Úterý 25. listopadu 1924

 

Začátek schůze v 10 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

187 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda: Zahajuji 305. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou pro dnešní schůzi udělil jsem posl. Buřívalovi pro neodkladné zaměstnání.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr. Charváta za posl. Sychravovou.

Do výboru soc.-politického vyslal týž klub posl. dr. Wintera za posl. Astra.

Předseda: Došly některé spisy: dotazy, odpovědi atd.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru financí o výměně peněz v Českých Velenicích.

Odpovědi:

min. veřejných prací na dotaz posl. Koška a druhů, proč byl horník-hlídač Ant. Cink dán do provise,

min. vnitra na dotaz posl. Al. Kříže o řadě požárů v městě Trhové Sviny a v okolí,

min. vnitra na dotaz posl. Bubníka o zákazu přednášení proletářských básní, které v tisku nezávadně prošly censurou,

předsedy vlády na dotaz posl. Koška a druhů o poskytnutí pomoci krupobitím postiženému obyvatelstvu v obcích Opolany, Opolánky, Dobšice a Sány-Žehuň, okres Král. Městec,

min. zemědělství, vnitra a veř. prací na dotaz posl. Koudelky v záležitosti živelní pohromy na okresech Český Brod, Černý Kostelec, Kouřím, Kolín, Hora Kutná, Uhlíř. Janovice a Říčany.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán Zápis o 296. schůzi posl. sněmovny.

Přikazuji výboru rozpočtovému:

4943. Vládní návrh zákona o výši daně z cukru.

4944. Vládní návrh zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se válečné přirážky ku přímým daním na rok 1925.

Přejdeme k pořadu schůze:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4905) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1925 (tisk 4930).

Budeme pokračovati v rozpravě podrobné o III., kulturní, skupině rozpočtové.

Dávám slovo řečníku dalšímu, zapsanému na straně "pro" jímž je p. posl. dr. Uhlíř.

Posl. dr. Uhlíř: Pane předsedo, dámy a pánové! Shodou okolností skoro současně s naší poslaneckou sněmovnou také francouzská sněmovna zabývá se státním rozpočtem a právě dnes týden tato poslanecká sněmovna rozbírala rozpočet ministerstva školství. Školská debata poslanecké sněmovny francouzské je na vysoké úrovni. Je pochopitelno, že politikové francouzští mají veliký zájem o to, aby země, národ, lid románský, jakým nesporně Francie je, neodtrhl se od svých kořenů klasických, a aby střední školství drželo se zejména v linii tohoto klasicismu.

Loňského roku francouzský ministr školství Léon Bérard vydal nařízení o klasické reformě středního školství francouzského. Letos po 11. květnu, po známých politických událostech, změnil se i školský režim francouzský na tolik, že nynější francouzský ministr školství, François Albert, který nastoupil 14. června, přišel s dekretem z části měnícím, z části rušícím dekret jeho předchůdce, pana Léona Bérarda, a to ve směru reálném a moderním.

Je v povaze francouzské, že nejvážnější věci dovedou se podati duchaplně, často i s vtipným sarkasmem. A tedy francouzský bývalý ministr školství pan Bérard neušetřil ostrými výtkami dnešního ministra francouzského školství pana François Alberta. V replice, kterou 18. listopadu pronesl dnešní ministr francouzského školství, končil takto: "Jaký je můj zločin" - a praví doslova "že jsem jednal trochu rychle. Ale bylo také řečeno: Konečně máme ministra, který jedná, místo aby mluvil."

Pánové, nejsme v té šťastné situaci, abychom svým ministrům školství mohli něco podobného vytýkati. Oni nejednají, ale také budiž mi to prominuto - nemluví tak, jak by mluviti bylo dobře v zájmu našeho školství a státu. Zkušenost, kterou naše sněmovna s nejvyšší správou školství má za uplynulých 6 let, s dostatek o tom svědčí. Ale přejděme tuto stránku.

Francouzské poslanecké sněmovně předkládá se celý plán ministerstva školství, a tu se vytýkají zejména 3 věci. Zpravodaj o rozpočtu školském pan Ducos ve své řeči zdůraznil trojí nutnost: ustaviti především jedno veliké soustředěné ministerstvo národní výchovy, na druhém místě nezbytnost organisovati jednotnou školu a na třetím místě vytvořiti l'enseignement postscolaire, vyučování poškolní, nebo, jak my říkáme, lidovou výchovu. - Jsou to 3 různá kriteria, která by i nám umožnila, abychom s tohoto hlediska svůj státní rozpočet po stránce školské posuzovali: otázka jednoty ve školství, jednoty budgetární, otázka administrativní jednoty tohoto školství a posléze otázka jednoty pedagogické.

Francouzský znamenitý politik a svého času také ministr veřejného vyučování a krásných umění, Steeg, řekl v r. 1907 toto: "Chceme-li dosíci skutečné kontroly úvěrů, povolených parlamentem na veřejné školství v jeho různých stupních a v jeho mnohonásobných oborech, je nevyhnutelno, abychom rozmanitost technického a speciálního školství připoutali na jedno jediné ministerstvo, které by mohlo míti souhrnný - a při tom slavný titul, titul ministerstva národní výchovy."

A jeden z francouzských filosofů, Léon Brunschvicg, který o problému sjednocení a vytvoření velikého ministerstva národní výchovy napsal krásnou knížku, duchaplnou, filosoficky promyšlenou a dokumentovanou, ten k těmto slovům, která jsem byl právě citoval, připomíná tolik: "Pan Steeg velmi dobře pochopil, že první povinností politikovou jest, obroditi, regenerovati administrativu tím, ze jí vnuká nad poctivost individuální ještě také poctivost kolektivní, jejíž podmínkou sine qua non je zde unité budgétaire, budgetární jednota všeho školství. Není možna spása, pokud ministerstvo národní výchovy neuskuteční ekonomii a soustředění sil tím, že sjednotí v jednom směru všecky osobnosti, které nyní navzájem se neznají a které se navzájem bijí, po případě, které obracejí záda k zájmu země, protože jsou úplně prosty citů, že čerpajíce z pokladny společné, měly by také sloužiti věci společné."

Dámy a pánové! Listujete-li v rozpočtu ministerstva školství, shledáváte se tam s položkami na dozor školy, na vysoké školy, střední školství, odborné školství, národní školství, potom na školské a kulturní styky s cizinou, sociální péči o studentstvo, ochranu památek, archivnictví, vědy historické a musejnictví, umění, lidovou výchovu, nadace a příspěvky a poslední, leč nikoliv nejmenší, kultus. Z odborného školství do rozpočtu našeho ministerstva jsou zahrnuty obchodní akademie a obchodní školy průmyslové, střední ústavy a odborné školy tkalcovské, pro zpracování dřeva, kovorobné, keramické, horní, mlynářské a školy rodinné a živnostenské školy pokračovací.

Postrádáte jistě na první ráz zejména školství zemědělské. Vysoké školství zemědělské, jako je vysoká škola zemědělského a lesního inženýrství v Praze, vysoká škola zemědělská v Brně, vysoká škola zvěrolékařská rovněž v Brně, toto vysoké školství figuruje v rozpočtu ministerstva školství, ale ostatní kategorie, o kterých bychom mohli předpokládati, že stejně jako jiné školy odborné budou v rozpočtu ministerstva školství zahrnuty, jsou vyňaty a přeneseny do zcela jiného resortu. Je na to zákon z 9. dubna r. 1920, jímž se upravuje nejvyšší správa zemědělského školství a dozor nad ním. Tam v §u 9 se stanoví, že "ministr zemědělství se zmocňuje, aby vydal ku provedení tohoto zákona nutné nařízení v dohodě s ministrem financí". Ministr školství jakoby neexistoval. A v §u 10 se praví: "Provedením jeho se pověřuje ministr zemědělství a ministr financí." Nejvyšší správa a dozor ministerstva zemědělství podle tohoto zákona vztahuje se na hospodářské akademie, střední a nižší hospodářské školství, školy lesnické a hospodyňské, školy zemědělsko-speciální a lidové školství hospodářské. Počítá-li se, že máme hospodářských škol různých kategorií v celku 247, z nichž vysoké školy zemědělské nespadají do oboru ministerstva školství, vidíme, že 241 škol vyšších i nižších nespadá ani pedagogicky, ani administrativně, ani budgetárně do resortu školského, nýbrž že spadají do resortu ministerstva zemědělství. Táži se, jak zde může býti jednota pedagogická, administrativní, jednota šetrnosti a ty různé kategorie školství, které jsou . . . (Posl. Zeminová: A jednota politická! Politicko-agrární jednota se nedá rušit!) Třeba i jednota politická. A posléze jednota finanční, rozpočtová, která v našem státě není nějaké quantité négligeable, naopak, když šetřit, tedy šetřit, a prosím, aby se šetřilo také v tomto oboru. Není přípustno, aby některé kategorie školství byly privilegovaně favorisovány a jiné zanedbávány.

Jest zajímavo, pánové a dámy, jaký jest rozpočet na toto hospodářské školství, které jest spravováno ministerstvem zemědělství. Na zemědělské vyučování a výzkumnictví u nás i v Podkarpatské Rusi státní výdaje činí 61,675.082 Kč. Naproti tomu příjmů v tomto školství jest celkem asi 10 mil., takže na zemědělské školství i výzkumnictví připadá z našeho rozpočtu celkem 51 mil. Kč. Jest pravda, buďme spravedliví, že ministerstvo zemědělství z celkového svého rozpočtu 210 mil. Kč kryje si své potřeby příjmy 160 mil. a že tedy 51 mil. vlastně je v tomto zemědělském rozpočtu jaksi kryto. Ale padají zde v úvahu také jiné okolnosti. Ve výzkumnictví, na které jest věnováno 24 mil. Kč, jsou mnohé obory, které se nesporně dotýkají oborů vysokoškolských. Máme tu na příklad položku na výzkumné ústavy pro agropedologii a bioklimatologii, pro výrobu rostlinnou a živočišnou, výzkumné ústavy lesnické, ačkoliv máme vysokou školu lesního inženýrství a podobné ústavy jinde. Vidíme tedy zase, jak se státní rozpočet tříští po této stránce a jak na jedné straně se velkomyslně vydávají velké peníze a na druhé straně učitelstvo, profesorstvo a vůbec naše školství ostatní trpí nedostatkem.

Vyjmenoval - jsem, dámy a pánové, jaké obory zemědělského školství spadají do re sortu zemědělského, ačkoliv současně vysoké školství zemědělské je podřízeno jinému ministerstvu, ministerstvu školství, kam skutečně patří. Ale, pánové a dámy, abych nebyl nespravedlivý. Jedno, o čem jsem se domníval, že spadá do ministerstva zemědělství, přece jen ministerstvu školství bylo ponecháno. Máme to uvedeno a spočítáno v tenounkém sešitku, příloha kapitoly XIII a XIIIA, kde se mluví o státních podnicích ministerstva školství a národní osvěty. Z toho vidíme, že ministerstvo školství a národní osvěty má uhřiněvský školní závod zemědělský a školní závod zemědělský v Děčíně-Libverdě. Ovšem, abych nezapomněl říci to hned, tento druhý s pasivem skoro 200.000 Kč. Je jistě příjemno ministerstvu školství, místo ryze paedagogických věcí starati se o položky, jako je nádenka, čeládka, hnojiva a krmiva, uhlí, palivové dříví, benzín, olej, obnovování užitkových a tažných zvířat a pod. Myslím, že je to danajský dar, kterého se ministerstvu školství se strany ministerstva zemědělství dostalo jako kompensace snad za to, co by tam nesporně svojí paedagogickou povahou i svými administrativními vztahy patřilo.

Kdybychom spočítali, co asi tak representuje výdaj na školství, pokud je zahrnuto do oboru ministerstva zemědělství, viděli bychom, že je to více než 50 mil. Neřekl jsem tím, že by ministerstvo školství jen tak beze všeho mohlo spravovati zemědělské školství, které je přece svázáno s různými hospodářskými objekty. Ale čeho je svrchovaně zapotřebí u nás více než kdekoliv jinde, protože jsme stát nový, který se potřebuje ideově především zkoncentrovati, to je ideová jednota v celém našem školství, která tímto tříštěním na různá ministerstva naprosto je znemožňována.

Ministerstvo školství má úctyhodný rozpočet více než 3/4 miliardy Kč. Srovnávám to s rozpočtem ministerstva obrany a vidím zajímavý nepoměr. Ministerstvo školství vydává 3/4 miliardy a ministerstvo národní obrany vydává 1.815,435.750 Kč. Myslím, že dobří geniové národa československého čekají trpělivě, až přijde chvíle, kdy tyto položky by se mohly obrátiti, kdy bychom svému školství mohli věnovati 1.800,000.000 Kč, a svému vojenství o 1 miliardu méně.

Mohl bych se zmíniti ještě o jiných věcech, které se tohoto vztahu ministerstva zemědělství k ministerstvu školství dotýkají. Kulturní výbor má se zabývati návrhem hospodářských škol lidových, resp. má změniti původní zákon o organisaci lidových škol hospodářských. Z prvého paragrafu je zřejmě viděti, jaká jest ryze všeobecně výchovná povaha tohoto lidového školství hospodářského, když se tam praví, že účelem lidových škol hospodářských jest, aby jednak po ukončení všeobecné povinnosti školní prohlubovaly všeobecné vzdělání mládeže venkovské, nabyté na obecných a měšťanských školách, jednak aby připravily mládež k praktickému životu atd. A také podle učebné osnovy je zřejmo, že toto lidové školství hospodářské velmi těsně souvisí s celým systémem našeho školství pokračovacího a naší lidové výchovy a že bude rozumné, aby konečně - a spravedlivé také - jednota budgetární stejně jako administrativní a pedagogická mezi oběma těmito resorty, ministerstvem školství a ministerstvem zemědělství, byla řádně provedena.

Bylo by možno i v jiných ministerstvech nalézti položky, které mají nesporně vzdělávací a výchovný charakter a při kterých by si bylo přáti, aby těsněji vešly ve styk s ministerstvem školství, na př. u ministerstva nár. obrany vojenská akademie, vojen. školy. Snad slavná sněmovna bude překvapena tím, že by vysloven mohl býti požadavek, aby také vojenské školství těsně se sblížilo se školstvím vůbec a s ministerstvem školství a národní výchovy zvláště. Ale poukazuji na případ švýcarský. Milice, která přece jen má pro nás hodně, neřeknu-li půvabu, tedy hodně poučného, školena je ve svých vyšších intelektuálnějších formách právě při universitě curyšské, k níž patří Ecole spéciale militaire, zvláštní vojenská škola federace helvetské. Není to jistě nemožno, aby se našel modus, kterým by pedagogická stránka a zásady všeobecného vzdělání účelněji, metodičtěji mohly býti také vneseny do školství vojenského.

Nedávno byl jsem svědkem politických diskusí na kongresu radikální a radikálně-socialistické strany francouzské v Boulogne-sur-Mer, kde právě dnešní školský referent v poslanecké sněmovně francouzské, pan Ducos, vykládal program strany ve věcech školských, a ten ve svém referátu řekl, že 21. kongres této strany radikální a radikálně-sociální, která jak známo, má 143 poslanců ve sněmovně a přes 60 senátorů, žádá, aby vytvořeno bylo velké ministerstvo národní výchovy, které by uvedlo v užší souvislost s dnešním departementem veřejného vyučování také ostatní obory školské, všechny školy, které dnes vydržuje ministerstvo zemědělství, ministerstvo veř. prací, ministerstvo námořnictví a ministerstvo války.

V ministerstvu nár. obrany nacházíme v tit. II pod §§ 35 až 39 řadu věcí, které nesporně svou vzdělávací a výchovnou povahou by přece jen měly býti uvedeny v užší souvislost s ministerstvem školství. Na vojenskou akademii, která má jistě charakter školy vysoké a kde i pedagogicko-didaktické věci nesporně musí míti svoje místo, je tam více než 4 1/2 milionu. Na vojenské školy a kursy je tam přes 10 milionů, na osvětovou činnost a tělesnou výchovu přes 2 miliony, na vojenský zeměpisný ústav 2 miliony. Na památník odboje, který si stěží dovedu odmyslit ze souvislosti s ministerstvem školství a národní osvěty, je 2 a 1/4 milionu. Celkem více než 21 milion v ministerstvu nár. obrany je věnován na péči výchovnou a vzdělávací a nemůže býti sporu o tom, že je nutno, aby budgetárně, administrativně, i pedagogicky byla uskutečněna těsná souvislost mezi ministerstvem školství a mezi ministerstvem nár. obrany.

Mohl bych stejně shledat v rozpočtu ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy položky, které mají charakter eminentně výchovný a vzdělávací a které by neměly býti sestavovány bez zřetele k ministerstvu školství.

Státní zdravotní ústav v určitých svých částech se vztahuje k ministerstvu školství. Také o jiných zdravotních ústavech, o péči o mládež, která figuruje v rozpočtu zvláštních výdajů tohoto ministerstva, a rovněž o tělesné výchově se vykládá, že do péče o mládež patří také podpora institucí zabývajících se výzkumem mládeže, jako je na příklad paedologický ústav, společnost pro výzkum mládeže, jakož i studijní podpory a stipendia pro odborníky obírající se tímto thematem.

V tělesné výchově se přiznává, pokud není státní tělovýchovný ústav, že se pořádají každoročně mimořádně státní kursy společně s ministerstvem školství a zemědělství pro učitele obecných a měšťanských škol atd. Hlavním předmětem této položky zůstávají podpory tělocvičným a sportovním spolkům, které vykonávají důležitou výchovnou práci v lidu.

Obávám se, aby to nebylo pojímáno příliš jednostranně, pokud tyto dotace tělocvičným a sportovním spolkům jsou věnovány.

Ve zdravotnictví na potřeby všeobecného vzdělání a tělesné výchovy jsou 3 miliony.

Bylo by možno také v sociální péči poukázat, že dobře 10 milionů výdajů státních týká se školství po stránce paedagogické. Ústav hluchoněmých, ústav pro slepé státní sirotčince, Komenského ústav v Košicích, zákonná ochrana dětí v cizí péči a dětí nemanželských, podpory na sociální zařízení pro péči o mládež a na ochranu matek a kojenců a položka Činnost výchovná, dozorčí, organisační a propagační. Je to jistě věcí ministerstva školství, aby organicky a racionelně tento svůj vztah k ministerstvu soc. péče rozřešilo.

Ale, pánové a dámy, ani ministerstvo spravedlnosti není prosto položek, o kterých by bylo možno říci, že nejsou také věcí ministerstva školství a nár. osvěty. Vždyť na trestnicích jsou učitelé - někde ovšem jen duchovní a žádní učitelé - vždyť jsou polepšovací a trestní ústavy pro mladistvé provinilce, jako polepšovací a trestní ústav pro ženy v Mikulově nebo Komenského ústav v Košicích, kde jsou zřejmy potřeby školské, kde jsou pedagogičtí ředitelé a ředitelky, kde jsou učitelé, a tedy i zde je potřebí, aby ten milion, který na tyto věci spadá, byl náležitě využitkován.

Zahraniční věci také mají některé zajímavé položky, které se mohou školství dotýkati, jako je pěstování a podpora osvětových, politických a hospodářských styků s cizinou, náklady služby propagační, propagační cesty a výpravy, podpora společenských podniků krajanů zahraničních a různých osvětových a hospodářských podniků doma i v cizině zahraniční novinářská stipendia a podobně.

Ctěná sněmovno! Chtěl jsem upozorniti na to, že tříštění školství po stránce rozpočtové a pedagogické jest skutečným nebezpečím. Kdybychom se tohoto systému drželi dál, přijde za chvilku každé ministerstvo jiné a řekne si: také já chci míti svůj podíl na státním budgetu pro školy, protože také do mého resortu spadá leccos, co se týká školství.

Průmyslové a obchodní školství by si mohlo reklamovati ministerstvo obchodu nebo veřejných prací, veřejné práce by mohly reklamovati horní školství, báňské vysoké školy. Že o takové pokusy není nouze, toho je mi dokladem, že různé živnostenské korporace už poukazovaly na to, že prý ministerstvo školství velmi málo na ně pamatuje a že je zapotřebí, aby živnostenské školství pokračovací bylo vyňato z pravomoci ministerstva školství a bylo přiděleno ministerstvu pro obchod a živnosti.

Ale, pánové a dámy, snad něco zlého bývá pro něco dobrého. Snad by se při této parcelaci školských zřízení nikoli podle zřetelů budgetárních a pedagogicky unifikačních dospělo k jednomu zajímavému důsledku, že by se na konec podle hesla svůj k svému i církve hlásily k finančním svým povinnostem k theologickým fakultám a seminářům a že by se tak státnímu rozpočtu důkladně ulevilo ve starostech o teologické - konec konců jen zaopatřovací ústavy.

Dovolte mně, abych tohoto hlediska promluvil o poměru theologických fakult ke státu vůbec a spíše ještě k ministerstvu školství. Mluvě o budgetní unifikaci všeho školství československého, která má smysl především úsporný, ale ovšem i pedagogický, hlásím se otevřeně k principu výluky ústavu ke vzdělání duchovních ze státního rozpočtu republiky Československé. Když generální zpravodaj rozbíral rozpočtové výdaje na kultus, vyslovil pochybnost, zda je možno i do budoucna vésti hospodářství v římsko-katolických seminářích jako dosud a zda jsou tu právní důvody pro to, aby student theologické fakulty byl jediným studentem v republice, který má právo na celé vydržování, jak to určí ředitelství semináře.

Chtěl bych pro přesnost konstatovati jenom toto: V tomto zimním semestru školního roku 1924-25 je na theologické fakultě při Karlově universitě v Praze 44 posluchačů. Současně na theologické fakultě na německé universitě v Praze jsou 34 posluchači. Přímých státních výdajů na těchto 44 českých theologů je v předloženém rozpočtu 513.354 Kč. (Slyšte!) Na 34 německých theologů je tu 453.278 Kč. Jeden pražský bohoslovec český stojí náš stát letos přímo 11.667 Kč ročně. Jeden pražský bohoslovec německý stojí náš stát letos 13.332 Kč. Ale, prosím, abyste nemysleli, že tím jsem vyčerpal všecko, co ze státního rozpočtu plyne na bohoslovce. Ani zdaleka není to, čím státní rozpočet republiky Československé na theologa pražského pamatuje. Nutno si, ctěná sněmovno, uvědomiti, že bohoslovecká fakulta je část, a to podle historické etikety první část university, něco podobného jako papežský nuncius je doyenem v diplomatickém sboru, protože si přinesl titul nuncia, čili velvyslance ze státu velmi problematického a že ostatní, kteří zastupují Ameriku, Francii, Italii a jiné státy, jsou pouhými vyslanci proti němu. On je doyenem sboru, on je nunciem, tedy velvyslancem a při slavnostních příležitostech tedy podle etikety jménem celého diplomatického sboru vždycky mluvívá. Něco obdobného máme také ve vysokém školství, kde bohoslovecká fakulta, ačkoliv je nejmenší, přece jenom je v nejprvnější řadě všech fakult. Fakult na universitě pražské máme 5. Theologickou, právnickou, lékařskou, filosofickou a přírodovědeckou. Universita jako celek má společnou kancelář, která při Karlově universitě potřebuje letos 2,796.547 Kč, při universitě německé 1.910.523 Kč. K tomu přistupuje ještě vydání na společnou knihovnu 1,386.151 Kč. Kdybychom z tohoto více jak 6 milionového nákladu na společné výdaje obou universit v Praze na české a německé theology počítali i méně nežli pětinu, bylo by patrno, že se každý bohoslovec v Praze zdražuje vedle toho nákladu průměrného asi 12.500 Kč ročně ještě o nových 13.000 Kč. Jeden pražský theolog podle toho, co jsem řekl a ještě něco řeknu, stojí již 25.500 Kč každý rok. Ale ani tím není vyčerpán všechen státní náklad na pražské bohoslovce. Uvedené položky na theology jdou titulem vysokých škol - rozumí se, že bohoslovecká fakulta je přece vysoká škola vědecká (titul 3); stát vydatně jim však pomáhá ještě pod jiným titulem, pod titulem 13, kultus. Tam se čte pod záhlavím IV, nadepsaném "Ústavy ke vzdělání duchovních", položka 15: Bohoslovecká fakulta obou universit v Praze (příspěvek ku platům profesorů a docentů) 11.200 Kč; dále se tam čte: položka 19: Arcibiskupský kněžský seminář v Praze (platy představených, odměny řádné, stipendia a nadání, příspěvky, a na zaopatření chovanců) celkem 59.500 Kč. To je pro tytéž theology, na které jsme platili již pod titulem vysokých škol. To jsou osobní výdaje. Ve věcných výdajích jsou k tomu ještě tyto položky: Položka 40: na arcibiskupský kněžský seminář v Praze (věcné potřeby, kostelní potřeby, daně a dávky) celkem 22.440 Kč. Nelze se, slavná sněmovno, prostě dopočítati, mnoho-li připadá na profesory těchto dvou bohosloveckých fakult z položky 48, kde se mluví o mimořádných vydáních 40.000 Kč (jednotný drahotní přídavek profesorům na diecesních theologických učilištích). Také je těžko vypočísti poměr pražských theologů k rozpočtové položce 57.100 Kč na zaopatření chovanců v Collegiu Bohemicu v Římě. Ale, velevážení pánové a dámy, ze všeho je patrno, že jeden theolog přijde republice Československé značně draho, neboť jeho vzdělání a jistě více než celé jeho zaopatření stojí ročně skoro 30.000 Kč, jak státní rozpočet - shlédneme-li příslušné položky ukazuje. Tak je tomu letos, tak tomu bylo i loni. Srovnejme s tím státní výdaje na vysoké studium naší mládeže v jiných oborech a přijdeme k tomu, že občanstvo republiky Československé platí ročně na universitní přípravu jednoho právníka 1000 Kč, jednoho filosofa 4.500 Kč, jednoho medika 7.500 Kč a jednoho katolického theologa 30.000 Kč. (Slyšte! Slyšte!) Tak vypadá rovnost všeho studentstva před zákonem a před státním rozpočtem, tak vypadá zásada šetrnosti, měří-li se dvojím loktem, delším dogmatické církvi a kratším pokroku vědeckému.

Pane ministře, táži se vás (k min. dr. Markovičovi) přímo: mluvil jste nedávno o myšlence, že se mají rušiti nebo spojovati filosofické fakulty; nechtěl byste raději přemýšleti z kulturního a budgetního hlediska o tom, aby se stáhly, po případě rušily theologické semináře, které vykazují tak nepatrný počet posluchačů a stojí při tom tak horentní peníze? (Min. dr. Markovič: Já jsem o filosofických fakultách nemluvil!)

Pane ministře, vy jste mluvil tak pythicky, že vám v Brně rozuměli, že chcete rušiti filosofické fakulty.

Vedlo by daleko, kdybych chtěl podrobně rozebírati poměry státního rozpočtu ke kněžskému stavu.

Jen pro zajímavost uvedu toto: Na diecésním theologickém učilišti v Č. Budějovicích bylo loni 15 bohoslovců. Je zajímavo srovnati tento počet s počtem theologů na témže ústavě r. 1921. Tehdy v Budějovicích bylo 119 bohoslovců, letos je jich tam 15. V Budějovicích je tedy 15 bohoslovců a v rozpočtu je na ne 143.700 Kč, ale k tomu na biskupský kněžský seminář pro tytéž theology je 49.900 Kč. Režijní výlohy a věcná vydání na témže semináři činí 16.550 Kč. Račte si spočítati tyto sumy a děliti je 15 a uvidíte, mnoho-li i na venkovské theology státní rozpočet pamatuje.

V Hradci Králové bylo v r. 1921 v semináři 118 chovanců, v zimním semestru 1922-23 bylo jich tam 19. Na těchto 19 bohoslovců je ve státním rozpočtu jednak 161.900 Kč, k tomu na biskupský kněžský seminář 60.100 Kč, věcné výdaje 16.645 Kč. (Posl. Zeminová: Arcibiskup obdržel 8 milionů za dříví za rok. Může si to zaplatiti!)

Na biskupském semináři v Litoměřicích bylo v r. 1921 113 chovanců, ale nyní je tam asi 35 chovanců. Ve státním rozpočtu je na theologické diecésní učiliště 147.300 Kč. Na biskupský seminář litoměřický 93.400 Kč, na věcné výdaje tohoto semináře 13.350 Kč.

Návštěva učilišť theologických je pranepatrná. V Praze, jak jsem uvedl, na české fakultě theologické je v tomto semestru 44 posluchačů, na německé 34 posluchačů. V Českých Budějovicích pak - mám data - je 15 theologů a v Litoměřicích 35. V Hradci Králové v zimním semestru r. 1922/23 19 theologů, v Olomouci na fakultě, t. j. vysoké škole, theologické je 82 posluchačů. V Brně v semináři je 50 posluchačů.

Ve Vidnavě - a to je zajímavá věc - je dnes 10 theologů, kdežto v r. 1921 bylo tam 60 chovanců. Tento vidnavský biskupský seminář stojí nás 133.000 Kč, ale nepodléhá tento seminář naší správě, nýbrž správě vratislavského biskupa, v něm o penězích československých poplatníků rozhoduje říšský německý biskup.

V Trnavě je 49 bohoslovců, v Košicích 21, o Spiši není dat po ruce, jak jsem úředně zjistil. O Rožnavě rovněž není dat. V Prešově na řecko-katolickém semináři je 30, v Užhorodě 33 chovanců.

V celé republice je asi 420 katolických bohoslovců - státní náklad na ně je ohromně veliký, a řekl bych, opravdu nekřesťanský. Jako vůbec je nepochopitelné, proč právě s rozpočtem na kultus a církve dějí se takové výjimky, ačkoliv všude se škrtá. Račte pozorovat tu stoupající tendenci státních rozpočtů na kultus. V roce 1919 bylo to 20 mil. V roce 1920 na kultus vůbec - a z toho jsou 3/4 právě na kultus římsko-katolický - 30 mil. V roce 1921 54 mil., v roce 1922 60 mil., v roce 1923 67 mil., v roce 1924 76 mil., v roce 1925 74 miliony. Tato stoupající tendence v době, kdy se všude škrtá, je při nejmenším překvapující.

Nebudu rozebírati majetkové poměry církve katolické, abych snad církev naváděl k větší vnitřní sociální svědomitosti od kaplana počínaje až po arcibiskupa. Věc nemůže býti tímto odbyta a bude nutno znovu a znovu se k ní vraceti, zejména jestliže ti pánové, kteří zneužívají rozpočtu Československé republiky, se necítí a jestliže jdou nad míru přípustné legální a loyální činnosti.

Kdybych, dámy a pánové, vám měl ukázati nepoměr státních podpor na bohoslovce na jedné straně a na ostatní laické studentstvo na straně druhé, viděli byste, že prostě ani srovnání není možno. Nebudiž zapomenuto, ze, kdežto na theologických fakultách a seminářích bohosloveckých je celkem něco málo přes 400 posluchačů - vlastně chovanců - na našich vysokých školách dohromady je 26.000 posluchačů a na našich středních školách na 110.000 posluchačů. Z toho dívek je více jako čtvrtina, 26.6%, tedy skoro 30.000 dívek studuje u nás na středních školách.

Sociální péče o studentstvo netheologické vypadá v cifrách tak, že se pohybuje jen kolem nějakých 7 milionů, a přece ve skutečnosti, podíváte-li se na sociální poměry studentské, uvidíte, že naše studentstvo rekrutuje se z největší části právě z vrstev málo majetných, ne-li nemajetných a naprosto chudých. Československého studenta poznáte na prvý ráz. Kdo znáte studium v cizině, řekněme ve Francii, a víte, jaké tam jsou podmínky studia. Kdo se může odvážiti na Sorbonnu a na vysoké školství francouzské vůbec, není-li skutečně nadaný, aby si vymohl vydatné státní stipendium na základě své zdatnosti studijní? Tam dosud může studovati jen student opravdu zámožný.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP