešlechetné, jestliže je jim to vyčítáno, poněvadž oni nemají z tohoto svého pachtu nic, než mozolovité ruce, kdežto beneficiát, farář, má z toho pachtu přímý peněžitý užitek.

Opakuji, že máme v našich pachtýřských poměrech v zemědělství hotovou anarchii a že je třeba vydání řádného pachtýřského zákona, který by tyto poměry upravil moderním způsobem s ohledem na sociální povinnosti státu, který by upravil tuto otázku se zřetelem na produkci zemědělskou a který by upravil tuto otázku také tak, aby nebyly zbytečně ničeny existence malých drobných zemědělských pachtýřů.

Zdůrazňuji zde na konec: Musíme žádati, aby ministerstvo zemědělství dalo poukaz úřadům, aby dbaly, aby poslední novela zákona o drobných zemědělských pachtech byla také prakticky prováděna a aby se dobrý úmysl zákonodárcův netříštil o sobectví propachtovatelů půdy a neporozumění okresních politických správ. Pokládám za ne zrovna rozumné, jestliže okresní politická správa, která sama má zakročiti, pošle stížnost, kterou jí v důvěře ve spravedlivé vyřízení pošleme, na vyjádření tomu, proti němuž stížnost je namířena. Je věcí úřadu, aby věc vyšetřil a zjednal také po zákonu nápravu.

Budeme hlasovati pro tento zákon, očekávajíce od něho prospěch pro drobné zemědělce na Podkarpatské Rusi; očekáváme však také, že se stane podnětem ke všeobecné generální úpravě desolátních pachtýřských poměrů, které svrchovaně vyžadují nápravy. Doufám, že tím splatí republika nejen svůj duh k této velké vrstvě zemědělských držitelů a zemědělců, nýbrž že tu také učiní vhodná opatření v zájmu zemědělské produkce a opatření, k nimž z důvodů sociálních vůči těmto nejchudším v zemědělství je povinna. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Gagatko.

Posl. dr. Gagatko (rusky):

Slavná sněmovno! Máme před sebou návrh zákona o zákonných opatřeních, jimiž má býti chráněno naše obyvatelstvo, které za podíl naturálního výnosu zdělává cizí půdu. Přihlédneme-li k hospodářským a hmotným poměrům na Podkarpatské Rusi, musíme zjistiti, že naše obyvatelstvo bylo přivedeno politikou maďarských feudálů do skutečné žebroty. Pozemková politika maďarské vlády směřovala k tomu, aby naše obyvatelstvo bylo zbaveno své půdy, aby jako selský proletariát bylo úplně závislé na statkářích, na maďarských feudálech a aby se takto jejich snaha, snaha po odnárodnění a po úplném zotročení našeho národa provedla tím rychleji a úspěšněji. Půda, jež byla úrodná, půda nad Dunajem a Tisou, přecházela zvolna, avšak neustále od ruských sedláků do rukou neruského živlu. Tito ruští sedláci byli zatlačeni na vrcholky Karpatských hor, a nenalézajíce tam možnosti, aby mohli žíti, byli úplně odkázáni na milost maďarských velmožů, které se jim dostávalo od těchto velmožů na jaře a v létě ve formě přihlášek na sezonní práce na maďarských rovinách. Obyvatelstvo, mezi nímž stále řádí hlad, pro těžké podmínky svého života hledělo se spasiti jak mohlo. Skoro polovice našeho obyvatelstva byla donucena odejíti daleko za moře do Ameriky, aby tam vydělávala na kousek chleba a podporovala svou rodinu a své příbuzné v staré vlasti. Ti pak, kdo zůstali doma, čekali pouze, aby jakýmkoliv způsobem dostali aspoň nepatrný kousek půdy, aby na něm mohli v létě něco skliditi a tak se zabezpečiti na zimu. A tento neobyčejně těžký hospodářský stav byl příčinou, že naše obyvatelstvo přijímalo práci na pozemcích maďarských pánů také za jednu desítinu přírodních plodů a v lepším případě za jednu třetinu. Jest pochopitelné, že, aby dostali pozemky i za tak těžkých podmínek, musili úplně poslouchati rozkazů těch, jimž země patřila.

Zákon č. 68 z r. 1922 napravil poněkud starou nespravedlnost a vzal v ochranu náš selský proletariát. Avšak ani tento zákon nebyl u nás na Podkarpatské Rusi prováděn všude tak, jak býti měl. Každý okresní náčelník i každý župan vykládal tento zákon sám, jak se mu líbilo, jsa závislý na vlivu bohatých statkářů v onom okresu. Avšak z tohoto zákona nemělo obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi většího užitku také proto, že pro velice krátkou lhůtu nemohlo včas podati žádosti, aby jim tyto pozemky byly ponechány v pachtu. Tento návrh prodlužuje platnost zákona č. 68 a umožňuje těm, kteří nepoužili zákona č. 68, aby dostali do užívání pozemky, půdu, na které měli dříve nárok nebo jej mají nyní.

Já jsem skutečně vděčen kolegům ze zemědělského výboru, kteří se v poslední chvíli postarali, aby bylo přihlíženo k těžkým poměrům na Podkarpatské Rusi, aby byl zlepšen předložený návrh zákona, a zvláště souhlasili s tím, aby lhůta pro přihlášky pachtu byla odložena na celý měsíc. Tak byl podán názorný důkaz našemu obyvatelstvu, že jeho osud není nám lhostejný, že podle svých sil a možností jsme ochotni napraviti nespravedlnosti, které se u nás nahromadily v dlouhých, dlouhých časech otroctví našeho obyvatelstva v rukou maďarských magnátů.

Avšak mluvě o tomto návrhu zákona, musím se zmíniti o četných nedostatcích zemědělské politiky u nás na Podkarpatské Rusi. Ukáži na příklad na pozemkovou reformu. Obyvatelstvo, které nemělo a nemá pozemků, očekávalo, že pozemková reforma na Podkarpatské Rusi bude provedena bez ohledu na zájmy bohatých, a jen výlučně v zájmu chudých vrstev obyvatelstva. Avšak to, co bylo uděláno ve věcech pozemkové reformy, souhlasilo s předpisy zákona jen v prvních dobách, když pozemkový úřad skutečně hleděl sestaviti komise ve vesnicích a rozděliti statkářské pozemky prozatím v nájem těm, kteří měli nedostatek. Avšak brzy i tyto selské komise zákonů o pozemkové reformě zneužívaly. Členové komise pamatovali především na sebe sami a na ty, kdož země potřebovali, pamatovati nechtěli, neboť jednali bez kontroly úřadu.

I pozemkový úřad velice brzy dělal ústupky těm, kdož měli peníze, kdož měli bohatství, vliv a moc. Z celého majetku statkáře Schönborna sotva 10.000 jiter pozemků bylo rozděleno mezi lid. Všechny jiné pozemky se dnes prodávají z volné ruky se souhlasem pozemkového úřadu v Praze a jeho odbočky v Užhorodě. Poslední dobou se u nás skorem nestydatě překročuje zákon o pozemkové reformě a chudý člověk, mající nedostatek půdy, nemůže nikterak dostati kousku země. A nemůže dostati kousku země buď proto, že ho k tomu nepřipustí poradní sbory, sestavené ve vesnicích z bohatších rolníků, nebo proto, že pozemky musí zaplatiti hotově, a to tak draze, že se dnes ani jeden sedlák neodváží koupiti pozemky, nemá-li hotových peněz. On ví, že kupuje-li draze a na úvěr, může učiniti úpadek a ztratiti i to své malé hospodářství, které již má. U nás se pozemky Schönbornovi prodávají po 3000 a více za katastrální jitro, při čemž rozliční prostředníci vydělávají ohromné miliony. Pozemková reforma nepřinesla tedy u nás toho, co čekal náš lid, a to také proto, že se zřizuje příliš mnoho tak zvaných "zbytkových statků", že se příliš usilovně provádí kolonisace cizích živlů a že se této kolonisace místní obyvatelstvo nemůže nikterak zúčastniti pro nedostatek peněz a kapitálu. Mimo to tato pozemková reforma nemůže přinésti u nás užitku také z toho důvodu, že se nepomyslilo na úvěr pro ty, kdož úvěru potřebují. Na Podkarpatské Rusi jen privilegovaní lidé mohou dostati státní podporu. Jen oni mohou tedy zřizovati v okolí nová hospodářství. Nelze se tedy diviti, že se u nás při takové politice pozemkového úřadu nikterak nezmenšil hlad po půdě.

U nás dále i obyvatelstvo, které nenalézá dnes výdělku doma a nepouští se za hranice na maďarské roviny na sezonní práce, hledá tak jako i dříve před pozemkovou reformou způsob výživy, aby nemusilo umříti hladem. Volá o pomoc a v kritických chvílích také násilím začíná chrániti svou zemi a svoje životní zájmy. Tím tedy, strachem před smrtí hladem, před zítřejším těžkým a černým dnem můžeme si vysvětliti krvavé události, které se staly v Tereblje, ve Svaljavě, v Poljaně a v jiných vesnicích. Ujišťuji vás, že jestliže se nestane náprava ve věci pozemkové reformy na Podkarpatské Rusi, takové události nejen že nepřestanou, nýbrž budou častější než dosud. Hlad jest přece zlým rádcem. Kde jest hlad, tam obyvatelstvo říká: "Mně jest úplně lhostejné, zemru-li zítra v mukách hladem či zemru-li dnes v obraně svého kousku země," jenž, mimochodem řečeno, byl mu odňat nezákonitě.

Dělá-li se v pozemkové reformě mnoho omylů, vychází-li se vstříc bohatým statkářům a nepřihlíží-li se k zájmům chudého obyvatelstva, pak v lesním hospodářství se po této stránce páše zločin. Na Podkarpatské Rusi, kde jest 360.000 ha lesů, vyhledává dnes lesní správa kousky země, na kterých před 30 až 40 lety ještě byl les a dnes tyto nepatrné pozemky jsou již proměněny v orná pole, a nuceně se zalesňují, aby se takto nezničila lesní kultura. Avšak na Podkarpatské Rusi - myslím - jest tak mnoho lesů, že kdyby polovice z nich byla vykácena, zvláště na místech, která mohou býti přeměněna v úrodnou zemi, nebylo by úbytku ani pro naše obyvatelstvo, ani pro stát. Byly i snahy odlesňovati některé pozemky, avšak tyto snahy na Podkarpatské Rusi jaksi ustaly, naopak, dnes jsou naše vesnice tak stísněny, že státní les sahá přímo do dvora a do domů obyvatelstva. Že náš zemědělský dělník nemůže pustiti ani slepice ani prasátka, že sám nemůže vyjíti z chýše, aby nevstoupil do státního, tak zvaného "kinčtárského" lesa, o tom lesní správa nechce věděti. Za rušení držby, za domnělé škody v těchto lesích se sypou tresty na obyvatelstvo, a lesy, které by měly býti přímo požehnáním naší země, pro bezohlednou politiku lesní správy staly se kletbou pro našeho sedláka.

Po této stránce by měla rozhodně nastoupiti radikální změna k lepšímu, měly by se přehlédnouti platné zákony o ochraně lesa a měla by následovati nevyhnutelná reforma v lesním hospodářství.

Doufaje, že tento zde předložený návrh zákona bude ukazatelem, jak dlužno na Podkarpatské Rusi napravovati staré zlo, a věře, že se vůbec zrekapituluje a napraví zemědělská politika na Podkarpatské Rusi, budu hlasovati pro tento návrh zákona. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaného resolučního návrhu.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Resoluce posl. Koudelky, Dubického, Mikuláše, Šamalíka a druhů:

Vláda se vybízí, aby v nejbližší době předložila osnovu zákona pachtýřského k ústavnímu projednání, ve které budiž řešena i otázka naturálního pachtu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP