Středa 26. března 1924

Konečně zavádí se v projednávané vládní osnově velmi důležitá změna resp. význačné doplnění stávajících zákonů lichevních v otázce lichvy bytové, která z důvodu nedostatečnosti předpisů zákonných nebyla stíhána dosti účinně a přísně. Dosavadní zákon o trestání válečné lichvy trestal totiž pouze požadování přemrštěného nájemného z nemovitých věcí. Toto ustanovení bylo však v praksi velice lehce obcházeno tím, ze sice požadované nájemné bylo přiměřené, za to však požadovány byly vedle nájemného různé materielní výhody, jež měly nahraditi ve skutečnosti toliko vyšší nájemné. Také nájemci, kteří byt dále postupovali, požadovali ve velmi častých případech za toto postoupení ve formě odstupného obnosy přímo lichvářské. Veškeré tyto činy byly doposud trestné pouze podle §§ 20 a 28 zákona na ochranu nájemníků a nejvyšší soud odmítal užíti na tyto činy § 8 zákona lichevního o trestání válečné lichvy, který mluví jen o nájemném, a to proto, poněvadž nelze ony vedlejší platy pokládati za část nájemného. Aby veškeré tyto nepřístojnosti mohly býti řádně soudem postiženy a trestány, usnesl se ústavně-právní výbor na zrušení § 20, odst. 2 zákona na ochranu nájemníků a doplnil § 8 zákona o trestání válečné lichvy ustanoveními, kteráž svrchu zmíněné případy postihují. K tomuto ustanovení nutno pak ještě uvésti, že týká se pouze bytů nebo jejich částí, nikoli však místností sloužících ku provozování živnosti.

Tím dovolil jsem si ve stručných rysech vytknouti aspoň hlavní zásady vládní osnovy a navrhuji, aby slavná sněmovna ji přijala. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. Hackenberg a Burian; na straně "pro" pp. posl. Tayerle a Kamelský.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20minutovou.

Je proti tomu námitka? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Hackenberg.

Posl. Hackenberg (německy): Dámy a pánové! Máme se nyní zabývati novelou lichevního zákona. V časopisech bylo prohlašováno, že při této změně lichevního zákona jde o jeho zhoršení. V seznamu řečníků dali jsme se zapsati "proti" a z toho již můžete vyvoditi, že nejde o zhoršení lichevního zákona, které má býti provedeno novelou, nýbrž o zmírnění předpisů lichevního zákona a o zrušení lidových lichevních soudů, což jest rovněž pokládati za zmírnění předpisů o trestání lichvářů. Pan zpravodaj učinil zmínku, že zprávy, jakoby mělo býti přivoděno zmírnění zákona, jsou klamné, naopak, že ustanovení lichevního zákona se jen přizpůsobují nynějším poměrům a že se má novelou dosíci toho efektu, aby se předpisů lichevního zákona skutečně užívalo. Pan zpravodaj pravil, že lichevní zákony přišly na svět pod tlakem poměrů způsobených válkou; nyní že se tyto poměry změnily a že jest tedy nutno, aby lichevní zákony byly novelou přizpůsobeny dnešním časovým poměrům. Týmž dechem pronesl pan referent kritiku judikatury lichevních soudů. Kritisoval, že se neužívalo náležitě předpisů lichevních zákonů, proto že jest třeba, aby lichevní zákon byl takto změněn. Tedy: Nejprve tvrdí, že již nemáme mimořádných poměrů způsobených válkou, proto že jest třeba novely lichevního zákona a poté praví, že se lidové soudy neusnášejí na rozsudcích, jakých by bylo třeba, že lidové soudy selhaly; proto jest třeba jednak odstranění lidových soudů, jednak zmírnění trestů, aby lichvářům byly tresty skutečně ukládány. Z tohoto rozporu zprávy a z rozporu důvodů, jež nalézáme ve vládním návrhu, poznáváte, že odůvodnění dosti kulhá.

Věc se má tak, že jsme ještě daleko nepřekonali poměrů způsobených válkou, naopak musíme konstatovati, že obyvatelstvo ještě dnes trpí výstřelky válečné doby a že se morálka nezlepšila ještě tak, že by se z toho mohlo vyvozovati oprávnění zmírniti lichevní zákony. Obyvatelstvo ještě dnes nesmírně trpí drahotou. A tážeme-li se, co jest příčinou drahoty, právě páni agrárníci nám stále a stále říkají, že prodejní ceny nejsou v žádném poměru k cenám, které výrobce za své výrobky dostává. Právě agrárníci to jsou, kteří stále a stále svádějí vinu za vysoké a nepoměrné ceny na překupníky a říkají, že vinu na vysokých cenách má lichva, takže nuzné obyvatelstvo těchto cen nemůže mnohdy ani platiti.

Zároveň s těmito lichevními zákony má býti také zrušeno ustanovení zákona o ochraně nájemníků, které selhalo a lichevní zákon má býti doplněn tím, že bytovou lichvu, kterou provozují nejen vlastníci domů, nýbrž také nájemníci na podnájemnících, lze potrestati, a to více, než to dosud bylo možno podle ustanovení zákona o ochraně nájemníků. Mluvíme-li již o lichvě, musíme poukázati na to, že nejen ceny předmětů denní potřeby jsou ještě ohromně a nepoměrně vysoké, nýbrž musíme zvláště poukázati na to, jaká hrozná lichva se provozuje s byty a nejen snad s byty v nových domech, nýbrž mnohdy také s byty ve starých domech, v nichž vlastník ve způsobě všech možných poplatků žádá od nového nájemníka strašlivé dávky. Ovšem lichvou jest však také pronajímání pokojů podnájemníkům a vítáme jen, je-li možno, aby se v tomto směru přivodilo zlepšení reformou lichevního zákona.

Celkem však musíme říci, že to, co se konec konců zamýšlí změnou tří zákonů, jednak změnou trestání válečných lichvářů, jednak zrušením lidových soudů a omezeným užíváním trestních oddílů, nikterak neukazuje vůli, dostati se lichvářům přísněji na kůži, než tomu bylo dosud. Vládní návrhy byly již tím odůvodněny, a dnes jsme to slyšeli také z úst pana zpravodaje, že se doufá, že se proti lichvářům bude podnikati více, bude-li trest mírnější a bylo nám k odůvodnění tohoto návrhu řečeno, že se od vyměření trestu mnohdy upustilo a lichváři byli osvobozeni, poněvadž tresty byly příliš vysoké a soudci se jejich použití zalekli. Na druhé straně můžeme konstatovati, že bylo mnohdy vyhověno žádostem za milost těchto lichvářů a tresty byly cestou milosti buď sníženy nebo úplně odpuštěny. Jestliže přihlížíme k této věci, musíme konstatovati, že při snížení sazby trestu vlastně při zjednání možnosti přeměniti trest, nelze nalézti vážné vůle, potírati lichvu přísněji, než tomu bylo dosud. Nemůžeme naprosto dáti svého souhlasu ke zmírnění trestních předpisů lichevního zákona, nýbrž musíme projeviti své přání a požadavek, aby nejen zůstalo při vyšších trestních sazbách, nýbrž aby se také těchto vyšších sazeb skutečně používalo, avšak nikoliv jen proti drobným lidem, kteří jsou stíháni, nýbrž aby také lichva ve velkém byla co nejbezohledněji trestána. A tu bohužel v poslední době jsme mnohokráte zvěděli, že se dostalo milosti lidem, proti nimž takovéto řízení bylo zahájeno. Lidové soudy jest třeba zrušiti - říká se nám - poněvadž prý selhaly. Soudci prý nesplnili své povinnosti, soudci laici nepřišli, soudci neodsuzovali podle práva, nýbrž řídili se svým citem a pro to, že lidové soudy v tomto směru selhaly, jest třeba, aby byly odstraněny a místo lidových soudů mají býti pověřeny stíháním lichvářů řádné soudy. Selhaly-li lichevní soudy, stalo se to mnohdy pro jejich složení. Pan zpravodaj pravil, že již proto navrhuje zrušení lichevních soudů, poněvadž byly zpolitisovány a mnohdy právě v tom záleží vina jejich selhání, že byly zpolitisovány. Musíme konstatovati, že v lichevních soudech zasedali právě mnohdy lidé, kteří měli přímo zájem na osvobození lichvářů a na druhé straně rádi dáváme také panu zpravodaji za pravdu, že znalci selhali, poněvadž byli vybíráni z týchž vrstev, které na obyvatelstvu páší lichvu, a jejichž vliv mnohdy rozhodoval pro osvobozující rozsudky, vynášené soudy. Selhaly-li soudy, poněvadž byly špatné, jest potřeba je zlepšiti a při jejich složení pečovati, aby v nich zasedali soudci, kteří plní svou povinnost, kteří mají zájem na tom, aby trestali, soudci, kteří jsou vzati z vrstev spotřebitelů. Nelze však odstraniti tyto soudy. Rovněž neodůvodněné zmírnění trestů spatřujeme v tom, že se omezuje používání trestních pracovních oddílů. Podle vůle vlády bylo by šlo toto omezení ještě dále. Vládní návrh zněl tak, že se trestní pracovní oddíly úplně zrušují, poněvadž byli většinou odsouzeni lidé, pro něž práce není trestem, jak se praví v odůvodnění, jednak proto, poněvadž nebylo možná tyto lidi umístiti, ježto se obce a veřejné korporace zdráhaly používati těchto lidí za plat. Ústavněprávní výbor nesouhlasil však s těmito důvody vlády a tu došlo - nikoliv teprve v ústavně-právním výboru, což musím při této příležitosti konstatovati, nýbrž již v "pětce" - k rozmíškám pro tuto otázku a vláda konečně upustila od svého úmyslu, aby trestní pracovní oddíly byly zrušeny.

Máme tu tedy co činiti s novelou několika zákonů a vidíme, že se koaliční strany nesmírně namáhají, aby novelovaly tyto zákony. Avšak nevěřme, že se namáhají proto, aby se dostaly lichvě více na kůži, aby skutečně přivodily stíhání lichvy, nýbrž poněvaž nátlak oněch stran uvnitř koalice, které se brání proti trvání lichevních zákonů, jest dosti velký, neboť jim právě na tom záleží, aby přivodily zmírnění předpisů lichevních zákonů.

Když již mluvíme o potřebných reformách a novelisaci zákonů, domnívám se, že máme ve státě více zákonů, které by potřebovaly reformy, než lichevní zákon. Teprve před několika dny jsme se v této sněmovně zabývali otázkou tiskové svobody, a to ve spojitosti s otázkou potírání korupce. Tehdy ohlásil pan předseda vlády ve své řeči, že se v nejbližší době má provésti reforma porotních soudů a že mají býti zřízeny vlastní tiskové senáty. Místo, aby se provedla reforma tiskového zákona a aby se skutečně dosadila tisková svoboda a ochrana svobody mínění, slyšeli jsme z úst pana předsedy vlády, že vládě nejde o nic jiného, než aby zřízením vlastních tiskových senátů ještě více potlačila tiskovou svobodu. Jak by bylo třeba, abychom se zabývali reformou tiskového zákona, ukazuje dnešní zabavení našeho ústředního orgánu v Praze, které bych doporučoval zvláštní pozornosti pana ministra spravedlnosti. V tomto orgánu jest článek s nadpisem: Existují tajné smlouvy? A státní zástupce neměl nic důležitějšího na práci, než zabaviti kritické poznámky o nyní ožehavé otázce, jde-li při smlouvách uveřejněných v Německu o padělky či nikoliv - byly to jen kritické poznámky, které byly na to navázány - a při tom ovšem také kritické poznámky o zahraniční politice pana ministra. Bylo tam vyloženo naše zásadní stanovisko, že by mělo býti nemožné, aby mohly býti vůbec takovéto zprávy rozšiřovány, že by se vůbec neměly uzavírati tajné smlouvy, že by při tom zastupitelské sbory měly míti možnost dozoru. Nic jiného nebylo v tomto článku obsaženo a pan státní zástupce to zabavil. (Výkřiky na levici.) Dovolím si uvésti ve známost tento článek panu ministrovi spravedlnosti, nechci jej předčítati, nýbrž dám jej panu ministrovi, aby si o tom mohl učiniti úsudek, co se ještě dnes u nás zabavuje. Jestliže některý čtenář tohoto časopisu čte zabavený článek a nadpis: "Existují tajné smlouvy či nikoliv?", jistě tento čtenář ihned samozřejmě řekne, že tajné smlouvy jsou, že se však o tom nesmí mluvit, že to musí zůstati v tajnosti. Táži se, zda by nebylo naléhavější a důležitější, místo zmírňovati lichevní zákon, učiniti přítrž této ostudě, jíž krutě trpíme. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Tayerle.

Posl. Tayerle: Vážená sněmovno! Předložený návrh zmirňuje sice v určitém směru dosavadní předpisy zákonné, ale zároveň je doplňuje, a to velice podstatně a účinně zejména tam, kde dosavadní praxe toho nezbytně vyžadovala. To je také důvod, pro který i klub, jehož jménem mluvím, pro tento návrh se vyslovil. Vítám zvláště nové ustanovení o nájemném, které, jak již pan referent poukázal, jest velmi ožehavým polem v tomto ohledu. Nepřístojnosti, které se tu dály a které namnoze činily naprosto ilusorními všechny předpisy dosavadního zákona o ochraně nájemníků, nezbytně vyžadují těchto nových ustanovení, kterými byl doplněn zákon o trestání lichvy. Jest třeba, abychom jimi předešli zjevům, ať již je to odstupné, náhrady nebo vysoké poplatky podnájemní, zneužívání daných poměrů. To všechno nezbytně vyžaduje, aby skutečně účinnými předpisy, ne snad slovně tak přísnými, ale čin a skutek postihujícími bylo lichvářství trestáno. Jest třeba také poukázati i na zprostředkování bytů, které konec konců je také lichvou a zvyšuje nájemné a na jiné nepřístojnosti, které se tu dějí. Nám běží o to, aby zákonem postihl se skutečný vinník. Dosavadní praxe zákona o lichvě způsobila pouze tolik, že namnoze postihoval se malý člověk, který, jak již sama zpráva ústavně-právního výboru poznamenává, často činil tak buď z bídy nebo z nevědomosti, ale veliký lichvář obyčejně zákonu unikl, zejména unikl úřadu. Různé ty obchody pod rukou, různé provise, které se poskytují, nejsou konec konců ničím jiným nežli určitým prostředkem nebo pomůckou, která jenom zaviňuje další lichvu a zvýšení cen. Jestliže se veřejnost v poslední době zabývala různými skandálními aférami, se kterými byly spojeny veřejné dodávky, pak je viděti, že tu máme co činiti s vředem, který je třeba důkladně vyříznouti, ale k němuž také živnou látku často dodávají právě různé ty postranní a soukromé obchody, které konečně pak projevují se i v dalším zdražení výroby. Proto bylo by záhodno, aby v každém takovém případě v praksi opravdu byly zkoumány nepřiměřené ceny a výrobní náklady a abychom se neostýchali konečně zasáhnouti tam, kde někde pod tak zvaným výrobním tajemstvím právě všecky ty obchody se provádějí a lichvě přímo pracuje se do rukou. My jsme zde několikráte slyšeli o tom, že svobodný obchod, volná soutěž to bude, která znemožní lichvu, která způsobí pokles cen. Ale, bohužel, slavná sněmovno, nemůžeme konstatovati, že by volná soutěž a svobodný obchod byl způsobil tak podstatný převrat, naopak velmi často můžeme také pozorovati, že svobodná soutěž se omezuje právě svými hlasateli tam, kde by eventuelně přímo vedla ke snížení výrobního zisku - často neoprávněného. Jestliže se pak uměle omezuje volný obchod, jestliže se zadržuje dovoz, má to také určitou souvislost s lichvou a jejími podmínkami.

Dnes byla zde v Praze veliká deputace ostravského dělnictva a úřednictva tamních organisací, domáhati se, aby vláda přispěla k u-volnění dovozu potravin, zejména bramborů z ciziny, aby vláda učinila určitá nezbytná opatření, aby se zastavil další vzestup cen, poněvadž dojde a musí nezbytně dojíti k novým požadavkům mzdovým, nepodaří-li se nám zastaviti stálou tendenci vzestupnou. Tato deputace je určitým výstražným hlasem vedle mnoha jiných, které se v posledních měsících a týdnech projevily. Přáli bychom si proto, aby tento hlas byl také vyslyšán.

Dámy a pánové! Sledujme jenom vzestup cen v roce 1923 a v prvých měsících tohoto roku. Myslím, že tu nepovídám jistě nic nového, jestliže konstatuji, že ceny právě nejdůležitějších předmětů spotřeby v posledním roce stoupají. I když se dokazuje, že tento vzestup je poměrně nepatrný - dobře podle zprávy státního statistického úřadu činí tento vzestup v minulém roce 3·9%, tedy celkem 4%, nesmíme však při tom zapomínati, že současně klesly příjmy, platy, služné a že také tyto příjmy klesají v důsledky poměrně velmi značné nezaměstnanosti.

A tu je velmi důležitou okolnost, jestliže se na př. za brambory platilo na počátku minulého roku, tedy před rokem, 34 Kč třeba v Mor. Ostravě, dnes se platí 75 Kč, a jestliže v Praze stojí dokonce 120 Kč. To není jistě maličkost, poněvadž brambory jsou jedním z nejdůležitějších předmětů životních potřeb. Žitná mouka nestoupla sice o tolik, je tu jenom vzestup 20 h, ale přece je to vzestup. Cukr stoupl ze 4·50 Kč na 5·20 Kč. A ať jmenujeme cokoli, vidíme, že právě při těchto nezbytných potřebách, zejména při mase, ať již z jakýchkoli příčin, musíme konstatovati stálý vzestup cen. Není lhostejno, jestliže v Mor. Ostravě stálo na př. maso také jen 6 Kč, 8 Kč a nejlepší 10 Kč, a jestliže dnes tyto ceny se pohybují na úrovni 10, 12 až 16 Kč.

Tedy, slavná sněmovno, to je důkazem, že nemůžeme zavírati oči před těmito fakty, že naopak je třeba si uvědomiti, že také zde spolupůsobí okolnosti, které by bylo velmi často a velmi záhodno stíhati lichevním zákonem. Proto bychom vřele vítali, kdyby tato ustanovení, která odpovídají získané praksi, skutečně došla náležitého upotřebení.

A jestliže si bylo stěžováno na to, že snad lidové lichevní soudy nedostály svým povinnostem, pak se přehlíží, že dálo se tak v době neklidné, že jim také nebylo často dáno dostatek příležitosti k zapracování. Ale smiřujeme-li se s tímto faktem, že se vrací toto řízení řádným soudům, předpokládáme, že právě tyto řádné soudy se vyhnou nedostatkům, kterými trpěly lidové soudy lichevní a které se jim vytýkají.

Jsme si toho vědomi, že snížení cen nelze vynutiti, nelze je také diktovati, ale vláda, úřady a soudy prostřednictvím tohoto zákona budou míti dostatek prostředků v rukou, aby zabránily aspoň umělému zvyšování cen; a o to tu hlavně běží.

Upozornil bych aspoň na jeden z markantních případů, zrovna křiklavý, na který bylo také poukázáno i při jiné příležitosti, na obchod s chmelem. V posledním roce byly zvýšeny ceny šesteronásobně, a to jenom v důsledku této nezdravé spekulace, v důsledku toho svobodného obchodu a svobodné soutěže, která se tak často zdůrazňovala proti státnímu hospodaření. Jedním z prostředků, kterým můžeme pomáhati provádění tohoto zákona, jest ovšem zejména uvolnění náležitého dovozu, ale to nejenom snad zrušením povolovacího řízení nebo jeho usnadněním, ale také odstraněním poplatků, které velmi často zdražují ceny příslušného předmětu. Uvedu tu opět konkrétní příklad. V Mor. Ostravě se objevil nedostatek bramborů. Družstevní organisace hodlala opatřiti tyto brambory z Polska. Dostala povolení, ovšem na nové brambory. Pod záminkou, že jde však o nebezpečí rakoviny bramborů, podléhá tento dovoz zvláštním opatřením, zvláštní komisi, jejíž účet musí ovšem zaplatiti dovozce a kterýžto účet působí tak značné zvýšení, že na jednom kilogramu se projevuje třiceti haléři. Má-li se ovšem tímto způsobem odpomoci nedostatku potřebného výživného předmětu v tak důležitém kraji, jako je Moravská Ostrava, pak soudím, že je to cesta velmi falešná.

Nezapomínejme, pánové, že dělnictvo i úřednictvo slevilo jistě s dostatek na svých mzdách a služném. Nezapomínejme také toho, že v řadě odborů vlivem nepříznivých poměrů výrobních nedocílilo ani zaměstnanectvo takového zvýšení, které by úměrně odpovídalo zvýšeným cenám potravin. Je tedy velmi důležité a konečně i povážlivé, jestliže dnes musíme konstatovati nový vzestup cen, i kdyby zde běželo jen o 1 nebo 3%, poněvadž zvýšení to jde na účet snížených nebo obmezených mezd

Není možno tvrditi, že ceny, anebo aspoň ne v každém případě, musí býti udrženy se zřetelem ke světové úrovni na 7- až 8násobné výši, když mzdy nebo služné v řadě odborů máme sotva na 3- až 5násobné výši proti době předválečné. Pak pochopitelně tyto důsledky způsobují snížení životní úrovně, a my musíme pochopiti, že snížení životní úrovně jde konec konců také k neprospěchu státu a že zejména způsobuje nový neklid a nepokoj, který jistě neprospěje žádné vrstvě v tomto státě. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)

Chtěl bych proto ke konci zdůrazniti, že záleží nám zejména na tom, aby nejen tento zákon byl prováděn v duchu těch ideí a intencí, které zákony lichevní sledovaly, nýbrž aby také otázka drahoty a zejména posledního vzestupu cen životních potřeb byla velmi pozorně sledována a zkoumána a aby se činila opatření, která by dalšímu vzestupu cen bránila a předcházela.

Hlasujeme-li pro tento zákon, tož hlasujeme zejména proto, že vzesel ze zkušeností nabytých a že nespatřujeme v něm, jak bylo v debatě uvedeno, zmírnění dosavadních předpisů, nýbrž dokonalejší vystižení potřeb, které prakse ukázala, a že chceme docíliti, aby zákon o trestání lichvy byl nejen vyhlášen, nýbrž i prováděn. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Burian. Dávám jemu slovo.

Posl. Burian: Ctěná sněmovno! Chci jen v krátkosti naznačiti stanovisko našeho klubu k předloze o trestání válečné lichvy. Zákon, který zde dnes bude odhlasován, jest novým odbouráním poválečných převratových lidových vymožeností. Jde o dvě věci. Především předlohou a zákonem tímto se odstraňuje lidový lichevní soud a trestání válečné lichvy se předává soudům z povolání. Za druhé omezuje se používání trestních pracovních oddílů. Jsou to dvě zásadní otázky. My nemůžeme souhlasiti s prolomením toho, co po válce lid si vymohl četnými svými projevy a co sněmovna pokládala za nutné uzákoniti.

Ve zprávě ústavně-právního výboru se ovšem praví, že lidové soudy se neosvědčily a že soudily příliš mírně. Z té příčiny je prý potřebí zavésti nyní nová ustanovení o trestání válečné lichvy. Máme však názor, že tomu tak pravděpodobně přece jen není. Je naopak možno ze statistiky, která o lidových lichevních soudech je uvedena, viděti, že tyto soudy požívaly značné důvěry mezi lidem. Na tyto soudy obracel se lid s určitou důvěrou a činil udání o mnohých případech lichvy. Když nyní bude válečná lichva stíhána soudy z povolání, nutno o tom pochybovati, zdali lid bude míti v tyto soudy takovou důvěru, jako měl v soudy lidové, a zdali lid bude se také na tyto nové soudy obraceti stejně, jako se obracel na soudy dříve.

Pokud se týče toho, že tyto soudy lidové soudily snad příliš mírně, je zajisté pravda to, že lid, který udání u soudů učinil, neměl snad možnosti činiti udání o nějakých velkých případech křiklavé lichvy. Křiklavou lichvu objevovati, to by snad spíše bylo možno úřadům, které mohou snáze opravdové lichváře odhalovati než lid. Je jistě pravda, že v posledních letech ještě stále byla lichva v křiklavém rozměru, a jistě je pravda, že tato lichva dosud ještě řádí. Lidu však nejsou takové případy jen tak snadno přístupné, a jestliže tedy zákona o trestání válečné lichvy, jak dosud byl, nebylo dostatečně používáno, pak - domnívám se - nebylo ho používáno proti velkým válečným lichvářům z té jednoduché příčiny, že zákon tento byl úřady sabotován. Nebýti sabotování tohoto zákona, pak jistě by se byly objevily mnohé případy velice zlých lichvářů, zlých to upírů lidu. Tyto případy však nebyly odhaleny úřady, jež nekonaly své povinnosti proti velkým lichvářům. To je skutečná příčina, že u těchto soudů objevily se jen případy takové, že soudci z lidu neměli snad té možnosti, vynášeti nějaké příliš kruté rozsudky.

A já se nedivím, že za dnešního společenského řádu a státního zřízení lichva není žádným důkladným a dobrým způsobem stíhána a trestána. Státní moc prostě nemá dobré vůle stínati lichvu, poněvadž, jak věci dnes jsou, možno tvrditi, že vlastně stát sám je docela pořádným lichvářem.

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Volám pana řečníka za tato slova k pořádku.

Posl. Burian (pokračuje): Chci uvésti některé příklady, kde stát vede si velmi nepřiměřeným způsobem, na př. jak stát uvaluje daně na dělníky. To jsou nehorázné věci, že stát uvaluje na dělníky daně z příjmů a válečné přirážky, které jdou do tisíců, a nemilosrdně, nelítostně je od dělníků vymáhá exekucí. (Posl. Toužil: Žebráku-harmonikáři byla vypsána daň z obratu 140 K za rok!) Takových případů, kde stát počíná si neobyčejně krutým způsobem, mohlo by se uvésti nesmírně mnoho, a stát, který takto vystupuje proti dělníkům, který nemá s nimi docela žádného smilování v dnešní době ohromné hospodářské krise, ovšem bude míti vždy zákony proti lichvě jen na papíře, ale nikdy jich nebude vážně prováděti a uskutečňovati. To platilo už u starého zákona a tím více to podle našeho názoru bude platiti o novém zákoně, který je poněkud jinak sestaven. Nebo nedomníváte se, pánové, že na příklad dnešní sazby na drahách jsou také už hodně nepřiměřené a neodpovídají skutečným poměrům, a že celá dnešní doprava je také státem tak zařízena, že žádají se poplatky příliš veliké, které neodpovídají poklesu mezd a všem obětem, které dělnictvo musilo přinésti? Také to jsou věci, které je nutno zde uvésti a kritisovati.

Vážení, proti lichvě zasáhnouti není možno jen nějakým zákonem, ať už ten zákon dává rozhodování soudcům z povolání nebo soudům lidovým. V dnešním společenském zřízení byli by jen dva takoví velmi silní činitelé, kteří by mohli dosti mnoho proti válečné lichvě vykonati. Především byl by to naprosto volný dovoz všech životních potřeb. Tím by byla konkurence zvýšena a tím by musilo nastati poklesnutí cen všech životních potřeb. Druhý prostředek velmi účinný by byl, když by lid co nejvíce dbal svých konsumních družstev. Také státní moc by tato družstva musila podporovati. Tato družstva jsou kontrolována přímo svými členy a jedině v těchto družstvech je lichva nemožná, kdežto všude jinde je lichva možná a také se provádí.

Ale jak si počíná stát vůči těmto družstvům? Také zde stát vystupuje proti nim velmi krutým způsobem. Chci zde uvésti jediný příklad z Brna. Tam je veliké družstvo "Vzájemnost-Včela". Toto veliké družstvo r. 1920 mělo bilančního přebytku - v okrouhlých číslicích - 1,600.000 Kč. Téměř všechen tento svůj přebytek vrátilo družstvo ve formě dividend svým členům, takže pro reservní fond zbylo družstvu tomu 690.000 Kč. Ale nyní, slyšte, uložil stát tomuto družstvu za rok 1920 daní 760.000 Kč, tedy více než toto družstvo mohlo použíti pro své reservní fondy. Za rok 1921 žádá stát tentýž peníz a za rok 1922 polovinu, 380.000 Kč, takže za tyto 3 roky žádá stát od tohoto družstva 2 miliony korun. Myslím, že inkvisice nemohla krev ze svých obětí ždímati nemilosrdněji, než jak stát postupuje proti dělníkům a proti dělnickým družstvům v otázkách daňových.

My tedy neočekáváme od tohoto státu účinného potírání lichvy žádným zákonem, a pokud se tohoto zákona týče, díváme se naň jako na zhoršení dosud platného zákona a proto budeme hlasovati proti němu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kamelský. Dávám mu slovo.

