Středa 19. prosince 1923

Upozorňuji p. zpravodaje, který je přítomen, a domnívám se, že přistoupí na určitou opravu. K vládní předloze o dani z obratu je připojena jediná resoluce, která je podepsána zástupci všech koalovaných stran. V této resoluci se ministerstvo financí vybízí, aby důrazně byl připomenut vyměřujícím úřadům tamější výnos ze dne 25. srpna 1922, týkající se nesprávného zdaňování obchodních cestujících. Víme, že tento výnos nejedná o obchodních cestujících, nýbrž jedná o obchodních jednatelích, a v tom je velký rozdíl. Zdá se mi, že se zde vlastně stala tisková chyba a také Nejvyšší správní soud uznal odvislost a nesamostatnost zaměstnání ne obchodních cestujících, nýbrž obchodních jednatelů. Má-li to býti úmyslné, pak považuji tuto resoluci za špatně volenou. Je-li to neúmyslné a stalo-li se to pouze nedopatřením, prosím, aby to bylo aspoň vyjádřeno a pan zpravodaj při závěrečném slovu řekl, zda se v této resoluci míní obchodní jednatelé.

Nemáme nic proti tomu, aby byli subsumováni pod tu dispensi obchodní cestující, jako širší pojem, ale ať jsou vedle toho také ti, kterým to v prvé řadě patří, to jest obchodní jednatelé.

My jsme předložiti několik pozměňovacích návrhů. Víme předem, jaký osud je stihne. Než účelem pozměňovacích návrhů není, aby došly souhlasu většiny poslanecké sněmovny. Je vlastně jenom osvědčením našeho stanoviska čili výrazem naší vůle, jak bychom se my dívali na tuto finanční operaci.

My však také předkládáme 3 resoluční návrhy, které považujeme za nejvýše důležité a které by musili přijmouti i zástupci stran koaličních, kdyby nebyli vázáni určitými ohledy, které nejsou rázu věcného, spíše politického. Jedna z těchto resolucí se týká osvobození od daně z obratu u časopisů denních, jejichž výnos a existence nezávisí na inserci, druhá resoluce navrhuje, aby při jednání o určitých opatřeních správních byli vždy také přibíráni jako experti zástupci spotřebitelských organisací, a třetí navrhuje, aby konsumy nebyly osvobozeny od daně z obratu pouze při styku mezi konsumy, nýbrž také při styku se svým členstvem.

K novým daním jako je uhelná a cukerní, zavádíte a prodlužujete ve zhoršeném vydání, a to až do konce roku 1926, nejtíživější protisociální a protidělnickou daň z obratu, kterou se béře od úst nebo zdražuje každé sousto chleba, spotřebované v dělnické domácnosti, státem milionům lidí pracujících fysicky i duševně. Je tudíž vládní návrh nejen finančně zvrácený, ale také protistátní. Jako zástupci proletariátu československého odsuzujeme tuto vládní osnovu a co nejdůrazněji jménem komunistické strany československé proti ní protestujeme. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Horák. Dávám mu slovo.

Posl. Horák: Slavná sněmovno! Když poprvé objevila se předloha zákona o dani z obratu na našem stolku, byla nám dána útěcha, že daň ta je časově omezena a sloužiti má jako východisko z nouze. Dnem 31. prosince 1923 pozbývá zákon opět své platnosti a má býti prodloužen jako východisko z nouze nadále. Z toho je viděti, že vlastně z té nouze nevycházíme, když tuto daň prodlužujeme přes dřívější sliby. Útěcha, že daň má sloužiti jen účelům přechodně nutným, se rozplynula a zůstala hořkost. Bohužel je pravda, že nemůžeme se zhostiti této v té době nejvýnosnější, ale také nejtíživější daně, a proto hledáno musí býti takové východisko, aby se nestala tak tíživou a aby na její krutosti bylo pilováno. Nesdílím totiž názoru obsaženého v důvodové zprávě, že se následkem své všeobecnosti daň ta atomisuje na drobné částky, a tím její účinek se zmirňuje. Mám za to, že zjev ten je spíše škodlivý, protože tím přílišným drobením vzniká přítěž živnostem a obchodu, neboť zdánlivě nepatrné částky při obratu se nezapočítávají, ve velikém množství však padají na váhu, a tak se stává, že nositelem daně je obchodník a živnostník a nikoliv v mnohých případech konsument.

Z časové nám slibované omezenosti daně té stala se železná nutnost, a tu vzpomínám, že při zavedení této daně z kruhů socialistických vycházela útěcha, že tíha je přechodná a že nebude míti tudíž zhoubného účinku na kruhy konsumentské. Pánové, tato útěcha se rozplynula v niveč. Když byla snížena daň z uhlí, hledán úbytek z toho vyplývající, a když byl vypočítán, musila přiskočiti na pomoc úhrada obsažená v dani z obratu.

Obávám se, aby i při jiných zmenšených příjmech u různých daní nebylo pošilháváno opět k dani obratové a aby tato nestala se stálou okrasou našeho každoročního rozpočtu. Nemluví se totiž v důvodové zprávě o žádné omezenosti do budoucna, naopak praví se v ní, že další trvání daně z obratu a daně přepychové je za dnešních poválečných poměrů absolutní nutností nejen s hlediska státu, nýbrž též s hlediska samosprávných svazků.

Zdá se, že daň tato již v ministerstvu financí docela zdomácněla, nebo v §u 1 se praví, že pojmenování všeobecné daně z obratu a pracovních výkonů se nevžilo a široká veřejnost používá vesměs pro pojmenování této daně jen výrazu "daň z obratu".

Z toho důvodu navrhuje osnova jen zevšeobecnělé pojmenování. Je to sice pravda, ale tím nechce nositel a odpovědný činitel této daně, obchodník a živnostník, vysloviti snad nějakou líbivost, nýbrž spíše hořkost a nenávist k této nespravedlivé dani.

V některých odvětvích výrobních, zejména v oboru nábytkářském, byl již dřívější stav přepychové daně neudržitelný a účel sledovaný minul se úplně s cílem. Daň z obratu a daň přepychová jako daň spotřební, kterou měl výrobce odváděti od konsumenta státní pokladně, stala se v praksi daní výrobní, ježto průběhem doby pozbyla tato daň svého charakteru, a výrobce, chtěje svého výrobku udati, musil ji platiti ze svého. Není tajemstvím, že v oboru nábytkářském zdráhají se zákazníci platiti tuto daň, a byly časté případy, že i když jednotlivé předměty byly smluveny, zákazníci slyšíce, že k těmto cenám přistoupiti má ještě 12%ní daň přepychová, odešli tvrdíce, že u konkurence dostanou předmět ten bez daně. A kdo zná odbytové potíže v průmyslu nábytkářském, uvěří, že výrobce, chtěje prodati vůbec, odhodlá se tuto daň spíše nésti ze svého. Proto kruhy ze dřeva pracující z toho důvodu správně poukazovaly k tomu, že daň takto upravená zdaňovala nejen luxusní, ale každý solidně zpracovaný nábytek, a tak zákon ten stal se zabijákem našeho pokročilého průmyslu nábytkářského.

Upozorňuji, že takovým způsobem podporuje se přístup cizí konkurence k nám, byť se tak dělo i způsobem mnohdy podloudným, v každém případě však škodlivým pro naše výrobní vrstvy. Poškozeny jsou nejen vrstvy výrobní, ale i konsumenti, neboť znamená vybírání daně luxusní zhoršení výroby co do kusů, neboť hrubší nábytek najde spíše pole odbytu. Tím utrpí poměry, neboť za hranicemi můžeme konkurovati jen solidní prací a vkusným provedením svých výrobků. V tuzemsku trpí nábytkářství naše už tím, že zavedením dávky z luxusních bytů bylo bez toho poškozeno. Máme tu co činiti s velkou dávkou dvojnásobnou. V příkrém rozporu je všechna snaha po zvelebení a zušlechtění řemesel, neboť na jedné straně pěstujeme v naší mládeži vkus a umění k řemeslu tím, že v ústavech k tomu zřízených připravujeme ji k pokroku, na druhé straně znemožňujeme vysokými dávkami veškeren odbyt a konkurenci s cizími výrobky.

Co jsou nám platna technologická musea a co obchodní a živnostenské komory, nač vydržujeme odborné školství a učitelské síly, nač máme učňovská učiliště, proč pořádáme výstavky vzorných řemeslných výrobků a prací, proč pořádáme mistrovské kursy, když zabraňujeme všechno to krásné a pokrokové, co vštípili jsme v mysl mistra, tovaryše a učedníka, provésti v praksi pro život a zdar našeho národního hospodářství?

§ 28, podle něhož v dřívějším jeho znění mohlo se státi, že některý předmět byl by podléhal až trojnásobné dani z přepychu, byl sice pozměněn, takže přepychová daň bude placena jen jednou, a to i z takových předmětů, které při zpracování tvořiti budou jen součást výrobku. Přes to však bude záviseti na seznamu přepychových předmětů, aby krutost této daně byla aspoň z části odčiněna. Vláda sama volá po zlevnění všech potřeb širokých vrstev lidových a není myslitelno, aby, když na jedné straně dávku některou snížila, na straně druhé to vyrovnávala způsobem, který nevyhnutelně má v zápětí zdražení určitých výrobků. Hospodářské poměry naše nejsou toho druhu, abychom mohli si dovoliti tlumení naší zdatné výroby tak drakonickými dávkami, jako jsou dávka z obratu a přepychu. Jde tu hlavně o rozlišování, co přepychem je, a tu celá řada předmětů, které nám sice ještě oficielně zcela známy nejsou, ale tušiti se dají, nemají charakteru přepychu, nýbrž jsou spíše běžnými předměty denní spotřeby.

Samosprávné svazky participují na této dani 40%, jelikož při hospodárnosti obecních zastupitelstev, vyšlých z dřívějších voleb, musilo se přikročiti k jejich podpoře. Vžil se totiž princip podpor tou měrou, že vedle podpor subvenčních a družstevních, kde špatně bylo obhospodařováno, dále podpor v nezaměstnanosti, přidružily se ještě podpory obcím, následkem jejich hospodaření od pěti ke čtyřem. Doufejme, že po posledních volbách v obcích následkem jiného složení v obecním zastupitelstvu nastane jiné hospodářství a těchto podpor nebude v takovém rozsahu třeba.

Divím se jen, jak mohou socialistické strany zvednouti ruku pro daň, která představuje vzor nejtíživějších nepřímých daní a je tíživou nejen pro malé lidi, jakými jsou živnostníci a obchodníci, ale i pro konsumenty, neboť je ztělesněním všech škodlivých stránek daňového systému. (Tak jest!)

Při dani z cukru, uhlí, piva, lihu postihuje daň ta jeden artikl, po případě zdražuje se jen určitý předmět, více méně potřebný, ale všeobecná daň z obratu zdražuje všecko, co kolem sebe vidíme, a což horší jest, zdražuje to všecko hned několikráte. Víme, že všeobecný ústup od boje proti nepřímým daním nelze provésti najednou, ale systém daně z obratu přesvědčuje nás spíše o opaku toho.

Nesprávné je, že podle §§ 9 a 10 náležejí k úplatě též výkony za zabalení a obal a co zaplatil nabyvatel na daně a dávky vybírané při dodávce nebo výkonu. Obal zpravidla se stává po vyprázdnění zboží bezcenným, nebo značně méněcenným, a proto nemá býti daň z obratu z něho vybírána, neboť příčí se to zásadám zákona samého, v němž se praví, že daň z obratu vybírána má býti z předmětů sloužících denní potřebě. Vybírati daň z obratu též na výlohy balení, tedy za část režie, mělo by býti nepřípustno.

Ve vládním návrhu je pojem podnikatele nejasně vytčen. Obchodní cestující, třeba měli vzorkový sklad a měli svou jednatelskou živnost ohlášenou, nejsou v pravém slova smyslu podnikateli, jsou v určité služební odvislosti na zaměstnavateli, jsou za svou činnost odměňováni a nedosahují podnikatelského zisku, nenesou také risiko ztrát, za to také nemají eventuelního konjunkturního zisku, a proto také z těchto uvedených důvodů nepodléhají dani výdělkové, nýbrž pouze dani z příjmu. Z toho důvodu je spravedlivé, když dani z obratu podrobeni nebudou.

V §u 4, odst. c), dává se ministerstvu právo osvobozovati od daně z obratu dodávky svazů družstvům a naopak. Zde je opět zřejmá protekce a snaha podporovati družstva a dávati jim výhody, kterých se samostatným živnostníkům a obchodníkům nedostává, a opakuje se tu pověstný dvojí loket. Živnostníkům proti výslovnému nařízení předpisuje se na rok 1923 daň výdělková sazbou značně vyšší proti předchozím letům, ale svazy družstevní mají daňové výhody, o kterých se živnostnictvu ani nezdá. Toto je pro nedoplatky exekvováno a stává se to nyní zvláště trudným před vánoci, kdy na odbyt zboží a výrobků se čeká. Tu přijde exekutor a řádí způsobem, jako by dotyčný živnostník chtěl utéci a vyhnouti se placení vůbec.

Dle §u 4, odst. 16., vládního návrhu zákona jsou od placení daně z obratu osvobozeny mezi jinými také dodávky a pracovní výkony domácích dělníků, prováděné jimi samými nebo členy jejich rodin, kteří žijí s nimi ve společné domácnosti. Odstavec ten není úplný, neboť je tu vedle kategorie dělníků řada námezdně pracujících mistrů, hlavně takových, kteří pro nemajetnost odkázáni jsou po celý život do některého závodu pracovati. V praxi máme též analogický případ u lékařů, kteří platí daň z obratu a pracovních výkonů, avšak lékaři, zaměstnaní u nemocenských pokladen, jsou od této daně z obratu osvobozeni. Též u pekařů, pracujících pro erár, na př. chléb, s platem od kusu, uznána je tato činnost jako námezdní poměr, byť tu šlo o mistry. Tam, kde jde o větší příděl práce, nechtějí větší závody neoprávněným krejčím z obavy před možným poškozením svěřovati práce, také s ohledem na nepříjemnosti a zdražení spojené s přihlašováním a odhlašováním u nemocenských pokladen.

Tím vzniká mezi dělnictvem nezaměstnanost, která je paralysována tím, že mistři, obdrževší více práce, dělnictvo zaměstnávají, anebo se stává, že i dělnictvo v důsledku svého průkazu způsobilosti stává se jen proto mistry, aby práci tu obdrželo.

Tímto způsobem nenastává žádná změna v jejich životosprávě, neboť nemajíce kapitálu ani vhodných jiných podmínek k osamostatnění a tím spojeného samostatného podnikání způsobilých, zůstávají nadále v poměru námezdním, jsouce placeni od kusu, který jim k zhotovení byl dodán od podnikatele, který také daň z obratu platí.

V důsledcích toho byl pojat do vládního návrhu zákona dodatek ve znění, že"totéž platí i o mistrech, kteří obdrží k zpracování hmoty od jiných podnikatelů, jimž odvádějí hotový výrobek a zbytky zpracovaných hmot a obdrží za svou práci jen smluvenou cenu od kusu." Při tomto znění, jehož pojetí do vládní osnovy v zájmu krejčí s díkem kvituji, byl by možný dvojí výklad v praksi, neboť přední dělníci v továrnách a větších závodech titulováni jsou mistry. Proto žádal jsem v rozpočtovém výboru o jasnější znění tohoto odstavce, aby nade vši pochybnost účastni byli od osvobození daně z obratu i ti mistři, kteří podle výkladu živnostenského řádu jsou příslušníky společenstev. To státi by se mohlo, kdyby vloženo bylo před slovo "mistrech" slovo "samostatných". Ježto referent tuto okolnost podle daného slibu uvedl v důvodové zprávě, je požadavku tomuto, který je veskrze spravedlivý, vyhověno.

Daní obratovou postiženi by byli několikráte různé živnosti jako čalouníci, kožešníci, truhláři a jiní tím, že některý předmět používaný k zhotovení jiného kusu, byl před tím dani přepychové podroben, a tudíž státi by se tak mohlo opětovně při prodeji hotového výrobku.

Ač daně v té či oné formě jsou všade zavedeny, přece neznamená to slovo "daň" nikde takový strach u středních poplatních vrstev jako u nás. Výměry daňové nejsou v žádném poměru k znehodnocení naší měny, a měly by zníti v porovnání ku předválečným poměrům na šestinásobnou částku, čemuž však tak není, neboť máme případy, a to velice četné, že místo dřívější celkové částky 80 K i s přirážkami, má dnes dotyčný vyměřenou daň 3600 Kč, tedy 45násobný předpis. Ve své řeči při rozpočtové debatě zmínil jsem se o tom, že berní správa v Lounech předpisuje daň výdělkovou na r. 1923 o 100% výše než r. 1922, nešetříc výnosů ve věci té vydaných, že má brán býti ohled na zhoršené hospodářské poměry, ve kterých žijeme. Mezi tím přesvědčil jsem se, podle předložených mi platebních rozkazů na r. 1923, že v mnoha, případech byla daň z výdělku předepsána v Lounech ne o 100%, nýbrž až o 600% výše. (Slyšte!) To znamená snahu ubíti v tomto městě všechno obchodní a živnostenské podnikání a nutno učiniti těmto přehmatům přítrž.

Odpor proti dani z obratu, jakožto jedné, která nejtížívěji zasahuje do našeho hospodářského života, byl a je dosud elementární, avšak vzhledem k rozpočtu a snížení jiných daní jako uhelné a válečné prohlašuje ministerstvo financí, že bez ní nemůže se obejíti. Daň ta vedle tíživých důsledků má ještě jiné následky, spočívající v nepříjemnostech při jejím přiznávání, úpravě a vybírání. U některých živností bylo by předpisování vedlo ke zmatkům, jako u cukrářů, řezníků, zemědělců a j. Proto vyšlo z kruhů postiženého živnostnictva přání po jejím paušalování všude tam, kde to provésti lze v zájmu zjednodušení celé agendy. Paušalování to nastalo zákonem ze dne 12. srpna 1921. Třeba že paušalování neskýtá hmotných výhod, uspoří rozsáhlou měrou práci, spojenou s jejím systémem, takže dožadují se toho i kategorie jiné. Protože paušalování provésti lze od výrobce až ku spotřebiteli, je nasnadě, že tu jde o značnou úlevu jak úřadů, tak poplatníka. (Posl. Vávra: A odstranění šikanování poplatníků!) Ano! V určitých případech jde tu pouze o jediný obrat, jak tomu je u zemědělců. Paušalování provésti lze po dohodě mezi ministerstvem financí a obchodu, nebo zemědělství, při čemž slyšáni jsou zástupci směrodatných sdružení. Lze doufati, že volání po paušalování daně z obratu zasáhne v nejbližší budoucnosti i jiné četné kategorie výroby, při čemž projevuji přání, aby se interesentům těm vyšlo vstříc se strany jmenovaných úřadů.

Vládní návrh zákona vyslovuje přání se zřetelem na okolnost, že působnost daně z obratu a přepychu končí dnem 31. prosince 1923, ježto byla vždy na rok povolována, aby osnova projednána byla ve zkráceném řízení ve lhůtě nejkratší, aby tak nenastalo přerušení ve vybírání daně, a aby poplatníci byli včas informováni o prodloužení zákona. Návrh neobsahuje tentokráte termínu, který tudíž musil v rozpočtovém výboru býti stanoven a navrhuje se usnesením v koalici prodloužení této daně do konce roku 1926, což znamená, že vybírání této daně má býti zabezpečeno na tři léta.

Usnesení tomu dán také připojením bodu 11 §u 49 průchod. Vzhledem k tomu podávám pozměňovací návrh k odst. 11 §u 49, který má zníti:

"Zákon tento pozbude platnosti dnem 31. prosince 1924", tedy místo 3 léta, pouze 1 rok.

Z důvodů, že daň z obratu a z přepychu nedá se v přečetných případech, zvláště v drobném prodeji, přesunouti na konsumenta, čímž zatěžuje se beztoho značná režie u obchodů a živností, dále, že tato daň je překážkou zlevnění všech potřebných předmětů denní spotřeby, nebude klub poslanců strany živnostenské hlasovati pro tento zákon, ježto stojí na stanovisku jeho úplného odstranění. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Bobek. Dávám mu slovo.

Posl. Bobek (německy): Slavná sněmovno! Musíme-li se dnes zabývati návrhem zákona o dani z obratu a z přepychu, kterou již její tvůrce, tehdejší ministr financí dr. Engliš, označil jako daň nejnešťastněji utvořenou, děje se to jistě proto, poněvadž jste při svém bezhlavém výdajovém hospodářství pomalu dospěli k berní soustavě, která musí velmi těžce poškozovati celé národní hospodářství tohoto státu. Již při projednávání rozpočtu r. 1921 mohl jsem prohlásiti, že jste se pozvolna odchýlili od přirozené berní soustavy, jejímž středem musí býti daně přímé a z těch zas daň z příjmu, a místo toho jste dospěli k takové berní soustavě, při níž jsou základním pilířem berních příjmů daně nepřímé a zde zas mezi daněmi spotřebními daň z obratu. Taková berní soustava, při níž přímé daně mají funkci pouze daní doplňkových, jest neudržitelná, zejména tehdy, když si uvědomíme, jak taková berní soustava vyhání ceny do výše. Není tudíž divu, že se na všech stranách, zejména však také s naší strany stále znovu a znovu volá po velké berní reformě, která se už dávno chystá a kterou připravoval již zesnulý ministr financí dr. Rašín pro začátek roku 1924. Bohužel právě poslední dni nám ukázaly, že jsme od ní vzdáleni více než kdy jindy. A právě návrh, který projednáváme, který měl vypomoci tomuto státu jen v době největší finanční tísně, svědčí o tom, že máme úplnou pravdu, vyslovujeme-li tuto obavu; neboť kdežto platnost zákona právě vyprševšího vztahovala se jen na období tří let, nynější osnova nebyla vůbec terminována a teprve na návrh zpravodajův byla stanovena platnost na další tři roky.

Tato skutečnost svědčí o tom, že daň z obratu a přepychu měla se státi jistě zařízením trvalým. Tento úmysl je tím pochopitelnější, uvážíme-li, jak je tento nevyčerpatelný berní zdroj neobyčejně vydatný a jak se zejména v tomto zákoně rozšiřuje do té míry, že se o tom nemohlo sníti ani nejzarytějšímu fiskalistovi. Všechny ony slabiny dřívějšího zákona, které umožňovaly proklouznutí kličkami zákona, byly odstraněny. Hlavními směrnicemi zákona jsou úplné zachycení všech příležitostí k zdanění, zdanění dovozu, nedostatečný zřetel na vývoz, nejdalekosáhlejší zmocnění ministra financí, aby nařízením upravil nejdůležitější jednotlivé obory. Všichni oni průmyslníci, obchodníci a živnostníci, kteří se kojili nadějí, že při novelisaci tohoto zákona bude dbáno jejich oprávněných přání a stížností, jsou trpce zklamáni. Prohlédneme-li zákon a uvážíme-li, jak velmi kvapně jest projednáván, shledáme, že při jeho tvoření rozhodovaly momenty čistě fiskální, že nebylo vůbec dbáno nastřádaných zkušeností a že většina změn znamená jen hospodářské zhoršení a zostření tohoto zákona. Bylo by bývalo tudíž vhodnější, kdyby byl býval místo tohoto ukvapeného návrhu starý zákon - jakožto menší zlo - prodloužen na tři nebo šest měsíců a novela připravována po slyšení odborných činitelů, kteří o to mají zájem. Především musíme žádati, aby byl pan ministr ve všech případech, kdy zákon přenechává provedení jednotlivých ustanovení jeho volné úvaze, nucen vyslechnouti dříve zúčastněné kruhy, a to i tehdy, kdy to zákon výslovně nepředpisuje, poněvadž jinak bychom se museli obávati, že prováděcí nařízení nepřinese úlevu, nýbrž zhoršení zákonných ustanovení.

Co se týče návrhu samotného, měli bychom nejprve co nejrozhodněji odmítnouti poznámku v důvodové zprávě, že prý daň z obratu nedoléhá na širokou veřejnost tak příliš tíživě, neboť žádná daň nepůsobila tak zhoubně na tvoření cen všech nutných životních potřeb, jako tato. Myslím, že nemusím vůbec ukazovati teprve na skutečnost, že většina předmětů byla touto daní z obratu zdražena nikoli jen o 1 až 2% daňovou sazbu, jak se často tvrdívá, nýbrž že postupem práce při jednotlivých předmětech od původního stavu až k hotovému výrobku většina jich se zdražuje o 10 až 20%. Jen tolik je snad pravda, že spotřebitelé, když platí ceny touto daní zvýšené, nepociťují to tak příliš jako daň nebo státní dávku, poněvadž neodvádějí těchto platů, které na ně byly přesunuty, přímo do státního měšce. Avšak rovněž tak je pravda, že mezi spotřebiteli zavládá pro toto zvyšování cen zcela oprávněné a odůvodněné rozčilení. Bohužel toto rozčilení se neobrací proti původcům zvyšování cen, nýbrž proti obchodníkům a výrobcům, jimž se jako obětním beránkům házejí na krk všechna tato opatření, která tolik poškozují národní hospodářství. Veškeré obyvatelstvo pocítilo tudíž jakési ulehčení, když návrh zákona upustil od zamýšleného zvýšení daně z obratu, po případě od sjednocení zvýšením sazby z 1% na 2%. Tento zřejmý ústup ministerstva financí musíme přičítati jen tomu, že veškeré obyvatelstvo jako jeden muž postavilo se proti tomuto záměru. Avšak stále jest a zůstane nesrozumitelné a nepochopitelné, jak se vůbec mohlo přijíti na takovouto myšlenku, když přece jednak tato daň ohromně vynáší a na druhé straně ministerstvo zásobování se ustavičně snaží, aby ceny všech životních potřeb byly sníženy. Jest tudíž samozřejmé, že budeme podporovati všechna opatření a snahy, které směřují k snížení této daně. Z toho důvodu jsme podali návrh, který vychází vstříc přání pana ministra financí, aby byla přijata jednotná daň 1%. Kdyby snad byl tento návrh zamítnut, žádáme, aby byl rozšířen kruh oněch předmětů, z nichž se již nyní vybíralo jen 1%. Toto rozšíření se vztahuje zejména na všechny potraviny, suroviny a polotovary všeho druhu. Jako zvlášť tíživou pociťujeme v tomto zákoně skutečnost, o které jsme se již zmínili, že se totiž vládě poskytuje tak dalekosáhlé zmocnění při provádění jednotlivých částí tohoto zákona. Tak čteme již v § 1, odst. 1 zákona, že rozhodnutí otázky, které dodávky a výkony jest považovati za tuzemské, což má důležité následky, ponechává se nařízení a tím se to odnímá vlivu zástupců lidu. Nové jest ustanovení odst. 2 §u 1; podle něho také dovoz je podroben dani z obratu. Avšak také zde podléhá toto ustanovení nařízení, které stanoví případy, kdy se ho má použíti. Podle fiskálního ducha, který vane celým tímto zákonem, musíme se domnívati, že tyto výjimečné případy náležejí k zvláštnostem a proto usilujeme o to, aby ona ustanovení, která brzdí dovoz a způsobují tudíž drahotu, byla z návrhu odstraněna. Také odst. 4 §u 1 byl rozšířen tak, že to naprosto neprospěje jeho pochopení. Jako již v posledním návrhu bylo provedení tohoto odstavce zůstaveno zvláštnímu nařízení, které však nikdy nebylo vydáno, žádáme rovněž, aby byl tento odstavec škrtnut. Naproti tomu nenacházíme v § 4 ustanovení, aby by vzat zřetel na osvobození rozhodně ztrátových obchodů, a to tím spíše, že poplatník musí v době klesající cenové tendence prodávati své výrobky hluboko pod výrobní cenou. Navrhli jsme tudíž, aby v případech, kdy prodavatel může řádně prokázati svoji ztrátu, byl osvobozen od daně z obratu. Avšak přímo nepochopitelné jest ustanovení § 8, odst. 8, podle něhož mají dědicové při neodevzdaných pozůstalostech ručiti nejen za daně, které z jakéhokoli důvodu před tím nebyly zaplaceny, nýbrž také za peněžité tresty, které byly zůstaviteli uloženy. Toto ustanovení je tak nestvůrné, že navrhujeme jeho škrtnutí. Velké potíže a svízele způsobil § 12, v němž se mluví o přesunutí daně, a to tím spíše, poněvadž tato nyní ještě spletenější otázka je už dočista nejasna. Abychom zjednali jasno o tom, má-li se daň účtovati zvláště, dali jsme tomuto paragrafu přesné nové znění v tom smyslu, že stanovíme zásadu odděleného účtování s výjimkou v drobném prodeji. A tak bychom měli ještě řadu ustanovení, proti nimž se musíme co nejrozhodněji ohraditi, kdyby krátkost řečnické lhůty neznemožňovala tuto kritiku. Proto jen ještě několik slov o dani z přepychu. Také zde shledáváme, že nebylo dbáno ani nejskromnějších přání a že bylo také upuštěno od snížení daně z 12 na 8%, jak jsme očekávali. Ba naopak, skutečnost, že dosavadní seznam předmětů podrobených dani z přepychu má býti značně rozšířen, svědčí o tom, že daň bude dokonce značně zvýšena. Tak bude celý ten zákon veškeré naše národní hospodářství neobyčejně zatěžovati. Musíme tudíž důrazně žádati, aby seznam předmětů podrobených dani přepychové, který se připravuje, byl důkladně přepracován. Tento prozatímní seznam obsahuje tolik protismyslných ustanovení, že se máme domnívati, že těm, kdož jej sestavovali, jest výdělečný život naprosto cizí a že proto, jak se zdá, ani sami nepojímají návrh vážně. Proto byly s několika stran podány resoluční návrhy k připravovanému seznamu a my doufáme, že budou aspoň od pana zpravodaje doporučeny k přijetí, poněvadž zde běží pouze o několik přání. Také pokud se týče terminování zákona podali jsme návrh, aby měl platnost do konce ledna 1924. Chceme tím poskytnouti většině příležitost, aby již v nejbližší době uvažovala o tom, jak by bylo lze zákon zmírniti nebo v brzku odstraniti. Máme ovšem málo naděje, že tomuto našemu přání vyhovíte. Neboť pokud jsme mohli za dosavadního jednání o tomto zákoně poznati, nemáte, jak se zdá, jiného přání, než aby tento tak neobyčejně vydatný zdroj berní byl zachován na věčné časy a zdaleka se vyhýbáte jakémukoli zmírnění a snížení této daně. A mimo to když jsme slyšeli prohlášení kol. Buřívala v rozpočtovém výboru, že tento návrh jest plodem zdlouhavého a obtížného kompromisu a nelze na něm tudíž ničeho měniti, tu jest již předem jasno, že naše zcela věcné a o zájem a blaho lidu a státního hospodářství pečující návrhy budou neodvratně putovati do téhož hromadného hrobu, jako všechny ostatní dřívější návrhy. Samo sebou se rozumí, že musíme co nejdůrazněji protestovati proti takovému zahanbujícímu a každé řádné parlamentní zvyklosti se příčícímu jednán a rovněž tak se zcela připojujeme k protestům všech řečníků, kteří mluvili již dříve. Byl by tudíž svrchovaný čas, abyste upustili od způsobu, jakým jste v posledních dnech projednávali a přijímali tak důležité zákony a abyste dbali pokynů těch, kdož bez jednostranných fiskálních zájmů mají na mysli zdar veškerého národního hospodářství. Poněvadž se zdá, že jste toho ještě velmi vzdáleni a mimo to tento návrh odporuje všem spravedlivým a sociálním berním zásadám, nezbývá nám nic jiného, než hlasovati proti návrhu. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem jest pan posl. Stenzl. Dávám mu slovo.

Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Není snad již ani zapotřebí mluviti obšírně k vládnímu návrhu o dani z obratu a přepychu, když již schválením státního rozpočtu před několika dny a zároveň povolením více než 1.5 miliardy korun prodloužení zákona o dani z obratu a přepychu na r. 1924 bylo hotovou věcí. Jak znám většinu této sněmovny, žádná z těchto stran nebude hlasovati proti, jak o tom svědčí také nedostatek zájmu, který se zde projevuje při projednávání tohoto zákona, pronikajícího až ke kořeni hospodářství nejrůznějších povolání a stavů. Již tím, že byl schválen rozpočet, stal se tento zákon hotovou věcí a dnes má tato sněmovna vyříditi vlastně jen jakousi formalitu.

Důvodová zpráva k tomuto návrhu praví, že když byl vydán zákon o dani z obratu a přepychu, stalo se to jen z přechodné nutnosti, která však předčila všechno očekávání, dobře se osvědčila a nyní se z ní stala nejvýnosnější daň státní. Beze všeho to připouštím, poněvadž se tím v širokých vrstvách obyvatelstva otvírají zdroje příjmů, mám však při tom určitou domněnku, že výnos této daně, která tak těžce doléhá na obchod a živnosti, bude daleko větší než 1.5 miliardy. Německý lid ví, že každý stát potřebuje peněz pro svoji domácnost, než již se to zvolna proklubává, ano mohli bychom to skoro již tvrditi, jak se užívá větších výtěžků daní, které jsou právě z německých území všemi prostředky vyždímávány, že se to rovná hotové robotě, totiž že se jich užívá způsobem, který neodpovídá ani ústavě, ani zákonu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP