Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Uhl. Dávám mu slovo.
Posl. Uhl (německy): Slavná sněmovno! Jest politování hodné, že takový pokrok, jako byla ochrana nájemníků, má býti tak rychlým způsobem odstraněn, že se odstraní a že tento pokrok, skutečně sociální, má vůbec zmizeti ze zákonodárství. Zákony, jimiž se teď sněmovna zabývá, to zřejmě dosvědčují. Zákon, jenž obsahuje odklad exekučních vyklizení, jest předlohou, která přináší proti platným ustanovením značné zhoršení, především velké rozšíření možnosti exekuce. Touto předlohou se odstraňuje skutečně poslední troška ochrany nájemníků, kterou ještě máme. Počet nájemníků, kteří dnes již jsou ve stavu výpovědi, jest ohromný; počet oněch však, kteří podle platných zákonitých ustanovení nemohou býti z bytu přes to vypuzeni, jest velmi značný a jde vskutku do tisíců. V poměrně malých místech je na sta nájemníků, kteří až dosud požívali ochrany nařízení ze dne 25. června 1920. Najednou však tato ochrana přestává. Nám jsou známa místa s 10.000, 12.000, 16.000 obyvateli, kde bydlí na sta takových nájemníků, kteří jsou ve stavu výpovědi, kteří však požívali ochrany zákona. Pro tyto lidi ochrana končí, budou brzy musiti počítati se skutečností, že budou musiti opustiti a vykliditi své byty, nechtějí-li býti exekučně vystěhováni. Bude-li přijat návrh, kterým se dnes sněmovna zabývá, bude toto přijetí míti osudné následky pro tisíce rodin. Desetitisícům rodin se odejme ochrana, která byla docela oprávněna a odůvodněna. Ti, kteří tuto předlohu vypracovali a sněmovně předložili a ji hájí, zajisté o tom nepřemýšleli, jaké budou její účinky venku. Zajisté se nevmyslili v pocity oněch nájemníků, kteří mají výpověď a teď musí s tím počítati, že v nepoměrně krátké době ochrana proti exekuci je zrušena. Nájemníci, kteří mají výpověď, jsou přibližně v témže poměru jako nezaměstnaný dělník, který běhá od brány tovární k bráně a vždy znova je odmítnut, který se namáhá, aby dostal práci, a nikde ji nedostane. Právě tak se daří nájemníkům, kteří se o to starají, aby dostali byt, ale vždy znova jsou odmítnuti. Nám sociálním demokratům vlastně mohou býti poměry vhod, jaké teď přirozeně nastanou, neboť mnozí příslušníci středních vrstev pocítí pak teprve bezpráví dnešních poměrů a nynějšího řádu sami na sobě. V mnoha případech povede odstranění ochrany proti exekuci k vydírání většího nájemného domácím pánem. To můžeme předpokládati s jistotou, to víme již dnes a vidíme to vždy znova v nesčetných případech, jaké to má následky, jak domácí páni dovedou změněné situace využíti pro sebe, jak nájemné opět a opět stoupá skoro automaticky a jak právě obávaná okolnost, dostati výpověď, působí na nájemníky, že vyhovují přáním domácích pánů, aby platili vyšší nájemné, jež jsou často neodůvodněna. Tisíce rodin bude pak teprve moci dobře poznati, jak skvostný jest nynější řád, když budou se ženou i dětmi státními biřici vyhnáni na ulici. Především nastane to, že budou nynější byty v mnoha domech zvětšeny tím, že domácí páni spojí uprázdněné byty se svými byty, že budou zvětšovati byty v domech samých. Tím budou zrušeny nynější byty. Podle dosud platných nařízení mohl býti vysloven odklad exekuce, trvaly-li důvody odkladu dále. Podle nové předlohy jest určena lhůta, přes niž vůbec není možno více odložiti exekuce. Jak stojí v zákoně, může býti povolen odklad po třetí a naposled na dobu čtvrt roku, potvrdí-li politický úřad I. stolice, že v obci není potřebné náhrady.
§ 1 tohoto exekučního zákona vykazuje i jinak různá zhoršení. Především byl škrtnut poj m "přiměřené náhrady" a přeměněn v "potřebě odpovídající náhradu". Jest to změna, která se dá vykládati ve prospěch domácích pánů a v neprospěch nájemníků. Navrhujeme obnovení starého znění §u 1 až dosud platného nařízení. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
§ 2 předlohy praví: "Nezaplatí-li povinný do 8 dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajimateli případný nedoplatek nájemného, nájemné pro období nájmové, pozbývá ochrany zákona." I toto ustanovení jest surové, tvrdé a nelidské, právě dnes, uváží-li se, že velký počet lidí musí žíti v poměrech co možná nejtrudnějších. Navrhujeme tedy, aby tento paragraf byl škrtnut.
Nejhorší ustanovení kaučukové však obsahuje § 3. Tento paragraf jest úplně nový a uvádí celou řadu ustanovení, pro něž ochrana, vyslovená v § 1 zákona nemá platiti. Tak na př. přestává ochrana, opatří-lise místnost náhradní. Jak toto ustanovení bude vypadati v praxi, k tomu poukazuje již skutečnost, že slovo "přiměřenou" jest změněno v "dostatečnou". § 3 praví dále: "Byl-li služební poměr zaměstnance, požívajícího bezplatného bytu z toho důvodu zrušen, že se dopustil krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry, přestává odklad exekuce, přestává ochrana. Jak se to bude v praxi vyjímati? "Krádež, zpronevěra nebo jiný čin", jenž ho činí nehodným důvěry službodárcovy! Je zapotřebí, aby si člověk poněkud vzpomněl, jaké jsou poměry mzdové a deputátní u různých vrstev dělnických. Máme velkou vrstvu dělníků, na př. dělníky zemědělské, kteří jsou v docela zvláštním poměru mzdovém. Mzda dělníků zemědělských se skládá ze mzdy v hotovosti a ze mzdy v naturaliích. K této mzdě patří také tak zvaný bezplatný byt. Již tento pojem je falešný, již toto slovo není správné. Neboť právě byt jest podstatnou součástí mzdy, požitků, jichž dělník požívá. U dělníků zemědělských přichází ještě řada jiných okolností v úvahu. Dostávají poživatiny a krmivo. Velmi často bohužel se dovídáme, že zemědělští zaměstnavatelé zacházejí se svými dělníky způsobem ničemným, dovídáme se, že zemědělští zaměstnavatelé svým dělníkům často nedávají požitků naturálních smlouvou ustanovených. Často můžeme pozorovati, že se zemědělským dělníkům vůbec nedávají poživatiny a krmiva zaručená smlouvou. Co si tito lidé počnou? Jsou nuceni, aby si vzali poživatiny a krmiva tam, kde jsou; a kdo zná praxi na dvorech a zvláště na velkých dvorech, ví, jak se teď vyvinou poměry. Zemědělští zaměstnavatelé mohou vždy propustiti nemilého dělníka z poměru služebního již pro to, že si vzal hrst krmiva nebo kousek dřeva, protože mu snad podnikatel nedal včas deputátní uhlí; a již proto může poměr pracovní býti zrušen a s poměrem pracovním také poměr bytový. Jelikož tu není více ochrany, jest zemědělský dělník docela vydán libovůli zemědělského podnikatele. Takové příležitosti, státi se dělníkům nepohodlným a připraviti dělníky o požitky, se vždy vyskytnou a dají se snadno najíti. Další ustanovení praví: "Chová-li se dělník k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě." Víme, že v mnohých a mnohých případech není styk mezi představenými podnikateli a dělníkem skutečně slušný a klidný, často ses dělníkem jedná hrubě, hrubými slovy se provokuje. Když se pak dá svésti k stejným nebo podobným slovům, choval se vůči zaměstnavateli hrubě a urážlivě. Dále čteme "Zdráhá-li se bezdůvodně konati své povinnosti"; stává se velmi často, že dělníkům a zaměstnancům jsou ukládány práce, jež nespadají v jejich obor a které musí po případě odepříti. Vidíme tedy, jak tato ustanovení jsou nebezpečná, jak zavdávají příčiny k různým sekaturám a jak jsou vůbec přizpůsobena zájmům průmyslových a zemědělských zaměstnanců. Všechny tyto důvody zde uvedené nejsou jasné. Mohou býti různé vykládány. Proto navrhujeme, aby tento paragraf byl škrtnut, neboť pro sta a tisíce dělníků průmyslových a zaměstnanců průmyslových budou tato nová ustanovení míti zhoubné účinky. Neboť jest v průmyslu ohromný počet zaměstnanců a dělníků, kteří ovšem dříve u onoho podnikatele, u něhož byli zaměstnáni, měli tak zvaný služební nebo deputátní byt, ale proto, že byl provoz zastaven, byli nuceni si najíti zaměstnání jinde, kteří dnes skutečně jsou v jiném poměru služebním nebo pracovním, ale přesto bydlí ve svém bývalém bytě služebním nebo deputátním. Tak tomu jest u zaměstnanců a dělníků v závodech textilních a sklářských, v průmyslu porculánovém, zkrátka ve všech velkých a značných odvětvích průmyslových. Právě zastavením provozu byli donuceni zaměstnanci i dělníci, aby si našli nové poměry pracovní. Nemohli však najíti současně nových bytů a musili tedy zůstati ve svých bývalých bytech služebních a deputátních.
Zákon chce zabíti dvě mouchy jednou ranou. Za prvé skoro úplně zrušuje ochranu nájemníků, za druhé přivádí značnou část dělníků a zaměstnanců zase úplně pod karabáč podnikatelů. Následky se brzy dostaví. Jest politování hodné, že ochrana nájemníků se zrušuje tak rychle. Jest to samozřejmé - brzy to uvidíme - že nový stav přivede sebou hrozné následky. Musí býti řečeno, že stará ustanovení občanského zákoníku jsou nedostatečná, že dříve vůbec nebylo ochrany nájemníků, že ochrana nájemníků byla teprve následkem války, zařízením se sociálního stanoviska skutečně nad míru vítanou. Bylo by žádoucno, aby zakotvilo v zákonodárství. Cílem stran měšťanských jest asi úplné odstranění ochrany nájemníků. Pro stát se věc má ovšem poněkud jinak. Vládnoucí, již mají odpovědnost, měli by se k této otázce postaviti na jiné stanovisko. Neboť to jest surovostí, brutalitou, jsou-li státní občané biřici státu vyhazováni na ulici, jest to hanbou kulturní, hanbou právní, nedůstojno státu kulturního a právního.
Řečníci měšťanští dnes opětně litovali, že ještě trvá bytová nouze, že nebylo dosti stavěno. Mohli jsme však viděti v těchto čtyřech letech po převratu, že právě zástupci stran měšťanských v různých zastupitelských sborech zabraňovali v každém směru a vždy stavbě bytů. Oni tedy mají nejméně příčiny, aby zde prolévali krokodýlí slzy. Navrhujeme, aby staré znění dosud platného řádu bylo obnoveno. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. dr. Engliš.
Posl. dr. Engliš: Slavná sněmovno! Ochrana nájemníků jest vlastně zbytek vázaného hospodářství, které jsme měli za války zavedeno v mnohých oborech. Vázané hospodářství vlastně uskutečňuje komunistický princip potřeby v určité výrobě a spotřebě na rozdíl od volné soutěže. Volná soutěž v normálních poměrech - to jest naše přesvědčení - nám nejlépe uskutečňuje národohospodářský princip, totiž levnost výroby, maximum výroby. Ale mohou býti situace nedostatku, při kterých by se ukázalo, že volná soutěž selhává. Proč jsme zavedli vázané hospodářství chlebem? Poněvadž by z volné soutěže vyšla tak vysoká cena, že by ji všichni nemohli zaplatiti. My bychom byli musili následkem toho uspořiti nedostatek chleba v nejchudších vrstvách lidových, poněvadž bohatší vrstvy by mohly zaplatiti větší ceny a nemusily by se v konsumu chleba uskrovniti. Proto jsme zavedli komunistický princip potřeby. Proto bylo vázané hospodářství. Stát to zkusil s maximálními cenami, ale maximální ceny o sobě nestačí, neboť jak vysoká jest cena, která vzchází z volné soutěže, čili - jak se tomu říká neprávem - z nabídky a poptávky? Je tak vysoká, aby udržela v rovnováze na jedné straně výrobu a na druhé straně spotřebu. To jest její úkol, ona reguluje výrobu, ona ji vyvolává a ona také reguluje spotřebu. V té chvíli, kdy stát umělým způsobem sníží a maximuje ceny, ztratí cena svoji regulatorní funkci vůči výrobě a spotřebě jako distributorní činitel. To jsme viděli okamžitě u chleba. Maximální cena způsobila, že ho byl nedostatek. To znamená, že by bylo bývalo mnoho lidí ochotno za tu cenu chléb koupiti, ale málo jich bylo za tu cenu ochotno chléb vyráběti.
Jestliže však stát zasáhl do toho hospodářského stroje, abych to řekl obrazně, prstem na jedno kolečko, pak musel prstem pohnouti všechna ostatní kolečka v tom hospodářském stroji, musel autoritativně regulovati výrobu - povinnost dodávky - a autoritativně regulovati spotřebu, distribuci - chlebový lístek.
Ale, vážení pánové, před čím stojíme v bytové otázce, je něčím naprosto obdobným, neboť i činže vzcházela z volné soutěže a byla tak vysoká, aby zásoba bytů, která tu jest, stačila pro ty, kteří tu činži mohou platiti. I činže udržovala rovnováhu mezi výrobou bytů, mezi stavbami, a mezi spotřebou bytů. Ona regulovala, vyvolávala nové stavby. Byla-li činže dostatečně vysoká, poskytovala zúročení kapitálu investovaného do novostaveb, vyvolávala nové stavby, a tak bylo o byty automaticky postaráno. V normálních dobách měli jsme, pánové, bytovou bídu vlastně jen pro nejchudší vrstvy lidové. Byl nedostatek jen nejmenších, levných bytů, byl nedostatek bytů pro nejméně majetné, poněvadž takové byty budovati bylo vždycky spojeno pro majitele domu s menší výnosností. Zde byl v normálních dobách nedostatek. Když přišla válka, tož podobně právě jako u chleba a v jiných oborech, které náležejí k nezbytné potřebě člověka, tak také v bytech ukázala se následkem inflace v rakouském státu, a konečně také v jiných státech, stejná drahota a my jsme všichni nadávali na drahotu, ne na to, že stát znehodnocuje měnu a že tiskem státovek uhrazuje si své potřeby, nýbrž na to, že je drahota a že domácí páni zdražují byty. Jestliže však u zemědělských a jiných výrobků nevystačovalo se s maximální cenou, tož se vystačovalo s ní u bytů prostě proto, že je snadno kontrolovati, zda se zvýší či nezvýší, je snadno chytati ty, kteří zvyšují. Ale jestliže cena má svou regulatorní funkci výrobní a spotřební, tož musel se důsledek zápovědi zvyšovati činže projeviti v distribuci a ve výrobě, čili musila se dostaviti krise bytová a krise stavební.
A právě tak jako u chleba, když stát dal prst na jedno kolečko v hodinách, musí i zde všechna kolečka sám říditi. Viděli jsme, že jsme museli provésti distribuci bytů proto, že bylo mnoho lidí, kdož chtěli byty za nízkou cenu míti, ale nebylo těch, kdož by byli ochotni stavěti domy, když se jim nabízela tak nízká činže, poněvadž neposkytovala dostatečné výnosnosti.
Máme krisi bytovou, o tom není sporu, ale musíme velmi dobře rozeznávati nouzi bytovou od krise bytové. Představte si, že bychom dnes řekli, že je 1 kg másla za 10 K a pod trestem smrti chtěli bychom uskutečniti tuto normu na trhu. Jsem přesvědčen, že zítra bude naprostý nedostatek másla, poněvadž bude ohromně mnoho lidí, kteří by chtěli máslo za 10 K koupiti, ale na druhé straně by nebylo těch, kteří by chtěli za 10 K 1 kg vyráběti a na trh přinášeti. Tedy nedostatek, který je vyvolán uměle sníženou cenou, nemůžeme nazvati nedostatkem, nýbrž musíme jej nazvati krisí. Když se podíváte na sčítání lidu a na počet obyvatelstva v poměru k bytům a obytným místnostem, shledáte, že na 1 obytnou místnost připadá nyní poměrně méně obyvatel než při posledním sčítání lidu. O tom nemůže býti sporu.
Máme určitá centra, kde můžeme opravdu mluviti o bytové nouzi, kde přibylo obyvatelstva. Jsou to zejména politická centra, jako je Praha, Brno, Bratislava, kde byly nové úřady koncentrovány, a dále i jistá hospodářská centra, jako Plzeň, Liberec a Ostrava, kde je opravdu veliká nouze - nechci říci, že výpočet ten je vyčerpávající. Ale celkem musíme říci, že máme bytovou krisi, nikoli nouzi. Nouzí zůstává stále, co nouzí bylo, jenže to bylo přesunuto. Nouzi měly kdysi nejchudší vrstvy lidové a dnes mají nouzi ti, kdož přišli pozdě.
Důsledek toho je ovšem hospodářsky neblahý. Uvažte, kdo s bytem dnes šetří! Byt se dnes stává prostředkem výdělku. Kdo měl 5tipokojový byt a mohl dostati 10tipokojový, vzal jej, neboť na každém pokoji vydělává tolik, že z toho může býti živ. Přestalo se tedy s byty vůbec šetřiti! V jedné skupině domů se s byty nešetří a tak nezbylo bytů pro ty, kteří stojí mimo. Na druhé straně shledáváme, že lidé, kteří nejvíce bytů potřebují, kteří na něj čekají, dostávají se do jedné linie s majiteli domů v požadavku za uvolnění činže.
Co se týče výše činže, jest zde postavena otázka spravedlnosti. Spravedlnost by řekla: Výrobní náklad! Ale když výrobní náklad, pak nesmíte jej postaviti číselně, nýbrž hodnotně. Musili byste říci, že výrobní náklady starého domu stály určitý počet korun, ale to byly zcela jiné koruny než naše, měly větší kupní sílu, více práce stálo je vydělati, větší konsum představovaly. Otázkou spravedlnosti toto tedy nespravíme.
Musíme prostě říci: V době nouze jsme postavili princip potřeby, v době nouze jsme viděli, že by činže byly stoupaly do závratných výší na úkor nejméně majetných tříd, proto jsme postavili princip potřeby a ten praví: "Tobě beru, tobě dávám, poněvadž předpokládám, že ty máš a ty nemáš." To je odůvodnění z nouze. Na druhé straně umělé snížení cen i činží musí vyvolati, jak jsem řekl, krisi ve výrobě, tedy krisi stavební. Taková krise stavební znamená, že se přesune problém na stát, poněvadž když vyvoláme krisi bytovou, objeví se nedostatek domů, ale nikdo nemůže stavěti, poněvadž to není výnosné. Je tedy úkolem státu, aby se o to postaral.
Vy všichni dobře znáte historii, jak stát na to šel, jak šel na to napřed příspěvkem na stavební náklad, chtěje překlenout rozdíl mezi hodnotou výnosovou a stavebním nákladem, mezi výnosem domů a zúročením stavebních nákladů, jak zprvu uskutečňoval princip kapitálového příspěvku a později přešel k principu výnosového doplňku prolomeného zárukou, kterou stát poskytuje. Velectění pánové! Ale dnes již stát se zaručil, že bude vypláceti na soukromé stavby sumy, které se počítají na miliardy, ne na sta milionů, a při způsobu interpretace zákona o stavebním ruchu, podle něhož ručení znamená vlastně, že stát přejímá i úroky a anuity, je to vlastně jen časové rozdělení, ale jsou to kapitálově příspěvky na všechny novostavby. Nevím, když stát dává 60 nebo 80% stavebních nákladů soukromníkům darem, zdali by nebylo lepší, aby stát sám stavěl za 100% - a ten dům vůbec si nechal. V tom by nebyl žádný rozdíl a stát mohl by vykonávati velmi účinnou konkurenci, jako regulátor pro budoucí činže, měl by ve svých rukou velké komplexy domů. Ale mám za to, že dnes by bylo úkolem státu podporovati vlastně jen stavbu činžáků s nejmenšími byty, aby se odčinil nářek na nouzi, která přece se dostaví, neboť jak přejdeme k volné soutěži, zase budeme míti bytovou nouzi, ale bytovou nouzi jen pro nemajetné třídy. Z de by musil zase stát přijíti ku pomoci.
Kdybychom uvolnili činže, došli bychom ke zpateronásobení činže, ne tak vysokou činži jako jest v novostavbě. Nebudu podrobně vykládati, jak k tomuto výpočtu přicházím ale čtyř- až pateronásobné zvýšení činže by přišlo s úplným uvolněním činže. Každý pochopí, že je to absolutně nemožné poněvadž dnes nájemník nevydává na činži poměrně tolik, co v míru, kde dával na ni 20% svého důchodu a berní správy podle výše činže soudily, kolik má někdo příjmů a na slepo počítaly, že přibližný důchod poplatníkův je pateronásobná činže. Dnes je jen asi 5 % důchodu Náklad na osvětlení a o op, který v míru činil 5% důchodu, činí dnes více než náklad na činži. Ale není naprosto možno chtíti k uvolnění dospěti najednou, poněvadž nájemníci nemají prostě takového příjmu k disposici. Je jinak disponováno těmi příjmy. Proto myslím, že v sociálním životě se vůbec nevyplácí chirurgie, abych to řekl obrazně, nýbrž masáž. Musíme se postupně vrátiti zpět a naším cílem musí býti, abychom přišli k uvolnění, poněvadž stát nesnese prostě, aby měl trvale na svých bedrech stavební krisi na starosti, aby na jeho útraty bylo stavěno, a nesneseme všechny nesrovnalosti a nepříjemnosti, které za úplné vázanosti bytové plně trvají.
Učinil jsem loňského roku návrh, aby - byl přijat princip automatiky vzestupu činže, aby činže stoupala ročně o 5%, tedy něco, čemu se nájemník, konsument může v průběhu let přizpůsobiti, ale co by majiteli domu umožnilo kalkulaci pro budoucnost, aby věděl na čem jest, jak je schopen úvěru atd.
Máme rozdíl mezi místnostmi pro účely živnostenské a místnostmi pro byty. U místností živnostenských nezáleží domácímu pánu nebo majiteli tak na tom, aby tou místností disponoval, a zde je tedy vázanost více na místě, poněvadž místnosti živnostenské dávají živnostníkovi existenci, a když mu vezmu místnost pro jeho provozovnu, je mu málo platno, že má byt, protože nemá podkladu své existence. Zde je vázanost na místě, ale na druhé straně tím spíše lze tu samozřejmě rychlejším tempem postupovati k uvolnění činží, protože ve vyšších cenách, které živnostník trží za své výrobky, má již svou kvotu na úřadu vyšší činže. Zde jsou právě nesrovnalosti největší. (Posl. Ulrich: Nesrovnalosti by byly vznikly zvýšením činží, ale současným snížením důchodů!) K tomu přijdu hned, jestli mne pan předseda nechá ještě mluviti.
Já chci říci toto: V tom je jistý rozdíl mezi živnostenskými místnostmi a mezi soukromými byty: My dneska děláme poměrně malý krok na té cestě, ku které jednou musíme přijíti. Jestli to bude trvati 3 nebo 4 roky, toho nemohu odhadnouti. Ale podle systému, který jsme volili, může to trvati déle, nežli si myslíme, protože věc vždycky se stává novým politickým problémem, který my řešíme buďto se stanoviska majitelů domů, ne o se stanoviska nájemníků nebo živnostníků, ale nikoliv se stanoviska celého národního hospodářství, což ztěžuje řešení. (Výborně! Souhlas.) Jestliže nynější krok je malým krokem na této cestě, po které jdeme, musí býti uváženo na obou stranách dvojí: Na straně majitelů domů musí býti vzato v úvahu, že koruna letos je něčím jiným nežli byla loni. Nákupní síla koruny je dnes přec o třetinu vyšší nežli loni, takže prakticky jsme se přiblížili s druhé strany ke zvýšení činží, poněvadž jsme zhodnotili korunu. My bychom nepotřebovali zvyšovati činže, kdybychom chtěli pokračovati v deflační politice a zhodnotili korunu až na 100%, ba musili bychom činže pak dokonce snížiti. Já nemluvím o tom, je-li to možno, ale co se stalo, přibližuje nás k tomuto cíli, který znamená pro majitele domů i beze zákonné změny výše činží plus nejméně o 30%. To se musí vzíti v počet. Na straně nájemníků pak musíme konstatovati, že letošní mimořádná hospodářská těžká krise, která dopadá na úřednictvo a dělnictvo, velmi těžce umožňuje zákonodárci, aby řekl: Právě v této době můžeme jití dále, než jsme šli.
Nemohu říci, zdali jsme uspokojili všechny strany. Jako koaliční poslanec jsem ovšem povinen tento kompromis hájiti, jak jest to povinností všech politických stran. Není to mnoho, ale je to něco.
Dovolte mi ještě jedno slovo: Myslím, že jistě potrvá ještě několik let, nežli se dostaneme z toho ven, ale ven se dostaneme a dostati musíme. Za nějakou dobu řekne nám pan ministr financí, zda je stát schopen snésti, aby to takto pokračovalo dále. Odtud přijde ten silný tlak, který řekne: "Po této cestě se musí jíti!" Proto je nutno, abychom si zvolili samočinný postup, který nás zbaví v parlamentě nepříjemnosti, míti každý rok před sebou problém, pod kterým se otřásá celá koalice. Problém koalice není jen problém kompromisu. Problém koalice je problém ten, že se na věc nesmíme dívati jenom se stanoviska té či oné politické strany, jenom se stanoviska politického interesu, nýbrž se stanoviska hospodářského, sociálního, státního. To je to, co pojí koalici. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Schälzky.
Posl. Schälzky (německy): Dámy a pánové! Pokaždé, když se projednával nějaký zákon o ochraně nájemníků nebo zákon o podpoře stavebního ruchu, vyložili jsme své stanovisko k bytové otázce a zvláště jsme poukázali na nutnost trvalé podpory staveb hlavně se strany státu. Péče bytová je nyní jedním z nejdůležitějších sociálních úkolů. Pokud trvá ve státě bytová nouze a kdo by chtěl tvrditi, že jí není - je také další trvání zákona o ochraně nájemníků nezbytným. V rozpravách ve výboru bylo poukazováno na to, že na venkově, ve vesnicích, již bytové nouze není. To ovšem se neshoduje se skutečnostmi. Stojíme na stanovisku, že zákon o ochraně nájemníků musí býti odstraněn, ale jen jak se zmenšuje bytová nouze. Při projednávání zákona o ochraně nájemníků musí se však míti nyní zvláště zřetel na hospodářské postavení dělnictva, jež trpí hospodářskou krisí, jakož i na nouzi úředníků, kteří byli tak těžce postiženi snížením platů. Na druhé straně však musí se při tom hlavně pamatovati na stav malých a středních majetníků domů. Jednou z příčin bytové nouze je také ta okolnost, že dnes v mnoha městech přímo příslušníci majetníků domů činí si nárok na mnohé byty, které v dřívějších letech byly pronajaty, na základě zákona o ochraně nájemníků. Těchto malých nájemních bytů je nyní nedostatek, a majetníci domů si pochopitelně rozmýšlejí tyto byty za nepatrnou činži pronajímati a hledí také, aby se vyhnuli různým nepříjemnostem při pronajímání. To je také ještě jedna z příčin bytové nouze.
Mluvíme-li o tomto předmětě, musíme především prohlásiti, a o tom byla také od většiny řečníků učiněna zmínka, že bytová péče se strany vlády byla dosud nedostatečná. Bytová nouze je hlavně v městech, v místech průmyslových, je však také na venkově. Naše stížnost, jež opětovně při každé takové příležitosti byla pronášena, jest taková, že stát žádostem o stavební podporu buď nevyhověl v žádané míře nebo jim vůbec nevyhověl. Máme pocit, že se tu měří dvojím loktem. Všechny návrhy, které byly podány s německé strany, aby vláda byla povinna podati zprávu o subvencích poskytnutých v posledních letech, a státních zárukách, které stát převzal, a to zprávu podle národností, zůstaly bez povšimnutí. Ano, proslýchá se, že dosud žádné německé stavební družstvo ve skutečnosti nedosáhlo přislíbené mu záruky. Uváží-li se ještě obtíže s opatřením úvěru, jež byly způsobeny finanční politikou tohoto státu, zvláště však neplacením válečných půjček, je pochopitelné, že v nejširších vrstvách poklesla chuť ke stavění.
Předložený zákon byl ujednán v zdlouhavých jednáních v koalici a znamená těžce sjednaný kompromis. Proto se také koaliční strany usnesly, že na něm nedají změniti ani písmeny. Již ve výboru museli jsme se přesvědčiti o tom, že každý pozměňovací návrh je již předem marný. Jaký pak to má míti účel ještě podávati pozměňovací návrhy, toho nevím. Poukázal bych na některá tvrdá ustanovení tohoto zákona, jichž se částečně dotkli i jiní řečníci. Stanoví-li se v § 1, že nájemníkovi může býti dána výpověď, nezaplatí-li nájemného do 24 hodin po vyzvání, pak je toto ustanovení velmi tvrdé, pováží-li se, že právě v době nynější nezaměstnanosti nebude snad možno zaplatiti. Budeme proto hlasovati pro ony návrhy, které stanoví delší lhůtu. Jak také při těchto zákonech, týkajících se přece jen hospodářských a sociálních otázek uplatňují se i národnostní snahy, vychází na jevo z ustanovení v návrhu o mimořádných opatřeních bytové péče, podle kterého byty obývané 19. srpna státními úředníky smějí býti pronajaty jen státním úředníkům, které úřad oznámí; tím má ovšem vláda nejlepší příležitost, aby překládala české úředníky do německých krajin a zajistila jim byty. Několikráte bylo zdůrazněno, že bytová nouze se neodstraní zákonem o ochraně nájemníků a omezováním domovního majetku. Především jde o to, aby byla povzbuzena soukromá činnost stavební, a to naráží právě v době nynějšího hospodářského postavení a drahého stavění, obtížného opatřování úvěru atd. na veliké překážky. Žádáme-li vybudování nových bytů, musíme především upomenouti stát na jeho povinnost, aby budoval pro své úředníky a úřady byty. Stavební program, který předložila vláda, ukazuje, jak málo se tu vyhovuje našim přáním a požadavkům. Na obytné stavby jsou částky omezeny, kdežto na stavby kasáren a jiná neproduktivní vydání má vždy peníze po ruce. Ovšem musil by se klásti také veliký důraz na snížení nákladů stavebních a na opatření levných úvěrů. Konečně dlužno se vážně obírati také myšlenkou, aby vytvořením stavebního fondu byly poskytnuty větší částky na stavby. Nesmí se také přehlížeti nutnost snížiti břemena daňová. Drobní majetníci domů žádají zvláště zrušení ustanovení o dávce z majetku, alespoň upuštění od 60 % ní přirážky při vyměřování poválečné ceny, pak větší počet splátek k zaplacení dávky z majetku. Žádají především snížení nebo zrušení domovní daně činžovní, jež přece není naprosto v poměru s náklady vyměřovacími.
Ještě jednou bych chtěl zdůrazniti, že pokládáme za nejlepší prostředek, aby bytová nouze byla odstraněna, intensivní podporu stavební činnosti, při čemž stát by se měl v první řadě chopit iniciativy. (Potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Tým je listina rečníkov vyčerpaná a rozprava skončená. Teraz rozdelím jednanie ďalšie. Budeme jednať o každej z troch osnôv zvlášte. Dám prečítať návrhy, ktoré k tej ktorej osnove boly podané a udelím postupne slovo záverečné každému zo zpravodajov a po každom doslove prevedieme hlasovanie o tej ktorej osnove. Žiadam, aby boly prečítané návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
A. Návrhy k předloze tisk 4077:
1. Pozměňovací návrh posl. Toužila a druhů:
Odst. 1 §u 1, poslední věta, znějž takto: "Svolení k výpovědi budiž dáno pouze z těchto důvodů."
Při tom záhlaví odstavce 2 budiž škrtnuto.
2. Pozměňovací návrh posl. Beutla a druhů:
V §u 1, odst. 1 budiž slovo "důležitých" nahrazeno slovem "těchto".
3. Pozměňovací návrh posl. Blatné a druhů:
V §u 1. odst. 2 buďtež škrtnuta slova od "Za" až do slova "zvláště".
4. Návrh posl. Kleina a druhů k §u 1:
V odstavci 1 místo "z důležitých důvodů" stůjž "z těchto důvodů".
Škrtá se: "Za důležitý důvod buď pokládáno zvláště:"
5. Pozměňovací návrh posl. Toužila a druhů:
§ 1, odst. 2, číslo 1 zněj takto: "nezaplatí-li nájemník smluveného nebo v přípustné míre zvýšeného nájemného (§§ 11 a 13), byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení ujednané lhůty upomenut, do 8 dnů po onom dnu, kterého byl k placení nájemného vyzván".
6. Pozměňovací návrh posl. Patzela a druhů: