Úterý 15. dubna 1924

Zachován byl přes udánlivé opatření doložkou pokus, aby se novináři vzala stavovská čest, tajemství v povolání. Toto ustanovení je opatřeno doložkou, avšak pravda je, že stále ještě tu je, jestliže se slibuje úleva, když bez nátlaku vyjeví tajemství. To cítí všichni novináři - nezískáte si mezi svými vlastními bojujícími novináři tímto zákonem mnoho cti jako něco neslýchaného, aby se na některý stav činil nátlak, aby se vzdal toho, co po desetiletí pokládal za svou největší mravní čestnou povinnost, od té doby, co vůbec jest veřejný tisk. Ano, pan zpravodaj praví: Nový § 5 předlohy vylučuje úplně svádění k porušení stavovského tajemství. Ano, však ustanovení, jak je zde obsaženo, že redaktor zůstane beztrestným, jmenuje-li původce nebo dokáže, že jinak by byl propuštěn, kdyby jej byl jmenoval, nebo že by byl býval materielně poškozen, dává tak široké pole, že tím sotva bude možno mnoho počíti. Víme, proč to chcete učiniti. Avšak není to na dobré cestě. Víte, že mnohé úplatkové aféry v poslední době vyšly najevo komunistickým tiskem. Opravdu, nemám zájmu na komunistickém tisku, stojíme v takovém rozporu, v takovém boji s ním, ať je německý nebo český, že si nad tím hlavu lámati nebudu, avšak mluvíme a myslíme přece jen věcně a objektivně a víme, že mnohé nepříjemné věci přišly do veřejnosti, jež poskytly možnosti k očištění státu, veřejného života. Odkud to? Zřejmě proto, že tu a tam nějaký úředník, ať ze stranickosti nebo ne, to jest zcela vedlejší věcí, učinil novinám oznámení nebo alespoň je na mnohé věci podpíchl. Nyní je jistě otázka zachování úředního tajemství se strany úředníků nadmíru důležitou. Avšak myslíme, že tak docela nemá se bráti úředníku možnost spolupůsobiti při očistě života v jeho státě a v jeho národě. Víme, proč jste vydali ustanovení o původci. Chcete úředníkům, kteří tu a tam nějaké temné aféry uvedli do veřejnosti, naprosto znemožniti, aby takové věci odkrývali. Zda se to podaří, je otázka. Pokusili jste se nyní dáti tomuto zákonu dobrou stránku tím, že v návrhu výborovém bylo přijato ustanovení, které je obsaženo v říšskoněmeckém tiskovém zákoně, že redaktorovi je zaručena bestrestnost, prokáže-li, že jednal, chráně oprávněné veřejné zájmy. To je námi novináři s povděkem přijímáno. Rádi bychom však jen právě v celém rozhodování soudů, ve všech poukazech na státní zastupitelství viděli, zda je to zde míněno vážně nebo také jen jednostranně. Bohužel, je i zde čertovo kopýtko. V návrhu praví se výslovně: "zřejmě". "Prokáže-li, že zřejmě jednal na ochranu oprávněných veřejných zájmů". Toto "zřejmě" vydává novináře opět libovůli, volnému uvážení předsedajícího soudce tohoto kmetského soudu nebo také sboru tří. Ustanovení, která jsou tu obsažena, co platí za zjištění oprávněných zájmů, jsou patrně dobrá. "Dodržování zákonů a nařízení, hájení třídních zájmů, práv národností, náboženských společností, mzdových smluv" atd. Avšak opakuji: Nezáleží jen na tom, aby se udělal dobrý zákon, nýbrž aby celým způsobem - a to se nám nezdá býti zaručeno - byla dána záruka, že zákona dobrého podle slov a znění bude také dobře jednotně a rovnoměrně používáno. Máme případy, kde slovo kritiky o českém úředníku v německém jazykovém území je bezohledně stíháno. Známe případy, kde české noviny v německém území a jedny noviny, které své jméno odvozují od společného smýšlení s jednou zde zastoupenou českou stranou, "Národní demokracie", si den co den libují v nejpustějších útocích proti celému německému národu, v nejpustějších nadávkách našim německým úředníkům, výhrůžkách německým poslancům. Není nikoho, kdo by zakročil. Alespoň mají lidé, kteří takový tiskový zákon dělají, míti tolik mravního vlivu na své listy, aby takovým výstřelkům bylo zabráněno. (Potlesk na levici.)

Mluvil jsem o konfiskační praxi. Ve starém Rakousku měli jsme předpotopní tiskový zákon. Záleželo na jeho používání. Byly doby, kdy oposiční listy vůbec nemohly vycházeti. Tak tomu bylo v době Badeniho, Thuna a v následujících letech. Je zřejmo, že záleží na používání. Ode dne, kdy dr. Körber vydal výnos, který byl celou žurnalistikou nejsrdečněji uvítán, tu zavanul ihned jiný vítr, a co se ještě ukázalo: Zvýšila se ihned politická úroveň veškerého tisku. Víme z vlastní zkušenosti, že také venkovský tisk ihned psal docela jinak. Neboť za skutečné svobody uloží si opravdový, slušný redaktor omezení, které si ukládá člověk, ví-li, že není ve své volnosti pohybu omezován zbytečnými policejními opatřeními. (Potlesk na levici.) Přáli bychom si, ježto máme na křesle ministra spravedlnosti starého zkušeného právníka a sněmovníka, aby jednou již byla učiněna opatření, aby konfiskační praxe, censura tisková ve státě byla prováděna skutečně v moderním duchu, a pánové, prosím, abyste nebyli dotčeni - aby censura tisková nad časopisy byla svěřována jen takovým lidem, kteří také noviny dovedou čísti. Často jste si stěžovali, že ve starém Rakousku byli němečtí úředníci v krajinách, kde měli jednati s českým obyvatelstvem, kterému však dobře nerozuměli. Vy však posíláte do našich krajů nyní úředníky, o kterých opravdově věřím, že mají vůli svému státu věrně sloužiti a také býti spravedlivými, kteří však nerozumějí, oč jde. Stalo se mně jednou na schůzi, že při ostré kritice, kde mně trochu srdce překypělo, nestalo se mi ničeho. A pak jsem se zmínil, že víme, že výrok samého presidenta státu: "Nekraďte!" ukazuje na očistu správy a tu bylo mně pohrozeno rozpuštěním schůze. Zřejmě myslil, že i zde je nějaké ustanovení, jako ve starém Rakousku, že císař nesmí býti zatahován do debaty nebo mně úředník dobře nerozuměl, což se často stává. Máme také právo na to, aby k nám byli posíláni úředníci, a aby také naše noviny byly dávány do rukou lidem, kteří alespoň tak dalece vnikli do ducha našeho jazyka, že našim článkům také rozumějí a dovedou je pochopiti. Od ministra spravedlnosti očekáváme, že konečně jednou bude následovati příkladu, který dal před 22 lety ve starém Rakousku dr. Körber, a umožní skutečně moderní, liberální a chcete-li - demokratické provádění censury tisku v celé Československé republice.

A nyní ohledně zavedení kmetů, starších nebo, jak my Němci říkáme "Schöffen", v tomto zákoně. Na tomto místě jsme již vyslovili mínění, že žurnalistika neodmítá rozpravu o vyloučení porot při procesech pro urážku na cti. Nepřednáším snad toto stanovisko proto, že k tomu dávají popud některé případy špatných rozsudků; i soudce z povolání jest jen člověk, může se mýliti a chybovati a vynésti nesprávné rozsudky, jež namnoze jsou opraveny vyššími soudy. Co nás k tomu vede, je okolnost, že žalovati před porotním soudem je jednotlivému občanu, který není příliš majetným, téměř nemožností, že má býti soudnictví vybudováno pokud možno laciné a levné pro každého. Zde však divíme se jednomu: Starý rakouský návrh postavil laický živel na roveň s učeným soudcem z povolání. Kmeti, kteří podle poslední rakouské výborové zprávy z jara 1914, kterou mám při ruce, mají souditi ve věcech tiskových, byli vždy tři pod předsednictvím soudce. To byla úplně zřejmá věc. Šlo o to, aby se již předem nezavedl nadměrný vliv soudců z povolání proti svobodnému tvoření úsudku soudců z lidu. U vás však stává se kmet spíše jen vedlejší osobou; co zde musíme očekávati, je jinou otázkou. Avšak na jedno vás chci upomenout: Když při prvním ohlášení předlohy zákona tiskového ministerským předsedou řádila sněmovnou prudká bouře, projevil zástupce českého tisku, který je sám novinářem, pan kolega Stivín, mínění, že novelisace musí vypadnouti tak, že za tyto kmety mají býti povoláváni především příslušníci stavu novinářského. To je starý požadavek novinářů ze starého Rakouska bez rozdílu národnosti, jenž praví: Jestliže u obchodního senátu musí rozhodovati o každém obchodu se sýrem odborníci a jestliže je pravda, že prostí občané z lidu mohou se jako porotci mýliti, proč pak je dělati starešinami nebo kmety, proč pak se nezaujme spravedlivé stanovisko, aby bylo utvořeno stavovské zastoupení z novinářů, kteří by měli pečovati o to, aby jako zástupci této skupiny nejstarší a nejzkušenější a nejčistší mužové z nich zasedali v soudě jako starešiny a kmeti a aby soudili své vlastní druhy povolání. Když kolega Stivín to tenkráte řekl, myslil jsem si hned: "Poselství sice slyším . . . " To měl býti takřka prostředek, aby bylo veřejnosti hozeno cukrátko a aby byla utišena. Dnes na to nikdo nemyslí. Bylo by to však něco pro československé zákonodárství, byla by to novota ve střední Evropě, zavésti do soudnictví v tiskových věcech jako porotce příslušníky novinářského stavu. Kde jde o to, aby byl učiněn krok od demokracie zpět, tam to učiníte. Kde však můžete učiniti krok ku předu, tam vás to vůbec nenapadne. (Souhlas na levici.)

Z těchto důvodů nemůžete snad míti za to, že jsme pro tento zákon nadšeni. Nutno jej odmítnouti i proto, že nepřináší tak dlouho ohlašovanou a ve starém Rakousku již tak vymáhanou skutečnou pronikavou reformu zákona tiskového, nýbrž prostě vybírá jeden bod, aby byl vydán příležitostný zákon. Praví-li pan zpravodaj ve výborové zprávě, že to není příležitostný zákon, poučil nás jeho druh ve straně dr. Hnídek o jiném, že to je zákon příležitostný, jenž se zrodil z nešťastných poměrů, aby docílil očistného a výchovného účinku. Tudíž je to zákon příležitostný v nejlepším, nebo, chcete-li, v nejhorším slova smyslu. Skutečně významný a nezlomný tisk neumlčí žádný tiskový zákon. Pokusíte-li se však jíti v utlačování tisku tak daleko, jak jsme to zažili v nejhorších časech starého Rakouska, v proslavené éře Badeniho, - pan dr. Kramář to ještě velmi dobře ví . . . . (Posl. dr. Kramář: Ale před Badenim bylo také něco, tenkrát jsme byli konfiskováni!) My také, pane doktore! Bohudíky, nebo chcete-li, bohužel, měli jsme i my stejný osud. Německý národní tisk, který nezpíval podle noty pánů ve Vídni, měl ve starém Rakousku stejné radosti jako v Československé republice, právě tak nepříjemné postavení, a při našich novinářských schůzích nebylo vůbec redaktora, který by nebyl býval od některého rakouského soudu pro nějaký tiskový nebo politický delikt zavřen, takže to téměř platilo za stavovskou čest, býti rakouskými soudy odsouzen a zavřen. (Souhlas na levici.) Míním tak jen proto, že mnohdy se s české strany tak psalo, jako by ho bylo využíváno od těch, kteří tenkráte měli moc v rukou, jednostranně na neprospěch ostatních národností ve prospěch Němců proti českému národu. Víme, že to není pravda. To byl rakouský systém, politický luogo di trafico pana hraběte Taafeho a v jiném směru policejní stát, který ve víře, že tímto způsobem stará habsburská monarchie "indivisibiliter ac inseparabiliter" bude udržena pohromadě, snažil se policejními prostředky potlačovati svobodné hnutí u každého národa a skupiny. Byl to však omyl.

Dovolte ještě jedno slovo, poctivé slovo. Již dnes proniká v německé a také i v české veřejnosti pocit, který praví: Co musely asi strany ukrýti, že nyní přicházejí s takovým zákonem! Snad myslí mnohdy některý z vás, že takové účelové zákony vyvolávají ve veřejnosti pocit, který připomíná na Shakespearova "Julia Caesara", na pohřební řeč Marka Antonia: "Brutus jistě ctihodný je muž, to jste vy všichni, všichni jste ctihodní." A řeknu vám ještě něco: Tisk si pomáhá a pomůže si i zde, jestliže prostředky policejního státu, jako staré Rakousko, zabijete volnost slova. Tu si pomůže tisk satirou, také jednou tam dojdeme a budeme vaše vlastní opatření a vás všechny chváliti na výsost, že vás pojme hnus nad tím, řekneme-li: "Ano, vy všichni, všichni jste ctihodní". A pak dosáhnete opaku toho, čeho chcete dosáhnouti zákonnými prostředky. Návrh ústavně-právního výboru jeví se nám jako pokus poněkud nemaskovanou nahotu docela ubohé a promrskané slátaniny ověsiti několika umravňujícími příštipky - příštipky míním záplaty, ne osoby. Ten pokus se nezdaří; kdo miluje svobodu tisku, musí tuto slátaninu i v této formě zásadně odmítnouti. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest p. posl. Mlčoch. Dávám mu slovo.

Posl. Mlčoch: Slavná sněmovno! Když nastupovala tato koaliční vláda, přednesla ve sněmovně dosti sympatický program, v němž kromě slibu, že nebude zaváděti nová daňová břemena, naopak, že postará se o to, aby přetěžká břemena daňová byla zreformována a zredukována, prohlásila, že nemíní dělati žádných nových zákonů, naopak, že jest potřebí přílišný počet zákonů, které jsme zde již schválili, zažíti a provésti. Koalice tato měla tedy býti impulsem ke konsolidaci a zejména ke klidnému provádění stávajících zákonů, měla působiti k tomu, aby opravdu zavládl již normální hospodářský i politický život. Zatím však vidíme, že tato vláda tuto svoji krásnou zásadu nedodržuje, naopak že přichází s celou serií zákonů, které nelze jinak označiti, než za zákony zcela příležitostné, ba přímo výjimečné. Omezení poslanecké imunity, zákon o neslučitelnosti, o němž si dovolím také přednésti, až bude o něm jednáno, své stanovisko, a zákon o tisku, který právě projednáváme, jsou nesporné důkazy toho, že vládní koalice činí opatření proti některým zjevům, které jsou jí dočasně nepříjemné a musí na pozorovatele těchto poměrů působiti, jakoby v naší republice nebylo něco v pořádku, jakoby opravdu byl u nás výjimečný stav, k němuž jest potřebí výjimečných zákonů. Jak musí působiti na cizinu takový chvat, jaký proděláváme právě v těchto dnech, kdy sahá se na základní zákony státní, které jsou zbudovány na zásadách demokracie a svobod lidu, když tě vidíme, že nedá se nejkratšího času ke klidnému projednání zákonů tak důležitých a tak dalekosáhlých, jako jsou zákony právě zmíněné!

Strany koaliční velmi často stěžují si na to, že jsou zde některé politické živly, ba dokonce některé politické skupiny, které za každou cenu chtějí využitkovati každé slabiny a nezdravých poměrů sociálních i politických k rozčilování veřejnosti a československého občanstva. Koalice měla by předcházeti příkladem a měla by to, co si vzala za úkol, také v praksi prováděti. Měla by opravdu ukázati, že má dosti klidu, dosti soudržnosti, dosti jasnosti ve svých cílech, dosti určitého postupu, než aby se nechala kdykoliv vyšinouti z klidné své činnosti a na rychlo házela do sněmovny zákony, které jistě nesvědčí o tom, že by poměry u nás byly normální, že by opravdu u nás všechno se podnikalo s dostatečnou rozvahou.

Proč byl předložen zákon o tisku právě nyní, několik dní před svátky velikonočními? Proč musily se promrskávati v denních i nočních schůzích ústavního výboru tak důležité materie čtyř zákonů, které sahají na nejprimitivnější práva svobody občanské? Proč musili jsme my, členové ústavního výboru, býti duševně vyčerpáni až do nemožnosti? Proč nám nebyl dán čas, abychom mohli klidně uvážiti všechny důvody, zda opravdu je nutno reformovati parcielně tiskový zákon a omezovati poslaneckou imunitu? Proč se to všecko dělo? Proč dnes, těsně před svátky velikonočními, musí býti za každou cenu tyto zákony odhlasovány? Proč to nemůže počkati 14 dní po Velikonocích? Tím si slavná koalice nijak nedává vysvědčení opravdu klidné, soustavné, státotvorné činnosti a práce.

Zdá se mi, že mají pravdu ti, kteří tvrdí, že proto, že koaliční strany mají strach samy ze sebe, že kdyby daly dosti času svému vlastnímu tisku a svým vlastním voličům, aby mohli náležitě uvážiti a zkritisovati předložený zákon přes svátky velikonoční, že nebyly by samy s to odhlasovati si tyto zákony, poněvadž by mnozí členové koaličních stran přišli k názoru, že tyto předlohy diametrálně se liší od zásad koaličních a vládních stran, a že by nemohly tyto koaliční strany všecky dáti souhlas k tomuto zákonu. Svědčí o tom konečně sám koaliční tisk, a svědčí o tom dokonce i hlasy některých opravdu povolaných orgánů stran vládních. Dokonce i celé kraje některých politických stran vládních se proti tomu bouří a dokonce vyzývají své poslance, že nesmí hlasovati pro tento zákon.

Proč je ten chvat, a jaké jsou vlastní důvody tohoto zákona, zvláště tiskového a druhých zákonů o omezení imunity a o neslučitelnosti? To si musíme přiznati všichni, že jsou to pověstné korupční a politické aféry. To neoddisputuje nikdo a kdyby p. referent desetkráte dokazoval, že tento zákon není příležitostný a kdyby třeba ještě sebe více to bylo zdůrazňováno v důvodové zprávě, všichni o tom jsme přesvědčeni, i koaliční poslanci, i koaliční strany, že hlavním důvodem k těmto zákonům je zatušovati pokud možno nepříjemné aféry, kterými právě postiženy jsou zvláště koaliční strany, poněvadž není mně známo, že by v oposičních stranách byly podobné nepříjemné aféry.

Že využívají některé časopisy těchto afér politicky a po případě i ke skandalisování politicky činných osob a celých stran, to je pravda, to přiznám. Ale najednou proto, že se nám shrnulo zde několik nepříjemných afér, vytrhnouti ze zákona tiskového nejožehavější část, hoditi to sem do sněmovny, dáti tomu lhůtu několika hodin skoro, za každou cenu přímo parlament znásilniti, dáti mu lhůtu nejkratší, aby nebylo možno klidně uvažovati, myslím, že není důkazem správného pojetí zákonodárné činnosti u odpovědných vládních stran.

Tak se zákony dělati nemají! My všichni víme a zvláště my žurnalisté víme, že je potřebí důkladné reformy tiskového zákona. Také všecky žurnalistické organisace po ní volají. Volají po této reformě všecky politické strany a jistě žádný pořádný a poctivý žurnalista by se nevymykal tomu, aby v zájmu zvýšení úrovně tisku a jeho odpovědnosti byl reformován tiskový zákon tak, jak moderní demokratické zákony býti mají.

Ale tvrditi půl šesta roku, že se dělají přípravy k této důkladné reformě nebo k úplnému přebudování tiskového zákona a že k němu musí dojíti a dojde, a najednou, prosím, od tohoto všeho utéci, vytrhnouti nejchoulostivější část tiskového zákona, podetnouti celý dnešní tiskový zákon, který je podložen právě porotami, vzíti část deliktů, osobních prý urážek tiskem a přiděliti je řádným soudům sborovým, není pravou cestou, po které se má bráti zákonodárství v naší republice.

My jsme již, pravda, nadělali tolik zákonů, že všichni uznáváme, že je jich až mnoho a že opravdu musí nastati perioda naprosto klidné zákonodárné činnosti, že nebudou se moci dělati zákony tak velké důležitosti během několika hodin. To uznáváme všichni a zvláště ten netaktický a každou odborovou organisaci urážející postup, jaký je zachován při této příležitosti, musí odsouditi každý. Podívejte se! Chceme reformovati tiskový zákon. Zdravý rozum by přece kázal, poněvadž chceme dělati zákon dobrý, abychom přizvali odborníky, s nimi se uradili, jejich zkušenosti dali si přednésti, jejich návrhy vyslechli a podle toho se zařídili. Zatím však dělá se pravý opak toho. Jedná-li se o nějakou sociální otázku, považujeme za samozřejmé, že odborové organisace dělnické jsou přímo k tomu povolány, aby spolupůsobily na zpracování takového opravdu dobrého snad zákona sociálního. Jedná-li se o zemědělské věci, vyzvány jsou zemědělské organisace k účasti, při živnostenských věcech organisace živnostenské, když se jedná o nájemníky, domácí atd., vždycky se tážeme interesentů, jak vlastně ten zákon by si představovali. Zde se nám přihlásily všechny organisace žurnalistické a žádaly, aby byly přizvány k poradám o tomto zákonu; dokonce když to nepomáhalo v časopisech, obrátily se na všechny poslanecké kluby se žádostí, aby byly vyslechnuty a jejich návrhy staly se předmětem jednání o tomto zákoně. Co se však stalo? Já jsem podal ústavně-právnímu výboru návrh, aby ku zpracování tohoto zákona byly přizvány organisace žurnalistů, chtěje tím právě vyhověti této samozřejmosti, kterou u všech jiných zákonů bohudík i vládní koalice uznává za přirozenou. Zatím však vládní strany jednomyslně postavily se proti tomuto návrhu. Myslím, že byl také správný návrh, aby o jednání o tomto zákoně byl veden stenografický protokol, poněvadž zákon tak velké důležitosti, jako jest tento, zasluhuje toho, aby právě jeho projednávání ve výboru bylo stenograficky zaznamenáno na věčné časy, jak o tak důležitém zákonu bylo jednáno v odborných kruzích výboru poslanecké sněmovny. Také tento návrh byl zamítnut. Byl také zamítnut návrh kol. Czecha, aby zástupci obou universit byli jako experti přizváni a vyslechnuti o tomto zákoně. Mé návrhy nesměřovaly nikterak k tomu, za každou cenu prodlužovati jednání po případě znemožniti projednávání tohoto zákona. Naopak, chtěl jsem dosíci naprosté věcnosti při projednávání tohoto zákona, poněvadž jsem si vědom toho, že tento zákon je vážným průlomem do tiskové svobody. (Tak jest!) Já nejsem veden a moje strana nikdy není vedena úmyslem dělati překážky zdravému rozvoji a vývoji naší republiky. Naopak! Dáváme své síly poctivě do služeb svého státu a svého národa, vědouce, že je to naší povinností, abychom spolupracovali dle sil svých k tomu, abychom budovali republiku tak, aby byla zdravá, a dala opravdu šťastné základy a spokojenost všem občanům v této republice. Nebyli jsme a nejsme vedeni tím, abychom za každou cenu znemožňovali klidnou práci zákonodárnou v této sněmovně, naopak, chceme spolupůsobiti k této poctivé a dobré práci. Jestliže jsme žádali, aby odborné korporace byly povolány k součinnosti, žádali jsme to proto, poněvadž jsme chtěli míti zaručeno naprosto věcné projednávání tak důležitého zákona. Prosím, byli jsme však odmítnuti. A já zde považuji za svoji povinnost jako žurnalista, abych aspoň s tohoto místa přednesl žhavý protest proti tomuto nedůstojnému podceňování stavu tak významného pro veřejný život, jako jest žurnalistický stav v naší republice. My politikové máme nejvíce co děkovati žurnalistice, my politikové jsme nejvíce povinni uznávati těžkou práci těch lidí, kteří dělají veřejné mínění a mnohdy s nasazením svého zdraví a rodinného života věnují se žurnalistice. Proč tedy máme je podceňovati tak, když jedná se přímo o jejich existenční otázku, že je ani nevyslechneme? Proč? Poněvadž v koalici vládne systém diktatury, vládne systém pěti lidí, kteří myslí, že jsou zde, já nevím kým, povoláni, aby prostě diktovali a my abychom se všichni bez rozdílu podřizovali tomuto diktátu, ať chceme nebo nechceme. (Souhlas.) Pánové, takovýmto způsobem prováděti zákonodárství v Československé republice je nedůstojné tohoto parlamentu a všech poslanců vůbec, (Tak jest! Výborně!) poněvadž jsme zde snižováni na pouhý hlasovací materiál a nic jiného. (Výborně!)

Kdyby člověk měl sebe lepší úmysly, sebe poctivěji smýšlel, sebe rozumněji mluvil, sebe lépe odůvodňoval své přesvědčení a mínění o určitých předlohách zákonů, všechno je marné, jestliže je to proti diktátu parlamentní "Pětky". Myslím, že ani koaličním poslancům není vždy příliš milo, (Výkřiky posl. Vávry.) že oni zejména musejí podléhati vyloženým rozkazům a myslím, že i v jejich zájmu a v zájmu jejich poslanecké cti by bylo, aby se proti tomuto způsobu ohradili.

Žurnalisté neměli tedy možnosti, aby svými životními zkušenostmi poradili, jak zákon tento se má reformovati. Považuji za svou povinnost s tohoto místa pronésti alespoň to, co poslaneckým klubům žurnalistická obec sdělila (čte): "Vzhledem k možnosti rychlého projednávání předlohy o tisku poznovu stručně upozorňují podepsané organisace na hlavní důvod svých námitek, jež založeny jsou na mohutném odporu všeho novinářstva proti duchu osnovy, zejména proti porušení redakčního tajemství. Od r. 1862 neodvážila se ani za výjimečných stavů žádná vláda nátlakem nebo slibem sváděti redaktora k porušení redakčního tajemství. Velmi bolestně se nás dotýká myšlenka, že by to měla býti demokratická vláda republiky Československé a Národní shromáždění, které by k tomuto kroku se odhodlaly a že zákon, který přece má přispěti k zvýšení mravní úrovně, založen byl na zásadě se ctí slušného novináře a s míněním veřejnosti neslučitelné. Žádáme velmi naléhavě všechny členy Národního shromáždění, nechť patří ke kterýmkoliv stranám politickým, aby bez předchozího projednávání celého tiskového zákona za účasti žurnalistů nedali svého souhlasu ukvapenému vyřízení této novely. Ujišťujeme vládu a poslanecké kruhy, že dovedeme, bude-li zřízena instituce novinářských komor s náležitou pravomocí, sami zjednati si pořádek ve svých řadách tak, aby pominuly výstřelky jisté části tisku, za které organisace novinářské bez instituce komor a kárného řádu zatím odpovídati nemohou.

Žádáme dále naléhavě, aby každé projednávání tiskových záležitostí v Národním shromáždění dálo se za předběžné porady žurnalistických organisací. Ujišťujeme, že vedou nás k tomuto rozkladu pouze zřetele stavovské, nikoliv politické a že máme na mysli jen zájem veřejný.

Stálá tisková komise novinářských organisací při Syndikátu denního tisku".

Na tento zajisté velmi vážný návrh slavná vládní koalice ovšem nevešla a udělala si zákon proti protestům všech organisací žurnalistických tak, jak jej vidíme právě předložený. Myslím, že také jedním z hlavních důvodů k tak rychlému projednání a předložení tohoto zákona byla slabost ne oposičních, ale náhodou právě vládních stran, že nedovedly si samy mezi sebou a v tisku udělati pořádek. Neboť, to musím přiznati právě jako žurnalista, že koaliční tisk v polemikách proti koaličním stranám nijak nevynikal a nevyniká ve slušnosti. Ale jako zákon o neslučitelnosti byl předložen proto, že koaliční strany neměly dosti síly členy svých poslaneckých klubů přivésti do slušných mezí, aby nezneužívali mandátu, a nedovedly si udělati pořádek ve svých vlastních řadách, tak také tento zákon o tisku byl vyvolán hlavně tím, že koaliční strany neměly dosti síly, aby udělaly pořádek ve svém tisku. Tedy dělá se zákon opravdu z nálady v posledních chvílích se sběhnuvších okolností. Ale zapomíná se, že se sahá tímto zákonem na samé kořeny občanských svobod, poněvadž projednávání předloženého zákona, jak projednán byl a jak projednáván je, není zárukou, že opravdu se jedná o seriosní pořádnou reformu tiskového zákona ve prospěch veřejnosti a ve prospěch opravdu poctivé žurnalistiky. Žurnalisté zde uvádějí, že sami si udělají pořádek ve svých řadách. Dejme jim tolik autonomie, aby to mohli udělati, dejme jim žurnalistické komory s příslušnou pravomocí, ať žurnalisté mohou ze svých řad vyloučiti koukol. To my prosím neděláme. Také na všecky sociální požadavky žurnalistů nebéře se naprosto zřetele, pouze nový karabáč se chystá na žurnalistiku.

Pánové a dámy, a zvláště vy, kteří jste také z toho masa žurnalistického, vy víte, jak těžké úkoly má právě tento stav, vy víte, jak těžká jest práce žurnalistů, kde o pracovní době nemůže býti řeči, kde pracuje takový člověk, poctivý žurnalista, bez ohledu na to, zda jest svátek, neděle, večer, noc. Přes to však nemáme pro ně pochopení, abychom hleděli, když chceme dělati nový tiskový zákon, řešiti také tyto jejich těžké sociální problémy. Jsme všichni pro to, a zvláště žurnalisté, aby nejpřísnějšími opatřeními byl znemožněn tak zvaný revolverový tisk, revolverová žurnalistika, my všichni jsme pro to, aby člověk píšící do novin, byl si vědom velké odpovědnosti za to, co píše. Jsme si vědomi toho, že se svobodou tiskovou nemůže býti ztotožňována svoboda těch nejnižších nadávek, nemůže býti ztotožňována revolverová žurnalistika, skandalisování a podobné špatné zjevy, které opravdu ve veřejném tisku se také ukazují a jsou. Ale sahati na svobodu tiskovou proto, že náhodou se stala nepohodlnou několika stranám přílišná dnešní svoboda, není podkladem k částečné novelisaci zákona o tisku. Svobodu tiskovou máme beztak dosti okleštěnou, a to censurou, která právě proti oposičním stranám jest namnoze bezohledná a měla by býti daleko objektivnější a mírnější. (Tak jest!) I já musím si s tohoto místa stěžovati na to, že věci, které jinde prošly, právě proto, že byly uveřejněny v tisku oposičním, po případě v tisku středostavovské strany živnostenské, byly zabaveny, poněvadž to bylo vládě nepohodlné, že byly uveřejněny v tisku oposičním.

Také zákon na ochranu republiky velmi silně omezil svobodu tisku. Jsem 20 let žurnalistou a kdybych měl mluviti ze zkušenosti, musil bych říci, že tímto zákonem se nijak nezvýší úroveň tisku u žurnalistů, kteří nemají vnitřní čestnosti a nemají pojmu o odpovědnosti, poněvadž paragrafy vychovávati, jak bylo již s tohoto místa řečeno, opravdu lze velmi těžko. Já jako žurnalista jsem po 20 roků podle dosavadních zákonů neměl jediného stíhání pro urážku na cti tiskem - já se tedy nebojím nového zákona, poněvadž ani ten starý mne nijak netangoval - a také nikoho jsem pro urážku tiskem nestíhal, ačkoliv jest o mne známo, že zrovna syrovátkou noviny nepíši, ačkoliv jest o mne známo, že o mně bylo napsáno v novinách hodně různých nadávek. Ale kdo mne zná, ví, že jsem přece jen poctivý chlap. A jiným politikům, daleko významnějším nežli jsem já, kteří byli taháni po novinách, nijak ta svoboda tisku neuškodila, naopak jsou všeobecně váženi a uznáváni za lidi velmi čestné, významné a poctivé. To tedy nijak nedokazuje, že by dnešní zákony byly čestným a poctivým lidem, veřejně působícím, nějak na škodu.

Vážené dámy a pánové! Chci však mluviti z prakse, aniž bych to chtěl nějak příliš vyhraňovati a využitkovávati. Dáte-li urážky tiskem řádným soudům a odebéřete-li je porotám, nesporně - to vám ukáže prakse - tím přispějete k zakrývání špatností a korupčních zjevů ve veřejném životě, a to proč? Poněvadž i čestný žurnalista, který nemá na zřeteli skandalisovati za každou cenu, považuje za svou první povinnost, všemožně působiti k očištění veřejnosti od špatných lidí, potírati špatnost, úplatkářství, korupčnictví, nemravnost atd., vůbec všechny tyto špatné zjevy, bezohledně, mnohdy i tehdy - a to právě v případech velice často se vyskytuje - když nemá naprosto pevných důkazů. Všimněte si prakse žurnalistické: Ke mně přijde občan, který je informován o tom, že ta neb ona osoba, zvlášť veřejně činná, dopustila se nějakého nepěkného činu. Já žádám důkazů. Občan ten má nějaké důkazy, ale kdyby s nimi přišel před porotu, nestačí. Podle tohoto nového zákona musil bych se velice rozmýšleti v takovém případě dáti to do novin, ačkoliv je to zájem veřejné morálky. Když žurnalista uveřejní to, co ví, s několika stran dostane se mu zpráv, neboť ten ví to, ten ví něco jiného, zkrátka najednou objevuje mu se průkazný materiál, o němž neměl ani nejmenší potuchy, odkryje se špinavá aféra, o které žurnalista, když první řádku dával do novin, ani sám neměl ponětí, jakého velkého rozsahu nabude, poněvadž neměl pevného, nesporného průkazného materiálu. Teprve, když to dal do novin a vzal na sebe odium stíhání pro urážku na cti, dostal se mu průkazní materiál z různých stran. A zajisté, když ten žurnalista to udělal, prospěl tím veřejnosti, poněvadž odkryl mnohdy těžký případ korupčního nebo mravního bahna, jak je povinností každého poctivého žurnalisty, aby to dělal.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP