Drahota by mohla klesnouti, kdyby vláda zrušila povolovací zřízení, jehož se používá k tomu, aby se udržovaly vysoké ceny různého zboží. Dále by vláda musila přestati prosazovati myšlenku zavedení obilních cel a povoliti dovoz všech životních potřeb bez jakýchkoliv výhrad a poplatků. Agrární cla nezachrání střední a malé rolníky před úplnou proletarisací, ale byla by novým zdrojem příjmů velkoproducentů a novou těžkou nepřímou daní, jejíž tíže by se sesula na bedra nemajetných konsumentů. Malým rolníkům a domkářům by uškodila a při dosti malé živelní pohromě by je vyhnala z jejich majetků. Kdo vyrábí pro svoji spotřebu, nemá zájmu na vysokých cenách životních potřeb.
Vydatným prostředkem proti drahotě je požadavek celoříšského sjezdu závodních výborů a rad, aby všechny průmyslové podniky podléhaly kontrole závodních výborů a zástupců státu. Touto kontrolou by se docílilo znemožnění lichvy.
Jak lichva řádí, toho je dokladem čistý zisk akciového smíchovského pivovaru, vykázaný na valné hromadě 16. t. m. v částce 3,434.177 Kč. Akcionáři se podělili 73 1/3 % dividendou. To je příklad, který řve. Páni pivovarníci se ještě před krátkou dobou usnesli na zvýšení cen piva. Podobné zisky vykazují cukrovarníci, lihovarníci, uhlobaroni, železárny, co zatím jejich dělnictvo trpí hlad a chodí otrhané a s nímž se o každý haléř mzdy hašteří.
Daň z obratu, rozpočtena na 1590 mil. Kč, by měla zmizeti. Tato daň je vlastním dítkem drahoty. Podchycuje prvovýrobu a vleče se jako stvůra až ke konsumentu. Konečně vykoná své zhoubné dílo v kuchyni dělnické a maloúřednické ženy. Tato daň by měla býti nahrazena vydatně vzestupnou daní z příjmu, u níž by existenční minimum bylo pro svobodné občany 12.000 Kč, pro ženaté 18.000 Kč. Počínaje od tohoto daně prostého minima měla by silně stoupati, aby se tím zabránilo hromadění kapitálu, který se ze země vyváží a nemůže býti použit pro vnitrostátní potřebu.
Dělníci poznávají, že proti drahotě a nezaměstnanosti je nutno seřaditi se do jednotných, třídně vědomých odborových organisací a pomocí těchto bojovati za zvýšení mezd a změn nynějšího nepořádku v lepší a vyšší společenský řád. Dělnictvo neopustí svůj třídní boj, nemůže ho opustiti. Strana komunistická staví se v čelo tomuto boji a povede ho vítězně až ke konečnému úspěchu, to jest k vládě dělníků a malých rolníků. Dělníci i drobní rolníci ve svém osvobozujícím boji vytrvají a věří, že na tomto domě vztyčí svůj rudý prapor ve znamení kladiva a srpu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Skotek.
Posl. Skotek: Slávna snemovňa! Ujímam sa slova, aby som s tejto tribúny upozornil kompetentných činiteľov na vážné momenty na Slovensku, ktoré nielen že vrhajú temné tóny na samú republiku, ale sú v stave ohroziť aj jej najmocnejší pilier, československú vzájomnosť. Najprv niekoľko slov k rozpočtu na rok 1925.
Že nebudeme a nemôžeme byť všetci so štátnym rozpočtom spokojní, to je logické, lebo aj toto je len nedokonalé a preto nevyhovujúce ľudské dielo a k tomu ešte výslednicou kompromisu tak rôznorodých triednych a spoločenských záujmov. Ale kto zná naše celoštátné pomery, ako aj nebezpečenstvá, pre ktoré bola táto mravná koalicia utvorená, ten nemá odvahy povedať, že je to dielo nicotné - len že je to preťažká voľba medzi nutným menším a väčším zlom, čomu na pr. p. kol. Najman a Tausik nechcú rozumieť. Nemôžem preto pochopiť, ako sa mohli zrieknuť naši slovenští ľudáci - čo pochopujeme u Nemcov a Maďarov - vhodnej príležitosti ujmúť sa na pôde tohoto parlamentu vecnej kritiky štátneho rozpočtu, kde by mali dosť príležitosti vypovedať svoje vlastné návrhy na zlepšenie štátneho hospodárstva. Veď hoci aj ako ľudia rôznych názorov na život, nemusíme si pri podobnej kritike dvoriť, predsa len nemusíme sa natoľko ignorovať, aby sme sa, keď nie dohodli, tedy aspoň o sblíženie pokúsili. Lebo keď ide skutočne o celý národ a jeho jestvovanie, musíme sa povýšiť nad osobníčkarske malichernosti a čiste stranícke alebo sebecké záujmy. Ale ako sa musíme snažiť hľadať za každú cenu to, čo nás spojuje, tak úzkostlive sa musíme vyhýbať všetkému, čo nás inokedy od spoločnej práce k radosti spoločných nepriateľov rozdvojuje.
Je síce pravda, že práve to, čo nám pracujúcim vrstvám škodí, to našim protivníkom ide k užitku. Asnáď tedy len preto, že naší páni ľuďáci, ačkoľvek medzi slovenským ľudom majú plné ústa kritiky, tu, keď by mali vypovedať svoje vlastné stanovisko a dať pozitívny návrh k náprave, nezmohli sa na to, a preto jednoducho utiekli ako trucovité deti, prilepia sa na šósy výbojným Nemcom a Madarom. To je síce veľmi pohodlné robenie politiky, ale tiež hriešné, lebo práve títo ľudia sa ostentatívne vydávajú za jedine legitímnych zástupcov a spasiteľov pracujúceho ľudu na Slovensku. Stalo sa tak akiste preto, lebo medzi týmito autonomistickými zástupcami roľníctva a robotníctva sú, až na jedného, samí farári a advokáti. Ale že sa títo patentovaní Slováci spojili práve s najzúrivejšími nepriateľmi nášho mladého štátu a tedy oproti nám pracujúcemu ľudu, ktorý tvorí prevážnú väčšinu v tomto štáte - ale zvlášte na Slovensku - za tento zločin sa musie pred svojimi voličmi ešte kajúcne vyzpovedať. Ale veľmi by ste sa mýlili, kebyste mysleli, že robotníctvo a roľníctvo udržuje túto republiku pre reakcionárov a šovinistov. O tom si ešte pohovoríme.
Celkom ináč musíme pozerať na terajšie neutešené pomery v republike my, ktorí súc sami pracujúci ľudia, nemôže nám byť ľhostejné, aký osud stihne pracujúce vrstvy tohoto štátu. My nemôžeme ľudu povedať, že za macošský osud na zemi dostane po smrti kráľovstvo nebeské, ani nemáme svedomia, ukazovať mu straku na kole, ako to robia naši páni komunisti, ale my musíme povedať nášmu ľudu pravdu, nech je akákoľvek bolestná, aby sa naučili už raz triezlive pozerať na skutočný život. Musíme mu povedať i to, že nateraz by márne očakával viacej, ako sa preňho urobilo, lebo ostatní zástupcovia robotníctva sa neriadia jeho potrebami v republike, ale sa nechávajú komandovať od cudzincov, neznalých našich pomerov a svojich vlastných sverencov privádzajú na to isté komando do istej záhuby.
Ctená snemovňa! Keď máme uvažovať o štátnom rozpočte, musíme robiť práve tak, ako keď ide o hospodárstvo v našej vlastnej domácnosti.
Na náš štátny rozpočet sa pozeráme každý svojima očima a prirovnávame ho k naším životným pomerom, posudzujúc jednotlivé jeho položky dľa toho, v akých rozmeroch zasahujú do nášho života. Tu nám tedy nepomôže ani tá najostrejšia kritika, keď sme nie natoľko dišponovaní, aby sme, kým tento rozpočet robíme, postarali sa aj o jeho zmenšenie alebo účelnejšie rozdelenie na ten spôsob, že by sme mnohé, republike nedôstojné jeho položky v rozpočte vôbec vyškrtli a tak daňujúcim uľavili.
Ako zodpovedný činiteľ malej živnosti na Slovensku, na ktorého doliehajú všetky ťarchy terajšej kríze obchodnej a nepriaznivého daňového systému, pociťujem často na vlastnom tele bezohľadné vyprešúvanie poplatníka pre rôzné dane a nedoplatky, ktoré sú zapríčinené často nepohotovosťou povolaných finančných úradov na Slovensku. Najkrikľavejším je vymáhanie daní z doby dobrej konjunktúry, ktoré boly vymerané poplatníkovi v terajšej obchodnej kríze. To isté platí o vymáhaní daní od teraz ťažko zkúšaného robotníctva. A predsa sa snažíme spoločne, často so zaťatými päsťami, prinášať tieto obete na oltár našej ťažko zkúšanej vlasti, pevne veriac, že nebudeme zklamaní.
Keď sa však prizeráme na všetky tieto a podobné obete, ktoré prinášajú ochotne pracujúce vrstvy ľudu pre konsolidovanie tohoto mladého štátu a keď vidíme na druhej strane tie vycerené zuby a napriahnuté ruky našich nepriateľov, ktorí len čakajú na okamih, kedy by uchvátili šľachetné plody tejto obetavej práce malého ľudu, máme vážnu obavu, že sa približujeme k tým dobám, keď povieme s povzdychom, že nám ostala síce novonatretá firma, ale všetko ostatné ostalo pri starom.
Tohoto dôkazom je aj v terajšom rozpočte pozoruhodná položka na rôzné dražobné prídavky a kongruálné doplatky, ktoré len na Slovensku u katolíckeho kleru dostúpily obnosu vyše 10 mil. korún a v celej republike len u tejto cirkvi to robí vyše 54 mil.
To sa dáva, prosím, aj tým kňazom-autonomistom zo štátnej pokladnice, ktorí proti odvádzaniu daní na Slovensku zúrive štvú im sverený slovenský ľud vo chvíli, keď chudák roľník a remeselník musí odvádzať na daň posledný groš a robotník sa potáca od hladu, súc bez zamestnania. To sa pripláca, prosím, farárom - o kaplánoch tu nehovorím - ktorí majú veľké vlastné príjmy a celé latifundie, za to, že nevedia prísť republike na meno a spojili by sa i s čertom proti jej existencii. Čudujeme sa len tomu, že sa tu hneď po prevrate neurobil radikálny rez (Tak je!), čo by, nám teraz ušetrilo mnohé nepríjemnosti pri nutnom rozdelení cirkvi od štátu.
Že moje dôvody sú pravdivé a že ani týmto ľuďom nechcem krivdiť, keď hovorím, že v prvom rade by sa malo tu započať s odbúravaním štátnych výdavkov, aby bolo docielené zmenšenie daňových tiarch poplatníctva, chcem aj nakrátko dokázať. Za tým účelom budem sa zaoberať len nepatrným kúskom Slovenska, a to hospodárskymi pomerami v ružomberskom okrese, ktorý má byť autonomistickým hospodárstvom na vzorec, lebo je celkom v ľudáckych rukách.
Ctené Národné shromaždenie! V najchudobnejšom a najzaostalejšom kraji Slovenska, v hornatom ružomberskom okrese, kde tisíce a tisíce robotného ľudu chodí každoročne za zárobkom do nehostinného Maďarska, Čiech, Moravy, Nemecka, Francie a Ameriky, nevlastniac ani piaď vlastnej pôdy, má k užívaniu niekoľko farárov spolu do 800 kat. jutár najlepších pozemkov. Na pr. sám pán farár Hlinka, ktorý predal pri maďarských voľbách svojich veriacich Sliačanov maďarskému ablegátovi, dostal za to ružomberskú faru, pri ktorej je toľko polí, že ich prenajíma za vysokú árendu vo veľkých kusoch každému. (Hlas: Komu?) - Židom! Len Slovákom nedá ani hrudu do árendy. Okrem toho dišponuje s farou s 12 izbami, 13.000 dostáva len na kurivo, má od obce plateného organistu, má poslanecký plat a štátnu kongruu. Je slobodný a vraj i bezdetný. (Veselost.)
V Troch Sliačoch má pán farár Maxian kostolného poľa 176 jutár a farského poľa 84 jutár, čo činí dohromady 260 kat. jutár. Ten istý pán dostáva od štátu ešte mesačnú kongruu a dľa kanonickej vizitácie z r. 1825 musia mu jeho farníci všetky budovy i s plotami v dobrom stave udržovať, drevo na kúrenie nahotoviť a doviezť, všetky jeho polia musia mu zdarma na vyhlásenie bubnom obrobiť, obsiať, zkosiť, seno usušiť a zbožie sviezť do humna, ba i kurčiatka na pečienku dodať. (Výkřiky!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Skotek (pokračuje): Ctená snemovňa! Vypočujte láskave aspoň krátky výňatok z tejto stredovekej listiny, ktorou zaviazali roľníka oproti farárovi. Po uvedení povinnej práce na všetkých farských poliach je tu uvedené následovné:
Výš označené zeme, ako vyložené, následujúcim spôsobom obrábajú: Pod siatia oziminy dva razy orú, akožto prieloh, a keď sa zasieva zrnom ozimným, i trus (hnoj) vyvezú, úrodu ozimnú zkosia a do snopov sviažu a do stodoly dovezú. Pod jarné siatie orú a bránia strnisko, ale v jeseň pod jačmeň preorať nie sú povinní. Jarnú úrodu zkosia, ktorú farár svojimi nájomníkmi a svojim výdavkom (kelčíkom) shrabe, sviaže a do krížov poskladá, úrodu jarnú tiež svezu farníci. Pod pohánku jedno oranie dajú farníci, druhé farár vlastným dobytkom vykončí. Pod strukoviny len zorú farníci, ostatné farár vlastným nákladom urobiť je povinný. Farár má tiež zosyp zbožia, a to žita 42 1/2 mecí prešporských, ktoré od vyznačených obyvateľov sosbierané, miestny úrad mierou panskou okolo sviatku sv. Jozefa farárovi odovzdá. (Veselost.) Dreva na kúrenie má z hory panskej 40 siah. Pastvu má farár v tých miestach, v ktorých aj obec. Ofery má farár vo výročné sviatky, potom tiež na Troch kráľov, od obce 10 zlatých, konečne od tejže obce má každoročne 32 kurčiat, ktoré v jeseň sa majú dodávať. A pri tom všetkom nemajú občania ani práva voliť svojho farára.
Ráčte tedy láskave odpustiť, keď nemôžem pochopiť, ako môžu takí ľudia dostávať ešte štátnu podporu. Vzhľadom na vyššie uvedené žiadam ministerstvo vnútra, aby sa čím skôr postaralo o novelizáciu zákona zo dňa 14. apríla 1920, č. 290, ktorý hovorí o zrušení kobliny a rokoviny, dežmy a iných povinností v Podkarpatskej Rusi a na Slovensku, ktorí však platí doteraz len pre cirkev grécko-katolícku v tom smysle, že bude rozšírená jeho platnosť aj na cirkev katolícku. Ďalej je nutne treba, aby bolo vydané zodpovedajúce prevádzajúce nariadenie, bez ktorého je tento zákon len na papieri.
Lebo keď môže byť dosiaľ zachovaný taký otrokársky systém v našej republike, nečudujte sa, že ľud na republiku pozerá s nedôverou. Takýchto pamiatok z časov dereša máme na Slovensku mnoho, ktoré musí vláda odstrániť.
Vzhľadom k zvláštnym slovenským pomerom nie sú žiaducné dajake skoky s rozlukou cirkvi od štátu na Slovensku. (Různé výkřiky.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Skotek (pokračuje): Stačí odlúčiť len kňazov od toho štátneho vreca, a to ostatné už prijde samo. Lebo hoci ľud slovenský je hlboko nábožensky založený, mýlili by ste sa, keby ste mysleli, že aj klerikálnych kňazov miluje. Na to máme veľa dôkazov.
Ďalej musíme upozornirniť ministerstvo zemedelstva, že poniektoré komisariáty štátneho pozemkového úradu robia so záborovým zákonom hotovú komédiu. Tento spôsob parcelácie a uvádzanie našich republikánskych zákonov s papieru do života kompromituje celé sriadenie našej republiky a naší nepriatelia sa nám z toho cynicky vysmievajú.
Vo Veľkej Štiavnici pri Ružomberku je určené na rozparcelovanie výše 400 katastrálnych jutár pozemkov; majetok patrí bývalému maďarskému ministrovi Rakovszkému, ktorý si robí z nášho štátu aj s jeho právnym zástupcom len posmech. Ani doteraz štátu neudal, koľko má výmery. Ale od ľudu brali peniaze ako preddavky, že im odpredajú pozemky zo zabraného majetku, ktoré im dnes nemá kto prinavrátiť. Tento majetok napriek bezpočetným intervenciám a náreku bezzemkov nebol ešte ani doteraz ľudu rozpracelovaný, ktorý následkom kríze v ružomberských továrnych podnikoch, bol odkázaný jedine na štátnu podporu, ktorá len za minulý rok robila vyše poltreťa mil. Kč. Pán farár Kodrik, ktorý má v súsedstve veľké lány poľa, tohoto šlendriánu rafinovane zneužíva, ľudu sa verejne vysmieva, že ani o 300 rokov sa nedočká parcelovania pánskeho majetku, lebo vraj ľud má zákony na papieri, ale oni majú plné vrecká a preto aj vliv na republikánskych úradníkov. Tento pán následkom odďaľovania po 6 rokov parcelácie svoje pozemky, prenajaté tamojším maloroľníkom, každú chviľu ich árendu znova a znova zvyšuje, čo nám chodí ľud s plačom oznamovať.
Jeho dobrý priateľ z maďarskej éry, veľkostatkár a správca štátneho poštového úradu, vyhlásil pred svedkami, že posl. Skoteka preto, že sa stará o práva tohoto ľudu, nechá verejne na ulici od svojich paholkov zbičovať a jeho syn sa vyškiera na štátneho učiteľa Tholta vo Veľ. Štiavnici, keď je republikánom, že aby išiel obloky reparovať . . . To preto povedal, lebo Slováci sú tiež drotári a sklári.
Upozorňujeme tedy p. ministra zemedelstva a ministerskú radu, že napriek korektného postupu p. radcu Petra zo štátneho pozomkového úradu, český exponent na Slovensku, p. vrch. mernícky radca inž. Jelínek, pozemkový komisár vo Zvolene, túto parceláciu úmyselne z neznámych, ale možno i známych príčin zadržiava a nadržujúc arendátorovi, ľud len zavádza a znepokojuje. Pri poslednej návšteve mu na pr. povedal, že prácu a osev bude musieť drahšie zaplatiť, ako má pozemok cenu, len aby sa ľud zriekol kúpy pozemkov a aby sa mohlo v Prahe povedať, že sa o tieto nikto neuchádza.
To isté je aj s parceláciou v Palúdzke při Lipt. Sv. Mikuláši.
Preto nemôžeme pochopiť, že prečo v historických krajinách je už prídel takmer hotový a na Slovensku, kde je toho najviac treba, to vyzerá práve tak, ako by si povolaní činitelia zahrávali s príslovečnou trpelivosťou slovenského ľudu. A ľud náš si myslí, že naozaj to vyzerá práve tak, ako by pocházal od macochy.
Ministerstvo sociálnej pečlivosti upozorňujeme pri tejto príležitosti, že slovenskí baníci, rekrutujúci sa najviac z okresu ružomberského, a to z obcí Troch, Revúc, Lúžnej, Osady, Dúbravy a Lubely, počtom asi 5000 duší, ktorí po celé desaťročia chodili do Maďarska na zárobky, poslednou dobou sú na nátlak maďarskej vlády vypovedúvaní a posielaní nazpät. Poneváč je to kraj veľmi chudobný a ide o tých najbiednejších, musí im byť poskytnutá druhá náhrada zárobku, aby neprišli aj s rodinami žiadať štátnu podporu. Bude treba uvažovať o tom, či by nebolo lepšie týchto ľudí po dohode s ministerstvom zemedelstva a pri pomoci štátu umiestiť na zabraných veľkostatkoch alebo na iných štátnych majetkoch, aby títo ubohí vandrovníci našli vo svojej novej vlasti konečne aj svoj domov.
Podľa tohoto malého obrázku si môžeme urobiť úsudok, ako to asi vyzerá na hospodárskom a sociálnom poli na Slovensku. Kdekoľvek sa pozreš, samá protekcia, samé rodinkárstvo, ale pracujúci ľud, ten j e odkázaný len sám na seba. Ten pánkovia poznajú len pred voľbami, keď sa uchádzajú o jeho hlasy, ale tu najlepšie vidieť i to, že všetko ostalo pri starom, lebo ačkoľvek máme i pre Slovensko tie najlepšie zákony, nikto sa nestará uviesť ich do života. Na "republikánov" v uvodzovkách musí štát doplácať veľké peniaze, lebo keby im nesypal do válovov, slúžili by za peniaze hocikomu, Ale o maloroľnícky a robotnícky ľud, ktorý bude vždy základom sporiadaného štátu, o ten sa nikto nestará získať ho aspoň tým spôsobom pre republiku, aby mohol len ľudsky nažívať.
Neráčte nám zazlievať, keď v súvislosti s tým, čo som povedal, bolo by si priať, aby aj tie diety exponovaných Čechov na Slovensku už raz navždy prestaly, lebo uverte, že práve toto je príčinou čechofobie a nepriateľom československej vzájomnosti je to vodou na ich mlyny. Regulujme platy v ministerstvách a u všetkých vysokých úradníkov a dôstojníkov, ani ministrov a poslancov nevynímajúc. Aspoň tam, kde ide o niekoľkonásobné pláce zo štátnej pokladnice. A z týchto úspor polepšime tým, ktorí nemajú ani existenčného minima, aby sme sa všetci cítili u svojej materi. Ale predovšetkým sa postarajme o staropenzistov, aby sme ich konečne uspokojili.
Napokon, keď sme pri tomto autonomistickom okrese na vzorec, kde však tá hospodárka vyzerá pod všetku kritiku, musíme upozorniť vládu aj na to, že by si aspoň ad informandum povšimla nároku tamojších občanov, ktorých autonomisti v Ľudovej banke v Ružomberku priviedli na žobrácku palicu. Chodia k nám ľudia o radu, čo majú robiť, lebo prišli v tejto autonomistickej banke o posledné svoje úspory. A je charakteristické, že všetko toto spotreboval ten štvavý časopis "Slovák", ktorý bol ako najťažší kaliber oproti republike a Čechoslovákom po metrákoch po Slovensku rozposielaný.
Teraz však musí túto zkrachovanú banku ako na posmech do poriadku priviesť riaditeľ Čech, ktorého si autonomisti doviedli, a pán farár Hlinka, ktorý ani sa nezúčastnil rozpočtovej debaty, naháňa so žiadosťamí v plných rukách českých ministrov, aby mu len z toho autonomistického bahna vypomohli. (Výborně!) A potom toho využije a bude na schôdzach referovať, že on nič, on muzikant (Veselost), že on pre tento rozpočet nehlasoval, že to len tí sociálpatrioti, čechofili atď.
Je však zaujímavé, akú nezkrotiteľnú zášť chová v srdci tento pán oproti bratom Čechom, ktorí mu pred prevratom naskladali veľké tisíce, keď išiel na koľadu. Vy si to dobre pamätáte, ktorých navštevoval, ale s ktorými peniazmi ešte ani dodnes nevyúčtoval. Jeho kresťanská láska k svojmu blížnemu ide tak ďaleko, že náhodou umretého Čecha, inoverca, ktorý bol zamestnaný v podniku, ktorý tiež ľudáci priviedli navnivoč, po jeho smrti chcel hodiť rybám do Váhu, namiesto uložiť ho do hrobu na večný odpočinok. (Slyšte!)
Tak by sme tedy vyzerali za vlády našich autonomistov, ako to dokazuje aj prípad pričlenených obcí k Ružomberku, ktoré márne prosia vládu, aby ich už z tej ospevovanej autonomistickej hospodárky vyslobodila. Táto žiadosť leží už vyše roka u ministerstva s plnou mocou pre Slovensko a je doteraz nevybavená, ačkoľvek vyhovuje vo všetkom zákonu o rozlučovaní a slučovaní obcí. Žiadame tedy o rýchlu nápravu. Lebo zákony sú na to, aby sa prevádzaly na prospech ľudu a nie preto, aby zostaly niekde v šuplíku niektorého ministra.
A preto my sociálni demokrati, ktorých heslo je spojiť sa s pracujúcim ľudom celého sveta, priamo sa hrozíme takej slovenskej autonomie, v ktorej by šafárili i naďalej títo čierni autonomisti. Sme za najužšie spojenie Čechov a Slovákov v každom slova smysle a československá vzájomná práca na všetkých spoločných poliach našej pôsobnosti nech je nám príkazom práve tak, ako nesvornosť Svätoplukových synov a jej následky nech sú nám výstrahou.
Obetovali sme pre tento štát popularitu strany a všetko čo sme mali, budeme prinášať obete, dokiaľ toho bude treba.
A preto z tej istej príčiny budeme hlasovať aj za tento rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Mach.
Posl. Mach: Slavná sněmovno! Projednávaný rozpočet dává mi příležitost, abych použil rozpočtové debaty a zdůraznil některé zásady, které nutno přivésti na přetřes v souvislosti s projednávaným předmětem. Z naší strany bylo již několikráte zdůrazněno, kolik přání a požadavků v sobě shrnuje program zemědělského lidu pracujícího na půdě a s ním těsně spiatého venkovského živnostníka.
Mám tu čest zastupovati z této skupiny lidí nejchudší a nejpotřebnější a proto budu mluviti se stanoviska hlavně venkovského drobného zemědělského lidu. Živnostník venkovský téměř klesá pod tíhou daní a přirážek, právě tak, jako ten všechen zemědělský lid. Postavení živnostníka je obrazem těžkých hospodářských poruch, jež hluboce zasahují v poměry širokých vrstev živnostenských na našem venkově. Nedostatek podnikavosti a pilných rukou v průmyslu rdousil v posledních letech hospodářský život, ale tyto zjevy neměly u venkovského živnostnictva účinku. Živnostník pracoval přes to, že suroviny těžce a draho opatřoval. Venkovský kolář, kovář, truhlář a bednář atd. sténal pod tlakem těžkých poměrů, vydán konkurenci strojové práce a povrchnosti lidské, která v těchto dobách nedovedla rozeznati kvality zboží a pomalu přestávala věřiti v poctivost.
Strádali a přečkali i vlnobití sociálních vášní a dnes s hrdostí mohou říci: Dali jsme vše, co jsme měli, svoji píli, šetrnost a splnili jsme s láskou svoji povinnost vůči našemu státu.
Daňový systém dnešní velmi těžce doléhá na naše venkovské živnostnictvo. A proto dnes máme právo žádati pro venkovské živnostnictvo ochranu, neboť zabezpečení jejich existence při napětí všech sil za daných poměrů uhájiti nemohou. Jedním z těchto úkolů jest, aby pro dospívající dorost živnostenský postaráno bylo o to, aby síť školství živnostenského byla náležitě rozšířena a zlepšena. Žádáme dále ochranu oprávněných živností, případné zákonné upravení doby učebné, podporu živnostenského družstevnictví a zadávání státních dodávek.
Žádáme dále zastoupení venkovských živnostníků v živnostenských institucích, jako v říšské a zemské živnostenské radě, v obchodních a živnostenských komorách, fondu maloživnostníků, rovněž v poradních sborech, které mají býti zřízeny při okresních politických správách.
Slavná sněmovno! Rozpočet ministerstva zemědělství nevyjadřuje svým skrovným údělem nikterak skutečnost, že jsme státem, jehož celá hospodářská struktura spočívá na zemědělské základně. Tedy nelze napříště v něm ničeho škrtati, nýbrž bude svrchovaně třeba mnoho a mnoho doplnit. Nám malým zemědělcům nejvíce záleží na hospodářském a hospodyňském školství, poněvadž víme, že jen a jen vzděláním dostaneme se k lepší kulturní a sociální úrovni. Víme, že bez toho napříště neobejde se žádný zemědělec, neboť toho i dnešní novodobá demokracie vyžaduje a rovněž i boji o právo na snesitelnější život venkovského člověka. Jest proto velmi nutno a nezbytno rozšířiti co možno nejvíce nižší hospodářské školství, které vychovává praktické zemědělce, jichž počet a jichž nárok na vzdělání se zejména rozšiřují prováděním pozemkové reformy.
Školy tyto umožní intensivnější využití přirozených podmínek v zájmu vlastním i v zájmu státu, neboť všestranně vzdělaný zemědělec je jistou zárukou zvýšení zemědělské prvovýroby. Jest nesporno, že rozmnožení malých podniků zemědělských vyžaduje úpravu pojišťování proti živelným škodám, aby zmenšeno bylo risiko zemědělského podnikání a aby nabyvatelům půdy byla umožněna soběstačná, samostatná existence.
Pravdou jest, že nejbezpečnějším základem tedy pro to jest zkvétající výroba zemědělská, která zvětšením své výkonnosti jak co do množství, tak co do jakosti může podstatně přispěti k rozmnožení celkového národního hospodářství.
A tu dnes, kdy pozemkovou reformou zakládáme statisíce nových soběstačných usedlostí, kdy tyto nemohou odstraniti samy všechny ty překážky v cestu jim kladené, jest povolán stát, aby pomohl a dělal státní cílevědomou zemědělskou politiku a podpořil jejich opravdovou snahu, prýštící z lásky k půdě, ku zvelebení jejich gruntů. Tak jako ostatním vrstvám musí naše vláda věnovati bedlivou snahu a pozornost i podporu účelným snahám po zvýšení výroby rostlinné a živočišné, neboť na produkci této zúčastněno bude tisíce nových přídělců rozdělením latifundií. Tuto povinnost mají i všichni ti, kdož ucházejí se o přízeň zemědělského lidu a dosud mylně tvrdili, že my, drobní zemědělci, domkáři, chalupníci a malorolníci nemáme zájmu na cenách zemědělských produktů. Dokladem toho, že tvrzení tato nejsou správná, jest statistika prof. Brdlíka, podle které připadá na lha půdy v hospodářství do 5 ha: prodaného hovězího dobytka 80 Kč, nad 100 ha 31 Kč, hodnota prodaného mléka do 5 ha 61 Kč, nad 100 ha 52 Kč, hodnota prodaného vepřového dobytka do 5 ha 44 Kč, nad 100 ha 4 Kč, hodnota prodané drůbeže a vajec do 5 ha 20 Kč, nad 100 ha 0·20 Kč. Tedy u vepřového dobytka 11kráte méně a u drůbeže a vajec 100kráte méně. (Slyšte!)
Z uvedeného je patrno, že rozpočtová položka ministerstva zemědělství i na podporu chovu hovězího dobytka 3,419.617 Kč, nákup osiva a sadby 1,300.000 Kč, mlékařství 5,917.000 Kč, podpory na nákup hospodářských strojů 5,050.000 Kč nepostačují a že jest vyloučeno, aby napříště obnosy tyto vzhledem k významu a poplatní síle zemědělského lidu nebyly dostatečně zvýšeny. Jest výsměchem na příklad, že letošního roku nemohly býti poskytnuty podpory à 600 Kč na zakoupení secích strojů všem těm oprávněným potřebným uchazečům z řad našich drobných zemědělců.
Jest povinností naší, vynutiti větší obnosy na tyto malozemědělské účely a spolupracovati také k tomu, aby u příslušných úřadů ústředních tyto naše životní snahy byly více a náležitě chápány a také realisovány. Zdá se, že dosud zkušenost v tomto směru byla velmi trpká pro nás.
Pokud se týče položky odvodňování, zavodňování a využití vodních sil - 6 mil. Kč - a melioraci zemědělské půdy - 15 mil. Kč jsou naprosto nedostatečné s ohledem na prováděné nebo připravované práce. Na českém západě v tomto směru vykonáno velmi málo, skoro nic, ač poměry měrou svrchovanou toho vyžadují ve všech našich celkem chudých okresích. Na př. okres domažlický leží v povodí malých bystřin a potoků, z nichž význačnější a hlavní potok Řubřina vykazuje pravidelné rozvodnění a působí značné škody v přilehlých obcích a v posledních 40 letech asi 15 katastrofálních povodní, které působí výhradně škodu na lukách a polích, zejména zbahněním luk a odplavením sena v době senoseče. Stejně i regulace potoka Zahořanského je nutna. Rovněž i regulace Úhlavy, Mže atd.
Je nutno v zájmu spravedlnosti věnovati těmto krajům zvýšenou pozornost. Odstraní se tím za přispění státu tato vleklá bolest a za druhé dělnictvo v těchto krajích, které trpí nezaměstnaností, bude míti zaměstnání. Souhlasíme, že poskytování podpor v nezaměstnanosti nemůže a nesmí se státi opatřením trvalým a je proto nutno dělnictvu dáti možnost výdělku při různých úpravách říčních. (Zcela správně!)
Vážení pánové a dámy! Při posuzování státního hospodářství nutno vycházeti z rozpočtu ministerstva financí, jehož úloha spočívá většinou v tom, aby opatřilo úhradu pro ty obory státní správy, jež nejsou příjmově a výdajově soběstačnými. Zásada, že ve státním hospodářství není třeba upravovati výdaje podle příjmů, které bylo u nás tolik zneužíváno, nemá platnost všeobecnou. I ve státní správě musí se konečně uplatniti zdravý princip soukromého hospodářství, že o přípustnosti a výši určitých výdajů nutno rozhodovati s intensivním zřetelem na výši příjmů, jež jsou k disposici.
Příjmy, které vykazuje rozpočet ministerstva financí, to jsou z veliké části příjmy z daní a jiných veřejných dávek, ukazují nejlépe poplatní sílu občanstva, a je proto rozpočet po této stránce zrcadlem, v němž se obráží hospodářská síla státu. Bylo již na tomto místě konstatováno, že výnos jen přímých daní stoupl od počátku našeho samostatného hospodaření téměř 17krát. Toto abnormální přitažení berního šroubu cítí absolutně i relativně nejvíce malé a střední vrstvy a jen jejich krajní obětavosti po této stránce můžeme děkovati za to, že jsme dosud nemuseli a bohdá už nebudeme museti vyráběti nekrytých papírových peněz a že jsme neklesli do valutového chaosu, který panuje u našich sousedů. Zároveň však je nutno nad tímto faktem vážně se zamysliti a uvažovati, zda zdaněním tak pronikavým není podlamována hospodářská posice poplatníků i samotného státu.