Úterý 3. června 1924

5. Zpráva výborů branného a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4411) o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně (tisk 4620).

Zpravodajem výboru branného jest p. posl. Hummelhans, zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. Svoboda.

Uděluji slovo prvému zpravodaji, p. posl. Hummelhansovi.  

Zpravodaj posl. Hummelhans: Slavná sněmovno! Branný výbor pojednal o vládním návrhu zákona (tisk 4411) o zcizení státního nemovitého majetku užívaného Zbrojovkou v Brně.

Historie úpravy této Zbrojovky jest velmi zajímavá a rovněž odpor proti ní kladený. Ti, kdož měli na zřeteli zájem státu a podniku, překonali veliké překážky, nežli se došlo k dnešnímu stavu, a byl to zejména zesnulý ministr financí dr. Rašín, který pochopil důležitost Zbrojovky a svým rozhodným slovem určil směr, kterým vývoj Zbrojovky má se bráti.

V tomto zákoně mluví k nám prozíravý duch ministra dr. Rašína. Zbrojovka i jako podnik státní, který obyčejně netěší se dobrému zvuku, byla, jak možno seznati z čistých zisků, vedena vzorně a hlavně ke spokojenosti zaměstnavatele i zaměstnanců. Vykazovala za rok 1919 1,692.000 Kč, za rok 1920 2,627.000 Kč, za rok 1921 3,420.000 Kč a v roce 1922 5,809.000 Kč čistého zisku. Z toho jest vidno, že i podnik státní, je-li správně veden lidmi, kteří jsou si vědomi odpovědnosti k vlastnímu podniku i státu, může státu přinášeti zisky.

Vzhledem k tomu však, že to byl podnik státní, nemohl vésti obchod zahraniční, čímž byl značně poškozován a scházela mu následkem toho obchodní volnost. Proto bylo nutno přikročiti k úpravě tohoto podniku tak, aby se stal pružným a mohl se volně vyvíjeti a uplatniti také za hranicemi. Zákonem tímto zajišťuje se také převaha státu v tomto podniku, takže nebude možno, aby soukromý kapitál mohl podnikem tímto volně disponovati a se obohacovati na útraty státu. Rovněž i vliv zaměstnanců jest zajištěn dvěma zástupci ve správní radě, jakož i podílem 10% čistého zisku a zakoupením akcií.

Branný výbor doporučuje slavné sněmovně předložený návrh zákona ke schválení v naději, že postupně všechny podniky státní tímto způsobem budou upraveny, aby se staly takto prospěšnými také státu. (Souhlas.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, p. posl. Svobodovi.

Zpravodaj posl. Svoboda: Velectěná poslanecká sněmovno! Rozpočtový výbor při projednávání vládního návrhu zákona o zcizení státního nemovitého majetku, užívaného Zbrojovkou v Brně, dospěl k přesvědčení a také k většinovému rozhodnutí, aby předloha po dle znění vládního návrhu s dodatečnou změnou a doplňkem branného výboru byla doporučena sněmovně ke schválení.

Rozpočtový výbor zkoumal hlavně otázku, zda stát při tomto převodu státního podniku na akciovou společnost nebude zatížen, zda nebude poškozen a zda jmenovitě objednávky s jeho strany činěné nebudou při nové formě vlastnictví tohoto podniku účtovány dráže, než za dosavadního stavu.

Příčiny akcionování jsou náležitým způsobem motivovány v důvodové zprávě. Nejde o akciovou společnost obvyklého typu. Má to býti akciová společnost smíšená s většinovým akciovým kapitálem státu, s určitou kvotou akciového kapitálu soukromých podnikatelů a s určitou kvotou akciového kapitálu dělníků. Uvedl jsem, že příčiny akcionování spočívají hlavně v tom, že má tento podnik míti zajištěnu lepší stabilitu provozu, lepší stabilitu pracovních sil, která není možná při dosavadním stavu vzhledem k tomu, že stát nemůže Zbrojovce zadávati tolik objednávek, aby stále mohl býti tak značný počet dělníků a úředníků zaměstnán, že musí býti tudíž pomýšleno na objednávky soukromé a jmenovitě také na objednávky ze zahraničí. Získávati do státního podniku objednávky soukromé a jmenovitě také objednávky ze zahraničí bylo ztíženo různými ustanoveními; proto se tedy volí tato nová forma, která ovšem státu zajišťuje většinové zastoupení a také většinovou spoluúčast při vlastnictví této nově projektované akciové společnosti. Jde tu hlavně o umožnění a udržení a také o další rozvoj závodu soukromými a zahraničními objednávkami.

Jak jsem naznačil, společnost má býti smíšenou s většinovým zastoupením státu, pomýšlí se 75 procent akcií zajistiti pro stát, pro soukromníky 20 procent a pro úředníky a dělníky 5 procent. Kapitálová spoluúčast dělníků ovšem vypadá poměrně malá 5 % znamená přece jen spoluúčast zcela nepatrnou a zcela minimální - ale v uvážení všech okolností, které byly předmětem bedlivého studia i živnostenských inspektorů, přichází se k poznání - a není to zvlášť potěšujícím zjevem - že dělníci v těch místech, kde se jim dostává příležitost státi se spoluvlastníky a spoluúčastníky výroby, nejeví dostatečného zájmu, jmenovitě když se mají účastniti také kapitálově a když případný podíl na vlastnictví nebo spoluúčasti na akcionování podniku mohou získati tím, že podíl dělnictva na čistém zisku se přepisuje nebo převádí na dělnické akcie. Ve všech takových případech, při nejmenším v 90%, vyslovovali se dělníci proti tomuto způsobu, neprojevili dosti zájmu na spoluvlastnictví a na spoluúčasti při výrobě tam, kde šlo o to, aby přinesli také určité přínosy kapitálové.

Jinak chci připomenouti, že ve stanovách, které budou v nejbližší době předloženy k dobrozdání brannému i rozpočtovému výboru, bude zajištěno 10% podílu na čistém zisku pro úředníky a dělníky. Připomínám, že to budou asi první stanovy akciové společnosti, kde dělnictvu bude zajištěn po díl na čistém zisku. Jinak až dosud v dosavadní praxi podíl dělnictva na čistém zisku byl zajišťován kolektivními smlouvami. Pravda je také, že těch 10 % nemůže plně uspokojovati, ale jestliže snad ve stanovách budou míti dělníci kvotu 10%ní na čistém zisku, bude záležeti na významu dělnických organisací, bude vůbec záležeti na disposici a jakémsi oprávnění legálním, aby si případně dělnictvo v příhodné chvíli prostřednictvím svých odb. organisací zajistilo v kolektivní smlouvě lepší a příznivější podíl, nežli jest mu vyhrazen stanovami akciové společnosti. Chci připomenouti, že dělnický závodní výbor Zbrojovky i odborové organisace obrátily se na nás, abychom převod československé státní Zbrojovky v Brně na akciovou společnost parlamentární cestou podporovali. Vyhovujeme tudíž v tomto směru také zájmům dělnictva a příslušných odborových organisací.

Rozpočtový výbor při projednávání celého tohoto návrhu vzal hlavně zřetel na zajištění a zabezpečení majority státu ve správě nového podniku a pak na to, aby výhody a práva zaměstnanců byly také náležitým způsobem formulovány a koncipovány, a proto dovoluje si doporučovati také ke schválení resoluce, které jsou ke zprávě připojeny. Dále pak doporučuje, aby stanovy byly předloženy ještě k dobrozdání rozpočtovému výboru.

Vzhledem ke všem těmto okolnostem dovoluji si doporučovati, aby předloha ve znění schváleném výbory branným a rozpočtovým, byla rovněž schválena poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Oznamuji, že za ministerstvo financí přítomen je p. min. rada Kallus a za ministerstvo nár. obrany p. inspektor Kylar.

Zahajuji rozpravu.

Než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby řečnická lhůta stanovena byla 20 minutami. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Návrh můj je schválen.

Ke slovu přihlášen je p. posl. Jokl. Uděluji mu je.

Posl. Jokl (německy): Slavná sněmovno! Odpovídá to docela poměrům v této sněmovně, jak jsme to několikráte zkusili za ta 4 léta, že se jedna z nejtemnějších kapitol státní správy, návrh, který znamená nesmírnou majetkovou hodnotu, projednává při všeobecném nedostatku zájmu sněmovny. Tento návrh má jen několik paragrafů, a to ještě tak nejasných, jak jen možno. V základě jde o to, že se továrna na zbraně, vybudovaná v Brně z docela nepatrných počátků, která jest ve státním majetku, má přeměniti v soukromou akciovou společnost za účasti státu. Mohli bychom se domnívati, že všechna potřebná vysvětlení, aby bylo lze tuto otázku posouditi, jsou obsažena v návrhu zákonů a v důvodové zprávě. Avšak není tomu naprosto tak. Ve třech paragrafech, které nám byly předloženy, není uvedeno nic jiného, než v § 1 množství čísel, čísel z pozemkových knih oněch pozemků, které má stát přinésti do akciové společnosti jako svůj majetkový podíl; jinak však tam není vůbec nic, nehledíme-li k tomu, že jest tam ještě řečeno, že 75% akciového kapitálu má upsati stát, 20% soukromý kapitál a 5% dělnictvo závodu. Avšak co by bylo nejdůležitější, oznámení výše akciového kapitálu a oněch soukromých kapitalistů, kteří se na podniku zúčastní, dále především způsob, jak se má prováděti správa společnosti, z toho není v návrhu ani to nejmenší. To nás musí učiniti ihned nedůvěřivými, a kdo veden nedůvěrou, sledoval věc dále, přišel na to, že při tomto návrhu nejde o naprosto nic jiného, než že jeden z největších státních podniků má býti odevzdán z části soukromým bankám, aby jej mohly vykořisťovati. Bez velké námahy, bez velkého risika má se soukromému kapitálu, jistému bankovnímu sdružení, dostati velkých zisků.

Tento návrh musil by tím více překvapiti, že znamená proti minulosti úplnou změnu kursu ve správě státních dílen. Nejsou tomu ještě ani 2 léta, kdy se brněnská Zbrojovka značně rozšiřovala, kdy oficiosní tisk pěl o podniku velké chvály, a jest to fakt, který musím přiznati, že se tento podnik z malých počátků velmi krásně rozvinul a že stát tímto podnikem nikterak není zatížen. Také důvodová zpráva, která nám byla předložena k tomuto nedokonalému návrhu, nezakrytě připouští, že brněnská Zbrojovka co do výkonnosti jest naprosto dokonalá, že všechny investice a zúrokování kapitálu jsou hrazeny z vlastního výtěžku podniku. V důvodové zprávě, která souhlasí s vývody obou pánů referentů, se praví, že příčinou převodu státní Zbrojovky na soukromou společnost jest, že se čistého výtěžku dosahuje jen z vedlejších výrobků brněnské Zbrojovky, že však jest v úmyslu stále více uplatňovati výrobu zbraní a učiniti ji hlavním odvětvím výroby, takže by čistý zisk klesal. Dále se také uvádí, že důvodem přeměny jest, že pro státní Zbrojovku nelze dosíci z pochopitelných důvodů zahraničních dodávek. Co jest myšleno pod "pochopitelnými důvody", se nám nepraví, jest to také úplně zbytečné, neboť jest to naprosto neudržitelný důvod; neboť i tehdy, stane-li se tento podnik akciovou společností, bude se v cizině přesně věděti, v jakém rozsahu jest stát na něm zúčastněn, a nebude se v cizině dělati rozdílu mezi dnešním složením podniku a budoucím. Tento důvod tedy padá úplně. Další důvod přeměny podniku má býti ten, že akciová společnost nejsnáze může říditi a spravovati podnik v soukromohospodářském duchu. V téže důvodové zprávě se však na jiném místě nezakrytě přiznává, že to, co se očekává od soukromé akciové společnosti, dnes již u státní Zbrojovky jest, neboť se praví v důvodové zprávě: Přeměna tato byla provedena tím způsobem, že státní Zbrojovka byla postavena pod zvláštní správu, která jest ve vedení podniku úplně nezávislá a má povinnost spravovati podnik podle zásad soukromohospodářských. Tedy to, oč se vlastně usiluje akciovou společností, dnes již jest v plné míře. Další důvod přeměny jest prý ten, že, dostane-li se k disposici soukromý kapitál, bude lze lehčeji činiti finanční disposice, neboť dnes bylo to tak, že stát neměl peněz k disposici, aby, jak by toho bylo třeba, mohl finančně operovati. Také tento důvod jest pochybný, neboť 75% akciového kapitálu má dodati stát, bude tedy jako před tím stále přispívati lvím podílem potřebné částky.

Jest pravda, že r. 1922 byla vyslána do Brna vyšetřovací komise ministerstva národní obrany, aby uspořádala určité nešvary. Při poměrech, jaké máme zde ve státě, nesmí se nikdo diviti, že nikdo nikdy nic neslyšel o tom, jakého druhu byly tyto nešvary. Náhle minulého roku se vynořily v několika českých časopisech stížnosti na způsob, jak jest spravována brněnská zbrojovka. Několik časopisů prohlásilo, že z ciziny byly dány zbrojovce k disposici objednávky zbraní, a totéž se prý stalo také s dodávkami vagonů. Ministr národní obrany nyní prohlašuje, že to naprosto tak nebylo, že neví nic o tom, že by byly dány k disposici vyrobené zbraně. Již tím jest potvrzeno, jak správný byl náš názor a naše nedůvěra od první chvíle, když se objevily články ve veřejnosti. Zde nejde o nic jiného, než o rozsáhle založený manévr bank, aby tento podnik dostaly do svých rukou. Banky prostě pustily své časopisy, které stojí pod jejich vlivem, aby připravily podnik o jeho vážnost a zpracovaly veřejnost, aby snáze dosáhly souhlasu k přeměně v soukromou společnost. Neboť pravda je to, že zde nejde o nic jiného, než že se má koncernu Živnostenské banky, jak již bylo zjištěno, bez námahy začachrovati velký obchod. Jest příznačné, že již před několika, měsíci konal pan ministr financí Bečka prohlídku brněnské zbrojovky s ředitelem Škodových závodů, jehož spojení s koncernem Živnostenské banky jest všeobecně známo, a to prý jen proto, poněvadž ředitel Škodových závodů jest odborníkem v normalisaci závodů.

Že naše pochybnost a naše odmítání tohoto návrhu zákona byly úplně odůvodněné, na to mám svědka, jehož nelze jen tak lehce odbýti, jak to obyčejně činí páni z většiny u nás, německých sociálních demokratů. Pan senátor Klofáč, když vešlo ve známost, že brněnská zbrojovka má býti přeměněna v soukromou společnost, zaujal k tomu stanovisko v článku v "Českém Slově". Psal mezi jiným: "Již při útocích na vojenské letecké dílny vzbouřil jsem každého, kdo jen čestně cítí se státem, aby bez odkladu a energicky byly zmařeny intriky velkokapitálu, jejichž účelem je ovšem odstraniti každou konkurenci a zvýšiti svůj zisk." (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Doplnil bych to ještě sdělením, že již od počátku při založení podniku bankovní kapitál útočil proti tomuto podniku, zvláště zemřelý kolega dr. Rašín, který již kdysi při zřízení tohoto podniku hájil myšlenku, aby se tento podnik dostal do rukou finančnímu kapitálu, bankám, aby jej mohly vykořisťovati. Možná, že jistě jedním z hlavních důvodů, že se vláda dala snad pohnouti k tomuto kroku, bylo, že vláda proti útoku průmyslníků na státní dílny stojí úplně bez pomoci, bez moci a bez odvahy. V důvodové zprávě se přiznává, že hlavní výtěžek plyne z vedlejších výrobních odvětví a nikoli ze zbrojovky samé a zvláště že jest to odvětví výroby automobilů. A skutečně brněnská zbrojovka zamýšlela, řekl bych, vrhnouti na trh lidové auto. Konstrukční plány byly již úplně hotové, podle nichž měla býti prodejní cena nízká, 18.000 až 20.000 korun. Sotva o tom uslyšeli automobiloví průmyslníci, ihned začal také skutečný útok proti tomu u ministerstva a u vlády a výsledek toho byl, že, pokud jsem informován, od úmyslu vyráběti tyto typy automobilů se upustilo. Vláda pak pravděpodobně pod tlakem průmyslníků, bez moci a v naprosté bezradnosti proti řádění průmyslníků dala svůj souhlas k přeměně.

Referent stále uvádí, že jest to zájem dělníků, který vyžaduje provedení přeměny. To, že podnik jest produktivní, dokazuje, že poukaz na zřetele k zájmům dělnictva jest naprosto nesprávný. Jestliže se však dále uvádí, že jakási finanční účast dělnictva, která má činiti 5% celého akciového kapitálu, jest jakýmsi druhem socialisace, pak musím již říci, že k tomu patří již slepá víra, je třeba již býti velmi naivním, má-li se spatřovati v tomto podílu na zisku malé vrstvy dělnictva uskutečnění myšlenky socialisace. Tento případ jest právě opakem toho, totiž že se jakousi finanční účastí probudí v množství dělnictva egoismus, touha, ještě více se přizpůsobiti ve službě podniku a dáti se vykořisťovati. Tento způsob podílu na zisku pokládají však všichni proletářští národní hospodáři za všechno jiné, jen ne za socialisaci.

Nelze naprosto pochopiti, proč vláda nyní na to naléhá, aby návrh byl vyřízen. Dne 28. dubna se konala schůze výboru expertů komise pro odzbrojení, v níž, jak známo, pan ministr pro věci zahraniční vedl hlavní slovo a v níž bylo usneseno, že se má výroba zbraní a střeliva dáti pod státní dohled. Proti tomu jiný návrh žádá, aby výroba zbraní a střeliva jednotlivých států byla dána pod dohled Svazu národů. Tato otázka dnes ještě není rozhodnuta, stále ještě jest nevyřízena a domnívali bychom se, že vláda počká aspoň tak dlouho, až se o věci rozhodne. Neboť jest jist, že skutečný, účinný dohled veškerého obyvatelstva tím, že stát odevzdá výrobu zbraní a střeliva společností, není naprosto tak možný, jako kdyby šlo o čistě státní podnik.

Proti tomuto návrhu jsme především tedy proto, poněvadž se tím jednak dává soukromému kapitálu ohromný dar a poněvadž důvodová zpráva a návrh zákona naprosto nepostačuje, aby se o majetkovém objektu v ceně snad 100 milionů korun mohlo rozhodovati. Na druhé straně jsme však především také proto proti návrhu, poněvadž se tím, že se ze státní zbrojovky stane společnost, odnímá poslanecké sněmovně, Národnímu shromáždění, možnost dohledu na výrobu zbraní. Navrhujeme tedy, aby se přešlo k dennímu pořadu. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Merta. Dávám mu slovo.

Posl. Merta: Vážená sněmovno! Ctěné dámy a pánové! Předem, než přejdu k hlavní části své řeči, musím co nejrozhodněji protestovati proti způsobu, jakým se zneužívá poslední krvavé srážky četnictva s karpatoruským lidem v okresu svaljavském proti komunistické straně a jejímu tisku. Nemohu zde uváděti všechny případy brutálního násilí a nepřípustné, protizákonné provokace úřadů vůči tamnímu lidu.

Zmíním se jen o této svaljavské události, o níž náš tisk referoval v neděli dne 1. června na základě maďarského telegramu, zaslaného klubu komunistických poslanců ze Svaljavy, kteréhožto telegramu pak zásluhou jedné části koaličního tisku a úřední Československé tiskové kanceláře bylo zneužito proti nám. Podotýkám hned, že tento telegram má klub komunistických poslanců v rukou, že telegram má úřední číslo, značku podacího úřadu, jméno přijímacího a odesílacího úřadu atd., a že tedy nemohlo jíti o zprávu lživou, vymyšlenou, která prý měla sloužiti za podklad k nejhrubším útokům na republiku a neslýchanému štvaní proti celému státu, jak v dnešním úvodníku "Venkova" se tvrdí.

Jedinou závadou telegramu bylo, že byl při předávání zkomolen a snad i censurován, takže jeho stylisace nebyla úplně jasná, a hlavně jména obcí byla podána tak nejasně, že v souvislosti s předcházejícími událostmi v Podkarpatské Rusi a se zmínkou o obci Gorondě, která v telegramu je rovněž uvedena, dalo se předpokládati, že ke srážce došlo v Gorondě.

Oficielní Československá tisková kancelář na základě naší zprávy přinesla druhý den opravu, kterou některé listy, v první řadě agrární, přinesly s nepřípustnými poznámkami o tatarských zprávách, jež prý mají za úkol pobuřovati lid vylhanými krváky a báchorkami. Klub komunistických poslanců okamžitě zahájil pátrání, aby vyšetřil, co na této věci je pravdy a na základě tohoto pátrání prohlašuji, že ke krvavé srážce v Podkarpatské Rusi skutečně došlo, že však nejde o obec Gorondu, nýbrž o obec Polanu v okrese svaljavském. Ke srážce došlo 30. května v dopoledních hodinách. Příčina srážky je tato:

V Polaně má obyvatelstvo asi 400 kusů dobytka a z nedostatku pastvin páslo na zalesněném kousku majetku hraběte Schönborna, který je v Podkarpatské Rusi neomezeným pánem. Jen v okrese svaljavském má na 2800 hektarů orné a lesní půdy. Místní chudině nedostává se ani půdy ani pastvin. Obyvatelstvo této obce projevilo ochotu zaplatiti za používání pastvin, bez kterých nemohlo by existovati, ale Schönborn odmítl jakoukoliv nabídku a vyslal svého důvěrného kamaráda, svaljavského hlavního služného a ukrajinského emigranta dra Stebelského do Polany, aby obyvatelstvu dobytek zabavil a také ihned odvedl.

V pátek vypravilo se do Polany 20 četníků a 8 lesníků Schönbornových, aby tuto samovolnou exekuci provedli. Jakmile se v ranních hodinách objevily ženy, pasoucí dobytek, na malé louce u lesa, vytrhli četníci, odehnali ženy s nadávkami a hrozbami a společně se Schönbornovými lesníky zabavili 12 kusů dobytka a hnali jej do Svaljavy. V obci před obecním úřadem členové obecní rady je žádali, aby dobytek uvolnili, že obec je ochotna škodu Schönbornovi zaplatiti, ale vedoucí úředník jménem Oremus zástupce obce surově odmítl a současně rozkázal četnictvu, aby zástup shromážděných mužů a žen rozehnali. Na tento rozkaz vrhli se četníci na shromážděné bezbranné muže, při čemž tloukli kolem sebe kolbami a bajonety tak, že za několik minut válelo se na zemi několik nešťastníků zkrvácených. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jak bestiálně se chovalo proti bezbrannému lidu četnictvo, svědčí fakta, zjištěná posl. Mondokem a Tausikem. 23letého Taci Fedora tloukli četníci kolbou po celém těle, takže zůstal ležeti bez vědomí. Kolba pušky jednoho četníka se při tom zlomila. Lesník Cimborinec utrpěl těžké zranění na hlavě a byly mu vyraženy zuby. 52letý domkář Tacejn byl kolbami ztlučen tak, že 24 hodiny ležel ve mdlobách a lékař prohlásil jeho zranění za těžké. Jeho dcera, která se nachází v posledním měsíci těhotenství, byla četnictvem ztýrána a kopána do života, takže za krátko předčasně porodila. (Hluk. Výkřiky.) Bylase Vasila ztloukli četníci kolbou tak, že zůstal bez vědomí ležeti, a jeden četník vrazil mu bodlo do hořejší části levé nohy, při čemž bodlo se ulomilo, špička zůstala v ráně a druhý kus odlétl několik kroků. Později byl nalezen a odevzdán posl. Mondokovi. Bylas byl četnictvem spoután řetězy a hozen na vůz a odvezen bez lékařského ošetření na četnickou stanici do Svaljavy. 56letou ženu lesního dělníka Dubrovicovou shodili četníci s mostu do vody, a když se z vody dostala, ztloukli ji kolbami, spoutali řetězy a konečně se 7 muži, kteří vesměs ranami byli zkrváceni, v řetězech odvedli do Svaljavy, odkudž v noci bez lékařského ošetření všichni zatčení byli odvezeni k sedriálnímu soudu do Užhorodu. Kromě těchto uvedených těžkých případů byli lehce zraněni 4 muži a 3 ženy. Mezi zatčenými je rychtář, podrychtář a 3 členové obecního výboru. Po masakru dostavil se z Užhorodu povolaný soudruh posl. Mondok k hlavnímu slúžnému, na jehož intervenci byl obyvatelstvu zabavený dobytek vydán.

To jsou události, jak se sběhly 30. května v Podkarpatské Rusi. Na základě nejasného telegramu změnili jsme v tisku jména obcí. Úřední Československá tisková kancelář, která vyvracela nedělní zprávu jako úplně vylhanou, nezmínila se ani jedním slovem o této události která v Podkarpatské Rusi vzbudila ohromné pobouření. Uvádíme tyto skutečnosti jako výstrahu a jako protest proti tomu, aby zločinného řádění, jímž exponovaní byrokraté nynějšího režimu v Podkarpatské Rusi poškozují úmyslně obyvatelstvo, bylo zneužíváno proti straně komunistické, jež jediná postavila se na ochranu tamního lidu proti tomuto násilí. Pokládáme za zbytečno po tomto vylíčení smutných faktů zabývati se ještě blíže štvaním agrárního a ostatního koaličního tisku proti nám, jsouce přesvědčeni, že soudná veřejnost učiní si sama úsudek, kam nynější režim vede stát a jeho obyvatelstvo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Prosím o klid a pana řečníka žádám, aby mluvil k věci.

Posl. Merta (pokračuje): Nyní několik slov k předloze samé. Kdo pozorně hledí, jak se v této republice vyvíjejí poměry, zajisté užasl nad předlohou, kterou se dnes tato sněmovna zabývá. Člověk ani neví, má-li nebo může-li ji bráti vážně, či má-li se míti na pozoru před nějakým záludným činem, který spojené síly a temné moci dnes v tomto státě vládnoucí chystají. Nemusí to býti ani příliš pozorný divák u nás, aby pozoroval a prohlédl rozpínavost vojenských kruhů. Nemine takřka dne, aby se člověk nedověděl zase o nějakém kroku nebo nařízení vojenské správy. A všecka ta nařízení mají vždy jeden tenor, dostati totiž co nejvíce lidí do vojenského kabátu a pod vojenskou sekaturu, zmocniti se co možno nejvíce vlivu na nejrůznější věci a zařízení. Vojenští páni jsou velmi trpěliví a dělají třebas po léta celou řadu zbytečností a věcí, jež je samé musejí nuditi, jen aby nepropásli okamžiku, kdy by se jim jejich ostražitost hodila. Aby sněmovna viděla, jakými věcmi se naše vojenská správa obírá, a aby páni z vládní koalice viděli že ministerstvo nár. obrany skutečně nemůže býti malé a že potřebuje tolik lidí a zaměstnanců, aby hlavně náš bodrý venkov poznal, že ten náš pan ministr musí pod těmi starostmi zešedivěti, a konečně aby naše celá veřejnost poznala, že ministerstvo nár. obrany má tolik práce, že mu na dozor nad vojenskými dodávkami nezbývá času, uvedu, že celá vojenská komise censuruje všecky v republice předváděné filmy. Co kdyby tak Chaplin nebo Mary Pickfordová v sociálně-demokratickém Lidobio prováděli něco proti vojenským zájmům republiky nebo dokonce něco proti francouzské misi? Tomu se přece musí zabrániti. Tento příklad, jakkoli je velmi zábavný a zdá se soudnému člověku takřka nemožný, ačkoli jsou to slova pravdivá, je jen hodně drastickou ukázkou, do jakých malicherností vede snaha zmilitarisovati všechno v republice, vše postaviti pod vojenský dozor. Dala by se uvésti ještě řada jiných příkladů. K tomu, aby se řada příkladů osvětlujících dokonale život naší republice uváděti nemohla, je jednací řád této sněmovny a tak zvaná řečnická lhůta, při které se sněmovní hodiny zastavují jen tenkráte, když mluví někdo z koalice.

Uvedu vám jen na paměť co bylo přes tajení ministerstvu nár. obrany uvedeno novinami přece jen v nedávné době ve známo, totiž rozšíření příslušnosti vojenské trestní pravomoci na ty, na které se dosud nevztahovala. A na takovou věc páni vojenští prokurátoři, kteří se za černožlutou oponou naučili, jak na široké vrstvy lidu mají jíti, dají podepsati presidenta republiky, protože si myslí, že pak nebude si nikdo troufati je pro to kritisovati. To se však mýlí! Na to také jednou dojde svým časem. Při své moudrosti však zapomněli, že na aktu, který podepisuje president republiky, nemá býti jednací číslo justičního oddělení ministerstva nár. obrany. To je tento Věstník (ukazuje jej).

O jiném takovém švindlu vojenské správy a koalice budeme míti příležitost promluviti co nejdříve, až budeme probírati předlohu, která nám byla minulý týden rozdána a která se jmenuje "Stanovení mírového stavu vojska." O té předloze koalice a vládní orgány roztrubují, že je to zkrácení vojenské služební doby a zmenšení stavu vojska, ale je to hlavně návrh zákona na ochranu vojenské zvůle.

Tyto poznámky jen zdánlivě nepatří k tomuto odstavci jednacího řádu, souvisí však s ním velmi dobře a přesně. Když vidíme tu soustavnou snahu vojenských kruhů, zmocniti se co možná všeho v republice a míti co možná na všem svou železnou rukavici, pak nás musila jistě překvapiti zpráva, že sama armádní správa přichází s návrhem, aby se veliký závod, který ona u nás po převratu, ať již s jakýmkoli štěstím, vytvořila, vyňal z její výhradné pravomoci a zcizil se. To je jistě podezřelé!

Kdybych chtěl mluviti způsobem, jakým mezi sebou mluví orgány koalice vládní, ptal bych se nejprve, kdo co za to dostane. Tuto otázku však nechme stranou. Přijde to stejně na světlo, až se páni o nějaký ten milionek na biograf nepohodnou. Tato věc však má pozadí mnohem vážnější. Je to naprostý útěk t. zv. socialistických stran v parlamentě před diktátem kapitalistických kruhů v republice, těch kruhů, které sice nemají žádné "pětky", ale přece jen v republice vládnou. Kapitalisté a řekněme rovnou Škodovka - těžce nesla, že se brněnské Zbrojovce daří. A kdo je to Škodovka? To je zase stará známá Živnostenská banka, která přece nemůže scházeti nikde, kde se jedná o to, jak z cizí starosti a z cizích mozolů vydříti nějaké peníze. Mně jistě bude věřeno, řeknu-li, že pan kol. Špatný, jakožto předseda branného výboru spolupodepsaný na doporučující zprávě, dopustil se veliké nespravedlnosti na svém vlastním člověku, připustil-li, aby byl ve zprávě vychvalován nynější pan ministr Udržal, který stojí za touto předlohou, a byl opominut první ministr nár. obrany Klofáč, který chtěl ze Zbrojovky v Brně udělati podnik socialistický, pokud on vůbec socialismu jasně rozumí.

Znám poměry Zbrojovky od samého počátku a znal jsem také zámysly Klofáčovy, znám také zámysly, které měli sociálně-demokratičtí pracovníci v této věci. Jestliže to všechno srovnávám s obsahem a dosahem dnes projednávané předlohy zákona, musím nazvati celou předlohu zradou, které se dopustily t. zv. socialistické strany na dělnictvu a dělnické věci i na sociálním vývoji u nás. Podle Klofáčova ideálu měl tu býti vytvořen podnik, který měl býti prvním pokusem socialisace. Dělnictvu měla býti vyhrazena nejen účast na zisku, ale zejména i účast na správě podniku. To bych považoval za nejdůležitější, to bych považoval za věc, na které mělo býti dále pracováno, a ne aby byla oklešťována za dnešních poměrů a za dnešní situace v republice. Jakmile se však kapitalisté trochu v republice okoukali, začali útočiti na brněnskou Zbrojovku, a dnes má jim padnouti tento závod za oběť. Bylo to zejména ministerstvo financí, zejména za vlády Rašínovy, které nedalo Zbrojovce pokoje. Zde se nikdo nemůže dovolávati pořekadla, že se o mrtvých má mluviti jen dobré. Vždyť přece se stanoviska kapitalistů a jejich socialistických pomahačů pravím o Rašínovi jen to nejlepší, když opakuji, že to byl on, který začal dělnické vymoženosti v brněnské Zbrojovce rdousiti. Ostatně pro nás není Rašín mrtev, neboť jeho všecky snahy protidělnické se tak ujaly, že bují teď lépe, než za jeho života. Konečně tomu se není co diviti, od kapitalistů nemůže se očekávati nic jiného a lepšího. Komu se však každý musí diviti, jsou socialističtí přisluhovači kapitálu, zejména sociální demokraté. Po posl. Pikovi, kterého musilo ze správní rady Škodovky vyhnati samo dělnictvo, jsou tu zase posl. Hummelhans, posl. Svoboda a Kylar z ministerstva nár. obrany, kteří kdysi měli ve svých řečech plno sociálního cítění a dnes se propůjčují k největšímu podvodu na dělnictvu tím, že mu chtějí namluviti, že je pro něho dobře, když se mu vyrve z ruky každá vymoženost, kterou po převratu jako předzvěst časů příštích sobě vybojovalo.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP