Čtvrtek 28. června 1923

 

Začátek schůze ve 12 hod. 50 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

211 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, inž. Novák, Šrámek, Tučný, Udržal

Z kanceláře sněmovní sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 217. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně udělil jsem dovolenou na včerejší schůze posl. Uhlovi, Grünznerovi a Hirschovi pro neodkladné zaměstnání. Na včerejší a dnešní schůze posl. Schäferovi z téhož důvodu, na dnešní schůze posl. Farbulovi rovněž pro neodkladné zaměstnání.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Jokl.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub čsl. socialistů vyslal do výboru rozpočtového posl. Sajdla za posl. Trnobranského; do výboru. soc.-politického posl. Langra za posl. Pechmanovou.

Klub poslanců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu vyslal do výboru rozpočtového posl. dr. Srdínko za posl. Jana Černého.

Předseda: Volební soud oznámil přípisem ze dne 23. června 1923, č. 369/23, pode §u 22 zákona o volebním soudě, že usnesl se ověřiti volbu Jana Valáška, domkáře v Roztokách, povolaného za posl. dr. Kubíčka, který se mandátu vzdal.

Došly spisy: naléhavé interpelace, dotazy atd. Žádám o sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Naléhavá interpelace posl. Housera, Malé a soudr. ministru vnitra o protizákonném jednání úřadů při červnovém vyložení voličských seznamů.

Súrna interpellácia posl. Hancku a spol. na vládu republiky československej o pomeroch neštátneho učiteľstva na Slovensku.

Naléhavá interpelace posl. dr. Charváta a soudr. min. předsedovi a vládě o porušení ústavy volebním soudem.

Dotaz posl. Bezděka, Šamalíka, Sedláčka a soudr. ministru zemědělství v záležitosti pronájmu státních statků a cukrovaru v Židlochovicích.

Dotaz posl. dr. Matouška, dr. Lukavského, G. Navrátila ministru zemědělství a vládě o přeřazení lesních úředníků.

Dotaz posl. Čuříka ministru železnic ve věci nezákonného vydání výnosu ministerstvem železnic ze dne 18. června 1923, č. 37.421-pres./2, o eventuelním zavedení klidu práce v den 6. července místo 29. června.

Dotaz posl. Johanise ministru železnic ohledně závad při osobní dopravě na trati Praha-Zdice-Protivín.

Dotaz posl. Šamalíka, Fr. Navrátila, Adámka, Sedláčka, Janalíka, Kopřivy, Rýpara, Pěnkavy a soudr. ministru financí a zemědělství o udělení rychlé a vydatné podpory všem krajům v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, živelními pohromami poškozeným.

Předseda: Počátkem chůze byly tiskem rozdány tyto zprávy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 4202. Zpráva soc.-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk 4188), kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků.

Tisk 4203. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4192) o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové.

Tisk 4208. Zpráva zdravotního výboru o návrhu zákona posl. dr. Hálka a spol. (tisk 3821) o částečném zákazu námezdného kojení.

Tisk 4201. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných.

Tisk 4204. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění.

Tisk 4205. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.

Předseda: Počátkem schůze byla tiskem rozdána odpověď.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 4196. Odpověď min. vnitra na interpelaci posl. Němce, Slavíčka, J. Marka, Sladkého a soudr. vládě o postupu pražské policie proti pokrokovému studentstvu (tisk 4195).

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu tento návrh:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 4207. Návrh posl. Staňka, Slavíčka, dr. Noska, dr. Lukavského, Astra a soudr. na pomoc postiženým živelními pohromami.

Předseda (zvoní): Přejdeme k projednání pořadu dnešní schůze, a to nejprve k odstavci 1, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4185), kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. (tisk 4205).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Ant. Novák, za výbor rozpočtový p. posl. Roudnický.

Uděluji prvému zpravodaji, p. posl. Ant. Novákovi, slovo.

Zpravodaj posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona, který právě máme projednati, má za úkol, prodloužiti lhůtu k přihláškám o důchod pro válečné poškozence, která končila dnem 31. prosince 1921. Tehdy zdálo se, že lhůta v zákoně stanovená úplně postačí, a že jistě všichni ti, kteří činí nárok na požitky podle zákona, ve lhůtě zákonem stanovené také přihlášky své uskuteční.

Nestalo se tak a již během r. 1922 docházel tak veliký počet přihlášek, že bylo nutno uvažovati znovu o zákonné předloze, se kterou dnes přichází ministerstvo sociální péče před slavnou sněmovnu a kterou se lhůta opět prodlužuje.

V prvé řadě jde o sirotky, vdovy a předky. Bylo by nesprávno domnívati se, že snad vždy vinou jich samých byla promeškána lhůta zákonem stanovená. V převážné většině případů, pokud jde o sirotky, bylo to zaviněno poručníky, pokud jde o vdovy a předky, bylo to zaviněno naprostou neznalostí zákona, a obzvláště na Slovensku nedostatečným opatřením, aby ve všech místech zákon vnikl v širší vědomí tak, aby ti, o které jde, mohli také zákona použíti.

Sama důvodová zpráva uvádí, že přichází přibližně v úvahu ještě 10.000 vdov, 15.000 sirotků, asi 8.000 předků, celkem 33.000 válečných poškozenců. Větší počet jich bude na Slovensku, menší počet v Čechách a na Moravě. Provedení navrhovaného zákona bude vyžadovati přibližně obnosu 25 mil. Kč, který bude uhrazen dodatečným úvěrem. Již dnes je nutno konstatovati, že bude ministerstvo soc. péče požadovati větší úvěr z toho důvodu, že rozpočtově povolený úvěr na výlohy s novelisací zákona spojený nestačí. V tomto úvěru bude zahrnuta položka přibližně 25 milionů Kč, kterých je potřebí na zvýšení nákladu zákonem povolené.

Pan kol. Čuřík při projednávání vládního návrhu ve schůzi soc.-politického výboru navrhl resoluci, podle které ministerstvu soc. péče se ukládá, aby podalo zprávu o činnosti zemských úřadů v Praze, v Brně, v Bratislavě, stejně tak i v Užhorodu. K resoluci pana kol. Čuříka, kterou doporučuje soc.-politický výbor, dovolím si poznamenati, že je opravdu účelno a důležito, aby ministerstvo soc. péče v době pokud možno dozírné podalo jasný obrazec o dosavadním výsledku a způsobu, jakým je vlastně zákon prováděn.

Kdykoli slavná sněmovna jedná o válečných poškozencích, používám té příležitosti a činím to i nyní a znovu podle pravdy konstatuji, že prvopočátky byly mimořádně těžké, že ministerstvo sociální péče nemělo naprosto vhodných místností, nemělo zapracovaného personálu. Byl to tedy jistě těžký úkol, aby tak veliký materiál byl včasně zpracován a invalidům dostalo se požitků, které jim zákon zaručuje.

Ale, slavná sněmovno, jednou ta otázka musí býti vyřízena, není možno stále a stále věc protahovati tam, kde váleční poškozenci mají nárok podle zákona na určitý důchod a nedostávají ho.

Podle zprávy zemského úřadu v Čechách, kterou jsem si v posledních hodinách vyžádal, bylo počato s prováděním novely v Praze dnem 1. června. Doplatky budou prý vyúčtovány do konce tohoto roku. Novela zákona spojená s povinnou revisí bude provedena prý během příštího roku, a to ještě podmínečně, bude-li míti zemský úřad dostatek kvalifikovaných sil a také prostředků.

Domnívám se, že je povinností ministerstva soc. péče a nejen ministerstva soc. péče, ale i všech ostatních, aby do věci zasáhla, poněvadž s počátku také byly činěny překážky s druhé strany. Není možno nadále pracovati tak, aby za rok, za půl druhého roku snad znovu bylo hlášeno, že zákon ještě není proveden.

Doplatků vyúčtováno do dnešního dne 73.000. Dobře, ale nemám cifry, jaký počet doplatků vyúčtován není. Válečných poškozenců v evidenci, kteří mají likvidační archy zařaděny, je v Čechách přes 21.000. To je jistě dosti značná cifra a bude proto potřebí, aby s urychlením v tom směru bylo pracováno. Nechci vytýkati, poněvadž bych nerad někomu křivdil, že průtahy jsou zaviněny nedostatkem vlastní administrativy, ale přece se mi zdá, že u určitých úřadů, které mají za úkol tuto agendu vyřizovati, není právě administrativa řekl bych nejsprávnější.

Velmi často se vyskytuje, že vdova, která znovu se provdala - podle zákona má nárok na odbytné ve výši tříletého základního důchodu - čeká rok, půl druhého roku. Nevím, zda je to zvláštní shoda okolností; ale dnes ráno přišla ke mně vdova válečná která se provdala, která má výměr datovaný v Karlíně 18. srpna 1921, podle kterého přiznává se jí zákonné odbytné, ale prosím, do dnešního dne jediného haléře neobdržela! Tu se mi zdá, že to jistě někde vázne, a jen bych doporučoval, aby administrativa byla pokud možno zjednodušena, účelně zařízena, aby takové zbytečné protahování tam, kde lidé čekají na každý haléř, se neopakovalo.

Používám dnešní příležitosti, slavná sněmovno, abych znovu uvedl další stesky tam, kde dřívějšími zákony a různými zařízeními bylo prý postaráno o válečné poškozence. To je pravda jen v teorii, v praksi to vypadá poněkud jinak. Pokud mají váleční poškozenci přednostní právo, aby jim byly zadávány trafiky a licencované živnosti, u jednotlivých finančních ředitelství v Čechách i na Slovensku stejně - příliš to vázne. U jednotlivých finančních úřadů řekl bych, že dělají se úmyslné překážky. Když se vydávají různá nařízení, bylo by snad účelno, aby byla také prováděna. Pro zajímavost konstatuji, že roku 1921 sociálně-politický výbor přijal resoluci kol. Zeminové, podle které ukládá se ministerstvu financí, aby předpisy platné pro zadávání trafik a licencovaných živností byly změněny, aby odpovídaly daným potřebám. Ministerstvo financí se vyzývá, aby sociálně-politickému výboru podalo zprávu. Ale prosím, do r. 1923, do dnešního dne ministerstvo financí o této otázce zprávy nepodalo.

Slavná sněmovno! Měl jsem letošního roku příležitost v zastoupení našeho klubu jeti na mezinárodní invalidní výstavu do Gentu. Tam jsem měl příležitost shlédnouti péči o válečné poškozence v jiných státech, a porovnati ji s činností naší. Musím konstatovati, že naši invalidé, naše družstva invalidní representovala před cizinou naši republiku způsobem, že to bylo opravdu ke cti republiky. Naše družstva invalidní svojí prací, svojí výkonností stála před francouzskými, italskými i belgickými. I pokud jde o provádění zákonů, jistě naše zákony nejsou takového rázu, že bychom nesnesli přirovnání s cizinou. V některém směru máme lepší zákony, někde pokulháváme. Ale co je platný sebe krásnější zákon, když se neprovádí. V tomto směru, prosím, aby bylo chápáno, že invalidé dnes protestují. Ve veřejnosti je klamný názor, který musí býti vyvrácen, že je veliký počet těch, kteří zneužívají státu, že dostávají podpory, které jim nepatří.

Prosím, jsou nařízeny nové sociálně-lékařské prohlídky - i starý zákon to přímo předpisuje - a ministerstvo soc. péče má možnost i povinnost přesně zjistiti, kdo je skutečným invalidou a kdo ne, a tomu, kdo je invalidou, musí se dostati tolik prostředků, aby aspoň částečně byl chráněn. Při těchto sociálně-lékařských prohlídkách přirozeně žádáme, aby se konaly s největší svědomitostí, s největší objektivností a řekl bych také s největším taktem. Podle novely zákona musí se i vdova, která je matkou jednoho dítka nebo bezdětná, podrobiti sociálně-lékařské prohlídce, a teprve tehdy, když je konstatována ztráta výdělečné schopnosti nejméně 30%, má nárok na důchod. Jsem velice překvapen, že jsem obdržel zprávy z několika míst od okresních úřadoven, že prohlídky těchto vdov konají se v místnosti úřední za přítomnosti druhých osob. Myslím, že tak samozřejmé věci, takové samozřejmosti není potřebí zvláště zdůrazňovati a že musí zemské úřady, nejen zemské úřady v Čechách, ale i zemské úřady ostatní dáti příslušné pokyny okresním úřadovnám, že podobné prohlídky mají se konati v oddělených místnostech.

Dovoluji si upozorniti slavnou sněmovnu ještě na jiné případy. Váleční poškozenci plným právem domáhají se, řekl bych, práva na práci cestou zákonnou. Situace, ve které dnes naše republika je, není ještě takového druhu, kde bychom mohli s určitým úspěchem počítati, že by podobný zákon veškeré bolesti invalidů odstranil.

Ve službách státních máme přibližně 3000 zaměstnanců-invalidů. Soc.-politický výbor poslanecké sněmovny ve schůzi 16. prosince 1921 usnesl se na resoluci, podle které vládě se ukládá, že váleční poškozenci, zaměstnaní ve státních službách při uspokojivém výkonu v rámci platných předpisů, nesmějí býti propuštěni a v případě redukce mají býti přeloženi do jiných státních služeb. Konstatuji, že i tato resoluce, řekl bych, v celku se zachovává, ale je velký počet případů, kde řada pánů porušuje tuto resoluci a jistě řada pánů kolegů má ve svém denním styku příležitost také velmi často i v tomto směru zakročovati, aby tyto přehmaty se nedaly. Nemáme-li doposud zákona v tomto směru, máme-li resoluci, domnívám se, že tato resoluce musí býti respektována jako zákon, a když někde respektována není, nesmějí se pánové diviti, když na to poukazujeme.

Slavná sněmovno, já jako zpravodaj sociálně-politického výboru doporučuji vládní návrh tak, jak byl předložen. Soc.-politický výbor provedl jedině změnu stylisace bodu 2 §u 2, aby i tento bod 2 §u 2 vyhovoval předpisům zákonů dříve vydaných. Doporučuji tento zákon ke schválení.

Současně doporučuji ke schválení resoluci p. kol. Čuříka, ale prosím povolané úřady, aby se nedomnívaly, že tím okamžikem, když sněmovna odhlasuje zákon, nevěnuje mu již snad pozornost. Těžcí váleční poškozenci, vdovy a sirotci mají plný nárok, aby dostali to, co podle zákona jim patří, a myslím, že i slavná sněmovna o tom jistě není sporu, jako doposud nikdy nebylo - má plný zájem na tom, aby těm, kteří skutečně pomoci potřebují, také se pomoci dostalo. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má zpravodaj za výbor rozpočtový pan posl. Roudnický.

Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Zákon ze dne 20. února 1920 stanoví podmínky, za kterých nutno poukázati válečným poškozencům, vdovám, sirotkům a rodičům po padlých vojínech a válečných invalidech důchody. Zákon ten jistě je zákonem lidskosti a sociální spravedlnosti.

Naše sněmovna přijetím toho zákona chtěla napraviti neštěstí, která se stala během světové války a chtěla ulehčiti (Výkřiky komunistických poslanců.) nešťastníkům těm, kteří za války byli velice poškozeni. Než nejen je zapotřebí zákonů, nýbrž i provádění (Výkřiky komunistických poslanců). Poněvadž pak mnozí neuplatnili svůj nárok v dané lhůtě, vládní návrh přichází s prodloužením lhůty do konce tohoto roku.

Rozpočtový výbor jednal o vládním návrhu a přijal jej ve znění vládou navrženém. Pouze v §u 2 připojil se ke změně, navržené a přijaté soc.-politickým výborem. Podobně i resoluci, která byla přijata soc.-politickým výborem, doporučuje rozpočtový výbor k přijetí.

Jménem rozpočtového výboru doporučuji tuto osnovu ku přijetí. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20minutovou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není, návrh můj jest přijat.

Zapsáni jsou: na straně "pro" p. posl. Blažek, na straně "proti" p. posl. Uhl. Uděluji slovo řečníku "contra", jímž jest p. posl. Uhl.

Posl. Uhl (německy): Slavná sněmovno! Způsob, jak se pečuje o válečné poškozence, byl v této sněmovně několikrát předmětem nejostřejší a jistě také nejoprávněnější kritiky. Politování hodné oběti jsou vydány v tisících případů na pospas nejkrutější nouzi a největší bídě, neboť dosavadní péče o válečné poškozence nestačí, jest ve všech směrech nedostatečná. Nekritisuje a neodsuzujeme jen to, že mnoho těch, jichž nárok je oprávněný, pozbylo svého nároku pro příliš krátkou přihlašovací lhůtu, nýbrž kritisujeme a odsuzujeme také skutečnost, že velmi mnoho lidí, kteří právem uplatňují své nároky, kteří se o své nároky starají, měsíce, ba dokonce léta nedostávají důchodu, jejich žádosti měsíce a léta nejsou vyřizovány. Následky takového počínání a takové práce našich úřadů jsou strašlivé. Ti, kdož byli postiženi nedbalostí našich úřadů, musejí hladověti, strádati, chátrati a z velké části jsou odkázáni na veřejnou dobročinnost. Oběti války, které všechno daly, svůj život, své zdraví, své zdravé kosti, věru si nezasloužili takového nakládání. Mělo by proniknouti vědomí, že právě k nim je zapotřebí ukazovati co nejvíce ohledů, měli bychom se přičiniti, aby se měl k nim co největší zřetel.

Návrh zákona, který máme před sebou, nás zase neuspokojuje, neboť v zákoně stanovená přihlašovací lhůta jest zase příliš krátká. Navrhujeme tudíž, a to se zřetelem na to, že uplynula už polovina letošního roku a lhůta v zákoně stanovená končí koncem toho o roku, aby lhůta byla prodloužena až do 30. června 1924. Dne 20. února 1920 byly ustanoveny požitky obětí války, v lednu 1922 byly nově upraveny a doplněny. Avšak zákona a novela nebyly dodnes úplně provedeny. Tu se musíme tázati: Co jsou nám platny zákony, nejsou-li prováděny, nestarají-li se odpovědní činitelé o to, aby bylo umožněno bezvadné provádění zákonů? Jest samozřejmé a pochopitelné, že oběti války samy musí přikročiti k veřejným průvodům a musejí demonstrovati za svá zadržovaná práva.

Zákonem z 15. dubna 1919 byly zřízeny zvláštní úřady ku provádění péče o invalidy a válečné poškozence. Činnost těchto úřadů vybízí k nejostřejší kritice. Bez ustání, za nejrůznějších příležitostí byly vytýkány vady a nedostatky těchto úřadů, musíme však říci, až dosud, jak se zdá, bez jakéhokoliv úspěchu, a dodnes také nepozorujeme žádného zlepšení.

Zvlášť velké lajdáctví je asi v Invalidovně v Praze. Žádosti tam leží léta nevyřízeny. Jakékoliv urgence, chtějící uspíšiti vyřízení, jsou naprosto bezúčelné. Doplatky důchodů se vůbec nevyplácejí. V pražském úřadě jsou poměry skutečně do nebe volající. Vůbec činnost zemských úřadů pro invalidy vybízí ke kritice. Rozhodnutí, jaká se tam činí, nebývají bezvadná, bývají ledabylá a ve většině případů se nezakládají na právu. Důkazem toho jest zajisté, že každé třetí v odpor vzaté rozhodnutí těchto úřadů bývá zrušeno. Resoluci sociálně-politického výboru ze 16. prosince 1921, která vrcholí ve výzvě k vládě, aby při snižování počtu státního úřednictva nepropouštěla válečných poškozenců, kteří jsou ve státních službách, nebo aby je přeložila do jiných odborů, nebylo vyhověno. Když jsme projednávali novelu z r. 1922, slíbili zástupci vlády, že podají nový návrh. Dodnes čekáme na tento návrh a také v tomto případě zůstalo jen při slibech. Je nezbytně zapotřebí nového, účelného návrhu.

Přejeme si, aby byly sprovozeny se světa zahanbující poměry, které se zakořenily v oboru péče o válečné poškozence a invalidy. Postarejte se lépe o nevinné oběti světové války a vražedného militarismu! Popřejte sluchu volání obětí války! (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, p. posl. Blažkovi.

Posl. Blažek: Paní a pánové! Předloha, kterou dnes projednáváme, stanoví novou lhůtu k přihláškám válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920 ve znění zákona z 25. ledna 1922. Děje se tak v důsledcích přijaté resoluce v soc.-politickém výboru poslanecké sněmovny a senátu v prosinci minulého roku. Touto resolucí byla vláda vyzvána, aby v nejkratší době předložila návrh zákona na prodloužení přihlášek k nárokům na důchody válečných poškozenců.

V důvodové zprávě právě projednávané předlohy se praví, že účelem zákona je poskytnouti válečným poškozencům příležitost uplatniti svůj nárok na důchody, které by jinak nezaviněně ztratili. Vládní návrh ve svém znění nemůže však - a na to jsem již upozornil při projednávání této předlohy v soc.-politickém výboru - uspokojiti válečné poškozence, neboť stanoví novou, tedy dodatečnou lhůtu k přihláškám pouze do 31. prosince, t. j. do konce tohoto roku. My, vzhledem k dosavadním zkušenostem tvrdíme, že tato doba je velmi krátká, a proto podáváme návrh, aby tato přihlašovací lhůta byla prodloužena do 30. června 1924, abychom tak přizpůsobili se aspoň přibližně poměrům, jaké odpovídají zákonům, které v podobném smyslu stanoveny byly v cizině.

Prohlížíme-li předlohu samotnou, vidíme, že naprosto nevyhovující pro válečné poškozence je znění § 2 této projednávané předlohy, neboť dává ve svém znění ministerstvu soc. péče právo, aby v dohodě s reakčním ministerstvem financí jen ve výjimečných případech povolilo dodatečnou přihlášku pozůstalým po válečných invalidech a u válečných invalidů, jejichž nezpůsobilost výdělečná byla způsobena zraněním ve válce, chorobou nebo zhoršením choroby při válečných úkonech atd., aby byla poskytnuta možnost k další přihlášce jen tehdy, když by jejich neschopnost byla aspoň 50%. Tedy toto ustanovení je pro svou krutost naprosto neudržitelné a my také navrhujeme jeho škrtnutí a přiznání práva k dodatečným přihláškám všem válečným poškozencům bez jakýchkoli výhrada jakýchkoli výminečných ustanovení.

Paní a pánové! Poměry válečných poškozenců jsou krajně neutěšené a, jak je všeobecně známo, velmi bídné. Důchody, přiznávané jim zákonem ze dne 20. února 1920, byly jako naprosto nedostatečné dalším zákonem z 25. ledna 1922 upraveny, ale zase měrou nedostatečnou, neodpovídající dnešním skutečným hospodářským poměrům. Zákony o válečných poškozencích sdělávány byly za určitých předpokladů, že totiž nepříznivé poválečné poměry v krátké době se změní, že poklesnou ceny životních potřeb a pod. Ale dnes po 5 letech trvání našeho státu vidíme denně závažný zjev, že totiž ceny životních potřeb nejenom neklesly, nýbrž naopak že vykazují tendenci vzestupnou, že další důsledek dnešní hospodářské politiky u nás prováděné má v zápětí hroznou nezaměstnanost, která zbavuje u nás nejenom tisíce a statisíce poctivých starých pracovníků zaměstnání, ale invalidy, válečné poškozence, zbavuje možnosti výdělku. Najmě těchto churavých a mrzáků, těchto obětí válečných se tyto poměry dotýkají a my vidíme, že tyto válečné oběti marně dovolávají se soucitu, marně hledají zaměstnání u našich vlasteneckých vykořisťovatelů,. Křiklavé bezpráví děje se válečným poškozencům dále také tím způsobem, že se těmto nešťastníkům vyplácí pouze rozdíl mezi podporou v nezaměstnanosti a invalidním důchodem. Staly se případy, že válečnému invalidovi nebyl v běžné roce poukázán invalidní důchod s odůvodněním, že jeho příjem v předcházejícím roce překročil zákonnou příjmovou hranici. V těchto případech okresní politická správa přiznává pouze diferenci podpory a důchodu s odůvodněním, že není rozhodujícím, zda se invalidům důchod vůbec béře, nýbrž že rozhoduje zde okolnost, že je invalidou. Tak se tedy, vážení pánové a paní, stává, že se invalidovi odečítá od podpory v nezaměstnanosti invalidní renta, kterou vůbec nedostává. To je stanovisko příšerné a neudržitelné. Válečný invalida pozbyl svého zaměstnání ne proto, že je invalidou, tedy z důvodu pracovní neschopnosti, nýbrž z důvodu hospodářské krise.

Jinou bolavou stránkou péče o válečné poškozence jest zadávání trafik. Dosavadní držitelé se trafik houževnatě drží a podávají námitky. Tím prodlužují řízení. A při předání trafiky válečným invalidům druží se k tomu konečně také ta okolnost, že těžko za dnešní bytové nouze získává válečný poškozenec vhodnou místnost ku provozování trafiky. Na venkově ještě potom je také ta okolnost, že prodej, tedy výnos takové tabáční trafiky nikterak nestačí k obživě rodiny válečného poškozence. (Výkřik posl. Merty.) Bylo by proto nutno, aby se strany ministerstva soc. péče poskytována byla válečným poškozencům hmotná podpora, aby jim byl upraven důchod tak, aby za dnešních těžkých poměrů aspoň skrovný život uhájiti mohli.

Také jest nutno při příležitosti projednávání tohoto zákona poukázati na jednu okolnost, totiž na vyměřování dávek ze zisků. Znám případy, že dřívější nájemci trafik platili mnohem nižší dávky ze zisků nežli nynější nájemci, invalidé. I zde musí úřady naší demokratické republiky zakročiti a nápravu zjednati.

Venkovští váleční invalidé volají pak po urychleném a hlavně spravedlivém provádění pozemkové reformy. Dnes není brán zřetel na ustanovení zákona a sta válečných poškozenců jest vylučováno z nároku na příděl půdy. Vysoká přídělová cena půdy a dále nemožnost získati úvěr znemožňují válečným poškozencům, těmto obětem války, vůbec získati jakoukoli skrovnou existenci, neboť oni jsou poškozováni se svými rodinami za dnešního koaličního režimu vládnoucího ve Státním pozemkovém úřadě a sta jich je vylučováno z přídělu pozemků a vydáno na pospas bídě a hladu.

Další bolavou otázkou je otázka léčení válečných invalidů. A tu musím prostě jen zdůrazniti, že ministerstvo soc. péče musí tomuto směru věnovati více pozornosti. My dosud nemáme v naší republice jediného léčebného ústavu pro válečné poškozence. My nemáme jediného domu pro sirotky po válečných poškozencích. A tu by bylo dobře, kdyby naše ministerstvo soc. péče podívalo se do ciziny, co tam se v této léčebné otázce pro válečné poškozence koná, co již vykonáno bylo, nebo u nás, jak posledně v prosinci při projednávání zákona o válečných poškozencích bylo konstatováno, pro těžké válečné poškozence a sirotky nebylo vykonáno téměř nic.

Přihlédneme-li však k otázce úvěru, tedy i t. zv. charitativní činnosti pro válečné poškozence, která má sloužiti k podepření a řekl bych k založení existence válečných poškozenců, seznáváme, že vyřizování trvá v jednotlivých případech nejen měsíce, ale celá léta a že přídělové položky nebyly v posledních letech ani vyčerpány a v důsledcích toho každým rokem jsou snižovány. Jsou známy případy, že půjčky povolené v lednu dosud nejsou vyplaceny. Invalidům do 35% výdělečné neschopnosti se půjčky tyto vůbec neposkytují. U pražské úřadovny, pokud mám zprávy, je v oddělení pro invalidy na měsíc 12.000 Kč k disposici, v oddělení živností a družstev 37.000 Kč při celkovém počtu 130.000 invalidů, kteří se nalézají v péči tohoto úřadu. Možno tedy měsíčně uspokojiti jen nepatrný počet těchto nebožáků - válečných invalidů. Oddělení pak pro pozůstalé při tomto pražské, zemském úřadu, které pečuje o 62.000 vdov, 110.000 sirotků a 49.000 předků, tedy celkem o 221.000 osob, má k použití měsíčně pouze obnos 52.000 Kč na mimořádnou péči.

Já, vážení, jen tak letmo dotkl jsem se některých ožehavých otázek válečných poškozenců, chci dnes zdůrazniti toto: Vezmeme-li k ruce rozpočet naší Československé republiky, vyhledáme-li si kapitolu XXI, tedy ministerstva soc. péče, najdeme-li kapitolu 4, jednající o invalidní péči, docházíme ku příšernému závěru. Jestliže r. 1920 vyplacen byl obnos na válečné poškozence jak v řádném tak i mimořádném rozpočtu úhrnem 930,960.000 Kč, následujícího roku 1921 pouze 628 mil. Kč, r. 1922 již jen 463,921.780 Kč a na letošní rok jest preliminováno 440,979.064 Kč, tedy tato čísla jsou přímo živým dokladem toho, jaká péče věnuje se válečným poškozencům. Uvažujeme-li dále, zjistíme, že během 4 roků ministerstvo soc. péče, které má na starosti péči o válečné poškozence, ušetřilo na invalidech, vdovách a sirotcích půl miliardy korun. Tedy, vážení, to je něco úžasného, jakým způsobem se u nás sociální péče provádí. Přirozeně že potom naskytují se případy a já uvedu jen jeden jako dokument, ze v Úpicích invalida, který se hlásil roku 1920, uznán byl na 55 % neschopnosti ku práci, dosud nedostal rentu vyměřenou a již ji nedostane, poněvadž v březnu zemřel, a ani vdova, ani sirotci ji dosud vyměřenu nemají. To jsou prosím úžasné zjevy. Když už kritisujeme a třeba ostře poměry péče o válečné poškozence, prohlašuji jasně, že činíme tak jedině z důvodů, aby zjednána byla náprava a aby váleční poškozenci dosáhli již konečně jednou splnění svých spravedlivých požadavků.

Při této příležitosti pokládám za nutné s největší vážností prohlásiti, že nečiníme odpovědnými za tento neutěšený stav péče o válečné poškozence úředníky, kteří jsou výkonem této péče pověřeni. Věříme, že státní zaměstnanci, zaměstnaní v úřadě péče o válečné poškozence, jsou si plně vědomi svých povinností a že ve svém celku činí svým povinnostem zadost. Toto povazujeme za nutné zdůrazniti proto, abychom odmítli paušální obviňování úředníků jako celku, které ztěžuje jejich práci, kterou ve prospěch válečných poškozenců konají a která je tím těžší, čím neutěšenější jsou hospodářské poměry těchto úředníků. Naopak v těchto neutěšených poměrech je hledati právě jeden z důvodů, proč péče o válečné poškozence vykazuje dnes stále ještě veliké nedostatky. Nám jsou velmi dobře známé těžké poměry, za kterých státní zaměstnanci v úřadech pověřených péčí o válečné poškozence jsou nuceni pracovati, a již nesčetněkráte jsme při projednávání těchto podobných osnov o válečných poškozencích na tyto věci jak ve výborech, tak v plenu sněmovny poukázali. Hlavní nedostatek v tomto směru spatřujeme v tom, že na personálních nákladech na zaměstnance bylo od samého počátku nemístně šetřeno, úřad péčí o válečné poškozence pověřený nebyl přes vážné výstrahy na počátku svém tak vybaven, aby ohromné úkoly, které péče o válečné poškozence potřebovala, mohl zdárně splniti. A byla to právě vina ministerstva financí, že od počátku stavělo se příkře proti rozmnožení stavu úřednictva, při úřadech péče o válečné poškozence, že teprve po velkém nátlaku povolilo, ale rozmnožení počtu úřednictva bylo zase nedostatečné. Tím se stalo, že se u úřadů nahromadilo velké množství práce, kterou úřady jen s velkými potížemi zdolávají.

Stejně neutěšené byly a jsou stále hospodářské poměry těchto zaměstnanců. Jest přímo neslýchané, že zaměstnanci, kteří od počátku s vynaložením všech sil snažili se plniti úkoly na ně kladené, byli ponecháni celá 3 léta v bezesmluvném poměru, aniž se jim dostalo definitivy, takže převážné procento těchto zaměstnanců bylo po dlouhou dobu v nejistém poměru smluvním. Dále jest nutno poukázati, že budovy, které byly novým úřadům přikázány, dávno nevyhovovaly ohromné agendě, což zejména platí o zemském úřadu v Karlíně, kdež konečně, pravda, zjednána byla určitá odpomoc tím, že pro spisovnu byla zřízena na tmavé úzké chodbě přepažením jakási dřevěná bouda, kde ve zkaženém vzduchu a i ve dne za stálého elektrického osvětlení jsou zaměstnanci nuceni pracovati. Teprve později po velikých nátlacích dostalo se zemskému úřadu v Karlíně volných místností přidělením pavilonů za Invalidovnou postavených, při čemž nutno zase upozorniti na to, že celá agenda trpí tím, že úřad jest rozstrkán v několika budovách, čímž styk jednotlivých oddělení je velice znesnadněn. Když konečně dosáhla aspoň většina zaměstnanců definitivního postavení, byly jejich poměry opět zhoršeny známým prosincovým zákonem z loňského roku, který tak těžce postihl životní míru všech státních zaměstnanců.

Paní a pánové, tím jsem pokládal za nutné alespoň stručně přednésti a upozorniti na celou řadu důvodů snad nejvážnějších, kterým zaviňují se nedostatky dnešní péče o válečné poškozence. Jsem přesvědčen, že je potřebí zjednati radikální nápravu, neboť bez důstojného lidského zaopatření zaměstnanců, péčí o válečné poškozence pověřených, není ani důstojná péče o válečné poškozence vůbec myslitelna.

Končím své vývody. Chci připomenouti, že váleční poškozenci jsou obětí války, že trpí nezaviněně, chci také připomenouti jejich vlastní slova, že již dosti mají slibů, že chtějí viděti také skutky a činy a že se chtějí přesvědčiti, zdali u nás jednou zvítězí právo sociální spravedlnosti i pro válečné poškozence. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga, Tauba a druhů:

První a druhý odstavec §u 1 budiž škrtnut a nechť zní takto:

"Nárok na důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., lze uplatňovati do 30. června 1924."

§ 2 budiž škrtnut.

2. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 1:

V odst. 1 budiž lhůta "do 31. prosince 1923" nahrazena lhůtou "do 30. června 1924".

3. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 1:

V odstavci 1 budiž před slovo "vdovy" vložen výraz "váleční invalidé (§ 1, lit. a zákona z 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n.)".

4. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 2:

V případě, že bude druhý pozměňovací návrh komunistického klubu k § 1 (vložení výrazu "váleční invalidé") přijat, budiž celý § 2 škrtnut.

5. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 2:

V případě, že bude druhý pozměňovací návrh komunistického klubu k § 1 (vložení výrazu "váleční invalidé") zamítnut, navrhujeme:

V odst. 1 budiž výraz "v dohodě s ministerstvem financí" škrtnut.

6. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 2:

V případě, že bude druhý pozměňovací návrh komunistického klubu k § 1 (vložiti výraz "váleční invalidé") zamítnut, navrhujeme:

Lhůta "do 31. prosince 1923" v odst. 1 §u 2 budiž nahrazena lhůtou "do 30. června 1924".

7. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 2:

V případě, že bude druhý pozměňovací návrh komunistického klubu k § 1 (vložiti výraz "váleční invalidé") zamítnut, navrhujeme:

V odst. 1 §u 2, č. 1 budiž konec věty od slov "a byla-li jejich výdělečná schopnost" škrtnut.

8. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 2:

V případě, že bude druhý pozměňovací návrh komunistického klubu k § 1 (vložení výrazu "váleční invalidé") zamítnut, navrhuji:

V § 2, odst. 1, č. 1 budiž sazba "50%" nahrazena sazbou "20%".

9. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 3:

V případě, že bude návrh komunistického klubu na škrtnutí §u 2 přijat, znějž odst. 1 §u 3 takto:

"Osobám, které se přihlásily podle § 1 t. z., budou zálohou na důchod vypláceny vyživovací příspěvky, státní příplatky a vojenské zaopatřovací požitky až do vyměření a poukázání důchodu podle zákona z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona z 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n."

10. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 3:

V případě, že bude návrh komunistického klubu na škrtnutí §u 2 zamítnut, navrhuji:

§ 3, odst. 1 znějž: "Osobám, které se přihlásily nebo kterým byla povolena přihláška podle §§ 1 a 2 t. z., budou zálohou na důchod vypláceny vyživovací příspěvky, státní příplatky a vojenské zaopatřovací požitky až do vyměření a poukázání důchodu podle zákona z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona z 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.".

11. Návrh posl. Hakena a soudr. k § 3:

Odst. 2 budiž škrtnut.

12. Resoluční návrh posl. Uhla, Heegera, Kaufmanna a druhů:

"Ministerstvo soc. péče se vybízí, aby podalo soc.-polit. výboru v nejbližší schůzi podrobnou zprávu, kolik žádostí o přiznání důchodu podle zákona o péči o válečné poškozence nebylo dosud vyřízeno, proč nebyla dosud provedena novela a jaké důvody pro to rozhodovaly." 


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP