Středa 9. dubna 1924

Začátek schůze v 1 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

220 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla, ministři Bechyně, dr. Dolanský, Habrman, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal; za min. spravedlnosti odb. přednosta dr. Polák.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 259. schůzi poslanecké sněmovny.

Nemocí se omluvili posl. Vraný, na tento týden posl. Anděl a posl. Pittinger.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru branného vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické poslance Oktavce za posl. Čundrlíka; klub poslanců čsl. národní demokracie posl. Hudce za posl. Dyka.

Do výboru zemědělského klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické poslance Kubala za posl. A. Chalupu; klub poslanců komunistické strany Československa poslance Mondoka za posl. Mikulíčka.

Do výboru ústavně-právního klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. J. Fischera za posl. dr. Hanreicha.

Do výboru imunitního klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Maxiana za posl. Kasíka.

Předseda: Došly některé odpovědi. Žádám o sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Odpovědi ministra soc. péče na dotazy posl. inž. Kalliny:

že se pí. Anně Neubauerové, narozené dne 12. prosince 1860 v Paulusbrunnu (okres tachovský), příslušné do Drahovic u Karlových Varů a bydlící v Drahovicích č. 77, nevyplácí důchod předků,

že se Františku Oelsnerovi v Karlových Varech nevyplácí invalidní důchod;

odpovědi:

ministra vnitra na dotaz posl. inž. Kalliny, že zemská politická správa nevyřizuje odvolání, podaného proti volbě starosty v Breitenbachu,

ministra pošt a telegrafů na dotaz posl. inž. Kalliny o obnovení poštovních jízd z Javorné do Bochova,

ministra školství a nár. osvěty na dotaz posl. Simma a druhů, že řediteli občanské školy Karlu Zimmermannovi z Chebu nebyl přiznán rodinný přídavek na jeho syna Jiřího, jenž studuje v cizině,

ministra vnitra na dotaz posl. Patzela o rozpuštění národně-socialistické schůze v České Lípě,

ministra financí na dotaz posl. inž. Junga a druhů ministru financí o cestách pensistů do ciziny.

Předseda: Přejdeme k pořadu schůze, a to k 1. odstavci, jímž je:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 4521) o účinku žádostí za souhlas sněmoven k trestnímu stíhání členů Národního shromáždění na běh promlčecí lhůty (tisk 4546).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. posl. dr. Patejdl, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Účelem návrhu zákona jest, aby stavěno bylo promlčení trestního stíhání při žádostech o svolení k trestnímu nebo disciplinárnímu stíhání člena Národního shromáždění po dobu, kdy bylo žádáno za souhlas k stíhání, až do dne úřadu rozhodnutí příslušné sněmovny, nebo kdy jejího souhlasu nebylo již potřebí.

Účel zákona vyhovuje všeobecně pociťované potřebě a vyplňuje mezeru v trestních zákonících Československé republiky.

Zamezí se tím zejména až dosud častým zjevům, že trestní stíhání bylo znemožněno protože sněmovna rozhodovala o podané žádosti za souhlas k trestnímu stíhání až tehdy" když zatím nastalo promlčení, a tak byl zmařen úmysl sněmovny v těch případech, kdy tu byly závažné důvody, aby trestnímu řízení dán byl průběh.

Při projednávání ve výboru ústavně-právním byla dotčena otázka, zdali návrh zákona neznamená změnu ústavní listiny (§§ 24 a 25) nebo zda není jinak v odporu s ústavní listinou. Otázku tu sluší zodpověděti záporně, neboť stavěním trestního stíhání po dobu shora uvedenou nemění se nic na zásadě ústavy, že potřebí jest souhlasu příslušné sněmovny k jakémukoli trestnímu nebo disciplinárnímu stíhání člena Národního shromáždění pro jiné činy nebo opomenutí, nežli pro hlasování ve sněmovně a jejích výborech a pro výroky tam učiněné při výkonu mandátu.

Výbor obíral se také podněty a návrhy, směřujícími k tomu, aby účinek stavění promlčení nebyl přiznán určitým deliktům, zejména deliktům politickým.

Výbor nemohl se přikloniti k výjimkám ze všeobecné zásady stavění promlčení proto, ze jednak pojem deliktů politických není v zákonodárství našem přesně vymezen, jednak i proto, že při deliktech politických jest zájem státu dotčen často tak, že je závažnější nežli soukromé zájmy jednotlivců; kromě toho má příslušná sněmovna vždy možnost v takových případech meritorně rozhodnouti a odepře-li souhlas k stíhání, má to podle § 24 ústavní listiny za následek, že stíhání jest navždy vyloučeno.

Výbor ústavně-právní přičinil k vládnímu návrhu dodatek připojením druhé věty v § 2: "Provedou jej (zákon) všichni členové vlády." Jinak nepřičinil žádných změn ani dodatků, považuje návrh zákona za plně vyhovující potřebě, a nemá za to, že by odporoval ústavě.

Proto jménem výboru navrhuji slavné poslanecké sněmovně, aby přijala návrh zákona ve znění vládou navrženém s dodatkem o provádění klausuli, výborem usneseným. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. dr. Gáti, dr. Korláth, dr. Radda, dr. Schollich, Kurťak a dr. Šmeral; na straně "pro" pp. posl. Patzel, inž. Nečas.

Než udělím slovo prvnímu řečníku zapsanému, navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.) Námitek proti tomu není.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je pan posl. dr. Gáti.

Posl. dr. Gáti: Paní a pánové! Chudý pracující národ Podkarpatské Rusi více než stotisíci hlasy hlasoval pro nás, jakožto kandidáty komunistické strany Československa a přenesl na nás zastupování svých osudů a své budoucnosti. Ze 13 mandátů, o nichž se ve volbách rozhodovalo, získali jsme 6. Tento výsledek voleb jest jednak soudem nad šesti roky vaší vládní soustavy, jednak projevem vůle podkarpatskoruského chudého lidu a jeho programem pro budoucnost. Soud, jejž podkarpatský lid vynesl nad vámi, je spravedlivý a odmítavý. Vy jste způsobili, že vůle pracujícího lidu Podkarpatské Rusi nepřišla k platnosti. Československá vláda a její exponenti nesou odpovědnost za všechno" co po 6 let dálo se v naší zemi, kterou jako na výsměch vy sami prohlašujete za autonomní. Obšťastnili jste náš lid vládní soustavou, která snad odpovídá české buržoasii, ale která je v naprostém rozporu s třídní situací, psychologií a hospodářskými snahami podkarpatského lidu. Vycházeli jste z toho úžasného a pro nás krajně urážlivého hlediska, že v Podkarpatské Rusi máte co dělati s nekulturním, polozvířecím národem, k němuž jste vzhlíželi s hrdou povýšeneckostí. (Výkřik posl. Bubníka.) Osvobozovací práci jste vymysleli a organisovali bez naší spoluúčasti. Na naše území dívali jste se jako na nějaký exotický kraj a posílali jste tam přebytek svých lidí, pravidelně osoby nikoli prvotřídní, jako úředníky a četníky. V Užhorodě jste usadili pod francouzským protektorátem francouzského generála, a aby přišla k platnosti také rusínská řeč a národní myšlenka, zřídili jste u nás v Podkarpatské Rusi eldorádo pro ukrajinské a ruské kontrarevoluční emigranty. (Výkřiky posl. Bubníka.) Tyto živly byly jediným spojením mezi vámi a zemí. Vládli jste jedině na základě jejich zpráv a informací. Prováděli jste svými úředníky v Podkarpatské Rusi politiku bez koncepce a politiku nervosního tápání. Skutečnému domácímu obyvatelstvu zůstali jste po celých šest let úplně vzdáleni. Do své t. zv. politiky vtáhli jste jen ty morálně podřízené živly, které, majíce na zřeteli pouze svůj osobní prospěch, byly s to hráti úlohu vašich lokajů a slepě poslouchati vašich rozkazů. Jedině tito privilegovaní štrébři od skutečného lidu nenávidění a v nynějších volbách úplně desauovaní byli po šest let od vás uznáváni za zástupce obyvatelstva.

Také při úpravě státoprávních poměrů v Podkarpatské Rusi jednali jste jen za spolučinnosti takovýchto nezodpovědných a nikoho nezastupujících jednotlivců. Přijali jste vůči nám a naší zemi na sebe zcela určitě povinnosti podpisem smlouvy st. germainské z 10. září 1919. Obsah těchto povinností byl vyjádřen §em 3 zákona z 21. února 1920, čís. 121 Sb. z. a n. Podle těchto závazných aktů náleží nám nejdalekosáhlejší, s jednotou Československé republiky shodná, autonomie. Zákonem má Podkarpatská Rus zaručeny samostatný sejm. V čele Podkarpatské Rusi stojí presidentem jmenovaný guvernér, jenž je odpovědným podkarpatskému sněmu. Funkcionáři Podkarpatské Rusi musí býti podle možnosti jmenováni ze řad obyvatelstva. Tak stanoví i vaše vlastní smlouva a váš vlastní zákon. My jsme nestilisovali, nepodpisovali tyto listiny práva mezinárodního a domácího. Ony daleko neodpovídají potřebám pracujícího lidu. Kdybychom my byli bývali roku 1919 účastni při ujednávání smlouvy, došlo by v ní mnohem přesnějšího a čistšího výrazu hledisko, odpovídající zájmům pracujícího lidu. (Tak jest!) Tehdejší zástupci rusínského obyvatelstva byli buďto lidé neschopní anebo lokajové. Neschopní již odpadli, lokajové, odvislí od vás, po šest let nemohli se hnouti, takže ani tato nedostatečná smlouva z roku 1919 a ani nedostatečný zákon číslo 121 prakticky-v naší zemi nepřišly k platnosti.

V případech, které jsou vám nepříjemné, dovedete se přenésti přes své vlastní zákony. Místo základního zákona, na němž vy jste se sami usnesli, vydali jste jako jeho náhražku generální statut 18. listopadu 1919 a ten až dodnes je jediným právním pramenem v naší zemi. (Výkřiky: Hanba!) Místo zákona a smlouvy ovládána je Podkarpatská Rus po celých šest let rozkazem vyšedším z vaší libovůle. Místo autonomie dostali jsme absolutismus, místo sejmu vojenskou diktaturu a statarium. V šesti letech prožili jsme trojnásobnou diktaturu vojensko-byrokraticko-buržoasní. (Tak jest!)

Učinili jste řadu pokusů, aby v cizině předváděno bylo klamné zdání, že i u nás se vládne prostředky demokratickými, ale ve skutečnosti přímá, přirozená, pravdivá politická směrnice a koncepce v naší zemi nebyla nikdy.

První guvernér Žatkovič, jenž se opíral o popy, byl bezmocným proti centralismu a proti rozhořčení pracujícího lidu, takže opět odcestoval do Ameriky. Vládní soustava z dob úřadování Brejchy a Brusáka skončila v skandálech. Viceguvernér Ehrenfeld snažil se zachrániti situaci budováním koalice vládní z klerikálů, sociálních demokratů a židovských kapitalistů.

Proti tomu, aby tato hanba stala se skutkem, nebyli sociální demokraté, ale zmařil tento plán Frankenberger, který za zády Ehrenfelda získal pro vládu agrární "stranu" dr. Kaminského s tak velikým úspěchem, že nyní ve volbách nemohla tato vládní strana dosíci poctivou cestou ani jednoho mandátu. Nyní dívají se Beskid a Rozsypal v Užhorodě z oken svých salonů zcela bezradní, jakoby s nebe spadli, a nevědí, co mluviti a co dělati.

Ze všech ustanovení o autonomii bylo provedeno jenom jmenování gubernátora. Ale též tento úřad, když vůbec nepřihlížíme k jeho osobnímu obsazení, jest v Užhorodě pouze negativním zařízením bez jakékoli moci a kompetence. Guvernér má sice representační fond a automobil, ale nemá ani tolik samostatné kompetence, aby mohl jmenovati úředního sluhu. Úloze takového druhu člověk sebevědomý a schopný se vůbec nepropůjčí. Volbami pronesl lid soud také nad guvernérem Beskidem, jenž dostal se k úřadu jako zástupce strany agrární. Také Beskid musí z výsledku voleb vyvoditi důsledky. (Výkřiky posl. Bubníka.)

K všeobecně politickému chaosu Podkarpatské Rusi přidružuje se chaos administrativní. Celou administraci do nejmenších místních podrobností svými rozkazy ovládá civilní správa, III. instance, která je současně poslední instancí odvolací. Ve skutečnosti tedy v žádné administrativní věci odvolání nemá smyslu. Rozhodnutí úřadů ve velké své většině odvolávají se na nařízení gubernia. Tato nařízení nebyla nikdy publikována, následkem toho vládne v zemi strašlivá právní nejistota. Nikdo neví, na jaký zákonný předpis může se spolehnouti a čeho se má držeti. Jen nejvyšší úředníci znají vládní normy, o nichž jsou informováni důvěrnými cirkuláři. Upozorňujeme v této souvislosti jenom na známá nařízení Bláhova. Takových nařízení, o kterých obyvatelstvo nemá ani tušení, je mnoho. Úředníci jsou lidu úplně odcizeni. Mnozí ukrajinští a rusínští úředníci jsou zcela otevřeně protirevoluční a nepřáteli pracujícího obyvatelstva.

Hlavní slúžní a notáři jsou nepopulární. Vyšší úředníky je viděti nejvíce ve společnosti bankéřů, velkostatkářů a velkoobchodníků. Po celé zemi mluví se o tom, jak úředníci s těmito kapitalisty šampanisují. Účet za to platí proletariát. Na vesnici všechen veřejný život utlačuje notář a hlavní slúžný. Autonomie měst Užhorodu a Mukačeva byla zničena zákonem z r. 1923, č. 171, který přenesl autonomní pravomoc na státní notářský úřad. Za těchto okolností stávala se také administrativa postupně stále více nejistou a důsledně protilidovou.

Za stavu nejistoty politické a právní je také podryta bezpečnost soukromých práv a občanských svobod. Není provedena unifikace zákonů. Zákony české a uherské se navzájem křižují, z čehož v každém konkrétním případě má prospěch reakce.

V úplném rozporu s jakýmkoli právním stavem je barbarská prakse provozovaná úřady v otázkách příslušnosti a státního občanství. Právní stav těchto otázek je neurčitý. Prakse úřadů nebéře žádného zřetele na to, že Podkarpatská Rus byla přivtělena k Československu z bývalých Uher, které byly jednotným státním obvodem, ve kterém proletáři stěhovali se za prací, aniž by se starali o to, aby v určitém místě formálně uplatnili svou příslušnost. Úřady žádají, aby každý dělník, který chce míti nyní jistotu o své příslušnosti, prokázal, že v bývalých Uhrách od roku 1906 do roku 1910 platil daně. Dělník v onom období v Uhrách přímé daně nemusel platiti a z toho důvodu se nyní právo příslušnosti upírá, má-li pro to administrativa -republiky skutečné nebo domnělé důvody politické či policejní. Jsou tisíce a tisíce lidí, kteří žijí v Podkarpatské Rusi již 40 až 50 let, jejichž rodiče už tam žili, a kteří přes to dosud nemají tam příslušnosti. Vláda ponechává úmyslně tyto lidi v nejistotě o jejich stavu, aby se nemohli hnouti a aby jim byla tím zamezena zejména jakákoliv účast na politickém životě. Nejméně u 50 tisíc občanů je příslušnost pochybná nebo vláda ji z politických důvodů může učiniti pochybnou. Naproti tomu vládě příjemní kontrarevoluční emigranti dostávají státní občanství ihned.

Tato situace je nesnesitelná. Nebude-li co nejrychleji uzákoněna novela ve smyslu ustanovení smlouvy st. germainské, bude celá pětina obyvatelstva viseti ve vzduchu. (Slyšte!)

Shromažďovací svoboda i osobní svoboda obyvatelstva závisí úplně od libovůle úřadů a policie. Prostě policejní oznámení bez jakéhokoli důkazu přivede každého do vězení. Jsem přímo nucen říci, že všechny tyto okolnosti udělaly v zemi nepopulární nejen vládu, ale Čechy vůbec. Rusínské obyvatelstvo stejně jako lid ostatních národností má nyní nedůvěru k celému státnímu aparátu, nenávidí všechno, co pochází z Čech přes to, že zejména rusínské obyvatelstvo vůbec není šovinistickým, jak to nejlépe dokazuje naše kandidátní listina z voleb. Toto odcizení značně prohlubuje dále hospodářská politika vlády prováděná metodami kolonisačními.

Základním problémem v Podkarpatské Rusi je otázka půdy. Tímto velkým problémem ve všech jeho podrobnostech nemůžeme se zabývati v rámci vstupního svého prohlášení. Prohlašuji jen, že Pozemkový úřad při své práci v Podkarpatské Rusi řídí se pouze politickými zřeteli a že též provádění agrární reformy má tam tendence kolonisační. Důkazem toho je, že teprve 9000 jiter půdy přešlo do vlastnictví domácího obyvatelstva, kdežto 35.000 jiter půdy dáno bylo již pro účely kolonisační legionářům. (Tak jest!) Tak, provádějíce heslo "Rozděluj a panuj", jednali také Habsburkové, když chudé Rusíny a Uhry štvali proti Čechům a naopak. Náš lid nepotřebuje žádného slibování pozemkové reformy ani napomínání k trpělivosti. Potřebuje a žádá okamžité rozdělení půdy, poněvadž skoro každá vesnice potřebuje okamžitě louky, lesu a půdy k nezbytnostem svého života. (Výkřiky.)

Náš lid žádá vyvlastnění a přidělení velkostatkářské půdy bez náhrady. Vláda nejen že naprosto ničeho neučinila v tomto směru, ona naopak dává pastviny, dosud vesnickým lidem užívané, zalesňovati a tak zmenšuje jejich plochu. Schönborn pak smí z volné ruky prodávati půdu těm, kdož mu za ni nejvíce platí.

Stejná kolonisační tendence je také v průmyslové a obchodní politice vlády. Dříve kvetoucí velkoprůmysl je ničen uzavřením hranic, cly a vysokými dopravními tarify. Dělnictvo továren upadá stále více do nezaměstnanosti. průmysl se u nás odbourává soustavně a vědomě v zájmu velkoprůmyslu českého. Menší továrny jsou skoro vesměs zavřeny. Soukromě téměř nikdo nestaví, čeští stavitelé státních budov nedodržují kolektivní smlouvy a pracují s lacinými neorganisovanými, nedomácími dělníky. Strašné daně tíží malé lidi, kteří byli také poškozeni při výměně peněz. A lid na Vrchovině hladoví jako dříve.

Podkarpatská Rus je bohatá přírodními poklady a průmysl má v ní mnoho možností vývoje. Lid, který je zde soustavně označován za negramotný a divoký, dobře vycítil, že největším nepřítelem jeho života je všeobecný kapitalistický a imperialistický řád a že jen komunistický řád může mu pomoci. Oči proletariátu a malých rolníků jsou stále upřeny na osvobozené bratry do Ruska, kde agrární otázka byla rozřešena radikálně. Je si vědom, že jediným řešením problému a životní otázky Podkarpatské Rusi je okamžité vyvlastnění velkostatkářské půdy a navázání nejužšího politického a hospodářského svazu se Sovětským Ruskem. (Tak jest!) Vyvlastnění a rozdělení půdy uspokojí obyvatelstvo vesnic, politické a hospodářské spojení s východem učiní životaschopným náš průmysl a obchod, umožní zakládati v zemi továrny a využíti jejího přírodního bohatství. A když by při tom, jak my žádáme, byla odbourána byrokracie, když by výkonná moc byla přenesena na rady obecní, městské, okresní a župní, jakož i na zemský sněm, když by tyto orgány jakožto orgány pracujícího lidu, orgány dělníků a rolníků byly badány kompetencí zákonodárnou i výkonnou, když dále každému, kdo v zemi aspoň od dob před válkou bydlil, bude přiznáno bez šikanování právo občanské, když se provede opravdová autonomie rad, v jejímž rámci pracující lid bude moci usnášeti pro sebe zákony, když bude provedena rovnoprávnost národnostní, pak není třeba chovati obavy, že by nás lid chtěl býti činitelem proti jednotě republiky. Pak proletariát Podkarpatské Rusi bude patřiti na Prahu se sympatií a láskou a za jednu generaci výsledky dobrého příkladu přivedou také sousední státy k jeho napodobení.

My považujeme za nutné, aby ihned po našem vstupu do sněmovny umožněna byla velká debata o poměrech naší země a našich požadavcích. Musíme rozvésti myšlenku, že se zájmy naší země není slučitelnou linie dosavadní zahraniční politiky státu. Odcizenost a nespokojenost obyvatelstva naší země poroste, bude-li se dále vládní koalice zmítati v příboji korupčních afér.

Máme těžké stížnosti na nedostatečné provádění sociální péče, na odstrkávání invalidů, válečných vdov a sirotků, na nemožné poměry v nemocenských pokladnách, na macešské zacházení s nezaměstnanými, na správy zdravotní, na soudy, na poměry školské a jazykové. Vůbec stal se z Podkarpatské Rusi za šest let lidem nekontrolované, absolutistické vlády Augiášův chlév, na jehož vyčištění nynější vládní soustava nemá ani síly ani vůle. (Tak jest!) Proto také my vystupujeme zde s požadavkem: Nechť vláda vypíše všeobecné volby. (Tak jest! Souhlas komunistických poslanců.) Doví se, že mezi pracujícím lidem není národní a plemenné zaujatosti. Pracující lidé všech národů tohoto státu jsou za jedno v pobouření proti nenasytnosti kapitalistů a korupci, proti byrokratismu a reakci. Budou-li směti pracující lidé všech národů projeviti svou vůli, přispějí jistě k tomu, aby dosavadní reakční vláda koalice byla smetena, aby Československo se stalo republikou socialistickou, v jejímž rámci Podkarpatská Rus na konec zažije své osvobození. (Tak jest!)

Jménem veliké většiny našeho lidu klademe vládě otázku: Je ochotna okamžitě zastaviti dosavadní způsob ovládání Podkarpatské Rusi pomocí domácímu lidu cizích, jemu nedůvěřujících a jeho důvěry nepožívajících byrokratů četníků a špiclů? Jest ochotna okamžitě zastaviti dosavadní vládní soustavu, povaze země a st. germainské smlouvě neodpovídající centralisace? Jest ochotna okamžitě chudým venkovským lidem přiděliti velkostatkářskou půdu, pastviny a lesy, nezaměstnaným dělníkům dáti práci, všem práva zbaveným vrstvám poskytnouti právo a svobodu? Jest ochotna Podkarpatské Rusi, která dobrovolně vstoupila ve svaz Československa, poskytnouti autonomii, založenou na radách lidových?

Našimi ústy mluví zde více než 100.000 našich voličů a další masy ostatního nespokojeného obyvatelstva Podkarpatské Rusi. Tyto lidové masy nedají snížiti svůj osud a osud své země na stav koloniálních otroků v Indii. Naopak, berou si příklad z obrany irského lidu. Ve vašich rukou je určitý směr dalšího vývoje. Nezjednáte-li rychle odpomoc, vezme trpící, hladovějící, bezprávný lid Podkarpatské Rusi svůj osud do svých vlastních rukou a osvobodí se prostředky revolučními. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Patzel.

Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Z úst prvého řečníka z Podkarpatské Rusi dostalo se nám teď tak úchvatného obrazu tamější administrativy, že je opravdu skvělým úvodem k projednávání takového mistrovského kousku československého zákonodárství, jaký zde máme před sebou. Musíme ovšem říci: Byť věci byly sebe více poloasijské, mnohé z toho, co zde k nám mluvil, znělo tak známě a povědomě: nejhroznější správní praktiky, ztěžování shromažďovací svobody, operování udavači a špehy, zneužívání pozemkové reformy, aby se nedostalo domácí půdy hladovým sedlákům, nýbrž protekčním dětem, je to táž tonina staré písně, kterou známe od toho dne, kdy bylo do ústavy napsáno krásné slovo, že prý se národy této země dobrovolně sloučily ve stát Československé republiky.

A nyní několik slov kritiky k osnově zákona, jíž se máme obírati. Lihová, benzinová a petrolejová záplava zuří a žádá svých obětí. Nemají býti však postiženi korupčníci, nýbrž všichni ti, kdož něco kárají na nynějším vedení státního stroje a státních věcí. Konec konců bude však do víru stržen i poslední zbytek politické vážnosti k této slavné sněmovně, který veřejnost ještě má, je-li vůbec ještě takový zbytek. Pokračuje se úspěšně v cestě k úplnému policejnímu státu, započaté zákonem na ochranu republiky. To, co máme před sebou, co nám bylo předloženo v předešlém týdnu, mohlo by se snad označiti za politický zákon na ochranu nájemníků, kterým slavná "pětka", slavná koalice - tak se musí již skorem mluviti, nechce-li býti někdo volán k pořádku - mají ještě několik roků dále vésti vládu. Máme však za to, že politickými zákony na ochranu nájemníků jakéhokoli druhu nebude lze trvale zadržeti neslavný konec takového zbahnělého parlamentarismu.

Předloha má pouze dva paragrafy, leč přece je stále dosti dalekosáhlou. Na základě své zkušenosti si dovoluji říci, že je tato předloha zákona zákonem pro káznici. Způsob politického stíhání členů parlamentu v tomto státě jest sám o sobě zvláštní. I v jiných státech, monarchiích a republikách stíhají se ovšem členové parlamentu pro politické a jiné přečiny. Způsob stíhání závisí více méně na okamžitých mocenských poměrech. Kdo však vidí záplavy žalob nejen pro urážku na cti, ale politických žalob proti členům parlamentu, tento příval imunitních návrhů proti stranám oposičním, musí říci, že jest to přímo nehorázné a že je sotva v některém jiném státě cos podobného, ani v Honolulu, ani v Aserbeidžanu, ani v nějaké jihoamerické republice.

Zákon, který projednáváme, má změniti promlčecí lhůtu pro stihatelnost trestních činů vůči členům parlamentu. Kdyby šlo o to prodloužiti promlčecí lhůtu při osobních urážkách na cti aneb při činech, jimž se vytýkají zištné pohnutky, podali bychom zajisté ruku k takovému klidně uváženému a klidně provedenému dílu, poněvadž nechceme míti i v tomto případu pro členy parlamentu žádného výjimečného postavení proti jiným státním občanům. Zde je však viděti, že má politické propírání špíny současně podléhati politické stihatelnosti. Tím se stává tento zákon pomalu nehorázností. Podle ústavy nemůže býti poslanec pro přečin již vůbec více stíhán, odepřelo-li Národní shromáždění souhlas ke stíhání. Podle tohoto zákona jest možnost a my jsme s této stránky poznali pány již s dostatek - že se snad věc provede jinak, že se možná ponechá politické stíhání v klidu až do okamžiku, kdy bude sněmovna snad rozpuštěna a nebude již imunity, aneb se chytnou a zavrou lidé za volebního hnutí a protáhne se pro ně promlčecí lhůta přímo nehorázným způsobem. Nad oposičními členy parlamentu se má vždy a v každé době vznášeti Damoklův meč tohoto zákona. To se nazývá zavedením mučidla, opětným zavedením železné panny a jiných mučících nástrojů do politického života. Nelze pochopiti, že jsou v ministerstvu spravedlnosti právníci, kteří vypracují takový zákon, že jest ministr, jenž je příslušníkem lidové strany, který na takový zákon dá svůj podpis. Nemůžeme varovati, pánové nechtějí nás slyšeti, avšak plníme pouze svoji povinnost, pozvedáme-li svého hlasu a pravíme-li, kam tato cesta vede. Ostatně vidíme již v mnohém napřed, jak se věci vyvinou. Často postihne vyslaný špatný šíp opět špatného střelce. Dožili jsme se toho při zákonu na ochranu republiky, při zákonu proti oposičním stranám; měl býti namířen na jedné straně proti Němcům, na druhé proti komunistům. Zkušenost dnes učí, že vyjma několika komunistických redaktorů a několika německých politiků bylo zákonem na ochranu republiky postiženo mnohen více příslušníků českých vládních stran. Počet příslušníků českých stran koaličních, kteří byli sebráni, poněvadž se kdysi prohřešili proti vůli pana faráře nebo nějakého monsignora, jest dnes již větší nežli počet odsouzenců oposičních stran, poněvadž není možno zrušiti svobodomyslnost vůči oposici a šlapati ji nohama a trvale ji uchovati pro vlastní řady. Kdo se vzdá svobodomyslnosti, kdo se jí navždy zbaví, nesmí se diviti, zardousí-li a zaškrtí-li ho naprosto poroba. Mezi členy vládních stran sedí zajisté mnozí, kteří ve svém dřívějším životě zakusili na vlastním těle politické pronásledování. Máme takových i v našich řadách dost, kteří tento druh politického pronásledování zakusili v starém Rakousku, a ovšem nyní opět v nové svobodné, nedílné demokratické republice. Snad myslí pánové na to, že i v českém táboře nastanou jednou změny mocenských poměrů, a mohlo by se státi, že mnohý, kdo dnes pomáhá škodolibě tvořiti nový zákon proti oposici, zákon na ochranu korupce, zakusí to jednou na vlastním těle a na vlastní svobodě a bude toho litovati, že dal souhlas k tak nehoráznému zákonu. Neboť je, bohudík, i v životě národů "Nemesis", a ta postihla vždy ty, kteří ústy byli svobodomyslní a podali své ruky k tomu, aby svobodomyslnost byla rdousena.

Nyní chtěl bych, poněvadž jsem sám novinářem, ještě nežli se zde bude projednávati předloha, říci slovo o tiskovém zákonu, jímž se nyní obírá veřejnost. Bylo nám sice řečeno, že prý se mezi samotnými vládními stranami vyskytly značné pochyby, že prý se chce projednání zákona oddáliti, že prý má býti zmírněn a že má se z něho udělati nástroj, jehož by bylo lze užíti. Nevěřím tomu. Policejní duch a duch libovůle je v těchto řadách již příliš silný, než aby mohly zvítěziti rozum a upomínka na staré poctivé tradice. Chceme však ještě jednou pozvednouti v pravý čas svůj varovný a napomínající hlas. Vaši vlastní čeští žurnalisté dali pánům na srozuměnou, aby se nedělal tendenční zákon, nebo, jak to správně nazval německý list, zákon příležitostný, nýbrž zákon za přibrání odborníků, nikoli pouze právníků od zeleného stolu, kteří naprosto nevědí, jak to vypadá v novinářském podniku, jak se noviny dělají a za jakých poměrů vykonávají novináři svou povinnost. Vašimi vlastními českými žurnalisty byl na vás vznesen naléhavý appel, aby se nedělal žádný příležitostný a tendenční zákon, nýbrž aby se přikročilo důkladným projednáváním ke skutečné, poctivé novelisaci tiskového zákona. Starý tiskový zákon, který byl ve starém Rakousku označován za předpotopní, který se snažila novelisovati i rakouská policejně-státní vláda - věci ztroskotaly pouze proto, poněvadž obstrukce českých pánů učinila parlament vždy zase neschopným k usnášení - tento starý zákon má zůstati a pouze jednotlivé body mají býti vpašovány do tiskového zákona a do ustanovení trestního zákona s tím souvisících. Národ, který nám dává takové věci, oslavuje Husa, oslavuje Komenského, smělé muže slova, smělé muže tisku. Národ, který přichází s takovými zákony, pozbyl práva, aby pln slávy pohlížel na Husa a Komenského, na muže, kteří i v německém národě jsou uznáváni za vůdce a vychovatele lidstva. Hanobíte památku těch, kdož pro své svobodné přesvědčení putovali do vyhnanství a končili na hranici. Připomínám vám, že vaši mužové, žurnalisté a básníci putovali na Špilberk a do Kufšteinu, ovšem nejen Čechové, ale v týž den, kdy šel Karel Havlíček do Kufšteinu, byl i náš Robert blum ve Vídni zastřelen rakouskou reakcí, téhož dne vydala vídeňská reakce nad osvoboditelem sedláků Kudlichem in contumaciam rozsudek smrti.

Ve skutečnosti měl vlastně veškerý svobodomyslný život ve starém Rakousku společný osud. Dovedeme se upamatovati, že v době, když jste se domnívali, že se nám prý poskytují výhody, kdy vaše Omladina byla pozavírána, i naši němečtí nacionálové, my sami seděli jsme v rakouském kriminále, a také i v době, kdy váš Kramář a Rašín pro svou politickou činnost před několika málo lety seděli v žaláři, byli i naši němečtí nacionální poslanci internováni a pozorováni, nebyli-li s tehdejším rakouským vojenským a policejním systémem srozuměni. Chystáte se zapomenouti na všechny tyto věci, chystáte se, abyste to, co český národ ve svém politickém mládí kdysi považoval za čestné a demokratické, zapomněli v mužném věku, kdy máte svůj vlastní stát. Dožijeme se toho, že mnohý z vás, kdo dnes v mladých letech prodělává s sebou tyto smutné věci, bude se chytati za hlavu, kolik hanby a také škody způsobil tím svému národu" svému státu.

Dalo by se zajisté s námi o tom mluviti, kdybyste chtěli revidovati jurisdikci v tiskových věcech. My žurnalisté - jsem 25 let aktivním žurnalistou a prodělal jsem mnoho tiskových procesů - projevujeme všichni přesvědčení, že by bylo účelnější v zájmu snadnosti, spravedlnosti a levnosti zjednodušiti soudnictví ve věcech tiskových. Prosím, zaveďte kmetské soudy, avšak s přibráním odborníků. Žádný syrečkář nesmí býti odsouzen, aniž by byli přítomni odborníci, soudci laikové, avšak žurnalisty mají souditi muži, kteří nevědí, jak to v novinách vypadá, kteří se nanejvýše s novinami obeznámili, když podávali nějaký inserát aneb zapravovali předplatné. Co však jest nejhorší, jest to, že tento tiskový zákon chce zavésti zásady nemravnosti a svádění k denunciaci. Ve všech novinářských kruzích světa platí zachování redakčního tajemství, povinnost mlčeti platí za nejvyšší povinnost stavovskou, jejíž porušení činí každého žurnalistu bezectným. Znali jsme mnoho novinářů, jimž nerado se chodí na blízko, ale i u těch měli jsme zkušenost, že, aby se nestali před vlastním stavem bezectnými, zachovávali redakční tajemství jako cosi vyššího a svatého. Prvý zákon, který se odvažuje tím otřásti, jest tiskový zákon Československé republiky, který se snaží žurnalisty svésti na jedné straně hrozbami, na druhé straně sliby, cukrátky a levnějšími tresty, aby se stali nečestnými a nemravnými lidmi, kteří nemají cti v těle. Takové počínání jest tak škodlivé, že se domníváme, že toho nepocítíme my, nýbrž vy. Nyní jest to zákon proti oposici, nikoli proti nám Němcům, nýbrž proti celé oposici, avšak zažijete zde opět zkušenost, že se špatný šíp obrátí proti vám samým, že to nejhůře zaplatí vaši vlastní lidé. Skandalisování má býti trestáno. Boulevardního tisku - a také v Praze máme boulevardní a skandální listy, ba i takové, které si přikládají jméno, jež velice připomíná parlamentní strany - tím nepostihnete, chcete však zničiti politický boj. Musím říci, je to zcela zvláštní cesta od absolutistického Hohenzollerna Bedřicha Velkého, který pravil: "Noviny musí býti trpěny", k Československé republice, která přichází s takovým tiskovým zákonem na parlamentní jeviště. Potrváte ještě několik roků, náš národ také potrvá, i my sudetští Němci budeme žíti, ať se násilnický systém zmírní nebo zůstane tvrdým. Špatnou službu prokazujete však svému národu, svému milovanému státu vy sami, nikoliv zevní nepřátelé a nikoli domnělí nepřátelé vnitřní. Morální vážnosti tohoto státu zasazují nejhlubší rány páni z koalice sami, kteří chtějí nespokojenost sprovoditi se světa metodou, že se potlačují a zabavují noviny, zavírají nepohodlní členové parlamentu, dokonce čestní čeští muži, kteří se domnívají, že musí zůstati věrni svému smýšlení, že se kabinetní justicí povolného volebního soudu odnímají mandáty; kabinetní justice se vůbec předělává pomalu na tak zvanou demokratickou a zavádí se do vnitřního života státu a korupce se potírá potlačováním svobodného projevu mínění.

Takovými metodami nezískáte lásky obyvatelstva ke státu, tím zesílíte a prohloubíte nanejvýš politickou Poloasii, kterou již v tomto státě a ve správě máme, a dovedete to tak daleko, že se řekne: "Takovými prostředky správní prakse a zákonodárství Československá republika sama se vylučuje z řady právních a kulturních států. (Potlesk na levici.).


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP