Úterý 27. listopadu 1923

Začátek schůze v 10 hod. 15 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

208 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Dolanský, Habrman, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 232. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem dodatečně na včerejší jakož i na dnešní schůzi posl. Hausmannovi pro neodkladné zaměstnání; dodatečně na 3 minulé schůze posl. Čuříkovi pro nemoc v rodině; na dnešní schůzi posl. dr. Patejdlovi pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvil se dodatečně posl. dr. Juriga na schůze od 23. do 27. listopadu t. r. a posl. Sedláček na 4 minulé schůze.

Došly některé spisy a dotazy. Žádám sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotazy:

posl. Fr. Navrátila ministru zahraničí o výplatě náhrady škody rodinám "Svazu válečných poškozenců na majetku" v Olomouci,

posl. Adámka ministru vnitra ve věci reorganisace okresní správní komise ve Hlinsku pro okres hlinecký.

Předseda (zvoní): Přikazuji:

výboru ústavně-právnímu vládní návrh zákona, kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestání válečné lichvy (tisk 4309);

výboru rozpočtovému závěrečný účet státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1920 (tisk 4315).

Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest jako odstavec prví:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4253) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924 (tisk 4300) - skupina kulturní.

Ježto ve včerejší schůzi ukončena byla již rozprava o druhé skupině, skupině finanční, přikročíme nyní k podrobné rozpravě o skupině třetí, t. j. skupině kulturní, obsahující rozpočtovou hlavu XIII. a XIIIA. Ministerstvo školství a národní osvěty.

Jako řečníci jsou přihlášeni paní a páni poslanci: Na straně "proti" pp. posl. dr. Schollich, dr. Spina, Houser, dr. Charvát, dr. Medinger, Deutschová, Hancko, dr. Petersilka, Stejskal, Simm, Palkovich, Hoffmann; na straně "pro" pp. posl. Sladký, Oríšek, Rýpar, Hvizdák, dr. Lukavský, Karpíšková, Jaša, Prokeš, Ulrich.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "contra", jímž jest p. posl. dr. Schollich.

Posl. dr. Schollich (německy): Dámy a pánové! Myslím, že bychom měli počkati s jednáním o školském rozpočtu tak dlouho, až pan ministr školství a národní osvěty uzná za vhodno sem přijíti. Lituji, že zájem státu zejména ministerstva školství na této rozpravě je tak veliký, že pánové nepovažují ani za hodno námahy, vyslechnouti stížnosti a jiné věci, které zde přednášíme. To hned s počátku nejlépe charakterisuje celého ducha, s nímž se setkáváme ve vyučovací správě. Prosím předsednictvo, aby se postaralo, aby pan ministr školství a národní osvěty sem přišel.

Odpovídaje na podanou interpelaci, napsal pan ministr školství a národní osvěty Bechyně větu: "Mohu ujistiti, že školství našeho státu bez rozdílu řeči vyučovací věnuji plnou pozornost a že se snažím udržeti je na vysoké úrovni." Nesluší se, abych jakožto příslušník německého zotročeného národa v tomto státě projevil pochybnosti o pravdě a správnosti slov českého ministra a abych se snad dokonce opovážil tvrditi a dokazovati, že tato krásná slova jsou zcela hrubou nepravdou a že mají za účel jen oklamati lehkověrnou veřejnost. Při tom nechci zkoumati, je-li za tuto nepravdu odpověden pan ministr sám, či jen úředník, který sestavoval odpověď na dotaz. Nikdy nebyl byrokratismus ve starém Rakousku tak všemohoucí, jako v našem demokratickém, svobodném státě, kde si páni koaliční ministři zvykli na to, aby kryli a omlouvali každý přehmat svých úředníků, kdykoli se snad některý zástupce lidu odváží ohraditi se proti svémocnému a jednostrannému postupu úředníkovu, či odhaliti nějakou nespravedlnost. Když při tom ještě uvážíme, že zvláště v ministerstvu školství a národní osvěty největší část úředníků přísluší straně národně-demokratické, nesmíme se diviti, že také soc.-demokratický ministr vyučováni, jako pan Bechyně, jest jen nástrojem tohoto duševního směru a že se v úřadě jemu podřízeném děje mnoho věcí, o nichž nemá ani tušení.

Dovolte mi, abych vzhledem k omezené době, která jest mi bohužel vyměřena, zcela stručně promluvil o tom, jakou blahovůli projevují čeští držitelé moci k našemu německému školství a jaká je ve skutečnosti snaha pana ministra vyučování Bechyně, "udržeti je na vysoké úrovni". Při tom chci k charakteristice tohoto státu a jeho směru předeslati, že stát vydává letos ze svého celkového 19miliardového rozpočtu na školství dohromady 845 milionů, t. j. 4 1/2%, pro účely vojenské 2300 milionů, což je 14%. Dále se chci zmíniti, že úspory v letošním státním rozpočtu dály se hlavně na účet školství, zatím co se v jiných oborech stále ještě rozhazuje plnýma rukama. Avšak šetřiti na školství, zadržovati zde na léta nutné výdaje nebo je zcela odpírati, to je podle mého mínění těžký hřích, páchaný na mládeži, který se v budoucnosti musí trpce vymstíti. Považuji také za zbytečné zmiňovati se o tom, že bylo šetřeno vůbec na účet německého školství, jež potlačovati a zbědačiti jest již od počátku československého státu zřejmou snahou českých držitelů moci. Záminka se pro to snadno najde a je to stará báchorka, nyní už po pět let stále znovu a do omrzení stejně vypravovaná, že prý totiž byli Češi ve starém Rakousku utlačováni a z toho důvodu prý jejich školství všude zůstalo pozadu. Také pan ministr vyučování Bechyně vytasil se s tímto starým tvrzením v odpovědi na dotaz, o níž jsem se již zmínil, aby vysvětlil zřejmé zanedbávání německého školství a praví: "Jestliže v témž období časovém bylo zřízeno více českých škol onoho druhu, jest v tom spatřovati jen nápravu dřívějšího stavu, zaviněného nespravedlivým postupem rakouských úřadů proti českým občanským školám." Taková odvážná tvrzení mohou dnes býti s nadějí na úspěch rozšiřována českou zahraniční propagandou v cizině, doma však, kde jsou skutečné poměry známy, musíme si už naléhavě vyprositi, abychom byli ušetřeni takového povídání. Ještě jednou výslovně prohlašuji, že jak dokazuje statistika, české snahy o vzdělání nikdy a nikde ve starém Rakousku nebyly potlačovány.

Naproti tomu však my můžeme daty dokázati, že s německým školstvím a vyučováním v Československém státě bylo po 5 let co nejhůře zacházeno a že bylo rdoušeno, jak zajisté nejlépe dosvědčuje velký počet zrušených tříd a ústavů - je jich kolem 2000. Nikdo snad nebude tak smělý, aby tvrdil, že tato ztráta vznikla jen úbytkem dětí po válce, tedy normálním způsobem, nebo že snad povstala tím, že několik set českých dětí po převratu opustilo německé školy. S jakou bezohledností se zacházelo s německými školami a jak byly německé třídy zbavovány dětí, o tom jsem zde již několikráte mluvil a v dotazech to doložil. Při této příležitosti poukazuji znovu na zcela neuvěřitelný způsob, jakým i v minulém roce byly prováděny na Moravě t. zv. reklamace německých školních dětí, že totiž německé děti byly prostě úředním rozkazem nuceny choditi do českých škol. Nejvyšší správní soud jednaje o stížnostech, již několikráte pronesl zdrcující kritiku o postupu školních úřadů a prohlásil za úplně nezákonité, že ministerstvo školství vůbec nezkoumalo odůvodnění stížností, nýbrž spokojilo se pouze - a to bývá nejčastější případ tím, že stížnost jako úplně neodůvodněnou zamítlo. Ministerstvo si nedá ani tolik práce, aby zkoumalo stížnost po stránce věcné, nýbrž schválí bez výjimky každé opatření, které učiní některý šovinistický český okresní hejtman na návrh českého menšinového učitele nebo člena výboru, proti právu, zákonu a slušnosti, vedený jen nespoutanou nenávistí proti německému národu. Máne několik takových nádherných exemplářů okresních hejtmanů, na př. pány: Dostála ve Šternberku, Kuchynku v Mor. Krumlově, Ščavu v Novém Jičíně a j. Stížnosti proti takovým reklamacím zůstávají měsíce, ano léta ležeti v ministerstvu školství a národní osvěty, takže děti, které se bez odporu nepodrobí a nechodí do české školy, jsou léta bez pravidelného vyučování. Ani odkládacího účinku nebylo lze při takových opatřeních vymoci. Jistě nikdo by tím nebyl utrpěl žádné škody, kdyby byly bývaly děti takovýmto nestoudným způsobem vyreklamované až do konečné o vyřízení stížností nejvyšším správním soudem ponechány v německých školách. Než nedosti na tom, že byly tyto děti ze škol odstraněny, úředním příkazem bylo také zakázáno poskytovati jim soukromé vyučování, podle § 23 říšského zákona o obecných školách a podle § 204 definitivního školního a vyučovacího řádu mají rodiče nebo jejich zástupci právo, dávati své děti také vyučovati soukromě. Občasnými zkouškami může se školní úřad přesvědčiti, odpovídají-li výkony vyučování na veřejné škole téhož stupně, nebo vyučuje-li se týmž způsobem. Avšak nikde ani slovem se nepraví, v jaké řeči má se toto soukromé vyučování díti. Jest to tedy neuvěřitelný přehmat, jestliže se německé soukromé vyučování neuznává a nařizuje se, že se má vyučování díti česky a výroční zkoušky že musí býti konány na české škole. Rodiče, kteří se tomuto nezákonnému nátlaku nepodrobili, byli prostě odsouzeni podle Prügelpatentu k peněžitým trestům a do vězení, na př. v Bělotíně, Šanově a j. Táži se p. ministra, který stále ještě zde není, zda je konečně ochoten tento zlořád odstraniti a nezákonné tresty ihned zrušiti?

V této souvislosti musím poukázati také na neuvěřitelný a nezákonný způsob zacházení s hlučínskými dětmi, jimž byly německé školy zavřeny, avšak návštěva opavských německých škol zakázána. Je-li to nejlepší cesta, jak vychovávati z obyvatelů Hlučínska loyální státní občany, o tom nechci rozhodovati.

Jak důkladně se ministerstvu školství a nár. osvěty podařilo udržeti "úroveň německého školství" na téže výši jako před převratem, pokusím se osvětliti na několika málo příkladech. Vezmu oblast Olomouce a okolí. Při tom podotýkám, že zde počalo rdoušení německého školství a rozmach škol českých již za starého Rakouska, tedy v době t. zv. německé nadvlády. Místní školní rada, mající českou většinu, vyvinuje od převratu horlivou činnost proti německému školství, jež je jí svěřeno. Ačkoli je zde německá a česká občanská školní rada, bylo uznáno za vhodno zříditi smíšenou místní školní radu s českou většinou, aby byly německé školy vydány na milost a nemilost české většině. Zatím co tato místní školní rada, jíž podle zákona především přísluší rozhodovati o přijímání žáků, všem českým dětem z bližšího i vzdálenějšího okolí Olomouce bez závady povoluje přijetí do českých škol olomouckých, takže jich denně přijíždí vlakem do Olomouce se všech stran celé zástupy - vždyť byl podle toho upraven dokonce i jízdní řád - takže jednotlivé venkovské české školy mají úplný nedostatek dětí, žádosti o přijetí německých dětí bydlících přes 4 km od Olomouce jsou naprosto odmítány, dokonce i v tom případě, kdy není v místě žádné německé školy. Jsou odmítáni také žáci a žákyně, kteří chtějí chodit do občanské školy, poněvadž v celém okolí olomouckém není žádné jiné německé občanské školy. Jak mi vysvětlí pan ministr tento nestejný způsob jednání? Takovým způsobem ztratili dosud olomoučtí Němci 15 školních tříd. K tomu přistupuje nyní ještě hrozící zrušení německého učitelského ústavu. Jak známo, ministerstvo na počátku školního roku zastavilo přijímání do prvního ročníku, ač se hlásilo do tohoto prvního ročníku přes 50 chovanců. Zvláštní při tom bylo, že přijímání bylo zastaveno tak pozdě, že uchazečům nebylo už možno žádati o přijetí na jiném ústavě, ježto zatím uplynula přijímací lhůta. Všechny kroky podniknuté za tím účelem, aby zrušovací opatření bylo odvoláno, byly marny, ježto se nahoře tvrdí, že prý je na německé straně nadbytek učitelských čekatelů. Připusťme, že je tomu tak, ale já se táži: Od kdy má vyučovací správa povinnost také zaopatřovati absolventy učitelských ústavů? Olomoucký učitelský ústav byl vždycky velmi dobře navštěvován a měl ve školním roce 1920/21 177 chovanců, v r. 1921/22 137 chovanců, v r. 1922/23 120 chovanců. Zásoboval učitelskými silami celou severní Moravu, částečně Slezsko a Slovensko a náležel k staré kulturní državě německé. Jeho zavření muselo býti pociťováno jako rána pěstí. Bezpráví vynikne ještě zřetelněji, učiníme-li srovnání mezi německými a českými učitelskými ústavy na Moravě. Morava má nyní 8 českých a 1 německý učitelský ústav, t. j. 89%:11%, kdežto klíč podle počtu obyvatelstva činí 78·2%:20·9%. Podle toho utrpí Němci zrušením olomouckého učitelského ústavu újmu o 10%. Bylo by tudíž jen hodno a spravedlivo, kdyby bylo zrušení co nejdříve odvoláno.

Také jiná města této oblasti podávají svědectví o zvláštní přízni české vyučovací správy k německým školským potřebám. Kroměříž měla dříve tyto německé školy: pětitřídní obecnou školu chlapeckou, pětitřídní obecnou školu dívčí, trojtřídní dívčí školu měšťanskou, německou reálku a německé gymnasium. Z toho všeho má dnes jen útulek německého kulturního svazu, kde jeden učitel vyučuje soukromě německé děti. Lipník míval pětitřídní obecnou školu chlapeckou, pětitřídní obecnou školu dívčí, trojtřídní dívčí školu měšťanskou a německou reálku. Dnes má Lipník jen ještě jednotřídní německou obecnou školu. Přerov ml dříve pětitřídní německou obecnou školu s jednou pobočkou, dnes má jen jednu německou jednotřídku. Prostějov měl až do r. 1918 šestitřídní školu obecnou, čtyřtřídní obecnou školu židovské obce, pětitřídní obecnou a trojtřídní školu dívčí. Dnes má jen dvoutřídní německou obecnou školu. Litovel, která mívala dříve 16 německých obecných a měšťanských tříd, má nyní již jen jednu německou jednotřídku.

Území, kde se vede boj o školu s největší rozhořčeností, jest Těšínsko. Postup českých úřadů jest přímo kulturním skandálem. Frýdek již ztratil své osmitřídní gymnasium a dnes má již jen pětitřídní smíšenou školu obecnou a trojtřídní koedukační občanskou školu. Vládní komisař Tesař jakožto předseda městského školního výboru neuznává žádného zákona, žádných předpisů, jedná podle libovůle a rozmaru. Hned po zápise v letošním školním roce vydal bez dohodnutí s německými zástupci nařízení, že z 251 zapsaných žáků německé obecné školy 90 a ze 187 žáků občanské školy 36 musí býti vyloučeno a posláno do českých škol. Vyšetřování o mateřské řeči a národnostní příslušnosti rodičů a dětí se před tím nekonalo, pan vládní komisař si opatřil potřebné zprávy krátkou cestou u českých učitelů. Postižení rodiče podali samozřejmě proti tomuto úplně nezákonitému opatření stížnost k slezské zemské školní radě, opírajíce se o své právo, zaručené jim v §§ 139 a 148 obč. zák. Jak známo, slezská zemská školní rada už kolik let nefunguje;, všechny pokusy, přivésti tuto korporaci k životu, byly dosud marné. Slezská zemská školní rada vyslala tedy vládního úředníka, který rodiče inkvisitorsky vyslýchal, aby zjistil, zda snad přece jen některý dědeček nebo pradědeček nebyl české národnosti. Vyřízení v této věci dosud nedošlo a děti jsou vůbec bez školního vyučování.

Stejným způsobem bylo nakládáno s německými školami v Bohumíně městě i nádraží, ve Fryštátě, Karviné a j.

Tak jako zde, bylo všude německé školství rdoušeno, potlačováno, všude s odůvodněním, že prý počet německých dětí po válce klesl. Avšak podle mého mínění musí se vliv válečných let jeviti také v počtu českých dětí, přes to však jsem ještě nikdy neslyšel, že by z tohoto důvodu byla zrušena nějaká česká škola. Německou veřejnost by jistě velmi zajímalo, kdyby se dověděla, kolik bylo podle úřední statistiky dosud zrušeno tříd německých a kolik českých, a já žádám pana ministra vyučování, aby dal tato data pečlivé sebrati a uveřejniti. Dále by mě zajímalo, kdybych se dověděl přesný počet t. zv. menšinových škol a počet jejich žactva, abych mohl i u tohoto druhu škol zjistiti německý podíl. Pak shledáme, že z 800 menšinových škol, které byly v posledních 5 letech založeny, bylo nově založeno německých sotva 10, neboť většina německých menšinových škol povstala jen přeměnou skol dosavadních. Nejsou tato čísla svrchovaně nápadná, když přece jsou zajisté i v českém jazykovém území německé menšiny? Avšak tyto české menšinové školy uprostřed německého jazykového území mají plniti důležitý úkol, jsou zárodečnými buňkami pro počešťování a dále mají na venek dokazovati, že není žádného jednolitého německého jazykového územ. A tak musí býti v čistě německých obcích pro několik dětí ať je jich třebas jen 5 až 10 - českých železničářů, četníků, zaměstnanců finanční stráže, kteří tam byli přeloženi, zřizovány zvláštní české školy, musejí býti milionovými náklady prováděny stavby školních budov. Jest neomluvitelné, jak lehkomyslně se zde vyhazují peníze. Také v příštím roce má býti opět věnováno 59 milionů jen na stavby takových menšinových skol a já jsem už dnes přesvědčen, že z těchto peněz nebude vystavěna ani jediná německá menšinová škola, právě tak jako nebylo ani z 56 milionů loňského roku jistě ani jediného haléře použito na stavbu německých škol. Od r. 1919 bylo zřízeno na Moravě 195 českých menšinových škol (170 škol obecných, 25 občanských), dosud se však nepodařilo vymoci ani jedné německé menšinové školy. Tedy pro Čechy nejdalekosáhlejší podpora a nejrychlejší vyřizování žádostí, pro Němce dlouholeté marné úsilí a nevyřizování žádostí. Jako příklad uvádím obec Želetice ve znojemském okrese, která má podle posledních obecních voleb německou většinu a přes četné žádosti dosud nedostala německé občanské školy, kdežto česká menšina má občanskou školu už dávno. Právě tak zajímavý případ jest v Německém Brodku, který se už leta uchází o německou občanskou školu, nemůže ji však dostati, za to však byla tam na počátku letošního školního roku zřízena menšinová občanská škola česká. Pro koho byla tato škola zřízena, to neví nikdo na okrese.

Poučný příklad, jak bývá zneužíváno zákona o menšinových školách, poskytuje obec Šilperk. Tato německá obec v údolí Března na severní Moravě měla v r. 1919 šestitřídní německou obecnou školu a českou menšinovou jednotřídku. Tento číselný poměr dovoluje usuzovati, jaký je asi počet obyvatelstva v obci. V r. 1920 se obecní zastupitelstvo spolu s dvěma českými hlasy jednomyslně usneslo, požádati moravský zemský výbor o zřízení německé občanské školy. Všechny předběžné podmínky týkající se počtu žactva byly splněny, zvláště když i severně od Šilperku ležící německé zázemí dodává pro tuto školu velký počet žactva. Sotva že byla odeslána žádost do Brna, hned nastalo na české straně tažení proti zamýšlenému zřízení školy. Především byla zaslána zemskému výboru lživá zpráva, že prý má obec spoustu dluhů a zřízení občanské školy by ohromně zvýšilo obecní přirážky. Obecní zastupitelstvo dokázalo-snadno opak. Ježto tento zavržení hodný krok nepůsobil, byl zaslán do Brna protest proti zřízení školy, podepsaný t. zv. poplatníky. Těmito "poplatníky" byli většinou úředníci přeložení do Šilperku nebo smyšlené osoby. Na tomto protestu skvěla se jména lidí, kteří v Šilperku vůbec nebydlí. Obecní zastupitelstvo mělo znovu příjemné potěšení, že mohlo dokázati, že protest nemá žádného právního podkladu. Zemský výbor se tedy usnesl zříditi německou občanskou školu. Sotva bylo toto usnesení oznámeno, byly poslány do Brna nové protesty a ty způsobily, že zemský výbor své usnesení odvolal. Po celá dvě léta podařilo se několika málo lidem mařiti tímto lehkomyslným způsobem založení německé občanské školy. A kdo byli těmi štváči? Velmi dobře známý vrchní berní správec Reichel v Zábřehu se svou gardou, poštmistrem, knihovním a okresním soudcem z Šilperku. Tito státem placení, do Šilperku přeložení úředníci vystupují nejnenávistnějším způsobem proti všem kulturním požadavkům Němců v Šilperu. Zejména vrchní berní správce Reichel, jenž zneužívá svého úřadu a ztratil vůbec všechnu nepředpojatost, učinil se svým, záštím ke všemu německému u obyvatelstva celého okresu hluboce nenáviděným, v německých obcích smí se ukázati jen v průvodu četníka, aby nedostal jednou zasloužený výprask. Stížnost, kterou na něho podali poplatníci ministerstvu, zůstala ovšem dosud nevyřízena.

R. 1921 byla německá dívčí občanská škola v Červené Vodě v údolí Březné po padesátiletém trvání, jediná svého druhu, zrušena a spojena s chlapeckou občanskou školou v jeden ústav. Mnoho přespolních žáků nemohlo už býti přijato. Pan ministr školství a národní osvěty právě přišel. Máme tolik stížností, pane ministře, že by bylo záhodno, abyste je vyslechl a přesně vyšetřil. Tím více bylo nyní zapotřebí zříditi německou občanskou školu v Šilperku. Přičiněním jmenovaných čtyř členů Národního výboru zřídilo nyní ministerstvo v Šilperku českou menšinovou školu a obci uloženo, aby opatřila místnosti. Schůze obecního výboru, která byla za tím účelem svolána, zúčastnili se zástupci obce, německé místní školní rady, české místní školní rady, Národního výboru a český inspektor menšinových škol Schinkewantz. Schůzi předsedal přednosta okresní politické správy, tajemník Lašťufka. V několikahodinové poradě bylo dosaženo dohody v tom smyslu, že obec převezme jisté závazky stran místností a kulturních požadavků české menšiny, avšak české strany se za to zavázaly, že už nebudou činiti překážek zřízení německé občanské školy. Školní referent přísedící zemského výboru Dr. Budínský, jemuž deputace oznamovala tuto úmluvu, projevil velkou radost nad tím, že věc byla konečně smírně rozřešena a závazně slíbil, že nyní bude občanská škola ve schůzi zemského výboru příštího dne povolena. Ale sotva deputace opustila Brno, přišly protesty od předsedy Národního výboru Dr. Fischera z Olomouce a od vrchního berního správce Reichela, že prý české strany v Šilperku jednaly ukvapeně a německá občanská škola že prý za žádnou cenu nesmí býti zřízena. Výsledek tohoto štvaní se dostavil. Zemský výbor obrátil a tak Šilperk má sice českou menšinovou občanskou školu, ale žádnou německou. Nejhanebnějším způsobem bylo zrušeno dané slovo. A na takové čestné muže dá vláda a všechny úřady.

Docela podobně bylo naloženo také s požadavkem obce, aby byla zřízena německá živnostenská škola pokračovací. Všechny takové snahy zmařil Reichel a jeho druhové. Naproti tomu byla zřízena česká škola pokračovací a do té musí chodit nyní i 32 německých učňů.

Tak tedy vypadá, pane ministře, ta vychvalovaná přízeň k německému školství.

Jest tudíž docela oprávněný požadavek, který musíme stále a stále opakovati, aby správa školství byla svěřena příslušníkům národa, kteří jedině budou míti potřebné porozumění a náležitou chuť k práci o jeho rozvoj. Naproti tomu však se česká vláda snaží odstraniti poslední nepatrné zbytky národnostní samosprávy ve školství a celé německé školství vydati na pospas českým úředníkům. Německými inspektory bývají jmenováni často lidé, jejichž národnostní příslušnost bývá při nejmenším velmi pochybná, nebo kteří jsou zakuklenými Čechy, nebo je vůbec bez ostychu jmenován přímo Čech. Tak na př. německé menšinové školy jsou podřízeny českému zemskému školnímu inspektoru Františku Řezníčkovi, německé pokračovací školství je podřízeno židovi, inspektoru Edelsteinovi.

Aby však bylo na venek zachováno zdání, dá se dítěti nevinné jméno a zrušení školní autonomie se dá na př. název: nové rozdělení agendy v odborech zemské školní rady v Brně. Ve skutečnosti však tento výnos znamená, o tom nelze vůbec pochybovati, odstranění německé sekce moravské zemské školní rady. Po moravském vyrovnání mezi Němci a Čechy r. 1905 byla provedena národnostní samospráva ve školství a moravská zemská školní rada jakožto nejvyšší zemský školní úřad byla rozdělena na německou a českou sekci. Právě tak byly utvořeny německé a české okresní a místní školní rady, takže na německé školství dozírali a spravovali je pouze němečtí úředníci a německé školní úřady a právě tak obráceně. Toto rozdělení podle národností se velmi osvědčilo a nebylo vůbec potřebí něčeho na tom měniti.

Školním zákonem z r. 1920 byla tato zdravá zásada prolomena, samostatné národní školní úřady byly zrušeny a všude zavedeny smíšené místní a župní školní rady. Nebylo pro mne pochybností, že se přikročí nejprve k odstranění národnostních oddělení zemských školních rad. Aby to však nevzbudilo příliš mnoho hluku, byla nejdříve jen nově rozdělena agenda. A tak mohl pan ministr Bechyně dáti panu kolegovi Spinovi, který s ním na příkaz německého školního výboru jednal, licoměrné uklidňující prohlášení, že německá sekce zemské školní rady, práva gremiálních odborů budou i nadále tak jako před tím zachována a že správa školství nemá v úmyslu zatlačovati a přecházeti německé úředníky. Avšak jak je tomu ve skutečnosti? Dosud byly všechny německé školské záležitosti sjednoceny v jednom oddělení, jehož přednostou byl také německý úředník. Po novém rozdělení, jež bylo nyní provedeno, byla utvořena čtyři oddělení, z nichž každé se nyní zabývá německými a českými školními věcmi. V čele tří oddělení jsou již čeští úředníci, čtvrté oddělení je právě osiřelé, avšak pravděpodobně dostane za referenta také českého úředníka. Avšak všechna čtyři oddělení jsou podřízena známému šovinistovi ministerskému radovi Dr. Beranovi, jehož jedinou snahou ode dávna jest jen poškozovati a ničiti německé školství. Tak tedy německé školství moravské bylo úplně svěřeno českým úředníkům. Jakým způsobem tito pánové pečují o zájmy německých škol, pro to uvedu aspoň jeden příklad:

V obci Keprtovicích, polit. okresu berounském, byl počátkem školního roku dán na odpočinek starý řídící učitel. Okresní politická správa na oznámení obce hlásila zemské školní radě, že v zájmu nerušeného chodu vyučování je nutno toto místo ihned obsaditi Ježto po zrušení četných německých tříd na sta německých učitelů je bez místa, nebylo by činilo prozatímní obsazení místa učitelskou silou jistě žádných obtíží. Avšak pan školní referent Dr. Beran neměl naspěch, vždyť přece běží jen o německou školu. Týdny nechává místo neobsazené, spis zůstává nevyřízen, žáci jsou úplně bez vyučování. 25. října podala obec a místní školní rada stížnost ministerstvu školství a národní osvěty, v polovině listopadu dostává konečně místní školní rada od okresní politické správy oznámení, že místo je rozepsáno a lhůta k podání žádostí do 31. prosince 1923. Ježto k obsazení může dojíti nejdříve až v lednu, zůstávají tedy děti celé měsíce bez vyučování, jsou vyučovány jen náboženství a dívky také v ručních pracích, nebude-li ovšem zatím místo přece jen ještě prozatímně obsazeno. V berounském okrese bylo minulého roku po 2 měsíce neobsazeno 9 učitelských míst. Příslušné návrhy zůstávaly nevyřízeny, spisy nebylo možno u zemské školní rady často ani nalézti. A-to všechno se dělo, ačkoli bylo na okrese 17 učitelů bez místa, mezi nimi i starší lidé až s 15 služebními lety. Není tento postup proti německé obci přímo neslýchaný a skandální? Táži se, kdyby se to bylo přihodilo za starého Rakouska některé české obci, jak by byla řádila, povykovala a všechno vybouřila! Po těchto zkušenostech musíme rozhodně žádati, aby veškeré německé školství bylo podřízeno jen německým odborným úředníkům a na Moravě odňato ministerskému radovi Dr. Beranovi, poněvadž k němu nemáme nejmenší důvěry.

A při všech těchto změnách v moravské zemské školní radě má pan ministr Bechyně odvahu k prohlášení, že se prý nic nezměnilo a všechno zůstalo při starém. Zajisté, že bude tu a tam ještě někdy svolána schůze německého odboru zemské školní rady, bude dovoleno, aby učinila několik neškodných usnesení, avšak mezitím vládnu neomezeně čeští referenti, docela podle svých choutek a bez jakéhokoli dozoru. Neboť nynější němečtí zemští školní inspektoři již jen bídně živoří bez vlivu a moci, jsouce trpěni jen tak dlouho, dokud některému českému šovinistovi nenapadne žádati jejich odstranění, aby jejích místo mohlo býti obsazeno některým českým příznivcem německé řeči.

Ostatně zemské školní rady jsou naprosto zastaralé, mnoho míst je neobsazeno a bylo by svrchovaně na čase, aby konečně došlo k nutným novým jmenováním a změnám, aby i tyto korporace byly složeny demokraticky a podle vůle obyvatelstva a požadavků doby. Dále musíme také žádati, aby byl konečně odstraněn jazykový zlořád. V posledním roce se zakořenila neuvěřitelná praxe, že německé okresní školní výbory dostávají od německého odboru zemské školní rady výnosy výhradně české. Podle toho bude se jistě příštího roku už žádati, aby německé okresní školní výbory zasílaly svá usnesení a vyřízení správám a ředitelstvím německých škol rovněž česky. Ovšem také obráceně se bude žádati, aby němečtí správci škol, řídící učitelé a ředitelé podávali svým nadřízeným německým školním úřadům české zprávy, z čehož pak vznikne požadavek, že pro místo správce je potřebí znáti češtinu. Snad se tomu dnes usmíváte a moje vývody se vám zdají přemrštěnými, já však jsem zažil v tomto státě na poli národnostním tolik, co se člověku se zdravým rozumem zdálo v první chvíli přemrštěným, později se to však ukázalo jako smutná skutečnost, že už nic nepovažuji za nemožné. Žijeme v zemi neomezených možností a co ještě nikde nebylo a co se ještě nikdy nepřihodilo, to je možné v našem slavném, svobodném českém státě.

Není to zajisté žádný přemrštěný požadavek, žádáme-li aby si německý odbor zemské školní rady s německými školními úřady dopisoval německy. § 5 jazykového zákona z 29. února 1920, č. 322 Sb. z. a n., praví výslovně, že vyučování a správa menšinových škol děje se jazykem menšiny. Z toho lze zajisté analogicky také vyvoditi, že ježto k správě náleží také veškerý písemný styk, dozorčí úřady ustanovené k správě německých škol mají si dopisovati s podřízenými správci německy. Jest příznačné pro šovinistického ducha, který vládne v ústřední správě školství, že musíme ještě bojovati o toto samozřejmé právo. Já ovšem velmi jasně vidím cíl, o který páni usilují. Spočívá v tom, aby byly odstraněny skrovné zbytky samosprávy na poli školství, aby byly všude zrušeny německé odbory, německé školství aby bylo spravováno úřady převážně českými, dozor aby byl svěřován Čechům nebo česky smýšlejícím správcům a inspektorům, zkrátka aby celé německé školství bylo podrobeno cizímu národnímu panství. Doufáte, že tímto způsobem odstraněním národní školské výchovy nejspíš splníte úkol, který vám uložila Francie, totiž odnárodniti co nejrychleji 3 1/2 milionu Němců v českém státě. Uvedu jen jediný příklad, jak má podle vůle těchto pánů vypadati výchova německé mládeže. Mám v rukou posudek min. rady dr. Stráníka o německé čítance, který podal ministerstvu a který se mi dostal náhodou do rukou. Běží o čítanku "Heimat". Pan min. rada dr. Stráník praví mezi jiným v posudku o čítance "Heimat", díl B:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP