Úterý 19. prosince 1922

 

Začátek schůze v úterý dne 19. prosince 1922 v 1 hod. 5 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

230 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: minister. předseda Švehla; ministři Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 184. schůzi poslanecké sněmovny.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru soc.-politického vyslal:

klub poslanců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu posl. Oríška za posl. dr. Blaho, posl. Štolbu za posl. Nejezchleba-Marchu a posl. Jar. Hálka za posl. Haupta;

klub poslanců komunistické strany Československa posl. Mertu za posl. Blažka;

klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Jašu za posl. dr. Wintra;

klub poslanců čsl. národní demokracie posl. G. Navrátila za posl. dr. Matouška,

klub slovenských ľudových poslancov posl. dr. Kubiše za posl. Tománka,

klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské posl. Vávru za posl. Mlčocha,

klub čsl. socialistů posl. Draxla za posl. Pechmanovou.

Do výboru zdravotnického vyslal klub čsl. socialistů posl. Práška za posl. Pelikána.

Předseda: Žádám o sdělení došlých spisů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Sedláčka a druhů ministru zahraničních věcí, zda umožněn návrat našim příslušníkům ze zajetí válečného.

Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému:

Tisk 3948. Vládní návrh zákona o ražbě československých dukátů.

Přistupujeme k projednávání pořadu schůze, jehož prvním bodem jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 3871), kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, k změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím (tisk 3927).

Zpravodajem jest p. posl. Ulrich. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Vláda předložila poslanecké sněmovně osnovu zákona tisk 3871, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, ke změně hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím.

Předložení této osnovy odůvodňuje vláda tím, že z 2129 případů, o nichž v době působnosti uvedeného zákona u politických úřadů bylo zahájeno řízení, mohlo býti do 5. listopadu běžného roku toliko v 1137 případech konečně rozhodnuto. Do zmíněného dne byly územní změny v hranicích obcí a okresů povoleny ve 436 případech, v 701 případě byly žádosti zamítnuty. Se zřetelem k početnosti dosud u podřízených úřadů projednávaných a konečně nevyřízených případů (992) a namnoze i nutnosti, provésti ještě další šetření, nelze pomýšleti na to, že by do konce běžného roku o všech těchto záležitostech vládě mohly býti podány návrhy.

Důvody tyto vedly vládu k tomu, že Národnímu shromáždění předložila osnovu zákona, jíž dožaduje se dalšího prodloužení uvedeného zákona.

Ústavně-právní výbor jednaje o vládní předloze tohoto zákona přičinil k ní některé změny, které spočívají v tom, že odstavci prvému dává se přesnější dikce a stanoví se jím, že za zahájení řízení považuje se každé písemné podání. V odstavci čtvrtém pak stanoveno, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi prodlužuje se platnost zákona do konce roku 1924, doba pro podání námětů stanovena do konce roku 1923. Aby nebylo pak pochybností o tom, že na území tomto není třeba k provádění zákona splnění podmínek zák. čl. XXI a XXII z r. 1886, bylo o tom dáno do zákona přesné ustanovení.

Výbor připojil k vládní předloze také ještě čl. II, jímž stanoví se, aby při sloučení obcí byly volby rozepsány nejdéle do 6 měsíců, v obcích přes 10.000 obyvatelů nejdéle do jednoho roku. Ustanovení toto jest čistě účelovým a má jím býti dána jmenovaným správním komisím možnost, aby vše, co souvisí se sloučením, mohly náležitě provésti.

Ústavně-právní výbor doporučuje slavné poslanecké sněmovně Národního shromáždění osnovu tuto ke schválení. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jsou přihlášeni "proti" pp. posl. dr. Spina, Bobok, dr. Radda, dr. Kafka a Hackenberg.

Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 20minutovou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, jímž je pan posl. prof. dr. Spina.

Posl. dr. Spina (německy): Dámy a pánové! Tímto zákonem má býti o jeden rok prodlouženo zmocnění vlády, aby slučovala a rozlučovala obce, měnila hranice obcí, okresů, krajů a zemí. Ježto tento zákon je z těch, v němž ani jediné slůvko neprozrazuje jeho pravého významu - a to má společné s mnohými jinými zákony, neboť i zákon ze dne 3. dubna 1919 nazývá se zákonem o zřizování škol - a ježto my Němci měli jsme s tímto zákonem o slučování velmi bolestné zkušenosti, rád bych jako zástupce východočeských jazykových ostrovů, z nichž zvláště hřebečovský zakusil účinky zákona, o němž mluvíme, přednesl něco o způsobu, jak se tento zákon provádí.

Samo sebou se rozumí, že zákon, jako je tento, může býti velmi blahodárný, ano že je nutno vyhraditi zdravé správě státu právo, zasahovati do ustavičného pohybu, přetváření a vyrovnávání, jež se děje ve státě, který je přece také organickou, živou bytostí, a to zasahovati ve směru pokud možno největšího užitku pro jednotlivce i pro stát. I ve státech, kde je mnohem větší úcta k myšlence samosprávné než v Československé republice a mám za to, že před převratem bylo zejména na české straně velmi živé porozumění pro podstatu samosprávy - tedy i v takových státech má státní správa právo, ba dokonce povinnost, vykonávati určující vliv na nižší jednotky státního rozčlenění, obce a okresy. Jenomže se rozumná státní správa dává při tom vésti jistou obezřetností. Především smí se díti takové zasahování a vykonávání vlivu nikoli násilně a samovolně, bez dorozumění s usedlým obyvatelstvem, jež je tím postiženo. To je to nejnedemokratičtější, co se může státi. Dále musí býti dbáno toho, aby každá obec, třebaže to byla i nejmenší vesnička, byla organickou sociální a hospodářskou jednotkou, jejíž organismus je určen především hospodářskou účelností a jenž nesmí býti libovolně rušen. Nesmí býti ukládány oběti, jichž nemohou obce při sloučení nebo rozloučení snésti. Můj klubovní kolega Schubert, když v březnu roku 1921 mluvil právě k tomuto zákonu, poukázal na výtečný příklad Červeného Újezdu v okresu stříbrském, obec, která četnými obětmi provedla soustavné zcelení svých pozemků, což však nebránilo, aby beze zřetele na to, že tím byla zvýšena zemědělská výroba, nebyly strojeny úklady na rozdělení tohoto území. K opatřením podle tohoto zákona přistupuje v našich zemích mimo to i moment národnostní, který pro vykonávání vlivu státní správy na samosprávu obcí a okresů předpokládá zcela zvláštní takt, kterého jsme při dosavadních vládních opatřeních ovšem marně hledali.

Nuže, jak to je se zákonem, který projednáváme? Od převratu jsme nabyli s tímto zákonem již několik zkušeností. Jak nám praví výborová zpráva, projednávalo se 2129 případů změn hranic obcí a okresů. Z těch bylo do dne 5. listopadu 1922 úplně vyřízeno 1137 případů, a to tak, že z těchto 1137 případů bylo 436 povoleno, 701 zamítnuto. Projednává se tedy 992 případů a jiné případy k tomu ještě přistoupí. Překvapuje nás tento veliký počet. Což pak byla správa ve starém Rakousku tak zaostalá, že se o tyto věci vůbec nestarala, nebo se skrývá v novém státě v těchto věcech jistý systém? Mezi tím, co bylo dosud provedeno, jsou jistě i takové případy, kde rozhodnutím státní správy byly opravdu vyrovnány nerovnosti přirozeného vývoje, kde tedy byl zaveden pořádek, ať již v poměru obcí k sobě navzájem nebo v poměru okresů, a chceme doufati, že počet těchto příznivě vyřízených případů není nepatrný.

Nemáme naprosto námitek proti rozumnému slučování a rozlučování obcí a okresů a proti opravám, jež zde státní správa provádí. Avšak my, němečtí poslanci, musíme si stěžovati, že základní tendencí při použití tohoto slučovacího zákona nebyla snaha. v dobrém smyslu vyrovnati zjevy přirozeného vývoje, nýbrž že bylo tohoto zákona použito spíše k tomu, aby obce německé a obce s českou menšinou byly spojeny s českými, aby tím byl německý prvek uměle zatlačen do pozadí. Tyto opravy znamenaly tudíž spíše "corriger la fortune". To je úplné nedbání onoho pořádku, který se vytvořil v poměrech osídlení v našich zemích staletým vývojem, v nichž se, jak je známo, od prvního záblesku dějin stýkal stále evropský západ s evropským východem.

Podle tohoto zákona o slučování obcí byly utvořeny n. p. velké obce Brno a Olomouc, a nyní požadované prodloužení, jak se proslýchá, má býti určeno jmenovitě pro Plzeň a Moravskou Ostravu. S jakými machinacemi a praktikami byla v případě brněnském a olomouckém pod pláštíkem zdánlivých komunálně-hospodářských důvodů popuštěna uzda čistě národnostnímu potlačování, víme všichni. Víme také, jaké je hospodářství těchto nových, převážně českých veleobcí. Tohoto zákona užívalo se však také soustavně - a to je pro mě jakožto zástupce německého venkovského lidu důležitější - po celé délce německo-české jazykové hranice, zejména v německých místech na jazykové hranici, v místech, kde právě přirozený vývoj nepostupuje dosti rychle směrem k počešťování. Pánové, podle výborové zprávy máme před sebou 2929 případů. Bylo by velmi zajímavé, kdyby příslušné ministerstvo předložilo mapu a vyznačilo na ní případy, o něž běží. Tu bychom zjistili podezřelou skutečnost, že valná většina obcí, jež mají býti sloučeny, je v německém jazykovém území nebo na rozhraní tohoto jazykového území. Z toho poznáváme pravou povahu tohoto zákona.

Tento zákon - a musím to s politováním a s rozhořčením prohlásiti - je ve službách oné neblahé myšlenky rozpínavosti, která jde daleko za nápravou skutečných nebo domnělých škod, které byly dějinnými třenicemi způsobeny každému národu, německému i českému, a která sáhla k opatřením proti našemu území, jež nejsou ničím jiným, než vyrváním našeho staletým vývojem utvořeného osídleného území, na němž především náš usedlý, německý venkovský lid hluboko zakotvil v německo-sudetské půdě. Tato myšlenka rozpínavosti, tento největší hřích proti idei tohoto státu a zároveň největší chyba v počítání, tato myšlenka ochromení Němectva našich zemí je základnou dosavadní vnitřní politiky právě tak, jako ochromení německého vlivu ve střední Evropě je cílem souběžně pracující zahraniční politiky státní. Zákon o slučování je o jedno kolo více v onom velkolepě a přesně pracujícím stroji; mohli bychom si vzpomenouti na tank, který se valí proti našemu německému osídlenému území, jehož dílo zkázy se daří bezvadně ve všech dosavadních opatřeních režimu: ve veškeré správě, při náporu na naše hospodářství, při válečných půjčkách, při mnohonásobných úkladech proti německým průmyslovým podnikům, proti obchodním a bankovním ústavům, při konečných tendencích tak zvané pozemkové reformy, která již dnes není agrárním nebo sociálním opatřením, při postátňování drah, při postátňování lesů, jehož vojenské odůvodňování kterýsi velmi vysoký činitel v tomto státě označil za nesmyslné a které se na velmi klikatých cestách, jež budou někdy osvětleny, s úderem proti Němectví již velmi zřetelně jeví jako docela obyčejný obchodní podnik jistého přednostního koncernu. Bohužel v této souvislosti musíme jmenovati i dosavadní školskou politiku státní.

Vznáším těžkou obžalobu na naši správu, která, jak loyálně musí býti přiznáno, byla prvním resortem, v němž se po převratu aspoň poněkud ukázala rozvaha, vznáším obžalobu, že se při provádění slučovacích akcí správa postavila do služeb oněch neodpovědných a zdánlivě již neexistujících živlů, které jsouce v zajetí převratové psychosy, zahájily utrakvisaci a počešťování našeho území a jichž cílem jsou především naše německé osady na jazykovém rozhraní.

Vznáším tuto obžalobu a odůvodňuji ji doklady z našeho východočeského jazykového ostrova, jehož jsem zástupcem, zejména zkušenostmi, jichž nabyl jazykový ostrov hřebečovský. Tento jazykový ostrov, jak je známo, je největší německý ostrov v rakouském Předlitavsku a v tomto státě, sídlí tam na souvislém území asi 128.000 Němců v okresu lanškrounském, ústeckém, litomyšlském, poličském, moravsko-třebovském, svitavském, mohelnickém a zábřezském. Poloha tohoto jazykového ostrova stala se mu neštěstím. Leží totiž v největším zúžení českého jazykového území. Jazyková mapa ukazuje, že české jazykové území tvoří v Čechách mohutně na západ vydutý chobot, na západní Moravě se zúžuje v úzký jazykový most a na východě slovenským jazykovým územím široce ústí do východoslovenského území. V tomto největším zúžení, na tomto jazykovém mostě českého jazykového území jsou naše německé jazykové ostrovy, mimo to Hřebečovsko, německé Orlické hory (Rokytnice a Králíky), jazykový ostrov jihlavský, novobystřický a na Moravě jazykové ostrovy německobrodecký, olomoucký, vyškovský a brněnský. Tento nízký, k tomu ještě německými jazykovými ostrovy promísený most musel býti - a to se ukazuje od převratu stále zřetelněji - za každou cenu rozšířen. Tomuto účelu slouží stále četnější a prudčí útoky na toto území. A důležitým pomocníkem při těchto útocích je zákon, o němž dnes mluvíme. A přece neběží, zejména u hřebečovského jazykového ostrova, naprosto o nějaké poněmčené území. Je-li vůbec někde v sudetských zemích praněmecké území, jež nikdy nebylo slovanské, je to území hřebečovské, neboť je to staré, od kořene v době Přemyslovců, částečně již ve 12. století osídlené území kolonistů. Největší jeho část vznikla tím, že němečtí sedláci mýtili prastarý česko-moravský pohraniční les, "královský" les, osídlení na osobní přání Přemysla Otakara II. vycházelo z kláštera a biskupství litomyšlského, z biskupství olomouckého, od českých i moravských šlechtických rodů, jmenuji Dürenholzské a Riesenburgské. Do nejstarších poměrů osídlení zasahoval kromě rodu panovnického klášter zbraslavský a postava mocného Záviše z Falkenštejna. Před německými měšťany a sedláky nikdy neseděli na hřebečovské hroudě Slované. Pro německý ráz od prvopočátku mluví přesně listiny, poloha vesnic podél silnic, způsob rozdělení rolí, krásná jména vesnic, která vesměs připomínají Němce jako obyvatele, se vzácnou vytrvalostí dodnes zachovávané staré mravy, obyčeje, národní písně a poklad jadrného nářečí. Po 7 století nebyla tato německá kontinuita nikdy přerušena. Jen málokteré jiné kraje našeho území mohou tak, jako hřebečovský jazykový ostrov, odvozovati své domovské právo, jehož nemohou pozbýti, z německého, od prvopočátku beze změny trvajícího rázu území. Tento ráz ovšem nebránil hřebečovskému selskému a městskému lidu, aby udržoval se slovanskými sousedy rád osobní, hospodářské a kulturní styky, a snad by pány z druhé strany zajímalo, kdyby zvěděli, že právě nejvyšší výraz českého náboženského ducha, české bratrství, právě v německém Hřebečovsku nalezlo četné vyznavače a že jako Fulnek na východě, tak Lanškroun na západě byl opěrným bodem německého bratrství a že na hřebečovské půdě byl pořízen proslulý německý překlad kancionálu Českých Bratří, jejž i Luther oceňoval.

Nuže, pánové, v novém českém státě má býti ovšem německá kontinuita tohoto prastarého území a klidné kulturní a hospodářské spolužití přerušeno. Máme tam národní výbory v Litomyšli, v Ústí n. Orlicí, v Poličce, máme tam učitele, advokáty, starosty, máme tam okresní paši. Plán, který nemá nejmenší hospodářské obezřetnosti, jde do Prahy k české Národní radě. Tam se vypracuje všeobecný plán pro celé německé jazykové území a na vládu se vykonává jemný nátlak a ona se konečně ráda nechá nutiti, aby tužba živlů, jichž posledním důvodem je šovinismus, došla pak v parlamentním výboru právnické kodifikace v paragrafech.

Pánové! Jsou to východočeská města, která jsem jmenoval, která jsou pod vládou obou velkých socialistických českých stran. Mají také, jak známo, v těchto stranách velmi vysoké ochránce. Avšak, pánové, tato města mají také velmi ubohé hospodářství. Do set procent jdoucí přirážky jsou na denním pořádku, poněvadž se v těchto obcích po převratu ujalo přímo nesmyslné investiční hospodaření. Pak, pánové, není ovšem divu, že se ozývá hlad a že sousední poplatně silné německé území zdá se tak lákavé odváženému hmatu, jejž, doložím to příklady, nelze označiti jinak než pouhou loupeží. Této věci se dá ovšem národnostní ráz: "Dobytí německé obce" - na tuto vějičku, jak známo, nalétne všechno a všechno zdráhání a všechny protesty německých obcí jsou marné.

Musím vznésti novou těžkou obžalobu, že jsou to především agrární zájmy, a to jak německé, tak české, jež mají býti tímto způsobem obětovány ozdravění velmi pochybného městského hospodářství.

Stále četnější a prudčí útoky na hřebečovské jazykové území prozrazují stále zřetelněji dobře promyšlený systém. Pracuje se tisícerými prostředky spojené soukromé agitace a státní moci. Tento systém chce nejprve podemlíti okraje jazykového ostrova a tím omeziti jeho rozsah, na druhé straně chce v průmyslově bohatých městech, do nichž, jak známo, v masách vniká český kapitál - v těchto městech i české menšiny získaly zvláštní zkušenosti s úpadkem moravsko-slezské banky - a ve větších venkovských obcích uměle utvořiti české menšiny. V české části Hřebečovska, v okresích lanškrounském, litomyšlském, poličském a ústeckém pozorujeme tyto soustavné útoky velmi zřetelně. Úderům právě projednávaného zákona buď již podlehly, nebo jsou jím ohroženy tyto německé obce: Libchavy, Oldřichovice a Hilváty (v okresu Ústí n. Orl.), Semanín, Strakov, Litrbachy (v okresu Litomyšl), Limberk, Jedlová (okres Polička) a obce Laudon a Rybník (okres Lanškroun). Pohled na mapu ukazuje, že všechna tato jmenovaná místa jsou místa na jazykovém rozhraní. Je tudíž nad slunce jasnější, že je zde plánovitá akce.

Methoda tohoto boje je taková, že státní správa zasahuje do samosprávy německých obcí proti jejich vůli a bez ohledu na to, že venkovské obce představují organické hospodářské a sociální jednotky, s nimiž se nesmí prováděti přílišné experimenty. Cílem tohoto zasahování jest ovšem hospodářské a národnostní potlačování. Na zkušenostech hřebečovského jazykového ostrova rozeznáváme zcela zřetelně několik typů těchto machinací.

Nejprve byly německé obce spojeny většinou s velmi vzdálenými českými obcemi a při tom jen formálně bylo dbáno práva odporu a nehledělo se na špatnou komunikaci ani na to, že tyto obce, jež měly býti spojeny, mají blíže k německým obcím, a nehledělo se ani na hospodářské nevýhody. Tím jsou vytvářeny umlčené německé menšiny, jež mají býti zničeny. Avšak především ztrácejí v nově utvořené obci německé školy ihned svůj německý školní výbor. Takovým příkladem je vesnice Strakov u Litomyšle, která, ačkoliv téměř souvisí s německou vsí Janovem, byla sloučena s českou obcí Pazuchou, od níž je téměř hodinu cesty vzdálena. Tato obec se bránila sloučení s Pazuchou, ale nebylo jí to nic platno. Druhý případ je obec Hilváty. Zde se ovšem ukázala podivuhodná věc, že Němci i Češi společně se bránili připojení k městu Ústí n. Orl. Dále pod nicotnými záminkami bývají značně části katastru německých obcí připojovány k obcím českým, a to právě poplatně nejsilnější objekty, jako dvory nebo lesy. To se stalo s Limberkem, jenž přímo souvisí s českým městem Poličkou. Tam je to dvůr, jenž se najednou zalíbil poličským držitelům moci. Tam se udál tento podivuhodný případ: Dne 30. prosince 1920 zabývalo se obecní zastupitelstvo poličské návrhem na připojení hořejší části Limberku s dvorem k městu a ku podivu: již dne 31. prosince bylo všechno na okresním hejtmanství úplně hotovo a věc šla přesně na vteřinu do Prahy, neboť dne 1. ledna již by bylo bývalo pozdě. Konečně bývají obce s čistě selskými pozemky prostě parcelovány, jednotlivé části bývají připojeny k bližším či vzdálenějším českým obcím a zbytek, který se svou oslabenou daňovou základnou nemůže postačiti úkolům své samosprávy, bývá prostě ponechán svému osudu. Tak je tomu s německou obcí Jedlovou, která už dvakrát musela popustiti ze svého katastru, tak je tomu i s obcí Malou Bukovinou v okresu jaroměřském, která má 62% své přirážkové základny postoupiti české obci Chvalkovicům. Nebo bývají konečně české části osady od německých obcí odděleny a vybaveny německým katastrem. To se stalo v Litrbaších. Takové případy máme dále v okresu rokytnickém, kralickém (Vlčkovice) atd.

Důležitou úlohu má nyní ovšem také otázka drobných pachtýřů a vnitřní kolonisace na zabraných panstvích. U nás jsou velká panství liechtensteinské a thurntaxisské a pozemkový úřad se právě chystá, jak se dovídáme, usaditi nám v srdci jazykového ostrova české kolonisty. Stejnými prostředky se postupu je v moravských částech hřebečovského území, v německých Orlických horách, v jihlavském jazykovém ostrově. Vidíme tudíž. že je to s rozbitím jazykového mostu vážné. Tyto útoky se řadí k nejnespravedlivějším a nejnásilnějším, k nimž od převratu došlo proti německému majetku. V zájmu pravdy je nutno říci: Jak jsem se s deputacemi nebo při osobním jednání přesvědčil. byli v ministerstvu vnitra přece jen již trochu zaraženi a nepovolují již slepě všem těm šovinistickým požadavkům, s nimiž se zvenčí přichází.

Nepodal jsem návrhu k tomuto zákonu, poněvadž komedie, která se v této sněmovně s našimi německými návrhy provádí, je mi již protivná. Vybízím však vládu důtklivě k těmto opatřením: 1. Nemá dojíti ke sloučení proti vůli obcí, jež mají býti odstoupeny nebo připojeny; 2. všechny dosavadní případy buďtež přezkoumány a kde došlo ke sloučení proti vůli jedné části, buďtež obnoveny; 3. při slučování a rozlučování obcí buďtež trvale chráněny zejména zájmy německého venkovského lidu. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. Bobok.

Posl. Bobok: Slávna snemovňa! Predostretý návrh, ako aj mnohé iné návrhy zákonov a ministerské nariadenia sú zrejmým zapieraním tej zákonodárnej unifikácie, ktorú vláda údajne v záujme Československej republiky slávnostne hlása a nadovšetko proti nám slovenským autonomistom so zvláštnym dôrazom prizvukuje. V tomto ohľade horlivosť prívržencov pražského centralizmu na toľko zachádza, že v záujme celého štátu vyžadované špeciálne požiadavky Slovenska bývajú za prejav dualizmu vyhlašované, ktorý dualizmus je vraj proti celistvosti štátu namierený. Zkúsenosť nás o tom poučuje, že keď my Slováci-autonomisti pre Slovensko žiadame osobitné predpisy zákona, sme dualisti, keď to ale vláda koná, tedy ona unifikáciu prevádza. Si duo faciunt idem, non est idem. Činia-li dvaja to samé, nie je to to samé. To nado všetko platí v tomto prípade. Vláda v záujme centralizmu nemilosrdne predpisuje všetky povinnosti pre Slovensko, ktoré vzťahujú sa na české krajiny, ale keď je reč o rozšírení všeobecných práv zemí českých i na Slovensko, vláda hneď má výhovorku, že sa tam osobitné predpisy zákona navrhujú. Zásadou demokracie je, že rovné povinnosti odpovedajú rovným právam. Tohoto sa pridržujeme aj my a pri rovných povinostiach s českými zemiami i pre Slovensko rovné práva žiadame. Slávna snemovňa! Túto spravedlivú žiadosť Slovákov my v predloženom návrhu zákona uskutočnenú nenachádzame a preto proti tejto predlohe hlasovať budeme.

Dľa § 3 návrhu zákona rozlúčenie niektorej obce v českých zemiach môže sa stať len so súhlasom príslušného zemského správneho výboru. Slávna snemovňa! My v tejto vodcovskej veľkej moci prevádzaného centralizmu a žiadajúceho zabezpečenie potrebnej ochrany proti prípadným prechmatom vidíme, ba nachádzame isté autonomistické právo. A práve z tejto príčiny toto opatrenie zákona aj schvaľujeme. Nám Slovákom tým trpkejšie je, že v §e 4 tohoto navrhovaného zákona ohľadom Slovenska o tomto nariadení ničoho niet. (Výkřiky posl. dr. Kubiše.)

Slávna snemovňa! Na Slovensku k rozlúčeniu obcí nie je treba žiadneho súhlasu a dobrozdania nejakého sboru, keď v tejto záležitosti vláda až do konca roku 1924 bude mať úplne voľnú ruku. Pri terajšej smutnej situácii na Slovensku vláda doista tento krok tým odôvodní, že na Slovensku niet zemského správneho výboru a nenachádza sa tam tomu podobného sboru. Áno, slávna snemovňa, nieto tam takého sboru, ale prevedením obecných a župných volieb už by mohly na Slovensku byť sbory, ktorých mienka mohla by sa pri rozlučovaní obcí v ohľad brať, ako v historických zemiach bude sa brať ohľad na mienku zemského správneho výboru. Že obecné a župné voľby na Slovensku neboly dosiaľ prevedené, tým bola na slovenskom národe spáchaná veľká krivda. A jestli vláda nepreviedla tieto voľby, v danom prípade by jej povinosťou bolo, postarať sa o iný spôsob uplatnenia vôle národa, ale nie jednoducho toto právo Slovákom odobrať a vybavenie i rozlúčenie obcí jednoducho úradníkom Prahou menovaným sveriť.

Slávna snemovňa! Ale toto ustanovenie zákona nám je tým záhadnejšie, keď do povahy vezmeme, že do 1. januára 1923 má do života vstúpiť sriadenie veľkých žúp na Slovensku, ktorým podľa smelého tvrdenia pána posl. dr. Medveckého Slovensko väčšiu autonomiu dosiahne, ako my autonomisti žiadame. Nuž, keď by veci maly tak byť, že uskutočnením veľkých žúp ozaj dostali by sme úplnú administratívnu autonomiu, čomu my ale neveríme - ráčte počúvať - (Hlasy: Počúvame!), nedovedieme pochopiť, prečo tento návrh zákona nebere ohľad na túto tak zv. autonomiu Slovenska. Odpovie sa nám doista, že ešte hneď nebudeme mať úplne župné zvolené výbory a z týchto utvárajúce sa krajinské župné sväzy. Dosť smutné a výsmechom demokracie je, že za autonomiu Slovenska vyhlásené sriadenie veľkých žúp na Slovensku od zavedenia úplného absolutizmu županov a rozpustením všetkých župných výborov sa započne. (Různé výkřiky. Hluk.)

Slávna snemovňa! Dosiaľ vymenované župné výbory aspoň pred cudzozemskom zakrývaly na oko systém svevoľného panovania centralizmu na Slovensku, ale od 1. januára 1923 absolutizmus bez obalenia v pravom svetle vstúpi do života na Slovensku (Výkřiky posl. dr. Kubiše. Výkřiky: Hanba! - Hluk. - Předseda zvoní.) vo veľkých župách až do obecných a župných volieb, schválne rok od roka odročovaných (Čujte!) a len župan, župan jedine bude vládnuť a rozkazovať. (Výkřiky posl. dr. Kubiše.) Urážkou slovenského národa a niemenej smutným dôsledkom tésy o duševnej infriorite slovenského ľudu p. Dérerom na našu potupu vyslovenej, že sa najdú ešte slovenskí politikovia, ktorí tiež tento krok vlády za demokratický držia (Výkřiky posl. dr. Jurigy.) a k tomu ešte za autonomiu slovenskú vyhlásiť sa opovažujú. (Výkřiky posl. dr. Jurigy. - Hluk.)

Obecné a župné voľby na Slovensku sa už dávno mohly previesť (Hluk.) a Československá republika tomuto nielen pre Slovensko, ale i pre celý štát nebezpečnému kroku absolutistickému veľmi ľahko sa mohla vyhnúť. Slávna snemovňa! Keď už na Slovensku krajinské župné sväzy vinou vlády hneď aj mať nebudeme, ale behom roku 1923 prevedením obecných a župných volieb tento krajinský župný sväz predsa len utvoriť sa musí, (Hlas: A kto to bude?) rovnoprávnosť Slovákov by vyžadovala, že po utvorení tohoto krajinského župného sväzu rozlučovania obcí roku 1924 previesť sa majúce malo by sa stať len so súhlasom krajinského župného sväzu, ale návrh o tomto mlčí. Prečo? Snáď dozaista preto, lebo obecné a župné voľby na Slovensku ani roku 1923 sa neprevedú (Hlasy: To je isté!) a Slovensko ani roku 1924 nebude mať krajinských župných sväzov. (Výkřiky posl. dr. Jurigy a Tománka.)

Nuž my patričných pánov s uprímnou láskou k vlasti prosíme, aby ďalej s vášňami ľudu sa nezahrávali, ale aby svoje povinosti nariadením obecných a župných volieb čím skôr splnili. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.)

Slávna snemovňa! Strana naša žiadajúc práv pre Slovákov usiluje sa napomáhať ku konsolidovaniu slovenských pomerov a týmto chce aj upevniť celý štát československý. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců.) Nakoľko v tomto návrhu zákona tieto naše spravedlivé požiadavky splnené neboly, my tiež proti predlohe zákona hlasovať budeme. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Radda.

Posl. dr. Radda (německy): Dámy a pánové! Zákon o spojování a rozlučování obcí jest vyslovená ničemnost. (Nepokoj. Výkřiky posl. dr. Jurigy.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Pane kol. dr. Jurigo, prosím o klid.

Posl. dr. Radda (pokračuje): V tomto zákoně se jeví zcela nepokrytě počešťovací snahy dnešní koalice. V ústavně-právním výboru to bylo popřeno, ale jednání zástupce vlády jakož i poměr koalice k němu dokazují zcela jasně správnost mého tvrzení. Oposicí bylo především požadováno, aby byly předloženy příslušející k tomu předlohy. Zástupce vlády odepřel je předložiti, prý z důvodů technických, protože tyto předlohy neleží na témž místě a proto se nemohou žádným způsobem výboru předložiti. Tu poukazuji k tomu, že, jak známo, spojení a rozloučení obcí .... (Nepokoj. - Výkřiky posl. dr. Jurigy.)


Souvisejici odkazy