Pondělí 7. dubna 1924

 

Začátek schůze ve 3 hod. 45 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

147 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Franke, Habrman, dr. Markovič, inž. Novák, Udržal; za ministerstvo soc. péče odb. přednosta dr. Kubišta, za ministerstvo spravedlnosti min. místotajemník dr. Srb.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 257. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně na schůze v minulém týdnu udělil jsem dovolenou posl. dr. Blaho a Braneckému; dovolenou na dnešní schůzi posl. Pastyříkovi, Slavíčkovi, Laubemu, Schweichhartovi a dr. Medveckému, tomuto rovněž dodatečně na minulou 256. schůzi; dovolenou na 3 dny posl. dr. Budayovi, vesměs pro neodkladné záležitosti.

Nemocí omluvili se na tento týden posl. Matzner a Janček.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr. Kafka.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Do výboru sociálně-politického vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Karlovského za posl. Tůmu a posl. Oríška za posl. dr. Vanoviče; klub poslanců čsl. strany socialistické posl. H. Bergmanna a Laube za posl. Sladkého a Pechmanovou; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Pohla a Schäfera za posl. dr. Holitschera a Hausmanna.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské posl. Mlčocha za posl. Najmana; klub poslanců "Deutsche dme. Freiheitspartei" posl. Kostku za posl. dr. Kafku; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. dr. Czecha za posl. Deutschovou.

Do výboru zdravotnického vyslal klub poslanců čsl. strany socialistické posl. Podzimkovou za posl. Trnobranského.

Předseda: Byly podány některé dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. dr. Körmendy Ékesa:

ministrovi železníc o penzii vdovy po Michalovi Méhes, strojvodcovi štátnych dráh v Huste; ministrovi nár. obrany a ministrovi soc. pečlivosti vo veci invalidity válečného invalida Rudolfa Štefana Bednarika v Hňúšte;

posl. Simma a druhů ministru financí, že daňové úřady dávají berní nedoplatky vkládati do pozemkových knih na nemovitosti poplatníků.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány tyto zprávy:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 4527. Zpráva výboru imunitního o žádosti sedrie v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin vzpoury podle § 152, bod 6 a § 158, odst. 2 tr. z. a pro přečin pobuřování podle § 172, odst. 1 tr. zák.

Tisk 4528. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zastupiteľstva v Braatislavě za vydanie k trestnemu stihaniu posl. Hlinku pre prečin podľa § 1 a § 5 zák. čl. XLI. z roku 1914.

Tisk 4529. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupiteľstva v Bratislave za vydanie k trestnemu stihaniu posl. Tománka a dr. Jurigu pre prečin rušenia obecného mieru.

Tisk 4530. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupiteľstva v Bratislave za vydanie k trestnému stihaniu posl. dr. Jurigu pre prečin rušenia obecného mieru.

Tisk 4531. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Bratislave za zrušenie poslaneckej imunity posl. Tománka pre prečin podľa § 14, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Tisk 4532. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupiteľstva v Bratislave za vydanie k trestnemu stihaniu posl. Hlinku pre prečin pomluvy.

Tisk 4533. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupiteľstva v Bratislave za vydanie k trestnemu stihaniu posl. Hlinku pre prečin pomluvy tlačou.

Tisk 4534. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mostě za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Schollicha pro zločin podle § 65 a přečin podle § 308 tr. z.

Tisk 4535. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Opavě za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Lehnerta pro přečin podle § 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky.

Tisk 4536. Zpráva výboru imunitního o žádosti vrch. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin podle § 14, č. 1 zákona č. 50 Sb. z. a n. z 19. března 1923.

Tisk 4537. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Svetlika pro přečin pomluvy tiskem.

Tisk 4538. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin osočování podle § 1, § 3, bod 1 a 2, § 9, bod 6 a přečin urážky na cti § 2, § 3 bod 1 a 2, zák. čl. XLI z roku 1914.

Tisk 4539. Zpráva výboru imunitního o žádosti vrch. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro urážku četnictva podle § 2, § 3, odst. II, č. 2 zák. čl. XLI z roku 1914.

Tisk 4540. Zpráva výboru imunitního o žádosti vrch. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin pomluvy podle § 1 zák. čl. XLI z roku 1914.

Tisk 4541. Zpráva výboru imunitního o žádosti vrch. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin pomluvy podle § 1 zák. čl. XLI z roku 1914.

Tisk 4542. Zpráva soc.-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk 4523) o ochraně nájemníků.

Tisk 4544. Zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu (tisk 4522), kterým se prodlužuje zákon ze dne 26. dubna 1923, č. 86 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány Těsnopisecké zprávy o 254. a 255. schůzi posl. sněmovny, dále Zápis o 251. schůzi posl. sněmovny.

Výboru imunitnímu přikazuji telegram vrch. stát. zastupitelství v Košicích ze dne 4. dubna 1924, čís. 42/21, jímž se obnovuje žádost ze dne 7. ledna 1921, čís. 42/21, za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro pokus přečinu veřejného násilí podle § 65 tr. z. a § 4 zák. čl. XL z roku 1914 (č. 1 im., č. 455 im.).

Přejdeme k projednávání pořadu schůze, a to k 1. odstavci jeho, jímž je:

1. Zpráva výboru soc.-politického k vládnímu návrhu zákona (tisk 4523) o ochraně nájemníků (tisk 4542).

Zpravodajem je p. posl. Langr, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Vládní osnova zákona, kterou právě projednáváme, je výsledkem dlouhých porad a pečlivých úvah, do jaké míry je možno v přítomné době přikročiti k odbourávání zákona na ochranu nájemníků. V úvahu vzaty byly hlavně sociální poměry převážné většiny těch, kdož jsou odkázáni do nájmu nebo podnájmu, a dosud trvající bytová krise. Kdežto výdělkové poměry dělníka a soukromého a státního zaměstnance byly značně zhoršeny, ceny životních potřeb sníženy nebyly, spíše naopak. Za takového stavu věci nebylo možno, aby vláda a poslanecká sněmovna přišla s novým zatížením širokých vrstev lidových. Ochrana proti bezdůvodné výpovědi a proti libovolnému zvyšování činží je dosud nutna jak v zájmu nájemníků, tak i v zájmu státu. 

Ministerstvo soc. péče snažilo se, aby v otázce ochrany nájemníků našlo cestu, na které by se mohlo dojíti ke vzájemné dohodě. Za tím účelem svolána byla anketa interesentů, která však nijak nepřispěla k dosažení základny, na níž by bylo možno věc rozřešiti k všeobecné spokojenosti. Stanoviska účastněných organisací zájemníků byla tak odlišná, že nebylo naděje na možnost sblížení. Nezbylo jiné východisko, než vypracovati osnovu zákona, jež by odpovídala poměrům. Je nesporné, že některá ustanovení dosavadního zákona o ochraně nájemníků byla nedostatečná a že jsou předmětem častých a ostrých sporů mezi majiteli domů a nájemníky. Zejména § 12 zákona, který vypočítává, ze kterých důvodů je možno majiteli domu žádati okresní soud, nedojde-li k dohodě, o zvýšení nájemného vedle obecně přípustného zvýšení podle §§ 9 a 10, je zřídlem dosti častých sporů, které musejí býti vyřizovány u okresního soudu. Je to značné zatěžování soudů a mnohdy zbytečné přiostřování beztoho již napiatého poměru mezi majiteli domů a nájemníky.

Komise, pověřená vypracováním návrhu zákona, uvažovala o možnosti zrušiti tento paragraf a nahraditi jej určitým zvýšením základního nájemného. Odstraněním §u 12 stal by se zákon mnohem srozumitelnějším. Praxe ukázala, že ohromná většina nájemníků i majitelů domů nedovede si vypočísti, jak vysoké nájemné má podle zákona platiti, případně vybírati. Ve věci té nedošlo bohužel k dohodě pro různost názorů, takže § 12 bude i nadále zachován.

Vládním návrhem zákona byly obě základní zásady zákona o ochraně nájemníků - ochrana proti bezdůvodné výpovědi z bytu a jiných místností a proti libovolnému zvyšování nájemného - zachovány. Zákon sám doznal však některých dalekosáhlých změn.

Tak § 1 tohoto zákona, který mluví o případech, kdy majiteli domu je možno požádati okresní soud o vypovězení nájemníka, pod č. 2 podle dosavadního znění zněl takto: "byl-li nájemník odsouzen pro trestný čin, který se stíhá z úřední moci, spáchaný na pronajimateli nebo na jeho choti v domě bydlící, nebo pro trestný čin proti cizímu majetku spáchaný na obyvatelích domu."

Tento důvod označený v § 1, č. 2 byl rozšířen novým ustanovením, které zní: "nebo pro trestný čin proti bezpečnosti cti spáchaný na těchto osobách zlým nakládáním".

Ustanovení toto znamená, že nebude chráněn proti výpovědi ten, kdo dopustí se na majiteli domu nějakého násilí. Výbor soc.-politický uznal, že nemůže ochrany zákona požívati nájemník, který by si chtěl vyřizovati spory s majitelem domu nebo jeho chotí násilnými činy.

Další změna, která provedena byla v § 1 tohoto zákona, je označena v osnově číslem 15 a zní: "chce-li vlastník domku o jednom nebo dvou bytech nastěhovati se na trvalo do svého domku, jehož vlastnictví nabyl před vyhlášením tohoto zákona." Tímto ustanovením má býti umožněno zejména starým pensistům, aby se mohli do svých rodinných domků nastěhovati.

Další novinka v § 1 v osnově označená číslem 16 zní: "jde-li o dům obce, okresu, župy, země nebo státu, opatřil-li vlastník domu nájemníkovi dostatečný byt náhradní." Tímto ustanovením je dána možnost obcím, okresům, župám, zemím a státu odstraňovati různé nesrovnalosti sociální. Zejména v budovách obecních bydlí celá řada zámožných rodin, které chráněny jsou zákonem proti výpovědi, ačkoli je tam také celá řada lidí sociálně slabých, kteří nemají přístřeší vůbec. Obce mohly by využitkovati tohoto ustanovení zákona k tomu, aby provedly jakési vyrovnání těchto nesrovnalostí.

Soc.-politický výbor má důvěru, že obce nebudou zneužívati tohoto ustanovení zákona a že budou vypovídati z bytů pouze nájemníky, kteří svým sociálním postavením mohou si dovoliti platiti vyšší nájemné v novostavbách, a takto uprázdněné byty v budovách starších za mírné nájemné mohou potom pronajímati sociálně slabým vrstvám lidovým.

Další změna §u 1 je obsažena v ustanovení pod čís. 18. Byly totiž sníženy hranice majetkové těch osob, které nadále ochrany proti výpovědi používati nebudou, a to pokud se týká osob fysických, z dosavadního obnosu 1 1/2 milionu korun na 1 milion korun československých a společnostem z dosavadních 20 milionů na 15 milionů Kč.

Dále rozšířeno bylo dosavadní ustanovení zákona o toto: "Byla-li připuštěna výpověď z důvodů uvedených v odstavci 2 pod čís. 10 až 15, jest povinen pronajimatel vypovězenému nájemníkovi znovu pronajmouti byt nebo jinou místnost a nahraditi mu zaviněnou škodu, nebude-li jich do 4 neděl po uprázdnění použito k účelu, pro který výpověď byla povolena. Do této lhůty se nepočítá doba potřebná k úpravě místností, bylo-li s úpravou začato nejdéle do 14 dní po uprázdění místnosti a je-li v ní řádně pokračováno." Tímto ustanovením má býti odčiněno, co dálo se v dobách minulých se strany majitelů domů, kteří žádali okresní soudy o výpověď nájemníka z důvodů v §u 1 pod číslem 10 až 15 obsažených, a když dosáhli této výpovědi, neužili potom bytu pro účely, pro které byla výpověď povolena. Nové ustanovení zákona má tyto nesprávnosti napříště znemožniti. V tom případě, kdyby majitel domu požádal okresní soud o výpověď nájemníka z důvodů zde uvedených a nevyhověl by účelu, pro který mu byt byl uvolněn, je povinen podle ustanovení tohoto zákona nahraditi starému nájemníkovi veškeré vzniklé škody a vzíti ho na vlastní útraty opět do bytu nazpět. Je to jistě ustanovení velice dobré, kterým bude znemožněno napříště zneužívati ustanovení § 1 tohoto zákona.

§§ 2, 3, 4 a 5 nedoznaly změn.

V §u 6, odst. 2 byla ze starého znění vypuštěna slova, která byla úplně neúčelná.

§ 7 zůstal beze změny, § 8 taktéž.

§ 9 doznal některých změn v oddělení, kde se mluví o pronajímání uprázdněných bytů ve starých budovách. Podle dosavadního ustanovení zákona měl majitel právo zvýšiti nájemné v uprázdněném bytě ve staré budově o 10, resp. 20% proti roku 1920. Tato výhoda se majiteli domu zvyšuje o dalších 10, resp. 20 % oproti základnímu nájemnému z roku 1914.

Novinka §u 9 je, že z uprázdněných místností, do kterých se nastěhuje nový nájemník, je povoleno zvýšení pro místnosti, které slouží k účelům obchodním anebo k účelům provozování některé živnosti. Také toto zvýšení činí u malých a středních provozoven 10, u velkých provozoven 20% ze základního nájemného z r. 1914.

Další paragrafy až k § 12 zůstaly nezměněny.

§ 12, odst. 2 v čís. 4 doplněn byl takto: "Pronajimatel může žádati před provedením oprav a obnov, aby soud vyslovil v nesporném řízení, že jsou nutny." Toto ustanovení bylo vsunuto do zákona proto, jelikož v praxi docházelo často k nákladným a zbytečným sporům, dal-li si majitel domu opraviti dům, aniž toho bylo nutně potřebí. Podle dosavadního znění zákona měl majitel domu právo dohodnouti se se svými nájemníky o provedení nutné opravy, o výši nákladu a o rozdělení, resp. lhůtě, ve které tyto náklady měly býti nájemníky splaceny. Neučinil-li tak majitel domu a dal-li provésti opravy bez dorozumění s nájemníky, bylo to často předmětem sporů, jelikož mnohdy opravy nebyly skutečně nutny, a těmito věcmi zatěžovány byly soudy do té míry, že nebylo jim možno vyřizovati běžnou agendu. Tímto opatřením, které vsunuto bylo do nynější osnovy zákona, má se napříště těmto sporům již předem zabrániti, protože majitel domu může požádati okresní soud o rozhodnutí, je-li oprava nutná čili nic, jsou-li náklady s opravou spojené přiměřené a je-li lhůta, která byla určena nájemníkům ke splacení tohoto obnosu, správná a odpovídá-li zákonu.

§§ 13 až 21 zůstaly v zákoně dosavadním nezměněny, až teprve § 22 doznal změny. § 22 jednal o ochraně podnájemníků proti nájemníkům. Výbor soc.-politický zabýval se již několikráte otázkou, jakým ustanovením zákona znemožniti napříště nesvědomitému nájemníku vybírati na podnájemnících nepřiměřené podnájemné. Podle dosavadního zákona měl podnájemník právo stěžovati si u soudu na nepřiměřené podnájemné, které je nájemníkem od něho vybíráno. Praxe však ukázala, že jen velice skrovný počet těch, kteří cítili se býti nájemníky vykořisťováni, dovolával se ochrany tohoto zákona. Proto vsunuto do §u 22, odst. 1 nové ustanovení, které praví: "O tom, je-li podnájemné neb úplata placená podnájemníkem za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 16 a 13 přiměřená, rozhoduje soud k návrhu vlastníka domu." Tímto ustanovením zákona domnívá se zákonodárce, že napříště velkou měrou znemožní zneužívání těžké situace malých, sociálně slabých, kteří musejí se uchylovati do podnájmu. Zákonodárce myslí, že již ustanovení samo v zákoně bude míti do té míry odstrašující účinek, že nesvědomití nájemníci, kteří takovým způsobem jednají se svými podnájemníky, budou míti nyní obavu, že by majitel domu, nechav prozkoumati okresním soudem placené podnájemné, dosáhl podle tohoto zákona povolení takového nesvědomitého nájemníka vypověděti.

V §u 31, který mluví o tom, na koho se tento zákon nevztahuje, byly provedeny některé značné a velmi pronikavé změny.

§ 31 v prvém odstavci dosud pravil, že veškeré novostavby, pro které bylo uděleno stavební povolení po 27. lednu r. 1917, nepodléhají působnosti tohoto zákona. V praxi se však ukázalo, že okresní soudy a také nejvyšší správní soudní dvůr byly toho mínění, že nástavby a přístavby, provedené ve starých budovách, podléhají ochraně tohoto zákona, což jistě nebylo v intenci zákonodárce, který na zákoně pracoval. Aby do budoucna se předešlo zbytečným sporům, bylo vsunuto do §u 31 tohoto zákona ustanovení, které přesně praví, že také i přestavby, přístavby a nástavby, provedené ve starých budovách, podléhají napříště ochraně tohoto zákona.

Další novinkou §u 31, odst. 1, je ustanovení označené v zákoně pod čís. 2, že tento zákon se nevztahuje v obcích s méně než 2000 obyvateli na části bytu vlastníka domu, které se po vyhlášení tohoto zákona pronajmou.

Ustanovení toto bylo do zákona pojato proto, že v celé radě venkovských obcí jeví se nedostatek bytů, a je velmi těžko učitele, učitelku anebo jiné úřední osoby v takovéto menší obci umístiti. Obyvatelé těchto obcí - v obavě, že kdyby přijali do bytu takovéto podnájemníky, kteří by podléhali ochraně tohoto zákona, neměli by v případě, kdyby bytu sami pro sebe potřebovali, již možnosti, je vypověděti - neberou takovéto jednotlivé svobodné osoby do nájmu. Toto ustanovení zákona týká se pouze součástek bytu vlastníka domu v obcích, kde, jak jsem již řekl, je méně než 2000 obyvatelů, a které byly pronajaty po vyhlášení tohoto zákona.

Další nové ustanovení § 31 je označeno číslem 5, a praví se tam, že zákon se nevztahuje "na byty, skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, které se po počátku působnosti tohoto zákona pronajímají novému nájemníkovi, s výjimkou bytů zajištěných podle §u 13 zákona ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče, ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 87 Sb. z. a n."

Toto ustanovení znamená, že veškeré byty ve starých budovách, které se uprázdní po vyhlášení tohoto zákona, a které mají více než 3 obytné místnosti, nebudou na příště spadati

pod ustanovení tohoto zákona, nýbrž pozbudou takové 4 a vícepokojové byty nadále ochrany zákona jak proti výpovědi, tak co do zvyšování nájemného. Toto ustanovení je jistě velmi ostrým, pronikavým průlomem do zákona. Soc.-politický výbor toto ustanovení schválil, ježto nebude se dotýkati zájmu širokých vrstev malých, sociálně slabých lidí, nýbrž hlavně vrstev hospodářsky tak zajištěných, že nové zatížení, které vyplyne z ustanovení tohoto zákona, beze všech potíží snesou.

§ 31 tohoto zákona byl také dále změněn ve svém 2. odstavci, a to v tom smyslu, že napříště vzati byli do ochrany zákona proti výpovědi také ti, kteří dostali od starého majitele domu náhradní byt v novostavbě. Podle dosavadní praxe, když majiteli domu bylo okresním soudem povoleno vypověděti nájemníka, kterému byl povinen podle smyslu zákona opatřiti dostatečný náhradní byt, byl-li takovýto náhradní byt zaopatřen v novostavbě, nepodléhal tento nový náhradní byt ovšem ochraně proti výpovědi a tu stávalo se často, že takto vypověděný nájemník ze staré budovy byl také brzy vypověděn z novostavby a byl potom vyřazen z ochrany zákona vůbec. Tímto novým ustanovením má se tato příkrost zmírniti a napříště mají býti vzati v ochranu částečně proti zvýšení nájemného a hlavně v ochranu proti vypovídání také ti nájemníci, kteří dostali náhradní byt v novostavbách.

Nové ustanovení § 32 je pouhé vyjádření dosud platných zákon o sloučení velkých obcí brněnské a pražské.

Slavná sněmovno, tyto zásady byly soc.-politickým výborem schváleny a znamenají určité změny v dosud platném zákoně. Jak je zřejmo, změnami těmito nebyl nijak poškozen zájem širokých vrstev lidových, zejména těch, jichž sociální postavení by žádného nového zatížení nesneslo.

Výbor soc.-politický byl si vědom, že novými ustanoveními, která přijal a která byla vsunuta do tohoto zákona, byl učiněn určitý průlom do zákona samého. Jest si však také vědom, že další rozšiřování průlomu do tohoto zákona je odvislé od otázky oživení stavebního ruchu, jest si vědom, že otázka existence zákona o ochraně nájemníků anebo jeho zániku je odvislá od okolnosti, podaří-li se vyřešiti v dohledné době veliký problém stavebního ruchu. Soc.-politický výbor jest si vědom, že ochrana nájemníků musí býti zachována do té doby, dokud nájemník, když byl vypověděn z bytu, bez velikých obtíží a bez velikých finančních nákladů nebude si moci opatřiti nové přístřeší. Do té doby, dokud budou dnešní mimořádné poměry, dokud bude trvati dnešní bytová krise, není možno vážně mysliti na pronikavě radikální odbourávání tohoto zákona. Zákonem tímto musí býti chráněni zejména hospodářsky a sociálně slabí lidé.

Výbor soc.-politický, pojednav podrobně o vládním návrhu zákona, usnesl se doporučiti slavné sněmovně vládní návrh zákona ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Předem oznamuji, že za ministerstvo soc. péče k projednávání tohoto odstavce pořadu dostavil se pan sekční šéf dr. Kubišta a za ministerstvo spravedlnosti pan min. místotajemník dr. Srb.

Přihlášeni jsou "proti": pp. posl. Hausmann, Toužil, Kostka a Simm.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji z usnesení presidia řečnickou lhůtu 25 min.

Námitek proti tomuto návrhu není? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Hausmann.

Posl. Hausmann (německy): Slavná sněmovno! Snad ve všech parlamentech bývá uznaným zvykem, že když se prodlužuje neb obnovuje některý již platný zákon, uvažuje se při tom zároveň o dvou skutečnostech, totiž jaké zkušenosti byly učiněny se starým zákonem a jaké měl onen starý zákon účinky za své působnosti. Avšak u nás se s touto samozřejmostí nesetkáváme. Také při tomto zákoně, jenž by ostatně sám o sobě vyžadoval jiného způsobu projednávání, než jak se to dosud každoročně dálo, znovu vidíme, že podkladem jednání nejsou praktické zkušenosti a účinky, jaké měl starý zákon. Naopak i tentokrát jsme znovu viděli, že všechna ona ustanovení, na nichž se vysoká rada koaliční usnesla, byla a zůstala výtvorem nedotknutelným. I tentokráte bylo možno ve výboru jistiti množství věcí, jež by byly měly býti nutně změněny; i tentokrát se projevovalo dokonce i mezi členy koalice mínění, že snad by bylo možno zabývati se změnami a že by tím nebyl poškozen zájem některé koaliční strany. Avšak opětně ze zásady nebylo nic změněno, poněvadž je to právě už zvykem v této sněmovně.

Nás klub dostal z řady měst a korporací resoluce a usnesení a jsem přesvědčen, že právě tak tomu asi bylo také u všech ostatních klubů sněmovních. V těchto resolucích, jež nám zaslala městská a obecní zastupitelstva, ochranná sdružení nájemníků, úřednické korporace atd., se žádá, aby se neupouštělo od dosavadní ochrany. Náš klub nemusí s tohoto místa opakovati, jak se odedávna stavěl a jaké stanovisko zaujímal k této otázce. Jsme nejen pro to, aby se setrvalo při dosavadní ochraně, nýbrž také pro to, aby se k rozšíření ochrany použilo, jak jsem se již na počátku zmínil, praktických zkušeností, jež bylo možno nastřádati za působnosti starého zákona, a účinků, jaké způsobil onen starý zákon. Není tudíž třeba, abychom opakovali své zásadní stanovisko a své mínění. Poukazuji na to, že zvláště strana, k níž mám čest náležeti, v nesčetných schůzích přesně vyjádřila své stanovisko, že zejména na hromadných schůzích v západních Čechách, tak na př. v Karlových Varech, Chodově, Falknově, Novosedlech, Jáchymově, Nýdku, Lokti a jak se všechna ta města jmenují, bylo naše stanovisko zcela přesně vysloveno.

Tentokrát bylo tomu zrovna tak jako každoročně, než se přistoupilo k projednávání nového zákona na ochranu nájemníků: Řada politických stran - a platí to nejen o pravici, nýbrž zejména také o levici sněmovní - jest v nesmírně tísnivém postavení. Občanské strany vědí právě tak jako každý jiný člověk, že ona skupina nájemníků, které má býti tentokrát ochrana již tak jako tak nedostatečná ještě více okleštěna, tvoří většinu voličů a proto se nechtějí připraviti o přízeň voličstva. Avšak dotýká se velmi nepříjemně všech těch, kdož stojí na půdě nynějšího hospodářského řádu, že jest zde vůbec takový zákon. A mají se svého stanoviska pravdu, když prohlašují: Proč pak tuto ochranu, proč toto omezování soukromého kapitálu a volného nakládání svým majetkem? To je zákon donucovací! Má-li býti nyní obnoven, jest mylné, když důvodová zpráva praví, že prý vláda a většina dospěla k rozhodnutí zákon prodloužiti a neodstraniti jej úplně proto, poněvadž prý se k tomu dospělo, aby se tak postupovalo, po dotázání zájemců na poradách, jež vláda svolala. Nikoli, vláda a také většina sněmovny nemohou tuto zcela nedostatečnou ochranu úplně odstraniti, tlak je donutil, aspoň jak se zdá, aby tuto ochranu příliš neseslabily. Toto tvrzení se tudíž neshoduje s pravdou.

Nyní chci na několika návrzích, které jsme k tomuto zákonu podali, dokázati, že k jejich zamítnutí nebylo věcných důvodů. Sestavili jsme své návrhy z oněch důvodů, o nichž jsem se zmínil s počátku: z praktických zkušeností a z ocenění účinků, jaké měl starý zákon.

V § 1, odst. 2 starého zákona a také v návrhu jest ustanovení, že povolení k výpovědi má býti uděleno jen z důležitých důvodů. Pak se uvádí: "Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště: . . ." Tato úprava ukázala při žádostech vznesených k soudu nedostatečnost a obtížnost tohoto ustanovení. Neboť mimo důvody, jež jest považovati zejména za důležité, jest soudci ponecháno, aby uznal pronajímateli také ještě jiné důvody výpovědi. Podaří-li se mu přesvědčiti soudce, že má mimo demonstrativně uvedené jiné důvody, může nájemník i z těchto důvodů soudcem uznaných dostati výpověď. Žádali jsme tudíž, aby povolení k výpovědi bylo přípustno jen z důvodů v zákoně vypočtených a chceme, aby bylo v novém zákoně jasně a zřetelně vysloveno, ze kterých důvodů smí, a jsou-li zde k tomu podmínky, také musí býti výpovědi pronajímatelově vyhověno. Nemá býti nadále ponecháno volnému uvážení pronajímatelovu, který si vymyslil nový důvod výpovědi, a soudcovu, aby přivodili výpověď.

Samo sebou se rozumí, že navrhujeme změnu § 1, odst. 2, čís. 1, neboť jest neudržitelné, že by mohla býti dána výpověď ji po 24 hodinách, nemůže-li některý chudák, není-li plně zaměstnán nebo nezaměstnaný dělník zaplatiti přesně nájemného. Již loni jsme žádali, aby tato lhůta byla prodloužena na týden.

V témž paragrafu a odstavci pod č. 2 byl vsunut nový důvod výpovědní. Praví se tam, že prý důvodem výpovědi jest odsouzení pro trestný čin proti bezpečnosti cti spáchaný na pronajímateli neb jeho manželce. Nelze ovšem takového jednání schvalovati, avšak je nutno také vyšetřiti, jak se zde chová zákon k oběma těmto skupinám státních občanů, k nájemníkům a pronajimatelům. Proviní-li se takovým jednáním na nájemníku pronajimatel, může býti soudně stíhán a potrestán. Obráceně ovšem také nájemník, avšak pro něho jest ještě zvláštní trest, neboť mimo trest stanovený zákonem, může jej stihnouti ještě také ztráta bytu. Žádali jsme tudíž, aby bylo toto ustanovení škrtnuto. Kdyby snad byl tento náš návrh zamítnut, podali jsme návrh eventuální v tom smyslu, že výpověď nesmí býti dána, byla-li urážka vyvolána pronajimatelem nebo jeho manželkou.

Také pojem "přiměřený nebo postačitelný náhradní byt" stal se v praxi sporný. Zákon obsahuje ustanovení, že náhradní byt nemusí se co do prostoru, ceny a výpravy naprosto blížiti starému bytu. Ostatně bylo mimo to rozhodnutím nejvyššího soudu stanoveno, že toto ustanovení lze vykládati jen tak a ne jinak. Tím však hrozí nájemníku, jenž z kteréhokoli důvodu přišel o byt, zajisté strašlivá obtíž, když nový byt nemusí býti co do prostoru, ceny a výpravy v žádném poměru k bytu starému. Může mu býti tudíž přikázán každý byt, nájemník se musí spokojiti s bytem značně horším, po případě nezdravým nebo dokonce ještě značně dražším. Žádali jsme tudíž, aby se slovy " přiměřený náhradní byt" rozuměl takový, který se rovná nebo přibližně rovná dosavadnímu bytu co do prostoru, ceny a výpravy. Aby byla sjednána úplná jasnost, chceme škrtnouti v zákoně větu, že při posuzování přiměřenosti náhradního bytu nezáleží na výpravě bytu dosavadního.

Jest ještě množství jiných ustanovení v návrhu, jež byla tiskem i veřejností posouzena a s nimiž rovněž nemůžeme souhlasiti. Tak na př. se zdá, jako by ustanovení pod č. 15 v §u 1, odst. 2 znamenalo výhodu pro drobné majitele domků. Praví se tam: "Z ustanovení tohoto zákona jsou vyňaty malé obytné domy s jedním nebo dvěma byty, chce-li tam vlastník domu trvale bydleti, a to v obcích do 2000 obyvatel. Kdo zná poměr, ví, že v těchto domech jsou nájemníci jen dvojího druhu: vlastník domu a ještě nějaký dělník nebo zaměstnanec. Zákon praví, že to platí jen pro ony vlastníky domů, kteří nabyli domu před vyhlášením tohoto zákona. Nyní se může velmi snadno státi, že vynalézaví lidé, kteří si chtějí zajistiti byt, budou prováděti ještě nyní před vyhlášením zákona řadu známých čachrů. Avšak jest zde ještě zcela jiná možnost; nemám sice statistického podkladu, ale přece jen nelze beze všeho odmítnouti tento odhad: V těchto malých obcích do 2000 obyvatel jest také množství jiných domků pro jednu až dvě rodiny náležejících lidem, kteří jen tu a tam, a to v pěkných měsících ročních v těchto malých obcích bydlívají. Není snad vyloučeno, že mezi těmi, kdož mohou v létě uniknouti hluku velkoměsta, bylo i tehdy v době zákona o zabírání bytů několik nešťastníků, jimž byly zabrány byty a kteří nyní tímto způsobem podle litery zákona mohou dostati snadno svůj dům zpět pro dřívější účely.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP