Rozhodně nevzdají se živnostníci nároků na přiměřenou kvotu státních dodávek, avšak také přiměřeně placených, poněvadž chtějí žíti a řádně pracovati a ne vyrovnávati, ani upadati v konkurs, nebo bráti subvence, jak to činí firmy, podle nichž se řídí ministerstvo nár. obrany při stanovení cen.
Ministerstvo nár. obrany vymlouvalo se doposud, že nemá peněz, a přece zjistilo se, že peníze jsou ještě za neobjednaný materiál, ale že tu není dobré vůle. Slavná sněmovno! Při posledních těchto dodávkách, takovýmto způsobem zadávaných, nejde o nějakých 50 tisíc Kč, nýbrž jak se zjistilo, dělá to daleko přes 1 milion Kč. Mohou tito chudobní lidé doplatit obnos ten ze svého? Vždyť jsou za to dlužni různým záložnám, jako na př. dvě Družstva v Brně jedné malé živnostenské záložně jsou dlužna přes 40 tisíc Kč. Či měli snad zůstati dlužni mzdu dělníkům? Tu přec vyplatiti museli! Či mají se snad vyrovnati na 30%? Koho by strhli sebou? Vždyť nemůže býti, pro Boha, úmyslem, ministerstva nár. obrany zničiti malého výrobce! Po celý rok dožadují se, jak jsem již uvedl, spravedlivého přídavku; tuto dobu leží záležitost v naší desítce parlamentní a proto prosím z tohoto místa celou vládu, aby napravila křivdu na těchto lidech spáchanou.
Ke konci musím ještě zmíniti se o něčem, co nespadá k otázce této. Za práce distribuční musí se platiti, ačkoliv odměna jest stanovena okrouhle na 6% čistého zisku pro zaměstnavatele, ještě daň z obratu. Platí se škála druhá dvojitě a ještě 2% daně z obratu. Tato nespravedlnost musí z novely zákona o obratové dani býti za každou cenu odstraněna.
Slavná sněmovno! Není v zájmu státních našich hospodářů zničiti malého výrobce, ba právě naopak v zájmu státu jest i chudobným samostatným podnikatelům pomáhati, neb oni loyálně všechny povinnosti vůči svému státu plní.
Tímto veřejným sdělením chci, aby zjednána byla náprava, a proto budu hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má dále pan posl. Kučera.
Posl. Kučera: Vážená sněmovno! Vládní strany šíří neustále legendu o pokročilém sociálně-politickém zákonodárství v Československu.
Tyto chvalozpěvy jsou zřejmým nadsazováním. Mimo to skutečnému socialistovi nemohou nikdy postačiti ani nejlepší zákony toho druhu, jež buržoasie na ochranu dělnictva připustila. Třídně vědomy proletariát nemohl by se nikdy spokojiti ani s postavením dobře živených námezdních otroků, ač i do toho jest všude ještě hodně daleko. Bude neústupně bojovati za odstranění námezdního systému vůbec, za vyřadění soukromého podnikatele z výrobního procesu, aby neměl potřebu podobná zákonná ustanovení přijímati z blahovůle svých vykořisťovatelů.
Mluví-li se u nás stále o vymoženostech sociálně-politických, jest nutno, abychom se proti tomu znova a důrazně ohradili. Je to jednak sypání písku do očí pracujících vrstev, jednak politováníhodné socialistické šosáctví, které se skutečným socialismem ztratilo už veškeru souvislost a lapá drobty z bohatého stolu buržoasie. Toto čekání na každou okoralou kůrku vyhlašuje sociální reformismus za zlatou střední cestu k úspěchům proletariátu. Ale již i Masaryk psal druhdy o vyhledávání této střední cesty jenom posměšně, když uváděl, že střední cestou jde také psí ocas.
Ať již buržoasie cokoliv vytvoří na poli sociálně-politickém, nečiní toho nikdy z nějaké humanity, nýbrž proto, aby aspoň částečně mírnila ostří všech důsledků vlastního hospodářského systému. Buržoasie každým takovým opatřením udržuje své zřízení jen v chodu, zajišťuje a zabezpečuje se sama proti proletariátu. A normy sociálně-politického zákonodárství provádí jen potud, pokud toho má zapotřebí. Eufemisticky říká tomu ovšem plnění sociální spravedlnosti, ale to nás nesmí nikterak mýliti. Vláda měšťáckého státu pečuje již sama, aby příliš povinností na bedra kapitalistů nevkládala.
Všecko úsilí soustřeďuje se zde jen k tomu, aby čas od času laciným způsobem získávala se důvěra pracujícího lidu a všemi prostředky tlumí se každá oprávněná nespokojenost dělnictva. A proto nezdolně trváme na svém přesvědčení: Přes veškeré reformy nesmí proletariát zapomínat svého velikého dějinného úkolu, k němuž ho volá sociální revoluce.
Přihlédněme, kdo vše při tomto zákonodárství přichází v úvahu. Jde tu především o armádu pracujícího dělnictva a zaměstnanců vůbec. Máme tu však ještě reservní armádu nezaměstnaných. Jsou tu i onemocnělí a ženy - šestinedělky, dále invalidé práce, a poněvadž i válka je produktem kapitalistických řádů, též váleční poškozenci. Máme v práci sestárlé a sešedivělé muže i ženy a nelze ani pominouti pozůstalých vdov a sirotků.
Jde o rozsah i obsah zákonů sociálně-politických, hlavně však o to, jak se tyto zákony skutečně provádějí. Státní rozpočet měl by ovšem také odpovídat oněm tirádám a dokonalosti tohoto oddílu měšťácké legislativy.
Ptejme se na postavení dělnictva a zaměstnanců, ať soukromých ať státních a jim na roveň postavených. Věnovali jsme jim již zvláštní referát. Pan dr. Engliš ve své rozpočtové řeči odmítl na příklad právo na stávku u státních zaměstnanců. On je proti stávce vůbec. Současně zdůrazňoval oprávněnost výrobního zřízení na zásadě individualismu. Podle názorů liberálních platí tu ovšem "svobodná" pracovní smlouva. Co však naproti tomu shledáváme? Kapitalisté se vší brutálností, podporováni jsouce státní mocí, vnucují dělnictvu i zaměstnancům mzdové a pracovní podmínky, jak si je oni sami přejí míti. Dělníkům ponechávají jedinou svobodu: Svobodu zemříti hladem, nechtějí-li se skloniti před diktátem kapitalistů. Tak tomu je v průmyslu i zemědělství. Zájem kapitalistického výrobce prohlašuje se za zájem státní, životní zájem dělníků, obrana jejich existence a zabezpečení jich rodin a dětí, cejchuje se za velezradu. Kapitalisté mohou hromadně vyhazovat a vyhladovovat dělníky. A dělníci mají se spokojiti chytrácky vymýšlenými a v jejich neprospěch sestavenými rozhodčími a paritními komisemi. Kapitalisté pak ani sami nechtějí respektovati rozhodnutí těchto orgánů na urovnání sociálních bojů, jestli náhodou takové rozhodnutí vypadne v neprospěch zaměstnavatele. My proto argumentaci p. dra Engliše obracíme proti jeho vývodům samým: Svoboda, kterou přiznává výrobcům podle téhož individualistického principu, patří i dělníkům. Proletariát nedá si nikdy upírati svého práva na stávku. Dnes, kdy jde o celou existenci proletariátu, doba dílčích stávek minula. A proto ještě důrazněji voláme: Proletariát nedá si upírati ani práva na generální stávku, neboť to jest jediná zbraň, která mu za trvání soukromokapitalistických řádů ještě v rukou zbývá. Vzdejme se této jediné účinné zbraně a proletariát je ztracen na vždycky.
Přehlédněme jen letmo - neboť mnoho času nemám - všecky, abych tak řekl, náhražky v naší sociální politice, jež se dělnictvu dávají místo slibované socialisace, místo důsledného provedení zásady demokracie i v procesu výrobním. V dělnickém zákonodárství mnoho nám zůstalo z Rakouska, republika mnoho podstatného nepřičinila. Leckterá ustanovení rakouských zákonů jsou spíše zhoršována. Starý liberalismus ustupoval před červeným strašidlem socialismu a dělal různé koncese, nevelké sice, ale za tehdejších dob nevyspělého ještě třídního uvědomění postačující k uspokojování dělnictva. V převratové době šlo se na dělníky stejnou metodou. Ale dnes, kdy si již troufají kapitalisté vyhrnouti rukávy na dělnictvo a dr. Kramář hlásá, že to fabrikanti nakonec vyhrají, dnes je také odvaha odbourávati v sociálně-politickém zákonodárství.
Do jaké míry je dbáno ochranného zákonodárství dělnického, o tom příklad podává v r. 1922 zjištěných 5200 případů protizákonného zaměstnávání osob zákonem chráněných, t. j. učňů, mladistvých dělníků, děvčat a žen. Živnostenská inspekce je nedostatečně vybudována a nedostává se jí dosti úředníků. Může proto svůj úkol plniti jen částečně. Důkazem toho jest, že za uplynulý rok byla prohlédnuta jedna 1/4 podniků podléhajících úrazovému pojištění. Ani sebe lepší zákony na ochranu zdraví a bezpečnosti dělníka nestačí, nedá-li stát peněz, aby se dodržování zákonů kontrolovalo. Živnostenské inspektoráty nemají též výkonné moci, aby donucovaly k odstranění shledaných závad a nedostatků. Tím vykonané inspekce stávají se v četných případech illusorními. A záleží ovšem i na osobách inspekci vykonávajících. Je-li živnostenskou inspektorkou na příklad pí. Eliška Purkyňová, poslankyně z klubu kapitalistické národní demokracie, je to zrovna tak charakteristické, jako když zde ve sněmovně slyšíme mluviti p. dra Engliše, že je dlužno odměřovati "poměr mezi tím, co dělník sní a co udělá". Jí-li nadměrně buržoasie, která se v sádle dusí, to se ovšem nikdy kontrolovati nebude.
Dělnictvo v převratové době samo zavedlo via facti osmihodinný den pracovní. Zákon přišel teprve dodatečně. Podnikatelé snaží se však nyní přímým nátlakem i oklikou pracovní dobu zase prodlužovati. V zemědělství mělo to býti provedeno zákonným zmocněním ministerstva zemědělství k libovolné úpravě pracovní doby. Pokus tento jsme ostrým vystoupením ve výboru zatím zarazili. Avšak i v podnicích státních obchází se zákon o osmihodinové době pracovní. Mohu konstatovati, že se to děje na příklad v oboru pravomoci sociálně demokratického ministra Srby. Dne 23. listopadu t. r. na příkaz V. oddělení ministerstva veř. prací vydalo ředitelství státních dolů Hedvika, Julius II., III. a V. v Mostu nařízení, že se těží i v neděli. Zrušení šestihodinné pracovní doby v den sobotní v hornictví na Ostravsku stalo se též působením p. ministra Srby za hornické stávky. A co prodlužují pracovní dobu, ponechávají současně jiné dělníky bez práce. U společnosti v Lomu pracuje se týdně v 5 směnách šachetních s 1500 horníky, v sobotu však zaměstnávají jen 100 lidí a 1400 jich ponechávají doma. Zákaz noční práce se stále porušuje, jak dokazuje živnostenská inspekce. A počet trestních případů jest jen proto menší, že ve výrobě řádila stagnace. Nelze pak smlčeti, že právě nyní usilují v pekařství velkopodniky o trojí směnu, čímž byla by fakticky obnovena noční práce v celém tomto oboru. Vějičkou má býti snížení cen pečiva asi o 5 hal. na kuse. To však nesmí nikoho mýliti.
Jak se vykládá zákon o placení dovolené v hornictví, tím zabývají se právě rozhodčí soudy tohoto odvětví, a čekáme i rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně. Horníkům se odpírá náhrada za dovolenou, která zapadala do dnů stávky, ač dovolená udělena byla před počátkem stávky hornické. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Dostatečně smutných zkušeností nabyli jsme se zákonem o závodních výborech a horníci se zákonem o závodních a revírních radách. Při projednávání zákona o závodních výborech měly socialistické strany české i německé pro absenci německých měšťáků většinu a přes to vládní socialisté zamítli veškeré opravné návrhy komunistické, jakož i návrhy německých sociálních demokratů. Návrhy svými směřovali jsme k uzákonění praktické kontroly výrobní dělnickými orgány a k provedení celostátní soustavy závodních rad. Vládní socialisté to odmítli, vytýkajíce nesmyslně, že prý chceme zbudovati hierarchii rad. Zamítli i mírnější návrhy německých sociálních demokratů. Tak byly uvedeny v život nedochůdné závodní výbory, jak se o ně zasazoval poslanec a nynější ministr obchodu nár. demokrat inž. L. Novák. Přes to má sociálně demokratický odborový rada v ministerstvu soc. péče dr. Štern odvahu napadati německé sociální demokraty. Opisují prý jen německé zákony a činí je u nás návrhem. Nejsme advokáty, ale tvrdíme, že je to čestnější, nežli odhlasovati pro dělnictvo naše daleko horší věci, jak je patrno na zákonu o závodních výborech. Chápeme proto, že se volá u nás po celostátním sjezdu závodních výborů a revírních rad, aby se dělnictvo domohlo novelisace těchto zákonů. Jest velmi na čase, neboť nedostatečným zákonům dávají podnikatelé ještě horší výklad v praksi. Vzpomínám jen příkladu chrastavského, kde ani stávkou nemohli dělníci donutiti podnikatele, aby se podrobil usnesení rozhodčího soudu ve věci závodního výboru. (Posl. Bubník: Celá vláda musila kapitulovati před jedním německým kapitalistou!) Ano. A tyto zákony byly vládními socialisty prohlašovány za průpravu k socialisaci. Stejně za takový stupeň k socialisaci označován byl jimi zákon o podílu na čistém zisku, jehož dosavadní výsledky jsou více než bídné. Bude se to chtíti sváděti na stagnaci v průmyslu. Já však poukazuji na skutečnost, že po celou dobu stagnace kapitalisté o svůj zisk nepřišli. Mohl bych tu rozebrati řadu výročních zpráv kapitalistických podniků a ukázati na miliony čistých zisků, na bohaté dividendy a tantiemy, které akcionářům, správním a dozorčím radům těchto podniků byly na valných hromadách vždy odhlasovány. Obchodní a technický intelekt byl tu vždy nepoměrně více oceňován nežli práce fysická sama a jenom trubcem zde byl kapitál, nic nepracujících akcionářů. V zásadě ovšem nutno prohlásiti jen za matení pojmů, tvrdí-li někdo, že podíl na zisku soukromých podniků má vůbec co činiti s tendencí k socialismu.
Novelisovaný § 1154 b) obč. zák. pokládám za zhoršené vydání původního rakouského předpisu, které bylo provedeno přes opravný náš návrh.
Nezaměstnaní dělníci prožívají pak za republiky hotové martyrium. To jest zákon nedostatečný, který vylučuje z podpor celé kategorie dělnické. Provádění zákona je vloženo do rukou dr. Rosenkranze, dnes již smutně proslulého tím, že jeho brutalitě dlužno přičísti k tíži v zoufalství utracený proletářský život. Není zapomenuta smutná událost, kde dělník jeho výrokem o podpoře: "Na provaz to stačí", tak byl rozrušen, že spáchal sebevraždu oběšením. Černá kronika zaznamenává však spousty případů sebevražedných, které jsou jen krvavými květy individualistického zřízení podle pana dra Engliše tak dobrého. Je vidno, že v rámci nynějšího finančního hospodářství státu nepodařilo se otázku nezaměstnanosti vyřešiti a skepticky hledí se vstříc i příští činnosti zákona o podpoře v nezaměstnanosti podle gentského systému. Staví se mu v cestu značné překážky, které vyplývají z neutuchající hospodářské krise.
Péče pro případ nemoci prováděna jest celkem na základě norem rakouského nemocenského zákona. Novelisace přinesly některé změny, z nichž nejcennější zásada všeobecnosti a jednotnosti, k níž na kratičký čas nesla se tendence, jest opětně borcena. Sem patří zejména rozšíření působnosti úřednické pokladny v Praze, povolené soc.-demokratickým ministrem dr. Winterem, rozšíření působnosti stavovské pokladny obchodních a průmyslových zřízenců (Kleinovy), povolené soc.-demokratickým ministrem Habrmanem. Sem náleží i zřizování zemědělských pokladen, jichž vznik spadá už do období ministrování dr. Wintera, byly to tak zvané pokladny na zkoušku, a které nyní přes protesty zemědělského dělnictva mají býti všeobecně uvedeny v činnost, ačkoliv správa jejich je drahá a výkonnost chabá. (Posl. Bubník: Zájem pojištěnců musí ustoupiti zájmům politickým!) O tom si ještě důrazněji promluvíme.
Rovněž o vylučování služek a domácího pomocnictva, k němuž dalo podnět letošní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vynesené na úkor zřejmého opačného úmyslu zákonodárcova. Vedle státních zaměstnanců jsou jen některé kategorie zaměstnanců soukromých pojištěni na základě pensijního zákona z dob Rakouska. Z týchž dob dochovalo se nám i úrazové pojištění dělnické. Také tyto zákony nedoznaly za republiky přes značné své vady a neúplnosti žádné změny. Domáhali jsme se zvláštním návrhem aspoň rozšíření úrazového pojištění na dělnictvo zemědělské, byť i nepracovalo u strojů živelní nebo zvířecí silou hnaných. (Posl. Bubník: 30 roků o to žádají zemědělští dělníci a dosud marně! Také za republiky nebyli vyslyšeni a návrh leží někde v koši!) Stejně i rozšíření tohoto úrazového pojištění domáhali jsme se pro úrazy v maloživnostech. Dosud, jak bylo správně sděleno panem kol. Bubníkem, veškeré naše úsilí bylo naprosto marné.
Podstatná změna očekává se teprve od sociálního pojištění. (Posl. Tausik: Minulou středu se měla podávati důvodová zpráva!) Z toho důvodu není ani výbor soc. politický svoláván, aby nemusilo docházeti k neustálým urgencím. Předloha vládní, která částečně tomuto pojištění odpovídá, byla sice podána, ale věc octla se na mrtvém bodu, ačkoliv z rozhodujících míst a od vládních stran socialistických nesčetněkráte uzákonění bylo slibováno již od 1. ledna 1924. Pro účely tohoto pojištění rozpočet státní na rok 1924 nemá žádné položky. Z toho je viděti, že ani pro příští rok s provedením zákona toho se nepočítá. Veliké sliby koaliční rozplývají se v niveč. Přibíjíme toto jednání vlády a stran jí přisluhujících na veřejný pranýř.
Máme však mimo to na mysli osud přestárlých osob, které nejsou pojaty do tohoto pojištění. (Posl. Bubník: Již před rokem jsme podali iniciativní návrh, o kterém ještě nebylo zahájeno jednání ve výboru!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pan posl. Bubník nemá slova.
Posl. Kučera (pokračuje): Podali jsme již v r. 1922 návrh na státní podporu starobní pro osoby přes 65 let staré. Žádali jsme pro ně zabezpečení existenčního minima 6.000 Kč z prostředků státních, počínaje lednem 1923. Jde o generaci odumírající. Náklad na ni by se proto rok od roku zmenšoval, až by zanikl úplně.
Pro tento návrh na nás vládní socialisté ještě prudce útočili. Chtěli tím snad zakrýti stud, že se o tuto palčivou otázku sami nestarají. Posl. Stivín nám svého času s těchto míst vytýkal, že chceme zaváděti žebráckou almužnu pro řečené osoby. Oni se prý postarají o ně lépe v rámci sociálního pojištění. Nuže, nestalo se tak. (Výkřiky.)
Stejného kalibru byly útoky časopisecké. Naposled tuto mouřenínskou úlohu ve službách koaličníků vykonal odborový rada v ministerstvu soc. péče sociální demokrat dr. Štern. Buď návrh náš poctivě nečetl a čerpal informace pouze u pana Stivína anebo vědomě překrucuje a lže. Poslanci kteréhokoliv tábora mají plné právo, aby s jejich vážnými podněty odborný min. úředník vážně se zabýval. Označovati náš návrh na starobní podporu osob nepojatých do všeobecného pojištění za návrh na souborné starobní a invalidní pojištění, to svojí hrubou nevěcností přímo řve. Co o tom napsal dr. Štern, mohl by spáchati tuctový redaktor nějakých "Motolských Novin", nikoli však odborový úředník ministerstva, který na mezinárodních sjezdech chce býti považován za vážného sociálního politika.
Otázka zabezpečení přestárlých osob je akutní. Každý den kosí jich neúprosná Morana celé řady. Dočkají se aspoň zbylí z nich slitování v osvobozené vlasti? Co s nimi chcete učiniti? Domáháme se neodbytně, aby návrhy naše byly dány na denní pořádek.
Zastavuji se u válečných poškozenců. Důchody jejich jsou dokázaně menší, než v celé řadě států jiných. 50% drahotní přirážky chystá se vláda značně snížiti již koncem tohoto roku přesto, že invalidní důchody jsou nepatrné a drahota spíše stoupá. Minimální hranice příjmová musí jim býti i nadále zabezpečena. Na nátlak ministerstva financí chystá se snížení této hranice se 6.000 na 5.000. Proti tomu všemu ohlašujeme svůj rozhodný boj. Péče o nejtěžší invalidy, zvláště slepce, dále péče o sirotky a vdovy volá po novém upravení a zlepšení. Naléhá již výplata všech nedoplatků. Požitkový zákon z r. 1922, který do nedávna nebyl vůbec prováděn, vyžaduje svého uplatnění. Palčivá je potřeba úvěru pro živnostníky a trafikanty. Nechť koaliční strany vrátí koncese nádražních knihkupeckých a novinářských prodejen, které si rozebraly a jež jim nepatří. V nich naleznou další sta invalidů svoji obživu.
Urgujeme znovu předložení vládního návrhu zákona o povinném zaměstnávání invalidů. Do osnovy této musí býti pojato obdobné ustanovení i pro invalidy - státní zaměstnance. Požadavek nevypověditelnosti po jednoroční službě a požadavek přednostního práva na uprázdněná místa pokládáme za minimum. Že těchto opatření je třeba, vysvítá z návrhu 38. oddělení ministerstva nár. obrany, aby na systemisovaná místa přijímáni byli vojenští pensisté a teprve, nebude-li jich, invalidé a legionáři. Řada jiných spravedlivých požadavků má obraceti k sobě pozornost. Na sjezdu invalidů slibovali poslanci všech koalovaných stran, nechť proto i zde plní svoji povinnost. (Posl. Merta: Tady je jiné forum přece, tady to nejde!) Tady je právě patřičné forum, kde by se měly také tyto sliby splniti. Málo je platno hovořiti o tom na schůzích a veřejných shromážděních nebo na sjezdech, a nedělati v parlamentě nic! (Posl. Bubník: Máme důležitější aféry teď na projednávání a rozřešení, na to je čas!) Bohužel, těch má koalice plnou hlavu.
Co se má u nás konečně díti pro zdravé a levné bydlení? Sočí se i na omezenou ochranu nájemníků, hodlá se přijíti se silným snížením podpor na stavbu lidových domů a rodinných domků. Varujeme předem před těmito kroky.
Pomíjím-li některé drobnější, méně významné zákony, již z krátkého přehledu jest zcela patrno, že není nejmenší příčiny, abychom sociálně-politické zákonodárství československé nějak nepřiměřeně nadouvali. Naopak, prohlašuje-li se za slavnostních příležitostí lid a jeho práce za základní kámen státního zřízení, pak z toho, co jsem uvedl, a ze všech ostatních znamení plyne, že v sociální politice jsou naše tak zvané státotvorné strany živlem destruktivním.
Ve státním rozpočtu jsou miliardy, které by bylo možno snížiti nebo i škrtnouti, aby bylo dosti peněz na sociální úkoly státu. Nepotřebuji ciferně zde dokládati, že rozpočet na položky pro sociální potřeby rok od roku chudne. Dokázali jsme, že pro veškeré státní potřeby kapsa chudého pracujícího lidu jest nejprvnější, do které se sahá. Bývalý ministr financí dr. Engliš sám to v této debatě bez ostychu doznal. A za to je vše namířeno jen proti sociálně-politickým úpravám.
Stát utopil v lihu miliony, stát presentoval Živnobance 1/4 miliardy, miliony jdou na pochybnou tiskovou propagaci, na podporu cizích kontrarevolučních cizopasníků, miliony se věnují disposičnímu fondu, o jehož použití nikdo ničeho nezví. Mohl bych mluviti o milionech vyhozených na tajnou policii, o hospodářství ministerstva nár. obrany. Korupční aféry zostudily celý náš veřejný život. Jsou to nečestné a bolestné kapitoly zároveň. Pro ulehčení osudu pracujícího člověka, lidí zmrzačelých, pro podporu chudých rodiček a pro dítě, pro tuto naději malého národa není nikdy potřebných peněz! Protestujeme co nejrozhodněji! Pryč s celým tímto vládním systémem! (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Tayerle.
Posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Předložený rozpočet dokazuje, že se vracíme sice zvolna, ale přece do normálních poměrů a v celku potvrzuje směrnice hospodářské a finanční politiky, jež usilovala o to, abychom se dostali z rozvrácených a nepravidelných poměrů hospodářských, v nichž se opět octl svět po válce, pokud možno nejdříve. Přehlížíme-li však rozpočet, zejména ve skupinách hospodářských ministerstev a zvláště ministerstva soc. péče, najdeme také všude stopy šetření, které neodpovídá zájmům nejširších vrstev občanských. Zvláště vidíme, že položky ministerstva sociální péče a zásobování vyvracejí úplně tvrzení o přemíře t. zv. distribuční politiky, která se vytýká vzhledem na sociálně-politické úkoly státu. Celý rozpočet ministerstva sociální péče, počítaje v to i Podkarpatskou Rus, vypadá, pokud běží o výdaje, takto:
Rozpočteno jest na r. 1924 786 milionů Kč proti 735 milionů Kč v roce minulém. Ale v tom je podpora stavebního ruchu v zájmu bytové politiky, která se vztahuje i na leta minulá a která si vyžádá 120 milionů Kč. Dále jsou tu podpory a léčení válečných invalidů 482 mil. Kč. Přihlédneme-li tudíž k těmto číslicím, shledáme, že celá naše "distribuční" politika vykazuje pouze tyto zbytky: organisace práce - v okrouhlých číslicích 2,264.000 Kč, živnostenská inspekce 3,900.000, výrobní a konsumní družstva 1,500.000 Kč, péče o vystěhovalce 3,000.000 Kč, péče o nezaměstnané 70,000.000 Kč, úhrnem 80,700.000 korun, k čemuž přistupuje ještě Podkarpatská Rus s týmiž položkami ve výši 3,700.000 Kč.
Srovnáme-li tudíž tyto číslice, které nedosahují ani 100 milionů Kč, s číslicemi, které jsou věnovány na jiné, třeba také nezbytné výlohy státní - aspoň pro tuto dobu - vidíme, že tu položky sociálně-politické, které přímo tomuto účelu slouží, nejsou zvláště dotovány. Poprvé vyskytuje se tu příspěvek k podpoře nezaměstnaných, vyplácený odborovými organisacemi, na nějž je rozpočteno 9,800.000 Kč.
To jest kapitola sama pro sebe. Neustálé stesky do provádění zákona o podpoře nezaměstnaných vynucují si již dávno, aby bylo přikročeno k provedení zákona, kterým by poskytnut byl příspěvek odborovým organisacím, které vyplácejí podpory v nezaměstnání a kterými by zajištěno bylo daleko spravedlivější rozdělení podpory nežli se děje dnes, kdy celá řada skupin pracovních je z podpory vylučována.
Také dlužno konstatovati, že i položka "živnostenské inspekce" je nedostatečnou, zejména se zřetelem k požadavkům dávno uznaným, protože oprávněným, aby do živnostenské inspekce byly přijaty také osoby jako pomocníci, kteří jsou svou dosavadní prací a svým zaměstnáním způsobilí opravdu zajistiti potřebnou kontrolu v podnicích a dílnách, ze kterých vyšli.
K rozpočtu ministerstva soc. péče náleží ovšem také rozpočet ministerstva zásobování, který pamatuje na výlohy tohoto ministerstva celými 18·7 milionů Kč. A v tom je 10 milionů korun na potírání lichvy a občanskou kontrolu.
Jest pravda sice, že problém drahoty nerozřešíme nařízeními, ale dobrá administrativa, sociálním duchem prodchnutá, může silně zmírniti účinky soukromé ziskulačnosti a zejména nelidské touhy po zlatě, kterou tu tak pěkně vytkl sám pan referent rozpočtového výboru. Ještě nám zbylo mnoho z válečných poměrů nejen po stránce mravní, nýbrž i hmotné a hospodářské, čemu jest se třeba do budoucnosti vyhnouti.
Výrobní vrstvy, zejména dělnictvo a úřednictvo, těžce nesou nové známky vzestupu cen, zvláště když jsou neodůvodněny. Stačí jen, abychom se podívali na číslice potravin a srovnali je, třeba jen v tomto roce. Pravda, ve srovnání s rokem 1921 jest určitý pokles, který se odhaduje průměrně na 30%, ale co platno, když v téže době o 30 i více procent klesly příjmy vrstev na pevnou mzdu nebo služné odkázaných a když po tomto poklesu mezd a služného stoupají znovu ceny potravin. Tak cukru bylo kilo za 4·50 Kč v lednu letošního roku, dnes se prodává za 5 až 5·20 Kč. Mouka stoupla o 20 hal., brambory ze 34 hal. na 60 hal., čaj při nákupu 1 kg ze 70 na 80 Kč. sádlo ze 13·20 na 15 Kč, maso hovězí ze 13·50 na 17·50 Kč, maso vepřové z 18·50 na 20 Kč!
I když znázorňuji zde vzestup jen jednotlivých předmětů a když i přiznám, že ne u všech jeví se stejná tendence, že jsou určité skupiny, v nichž ceny stojí nebo dokonce dále klesají, přece jen nutno konstatovati, že v říjnu tohoto roku ve srovnání s lednem tohoto roku stouply ceny 40 předmětů spotřebních o 4·1%! To je fakt, který se nedá zastříti, který je zřetelný, a který vyvolává pochopitelné obavy v širokých vrstvách obyvatelstva. Stále ještě jeví se tu značné rozpětí mezi cenami velkoobchodu a cenami maloobchodu. Právě zde účinná kontrola mohla by velmi značně zmírniti toto napětí. Zaráží i praxe u soudů, kterou je možno konstatovati, neboť namnoze osvobozují pro předražování, posuzujíce velmi liberálně postup, který se jeví na trhu zboží. Poznáváme, že svobodná soutěž rozhodně nestačila, ač byla vychvalována jako jeden z hlavních prostředků, který by zmírnil vzestup a popohnal pokles cen, není-li tu dostatek statků v oběhu, nebo dokonce zadržují-li se tyto statky uměle v oběhu. Vizme, co se děje na burse. Po žních stálo žito 100 až 103 Kč, dnes 130 Kč, ječmen 95 až 105, dnes 135 až 140 Kč. A co se děje se chmelem, musíme nazvati přímo skandálem, když je nutno za veškeré kontroly, za platného lichevního zákona a všech těch opatření, jež byly zavedeny, aby bránily buď cestou soudní nebo administrativní lichvě, konstatovati, že minulého roku 50 kg chmele stálo 500 Kč, ale dnes stojí 3500 Kč! Přes to, že to není jeden z nejdůležitějších produktů, nesmíme přehlížeti, že je odvislá od něho další výroba, jeho zpracování a jeho zužitkování a že všude jeví se toho známky. Příčiny těchto zjevů spočívají právě v nedostatečných nebo libovolně stanovených administrativních opatřeních, zejména také často v povolovacím řízení. Teprve tehdy, když se vyvezlo hodně chmele, činila se opatření obranná, přes to, že příslušné kruhy velmi důrazně ministerstvo obchodu na tento stav upozorňovaly. Také v průmyslové prvovýrobě máme co činiti se zjevy, které nasvědčují spíše snaze po vzestupu, než po dalším poklesu.
Co bylo slibováno od snížení mezd horníků, které vláda podpořila snížením uhelné dávky! Bylo naznačováno, že klesnou ceny uhlí nejméně o 4 Kč. Ale kde jsou? Kde je tato sleva? Kde zůstala vězeti? Co železo, dřevo, cihly, předměty, které tvoří základnu dalšího průmyslového a stavebního podnikání? Buďto se tu další pokles zastavil, nebo dokonce určité produkty vykazují nový vzestup, jak právě bylo konstatováno v posledních dnech společenstvem stavitelů u cihel, které stouply o 20 h. Zde je viděti nejlépe, byla-li opatření, která byla svého času učiněna k potírání lichvy, na místě či nikoliv, a zda je vhodno, aby tato opatření byla rušena.
Ostatně nutno při této příležitosti vzpomenouti toho, že jednou ze základních podmínek, která vykonává vliv a tvoří ceny na našem domácím trhu, je také naše obchodní politika. A byl to právě v posledních dnech bývalý plnomocný ministr Schuster, který naznačil, že problém naší obchodní politiky stává se vlastně problémem politiky sociální. A tomu je tak opravdu. Naše obchodní politika musí býti vedena s hlediska naší domácí sociální politiky. My jsme pro svobodný obchod. To je stará platná zásada, kterou hájí socialismus, která jedině je schopna v budoucnosti vyrovnati a odstraniti rozdíly a vlivy, které tu spolupůsobí často ku zvýšení cen, naprosto neodůvodněnému. My víme, že nemůžeme sice do svobodného obchodu skočiti rovnýma nohama, když se ostatní státy nám uzavírají, ale směrnice naší obchodní politiky nesmí pustiti se zřetele dva důležité problémy: nezaměstnanost a domácí koupěschopnost. A proto také můžeme vyvážeti jen to, co skutečně nám přebývá a co domácí odběratel nespotřebuje, ale nesmíme vyvážeti jen proto, že pro vysokou cenu domácí konsum těchto výrobků nežádá. To může býti jediná směrnice pro budoucí obchodní politiku a pro další opatření, kterých se dovoláváme, majíce zejména na mysli úplné zrušení povolovacího řízení a vyrovnání těch potřeb, které se jeví v obchodě zahraničním, ve styku mezinárodním, pomocí dokonalejších celních a obchodních úmluv. Nelze připustiti další zdražování v důsledku naší obchodní politiky, když mzdy a služné klesají, neboť tím snižujeme životní úroveň a oslabujeme domácí spotřebu. Tím pochopitelně vyvoláváme novou nezaměstnanost a zhoršujeme všeobecný hospodářský stav našeho občanstva.