Posl. Kamelský: Vážená sněmovno! K novelisaci tohoto zákona o trestání válečné lichvy je nutno promluviti také se stanoviska naší strany, se stanoviska především obchodnického a živnostenského. Chtějte nebo nechtějte, vykládejte věc jakkoli, zákon proti lichvě vždycky se vykládal jako zákon proti živnostníkům a obchodníkům. To bylo, řekl bych, veřejné mínění o něm a také, když docházelo k jeho použití, vždycky tímto způsobem opravdu byl vykládán a rozsudky také podle toho vypadly. Ale ovšem to, co se dělo za dobu trvání tohoto zákona, musilo vyvolati v obnictvu a živnostnictvu jediné přesvědčení a jeden mocný hlas, aby tento krutý, nespravedlivý, nemorální zákon, jak dokáži, byl zrušen.

Živnostnictvo a obchodnictvo nedovolává se jeho zrušení proto, že by chtělo nebo mělo úmysl, vystaviti občanstvo zvůli nějakých lichvářů, že by je chtělo vystaviti neomezenému zdražování všech, jmenovitě životních potřeb, nebo aby docilovalo při prodávání těchto věcí mimořádně velké ceny. Vždyť na tom, mnoho-li se prodá výrobků, jsou-li levnější, získávají právě také živnostníci a obchodníci nejvíce, poněvadž pak mohou existovati.

Nelze dnes mluviti o tom, že je potřeba ještě zákona o válečné lichvě, když vidíme, že není těch důvodů, které mohou k lichvě vésti, to jest, že není nedostatek určitých věcí, určitých potřeb, když konkurence dnes v řadách živnostnictva a obchodnictva je taková, že skutečně působí na regulaci ceny. Ale je zde jiná věc. Chci-li posuzovati a chci-li býti spravedlivý a označiti něco za lichvu, nesmím posuzovati to, zda některý výrobek, tovar nebo zboží, je dražší, než se mně zdálo, nebo zda je, dražší než byl před několika dny, nýbrž musím posuzovati, jaký kdo má při tom zisk a výdělek. A právě ti, na jichž zádech nejkrutěji se tento zákon praktikoval, tedy malí a drobní živnostníci, měli poměrně zisky malé. Musíme uvážiti, že na každém výrobku, na každém tovaru, na každém zboží je neobyčejně mnoho různých poplatků, těžká, veliká režie obchodníkova, a teprve potom, srovnáme-li a uvážíme-li všechno, co živnostník musí na veřejné potřeby přinášeti, můžeme posuzovati, zdali opravdu dopouští se lichvy nebo ne.

Ale nejlepším důkazem, že volání živnostnictva je oprávněno, je, že postupem doby, jak zákon byl prováděn, stále více a více menšily se případy, které jako lichva byly označovány, ačkoliv lid, jmenovitě proto - jak velmi trefně bylo řečeno panem referentem - že byl spolitisován, měl tendenci udávati každého, o kom se mu zdálo, že jeho ceny jsou l vyšší, než by měly býti. Přes to stále rok od roku poklesávaly případy učiněných udání, jež mohly vůbec býti vzaty do jednání úředního, soudního jako lichva.

Musíme se jménem živnostenského stavu ohraditi proti způsobu, jakým se udávání dálo.

Čekalo se u krámu obchodníkova. Jestliže přeměňoval ceny nějakým způsobem, třeba že rovnal krám a podobně, hned takovým anebo jiným podloudným způsobem byly vylákány na obchodnících a živnostnících různé prodeje a s tím se potom běželo k soudu. Hotové denunciantství, něco, co, jak jsem řekl, je nemorální, poněvadž lidé se sváděli k tomu, aby udávali.

Ale přes to, že tím způsobem bylo jednáno, shledáváme, že z těch skutečně projednávaných případů mohlo býti velmi málo, z tisíců snad jedno sto, dvě stě nebo tři sta souzeno. Ale ještě zajímavější je, že z těch případů, jež byly souzeny, ohromně malé procento bylo opravdu odsouzeno. Když bylo všechno spravedlivě posouzeno, ukázalo se, že to byla holá nařknutí, že to byla nedorozumění, že zde skutečné podstaty lichvy nebylo. Dokazuje to na příklad, že již v prvé polovici roku 1923 na 11 osvobozujících rozsudků přichází jediné odsouzení.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP