Středa 16. dubna 1924

Začátek schůze v 9 hod. 50 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

208 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 264. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Pastyříkovi a dr. Medveckému pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí na tento týden omluvil se posl. Laube, na dnešní schůzi posl. Dietl.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Pittinger.

Byly provedeny změny v klubech. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Posl. Wittich oznámil současně s předsednictvem klubu poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei", že je členem tohoto klubu.

Předseda: Došly některé dotazy. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Koudelky, Chalupy a soudr. ministru financí o zrušení poplatků za ohlašování veřejných schůzí,

posl. Tausika ministrům zdravotnictví a soc. péče o neudržitelných poměrech zdravotních a o opatření ke zdolání vypuknuvší epidemie paratyfové v Handlové na Slovensku,

posl. Krejčího ministru vnitra o četnických násilnostech na Slovensku.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 4588. Návrh posl. Kostky, dr. Kafky a druhů o povinnosti platiti úroky z prodlen, je-li povoleno spláceti příme daně ve splátkách.

Předseda: Přejdeme k projednávání pořadu, a to ke společné rozpravě o obou prvních odstavcích pořadu:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 4518) o inkompatibilitě (tisk 4567) - pokračování.

2. Zpráva ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 4519), kterým se doplňuje a mění zákon o volebním soudě (tisk 4568) - pokračování.

Než udělím slovo řečníkům zapsaným jimiž jsou na straně "proti" pp. posl. dr. Haas, J. Fischer, dr. Buday, dr. Luschka, dr. Charvát a na straně "pro" pp. posl. Knirsch, Haken, dr. Hajn - navrhuji ve smyslu usnesení presidia řečnickou lhůtu 40 minutovou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo prvému řečníku, který je zapsán na straně "proti" a jímž je pan posl. dr. Haas.

Posl. dr. Haas (německy): Slavná sněmovno! Velectění pánové! Každý poslanec koalice viděl se nucena konati zde kurs o demokracii. Zdálo by se někomu, jako by se to mělo s československou demokracií podobně jako se ženami. Nejlepší ženy jsou ty, o nichž se příliš mnoho nemluví. Podle tohoto pravidla, použitého na demokracii v československém vydání, nesměla by býti československá demokracie nejen nejlepší, nýbrž spíše nejhorší, jakou si lze představiti. Zač nám tedy vyličují demokracii zástupci koalice - v poslední době? Neboť definice demokracie se mění časem a podle vyskytujících se denních potřeb. V této chvíli znamená demokracie pořádek, demokracie jest kázeň a, jak pan ministerský předseda již ve své řeči pravil, demokracie jest vyšší hodnocení mravní ceny osobnosti. Důsledkem této definice demokracie byl především náhubkový zákon pro tisk. (Souhlas na levici.) Mám za to, že netřeba nám příliš se namáhati tím, abychom probrali jemnější účinky demokracie. Můžeme se klidně prozatím zdržeti ještě u základního pojmu demokracie, poněvadž jsme ještě příliš daleci toho, abychom vyhovovali, smím-li tak říci, základním zásadám demokracie. Zůstaňme při pouhým překladu slova: Demokracií zove se vláda lidu. (Posl. Patzel [německy]: V němčině, nikoliv v češtině!) Pardon, v češtině jest definován tento pojem v paragrafu 1 ústavní listiny; tím nepravím ještě, že to souhlasí s praksí. V ústavní listině se praví: "Lid je jediný zdroj veškeré státní moci v republice Československé." Opravdu bezvadná, skvostná, klasická definice pojmu demokracie, jako se vůbec může říci, že čtenáři, který nezná poměrů a prakse, je československá ústava krásnou ústavou. Vyhýbám se zúmyslně výrazu "dobrou". Je to krásná, velmi krásná četba. Nyní nám v posledních dnech pan ministr dr. Beneš v přednášce, kterou měl o obtížích demokracie dne 7. dubna, blíže rozvedl základní větu, že demokracie je vláda lidu. Praví: "Demokracie předpokládá otevřené projednávání zákonů, veřejné vyřizování sporů, stálý a přímý styk vůdců s lidem a respektování upřímné a objektivní kritiky a diskuse." Je samozřejmým, co praví ministr dr. Beneš, neboť při representativním s stému nemůže se demokracie, vláda lidu právě jinak vyžíti, nežli v té formě, že representanti, volení zástupci lidu, zůstávají v stálém styku s obyvatelstvem, že obyvatelstvo má možnost volně diskutovati o všech otázkách, obírati se zevrubně každou jednotlivou předlohou zákona a že se mu dává také možnost říci o každé předloze své mínění. To jest právě odůvodněno podstatou representativní demokracie, demokracie s parlamentárním systémem, kdežto přece při tak zvané bezprostřední demokracii, jaká byla dána městským státům v Řecku, lid již předem dělá přímo zákony. V representativním systému tkví již samo o sobě ohromné odklízení principu demokracie a tak je to, co žádá ministr dr. Beneš, veřejné vyřizování sporů, diskuse prováděná obyvatelstvem, styk vůdců, tedy v praktickém případě poslanců s lidem, to nejmenší, co lze vůbec žádati pro prosazení zásady lidovlády. Ministr dr. Beneš pokračuje: "Demokracie se teprve tvoří, proto je třeba stále ji chrániti, udržovati a bojovati za ni." Praví pak dále, pozvedaje svého varovného hlasu: "Systém oligarchů, systém antidemokratismu se snadno přenáší na zákonodárný sbor." Pro tuto dlouhou větu máme jedno slovo "Pětka". (Souhlas na levici.) To nesmí ministr Beneš ovsem říci, avšak každý, kdo dovede čísti, vyčte to velmi dobře, že nahoře definoval slovo "demokracie" a posléze uvedenou větou, kterou jsem právě přečetl, pojem "pětky".

A nyní bych chtěl uvésti ještě jedno slovo pana ministra dr. Beneše z jeho přednášky, poněvadž obsahuje zároveň vyvrácení toho, co zde včera pravil pan dr. Hnídek. Řekl, že prý je nesprávno tvrzení, že se takovými zákony, jaké se zde dělají touto šílenou rychlostí, ohrožuje stát. A teď poslyšme, co praví ministr dr. Beneš: "Také budoucnost a bezpečnost našeho státu může býti zajištěna jen plným vítězstvím vnitřní mezinárodní demokracie. Každé porušení demokratické zásady je ohrožením státu." Nuže, velectění, jak se chová koaliční většina k těmto zásadám, jak se chová k respektování kritiky, jak zachovává styk poslanců s lidem? O respektování kritiky nelze vůbec mluviti, neboť koaliční většina zařizuje to tak, že kritika je vůbec technicky nemožnou. Neporušuje pak ovšem zásady, že se v demokracii respektuje kritika, poněvadž kritiku prostě předem vylučuje. Pan dr. Hnídek činil za rozpravy všem, kdož oponují tiskovému zákonu a tak zvaným politickým předlohám, výtku, že kritika byla pouze negativní, že nebylo činěno positivních návrhů. Nuže, především chtěl bych konstatovati, že tato věta v této povšechnosti není správnou, že nesouhlasí zcela se skutečnostmi, leč i kdyby bylo naprosto správné, že kritika předloh byla pouze negativní a postrádala positivních návrhů, pak nemíří tato výtka proti těm, kdož dělají oposici, nýbrž obrací se proti oligarchům v tomto státě. (Souhlas na levici.) Neboť tato oligarchie zamezuje, ona činí technicky nemožným, aby se mohlo vůbec vniknouti do materie zákona, poněvadž žádáte od nás věci v tak šíleném tempu. Takové dělání zákonů je prostě nesnesitelné, činí přímo fysicky vůbec nemožným změřiti úplně celý dosah každého jednotlivého ustanovení, a kdyby byla kritika bývala pouze negativní - a ona byla z velké části pouze negativní - tuby musila koaliční většina z toho vypozorovati, že jde o výkřik veškerého obyvatelstva, jež nemůže nic jiného učiniti nežli odraziti tento útok, který se provádí proti demokracii.

Pánové! Udělali jste si z toho systém, sdělávati vaše zákony tímto způsobem. Jste-li před tím varováni, odpovídáte: "Ale, kde pak je odpor obyvatelstva? Vždyť obyvatelstvo se nebrání a my jsme viděli již při tolika zákonech, ze tomu obyvatelstvo již zvyká." Slyšeli jsme včera v tak různých variacích, že musí býti obyvatelstvo vychováváno právě donucením. Tak jako se žák brání, že má seděti klidně na školní lavici, tak jest prý pochopitelno, že se brání lid, ale musí prý býti vychován. Toto porovnání poněkud pokulhává. Tato výchova obyvatelstva donucovacími opatřeními, tím, že se šněruje do svěrací kazajky, tím, že se dává tisku náhubek, není žádnou výchovou. Můžete to přivésti k tomu a chcete tomu: že ze státu se stane polepšovna, v níž bude občan zavírán a tak dlouho nucením vychováván, až obyvatelstvo ztratí veškerou energii a propadne lethargii. Touto svojí methodou, pánové, ničíte nejen demokracii v tomto státě, nýbrž ničíte stát sám. Vylučujete-li nejširší lidové vrstvy z projednávání všech veřejných záležitostí, třeba říci, že zásadu vaší ústavní listiny, že lid je jediným zdrojem veškeré státní moci, snižujete na pouhou frázi, a nesmíte se pak diviti, jestliže obyvatelstvo všude tam, kde se mu dává možnost, aby s hlasovacím lístkem v ruce rozhodovalo o vašem vládním systému, rozhoduje proti vám. To jste přece viděli při volbách v Podkarpatské Rusi. Svojí nad míru rafinovanou kombinací překvapující a vyčerpávající strategie způsobujete jedno: rozséváte v obyvatelstvu nedůvěru. Nejsem vojínem, avšak v dějepisu jsme se tomu učili, že strategii, používající překvapující taktiky, obyčejně nesleduje strategie vyčerpávající, že jedno většinou vylučuje druhé. Ale vy dovedete sloučiti v parlamentním životě obě tyto strategické zásady. Hodíte náhle a nepřipraveně do sněmovny nějaké důležité předlohy a promrskáváte je šílenou rychlostí, překvapujete, vyčerpáváte a omamujete. Kdo sledovali včerejší debatu, ti musí říci: Jste skvělí, výteční taktikové, avšak pouze taktikové, žádní státníci. (Souhlas na levici.) Takticky jste bitvu včera vyhráli. Všecko bylo tak vyčerpáno, že k pravé obstrukci, k pravému odmítnutí zákona formou, jakou by si zasloužil, již nedošlo.

Velectění pánové! Vepsali jste si do svého programu, jak bylo včera slyšeti, výchovu. Vychováváte druhé. Inu, může se říci, že v jednom se vám výchova podařila: Vychovali jste nás všecky skvěle, nejen oposici v této sněmovně, nýbrž veškeré obyvatelstvo - k nedůvěře proti svým zásadám vlády. A to je tak dobře. Neboť jest pravda, co praví Antonín Menger: "Nedůvěra jest nejlepší zbraní, nejostřejší zbraní širokých vrstev lidových proti zpupné oligarchii." Vytvořili jste si všenárodní vládní koalici a tím zcela nepřirozené zkřížení nejrůznějších přesvědčení. Volnomyšlenkářství jest spojeno s klerikalismem, socialismus se spojuje s finančním kapitalismem, spojen je stoupenec vážné pozemkové reformy s velkoagrárníkem, zkrátka a dobře je to, čemu se jinak říká míchanina nebo šmodrchanina. Předložíte-li nám pak nějakou osnovu zákona, jsme opravdu nedůvěřivými, a má-li osnova zákona překrásnou značku, a kdyby měla podle předstíraného účelu sama o sobě býti vítána, musíme každou osnovu zákona, kterou předkládá tato všenárodní koalice, uvítati slovy: "Timeo Danaos et dona ferentes! - Bojíme se Danajských, i když nám přinášejí dary." Jednáme dobře, chováme-li k vašim osnovám zákonů nedůvěru. Pan dr. Kramář pravil včera s tohoto místa: "Nemáme žádné příčiny, vzpírati se tak zvané tiskové reformě. Neboť současně s tiskovou reformou přijdou přece osnova zákonů proti korupci, z nichž jako prvý se již projednává zákon o neslučitelnosti funkcí s mandátem poslance nebo senátora. Nepotřebujeme tedy již tisku tak nutně, vidíme z toho, že vládě nejde o to, aby omezila potírání korupce tiskem, neboť předkládá přece sama zákon proti korupci." Mnohem větším právem lze věc obrátiti a říci: Nejlepší zákon o neslučitelnosti pozbývá naprosto na účinku a ceně, když se zároveň spoutává tisk. (Souhlas na levici.) Nevěšeti zloděje, pokud není lapen, a aby byl zloděj vypátrán, k tomu slouží právě tisk. Je nejdůležitějším, ne-li jediným prostředkem, aby se korupce odhalila a aby byla usvědčena. Možno-li právem říci, že nejlepší inkompatibilitní zákon ztrácí svůj účinek spoutáním tisku, platí to ještě více o zákonu, který jest spíše vším jiným, nežli nejlepším, který nelze označiti ani za dobrý.

Pánové! Jako právníku je mi známa zásada, že jsou zákony vždy výrobkem kompromisu. Avšak tyto kompromisy mají také své meze. Uvažuje-li se o tomto zákonu, jenž nám byl předložen, vzniká velice naléhavé podezření, že jest také výrobkem kompromisu, a to kompromisu těch, kdož chtějí korupci poctivě potírati, s těmi, kteří neberou potírání korupce příliš vážně. Chtěl bych nyní toto tvrzení dosvědčiti několika ustanoveními zákona.

§ 1 předlohy prohlašuje za neslučitelnou s členstvím Národního shromáždění jakoukoliv účast na podniku, který je se státem, nějakým fondem státním aneb státním podnikem v obchodním spojení. To by se muselo podepsati. Tu však praví odstavec 2.: Neslučitelnosti však není, kde. . . . a nyní následuje tak krásný výpočet, ze zásady §u 1 se tolik vylučuje, tolik ubírá, že na konec zbývá skoro nula. To je ten kompromis: S počátku zásada naprostého potírání korupce, na konci tolik výjimek, že ze zákona ničeho nezbude.

§ 3 zákona se vyhýbá schválně vlastní nejvyšší zásadě každého zákona o inkompatibilitě, která by musela zníti tak, že jakékoliv zneužití mandátu a každé vědomé trpění zneužití mandátu někým třetím je zakázáno a zdůvodňuje inkompatibilitu. V §u 3 se to opatrně omezuje, takže zásada není skutečně již více k poznání. Odbočila a je tak zkřivena, že se musí opravdu říci, že se této zásadě vyhnulo, ačkoli měla býti první, vedoucí myšlénkou zákona.

K §§ 6 a 7 lze jen říci: "Difficile est satiram non scribere - je těžko nepsati satiry." Povím vám to prakticky bez jakýchkoli právnických formálních přídavků. Zní to: Intervence u úřadů je naprosto zakázána v předpokladu, že se děje zadarmo. Avšak intervence za peníze je dovolena, dovoluje se intervenovati z povolání, výdělečně. Nesmí se pouze překročiti sazba. (Veselost.) To je tedy korupce podle sazby, zcela nové zařízení v životě právním, opravdu obohacení právnicko-pojmového pokladu jazyka. (Posl. Hackenberg [německy]: Teď se již postaráte o to, aby sazby nebyly příliš nízké!) To je již v zákoně řečeno - to bych chtěl podškrtnouti - že sazby ani nestanoví stát nebo Národní shromáždění, nýbrž různé komory nebo korporace, zastupující ona odvětví povolání, která smí výdělečně prováděti za peníze intervence podle sazeb. O to je již v zákoně předem postaráno, v té příčině jsou zákony naprosto úplné. (Posl. Langr: Mluví jako advokát proti tomu!) Jsem advokátem, jsem právním zástupcem a proto to říkám, pánové, poněvadž znám poměry, poněvadž vím, čemu by se muselo tímto zákonem zabrániti. Vím to velice dobře, poněvadž právě tuto branži (Veselost.) - smí-li se tak říci - zevrubně znám, a když se mne již tážete, pronášíte-li již takový poněkud nechutný výkřik, místo abyste si řekli: Je to slušný člověk, který klidně odhaluje i ve svém povolání kruh škod - připojím ještě něco: Existuje, a nikoli na německé straně, ještě zcela zvláštní forma korupce ve stavu advokátském, to jest zneužívání mandátu k nadhánění klientů. (Souhlas a potlesk na levici. - Posl. Langr: My to nepodporujeme, to podporují advokáti!) Pravda, ale museli byste, míníte-li to se zákonem poctivě, takové věci zameziti, nesměli byste trpěti, aby advokáti ze svého mandátu jako advokáti těžili. Neostýchám se v kruhu svého povolání odhalovati nedostatky a škody, naopak vyzývám vás ku pomoci, aby tento stav, který je pro obyvatelstvo důležitým povoláním, zachován byl jako slušný, a učiňte zde pravdou, co povídáte: nejde-li to po dobrém, jak pravil dr. Kramář, musí to jíti po zlém. Tu jest korupce, naskytuje se. Zakročte proti tomu! Vy se však vyhýbáte. Vy jste nechali právě tento případ naprosto na vůli a slušnému právnímu zástupci nemůže býti vhod, když může každý plným právem přijíti a říci: "Tys tedy privilegovaným korupčníkem, pouze se musíš držeti sazeb." (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.) Postrádáme v zákoně i něco zcela zvláštního. Postrádáme, že zákon chrání skutečnými ochrannými opatřeními veřejný život proti korupci, která vychází z velkobank, z největších hospodářských podniků, jež ovládají veškerý hospodářský život. Tu nepostačí § 8 zákona. Že je tato ochrana nutná, dosvědčily události posledních týdnů a měsíců, dosvědčily to lépe, než by to mohla dokázati nejkrásnější argumentace. Zákon přináší nám pouze, možno-li tak říci, lex Prášek specialis. (Veselost.) Vidíte, že se snažím zavésti právnickou terminologii. Pouze předsedům sněmoven není dovoleno býti ve správě akciové společnosti nebo společnosti s ručením obmezeným. Pouze předsedům. To je malá poklona pro předsedy. Avšak to jest, jak řečeno, příkaz poměrů, je to lex Prášek specialis. Ministr vnitra Malypetr pravil v nesčetných vývodech ve výboru zcela správně, že zákonu nelze tak příliš připisovati povahu trestně právní, jako spíše ráz preventivní. Souhlasíme naprosto s tímto účelem prevence aneb, jak my, právníci, říkáme, generální prevence. Viděli bychom pouze rádi, aby zákon dosažení tohoto účelu také zajistil jednotlivými formálními ustanoveními. A tu jest každému jasno, že jest zde řízení náramně důležité, a to v tom směru, že bychom se museli postarati o to, aby se řízení odehrávalo před nejširší a kvalifikovanou veřejností. Neboť i nejzarytější jest citlivým, projednávají-li se jeho aféry v široké veřejnosti. Tak v tiché komůrce si dá leccos líbiti, není-li velmi citlivým. Avšak býti předmětem veřejného jednání, to je již trapné a působí opravdu jako generální prevence. Podali jsme tedy již ve výboru návrh a opakujeme jej zde, aby se každá jednotlivá věc osobní, individuelní věc, projednávala ve sněmovně, v rozpravě, a aby se pak na základě rozpravy sněmovna usnesla, jde-li tu o případ, který se má postoupiti ke konečnému rozhodnutí volebnímu soudu, čili nic. Vládní předloha na tuto veřejnost vůbec nic nedala. Vyhnula se jí zcela. Výbor šel o krok dále a stanovil jako rekvisit usnesení sněmovny pro návrh volebnímu soudu. Výbor zastavuje se však na poloviční cestě. Praví se totiž: "Usnáší se pouhým hlasováním bez debaty." A tu máme opět takový bod v našem zákonodárství, který se vždy vrací! Dělá se něco, aby se zdálo, jako by se něco udělalo. (Německy výkřik: Aby se vlk nažral a koza zůstala celá!) I tak lze říci. A vskutku nedělá se nic. Opravdu tklivou a dojemnou mírnost projevuje § 15 zákona. Dámy a pánové! Jsem obhájcem z povolání, jsem přirozeně vždy pro nejdalekosáhlejší mírnost, jsem dalek toho, abych byl přiostřovatelem trestních sankcí, mám vsak tu nepříjemnou vlastnost, že žádám mírnost pro všechny; a tu se mi právě zdá, jako by se bylo měřilo dvojím loktem. Neboť včera přijali jste, pánové z většiny, novelu k tiskovému zákonu v prvém čtení. A tu se podívejme na poněkud obdobný § 26 novely k tiskovému zákonu. Tam se takový redaktor, který udá nesprávně původce zprávy anebo jemuž se nezdaří odvážný důkaz pravdy, zbavuje ihned prvním rozsudkem své schopnosti býti odpovědným redaktorem, ihned, a tempo. Redaktor tedy zdá se býti státu mnohem nebezpečnější než korupčník, podle pojímání zákonů, neboť kdežto se stává redaktor již hned neschopným, aby zůstal nadále odpovědným redaktorem, poskytují se poslanci a senátoru, u něhož již volební soud, ne snad pouze inkompatibilitní výbor sám, tedy inkompatibilitní výbor, plénum sněmovny a volební soud na každý způsob po řízení trvavším měsíce vyřkly, že jde o případ inkompatibilitní, id est korupce, ještě možnosti: nezbavuje se mandátu, ba dostane čtrnáctidenní lhůtu na rozmyšlenou a nyní může sestaviti bilanci, může - a teprve nyní je to vážné - si vykalkulovati: co je lepší, mandát či toto inkompatibilní postavení? A prohlásí-li během 14 dnů: zůstaneme tedy při mandátu, vzdávám se toho neslučitelného postavení, to je pak, jak to pan Dr. Kramář řekl, jako kdyby se nechumelilo, jako kdyby se nebylo nic stalo (Veselost.), všecko je v pořádku, korupce zde nebylo a poslanec nebo senátor může opět zcela klidně vykonávati svůj mandát. Nuže, pánové, tato mírnost podle dvojího lokte zdá se mi přece, mírně řečeno, poněkud silnou a posiluje ještě podezření, že tu nešlo o to, korupci opravdu potírati a potříti, nýbrž o to, udělati vůbec něco, poněvadž je obyvatelstvo již tak vzrušeno, aby nastal právě opět klid a aby se vidělo, že se usiluje o to, aby se něco stalo.

Pan ministr vnitra se ve výboru bránil proti tomu, že se tvrdilo, že je tento zákon zákonem příležitostným. Zmínil jsem se již předtím o příležitostném ustanovení, které lze zcela jasně prokázati, o lex Prášek specialis, o §u 8. Tam, na tomto místě je to zcela zřejmé. Musím však říci, že vládní předloha je v jednom bodu velice poctivou. Na jednom místě praví výslovně, že druhé ustanovení, a to v zákoně o volebním soudě, je věcí příležitostnou, chceme-li již zůstati v právnické terminologii, lex specialis Vrbenský. (Veselost.) To praví důvodová zpráva výslovně, nepraví pouze "Vrbenský", uvádí však jinak vše, co se hodí na případ Vrbenského. Tato lex specialis Vrbenský směřuje k tomu, aby se v zákoně o volebním soudě vynechala malá slůvka "nízký" a "niedrig". Volební soud má tedy poslance a senátora směti prohlásiti za zbavena mandátu již tenkráte, opustil-li z pohnutek nečestných svoji stranu nebo byl-li vyloučen. Co to znamená: Nečestný? Jak to vyložil volební soud? Pravil - přicházím k interpretaci, jaká byla dána ve výboru: "kandiduje-li někdo na program určité strany, je-li dán, ovšem se svým souhlasem, na nějakou kandidátní listinu a poruší-li přes to během roku z určitých zásadních důvodů kázeň strany, tu by se mohlo snad říci, že to není čestným. Avšak nízkým to není, nízkým se to stává teprve, když podepsal ještě revers". Pánové, této argumentaci nerozumím. Úpisu se obyčejně ve veřejném životě nežádá, neviděl jsem dosud nikoho, kdo sepisuje notářský spis při vstupu do strany, na druhé straně je přece každá kandidatura písemnou; musí se přece listina spolu podepsati. Avšak nyní jsme viděli, že volebnímu soudu působilo to při Vrbenském a soudr. obtíže říci, že je to nízkým jednáním, vystupuje-li skupina poslanců, jež byla zvolena na socialistický program, proti zákonu na ochranu republiky. A tu se řeklo: Může se ještě jednou něco takového přihoditi, vynechejme tedy slůvko "nízký" a postačí nám argumentace volebního soudu. Není čestným jednati proti kázni ve straně, a bude-li pak kdo vyloučen, tedy ztratí mandát. Celá tato argumentace byla také odůvodňována zásadou vázaných listin. Formálně, teoreticky máte pravdu, že mandát není vlastním osobním mandátem, nýbrž že mandát patří straně. Avšak zde máme opět starou historii: Pro nezasvěceného je teoreticky toto ustanovení jako četba podivuhodným, výtečným a v každé, ohledu bezvadným. Kdo však zná poměry, musí si říci, že k tomu patří ještě korektiv; musí býti naprosto jistými že vláda, vidí-li, že se poměry v obyvatelstvu změnily, že složení parlamentních sborů neodpovídá již více duchovnímu složení lidu, v tomto případě sněmovnu rozpustí a vypíše nové volby. (Posl. Merta: To bývávalo. To bylo svého času! Posl. dr. Hnídek: To by musely byt volby každý rok!) To by nemuselo býti naprosto každý rok, tak vrtkavým obyvatelstvo ve svém smýšlení není. Mám o obyvatelstvu vyšší mínění, pane kolego Hnídku, než tak mnozí pánové koaličních stran zde projevili, o kterých lze míti za to, že považují svůj vlastní lid za naprosto neschopný k úsudku, poněvadž jej stále vychovávají. Nepřetržitě chtějí mu vnucovati své mínění. Vy to ovšem zastíráte, chcete se však udržeti při moci, při vládě. Když vidíte, že se velká masa lidu staví proti vládnímu systému, tu bylo by vaší svatou povinností dáti lidu možnost, aby se vyslovil a pronesl opravdu demokratický úsudek o tomto systému. To je jediný důsledek vázaných listin. Pouze tehdy je dobrý, avšak vymlouvati se jako právník formulkový stále na to, že z této zásady vyplývá to či ono, zrazovati však při tom skutečný základ zásady, to, pánové, je snad právnickým uměleckým kouskem, ale pouze právnickým, politickým není. (Posl. Hackenberg [německy]: V tom nejsou důslední! Když totiž někdo z oposice se přidruží k vládě, smí si mandát ponechati!) Toto ustanovení není, jak kolega Hackenberg již naznačil svým výkřikem, vlastně nic jiného než zajišťovací paragraf proti útěku z tábora koalice. Neboť vy se nestaráte přece o zachování oposičních stran. Naopak! Kdyby jen někdo k vám přišel, kdybyste se mohli jen nadíti, že někdo k vám přijde, zajisté byste nepojímali takových zajišťovacích paragrafů do zákona. A to se mi zdá býti čímsi potěšitelným, neboť vládní koalice se nezdá přece býti tak silnou, když se musí zajišťovati paragrafy proti drobení. Přitažlivost a síla přesvědčení, která ví, že váže ke koalici, nezdá se přece býti tak silnou, neboť jinak nebylo by zapotřebí vtěsnávati poslance, kteří byli jednou ve vládní koalici, trvale donucovacími opatřeními do vládní koalice. Právnicky je takový zajišťovací paragraf cosi vynikajícího. Avšak nesvědčí o zrovna širokém rozhledu státnického nadání. Pánové, můžete vývoj brzditi, to je pravda, stačí-li vám to, pak jste to vyhráli, toho účelu jste dosáhli. Avšak vývoje zadržeti nemůžete, právě naopak, formálně, způsobem, jak nakládáte s předlohami, které uštědřujete lidu, a materielně jejich obsahem činíte vše, aby přirozený vývoj pokračoval, přirozený vývoj, který láme systém oligarchie a dosazuje na jeho místo systém pravé demokracie. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo má ďálej p. posl. Knirsch.

Posl. Knirsch (německy): Velectěné dámy a pánové! My němečtí národní socialisté naprosto souhlasíme se zásadami, které jsou vyjádřeny v této vládní předloze. Podle našeho názoru je poslanecký mandát nejvyšším čestným úřadem, který může býti propůjčen spoluobčany. A tento čestný úřad nemůže býti ničím jiným více pošpiněn, než když se ho využívá k zajištění osobních výhod, k obohacení nebo využívá-li se ho k účelům korupčním. Nezištné vykonávání mandátu, neslučitelnost poslaneckého mandátu s jinými placenými veřejnými, čestnými úřady je tudíž pro nás německé národní socialisty nepsaným samozřejmým zákonem. Bohužel, nejsou všecky parlamentní strany stejného názoru, a proto je tu v plném květu hromadění úřadů a parlamentní korupce. V tom, že byla podána tato předloha, je tudíž vyjádřen zahanbující hluboký pokles našeho korumpovaného zákonodárného sboru, který proto ztratil v národě veškeru vážnost a jehož charakteristickým znakem jest, že členové zákonodárného sboru navzájem sami před sebou z velké části nemají úcty. Vláda se však mýlí, myslí-li, že uzákoněním této předlohy vejde do veřejného života a správy státní naprostá čistota. (Souhlas na levici.) Ta nastane teprve tehdy, až padne nynější vládní systém, který se opírá o vojsko a policii, o nedemokratickou ústavu a o právě takový parlamentní jednací řád, o zpátečnické ochranné zákony, censuru a žaláře, a až bude na vládní zásadu povýšena pravá demokracie. Pánové a dámy z vládní koalice, vy jste již při stanovení základního zákona zapřeli a zradili tuto demokratickou vládní zásadu. Vaším vládním principem není demokracie, nýbrž politická nemorálnost. Či je to mravné, když rušíte pittsburgskou smlouvu, potvrzenou slovem a podpisem, je to demokratické, když podkarpatským Rusům zadržujete samosprávu zaručenou menšinovou smlouvou? Není to nemorální označovati stát za demokratickou republiku, když bylo přece národům ve státě bráněno spolupracovati při tvoření ústavy, a je snad tato ústava demokratická, kterou si zabezpečujete právo vykořisťování v zemích tak zvaných národů menšinových? V těchto otázkách by bylo možno dlouho pokračovati, avšak několik příkladů jistě dostačí, aby byla ospravedlněna výtka politické nemravnosti. Korupce vniknuvší do všech oborů státní a vojenské správy, která má zde ve sněmovně své semeniště, která český národ demoralisuje a státem trvale otřásá, je následek tohoto nemravného vládního principu. Stát se z těchto afér a korupčních historek nedostane dříve, pokud nebude postaven na mravnější základy. Musím již říci, že to, co jsme zažili v několika letech, kdy tu s kolegy z koalice ve sněmovně pracujeme, či vlastně lépe řečeno, proti sobě pracujeme, na korupci, na zneužívání poslaneckého mandátu, je přímo ohromující pro nás, kteří bychom se přece jen mohli těšiti z rozkladných zjevů v národě a státě, kterému konečně přece jen máme sloužiti za kulturní hnojivo. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Pan ministerský předseda nedávno se pokusil s tohoto místa seslabiti skandální korupční aféry zdejší poukazem, že korupce je také jinde. Řekl to se zřejmým postranním pohledem na Německo a Rusko. Znám příliš málo poměry v dnešním Rusku, než abych je mohl srovnávati, avšak Německo znám a přiznávám, že se tam mnohé skutečně pohoršilo ve státě a společnosti, avšak co se týče demokracie, smyslu pro celek a veřejnou morálku, stojí tu i dnešní Německo proti Československu jako pravý vzorný stát. To není přehánění, když si uvědomíme, jaké bouře se v posledních letech přes Německo přehnaly, jaké nadlidské útrapy a břemena musil a musí německý národ snášeti. Dlouhá válka, revoluce, olupování a drancování Německa právě zaryly hluboko své stopy. Zámožné vrstvy českého národa naproti tomu vyšly ze světové války téměř neseslabeny, bohyně štěstí učinila český národ svrchovaným pánem vlastního osudu a svěřila mu vedení státu s tak bohatými pomocnými prameny, že Němci by z tohoto státu udělali ostrovy štěstí a spokojenosti. Co jste učinili z této kvetoucí země vy z vládní koalice? Hrstka prospěchářů drancuje přírodní bohatství země; co píle pracujících vrstev shromáždí, to pohltí byrokracie, militarismus, korupce-obchodu, živnostem a průmyslu hrozí pod nedostupnými daňovými břemeny zničení. Stojí to již asi velmi špatně, když národně demokratický list, který přece vidí českou republiku brýlemi lásky, "Národní Politika" o tom píše: "Žaloby do berních šikan a do bezohledné daňové politiky vládní jsou v celém českém středním stavu všeobecné. Stále se konají schůze a projevy, sepisují se resoluce, poslanci jsou zaplavováni memorandy, která všechna směřují k tomu, aby byla zmírněna nesnesitelná daňová břemena a bezohledné vymáhání daní. Zvláště nemilosrdná tvrdost, s jakou se vymáhají daně, vyvolala všeobecně velké vzrušení. Poplatníci jsou bez jakéhokoli zkoumání jejich poplatného jmění zařazováni do mnohem vyšších tříd, než odpovídá jejich příjmu. Různost daní, jmenovitě válečné přirážky k dani z příjmu a výdělkové, přirážky obecní vzrůstají k nesnesení. Poplatník se ve spoustě daňových nařízení vůbec nevyzná, učiní-li však jedinou chybu, je krutě trestán. Odvolá-li se, zůstane rekurs ležeti, nehledí se k němu. Berní správy nepředpisují včas daní, odhadní komise často ani své povinnosti nevykonávají. Ze všech těchto důvodů vyplývá nezbytná potřeba nutného zásahu a změny". Tak "Národní Politika". Co tu píše, nutno slovo za slovem podepsati. Jen třeba vylíčení rozšířiti nejen na český střední stav, nýbrž i na všecky vrstvy pracujících stavů a připojiti, že my Němci jsme ještě daleko více drancováni a šikanováni, než český pracující lid. A ve směru sociálním a svobodomyslném - to psal nedávno ještě také český list, list, který stojí blízko koalici, "Čech" - bude se český stát brzy počítati k nejzpátečnějším ze všech států. To učinily vládnoucí strany většinové ze státu jim svěřeného. Nyní stojí před výsledkem svého vládního umění. Avšak místo aby se daly na cestu jedině správnou a změnily celý vládní systém od základu, tvoří pro republiku ochranný zákon po zákonu, jehož účinkem však jest ochrana a zastírání korupce a nemravnosti, kteréžto zákony mají zajistiti na věčné časy dnešní koaliční panství, které i v ústech českého lidu se již nazývá panstvím korupčním. Na štěstí jsou i mezi vůdci a zástupci českého lidu lidé čistých rukou, jejichž poctivá, vlastenecká snaha směřuje k tomu, aby zavedli čistotu do veřejného života svého národa a státu. Těmto mužům patrně děkujeme za projednávanou předlohu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP