Úterý 3. června 1924

22. února byla odsouzena porotou v Olomouci k smrti provazem.

Profesor Ostrčil k tomu poznamenává: Na Moravě není nalezince. Porodnice jsou přeplněny. Proto je nutno propouštěti šestinedělky nejen z olomoucké, nýbrž i z brněnské a ostravské porodnice osmý den po porodu. Svobodné matky jsou tím vlastně vyhazovány na ulici, ježto nenajdou často přístřeší ani ve službě, ani doma, ani u cizích lidí.

Případ Marie Töglové je typickým obrazem těchto smutných poměrů. Není prvý a - bohužel - též nezůstane posledním. Kolikráte bylo mnou a jinými, kdož berou filantropické snahy věcně a vážně, poukazováno na to, že na Moravě chybí péči o dítě základ, t. j. ústav, kde by jak svobodné matky, tak i vdané nemajetné našly se svými dětmi přístřeší a odbornou péči. To je daleko důležitější, než jakékoliv útulky pro děti již nemocné. Vždyť je mnohem účelnější a pro logicky myslícího samozřejmé, abychom se napřed starali o to, aby ze zdravých dětí nevznikali mrzáci ať tělem nebo duší. "Principiis obsta", počátkům zabraňuj, t. j. zlo hleď zameziti v počátcích, platí všude.

Přes 2 roky naléhám na to, aby bylo dostavěno třetí patro zemské porodnice v Brně, čímž by přibylo tolik místností, že by ony ubohé matky mohly býti v porodnici ponechány přes šestinedělí atd.

Nebudu unavovati dalším čtením tohoto článku a řeknu pouze krátce, že by bylo potřebí pouze jednoho necelého milionu korun čsl., aby tento nalezinec byl dostavěn a aby matky nebyly nuceny ze zoufalství vražditi své děti. Bohužel, tohoto milionu na bohaté Moravě, v národě osvobozeném, ve státě, který získal svou samostatnost, není možno nalézti, není nikde tohoto příjmu, nikde pramenu pro těchto mizerných několik set tisíc korun.

Slavná sněmovno! Za takovýchto poměrů se rodí a vyrůstají chudé děti. Což divu, že veliké procento jich vyrůstá na zločince, škůdce a nepřátele společnosti? A přece právě vrstvy, ve kterých se tyto děti rodí, jsou nejochotnější a snad i nejzpůsobilejší, odchovávati nové zdárné generace. Jen jim dejte možnost, aby je mohly odchovati!

Slavná sněmovno! Ze všech těchto důvodů, které jsem byla uvedla pro přijetí navrhovaného zákona, jakož i z naprostého nedostatku dosavadní péče o děti, přimlouvám se co nejvřeleji, abyste ráčili dáti svůj souhlas těmto několika kratičkým paragrafům a tím učinili počátek v péči o ty nejslabší v našem národě, o kojence a děti malé. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Sděluji, že za ministerstvo zdravotnictví k projednávání tohoto odstavce denního pořadu dostavili se pp. odborový rada Žídek, odborový rada dr. Pexa a min. koncipista dr. Kraus.

Zahajuji rozpravu. Zapsány jsou na straně "pro" paní posl. Malá a Kirpalová.

Než udělím prvé z nich slovo, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 15minutovou.

Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo paní posl. Malé.

Posl. Malá: Paní a pánové! Předlohou zákona číslo 4208 má býti zlepšen osud oné části nemanželských, proletářských kojenců, jejichž matky jsou ochotny nebo schopny působiti ve funkci kojných. Zlepšení je obsaženo v § 1., podle něhož nemůže-býti žádná matka přijata za placenou kojnou dříve, než odkojila své vlastní dítě do čtyř měsíců. Tato podmínka čtyřměsíční přirozené výživy odpadá, může-li matka vzíti dítě s sebou a může-li je pravidelně kojiti vedle dítěte cizího. Účinnost tohoto příštího zákona je velmi problematická, protože trest za jeho nedodržování je tak mírný, že za dnešního třídního soudnictví bude velmi snadným pro bohaté lidi, obcházeti nebo nedbati jeho paragrafů. Tak dlouho na něm koalice "pilovala", až se udělal stravitelným a přijatelným i té části vlády, která svými názory i činy proklamuje heslo: "Žádnou sociální tendenci předloh!"

Projednávání této předlohy může vzbuditi zdání, že se v Československé republice došlo k opožděnému sice, ale přece jen slibnému názoru o nutnosti zákonné péče o matku a dítě. Bohužel, opak je pravdou, neboť všechny návrhy zákonů na ochranu mateřství, podané námi i socialistickými členkami Národního shromáždění, byly hozeny do koše a na milost byl vzat po mnoha obtížích a laxních poznámkách pouze tento jediný návrh, protože nevyžaduje žádného finančního nákladu a protože ve všech evropských státech podobný zákon již existuje, aniž by bohatým lidem vadil.

Aby se opravdu pomohlo tak zv. nemanželskému dítěti, musela by býti především zajištěna svobodné matce taková existence, z níž lze žíti jednomu velkému a jednomu malému člověku. V Čechách a na Slovensku je tímto částečným, byť i ubohým zajištěním nalezinec a nově vzniklý ústav v Krči, na Moravě však není žádného útulku pro svobodnou matku a její dítě, a tak moravské příslušnici, ubohé Marii Töglové nezbylo loni nic jiného, než vhoditi své desetidenní dítě do řeky, když jí nikde nepřijali ani do práce, ani pod střechu. Byla odsouzena k smrti provazem za to, že v zemi měšťácké demokracie není dosti domovů pro matky a děti, byla odsouzena za to, že lichváři s lidskou prací a hazardní hráči na politické burse promarňují tolik národního jmění, že se nedostává ani na skrovné potřeby chudých matek a dětí. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Systém nalezinců jest zastaralý a neudržitelný tím, že matky jsou povinny pracovati po několik měsíců úplně zadarmo a že jsou spatně živeny. Ty, které touží po tom, aby dítě zemřelo a aby mohly utéci z ústavu, jsou považovány za poběhlice a krkavčí matky a jsou násilím donucovány ke kojení a lásce ke svému dítěti. Ale ani tyto ženy nejsou bez talentu k mateřství; jenže dítě se náhle objevilo jako přítěž, i jeho budoucnost u cizích pěstounů je mlhavá, a tak smrt dítěte si přejí často i takové matky, které své dítě milují od prvního okamžiku.

Paničkám, které dávají život dítěti v lesku napěchované tobolky svých mužů, a dcerkám z tak zv. lepších tříd, které znají méně svízelné konce milování, připadají ovšem tyto svobodné, po smrti dítěte toužící matky jako zrůdy ženství. Tak zv. damám a některým lékařům v nalezinci se posud nezachtělo přemýšleti o provinění měšťácko-kapitalistické společnosti, v jejíž ideologii je mateřství záležitostí soukromou a v jejíž praxi se uplatňuje zákon džunglí: "Dobijte slabého!"

Dítě je nejslabším, nejněžnějším členem lidské společnosti. Mělo by býti pro svoji krásu a smysl své existence pěstěno jako vzácný květ. Okolo jeho směšně radostné postavičky by se mělo soustřeďovati tolik zájmu celé společnosti, až by zmizela hranice mezi dítětem tvým a mým. Dítě by mělo býti majetkem celého národa, celého světa právě tak, jako je jím slunce a vzduch.

A zatím - v důsledku kapitalistického zákona džunglí - opadávají nejútlejší haluze lidského kmene v takovém množství, že by to mělo děsiti každého člověka, který je jen trochu odpovědným za existenci národa. Úmrtnost kojenců v Československé republice je tak velká, že na př. Praha je v pořadí měst poválečnou bídou nejvíce dotčených na čtvrtém místě. Po Berlíně, Vídni a Kolíně n. R. přichází Praha, v níž z tisíce dětí umírá 113 až 130 do jednoho roku. V Přikarpatské Rusi umírá do jednoho roku z 1000 dětí 182. Tato úmrtnost je barometrem, na němž lze odhadovati sociální poměry v Československu.

Že úmrtnost dětí nemanželských je daleko větší než dětí manželských, bylo již nesčíslněkráte světovou statistikou konstatováno; u nás se jeví poměr úmrtnosti dětí nemanželských vůči manželským takto: Roku 1919 zemřelo v Čechách 13.319 kojenců manželských a 3024 nemanželských. Uvážíme-li, že na každých 1000 narozených dětí připadá podle statistiky z r. 1913 100 až 120 dětí nemanželských, vidíme, s jakou smutnou přesností se odráží bída mateřství u svobodných žen na úmrtnosti jejich dětí. Tato mluva číslic by měla býti pohnutkou k tomu, aby se v Československu přikročilo k plánovité práci na poli sociálně zdravotní politiky; potřebovali bychom několik kojeneckých ústavů, potřebovali bychom rozluštiti problém, jak a kde zaměstnati účelně za plat aspoň ty svobodné matky, které se jen z bolestné nutnosti odlučují od svého dítěte. Soukromá dobročinnost již dávno nestačí zdolati tento těžký problém, protože počet tak zv. nemanželských mateřství se po válce jistě značně zvýšil. Není to příjemný pocit ani pro oposiční strany, musí-li konstatovati, že v oficielním vedení československé politiky, otráveném korupcemi, zdemoralisovaném snahou po udržení moci i za cenu hrubého násilí, není již místa, ani porozumění pro dalekosáhlé plány z oboru sociální péče o matky a děti.

Měšťácké listy pátrají po bídě dětí v Rusku, předkládajíce svým čtenářům dědictví carismu jako produkt činnosti sovětové vlády jen proto, aby nebyla zjevnou bída dětství v našem státě. A zabývají-li se přece statistikou úmrtnosti dětí, pak nedocházejí k žádnému resultátu, jak pomoci svobodným matkám a zbídačeným rodinám.

Nedávno přinesl agrární "Večer" článek pod názvem "Dětské rakvičky ve Velké Praze", v němž konstatuje, že příčinou velké úmrtnosti dětí v Praze je neasanace obce a pak nedostatek péče o kojence. Tam, kde chybějí mateřské školky, jesle a útulky pro děti, jest prý úmrtnost nápadně veliká. A dále píše: "Z tisíce novorozeňat umírá do roka ve Švýcarech 82, v Holandsku 84, v Anglii 88, v Belgii 104, v Čechách 132, na Moravě dokonce 134; to jsou jistě stíny, které každého člověka musí děsiti".

Agrárníky z obecních zastupitelstev a z koalice neděsí však žádné stíny. Právě naopak. Vyvolávají je. Tak na př: v Mezimostí vyhrožují agrární tatíci na radnici komunisticko-socialistickému bloku tím, že zavrou mateřskou školku, budou-li nuceni zvýšiti služné tamější učitelce ve školce. Při tom ovšem je tamější továrně na rafinování lihu sleveno na daních 180.000 Kč se zpětnou platností od r. 1920, čímž je obec postižena tak, že musí zvyšovati přirážky do výše 750% a dlužiti si obnos 60.000 Kč. Agrární kolegové "Večera" v koalici snaží se prosaditi cla, aby ve zvýšené drahotě byly lepší podmínky pro úmrtnost dětí hladovějících již v podživeném matčině těle; minimální zákonnou ochranu mateřství žen zemědělských respektují agrárníci ve svých nemocenských pokladnách jen tehdy, když jim to nevadí. A společně ruku v ruce se svými národně-demokratickými blíženci drancují kapsy obyvatelstva tak vydatně, že jejich i národně demokratické žurnály dávno již pozbyly práva zabývati se následky bídy na dětech. Pláčí-li přece nad úmrtností chudých dětí, jsou to slzy falešné, vypočítané na obchod, na efekt, na vyvolání dojmu, jakoby se časopis velkostatkářů opravdu mohl zajímati o nápravu poměrů. Je to stejně nechutné a průhledné, jako halucinace páně Černíkovy z Národních Listů, po nichž ovšem nemůžeme žádati, aby věděly, že Rusko je prvním, které vytýčilo zásadu dvou domovů pro dítě: jeden v rodině, druhý ve společnosti. Nepodařilo-li se dosud Rusku napraviti osud všech jeho dětí, není to pro nedostatek porozumění u vlády, jako spíše pro nedostatek věcných prostředků.

Agrární "Večer" píše dále: "Tu pomůže zřizování jeslí, útulků a poraden, neboť ve čtvrti, kde jsou poradny, na příklad v Košířích a Vršovicích, klesá úmrtnost kojenců v jednom roce o 10 až 15%."

Řekněte však některému jejich velkostatkáři, aby na svém statku zřídil jesle a školku pro děti svých dělnic a on se vám vysměje, protože cena života chudého dítěte je právě na venkově hluboko pod cenou života dobytčete. Celá léta vládli národní demokraté a agrárníci neobmezeně v obcích a výsledek jejich vlády je zřejmý z následujícího:

V Čechách máme 8096 obcí a 50 jeslí. Z těchto 50 jeslí je 21 zřízeno obcemi nebo okresy, pět jeslí je v továrnách a 24 jsou vydržovány dobročinnými spolky. Na Moravě je 2869 obcí a 20 jeslí, z nichž pouze 4 jsou městské, 3 závodní a ostatní vydržuje soukromá dobročinnost, z jedné třetiny klerikální. Ve Slezsku je 448 obcí a 5 jeslí, na Slovensku a v Přikarpatské Rusi není jeslí vůbec.

V Československé republice pracuje výdělečně 300.000 zen vdaných, vdov a rozvedených; z toho vyplývá, že matky dělnice, nemají-li babiček nebo starších dětí, musí platiti cizí rodině za ošetření svého kojence, nemůže-li její rodina postrádati výdělku ani na jediný rok. Poplatek za ošetřování dítěte je různý. Textilnice na Humpolecku, Náchodsku a Hradecku platí 40 korun týdně a vydělají 90 nejvýše 100 Kč týdně.

Ani v jediné agrární obci nenajdete jeslí, ačkoli v zemědělství pracuje námezdně na 80.000 vdaných žen, nepočítajíc v to značné množství samostatných rolnic, a jen v několika továrnách jsou zřízeny jesle pro kojence.

Tak tedy vypadá zblízka péče o matky a kojence v obcích. Soukromá dobročinnost spolku "Ochrana matek a kojenců" je prostředkem velmi nedostatečným u porovnání s potřebami chudých matek. Ochrana matek a kojenců prospívá jen potud, že jsou v ní kontrolovány na zdraví děti těch žen, které nejsou výdělečně činný a které mají dosti času na ošetření a pěstování dítěte, takže se za ně nemusí styděti. Ale pro dělnice, nemající času ani na ošetření sebe samé, pozbývají účinnosti tím spíše, že se jím v poradnách nedostává lékařské pomoci zdarma. Státní péče se omezuje na nedostatečné subvencování ústavů a podniků, sloužících zájmům matek a dětí, a na několik paragrafů nemocenského zákona. A tak je těžko pochopitelné, proč se koaliční listy tváří udiveně nad tím, že chudé děti tak houfně vymírají. Nám je jasno, že éra kapitalistického způsobu výroby a měšťáckého parlamentárního demokratismu má mnoho obdobného s herodesovštinou biblických dob. A proto chudé ženy upírají své naděje k jinému systému, nežli je tento krachující a nemohoucí.

My budeme pro tento zákon hlasovati, protože ti, kteří předlohu navrhovali, měli dobrou vůli pomoci aspoň několika dětem. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále paní posl. Kirpalová.

Posl. Kirpalová (německy): Slavná sněmovno! Hned, když se tato sněmovna sešla, bylo první prací, kterou vykonaly ženy jako poslankyně, že vytvořily zákon na ochranu matek a kojenců. Nebylo úmyslem, abychom zde chtěly konati čistě feministickou práci, nýbrž bylo to věcí samozřejmou, vyplývající z poznání, že dnes pro matky a kojence nebylo v tomto státě vykonáno nic nebo velice málo. Bohužel, tento návrh zákona byl příliš brzo znovu pohřben. Slíbilo se nám sice, že bude zvolen subkomitét, tento subkomitét měl ještě změniti několik paragrafů a snad něco připojiti, avšak do dnešního dne čekáme, kdy se tento subkomitét sejde. Mezitím přišel tento návrh a neobsahuje nic jiného, než několik jednotlivých paragrafů, které byly také v našem návrhu na ochranu matek a kojenců.

Zákon, jejž máme před sebou, jest jistě pokrokem v oboru sociálním. Úmrtnost kojenců zde a všude jinde jest tak veliká, že jí dlužno učiniti přítrž. A přece se musí říci, že většina dětí se rodí schopných života. Mínění, jež bylo v klasickém starověku, že kojenci nejsou ještě lidmi, neobstojí. Výzkumy, klestící nové cesty na poli péče o kojence a léčení dětí, dokazují, že všichni kojenci ve chvíli, kdy přicházejí na svět, mají již základy životní schopnosti. Dlužno jen tyto zárodky pečlivě střežiti a s láskou opatrovati, aby se mohly rozvinouti. Po desítky let bylo usilováno na základě vědeckých výzkumů, aby se učinila přítrž hromadnému umírání kojenců nebo aby se aspoň v tom učinila náprava, a to zavedením večerů sociální péče, kursů ošetřování kojenců, přednášek atd. Dovolte mi zcela krátký přehled o takových přednáškách. Jak ve skutečnosti vypadají? Přednáška nemá vždy toho účelu, jehož od ní očekáváme. Vidíme zde dvoje matky seděti před sebou. Matky, které bezstarostně mohou poslouchati, přívětivě se usmívajíce, poněvadž mohou splniti všechno to, co přednášející vypravuje, a matky zdrcené starostmi, u nichž celá přednáška může působiti jen problematicky, poněvadž jim schází možnost, aby provedly, co slyšely. Především trpí dnes pracující vrstvy strašnou bytovou nouzí. Byty, které jsou vlhké a nedostatečné, hostí devět, deset, dvanáct, ba dokonce, jak poslední statistiky ukazují, až dvacet lidí a v takových bytech není možno prováděti vhodnou péči o děti přes nejlepší přednášky, přes sestry sociální péče, které chodí po domech, aby prohlížely, zdali vše, o čem se přednášelo, mění se také v čin.

Všechny matky mají jedno společné: rodí. Potom se však tato společná cesta dělí. Jedny mohou dítě opatrovati a ošetřovati, druhým se nedostává veškeré možnosti k tomu. Kanou slzy neviděné a nepozorované. To jest rozdíl mezi těmito matkami. Avšak pro obě jest dítě pojmem nejpřirozenějšího štěstí. Jako odplata dostává se rodičům oddanosti, jež dochází oslavy v mateřské lásce. Žádná dělnická žena nemůže hromaditi svého majetku v hmotných statcích, může si jen ve svém dorostu opatřiti podporu pro stáří.

Nejideálnějším by bylo ovšem, kdyby každá matka mohla kojiti, kdyby jmění, jež jest jí vštípeno pro dítě, nezcizovala. Nečiní-li toho, nelze míti za to, že se této matce nedostává mateřské lásky, že nemá správného porozumění pro své dítě. Také tato matka ví zcela dobře, že každá kapka tohoto cenného pokrmu jest zřídlem zdraví pro dítě. Dovolte mi, abych zde učinila zcela malé srovnání, i když v první chvíli působí příliš křiklavě; jako tele může býti živeno jen kravským mlékem, tak musíme též považovati za samozřejmé, že dítěti patří jen mateřské mléko. Právě jako by nikomu nenapadlo, aby tele krmil jinou potravou, tak též musí pro nás býti přirozenou věcí, aby každá matka, pokud jest zdráva, musila kojiti své dítě. K dosažení tohoto samozřejmého přání jest však ještě velice dlouhá cesta, ačkoli příroda jest naší nejlepší učitelkou.

Jak nutným jest kojení pro dítě, dokazuje okolnost, že děti nekojené jsou rachitické a tuberkulosní, a vidíme, že děti často ve čtyřech, pěti, šesti, ba dokonce devíti a desíti letech nemohou ještě choditi, a tyto děti jsou strašnou obžalobou nynějšího společenského řádu. Snad by se mohlo proti tomu namítnouti,že jsou v mnoha městech již útulky pro kojence a že tyto matky mají příležitost umístiti děti v útulkách pro kojence. Útulky pro kojence byly by jistě ideálem, kdyby nezůstaly jen útulky pro děti, nýbrž kdyby zároveň mohly býti jeslemi pro kojení, kdyby tam děti mohly býti kojeny kojnými. Jestliže se to do dnešního dne nestalo, pak jest stát jediným vinníkem. Poslední rozpočet, jenž byl zde sestaven, ukazuje znovu ohromné škrty, zvláště byla škrtnuta skorem pětina z rozpočtu pro sociální péči, a vyhlášky a nařízení, vydané okresním úřadovnám pro péči o mládež, napomínají tyto úřady k spořivosti. Kdyby tak mnohý útulek pro kojence - mohu to z vlastní zkušenosti říci o Ústí nad Labem - měl úmysl proměniti v čin a přijmouti kojné, muselo by se upustiti od této myšlenky, poněvadž by finanční prostředky nedostačovaly. Obce, které beztoho nevědí, kudy kam, nemohou činiti těchto velkých a přece důležitých výdajů a stát stále znovu škrtá, místo aby dával.

Hlasujeme pro zákon, poněvadž jest aspoň kouskem cesty kupředu, poněvadž nám také poskytuje možnost, aby matky, které se již musí věnovati námezdnému kojení, mohly zároveň kojiti své vlastní dítě. Avšak u tohoto zákona se nechceme zastaviti. Naším největším úkolem jest a bude, dokud vůbec ženy budou ve sněmovně, aby jak matkám, tak také kojenci a dítěti vůbec byla poskytnuta úplná ochrana. Budeme již bedlivě dbáti toho, až se bude projednávati návrh o sociálním pojištění, aby jediný dobrý paragraf, jenž jest v tomto návrhu obsažen, se stal skutečností. Bez klidu a oddechu nebudeme se obávati žádné námahy, abychom pro matku, dítě a kojence dosáhly všemožné ochrany. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Pan posl. Benda a soudr. podali pozměňovací návrh. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Bendy, Rozsypalové, Chlebounové, Podzimkové a druhů:

§ 1 nechť zní:

"Matka žijícího dítěte, mladšího 4 měsíců, nesmí býti přijata za kojnou a nesmí místa kojné přijmouti, leč by jí byla dána možnost pravidelně kojiti vlastní dítě. Této možnosti je povinna použíti." 

§ 3 nechť zní:

"Přestupky tohoto zákona a nařízení, k jeho provedení vydaných, trestá politický (policejní) úřad I. stolice (administrativní policejní vrchnost) pokutou od 100 Kč do 3000 Kč a v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od jednoho dne do jednoho měsíce.

Z nálezu lze se odvolati do 15 dnů. O odvolání rozhoduje politický úřad (administrativní policejní vrchnost) II. stolice s konečnou platností."

§ 4 nechť zní:

"Pokuty připadnou jednou polovinou obci, v jejímž obvodu byl trestní čin spáchán, druhou polovinou státu. Pokut obcím připadlých budiž použito ve prospěch veřejného zdravotnictví."

Místopředseda Buříval (zvoní): Návrh je opatřen dostatečným počtem podpisů a je tedy předmětem jednání.

Ke slovu není nikdo přihlášen. Uděluji závěrečné slovo zpravodaji pí. posl. Sychravové.

Zpravodaj posl. Sychravová: Navrhuji, aby tento pozměňovací návrh byl přijat.

Místopředseda Buříval (zvoní): Budeme hlasovati.

Jelikož byly podány pozměňovací návrhy pp. posl. Bendy a soudr., budeme hlasovati takto:

O §u 1 budeme hlasovati podle úpravy návrhu pp. posl. Bendy a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.

O §u 2 dám hlasovati podle zprávy výborové.

O § u 3 nejprve budeme hlasovati podle úpravy navržené pp. posl. Bendou a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.

O §u 4 zase dám hlasovati nejprve podle úpravy navržené pp. posl. Bendou a soudr.; nebude-li přijata, podle zprávy výborové.

O §§ 5 až 7, nadpisu a úvodní formuli zákona, k nimž není podáno pozměňovacích návrhů, budeme hlasovati podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Nejprve budeme hlasovati o §u 1 v úpravě podle návrhu pp. posl. Bendy a soudr.

Prosím, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

§ 1 nechť zní:

"Matka žijícího dítěte, mladšího 4 měsíců, nesmí býti přijata za kojnou a nesmí místa kojné přijmouti, leč by jí byla dána možnost pravidelně kojiti vlastní dítě. Této možnosti je povinna použíti."

Místopředseda Buříval (zvoní): Kdo tedy souhlasí s tímto pozměňovacím návrhem pp. posl. Bendy a soudr., k němuž se připojuje zpravodaj pí. posl. Sychravová, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pozměňovací návrh pp. Bendy a soudr. je přijat, a odpadá hlasování o §u 1 podle zprávy výborové.

Přejdeme k §u 2, k němuž není pozměňovacích návrhů.

Kdo souhlasí s § 2 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, § 2 je schválen podle zprávy výborové.

K § 3 byl podán pozměňovací návrh pp. posl. Bendy a soudr. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

§ 3 nechť zní:

"Přestupky tohoto zákona a nařízení, k jeho provedení vydaných, trestá politický (policejní) úřad I. stolice (administrativní policejní vrchnost) pokutou od 100 Kč do 3000 Kč a v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) od jednoho dne do jednoho měsíce.

Z nálezu lze se odvolati do 15 dnů. O odvolání rozhoduje politický úřad (administrativní policejní vrchnost) II. stolice s konečnou platností."

Místopředseda Buříval (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Bendy a soudr. k § 3, k němuž se připojuje zpravodaj pí. posl. Sychravová, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 3 v úpravě navržené pp. posl. Bendou a soudr. je přijat a odpadá tudíž hlasování podle zprávy výborové.

K §u 4 byl podán týmiž pány poslanci pozměňovací návrh. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

§ 4 nechť zní:

"Pokuty připadnou jednou polovinou obci, v jejímž obvodu byl trestní čin spáchán, druhou polovinou státu. Pokut obcím připadlých budiž použito ve prospěch veřejného zdravotnictví."

Místopředseda Buříval (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem pp. posl. Bendy a soudr. k §u 4, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, § 4 v úpravě pp. posl. Bendy a soudr. je přijat a odpadá tudíž hlasování podle zprávy výborové.

O §§ 5 až 7, nadpisu a úvodní formuli zákona, k nimž není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati podle zprávy výborové.

Kdo s nimi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § § 5 až 7, nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny.

Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Tím jest vyřízen odst. 4 pořadu.

Přistupujeme k odst. 5, jímž je:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP