Ať si jen každý uvědomí, jaké vzrušení vyvolal každý případ střílení do dělníků v rakouském parlamentě a jak cynicky přenáší se vláda a vládní strany přes podobné případy u nás. Je to ovšem důsledek toho, že třídní rozpory již tak vzrostly, že bursoasie nemůže používati ke své vládě dosavadních obvyklých parlamentárních prostředků, že je musí krok za krokem odbourávati až k otevřené diktatuře. Že i v této situaci pomáhají příslušníci II. Internacionály, sociální demokraté - o českých socialistech ani nemluvě - (Veselost.) jest novým důkazem, že sociální demokracie není ničím jiným než levým křídlem kapitalistických vydřiduchů a panujícího fašismu. Pro dělníky a malé zemědělce je tento postup vlády novým názorným dokladem, že z parlamentárního zřízení jim spása nevzejde.
Znovu konstatujeme, že za 10tiletí maďarského režimu do robotníků a malých sedláků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nestřílelo se tolik, jako za 6 roků trvání československého státu. Podle našich záznamů pouze na Slovensku a v Podkarpatské Rusi uplatnily se metody československých fašistických četnických velitelů v 18 případech, kdy bylo do dělníků stříleno, a to s výsledkem 23 mrtvých a nesčetných zraněných. (Slyšte!)
Symbolem tohoto krvavého koloniálního fašistického režimu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, prováděného vládou prostřednictvím korupčních ministrů Mičury a Kallaye, monarchistického špicla . . . .
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana poslance k pořádku a žádám ho, aby se mírnil.
Posl. Tausik (pokračuje): . . . Klímy, županů, služných, notářů, četníků, policajtů a berních úředníků stalo se jméno vojenského velitele v Košicích, známého avanturisty generála Gajdy. Tento klenot fašistického kultu upozornil na sebe svou činností na Slovensku reakční fašistickou kliku bankovních keťasů, kapitalistických korupčních a vydřiduchů v Praze. Nyní tato klika svým mocným vlivem dosáhla toho, že na návrh "pětky" byl Gajda jmenován šéfem generálního štábu československých vojsk. Toto jmenování je příznačným pro postup reakce. Vláda jím působí k úmyslnému posílení československého fašismu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proto jsme nuceni podrobněji zabývati se osobou bývalého k. u. k. Feldwebla Rudolfa Heydla, nynějšího československého generála - Raduly Gajdy. Upozorňujeme zejména naše sociálně-patriotické veličiny v koalici a legionářské poslance kol. Davida, Patejdla, Charváta, Jašu a Oríška, aby si uvědomili důsledky, které se mohou dostaviti v budoucnosti z té okolnosti, že tento člověk dostal s jejich souhlasem rozhodující moc nad čsl. vojskem. Bude-li Gajdovi umožněno, aby v honbě po osobním uplatnění ve své nové funkci v Praze jednal tak, jako jednal v Košicích, tak mohou nastati poměry, ze kterých mnoha pánům bude boleti hlava.
Chci napřed krátce jenom naznačením uvésti několik extravagancí tohoto vojáka "Švejka", jichž svědky jsme byli v poměrně krátké době jeho účinkování jako velitele 11. pěší divise v Košicích.
Z činnosti Gajdovy v Košicích opakuji jen tyto okolnosti a skutečnosti: Důvěrné styky s Klímou, demonstrativní chování se Gajdovo za návštěvy dr. Kramáře v Košicích a jeho důvěrnou poradu s Kramářem, o čemž psalo České Slovo dne 10. července 1923. Uvádím dále Gajdův agentsko-provokatérskými metodami aranžovaný "atentát" na jeho osobu a min. Udržala. Uvádím dále známou událost zastřelení pohraničního finančníka Sedláčka dne 10. dubna 1923 maďarskými hlídkami v noci, kdy krátce nato měl Gajda v úmyslu pobíti maďarskou posádku v blízké pohraniční maďarské obci. Členové sněmovny pamatují se zajisté na řeč posl. Hakena o této věci v plénu sněmovny i na tehdejší vystoupení Udržalovo, který obhajoval Hakenem napadené vyšší vojenské hodnostáře, o Gajdovi však neřekl ani slova. Tehdejší Gajdově avantuře, jeho bláznivému úmyslu povražditi maďarské vojáky zákeřným způsobem, jich přepadení na maďarském území zabráněno bylo jedině uveřejněním novinářského článku, jenž tento úmysl zavčas ještě odhalil. Článek byl inspirován vysokým státním úředníkem v Košicích, který do ztřeštěné akce byl zasvěcen, ale nakonec se zhrozil dalekosáhlých následků, jež by tento nový sibiřským Gajdovým způsobem provedený čin s hlediska evropského míru mohl míti.
V řadě interpelací o Gajdovi podali jsme doklady o tom, jak pod ním bylo vojenskou správou zasahováno do mzdových záležitostí, jak bylo propůjčováno vojsko za stávkokaze, jak byli persekvováni vojíni pro politické přesvědčení, jak byl lživými odpověďmi ministerstva národní obrany Gajda obhajován, jak se soustavně dálo týrání vojska v posádce košické a prešovské, jak docházelo k sebevraždám ve vojsku, jak důstojnictvo jím chráněné provokačně vystupovalo proti politickým osobnostem.
Uvedli jsme doklady jeho politické činnosti i ve volbách, pěstování vlastního osobního kultu, jeho psaní článků ve vládním "šajsblatě" "Slovenském východu", známy jsou podrobnosti spojené s Gajdovými lázněmi, jeskyněmi, hloupé nařizování pohotovosti posádky atd. Pro vojenskou kvalifikaci charakteristickou je ta okolnost, že po manévrech, vedených Gajdou loňského roku vyslovil se vůči němu při závěrečném rozhovoru před celým důstojnickým sborem zemský generál Spirée takto: "Pane generále, taková cvičení ukazovali jsme před 20 lety černošským králům při jejich návštěvách ve Francii." Zato generál Gajda osvědčil velikou schopnost a hybnost při zakládání fašistických organisací, půjčování vojenských koní členům těchto organisací při vojenském cvičení fašistů pod rouškou kursů. V poslední době pak založena byla v Košicích střelecká jednota za předsednictví nastrčeného velitele 32. pěšího pluku plukovníka Gagaše, v níž jsou členy všichni českoslovenští socialisté a část popřevratových legionářů. Tento nový útvar fašistický má k disposici vojenské zbraně, munici a vojenskou státní střelnici. Gajdovým metodám plně odpovídá vyrábění falešných komunistických letáků pro vojsko, které pak Gajda donáší do Prahy, předkládá koaličním stranám a se lživým tvrzením, že komunisté se spojili s Horthym, žádá, aby na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi byla vyhlášena vojenská diktatura, a on aby byl jmenován vojenským diktátorem.
Že tato tvrzení naše o osobě Gajdově nejsou přehnanými, o tom nejlepším dokladem je ta okolnost, jak se Gajda choval už v minulosti na Sibiři. Nekomunistický český legionář, major Kratochvíl, ve své nestranně a poctivě napsané knize "Cesta revoluce" přináší nám v tomto ohledu zajímavé podrobnosti. Cituji některá místa z této knihy. Tak píše Kratochvíl na str. 156: "Voják Gajda horečně hnal se k výšinám, generál Gajda cítí se pánem Sibiře a hrdinou dne. A přece to byl týž Gajda, jenž před necelým rokem marně domáhal se odjezdu do Francie, aby dosáhl přiznání své srbské důstojnické hodnosti pro francouzskou armádu, a jenž, jak se praví, byl odmítnut, protože proti němu závistiví druhové zvedli čestnou aféru - prý za neoprávněné si přisvojení určité důstojnické hodnosti, kdesi v balkánské armádě." - "Gajda jest člověk nehlubokého vzdělání, Gajda bývá energický až do bezohlednosti, jest i chytrý, snaží se vždy pozvednouti takový prapor, jehož barva, fascinující dav, může dáti v daný okamžik, v daném jeho vlastním položení největší průbojnou sílu. Tak již v Krasnojarsku, když Gajda sám první - snad prostě z prostoduché neznalosti kompetence svého nového úřadu - bez ohledu na prozatímní sibiřskou vládu zavedl své polní soudy a počal z vlastní moci stříleti a věšeti ruské občany. Dovedl nejlépe ze všech amatérů hráti svou úlohu na asijské scéně, takže nejlépe vyplnil své místo v sibiřské avantuře. Ještě jako Kolčakem sesazený ruský generál jedoucí "vlastním pořádkem" na východ (r. 1919) projížděl s takovou okázalostí, s jakou nejel žádný spojenecký generál. Salonní vozy, v nichž generálsky ve dne v noci byl hlídán čestnou stráží čtyř urostlých Čerkesů, čtyř Kozáků v historických uniformách, karabinou a tasenou šavlí - pobočníci čeští a ruští, personál, krásné ženy, automobily, nádherné koně, ruští chrti, - tak vypadal Gajdův vlak. Nescházel ani vagon plný obrazů, mezi nimiž v prvé řadě poutala pozornost jeho vlastní podobizna v životní velikosti na koni, se všemi odznaky jeho moci a hodnosti i se známou zlatou šavlí, dárkem to omské buržoasie."
Na str. 532 citované knihy líčí autor, jak jednal Gajda bezcharakterně vůči svým přátelům, a jeho zatčení. Gajda ušel trestu stejně tak, jako řada jeho borců. V této souvislosti pak legionář Kratochvíl píše: "Stejně zachránili se i ostatní přední borci gajdovského povstání před smrtí za novou ideu. Té slávy dostalo se pouze stům nikomu neznámých Gajdovců, masakrovaných na ulici a střílených za "zločin vzpoury" někde u zdi. Gajda se svými důstojníky byl propuštěn na svobodu na zakročení československého štábu. Za zásluhy, kterých si dříve získal "obrozením Ruska", nepředán soudu, jak zní oficielní odůvodnění. Zato podepsal revers, jímž se zavázal všeruské vládě čestným slovem československého občana opustiti ve třídenní lhůtě navždy hranice ruského státu a bez povolení existující všeruské vlády nevraceti se do Ruska, jakož i neagitovati a nevystupovati aktivně proti ní. "Strana esserů" a "Sibkomuč" nikdy již nesmířily se s Gajdou, jehož tam pokládaly za ctižádostivého dobrodruha a nazývaly ho zrádcem." (Strana 534.)
V resoluci kadetů o položení na východě píše se o Gajdovi takto:
"Byl prvním vojenským náčelníkem, jenž prováděl systém massového střílení a popravy rudých vojáků, jakož též krutý, urážející poměr k obyvatelstvu."
Na straně 536 cituje autor otevřený dopis kapitána Ivanova s nadpisem "Kdo lže?" adresovaný Gajdovi. V tomto dopise stojí: "Pan Gajda ve svém ospravedlnění lehkomyslně nazývá lží zprávu redakce časopisu "Golos rodiny" o tom, že on - Gajda - prvý zavedl v Sibiři praksi massového střílení bolševiků. Nepouštěje se do zbytečné politiky, prosím pana Gajdu, aby odpověděl na tuto otázku: nevzpomene-li Gajda na případ zastřelení 600 krasnoarmejců - za postupu rusko-českého oddílu Gajdova a Popeljajevova východní Sibiří za to, že kapitán Ušakov, padnuvší do bolševického zajetí, byl jimi ubit? Jako jeden ze svědků tohoto zločinu, jinak to nelze nazvati, prohlašuji, že vinníkem tohoto strašného činu byl Gajda. Toto zajisté divoké asiatské a nesmyslné opatření bylo vynálezem jeho ducha a jeho politického talentu."
Na doklad o povaze Gajdově jsem s to uvésti, že právě fotografické snímky těchto jím samým tak zvířeckým způsobem ubitých rudých gardistů odvažuje se nyní Gajda vystavovati ve výkladních skříních košického revolverového kanálního vládního žurnálu "Slovenský Východ" pod nadpisem: "Jak vraždili bolševici na Rusi!" Nestydí se tedy tento vrah sibiřského lidu obchodovati i politicky krví, kterou sám prolil.
Ještě jenom dva citáty: Na straně 537: "V krvi, bídě a strádání milionů pohřbil malý Rudolf Heydel naivní "krásné sny" generála Gajdy o "spořádání ruských sil, utvoření silné ruské armády a cestě na západ do Moskvy". Na straně 538 píše: "Chceme věřiti, že Gajda měl předem cíle vyšší, že ztratil ve Vladivostoku sny, které ležely pro něho dříve v mezích možnosti. Opouštěje s neukojenou touhou po odvetě zemi svých nadějí, pokořen buržoasně carskou reakcí, odmítnut celou protirevolucí, opuštěn všemi, vida v boji za ruskou ideu povstávati pouze vzbouřeného vojáka a zbědovaný proletariát, jenž umíral japonským olovem ruských střelců se znamením velezrádce, Gajda bez rozmyslu navzdory všem prohlašuje šanghajskému novináři, že Rusko nespasí žádná buržoasie, žádní důstojníci, že Rusko spasí pouze dělník a sedlák. A později doma zklamán ve svých nadějích, uražen chladným přijetím a odmítnut neslavně všemi demokratickými složkami ve vlasti, šel ještě dále. Nepřerušuje styky s českou buržoasií, národní demokracií, ani s protisovětskou Francií, sonduje tajně půdu a vede rozhovory o službě v sovětském Rusku. Třeba podotknouti, že to bylo v době úspěchů rudé armády a že snad ani nebyl sám, a že rychle odpoutal se a ustoupil k starému stanovisku, jakmile válečné štěstí ruské pohaslo a jakmile situace sovětů podle pařížských zpráv stala se kritickou."
K tomuto odstavci považuji za nutné důrazně upozorniti p. ministra nár. obrany Udržala, aby vyzval gen. Gajdu, aby se očistil z tohoto, proti němu napsaného podezření z nabízení služeb cizímu státu, což proti každému jinému nynější měšťáckou vládou bylo by štvavě využíváno jako zločin velezrady. Máme doklady, že v době, kdy ruská armáda stála před Varšavou, nejen gen. Gajda, ale též někteří jiní z jeho přátel nabízeli se vstoupiti do rudé armády.
Ještě některé skutečnosti z Gajdovy sibiřské minulosti. V březnu 1920 vydal osvětový odbor legionářů v Gornostaji litografovaný časopis "Sirotek". Obsah je velmi zajímavý pro ocenění různých nynějších hodnostářů československé armády. Na straně 98 ve článku nadepsaném "Felčar revoluce" poukazuje se na to, jak Gajda ve službách Kolčaka i později řádil na Sibiři jediným receptem: "pouštěti žilou ruským mužíkům a poctivě s ruskou revolucí smýšlejícím socialistickým československým legionářům". 13. března 1918 Gajda a Bohoslovský v Tjumeni vydali rozkaz zastřeliti 180 československých legionářů, kteří se nechtěli podrobiti avantuře Kolčakově. V srpnu 1918 existoval pod vedením Gajdy t. zv. "kárný vlak". Kolem něho spojena byla pod vedením Gajdovým spousta nejhorších osob. Vzpomínám na př. šoféra Svobody z Prostějova, řezníka Schrottera, Ujice a jiných. Tato dobrodružná tlupa prováděla na ruských mužících a československých vojácích nejhnusnější zvěrstva a inkvisice. Za účelem přiznání byli u ní zajatcům, podezřelým z bolševismu, na podzim r. 1918, propichována lýtka, protahována špagátem a bylo používáno i jiných způsobů mučení inkvisičního, aby ze zajatců bylo vynuceno přiznání. Oddíl "kárného vlaku" přepadal ruské vesnice, zapaloval je a do prchajících mužíků ruských, do žen a dětí se střílelo z kulometů. V noci 18. srpna 1918 byla tímto oddílem povražděna a oloupena dánská komise Červeného kříže. Dne 17. července 1918 byli pro podezření z bolševismu zákeřně zavražděni maďarský důstojník a německý parlamentář jménem Sivers.
Budeme míti příležitost předložiti veřejnosti ještě řadu konkrétních případů z Gajdovy minulosti. Pro dnešek, myslím, že to stačí k charakteristice člověka, jenž v demokratické republice se souhlasem vládních socialistů povolán je na krajně odpovědné místo, na které ho protlačily reakční kruhy bankokracie a fašistického měšťáctva. Nad Gajdou drží dnes ochrannou ruku novodobý Koniáš v podobě pražského censora, který svůj rypák včera strčil do třech sloupců "Večerníku Rudého Práva". A co píše "Večerník Rudého Práva"? Cituje článek, který byl uveřejněn v 25. čísle sociálně-demokratického časopisu "Rudé Květy", vydávaného sen. Ant. Svěceným.
Tam legionář V. Vandas - o jeho pravdomluvnosti bude zajisté něco věděti pan kol. Jaša - psal o generálovi Gajdovi takto: "Z obyčejného ranhojiče generalisimem. Dnes povšimněme si jednoho z těchto "hrdinů" sibiřské epopeje, generála Gajdy, který z obyčejného ranhojiče v českých legiích stal se generalisimem sibiřské Kolčakovské armády. Nebudeme se zatím zabývati zajisté zajímavou otázkou cesty k této závratné karieře - o tom historie sibiřských dobrodružství poví poslední slovo - ale již dnes je možno čísti slova plná zklamání a opovržení nad osobou gen. Gajdy těch sibiřských reakcionářských časopisů, které kdysi v bezmezné naději v Gajdu vynášely ho do nebe. Nebudeme mluviti také o té době, kdy Gajda vyhřívaje se na výsluní přízně vládce Kolčaka přijímal hold a bohaté dary sibiřských kupců, průmyslníků a celé reakční společnosti, která v šílené nenávisti oproti revolučnímu dělnictvu byla ochotna obaliti zlatem každého, kdo osvědčil se dobrým katem bolševismu. A Gajda jím byl. On byl původcem čeljabinského rozhodnutí, jímž československé legie, opustivše půdu neutrality, vrhly se do krvavých bojů proti sovětové vládě. On dovedl s bezpříkladnou surovostí atd. Jak vypadal Gajda-revolucionář v době, kdy v jeho vlaku soustřeďovaly se nitky povstání, kdy jeho osoba byla střediskem očekávaného úderu do Kolčakovy vlády. Necháme o tom mluviti plukovníka Saladovnikova, který přišel ke Gajdovi v důvěře v jeho poctivé úmysly vyvolati povstání proti Kolčakovi a který pak vede jeho vojenskou organisaci ve Vladivostoku. Vyjímáme tedy jeho vlastní slova z připravené jím do tisku brožury.
O Gajdově generálské družině a jeho okolí píše Salodovnikov toto: Nejbližší druzi generála, plukovník Husárek a kapitán Mach obývali také salonní vagony. Osobně používal generál kromě salonního vozu ještě 4 jiné, vagon pro automobily, dva vagony pro jízdecké koně a vagon s uměleckými portréty. Tento vagon, od něhož klíče chránily se u kap. Macha, choval také v sobě obrovský portrét samotného generála, vytvořivší v mých zracích skvělou ilustraci jeho originálu. Zobrazení v životní velikosti v ruské generální uniformě s velikým řádem z občanské války, generál hrdě seděl na vraném koni, daru to jakési koňské závodnice. Po boku pyšněla se zlatá šavle, připomínající potupný dar, který generál přijal z rukou býv. carského četníka s jasným úmyslem delegovaného svého času ke generálovi tomskou buržoasií. Vůbec celý portrét činil dojem symbolického zobrazení daru, krvavého daru ruské revoluce od cizozemské reakce. Já chápal jsem carského hrdinu Rusko-japonské války Megenderfa, vezoucího za sebou vagon dojných krav, ale proč vagon portrétů?"
Místopředseda Buříval (zvoní): Upozorňuji pana poslance, že to všechno nepatří k věci, k projednávání.
Posl. Tausik (pokračuje): K projednávání věci? Nemám v úmyslu polemisovati s panem předsedajícím, ale patří-li do kulturní skupiny to, co včera agrární poslanec pan Vahala prohlásil a mluvil o prasatech, o volech a jiných hovádkách, tedy myslím, že do této skupiny patří odstavec o generálovi Gajdovi. (Veselost a potlesk poslanců strany komunistické.)
"Vůbec vlak býv. vrchního velitele sibiřské armády, tak, jak on přijel do Vladivostoku, v nemnohém se lišil od obyčejného ešelonu, pohybujícího se pod tlakem rudých vojsk na východ. V něm také spolu s ideovými nepřáteli bolševiků jeli bezzásadoví poživači, a to i prostí pijani, kde vedle milosrdných matron rozložily se dámy z polosvěta. Tam našel útočiště i spekulant Beketov, který s vědomím generála vyvezl z Jekatěrinburku několik pudů platiny naprosto temného původu, a přepraviv je do Japonska, sám tam zmizel před mobilisací. Ne špatná byla osobní stráž generála, sestávající z 33 bodáků při 3 kulometech, mající ve svém středu několik řemeslných zlodějů, loupivších projíždějící nákladní vlaky a prodávajících uloupené věci pak na trhu milovníkům kradených věcí. A kdo vůbec by nebyl v tomto proslulém vlaku? Takovou společnost hostil vlak generála Gajdy, vůdce vladivostockého povstání. Není možno v krátkých črtách nastíniti celý průběh a nešťastný konec tohoto podniku Gajdova."
Mluví se tam dále o tom: Zatím generál Rozanov obklíčil Gajdův vlak celým plukem špionů a připravoval vojska. Přípravy učinili taktéž Japonci. Úplně vzdálen vojenské organisace svého vlastního zamýšleného povstání Gajda hleděl zavčas sbaliti a uvésti v bezpečí své bohaté sbírky zlata, kožešin a portrétů, a to v moment, kdy smrt a záhuba visely nad lidmi, jež zlákal sliby a nadějemi. Nakonec postaral se o svou osobní integritu tajnou schůzkou s generálem Rozanovem, dvojí tajnou návštěvou japonského generála a intervencí u generála Čečka. Bezprostředně po návštěvě Gajdy u generála Rozanova objevil se v blízkosti povstaleckého Gajdova vlaku Kolčakovský pancéřový vlak "Kalmykov", který 17. listopadu 1919 začal vražednou palbu. V divokém zmatku a nepopsatelné panice přes mrtvoly svých věrných povstalců generál Gajda utekl a našel útočiště u generála Čečka a dr. Girsy na japonské lodi. Nádraží vladivostocké bylo poseto mrtvolami a mezi nimi plukovník Husárek se sepiatýma rukama vzdával se v zajetí a dostal se taktéž pod ochranu českých legií. Zůstal jen strašný dojem bezuzdné lehkomyslnosti a dobrodružné zločinnosti generála Gajdy. Tak dovršil Gajda svou sibiřskou "slávu". Národní Listy ronily slzy nad tím, že tento český hrdina, jemuž "vlast je zavázána díky", byl přijat bez obvyklých pomp a oficielního uvítání. Stalo se to tím, že o Gajdových zločinech legionáři zavčas uvědomili českou veřejnost a uchránili tak republiku od buržoasní profanace."
Tak psal soc.-demokratický list o sibirském hrdinovi v červnu r. 1920. Dnes, po 4 létech, tento muž je postaven v čelo čsl. armády, uvědomování legionářů nebylo nic platné, republika se v buržoasní profanaci již topí, a proto jí prý neuškodí ani jmenování Gajdovo. A socialistické strany k tomu všemu mlčí. Nechť jejich členstvo se zeptá, proč?
Dále je nutno poukázati na štvanice proti naší straně. Vláda za pomoci vládních nacionalistů, vládních socialistů s použitím celého svého provokačního aparátu, řízeného Malypetrem, Hajšmanem a Klímou, snaží se po druhém našem sjezdu vytvořiti pogromové ovzduší proti naší straně. Dokazují to řeči poslanců Myslivce, Meissnera, Moudrého a jiných, pronesené v této debatě, dokazují to články posl. Hudce, dokazují to poslední provokace monarchistického špicla Klímy v Bratislavě a jeho kolegy Slavíčka v Košicích, dokazují to činy exponovaných alkoholiků v Užhorodě atd.; i poslední t. zv. antimilitaristické letáky jsou součástí této taktiky, kterou má býti vytvořen podklad pro vojenskou diktaturu napřed na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Odpovídáme na všechny tyto pokusy klidně, u vědomí své síly i své odpovědnosti: Jako členové komunistické internacionály, sdružující třídně uvědomělou nekompromisní, revoluční armádu proletariátu všech pěti dílů světa, budeme plniti všechna usnesení, která připravují cestu k osvobození širokých vrstev pracujícího lidu v tomto státě. Jsme přesvědčeni, že jsme na dobré cestě. Věříme pevně, že hájíme a propagujeme pravdu. (Výkřiky posl. Myslivce a posl. Hakena.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.
Posl. Tausik (pokračuje): V jednom ze znaků Československé republiky vyryto je heslo: "Pravda zvítězí!" Na půdě tohoto hesla stojíme. Jsouce přesvědčeni, že pravda je vyjadřována v našich zásadách, a že tato pravda uskutečněna bude železnou mocí proletariátu, nedáme se v revolučním postupu zastaviti. Nezastaví nás žádnou persekucí československá korupční a buržoasní byrokracie. Nezastaví nás žádnou špiclovskou provokací aparát pana Malypetra. Nedáme se zastaviti talmudským zaklínáním Meissnerů a jiných vydresírovaných otroků československého bankovního kapitálu. Známe jen jednu velezradu, kterou páší vládní socialisté na proletariátu Československé republiky.
Půjdeme do kasáren, k synům chudých matek a otců, donuceným v této době sloužiti měšťáckému molochu československého militarismu.
Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana poslance k pořádku.
Posl. Tausik (pokračuje): Půjdeme mezi vojsko a široké vrstvy pracujícího lidu bez rozdílu národností, náboženství a zaměstnání, bez rozdílu politického přesvědčení. Otevřeně a upřímně vám prohlašujeme, že všude tam, kde žijí utlačené masy, budeme burcovati k nejurputnějšímu boji proti fašismu, proti diktatuře buržoasie, a že ve svém boji neustaneme, dokud neporazíme vaši hnusnou soustavu, a dokud v Československu nebude nastolena vláda dělníků a pracujících sedláků. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Zavřel.
Posl. Zavřel: Slavná sněmovno! Státní rozpočet má býti vždy zrcadlem vnitřní i zahraniční politiky státu. Je-li náš státní život v rovnováze, nemůže rozpočet této rovnováhy postrádati. Jinak jest zkreslována naše situace vnitřní i zahraniční anebo rozpočet sám, a tu ke spokojenosti a klidu občanstva chybí příliš mnoho.
Přiznávám, že poměry se částečně zlepšily, a že v jiných státech nástupnických zápasí s těžkostmi, které jsme u nás v nejtěžších formách již překonali. U nás by však mělo býti mnohem více vykonáno. Náš rozpočet by měl býti ještě urovnanější a účelnější. Nečiním odpovědna ministra financí. Vinníkem je ta naše neupřímnost v politice domácí a všehochuť politiky zahraniční. My se musíme odvážiti říci pravdu na všechny strany. Bez této odvahy nedojdeme nikam. Když za každým krokem nevyslovíme třikrát socialismus a pokrok, když tato božstva nevzýváme ráno, v poledne a večer, tak myslíme, že jsme se stali lidmi nehodícími se do dnešní doby. A není u nás nějaká doba zvláštní, u nás jest jenom naše české zatížení, které nás vždy hnalo do extrémů a přineslo nám mnoho škod. Chtěli jsme spasiti svět a vedli jsme války náboženské, až z říše byla veliká poušť a z obyvatel nuzáci a psanci.
Přišla vlna socialismu a žádný jiný národ neměl dělnictvo tak opravdově internacionální, jako národ náš. A nepřijíti světová válka, tak dodnes před vybájenou silou internacionály leží náš dělnický tábor. Musila přijíti veliká katastrofa, aby dokázala, že internacionála byla výrobek německo-židovský na zanesení rozkolu do tábora druhých národů.
Veliký národ ruský, který miliony svých mrtvých umožnil vítězství Dohody, tento protektor všech malých slovanských národů zachvácen byl morem bolševictví a stále se ještě zmítá ve smrtelných křečích.
Také toto učení zkázy a smrti našlo u nás vyznavače a přineslo mnoho škody celému státnímu ústrojí. A kdyby ve světě vznikl sebe větší nesmysl, jenom když bude okrášlen přívlastkem sociálně-pokrokovým, najde u nás mnoho vyznavačů a nenajdou se lidé, kteří řeknou, že je nutný návrat ke zdravému rozumu.
Vedou se nechutné polemiky, zda jde vývoj nalevo či napravo. Svět od poslední válečné katastrofy je zmítán chaosem myšlenek a nejasností cílů. Pochodem nalevo nedojdeme nikam, poněvadž není znám cíl, kam se chce dojíti. A jestli je moderní hlásati cestu doleva u těch, kdož z toho mají osobní prospěch, tak musí se najíti lidé, kteří řeknou, že vývoj nutno nakloniti doprava, aby se konečně ustálil ve středu, na cestě rozumu, rozvahy, šetrnosti a práce. A nestačí to pouze prohlásiti, ale také ve smyslu hesla pracovati a přinášeti oběti. Idea státu československého, státu národního, musí býti základnou všech, kdož to s naší samostatností upřímně myslí.
Máme rozhárané poměry v naší "Bosně a Hercegovině", v Podkarpatské Rusi. Miliony pohlcuje tato část republiky na investicích a vláda trpělivě přihlíží, jak štváči, kteří nenávidí náš stát, zanedbaný rusínský lid štvou a šíří anarchii. Také poměry slovenské jsou v šestém roce samostatnosti neutěšené. Musíme najíti příhodnou chvíli a zeptati se odpovědných činitelů hodně hlasitě: "Tak co, je možná na Slovensku s ľuďáky dohoda či není?"
To, co provádějí komunisté na Slovensku, je vyložená velezrada. Zásluhou štváčů přišli o život dělníci, ale také mnoho četníků, kteří skutečně vykonávají službu krajně vysilující.
Němci a my. Kapitola tak stará jako náš národ. Nikdy Němci neuznají naší samostatnosti upřímně a bez výhrad, vždy budou považovati náš státní útvar za provisorium. Jejich taktika jest velmi průzračná a cíl jasný. První etapa - vláda českoněmecká - a následuje rozvrat odpovědných institucí a úřadů, rozvrat korporací, které jsme s nadlidským úsilím alespoň částečně zkonsolidovali. Potom to půjde již rychle. Hospodářská konfederace podunajských států a konec - z mrtvých vstání Habsburků a staré monarchie. Proto na každém místě a při každé příležitosti musíme volati co nejdůrazněji: Republika československá musí býti a zůstati státem národním.
Umět vládnout a chtít vládnout. Netvrdím, že naše vláda by neuměla vládnout. Ó, ano, uměla by, kdyby jenom chtěla, kdyby za 6 roků naší samostatnosti zvítězila státní a národní myšlenka nad závislým stranictvím, které nás již stálo tolik obětí. Němci, kdyby byli vyhráli světovou válku, ti by nám byli ukázali, co to znamená vládnouti. A konečně se přiznávám: také od největších nepřátel pořádku, kázně a práce, od největších nepřátel naší republiky, od bolševiků ruských vezměme si příklad, jak se má vládnouti a jak se má postupovati proti těm, kdož podrývají státní autoritu a revoltují. Snad naši komunisté nebudou se na nás hněvati a uznají za samozřejmost, když si z toho ruského ráje také něco vybéřeme. Ruského hladu u nás nechceme. Zmrzačeného ruského průmyslu také nechceme. Zotročiti naše obyvatelstvo podle systému ruského také nechceme. Jejich censuru také nechceme. Krvelačnosti židovské diktatury si neosvojíme, ale obranu státní autority si vypůjčíme.
Je to přímo hrozné, kam až sahá u nás troufalost nepřátel státu. Sejde se komunistický sjezd a na přání Moskvy se příslušníci našeho státu usnášejí o dělení republiky a do debaty zasahují političtí delegáti jiných států, kteří mají drzost míchati se do našich záležitostí a doma nesmějí namnoze ani písknouti.
Je tento stav možný ještě v některém jiném suverenním státě na světě? Je vláda některého jiného státu trpělivější? Státní úředník, ať již učitel, profesor nebo příslušník jiné kategorie píše a mluví proti státu, nemůže se dočkati jeho shroucení ve smyslu komunistických rozkazů z Moskvy, ale na prvního jde klidně k pokladně a natáhne ruku po penězích toto státu, který rozvrací. Jak vedlo by se těmto lidem v Rusku? Co by s ním udělali židovští diktátoři? Jako poslanec prohlašuji, že nelze déle trpěti, aby členové našeho parlamentu jezdili za hranice a tam nezřízeně proti státu štvali. Naše vláda musí rozhodně chtíti vládnouti! Ať neotálí, v lidu to vře. Neposuzujte československé nacionální hnutí podle nepatrného rozměru jeho časopisů! Pro mnohého by bylo velikým překvapením se přesvědčiti, jak a kde všude zakotvilo.