Úterý 11. prosince 1923

 

Začátek schůze v 1 hod. 15 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

224 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal; za ministerstvo soc. péče min. rada dr. Brablec, odb. rada dr. Stern, min. taj. dr. Rosenkranz; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.

Předseda: Zahajuji 240. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem dodatečně na včerejší jakož i na dnešní a zítřejší schůzi posl. Svobodovi; na dnešní schůzi posl. dr. Medveckému; na dnešní a zítřejší schůzi posl. Zavřelovi a posl. Pastyříkovi vesměs pro neodkladné zaměstnání; na tento týden posl. dr. Jurigovi pro nemoc v rodině.

Lékařské vysvědčení předložil poslanec Röttel.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru rozpočtového posl. R. Fischera za posl. Pohla; do výboru zemědělského posl. Leibla za posl. Uhla; do výboru soc.-politického posl. Hausmanna za posl. Pohla.

Předseda: Došly některé spisy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Adámka a druhů ministru vnitra, proč nejsou vypisovány volby obecní v Rohozné u Poličky,

posl. Adámka a druhů ministru školství a nár. osvěty o odstranění správce školy Františka Vítka v Horkách z učitelského úřadu,

posl. R. Bergmana, Maška a druhů ministru zemědělství o zmírnění agrární krise,

posl. R. Bergmana, Maška a druhů ministrům vnitra a zemědělství o pustošení obecních lesů,

posl. R. Bergmana, Maška a druhů vládě o provedení zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n., jímž se stanoví zásady jazykového práva v republice Československé,

posl. R. Bergmana a druhů ministru železnic o postupu při nesprávném vyvlastňování vlečky Lounské rolnické akciové rafinerie v Tuchoměřicích pro státní cukrovar ve Zvoleněvsi.

Předseda: Ke konci včerejší 239. schůze rozdán byl tiskem vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb. z. a n., o dopravních daních (tisk 4352).

Přejdeme k pořadu schůze, a to k odst. 1, jímž je:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4323), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 4342).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Langr, za výbor rozpočtový p. posl. R. Chalupa.

Uděluji prvému zpravodaji - za výbor soc.-politický - p. posl. Langrovi slovo.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Soc.-politický výbor projednával vládní návrh zákona tisk 4323, jímž se prodlužuje účinnost zákona z 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., o podporách nezaměstnaných, a usnesl se doporučiti slavné sněmovně předlohu ke schválení.

K tomuto usnesení vedly soc.-politický výbor současné poměry hospodářské. Průmysl republiky Československé nepřekonal dosud krisi, v níž octl se r. 1921 a která měla ovšem za důsledek velikou nezaměstnanost dělnictva. Veliká nezaměstnanost dělnictva přiměla tehdy vládu k tomu, aby předložila návrh zákona o podporách nezaměstnaných, aby alespoň částečně zmírněna byla bída těch, kteří bez vlastní viny byli práce zbaveni.

Příčiny, které vedly k uskutečnění tohoto zákona, dosud trvají; je tudíž přirozeno, že vláda žádá, aby zákon, jehož působnost končí koncem tohoto roku, byl prodloužen. Nezaměstnanost v roce 1923 jevila se takto: 1. ledna 1923 bylo podporováno státem přímo 122.307 mužů a 53.392 ženy, dohromady 175.699 osob. 15. dubna bylo podporováno přímo státem 102.454 mužů a 41.899 žen, úhrnem 144.353. Nepřímo prostřednictvím závodů bylo podporováno 15. dubna 22.031 mužů a 26.605 žen, úhrnem i s těmi, kteří byli podporováni přímo státem, 192.989 osob. 15. ledna bylo podporováno úhrnem - tedy přímo státem i nepřímo prostřednictvím podniků 281.965 dělníků. 15. srpna bylo podporováno úhrnem již pouze 94.666 dělníků. Z toho je vidno, že tendence nezaměstnanosti byla sestupná až do konce měsíce srpna, kdežto v měsíci říjnu jeví se již slabý vzestup, takže můžeme směle říci, že v měsících zimních bude nezaměstnanost daleko větší nežli se nám jeví v měsících letních. Konečně zkušenost let minulých mluví zřetelně, že se vzrůstem nezaměstnanosti v měsících zimních musíme počítati.

Vládní návrh žádal prodloužení zákona na dobu do konce června 1924 a byl také většinou v soc.-politickém výboru přijat. Vláda s ohledem na lepšící se situaci našeho průmyslu se domnívá, že nezaměstnanost v letních měsících 1924 poklesne do té míry, že bude možno uvésti v život zákon o příspěvcích státu k podpoře nezaměstnaných podle vzoru gentského. Do jaké míry budou předpoklady vládní splněny, nelze předvídati. V těch věcech mohou býti různé názory.

Soc.-politický výbor přijal požadovaný termín v tom přesvědčení, že nesplní-li se mnou uvedené předpoklady, bude míti slavná sněmovna možnost prodloužiti zákon opětně na potřebnou lhůtu. V debatě soc.-politického výboru o projednávané předloze zákona bylo vysloveno několik stížností do provádění zákona o podpoře nezaměstnaných. Někteří z pánů si stěžovali na příliš tvrdé provádění hlavně §§ 12 a 3 citovaného zákona, zvláště pokud se týče obchodních pomocníků a kancelářských sil. Výbor soc.-politický vyslovil přání, aby zákon po této stránce byl vykládán příslušnými politickými úřady liberálně.

Výbor soc.-politický doporučuje slavné sněmovně, aby vládní návrh o prodloužení zákona o podpoře nezaměstnaných přijala a dala mu ústavní schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu posl. R. Chalupovi.

Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Zákon o podporách v nezaměstnání není pro dělníka ideálem. Dělník chce práci, ne podpory, neboť podpory nikdy nemohou nahraditi mezd pravidelného zaměstnání dělníkova, ač státní pokladnu velmi značně zatěžují. Při prodloužení zákona o podporách v nezaměstnání mělo by býti spíše uvažováno hlavně o příčinách nezaměstnanosti, bylo by potřebí uvažovati o tom, zda dnes hromadná nezaměstnanost je zjevem přechodným a zdali doba trvání nezaměstnanosti mohla by býti naší úsilovnou prací v průběhu jejím zmírněna. Tu nutno především zdůrazniti, že dnešní hromadná nezaměstnanost jest zjevem přechodným. Ovšem míra její není všade stejná. Počítáme s tím, jako státy ostatní, že tato hrozná sociální nemoc bude zmírněna. Není ovšem správné, aby dnešní hromadná nezaměstnanost byla přičítána jen důsledku světové války a aby příčiny její byl jen ty, které dosud nezaměstnanost pravidelně vyvolávaly.

Přicházíme tu hned k za jímavému zjevu, valně se lišícímu od krisí dřívějších. Dřívější krise vznikaly nadvýrobou při na sycených potřebách. Krise nynější z valné části jsou podstaty jiné. Především je zde obrovské množství neukojených hospodářských potřeb, ale nemohou býti ukojeny, protože na jedné straně životní potřeby jsou předraženy, na druhé straně u spotřebitelů není prostředků poklesem důchodů stlačením mezd nezaměstnanost úplně nebo částečně odstraniti a tak spotřeba musí býti omezena na minimum. Východiskem může býti jedině snížení cen těch potřeb, jež při zvýšené potřebě a při menším obratu udržují zisky producentů, ale tak zvyšují výrobu, čímž do jisté míry paralysují nezaměstnanost. To platí stejně pro trh domácí jako vývoz. Ba tam daleko více, poněvadž na udržení vývozu spočívá existence našeho v mnohých oborech přeprůmyslněného státu.

Výkazy o nezaměstnanosti přímo ukazují na průmyslová odvětví, jež mohou býti uzdravena jedině vývozem. Není bez příčiny, že na prvém místě největší nezaměstnanost jeví se v oboru textilním Tak vidíme r. 1922, že 15. září 39·2% všech nezaměstnaných byli textilníci, 15. října 39·9%, 15. listopadu 38·2%. Na druhém místě největší nezaměstnanost jeví se r. 1922 v oboru kovoprůmyslovém. Tak 15. října jest 13·7%, 15. listopadu 12·3% a v prosinci 13·5% kovodělníků ze všech nezaměstnaných. Obě tato důležitá průmyslová odvětví není možno ochrániti jen celními závorami neboť to by sice znamenalo vyloučiti konkurenci cizí, ale nezpůsobilo by zvýšení produkce domácí, jež při drahotě výrobků jest omezena a také touto drahotou přímo produkce domácí vylučuje se trhů cizích. Bylo by třeba přezkoušeti celní tarify a zjistiti, zda ochranné tarify skutečně nechrání nezaměstnanost a zda povolovací řízení jsou skutečně to, co naší produkci pomáhá k větší zaměstnanosti. Stát vlastním podnikáním může nezaměstnanost jen zmírniti, nikoliv odstraniti. Stát sám v této věci vykonal mnoho. Připomínám především zákon o stavebním ruchu, podnikání, jež stát sám vykonává, dále podporu stavebních živností, ač právě zde je viděti, že tato podpora nebyla tak účinná, jak by bylo potřeba. Vidíme, že ve stavebních živnostech je právě jedna z největších nezaměstnaností. V roce 1922 15. října bylo 2·7%, 15. listopadu 4·3%, 15. prosince 1922 dokonce 6·5% všech nezaměstnaných dělníků stavebních. Toho je si všeho státní správa vědoma, jak tomu nasvědčuje aspoň snaha po ulehčení všech břemen, které naše průmyslové podnikání stěžují na př. prominutí nebo snížení zákonných dávek. Nejsou to oběti malé, ať jen připomeneme obmýšlenou slevu na dani uhelné, která má býti snížena na 10%, dále snížení daně dopravní ze 30 na 15%, snížení daně z vodní síly, dále úlevy, které byly poskytnuty při fusích podniků, § 32 zákona o přechodném hospodaření obcí i jiných více. To jsou úlevy, které jdou přímo do set milionů. Máme však vážné obavy, že tyto oběti zůstanou marny, jakož i další a tíživé oběti na mzdách dělníků.

Sleva produktivních nákladů měla by se projevovati především v ceně životních potřeb a tyto životní potřeby měly by klesati, konsum domácí měl by se zvýšiti, vývoz měl by stoupnouti a nezaměstnanost klesati. Než právě na tyto tak pěkné věci u nás čekáme dosud marně. Úleva se ještě v žádném směru nejeví, a oběti, které zde jsou přinášeny státem a na druhé straně dělníky, pohlcuje produkce a obchod nejen na škodu státu a konsumentů, nýbrž také na škodu skutečných vyrabitelů, neboť tyto oběti nejsou darem, nýbrž jsou do jisté míry závodním kapitálem pro zvýšení produkce, pro vývoz, uschopnění konkurence.

Tuto průmyslovou produkci je nutno ovšem podporovati také nutnými kroky politiky zahraniční. Chceme-li vyvážeti, musíme hleděti k tomu, abychom my také dovolovali a trpěli dovoz. Zdá se, že po vyřešení aspoň částečném sporu s Poláky o Javorinu nastává klidnější období v soužití státu republiky Polské a republiky Československé, a že to bude míti příznivý vliv na další uspořádání hospodářských poměrů. Ale naše úsilí musí jíti dále. Já zde připomínám, že fašistická Italie uzavírá smlouvy s komunistickým Ruskem a žádným způsobem se neobává uznávati je de jure. Snad tento příklad povzbudí některá nesmělá srdce a váhavé mysli také u nás. My jsme sice částí bývalého Rakouska, ale přece jen bychom neměli v tradicích Rakouska jíti tak věrně, abychom přicházeli vždy naposledy a pak pravidelně pozdě.

Vím, že mnozí z těch, kteří dnes zvednou právě pro projednávanou předlohu ruce, budou hlasovati neochotně a ve svém tisku budou otevřeně psáti proti podpoře v nezaměstnanosti. Ale ti nechť si uvědomí, že za to co jsem uvedl, jsou na prvním místě vinni ti, kteří dnes nezaměstnanost podporují, ba ve velkém jí vyrábějí. Očekáváme, že státní správa přesvědčí podnikatele, že je na nich dnes řada, aby nadbytečná celní ochrana byla odbourána, neboť byla-li tato ochrana dříve tísnivá, stává se za dnešních poměrů přímo neoprávněnou a škodlivou. Nezaměstnanost stává se čím dále tím více důsledkem daleko vážnější hospodářské choroby, totiž zmáhajícího se konservatismu, pohodlnosti, nepodnikavosti v průmyslu a obchodu. 

Musím připomenouti, že nejsme ochotni těchto nectností platiti na jedné straně obrovskými obětmi státu, konsumentů a utrpením nezaměstnaného dělnictva. Nechť dnes nikoho nemate snad přechodný pokles nezaměstnanosti. To je přímo důsledek ochromení průmyslu německého. Ale my si musíme ujasniti, že za nedlouho Poruří ožije a tím přímo konkurenční schopnost Německa zase v plné síle vyvstane. To znamená, jestliže my nebudeme konkurence schopnější, že ztratíme trh německý a tím také trhy, které dnes byly Německem vyklizeny. Jsme si úplně vědomi, že za dnešních výrobních řádů soukromokapitalistických nezaměstnanost bude vždy občasným zjevem, ale přáli bychom si v těchto neurovnaných poměrech, aby byla aspoň zjevem občasným a nikoliv stálým. Chceme, aby hospodářské poměry byly u nás konsolidovány na tolik, aby mohl konečně přijíti v platnost zákon z 19. června 1921, č. 267, o státním příplatku v podpoře nezaměstnání dle vzoru genfského.

Za daných okolností je stejně prostým příkazem spravedlnosti jako politické nutnosti, aby zákon o podpoře v nezaměstnanosti byl prodloužen. Úhrada na provádění tohoto zákona je preliminována v roce 1924, kap. XXI. Ministerstvo sociální péče, v tit. 5, § 4.

Doporučuji tento návrh zákona posl. sněmovně ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Měli bychom teď přikročiti k debatě. Podle usnesení předsednictva navrhuji však, aby se sloučila rozprava o tomto a o následujícím odstavci pořadu, kterým jest zpráva výborů soc. politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4324), jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných (tisk 4341).

Presidium to navrhuje z toho důvodu, poněvadž obě tyto osnovy vnitřně organicky spolu souvisejí. Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly).

Není jich. Dám tedy ihned referovati o 2. odstavci pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výborů sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4324), jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných (tisk 4341).

Zpravodaji jsou tíž páni poslanci: za výbor soc.-politický pan posl. Langr, za rozpočtový p. posl. R. Chalupa.

Uděluji prvnímu zpravodaji poslanci Langrovi slovo.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Finančním zákonem na rok 1923 preliminováno bylo 75 mil. Kč na provádění zákona o podporách v nezaměstnání. Obnos tento však nestačil a bylo nutno povoliti dodatečný úvěr v obnosu 100 mil. Kč a dále zákonem ze dne 4. července 1923 dalších 220 mil. Kč. Nezaměstnanost v roce 1923 byla však tak veliká, že ani tento obnos nestačil uhraditi vydání ze zákona o podporách v nezaměstnanosti vzešlá, takže vláda byla nucena obrátiti se na parlament s novou předlohou zákona na opětovné povolení úvěru v částce 140 mil. Kč.

Výbor soc. politický pojednal o této vládní předloze a po uvážení současné, dosud značné nezaměstnanosti uznal důvody vládního návrhu zákona za správné a usnesl se doporučiti slavné posl. sněmovně předlohu ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Udělují slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu posl. R. Chalupovi.

Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno! Předloha o dodatečném úvěru k podpoře nezaměstnaných je přímým a nutným důsledkem platného zákona o podpoře v nezaměstnání a také ovšem úkazem mimořádné těžké průmyslové a obchodní krise, jež vyžaduje daleko větších nákladů, než jaké byly preliminovány na tyto potřeby roku 1923. Původní úhrada byla preliminována v rozpočtu ministerstva sociální péče v kap. XXI, tit. 5, § 4 částkou 75 mil. Kč. Ale již 4. července byli jsme nuceni ucházeti se o značný dodatečný úvěr 218 mil. Kč. Než těchto 293 mil. Kč bylo vyčerpáno již koncem července, takže koncem srpna jevilo se neuhrazených 21 milionů. Není tedy od měsíce srpna až do konce roku 1923 na výplatu podpor v nezaměstnání úhrady.

Potřeba, kdybychom odhadovali ji podle potřeby na výplatu podpor v nezaměstnání v srpnu 1921, činila by asi pětinásobek 20 1/2 mil. Kč, tedy to znamená asi 102 1/2 mil. Kč. Zkušenost nás však učí, že nezaměstnanost v měsících podzimních, říjnu až prosinci, pravidelně stoupá. Je tedy nutno ucházeti se o úvěr větší, a v tomto případě podle předlohy uchází se vláda o úvěr 140 mil. Kč. Opatření tomu není možno se brániti. Je důsledkem nejen platného zákona psaného, ale je daleko více důsledkem zákona nepsaného mravní povinností podporovat slabé a odklizovat nezaviněnou sociální bídu.

Mnozí z pánů kolegů pozastavují se nad značnou částkou 433 milionů Kč, jichž si podpory v nezaměstnání vyžadují do konce roku 1923, považují tento náklad za neproduktivní a volají po zaměstnání na potřebných nouzových pracích. Myslím, že taková mínění, třeba dobře myšlená, přechází skutečnost. Stát na práce investiční věnoval za 4 léta obrovskou částku 4·6 miliardy Kč. Také země, okresy a obce již ve vlastním svém zájmu podnikaly práce nouzové a jistě náklady s touto činností spojené dosahují několika set milionů. To však nikterak nestačí z jednoduché příčiny, že na produktivní náklady v té výši, jak bychom potřebovali, jsme si v Československé republice nevydělali. Fakt, že je vyloučeno z práce půl milionu lidských sil, prostě přivádí skutečnost, že se nevyrábějí nové hospodářské statky, a to je snad právě ta částka, které se nám k produktivnímu hospodaření nedostává. Krátce, nemožnost produktivně zaměstnati je příčinou a základem nezaměstnanosti. Odstraniti tuto příčinu není možno pouze přáním. Příčina vězí v našich anarchistických výrobních řádech, jež teprve světová válka v úplné nahotě nám ukázala. Nezaměstnanost není zvláštností Československé republiky. Ona je průvodním zjevem všech evropských průmyslových států. Vyplácení podpor v nezaměstnání není žádným dobrodiním, nekonáme zde žádného milosrdenství, je to praktickým příkazem hospodářské politiky zachovati produktivní síly uvnitř tohoto státu.

V tomto přesvědčení konám svou povinnost, když doporučuji Národnímu shromáždění návrh zákona na povolení dodatečného úvěru 140 milionů na podporu v nezaměstnání ku schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji společnou rozpravu o obou předlohách.

Ke slovu jsou přihlášeni na straně "proti" pp. posl. Roscher, Toužil a Patzel; na straně "pro" p. posl. R. Bergman.

Sděluji, že k odstavcům 1. a 2. pořadu dostavil se v zastoupení vlády za ministerstvo soc. péče min. rada dr. Brablec, odb. rada dr. Stern a min. taj. dr. Rosenkranz.

Po usnesení presidia navrhuji řečnickou lhůtu 25 minut. Je snad proti tomuto námitka? (Nebyla.)

Námitek není, návrh můj je přijat.

Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému na straně "contra", jímž jest p. posl. Roscher.

Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno! Vláda uveřejnila v měsíci říjnu statistiku, která má uvésti skutečný stav nezaměstnaných. V této statistice se uvádí: 56.900 úplně nezaměstnaných dělníků, kteří jsou podporováni přímo státem a kterým jest se starati o 51.300 členů rodin; dále se v této statistice konstatuje, že prostřednictvím podnikatelů se podporuje 35.200 částečně nezaměstnaných s 21.000 členy rodin provozem podniku. Pozorujeme-li tyto číslice, které statisticky zjistilo ministerstvo sociální péče, musili bychom se vlastně domnívat, že jsme překonali nejtěžší dobu hospodářské krise, kdyby tato čísla vládní statistiky uváděla opravdu skutečný obraz našich nezaměstnaných. Tomu však není tak. Statistika, kterou vydává vláda, zahrnuje pouze všecky dělníky, kteří jsou skutečně podporováni, a vylučuje všecky dělníky, kteří jsou sice dosud bez práce, jimž se však nedostává od státu žádné podpory. Proto nesouhlasí tato statistika vlády o stavu nezaměstnanosti se skutečnými poměry. Statistika tato nepodává jasného obrazu, tato statistika klame na venek a šálí veřejnost o skutečné bídě a skutečné nouzi nezaměstnaných vůbec.

Jest velmi těžkým zjistiti až do posledního všechny nezaměstnané v celé republice. Pokusili jsme se však v několika okresích, nikoli v největších okresích průmyslových, nýbrž v prostředních okresích průmyslových, zjistiti kolik nezaměstnaných dostává podporu v nezaměstnanosti a kolika nezaměstnaným se od státu nedostává žádné podpory. Provedli jsme na př. v měsíci listopadu v Šumperku takovou statistiku. Tato statistika skýtá tedy takový obraz: u textilních dělníků zjistili jsme 370 podporovaných a 323 nepodporovaných; u sklářského dělnictva 41 podporovaných, 70 nepodporovaných, v oboru papírnictví 138 podporovaných, 201 nepodporovaných, kovodělníků 212 podporovaných, 320 nepodporovaných, cihlářských dělníků 49 podporovaných, nepodporovaných 22, dělníků na pilách 87 podporovaných, nepodporovaných 166, ve výrobě zápalek dělníků 6 podporovaných, nepodporovaných 31, dělníků v rafineriích 10 podporovaných, nepodporovaných 41, stavebních dělníků 6 podporovaných, nepodporovaných 39, z obchodního personálu 37 podporovaných, nepodporovaných 30, v jiných povoláních podporovaných 203, nepodporovaných 563. Z toho vyplývá, že máme v okresu šumperském 2955 úplně nezaměstnaných, z nichž skutečně pouze 1149 dostává podporu. Tedy přibližně skoro dvě třetiny nezaměstnaných nedostává od státu žádné podpory.

Tento obraz, který vidíme zde v Šumperku, můžeme zjistiti téměř všude, ve všech průmyslových okresech, že při nejmenším dvě třetiny nezaměstnaného dělnictva jsou z podpory vůbec vyloučeny. Poukazujeme-li na to a žádáme-li, aby všichni nezaměstnaní měli právo na podporu, pokud nezaviněně přišli o práci a pokud jejich živobytí je ztrátou pracovního místa ohroženo, prohlašuje se nám vždy s míst vládních, že si v německých okresech nemáme naprosto nač stěžovati, že nemáme příčiny k steskům, jelikož se v německých okresech platí mnohem více na podporách nezaměstnaným nežli v českých okresech, poněvadž si úředníci v německých okresech počínají mnohem liberálněji nežli úředníci v českých okresech, a že stav nezaměstnaných je dosud právě proto tak značný, poněvadž se postupu je tak liberálně a protože se zákon tak příznivě vykládá. Ale jak je tomu vlastně? Je vskutku pravda, že německé okresy a dělnictvo v německých okresech dostává neb dostalo více podpor v nezaměstnanosti?

Především nutno konstatovati, že německý průmysl je stěsnán v okrajových územích státu, že průmysloví dělníci nemohou již dnes, jak tomu dříve bylo, velkým dílem přejíti do Německa, nýbrž že jsou nuceni zůstati v ze mi a že nacházejí stěží možnost práce tam, kde byli v práci. Není také žádné možnosti, aby tito dělníci mohli pracovati v zemědělských podnicích. Na druhé straně vidíme, že se možnost povznesení průmyslu, možnost vývozu našich průmyslových výrobků tak zmenšila, že byl vývoz silně omezen. Po celou dobu - budiž to i zde otevřeně konstatováno

prováděla se v tomto státě hospodářská politika, která se nevztahovala na stejné nakládání s průmyslem a jeho dělnictvem (Souhlas na levici.), v tomto státě děl se pokus prováděti hospodářskou politiku, kterou se jedněm více nadržovalo a druzí se více zanedbávali. To vedlo k tomu, že velká část dělnictva v německých územích zůstala bez práce. Totéž vidíme, jde-li o státní dodávky. Potřebujeme jen projíti zprávou rozpočtového výboru. Najdeme tam, že se české firmy při dodávkách, obzvláště pro železnice, mnohem lépe zaopatřují nežli německé firmy a němečtí dělníci.

Pravíte-li stále, že naše číslice nezaměstnaných je tak velká, budiž zde jednou také otevřeně konstatováno, že jsme po celou tu dobu neměli možnosti, abychom německé dělníky tak umístili, jak to bylo možným Čechům.

Mám zde oficielní zprávu, pocházející z kanceláře českých legionářů při ministerstvu národní obrany, a v této zprávě se uvádí, že bylo dosud 33.693 legionářů zaopatřeno ve státní službě, že bylo dále 4058 legionářů zaopatřeno v soukromých podnicích, že se mohlo 6100 legionářů ponechati v činné službě vojenské a nevím ani, kde všude ještě byla možnost zaopatřiti celou řadu těchto lidí. Uvádíme-li to, nečiníme to snad proto, že bychom nepřáli legionářům pracovního místa. Uvádíme to jen proto, abychom vyvrátili tvrzení, že počet nezaměstnaných v německém území je větší, poněvadž se tam zákon liberálněji vykládá. Ve skutečnosti je tomu tak, že jsme nemohli v německém území nezaměstnané umístiti. Naopak, kde bylo nějaké místo, na to se dostal velmi často český legionář nebo někdo jiný. To je ne méně než 43.851 lidí, kteří byli zaopatřeni ve státní a soukromé službě jakož i u vojska, a je jich snad ještě několik desettisíců, kteří nebyli ani zjištěni, kteří však rovněž mohli dojíti zaopatření. To je nejlepším důkazem. Kdybychom byli také mohli 50.000 nebo 100.000 lidí ze svých nezaměstnaných umístiti, byl by i počet nezaměstnaných v německém území značně menší. Je proto nesprávné a klamné tvrdí-li se, že se v německých územích udělalo pro nezaměstnané více nežli v českém území.

Vidíme dále, že nyní je pouze jeden vývoz v tomto státě v plném rozkvětu, je to vývoz našich strojů. Bylo již jednou před delším časem jedním ministrem řečeno, že se musíme zaříditi na to, že se náš průmysl zmenší, a různé kruhy v tomto státě, strany a jednotlivci pracovali skutečně k tomu a nasadili vše, aby toto zmenšení přivodili, aby rdousili vývoz našeho průmyslu. Chci sděliti pouze z libereckého průmyslového obvodu, že tam letos ne méně než 45 firem požádalo o dovolení, aby směly větší či menší část strojů vyvézti do jiných států a zříditi tam průmyslové podniky. A to, co vidíte zde v libereckém okresu, to můžete pozorovati ve všech průmyslových územích, jež mají dnes pouze jeden vývoz, který plně kvete, totiž vývoz strojů; ale na druhé straně zůstávají dělníci zde a nemohou nalézti žádného zaměstnání. Pokusili jsme se vládní místa upozorniti na to, co se má činiti, aby se těmto zbylým lidem, pro něž není již pracovního místa, poskytlo zaměstnání. Všude jsme mluvili k hluchým. Nikde se ničeho pro tyto nezaměstnané neučinilo, nic se nepodniklo, aby se jim zajistilo pracovní místo. Bylo by důležito, aby se zástupci ministerstva obchodu a také zástupci ministerstva sociální péče zašli ven do podniků a se podívali, jak podniky pracují. Takové podniky jsou mnohdy jako hřbitovy, jsou podniky, v nichž jen tu a tam je stroj v chodu, kdežto většina jich stojí; máme podniky, v nichž se snad pracuje s 80, 90 nebo 150 dělníky, kdežto dříve tam bylo tisíc dělníků. Stupeň zaměstnanosti se ovšem poněkud zlepšil, je však ještě pořád mnohem méně dělníků v našem průmyslu zaměstnáno nežli před krisí, a bylo by jednou z největších a nejdůležitějších otázek a problémů pro všechny, kdož to s dělnictvem vážně myslí v tomto státě, hledati prostředky a cesty, kterak by se mohl opatřiti vyplácející se výdělek těmto dělníkům, kteří nezaviněně přišli o místo. A tu vidíme, aniž by vláda a úřady se o to staraly, na celé čáře takový stav, že podnikatelé nedbají žádného zákona a neustále bez povolení pracují s dělníky, které zaměstnávají přes čas, kdežto venku čekají sta dělníků bez práce a žádají zaměstnání. Podnikatelé využívají tohoto stavu, pracují přes čas, a pokuty, kterých se mohou nadíti, jsou nepatrné. Udání, jež jsme učinili, kolují 4, 5 až 6 týdnů, nežli se vyřídí, a je-li pak podnikatel pokutován 200 kor., ušetřil zatím na nemocenských poplatcích více nežli činí pokuta. Tak vidíme v ašském území, že se téměř ve všech podnicích pracuje bez povolení přes čas, aniž by se úřad o to staral, vidíme dokonce, že dělníci pracují v jednom závodě 8 hodin a jdou pak do nejbližšího závodu, aby u jiné firmy odpracovali druhou 8hodinnou střídu. Úřady praví: Proč to dělníci dělají? Nouze, zlomená síla odporu dělnictva to je, která je někdy nutí k tomu, že nekladou odporu, jak by toho bylo na obranu třeba. Ašští dělníci praví: Zarazí-li se práce přes čas, můžeme umístiti několik set nezaměstnaných. Avšak žádný úřad se o to nestará, nechává se to tak, nižádným způsobem se ničeho nepodniká.

Podnikatelé jsou dále povinni, ohlásiti svá volná pracovní místa. Avšak ani to se neděje. Neohlašují jich, přijímají toho, kdo je jim vhod, po případě toho, kdo pracuje levněji nežli druhý, který žije jen z práce svých rukou. Přihází se, že nezaměstnaní, kteří nemají ničeho a žijí pouze z podpory v nezaměstnanosti, zůstávají mimo závody, nepřijímají se, kdežto jiní, kteří by toho nepotřebovali, kteří i jinak by mohli uhájiti své živobytí, se přijmou. Chtějí-li se odstraniti podpory nezaměstnaných, tu bylo by důležitým postarati se o to, aby především, přijímáni byli do práce nejnuznější, kteří nemají ničeho. Celkem řečeno žádáme dnes především, aby bylo postaráno o to, aby nešvár práce přes čas byl omezen a odstraněn, aby se omezilo porušování 8hodinové pracovní doby, aby zasáhla vláda, aby se živnostenským inspektorům a politickým úřadům a na venkově bezpečnostním orgánům nařídilo, aby pomáhali dělníkům odstraňovati tyto poměry, by mohla větší část dělnictva nalézti zaměstnání.

Nyní, velectěné dámy a pánové, chci se obírati některými stížnostmi; mohl bych přednésti sta stížností, které nám docházejí od nezaměstnaných dělníků z venkova, kteří se cítí utlačováni, poněvadž se jim vychází málo vstříc aneb se jim vůbec nevyhoví. Tak se nám na příklad hlásí z politického okresu šternberského: Vydělá-li dělník 70 Kč týdně a má-li sebe četnější rodinu, jejíž členové byli v práci, avšak práce pozbyli, nedostane nikdo, podpory; politický úřad stojí na stanovisku, že musí na týden stačiti 70 Kč na zajištění živobytí dělnické rodiny, i když přichází v úvahu 10 členů rodiny. Malý domek stačí, ačkoliv v prováděcím nařízení stanoven jest výslovně opak, aby se dělníku vzala podpora. Z politického okresu broumovského byl nám hlášen tento případ: Dělnice Marta Ansorgeová z Ruprechtic musila pro nemoc svého dítěte zůstati doma, a nebyla v závodě již více přijata, její muž pracuje 2 až 3 dny v týdnu, druhý týden však nepracuje, tedy dělník s omezenou dobou pracovní v nejhorším slova smyslu; žena požádala o podporu. Místo, aby se této ženě dala při nejmenším plná podpora, byly jí povoleny 2 Kč denně, ačkoliv rodině jest zaopatřiti ještě 2 malé děti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP