Úterý 24. dubna 1923

 

Začátek schůze ve 4 hod. 15 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

176 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, dr. Beneš, Habrman, dr. Kallay, dr. Markovič, inž. Novák, Udržal; odb. rada ministerstva obchodu Staněk.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 203. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. dr. Budayovi, Petrovickému, Pechmanové, vesměs pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omlouvá se dodatečně od 17. dubna t. r. posl. Pittinger, dále se omlouvají posl. Čuřík, Röttel, Kaderka a Wenzel, který omlouvá se dodatečně též za minulou schůzi.

Nové lékařské vysvědčení předložil posl. Darula.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru zahraničního posl. Astra za posl. dr. Wintra; do výboru imunitního posl. dr. Dérera za posl. Hvizdáka; do výboru iniciativního posl. Lehockého za posl. Jana Černého; do výboru kulturního posl. Ertla za posl. Hvizdáka a posl. Oktávce za posl. Farbulu; do výboru soc.-politického posl. Johanise za posl. Biňovce; do výboru ústavně-právního posl. Pika za posl. Al. Kříže a posl. dr. Dérera za posl. Skotka; do výboru zásobovacího posl. Jana Černého za - posl. Konečného a posl. Hvizdáka za posl. Biňovce; do výboru živnostenského posl. Lehockého za posl. Prokeše; do výboru pro prozkoumání činnosti Stálého výboru posl. Jana Černého za posl. Lehockého.

Klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností posl. Karlovského za posl. Stodolu; do výboru socialisačního posl. Macha za posl. dr. Kubíčka a do výboru pro prozkoumání činnosti Stálého výboru posl. Jana Černého za posl. dr. Kubíčka.

Předseda: Náměstek předsedy vlády zaslal:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Přípisem ze dne 23. dubna 1923, č. j. 9864/23 m. r., vládní návrh zákona o uplatnění nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům, po případě jich odbočkám (expositurám) a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby.

Přípisem z téhož dne, č. j. 9886/23 m. r., vládní návrh zákona, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny.

Přípisem ze dne 24. dubna 1923, č. j. 9885/23 m. r., zaslal náměstek předsedy vlády vládní nařízení ze dne 7. dubna 1923, č. 69 Sb. z. a n., kterým se mění seznam přepychových předmětů, připojený k zákonu ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n.

Předseda: Přikázal jsem toto vládní nařízení výboru rozpočtovému a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Přípisem ze dne 19. dubna 1923, č. j. 9175/23 m. r., vyjádření ministerstva zahraničních věcí k resoluci o mezinárodním ulehčení pro cestující, hlavně omezení povinných pasů (k tisku 3856), jež přijata byla posl. sněmovnou ve 175. schůzi dne 29. listopadu 1922.

Předseda: Přikázal jsem výboru rozpočtovému.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Přípisem ze dne 21. dubna 1923, č. j. 9207/23 m. r., vyjádření ministerstva nár. obrany k resoluci, týkající se honorování přípřeží v době míru, i když jich snad nebylo k transportu použito, jež přijata byla posl. sněmovnou dne 20. prosince 1922 ve 184. schůzi (k tisku 3929).

Předseda: Přikázal jsem výborům brannému a rozpočtovému.

Došly některé spisy. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Dotaz posl. Sedláčka a druhů ministru soc. péče o snížení nemocenských příspěvků do nemocenské pokladny.

Dotaz posl. Koška a soudr. ministru zemědělství, že nebyla poskytnuta podpora nouzová v okresu novopackém a vysokém.

Dotaz posl. Roudnického a druhů ministru financí o neoprávněném předpisu daní a jejich vymáhání berním úřadem v Chotěboři.

Dotaz posl. dr. Lelleyho ministrovi nár. obrany o hradení škody Fraňa Duchonya, spôsobenej jemu vpádom bolševikov.

Dotaz posl. Johanise ministru financí o vyplácení podpor v nezaměstnanosti dělníkům zlatodolu Roudný u Votic.

Odpověď min. zahraničních věcí a min. vnitra na dotaz posl. Patzela o náhradě osobám, vrátivším se ze zajetí, za ztráty, které utrpěly v cizině za světové války.

Odpověď min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Patzela o postupu pražských poštovních úřadů po stránce jazykové.

Odpověď min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Simma, že dopisy s německým označením "Prag" v Praze nejsou doručovány.

Odpověď min. veř. prací na dotaz posl. Patzela a druhů o jednostranném vlivu na obsazování míst v báňské službě.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. inž. Junga a druhů o stíhání německých železničních zaměstnanců pro účast na politických schůzích.

Odpověď min. železnic na dotaz posl. Tausika o stavebních poměrech v Košicích.

Odpověď min. zahraničních věcí na dotaz posl. Fr. Navrátila a soudr. o opatřeních, aby československá koruna byla znamenána na všech důležitých zámořských trzích.

Odpověď min. financí na dotaz posl. Sladkého ve věci nespravedlivého rozdělení odměny podřízeným orgánům politickým a policejním v Opavě.

Odpověď min. soc. péče na dotaz posl. dr. Lelleyho v záležitosti vdovského zaopatření vdovy po Štefanu Kubovi.

Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ve věci pense Kolomana Gazdagha, pensionovaného kancelářského pomocníka župy zemplínskej.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Tisk 4084. Vládní návrh zákona o označování původu zboží.

Tisk 4093. Vládní návrh zákona, kterým se upravuje vyučování jazyku státnímu jakož i jazykům národních menšin na školách středních a ústavech učitelských.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh:

Tisk 4091. Návrh posl. Hillebranda, dr. Czecha, Čermaka a druhů na zrušení trestu smrti.

Imunitnímu výboru přikazuji tyto věci:

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Žádost vrch. stát. zastupitelství v Košicích ze dne 19. dubna 1923, č. 4392/23, za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin podle § 14:1 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. (č. 332 imunit.), žádost vrch. stát. zastupitelství v Košicích ze dne 21. dubna 1923, č. 4643/23, za vydání k trestnímu stíhání posl. Borovszkého pro přečin pomluvy ca Jan Románský (č. 333 imunit.),

žádost okres. soudu v České Lípě ze dne 21. dubna 1923, č. U 265/23/1, za vydání k trestnímu stíhání posl. Hellera pro přestupek podle § 3, 19 zákona shromažďovacího, jehož se dopustil svoláním veřejné schůze na den 13. března 1923 v Dubé (č. 334 imunit.),

přípis okres. soudu ve Slezské Ostravě ze dne 17. dubna 1923, č. U IV 1387/22, jímž se zastavuje trestní řízení proti posl. dr. Schollichovi pro přestupek podle §§ 487, 491 a 496 tr. z. a čl. V zák. ze dne 17. prosince 1862, čís. 8 ř. z. (č. 261 imunit.).

Předseda (zvoní): Budeme teď projednávati pořad dnešní schůze, a to nejprve odstavec 1, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 3973) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1482 a 1509) o náležitostech vkladných listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 4037).

Zpravodajem jest za výbor ústavněprávní p. posl. Ulrich, za výbor rozpočtový p. posl. dr. Engliš.

Uděluji prvému zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. posl. Ulrichovi, slovo.

Zpravodaj posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Předloha tato projednávána byla již senátem Národního shromáždění v jeho 149. schůzi, konané dne 25. ledna 1923. Předloha sama jest důsledkem pokračování unifikace zákonodárství našeho a má se jí docíliti v prvé řadě zavedení jednotné prakse pro knihovní věci, zavedení jednotného právního stavu pro knihovní věci na Slovensku a v celé republice. Předlohou samou nedociluje se ničeho jiného, než že zavádí se zejména jednak platnost §u 31 knihovního zákona, jednak zavádí se také platnost §u 34 knihovního zákona, kteréžto zásady vloženy byly do příslušných ustanovení této předlohy. Mimo to zavádí se pro Slovensko také platnost §§ 118, 119, 120 a 121 knihovního řádu. Přijetím těchto zásad pro Slovensko nedocílí se sice úplné unifikace knihovního řádu, nebude docíleno téhož právního stavu, jaký jest platný v zemích historických, ale docílí se jím alespoň tolik, že tomuto právnímu stavu se tím valně přiblížíme.

S některých stran byly činěny námitky, že by bylo lépe provésti unifikaci knihovního řádu vůbec. To ovšem jest velmi obtížno, uvážíme-li, že stojíme těsně před otázkou úpravy zákona občanského a jeho unifikace pro celou republiku. A poněvadž není vyloučeno, že právě změnou obecního zákoníka občanského mohou býti dotčeny některé materielní i formální předpisy práva vlastnického, převodu vlastnického práva atd., je samozřejmou věcí, že bude možno přikročiti k unifikaci knihovního řádu teprve po tom, až jakým způsobem upraven bude právě obecní zákoník občanský. Tedy do té doby nebylo možno, aby ta veliká práce byla podniknuta, a bylo se spokojiti toliko s takovou úpravou, která by hověla nejnaléhavějším potřebám knihovního práva na Slovensku.

Z řad advokátních došel Národního shromáždění přípis, aby tato předloha zákona projednávána nebyla. Bylo upozorňováno na to, že advokátní komory nebyly slyšeny a že provedení tohoto zákona mohlo by přivésti na Slovensku takový stav, že by věci bylo to více na škodu než na prospěch. Ústavně-právní výbor nemohl přípisem advokátních komor, zejména advokátní komory v Turč. Sv. Martině, se zabývati, jelikož právě přípis tento došel v době, kdy ústavně-právní výbor posl. sněmovny měl už předlohu projednánu. Nepochybně došel také později, než předloha tato projednána byla senátem, nebylo tedy možno, aby ústavně-právní výbor k přípisu tomu mohl přihlížeti. Ale jinak ústavně-právní výbor byl toho názoru, že nynější právní stav, zejména zavedení nových pozemkových knih na Slovensku nezbytně vyžaduje, aby byla provedena recepce práva knihovního a knihovního řádu také pro Slovensko, aby tedy nastala jistá unifikace knihovních předpisů, knihovního práva, a nemohl tedy nedati schválení usnesení, které učinil senát při projednávání této předlohy.

Při projednávání této předlohy v ústavně-právním výboru předloženy byly mimo to ještě 2 resoluce. Resoluce prvá zní:

"Vláde sa ukladá, aby urýchlene previedla zunifikovanie predpisov o overovaní popisov pred súdom a síce dľa tej zásady, aby overovanie pri súde prevádzal kancelársky úradník a nie sudca."

Druhá resoluce má toto znění: "Vláde sa ukladá, aby urýchlene:

1. previedla sriaďovanie pozemnoknižných vložiek na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi;

2. vyjednala s maďarskou a rumunskou vládou rozdelenie pozemných kníh v tých okresoch, ktorých okresné súdy ostaly v Maďárii; a jestli by vyjednávania k výsledku neviedly, nech sa vláda postará o sriadenie pozemnoknižných vložiek v tých obciach, ktorých pozemkové knihy sú v Maďárii."

Ústavně-právní výbor doporučuje obě naznačené resoluce ke schválení a doporučuje dále posl. sněmovně, aby předlohu tuto přijala v tom původním znění, jak přijata byla senátem. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. dr. Englišovi.

Zpravodaj posl. dr. Engliš: Se stanoviska rozpočtového výboru není k předloze projednávané námitek a rozpočtový výbor shledav, že právní a hospodářské výhody, které z uspořádání pozemkových knih na Slovensku plynou, daleko vyváží úbytek poplatků pro státní pokladnu, navrhuje proto, aby osnova byla přijata nezměněně. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 15 minut.

Námitek proti tomu není? (Námitek nebylo.)

Námitek není. Návrh můj jest přijat. Uděluji slovo řečníku zapsanému na straně "pro", jímž je p. posl. dr. Vanovič.

Posl. dr. Vanovič: Slávna snemovňa! Pred rokom podal som návrh na vynesenie zákona o doplnení pozemno-knižného nariadenia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Navrhoval som v krátkosti, aby zákonom bolo stanovené, že v pozemkových knihách na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi majú byť vymazané na strane C všetky záznamy, keď od zaznamenania uplynula premlčovacia lehota 32 rokov, a aby minister spravedlnosti mohol nariadením upraviť spôsob pokračovania pri vymazaní týchto zastaralých záznamov. Odôvodňoval som to tým, že pozemkové knihy na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi preplnené sú rozličnými zastaralými v maďarskej reči písanými záznamy, dľa ktorých sú nespočetné ťarchy od 10 K nahor intabulované. Tie dlžoby boly medzi časom vyplácané, ale dlžníci a vlastníci nedali ich vymazovať, a teraz sa stalo, že vo veľmi mnoho pádoch veritelia a dlžníci sú neznámi, takže dôjde k ohromným ťažkostiam, aby sa takéto drobné ťarchy vymazať mohly. Podľa doterajšieho pozemnoknižného nariadenia vymazať sa môže len následkem pravoty. To je spojené s ohromnými útratami, ktoré vzhľadom na malichernosť subštrátu a na ťažkosť zaopatrovania dôkazov nestojí v žiadnom pomere s tým, aby patričný majiteľ týchto nepohnutelností dal ťarchy vymazať. Veritelia neutrpia žiadnych škôd, ak dôjde po uplynutí 32 rokov k patričnému výmazu, lebo ich požiadavky sú vyplatené a dlžníci majú byť predsa oslobodení, aby nemuseli nepomerne útraty snášať pri vymáhaní tohoto výmazu.

Ja som v mojom návrhu, poťažne v jeho odôvodnení, akosi naznačil, že by sa to vymazanie malo diať na ten spôsob, ako sa pokračuje pri vymazaní predznačeného záložného práva pre zameškanie ospravedlnenia. Ale z verejneprávneho záujmu som poukázal na to, že takýmto spôsobom pozemkové knihy na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi budú očistené od mnohých záznamov v maďarskej reči písaných, a tak pozemkové knihy ľahšie sa môžu prerobiť do slovenskej, poťažne ruskej reči a stanú sa prístupnejšími takým súdcom a úradníkom, ktorí sú v maďarskej reči nesbehlí. A týchto sudcov a úradníkov bude čím ďalej tým viac pribývať. Je to verejný záujem, aby sa to vymazanie uľahčilo. Vláda môj návrh neprijala, ale vyhotovila celkom nový návrh zákona, ktorý práve teraz prejednávame. Ja viem, že v tomto štádiu veci žiadnych pozmeňovacích návrhov predostrieť nemôžem, preto o jednotlivých chybách nebudem reči šíriť, len poukážem na to, že tento návrh zákona vyvolal veľké rozčúlenie a rozhorčenie u advokátov na Slovensku, a síce preto, lebo cítia sa byť s jednej strany vo svojej hmotnej existencii ohroženými, s druhej strany cítia sa byť aj v mravnom ohľade poníženými. V hmotnom ohľade ich existencia je ohrožená preto, lebo kto pozná smýšľanie nášho slovenského ľudu, ten vie, že tento návrh zákona bude mať za následok, že advokáti budú celkom vylúčení z pozemnoknižnej prakse a do dvoch sto advokátskych rodín bude úplne vystavené záhube.

Ďalej sa mravne cítia byť poníženými preto, lebo nie sú na roveň postavení verejným notárom, kdežto predsa len uspôsobilosť advokátov a verejných notárov je tá istá a spoľahlivosť advokátov je práve taká, ako spoľahlivosť verejných notárov. To, čo vláda uvádza za dôvod, že staly sa prechmaty, že v pozemkových knihách v Košiciach nesprávné záznamy sa poprevádzaly, to, prosím, je len veľká zvrtkavá výnimka a ak sa jednotlivec dopustí voľákeho prechmatu, to nijako nemôže slúžiť za to, aby celý advokátsky stav tak generalizovane bol za nespoľahlivý alebo neuspôsobilý vyhlašovaný, aby bola možnosť zbaviť ho prevádzania pozemkovej praxe. Lebo čo sa stalo asnáď u jedného advokáta, to nie je vylúčené, že by sa mohlo stať aj u verejného notára. Ja sám z vlastnej zkúsenosti viem, že pri spolupôsobení verejného notára staly sa všelijaké nesprávnosti, že boly majetky žijúcich ľudí ako pozostalosť zomretých vyhlásené a prepísané na všelijakých neoprávnených ľudí a že zostaly skutočne pozostalosti neprevedenými a neprepísanými. Tedy ak sa jedon alebo druhý prípad môže advokátom vytýkať, tým istým právom môže sa tiež vytýkať nesprávnosť aj notárom. Ja len varujem pred tým, aby sme nevyvolávali rozhorčenosti tam, kde ich netreba. Keď nemôžem pozmeňovacích návrhov predostrieť, predsa za svoju morálnu povinnosť pokladal som ako predseda Turčiansko-Sv.-Martinskej advokátskej komory, aby som sa ozval za záujmy a práva advokátskeho stavu na Slovensku, aby som upozornil slávnu snemovňu, aby na koľko veci sa dá odpomôcť, odpomohla takým spôsobom, aby sa tento návrh zákona ešte raz vrátil ústavno-právnemu výboru, kde by potom aj námietky moje mohly byť vyslyšané a prípadné opravy prevedené. Návrh na vrátenie návrhu zákona ústavno-právnemu výboru podľa jednacieho riadu možno kedykoľvek predostrieť, preto ho tým predostriem a opätovne prosím, aby slávna snemovňa ráčila tento návrh zákona vrátiť ústavno-právnemu výboru. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo přihlášen, debata je skončena.

Uděluji závěrečné slovo panu zpravodajovi posl. Ulrichovi.

Zpravodaj posl. Ulrich: Vážená sněmovno! Nemohu konstatovati nic jiného k vývodům pana kol. dr. Vanoviče, který dokazoval, jakoby zde byl názor, že by se mohly cítiti advokátské kruhy na Slovensku touto předlohou dotčeny, kterou podle jeho mínění mají býti advokáti na Slovensku deklasifikováni, než že tento názor byl by naprosto nesprávný. Musím konstatovati, že v ústavně-právním výboru takový názor se žádné strany pronesen nebyl. Lituji jenom, že advokátní komora v Turčanském Sv. Martině svého přípisu neposlala dříve, aby ústavně-právní výbor mohl se jím zabývati. Dovoluji si také upozorniti na to, že částečná recepce knihovního řádu v zemích historických pro Slovensko nemůže býti na újmu prakse advokátní, a to proto, poněvadž tento knihovní řád, platný v zemích historických, umožňuje i našim advokátním kruhům, aby v knihovních věcech mohly stejně pracovati, jako pracují kruhy notářské.

Považuji tedy za svou povinnost konstatovati, že ústavně-právní výbor byl příliš dalek toho, aby doporučením této předlohy ke schválení mohl se cítiti někdo z advokátních nebo právnických kruhů nějakým způsobem dotčen, a ústavně-právní výbor by také toho velmi litoval, kdyby mezi kruhy advokátními na Slovensku tento názor mohl vzniknouti. Oč se jednalo ústavně-právnímu výboru? To nebylo nic jiného, nežli aby bylo usnadněno zakládání nových pozemkových knih na Slovensku a abychom, jak jsem řekl, v unifikaci našeho zákonodárství pokročili aspoň na tolik, na kolik je možno při rozdílnosti poměrů a při rozdílnosti platnosti občanského zákona u nás a nekodifikovaného práva občanského na Slovensku k těmto poměrům se přiblížiti.

Nemohu proto také vysloviti se pro názor pana kol. dr. Vanoviče, aby byla předloha znovu vrácena ústavně-právnímu výboru, a prosím, aby slavná poslanecká sněmovna dala předloze této svoji ústavní sankci. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Než udělím závěrečné slovo druhému panu zpravodaji žádám, aby byl podaný návrh přečten.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Navrhujem, aby vládny návrh zákona "o náležitostech vkladných listin, o výmazu starých pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a Podkarpatské Rusi" bol ústavne-právnemu výboru vrátený.

Předseda: Uděluji závěrečné slovo druhému panu zpravodajovi.

Zpravodaj posl. dr. Engliš: Jménem rozpočtového výboru se připojuji k vývodům a návrhům referenta ústavně-právního výboru.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Dám hlasovati tímto způsobem: Nejprve budeme hlasovati o formálním návrhu pana posl. dr. Vanoviče na vrácení zprávy výboru. Bude-li tento návrh zamítnut, budeme hlasovati o předloze samé.

Zákon má 15 paragrafů v pěti oddílech, nadpis, úvodní formuli, jakož i nadpisy jednotlivých oddílů. Poněvadž nebyl podán žádný pozměňovací návrh, dal bych hlasovati o celé osnově najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Pan posl. dr. Vanovič navrhuje, aby zpráva vrácena byla výboru.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh p. posl. dr. Vanoviče je zamítnut. (Nepokoj a různé výkřiky poslanců slovenské strany ľudové. - Předseda zvoní.) Prosím o klid.

Teď budeme hlasovati o předloze. (Trvalý nepokoj a výkřiky poslanců slovenské strany ľudové. - Předseda zvoní.) Prosím pány poslance, aby zachovali klid.

Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak je obsažena ve zprávě výborové, s jejími 15 paragrafy v pěti oddílech, s nadpisem a úvodní formulí, jakož i nadpisy jednotlivých oddílů, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém, a to ve znění usneseném senátem.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Zbývá nám rozhodnouti o resolucích v této věci podaných. Obě tyto resoluce, jež byly přijaty výbory, jsou obsaženy ve zprávě výborové a nedám jich tudíž čísti.

Kdo souhlasí s oběma těmito resolucemi, usnesenými ve výborech, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Obě resoluce k tomuto odstavci, usnesené již ve výborech, byly schváleny také sněmovnou, a vyřízen je odstavec 1 pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k odst. 2, jímž jest:

2. Zpráva výborů dopravního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 4042), kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Labská plavební akta" se závěrečným protokolem, sjednaná v Drážďanech dne 22. února 1922 (tisk 4086).

Zpravodaji jsou pp. poslanci Votruba a J. Marek. Dávám slovo panu zpravodaji posl. Votrubovi.

Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Naše republika stala se v důsledku mírových smluv účastnicí v používání zmezinárodněných řek Labe a Dunaje. Otázka účastenství našeho na plavbě po Dunaji byla v zásadě rozřešena Dunajským statutem, námi již ratifikovaným a touto sněmovnou přijatým. Nyní běží o úpravu plavby našeho loďstva po Labi a také po Vltavě, a to po Labi od Mělníka a po Vltavě od Prahy. Obě tyto řeky prohlášeny byly mírovou smlouvou versailleskou z 28. června 1919 za mezinárodní a podřízeny prozatímnímu všeobecnému režimu mezinárodních řek. Správa jich současně uložena mezinárodní komisi labské, složené ze čtyř zástupců pobřežních států německých, dvou zástupců naší republiky a po jednom zástupci Anglie, Belgie, Francie a Italie, a tato komise zároveň pověřena úkolem, vypracovati návrh revise všech na Labi a Vltavě platných smluv a řádů.

Plavba lodí po Labi byla odedávna ztížena těžkými břemeny různých poplatků, zvláště cly. Proto již vídeňský kongres z roku 1815 stanovil liberálnější předpisy za přípustné každému, kdo se prokázalo lodní dopravě, prohlásiv provozování její patřičnými vlastnostmi a znalostmi. Roku 1819 došlo k sestavení t. zv. labské plavební komise, jež vypracovala Labskou plavební aktu z r. 1821. Ta vstoupila v platnost 1. března 1822. Jí stala se plavba po Labi za účelem obchodním volnou a mělo dojíti ke zrušení t. zv. labského cla. V jistém smyslu bylo tedy Labe od Mělníka počínajíc mezinárodním již roku 1821 a bylo nazýváno konvencionálním Labem.

Byla vydána řada doplňků a změn této akty, kterých zvláště vypočítávati nemohu a nebudu, a které patrny jsou z důvodové zprávy vládní k labské aktě připojené.

Vedle toho dlužno jako základ ještě uvésti:

1. Policejní řád plavební, vydaný společně všemi labskými pobřežními státy v r. 1894 a pozměněný v r. 1898.

2. Předpisy o dopravě po Labi látek žíravých a zápalných z r. 1895, pozměněné v létech 1897 a 1898.

3. Cejchovní řád pro labské čluny z r. 1899, nahrazený novým řádem z r. 1913.

4. Předpisy o celním uzávěru labských lodí z r. 1906.

Nové státoprávní poměry, vzniklé po státním převratu, vyžadovaly i revise dosavadní Labské akty. Jako smluvní stát vystupuje tu nyní na místě bývalého Rakousko-Uherska Československo. Mírová smlouva versailleská z 28. června 1919 prohlásila článkem 331 řeku Labe od Mělníka a Vltavu od Prahy za mezinárodní, podřídila obě prozatímnímu všeobecnému režimu mezinárodních řek, vymezenému v článcích 332 až 337, a uložila jich správu mezinárodní komisi labské, složené podle ustanovení čl. 340 téže smlouvy ze čtyř zástupců pobřežních států německých, dvou zástupců Československa a po jednom zástupci Anglie, Belgie, Francie a Italie. Jmenovaná komise byla kromě toho pověřena článkem 343 téže smlouvy mírové úkolem vypracovati návrh revise všech na Labi a Vltavě platných smluv a řádů.

Vskutku vypracovala mezinárodní labská komise ve svém třetím zasedání, konaném v lednu a únoru 1921 v Drážďanech, návrh nové Labské plavební akty, která ve formě mezinárodní úmluvy, vyhrazené ratifikaci zúčastněných států, ustanovila nový režim pro mezinárodní Labe a Vltavu ve shodě s ustanovením smlouvy versailleské.

K vyhotovení nové Labské plavební listiny došlo dne 22. února 1922. Československá republika jest oprávněna, právě jako každá druhá moc, pro niž platí versailleský mír, zachovávajíc čl. 321 mírové smlouvy versailleské použíti Labe též k volnému a bezplatnému transitu své pošty; v tom směru byla uzavřena s Německem zvláštní úmluva o průvozu poštovních balíčků po Labi, k jejíž platnosti dojde zároveň s ratifikací Labské akty.

Nová Labská akta jest smlouvou, jež může uspokojiti jak všeobecné zájmy plavby a obchodu, tak i zvláštní zájmy československé. Zásada naprosté svobody plavby pro všechny národy a rovnosti jich vlajek umožňuje zdravou soutěž v dopravním podnikání, jemuž jednotlivá ustanovení smlouvy poskytují veškery možné výhody jak po stránce technické úpravy vodní cesty, tak po stránce obchodně-politické a celní.

Pro naši republiku jako stát vnitrozemský jest mezinárodní Labe ze všech tří mezinárodních řek, které protékají jejím územím, hospodářsky nejvýhodnějším přístupem k moři.

Obsah Labské plavební akty je možno seznati z vládního návrhu. Je tam celá připojena.

Dopravní výbor pojednal o této plavební aktě a vzhledem k přesvědčujícím vývodům důvodové zprávy vládního návrhu činí návrh, aby poslanecká sněmovna Národního shromáždění československého projevila svůj souhlas s jejím zněním tímto usnesením:

"Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s Labskou plavební aktou, sjednanou v Drážďanech 22. února 1922, a se závěrečným protokolem k této aktě z téhož data."

Nyní ještě několik slov, která netýkají se speciálně této Labské plavební akty, ale týkají se plavby lodí po zmezinárodněných řekách pro naši republiku vůbec.

Byv v uplynulém roce zpravodajem při návrhu zákona, jímž se upravuje poměr československé státní správy k československým plavebním společnostem Labské a Dunajské (zákon 188/22), měl jsem příležitost poznati, jakým způsobem je v Československé republice uspořádána administrativa v oboru plavebním, a proto ve své řeči v rozpočtové debatě ve 175. schůzi poslanecké sněmovny ze dne 29. listopadu 1922 vyzýval jsem vládu, aby soustředila celou plavební administrativu v ministerstvu obchodu, kam agenda plavební nesporně pro svůj obchodně-politický význam náleží, a napravila tak nynější stav, kdy plavební agenda je rozdělena mezi ministerstvo veřejných prací a ministerstvo obchodu, což nezdá se býti v souhlase s §§ 50 a 51 ústavní listiny, které předpokládají jen jednoho ministra za zákon a jeho provedení odpovídajícího.

Dotkl jsem se ve své tehdejší řeči i té okolnosti, že je mi známo, že ministerská rada dne 5. ledna 1922 učinila zásadní rozhodnutí, jímž ve věcech plavebních přiznala kompetenci nejvyššího odpovědného úřadu řídícího ministerstvu obchodu, že však nevím, bylo-li toto usnesení do důsledků provedeno, a apeloval jsem na oba zúčastněné pány ministry, aby v zájmu věci a jmenovitě v zájmu hospodářského významu plavby postarali se o rychlé provedení usnesení ministerské rady z 5. ledna 1922.

Nemůže býti ani pochybnosti o tom, že soustředěním plavební administrativy v jediném centrálním úřadě získá se nejen na jednoduchosti a rychlosti úředního výkonu, ale i na jeho úspornosti.

Také generální zpravodaj v rozpočtové debatě 1922, pan posl. dr. Srdínko, výslovně zdůraznil, že všeobecně proslovena byla s několika stran žádost o opravu, zlepšení a zjednodušení státní administrativy, a to počínaje ministerstvy.

Týmž účelem zabývají se konečně i resoluční návrhy 123 a 124, volající po úsporách v státní administrativě spojením spřízněných činností a zjednodušením úřadování vůbec.

Neustal jsem sledovati otázku plavební správy státní, a dovídám se, že vláda v měsíci březnu 1923 usnesla se pověřiti čtyři vysokoškolské profesory prozkoumáním celé otázky kompetence ve věcech plavebních, dosud mezi ministerstvy obchodu a veřejných prací rozdělené a tím zbytečně komplikované a ke kompetenčním sporům vedoucí.

Jakkoli jest vítati, že blíží se konečné vyřízení této dosud ožehavé otázky, přes to jako předseda dopravního výboru pokládám za svoji povinnost informovati o věci té poslaneckou sněmovnu Národního shromáždění a připojiti několik svých poznámek.

Jako každému člověku, který se zabývá otázkami hospodářskými, a jmenovitě jako obchodníkovi, je mi jasno, že plavba sama, jako jeden z dopravních prostředků sloužících obchodu, má jistě především posuzována býti jedině s této stránky; vždyť o tom, které plavební linie mají význam pro potřeby státu, rozhoduje jedině obchod, a přístav sebe dokonaleji technicky vybudovaný ztrácí na svém významu, nemá-li pro předpoklad dostatečnou základnu ve zboží.

Jsou to tedy především jedině obchodní hlediska, jež plavbě zejména u nás předurčují i její veřejnou správu. Nelze ovšem přehlédnouti, že k dopravě vodní patří i dopravní prostředek loď a vodní dráha - splavná řeka. 

Avšak obě tyto složky - třebaže sebe dokonalejší - neznamenají ničeho, není-li tu hlavního předmětu - zboží pro obchod určeného, jemuž se dopravní prostředek musí přizpůsobiti. Tak je známo, že pro některé druhy zboží (oleje) konstruují se zvláštní lodi (tanky). Již z toho je viděti, že dopravní prostředek souvisí se zbožím tak úzce, že nelze je ani odděliti, a jest jenom přirozeno, že s těmito dvěma složkami souvisí i otázka jich vedení, t. j. dopravení z místa odeslání na místo určení (nautika), či plavba v užším slova smyslu.

Naproti tomu vodní dráha, po níž se pluje, neslouží vždy a výhradně jen účelům plavby samé. Při její úpravě nutno dbáti i jiných zájmů: zemědělských, rybářských, průmyslových, i všech těch jiných k využití vodních sil směřujících. Tyto zájmy mohou se často ocitnouti v rozporu s oněmi zájmy, jež plavba sama na vodní dráze má.

Vycházeje z tohoto rozčlenění mám za to, že věcně lze rozeznávati mezi

1. lodním provozem samým, tedy provozem po lodi, provozem přístavů a jich zařízení, správou plavebně-přístavní a veškerou činností v oboru vrchního dohledu a zákonodárství, jako věcmi výlučně obchodními,

2. péčí o vodní dráhu (stavba, úprava a udržování splavnosti řek, stavba přístavů a jich zařízení) jakožto věcí po stránce prováděcí technickou, odvislou ovšem do jisté míry od předpokladův a zájmů obchodně-dopravních.

Maje na mysli účelné soustředění a zjednodušení úřadování vůbec a tím i dosažení úspor v státním hospodaření, doporučuji vládě, aby co nejdříve přikročila k provedení svého usnesení z 5. ledna 1922, jímž přiznala zásadně kompetenci ve věcech plavebních ministerstvu obchodu, předložíc Národnímu shromáždění příslušné návrhy zákonů, dle nichž by

a) péče o lodní provoz, tedy provoz po vodě, provoz přístavů a jich zařízení, správa plavebně-přístavní a veškerá činnost dohlédací a zákonodárná k těmto oborům směřující, přikázána byla do působnosti ministerstva obchodu,

b) péče o vodní dráhu a stavebně-technické záležitosti (stavba, úprava, udržování splavnosti řek, stavba přístavů, jich budov a zařízení), jelikož jedná se o věci po stránce prováděcí převážně technické, do působnosti ministerstva veřejných prací, ovšem s obzvláštním zřetelem na předpoklady v zájmu rázu obchodně-dopravního, vyžadující součinnosti jiných odborných ministerstev. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Než udělím slovo druhému zpravodaji, sděluji, že ku projednávání tohoto odstavce vyslalo ministerstvo obchodu jako zástupce odbor. radu p. Václava Staňka.

Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor zahraniční, p. posl. J. Markovi.

Zpravodaj posl. J. Marek: Výbor zahraniční vzal na vědomí zprávu výboru pro dopravu a veřejné práce o návrhu Labské plavební akty, která, jak pan referent dopravní výboru konstatoval, založena je na ujednáních a smlouvách, vzniklých od r. 1821 až do doby předválečné. V nynějším jejím znění nacházejí se ovšem také nová ustanovení, odpovídající vzniklým mezinárodním poměrům politickým a hospodářským.

Pokud jde o její vnitřní ustanovení, uznal zahraniční výbor, že tato úmluva spočívá na naprosté spravedlnosti ke všem, tedy stejně k příslušníkům republiky, jako k příslušníkům jiných, v úvahu připadajících států. Nová smlouva nemohla přejíti nový stav věcí, a ve svém článku 49. vzpomíná také na ustanovení pro dobu válečnou.

Důvodová zpráva, která doručena byla slavné sněmovně, praví o tom toto:

První odstavec zachovává v platnosti labskou aktu také v době války, pokud její ustanovení jsou slučitelna s právy a povinnostmi válčících a neutrálů. Je to ustanovení, jež odpovídá čl. 15 všeobecné úmluvy barcelonské o režimu vodních cest mezinárodního rázu z 20. dubna 1921.

Obzvláště důležité jest pro Československo, jako stát vnitrozemský, ustanovení 2. odstavce, které zavazuje Německo, aby v případě, že by válečné události jakéhokoli druhu přinutily je zabrániti volnému transitu Československa po Labi, poskytlo tomuto jinou cestu k moři, pokud možná rovnocennou. Může to býti buď cesta vodní nebo pozemní. Nová tato cesta bude ovšem podrobena opatřením vyžadovaným vojenskou bezpečností Německa a krom toho bude její používání - dle předpisu závěrečného protokolu - možné jen v souhlasu s právy a povinnostmi států válčících a neutrálních, stejně jako tomu bude na samotném mezinárodním Labi dle 1. odstavce.

Pro případ, že by Německu bylo materielně nemožno splniti závazek, vymezený v 2. odstavci, t. j. poskytnouti Československu jinou cestou k moři, převzaly všechny signatární mocnosti Labské akty závazek ustanovením závěrečného protokolu, že se vynasnaží, aby opatřily Československu na místo labské vodní cesty jiné dopravní prostředky, které by mu poskytly spojení s mořem.

Rozumí se, že spory, vzniklé při provádění článku, budou řešeny ve smyslu čl. 52 mezinárodní labskou komisí, po případě Společností národů.

Ustanovení čl. 49 jest v mezinárodním právu úplnou novotou a přispěje jistě k dalšímu vývoji tohoto práva na prospěch států vnitrozemských.

Zahraniční výbor uznávaje, že Labská akta, jak jsem pravil, založena je na spravedlnosti ke všem, zejména na spravedlnosti pro Československou republiku, a že jak jest zpracována, jest i výhodná, doporučuje slavné sněmovně její přijetí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme tedy hlasovati.

Prosím paní a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Schvalovací usnesení má pouze jeden odstavec. Dám o něm hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je obsaženo ve zprávě výborové, prosím, by zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je schvalovací usnesení poslaneckou sněmovnou přijato ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Byl jsem požádán, abychom vyřídili dnes ještě poslední odstavec pořadu dnešní schůze, poněvadž pan zpravodaj v příští schůzi nebude přítomen.

Námitek proti tomu není? (Námitek nebylo.)

Námitek není. Přikročíme tedy k poslednímu odstavci, jímž jest:


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP