Úterý 8. května 1923

 

Začátek schůze v 1 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

178 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, dr. Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 208. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně na schůzi 207. udělil jsem dovolenou posl. Farbulovi, na dnešní schůzi posl. Stodolovi, Tománkovi, Schäferovi, Roscherovi, Häuslerovi, Rud. Fischerovi, Hausmannovi, Bendovi a Chalupníkovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání; na týden posl. dr. Šrobárovi pro neodkladné záležitosti a posl. Ertlovi z rodinných důvodů.

Nemocí omluvili se posl. Matzner na tento týden a posl. Jos. Kříž.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr. Buday.

Byly provedeny změny ve výborech. Žádám o sdělení jich.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr. Dérera za posl. Jar. Marka.

Klub čsl. socialistů vyslal do výboru ústavně-právního posl. Davida za posl. Hrušovského.

Klub poslanců komunistické strany Československa vyslal do výboru imunitního posl. Hakena za posl. Roučka.

Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru soc.-politického posl. dr. Haase za posl. Schäfera; do výboru rozpočtového posl. dr. Holitschera za posl. Rud. Fischera.

Klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei" vyslal do výboru soc.-politického posl. dr. Luschku za posl. Schälzkyho.

Předseda: Náměstek předsedy vlády sdělil přípisem ze dne 4. května 1923, č. j. 10705/23 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona, jímž se rozšiřuje úřední působnost veřejných notářů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Byly podány některé dotazy, odpovědi atd. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotaz posl. Tausika ministru veř. prací o nesprávnostech, kterých se dopouštějí úřady st. stavební správy v Košicích a v Bratislavě.

Odpověď ministra vnitra na dotaz posl. Janalíka a soudr. o zneužití moci a surovém zacházení se zatčenými od 2 četníků z četnické stanice Ostejkovice, okres Jemnice na Moravě.

Odpověď ministra soc. péče na dotaz posl. inž. Kalliny o odbytném vdovám.

Odpověď ministra financí na dotaz posl. inž. Junga a druhů o zkrácení Němců při přijímání do tabákové továrny v Lanškrouně.

Odpoveď ministra s plnou mocou pre správu Slovenska na dotaz posl. Krejčího ohľadom nezamestnanosti na Slovensku.

Odpověď ministra soc. péče na dotaz posl. Šamalíka, Bezděka o vyloučení z podpor v nezaměstnanosti venkovského dělnictva v chudých horských krajích.

Odpověď ministrů železnic a veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na dotaz posl. Tausika o poměrech v nádražních restauracích.

Odpověď ministra železnic na dotaz posl. Patzela o postupu žlutického železničního úřadu ve věcech jazykových.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva a vládní návrh.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 4126. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení senátu k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 712 a 1569) o nakladatelské smlouvě (tisk 4060).

Tisk 4124. Vládní návrh zákona o finančních a právních výhodách na podporu soustavné elektrisace.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána těsnopisecká zpráva o 205. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 4116. Návrh posl. Ulricha, A. Černého, Koudelky a soudr. na vydání zákona o drobných pachtech.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji přípis okr. soudu v Chebu ze dne 30. dubna 1923, č. Ns 44/22, jímž odvolává se trestní řízení proti posl. Jos. Mayerovi pro přestupek § 23 tiskového zákona (č. 320 imun.).

Budeme projednávati pořad dnešní schůze, a to nejprve odst. 1, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 4060) k vládnímu návrhu zákona (tisk 712 sen.) o nakladatelské smlouvě (tisk 4126).

Zpravodajem je pan posl. dr. Patejdl. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Senát Národního shromáždění přijal dne 17. března 1922 osnovu zákona o nakladatelské smlouvě.

Podkladem pro tuto osnovu sloužil vládní návrh zákona ze dne 21. dubna 1921.

Podle důvodové zprávy vládního návrhu zákona dán byl podnět k němu syndikátem českých spisovatelů, který podávaje posudek o osnově zákona o právu původském domáhal se toho, aby co nejdříve byla upravena také zákonem nakladatelská smlouva. Dosavadní zákonná úprava smlouvy nakladatelské byla nedostatečná, zaležejíc pouze v dvou paragrafech obecného zákona občanského, a to §§ 1172 a 1173 ve znění třetí dílčí novely a zák. čl. XXXVII z roku 1875 (obchodní zákon) v §§ 515 až 533.

Kromě toho dotýkal se smlouvy té čl. 272 obchodního zákona, podle kterého jest nakladatelský obchod relativním obchodem ve smyslu obchodního zákona, a zák. čl. XXXVII z r. 1875 zařaďoval smlouvu nakladatelskou do obchodního práva.

Jiných zákonných ustanovení o tomto právním poměru nebylo.

V kruzích literárních a uměleckých bylo poukazováno na nedostatečnost nakladatelského práva podle dosavadní úpravy a žádána úprava podrobná specielním zákonem.

Za základ vládnímu návrhu slouží moderní německý zákon o nakladatelském právu.

Vedle toho vzat byl zřetel k připomínkám a námětům, došlým hlavně od syndikátu českých spisovatelů, Syndikátu výtvarných umělců československých, Umělecké Besedy a ministerstva školství a národní osvěty.

Vládní návrh jest dílem ministerstva spravedlnosti.

V senátě Národního shromáždění přikázán byl vládní návrh 7. června 1921 výboru ústavně-právnímu, který zvolil ve schůzi 4. listopadu 1921 ku přípravnému projednání osnovy subkomitét, jehož prací se súčastnili vedle členů senátu pp. dr. Jaroslava Brabce, dr. Roberta Mayr-Hartinga, dr. Adolfa Procházky (zpravodaje) a Antonína Svěceného, zástupci ministerstva spravedlnosti a školství a národní osvěty a jedné schůze súčastnil se též jako expert universitní profesor dr. Karel Herman Otavský.

Subkomitét projednal osnovu v 8 schůzích, z nichž vyšla první redakce osnovy.

Již první redakcí provedena byla změna vládního návrhu v několika podstatných částech.

Na to byla podrobena první redakce novému projednání subkomitétu v dalších dvou schůzích, z nichž vyšla druhá redakce která byla zaslána k posudku expertům. Z nich podal svůj posudek universitní profesor dr. K. Hermann Otavský, na jehož základě provedl subkomitét třetí redakci osnovy, kterou předložil výboru ústavněprávnímu.

Výbor provedl ještě některé změny, načež byla osnova přijata v 155. schůzi senátu dne 17. března 1923.

Usnesení senátu došlo do poslanecké sněmovny 26. března 1923 a přikázáno bylo 10. dubna 1923 ústavně-právnímu výboru.

Ústavně-právní výbor jednal o zákonné osnově ve třech schůzích, a to 25. a 27. dubna a 3. května 1923.

Výbor ústavně-právní vzal v úvahu především podstatné změny, které byly provedeny na vládní osnově senátem.

Z nich nejpodstatnější jest ustanovení § 42, odst. 1, podle kterého ustanovení § 3 (o omezení práva zadavatelova, pokud se týče autorova nebo jeho právního nástupce v rozmnožování a rozšiřování díla), § 13 (o povinnosti nakladatele při propůjčení nakladatelského práva pro několik nebo pro všechna vydání a o právech zadavatele při prodlení nakladatele v plnění jeho povinnosti), § 16 (o obsahu povinností nakladatele k rozmnožení, vypravení a uvedení ve známost díla a k péči o jeho odbyt), § 20 (o hranicích práva nakladatele při určení krámské ceny), § 21, odst. 2 (o určení výše úplaty při nedostatku výslovného ujednání podle kolektivních smluv), § 23, odst. 1 a 2 (o právu zadavatelovu na vydání účtu o odbytu díla, řídí-li se odměna odbytem jeho a právu nahlížeti do obchodních knih nakladatelových s doklady; o povinnosti nakladatele k oznámení, kolik rozmnoženin jest v zásobě a v komisi), § 24, odst. 1, 4, 5, 6 (o právu zadavatelovu na volné výtisky nebo rozmnoženiny, na výtisky, jde-li o výtvarné dílo, vydané ve volných listech, jde-li o obrazové dílo, nebo jde-li o dílo uveřejněné v uměleckých a obrázkových časopisech), § 25 (o právu zadavatelovu na další výtisky [rozmnoženiny] za nakladatelskou cenu), § 26 (o podmínkách, za kterých může nakladatel vypověděti smlouvu, odpadne-li po smlouvě účel, pro který bylo dílo určeno), § 29 (o přechodu práv ze smlouvy na dědice nebo právní nástupce zadavatele a podmínkách přechodu práv nakladatelových právním jednáním mezi živými nebo na případ smrti), § 33 (o vzájemných nárocích a závazcích nakladatele a zadavatele při náhodném zničení dodaného díla), § 34 (o právu a povinnosti nakladatele, aby znovu pořídil rozmnoženiny, byl-li náklad zcela nebo z části zničen), § 35 (o vzájemných právech nakladatele a zadavatele při ukončení poměru rozebráním nákladu nebo uplynutím doby), nelze úmluvou změniti, takže tvoří všecka ustanovení ius cogens. Podle odst. 2 téhož § 42 platí donucovací ustanovení shora uvedená i pro smlouvy, které již stávají v době účinnosti tohoto zákona.

Výbor ústavně-právní bera v úvahu poměr zadavatele jako sociálně slabšího, vyžadující zvýšené ochrany, nežli by skýtala subsidiární platnost zákona při ponechání úplné smluvní svobody stran, a bera v úvahu s druhé strany také to, že shora uvedenými imperativními ustanoveními je také dostatečně chráněn oprávněný zájem nakladatele, přiklonil se k této podstatné změně vládního návrhu, a přijal osnovu ve znění, usneseném senátem.

Pojem smlouvy nakladatelské převzat jest podstatně z § 1172 třetí dílčí novely k občan. zákoníku a byl doplněn usnesením senátu v tom smyslu, že rozmnožování a rozšiřování děje se na vlastní účet nakladatele, čímž vyjádřen byl rozdíl od právního poměru komisionáře podle čl. 4 a 360 obchod. zákona.

Další podstatné změny provedené senátem na vládním návrhu záležejí v posunutí lhůty práva původcova nebo jeho právního nástupce k rozmnožování a rozšiřování díla souborným vydáním z 10 let na 15, v § 5 k ulehčení povinností nakladatelových připojen dodatek, že zadavatel jest povinen dodati dílo tak upravené, aby mohlo býti rozmnoženo bez obtíží a nákladnějších korektur, v škrtnutí 2. odstavce § 9 o volném disposičním právu původcově s dílem podstatně přepracovaným, takže je lze pokládati za úplně nové, ježto jde o samostatné nové dílo, které jest chráněno jako dílo původní; v § 21 nahražen "okresní soud, u něhož má nakladatel svůj obecný soud", všeobecným výrazem "obecný soud nakladatele", při čemž podle zprávy senátu se má za to, že to bude podle výše požadované úplaty buď okresní soud nebo sborový soud I. stolice. 

V § 29, odst. 2. připojen dodatek, že souhlas zadavatelův k přenesení práv nakladatelem na jiného právním jednáním mezi živými může býti odepřen jen z důležitých důvodů; v § 38 bylo rozšířeno právo zadavatele odstoupiti od smlouvy i na případ zahájení vyrovnávacího řízení; v § 43 vyslovena v odst. 1. podpůrná platnost všeobecného zákona obchodního (čl. 1 zák. ze dne 18. prosince 1862, ř. z. čís. 1 z roku 1863, a § 1 zákonného článku XXXVII. z roku 1875.

Další změna provedena senátem škrtnutím původního odst. 1 §u 42 vládního návrhu o právu zadávajícího na poměrně zvýšenou odměnu podle § 21, odst. 2 nebo 3, je-li nakladatel oprávněn podle nakladatelské smlouvy, ujednané před působností tohoto zákona uspořádati další vydání nebo bylo-li dílo dáno za odměnu smluvenou jednou pro vždy nebo bezplatně a nahražením jeho novým zněním jako odst. 2 §u 42, podle kterého ustanovení prvého odstavce § 42 o ius cogens vztahují se i na smlouvy v době účinnosti zákona již existující.

Kromě toho provedeny senátem další, po většině méně podstatné změny i v dalších paragrafech.

Výbor ústavněprávní přiklonil se úplně ku znění osnovy zákona tak, jak byla přijata senátem.

K výkladu vládního návrhu a zpravodaje senátu, na které všeobecně se poukazuje, uznal výbor ústavně-právní za nutné připojiti ještě toto:

1. uměleckým dílem hudebním podle § 1 osnovy rozumí se také takové, jež má býti reprodukováno zpěvem, neboť zpěv jest jedním z četných technických prostředků tlumočení uměleckého díla hudebního,

2. k odstranění pochybnosti, zdali pod pojmem "právní nástupce" v § 3, odst. 1 možno rozuměti i exekučního věřitele, poukazuje se na § 14 zákona ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z., a § 4 zák. čl. XVI. z r. 1884, podle nichž vyloučena jest exekuce na právo původské, pokud přísluší původci nebo jeho dědicům; rovněž osnova zákona o původském právu (tisk posl. sněm. 3238) má v § 17 obdobné ustanovení. Podle toho nemůže nikdo po dobu, pokud trvá ochrana původského práva, nabýti původského práva exekucí a nemohl by tudíž býti zadavatelem po rozumu § 1 této osnovy,

3. k odstranění pochybnosti, mohou-li prakticky nastati případy § 14, odst. 3, poukazuje se k tomu, že zákony ze dne 26. prosince 1895, č. 197 ř. z., a zák. čl. XVI. z roku 1884 připouštějí, že lze vydati jednotlivě neb i souborně zejména články beletristické, vědecké neb odborné, otištěné v časopisech, není-li výslovně vyhrazeno právo v čele časopisu.

Podle osnovy zákona o původském právu rozšířeno jest toto právo zvláště i ustanoveními § 31, č. 7, které opravňuje vydati dopis nebo sbírku dopisů ve prospěchu veřejném nebo z důvodů zřejmě vyvažujících zájem původcův, ač jinak trvá původské právo autorovo,

4. výbor ústavně-právní nesdílí právní názor, zastávaný ve zprávě senátu, že obecným soudem nakladatele po rozumu § 21, odst. 3 sluší rozuměti podle výše požadované úplaty buď okresní soud nebo sborový soud I. stolice, nýbrž má za to, že vzhledem k tomu, že se jedná o řízení nesporné, bude věcně příslušným po rozumu všeobecných ustanovení o řízení nesporném, podle nesporného patentu z 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., a a contrario III. dílu jur. normy vždy soud okresní. Místně příslušným pak bude podle § 122 jur. normy a § 19 zák. čl. I. z roku 1911 okresní soud bydliště, eventuelně pobytu nakladatelova,

5. výbor ústavně-právní jest sice toho názoru, že odst. 2 §u 42 osnovy nevyčerpává úplně odst. 1 §u 42 původní vládní osnovy, ježto schází v novém znění § 42, odst. 1 citace odst. 3 §u 21, ale poněvadž případy toho druhu budou velice řídkými, neshledal nutným prováděti změnu § 42 osnovy, jejíž uzákonění kruhy spisovatelské a umělecké netrpělivě očekávají a ponechal proto i v tomto bodu usnesení senátu beze změny.

Ze všech těchto důvodů doporučuje ústavně-právní výbor poslanecké sněmovně, aby přijala předloženou osnovu ve znění senátem usneseném nezměněnu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu na 20 minut. 

Námitka proti tomu není? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Žádám předem ještě o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

1. Návrh posl. Häuslera a soudr. k § 9:

V odst. 2 konečná slova "když uplynul . . . uveřejněny" buďte škrtnuta.

2. Návrh posl. Uhla a soudr. k § 17:

Odstavce 2 a 3 buďte škrtnuty.

3. Návrh posl. Leibla a soudr. k § 30:

V odst. 2 konečná slova "nebo má-li" až "odstoupil" buďte škrtnuta.

4. Návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a soudr.:

K § 38 buď připojen nový odst. 4:

"Nároky zadávajícího požívají v konkursním a vyrovnávacím řízení postavení nároků ze smluv služebních a mezdních."

5. Návrh posl. dr. Haase, Hackenberga a druhů:

K § 42 vložiti jest tento nový 3. odstavec:

"Je-li podle nakladatelské smlouvy, ujednané před působností tohoto zákona, nakladatel oprávněn, uspořádati další vydání, nebo bylo-li dílo dáno za odměnu smluvenou jednou pro vždy nebo bezplatně, může zadávající při dalším vydání požadovati poměrně zvýšenou odměnu podle § 21, odstavce 2 nebo 3."

Předseda (zvoní): Všecky tyto návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.

Dávám slovo zapsanému řečníku na straně "pro", jímž je pan posl. Dyk.

Posl. Dyk: Úprava poměrů nakladatelských byla věc, která se pociťovala velmi živě i mezi spisovateli i mezi nakladateli.

Mezi spisovateli obzvláště pak proto, že vlivem let válečných, velikého valutového převratu spisovatelstvo octlo se v situaci velmi málo vděčné. Trvaly formálně smlouvy předválečné, ale tyto předválečné smlouvy, které již samy sebou nebyly pro spisovatele zpravidla velmi příznivé, poklesem valuty se staly ještě mnohem nepříznivějšími, autor neměl práva, aby rozvázal tuto smlouvu, ledaže se tak dálo dohodou dobrovolnou mezi autorem a nakladatelem, o níž musím říci ke cti četných firem nakladatelských, že k ní docházelo mnohdy z vlastní iniciativy nakladatelovy. Naproti tomu nutno konstatovati, že v mnohých případech se trvalo na ustanoveních již naprosto zastaralých.

Musím se zde dotknouti právě této otázky starých smluv, která byla vlastně nejtísnivější pro spisovatele. Bylo a je zjevem dosti běžným, že spisovatel, zvláště začátečník, který činí úmluvu o rozmnožení zvláště svých prvních děl, není si vědom praktické stránky této úmluvy a důsledků, které pro něho plynou. Převládá u něho přirozená touha, aby viděl své dílo publikováno, a hmotný svůj prospěch mnohdy zanedbává. Tak se stalo v celé řadě případů, že došlo ke smlouvě, kde nebyl ani stanoven počet výtisků, kde nebylo řádné úmluvy o určitých, nejpraktičtějších věcech, a docházelo k tomu, že třeba autor když vyšlo druhé, třetí nebo čtvrté vydání jeho díla, žádal-li o vyplacení honoráře, dověděl se, že vlastně podle obsahu celé smlouvy uzavřel smlouvu jednou pro vždy bez označení počtu výtisků, kterých se týká, a tudíž že nemá právního nároku, aby mohl býti dále honorován. A byl nebo nebyl potom odškodněn určitým snad penízem, který měl ráz ne práva, ale jakési almužny.

Tyto všechny poměry byly neutěšené, a spisovatelstvo se zasazovalo delší dobu, aby došlo k jejich nápravě. V čelo této akce u spisovatelů českých postavil se jmenovitě Syndikát českých spisovatelů, který vstoupil v jednání s nakladateli a o celé řadě věcí dosáhl dohody; avšak tato úmluva nemohla býti dostatečná, poněvadž ponechala si určité, sporné body k řešení zákonodárnému. Při projednávání dnešní osnovy jistě možno se stanoviska spisovatelského učiniti určité výtky této osnově. Všechny nesrovnalosti, které dříve trvaly, odstraněny nebyly a v mnohých směrech ještě ochrana autorova není tou měrou tak působivá, jak by si bylo u něho jakožto u sociálně slabšího činitele při podnikání této smlouvy přáti. Přece však musím konstatovati, že aspoň v některých bodech tato předloha uskutečnila desideria spisovatelská, především tím, že stanovila jasně jakožto ius cogens, že jednak smlouva nakladatelská se týká jen jednoho vydání, v § 10, odst. 1, se totiž praví: "Nakladatel jest oprávněn uspořádati jen jedno vydání"; dále tím, že se stanovila povinnost precisovati při smlouvě určitou cifru, určité tisíce, pro které tato úmluva platí; dále i tím, že se dostalo určité ochrany spisovatelstvu pokud se týče kontroly hospodářství nakladatelova, neboť v § 23 se praví, že "nakladatel je povinen vydati zadavateli ročně účet za minulý obchodní rok a vykázati, jaký odbyt dílo mělo"; dále tím, že zadavatel má právo zjistiti, v jakém počtu výtisků nebo reprodukcí bylo dílo rozmnoženo a za tím účelem nahlédnouti do obchodních knih nakladatelových a jejich dokladů.

Tato povinnost nakladatelova oznámiti zadavateli na písemnou žádost jednou v roce, kolik rozmnoženin jest vůbec v zásobě, jest jisté plus se stanoviska spisovatelova.

Dále jest čeleno i zlořádu, který mnohdy se děl: poněvadž se upírala autorovi možnost, aby disponoval dílem již jednou zadaným, a nakladatel stál na stanovisku, že podle znění smlouvy bylo mu dílo odevzdáno jednou pro vždy, docházelo k opětnému vydání autorových děl i s mnohými chybami obsaženými v prvém vydání, aniž by autor měl vůbec možnost, provésti náležité opravy nejen po stránce formální, ale mnohdy i po stránce materielní. V tomto směru je tomuto požadavku spisovatelskému vyhověno i tím, že nakladatel je povinen dílo, které chystá k novému vydání předložiti autorovi, aby mohl včas a řádně provésti nutné a odůvodněné změny. Ovšem možnost těchto změn je zase redukována tak, aby nakladatel nebyl tím eventuelně poškozen.

Nutno také konstatovati, že určitým aktivem se stanoviska spisovatelského je § 42, který - byť se i uchyloval od původní stylisace, jak byla předložena senátu - přece jen formuluje jasně právo odstoupiti od smlouvy v těch případech, kdy smlouva byla v rozporu s určitým ustanovením §§ 3, 16, 20, 21 atd., kterážto ustanovení nelze úmluvou změniti. Poněvadž odstavec 2 zní: "Tato ustanovení vztahují se i na smlouvy v době účinnosti zákona již existující", jest aspoň v jistém směru vyhověno požadavku spisovatelů, aby byly uvolněny tak zvané staré smlouvy.

Bylo by možno uvésti některé námitky. Ale je jasno, že při věci, kde se stýkají i zájmy spisovatelů i zájmy nakladatelů, má tato předloha ráz zase určitého kompromisu, poněvadž, jako není zájmem nakladatelovým, aby znemožnil existenci spisovatelům, tak jistě ani spisovatel nebude snad chtíti znemožniti živnost nakladatelskou, která je právě v dnešní době - jak všichni víme - také v situaci dosti kritické.

Tedy opakuji, že tato předloha má všechny známky dohody. Náš klub právě proto, že uznává tento její charakter a dále že i z projevů korporací literárních, které se dožadovaly zákonného upravení těchto poměrů, plyne, že ujasnění jich je ve svrchovaném zájmu našeho spisovatelstva a celé naší veřejnosti, rozhodl se, že bude hlasovati pro tuto předlohu přes některé nedostatky, které by bylo možno zjistiti. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo přihlášen. Debata je skončena. Závěrečné slovo dávám panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! K osnově zákonné bylo podáno několik pozměňovacích návrhů. Zejména byl podán pozměňovací návrh, ve kterém se navrhuje, aby byla škrtnuta poslední věta v odstavci 2 §u 9, a to slova: "když uplynul rok od konce kalendářního roku, ve kterém byly uveřejněny." Jakkoli na první pohled tento návrh zní ve prospěch sociálně slabších zadavatelů, nicméně nemohu se vysloviti pro něj, a to proto, že požadavek, aby uplynula alespoň jednoroční lhůta, je požadavkem spravedlivým. Proto navrhuji, aby tento pozměňovací návrh k § 9 přijat nebyl.

Dále byl podán pozměňovací návrh k § 17, kde se navrhuje, aby byly škrtnuty odstavce 2 a 3, podle kterých jsou přípustny jen takové opravy a změny, jimž by nemohl ani původce s důvodem odepříti souhlas, a kde podle odstavce 3, když jde o příspěvek, který má vyjíti v souborném díle původcova jména, může nakladatel provésti takové změny, jež nejsou dílu na újmu, jsou účelny a při souborných dílech toho druhu obvyklé. Navrhovatelé zde navrhují škrtnutí těchto odstavců. Nemohu se vysloviti pro toto škrtnutí, a to nejen proto, že by to znamenalo změnu senátního usnesení, nýbrž také proto, že zde osoba zadavatelova nikterak ohrožena není proto, že ve smyslu zákona se stanoví princip v odstavci 1 §u 17, podle kterého není nakladatel oprávněn, aby prováděl bez svolení autorova nějaké zkratky, doplňky nebo jiné změny na díle samém, nebo na jeho názvu, nebo na označení původcovu. Jestliže stanoví odstavec 2, že jsou přípustny jen takové opravy, jimž by nemohl ani původce s důvodem odepříti souhlas, tedy se zde stanoví výjimka z pravidla a je jisto, že kdyby v takovém případě nedošlo k souhlasu mezi autorem a mezi nakladatelem, může o tomto sporu rozhodnouti soud, který přirozeně rozhodne po výslechu znalců, a tito znalci jistě dovedou posouditi, které jsou to opravy, jimž nemůže ani autor odepříti souhlas. Tedy v tomto případě není zájem zadavatelův ohrožen a stejně tomu je tak i při odstavci 3, když jsou zde stanoveny výhrady, že se smí provésti jen takové změny, jež nejsou na újmu dílu, které jsou účelny a které při souborných dílech toho druhu jsou obvyklé. Případné spory, které by mezi stranami vznikly, budou zase rozhodovány po slyšení znalců a nedá se předpokládati, že by zde zájem zadavatelův byl tímto ustanovením citelně dotčen.

Dále navrhují navrhovatelé změnu při § 30, a to, aby škrtnuta byla v odstavci 2 věta "má-li nakladatel na tom zvláštní zájem, aby ihned od smlouvy odstoupil". Navrhovatelé jsou pravděpodobně toho názoru, že by toto ustanovení mohlo zavdati podnět k pochybnostem a mohlo vésti jaksi k tomu, že by nakladatel mohl někdy bez závažných důvodů odstoupiti od smlouvy, aniž by musil dáti zadavateli dodatečnou lhůtu. Nicméně nesdílím tento názor navrhovatelů, poněvadž stejně, jako v jiných případech, musil by v případě sporném nakladatel prokázati ten svůj zvláštní zájem pro odstoupení od smlouvy. Tedy zde rozhodnutí není dáno úplně do vůle nakladatelovy a tedy také není podstatných důvodů pro to, aby v § 30 toto ustanovení bylo měněno.

Navrhovatelé konečně podali pozměňovací návrh k § 38. Účelem jejich návrhu je, aby v řízení konkursním a v řízení vyrovnávacím bylo přiznáno nárokům zadavatele ze smlouvy nakladatelské pořadí privilegované, a to jako nárokům z poměru služebního a námezdního. Proto také navrhují, aby byl připojen příslušný odstavec 4. Především chci zásadně poukázati na to, že celý vývoj nakladatelského práva směřoval k tomu, aby na poměr mezi autorem a nakladatelem se pohlíželo trochu jinak než na poměr námezdní nebo poměr služební. Kdyby tedy toto znění navrhované podavateli návrhu mělo dojíti souhlasu, vraceli bychom se vlastně zpět. Jistě by nebylo správné, aby se právě ta privilegovanost pořadí nároků autorových opírala jaksi o to, že jde o analogicky poměr smlouvy námezdní nebo poměru služebního. Poměr mezi autorem a nakladatelem je v podstatě docela jiný. Je třeba zde státi na stanovisku úplné neodvislosti jednoho od druhého, pokud se neupravuje smlouvou, a myslím si, že, pohlíží-li senát na nárok zadavatelův zde stejně tak, jako na každý jiný nárok, není to žádná podstatná vada a že zejména nejde o nějaký nedostatek, který by odůvodňoval, aby osnova zákona byla měněna. Proto nemohu než vysloviti se i zde proti návrhům, které páni navrhovatelé na změnu § 38 podali.

Konečně navrhli páni navrhovatelé změnu a dodatek k § 42. Páni navrhovatelé navrhují vlastně reprodukci bývalého vládního návrhu, kde je skutečně ustanovení, je-li podle nakladatelské smlouvy, ujednané před působností tohoto zákona, nakladatel oprávněn, aby uspořádal další vydání, nebo bylo-li dílo dáno za odměnu smluvenou jednou pro vždy nebo bezplatně, že může zadávající při dalším vydání požadovati poměrně zvýšenou odměnu podle § 21, odst. 2 nebo 3.

Nemohu než zde poukázati na zprávu výboru ústavně-právního, kde výbor ústavněprávní přiznává, že § 42 osnovy úplně nevyčerpává odstavec 1 původní vládní osnovy, ale kde výbor ústavně-právní poukazuje na to, že případy tohoto druhu budou velmi řídké, a kde z tohoto důvodu neshledává nutným, aby se zde měnilo usnesení senátu. Ostatně zde při návrhu pánů navrhovatelů schází požadavek, aby byl prohlášen za ius cogens odstavec 3 §u 21, a tedy také z toho důvodu, kdyby se tento návrh pánů navrhovatelů přijal, nemohl by se setkati se žádoucím účinkem.

Navrhuji tedy, aby bylo usnesení senátu přijato beze změny a aby podané pozměňovací a doplňovací návrhy byly zamítnuty. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Při hlasování míním postupovat takto:

O §§ 1 až 8 zprávy výborové, k nimž není návrhů pozměňovacích, hlasovali bychom najednou podle zprávy výborové.

O § 9 nejprve ve znění navrženém p. posl. Häuslerem a soudr. Nebude-li toto znění přijato, budeme hlasovati ve znění navrženém p. zpravodajem.

O §§ 10 až 16 incl., k nimž není návrhů, budeme hlasovati najednou podle zprávy výborové.

O § 17 dám hlasovati nejprve ve znění navrženém p. posl. Uhlem a soudr., to jest s vypuštěním odstavců 2 a 3. Nebude-li toto znění přijato, budeme hlasovati ve znění navrženém p. zpravodajem.

O §§ 18 až 29, k nimž není návrhů, dám hlasovati najednou ve znění zprávy výborové.

O § 30 budeme hlasovati nejdříve ve znění navrženém p. posl. Leiblem a soudr. Nebude-li přijato, dám hlasovati ve znění zprávy výborové.

O §§ 31 až 38, k nimž není pozměňovacích návrhů, budeme hlasovati najednou ve znění zprávy.

Pak bychom hlasovali o návrhu pp. posl. dr. Haase, Hackenberga a soudr. na vsunutí nového, 4. odstavce k § 38.

O §§ 39 až 42 budeme hlasovati ve znění zprávy výborové.

Pak bychom hlasovali o návrhu pp. posl. dr. Haase, Hackenberga a soudr. na vsunutí nového, 3. odstavce do § 42 výborové zprávy.

Konečně o §§ 43 a 44, o nadpisu zákona a o úvodní formuli hlasovali bychom podle zprávy.

Je snad proti tomuto způsobu hlasování námitka? (Nebyla.)

Není jí, budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí s §§ 1 až 8 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, §§ 1. až 8 incl. se schvalují podle zprávy výborové.

K § 9 je podán návrh panem posl. Häuslerem a soudr. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Návrh posl. Häuslera a soudr. k § 9:

V odst. 2 konečná slova "když uplynul . . . uveřejněny" buďte škrtnuta.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP