Úterý 5. prosince 1922

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. David.

Posl. David: Slavná sněmovno! Máme ještě na paměti všechny hrůzy světové války a máme před očima následky a oběti, kterých si válka vyžádala, než abychom mohli zapomenouti vznešených ideálů všelidství a bratrství, které jsou československému národu drahým odkazem Chelčického, Husa a Komenského. Když jsme ve víru světové války dobývali svobodu československému národu, doufali jsme pevně, že se přibližujeme k uskutečnění velikých ideálů - všeobecnému odzbrojení - a že přinášíme oběti pro mír a dobro všeho lidstva.

V pátém roce našeho osvobození však vidíme, že humanitní ideály zůstávají dosud vznešeným cílem, že v našem okolí jsou živeny dosud snahy výbojné a těmto cílům nepřátelské, které by mohly naše národní osvobození a existenci naší Československé republiky ohroziti.

Důležitou a za dnešních poměrů nezbytnou zárukou státní samostatnosti naší republiky, a tím i naší svobody, jest pohotová a spolehlivá armáda, která se tvoří a doplňuje podle zákona usneseného o plnění branné povinnosti. Při vydání tohoto zákona, kterým byla branná povinnost za všeobecnou stanovena, nebylo možno se vyhnouti, aby v jednotlivých případech nebyly zasaženy poměry, které jednotlivě i v zájmu všeobecném zasluhují ohledu z důvodů existenčních, hospodářských a sociálních. Jest však nezbytno, aby na tyto poměry vzat byl zřetel, aby ostří všeobecné povinnosti bylo urovnáno, kde v jednotlivých případech jevilo by se buďto nespravedlivým nebo zasahovalo do jiných zájmů obecných. A tomu hledí vyhověti osnova zákona, jímž se ustanovují výhody v plnění branné povinnosti.

Vítáme osnovu zákona ve formě, jak byla usnesena senátem Národního shromáždění, protože jeví se pokrokem proti dosavadnímu stavu a protože zmírní v mnohém jednotlivém případě ostří zásahu zákona o všeobecné branné povinnosti, zejména kde toho vyžadují zájmy hospodářské a sociální.

Vítáme návrh zákona přes to, že bychom si přáli, aby uzavřený počet čtyř tisíc branců v jednom odvodním roce, kterým se výhod tohoto zákona může dostati, byl rozšířen, a doufáme, že povolané úřady budou bedlivě dbáti toho, aby výhod dostalo se opravdu osobám nejpotřebnějším.

Pravil jsem, že v přítomné době musíme míti vojensky zdatnou a spolehlivou armádu. A tu musíme si všimnouti, jak žijí ti, kteří jsou postaveni v její čelo - jak žijí důstojníci.

Slavná sněmovno! Aby mohl býti člověk aspoň částečně spokojeným, musí míti řádný byt. Je pravda, že poválečná bytová krise zasáhla téměř všechny vrstvy obyvatelstva, ale nejvíce pociťují její následky důstojníci a úředníci v pohraničních krajích naší republiky.

V nedávných dnech konal Svaz důstojníků valnou hromadu, na níž byly přednášeny přímo neuvěřitelné doklady o tom, jak bydlí důstojníci. Byly tam ukazovány také fotografie důstojnických bytů na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nad nimiž každý lidsky cítící člověk musil se pozastaviti. Důstojníci bydlí tam v kancelářích, společných noclehárnách, starých barácích, skladištích, opravených chlévích, mnozí ženatí jsou nuceni obývati nízké dřevěné světničky, často jen o hliněné podlaze. Veliká část ženatých důstojníků žije odloučeně od svých rodin anebo musí mnohde dojížděti až 40 km do místa své posádky.

Poukáži jen na poměry bytové v bratislavské posádce. Na jmenované mnou již valné hromadě Svazu důstojnictva bylo sděleno o poměrech v Bratislavě toto:

"V Bratislavě je jen několik málo šťastných jednotlivců, kteří mají byt; ostatní až na malou část, jež bydlí v okolních osadách, bydlí v kancelářích, důstojnické noclehárně (i přes 2 roky), v bývalých dřevnících a kůlnách, jež si za vlastní peníze dali adaptovati, aby měli aspoň střechu nad hlavou, byť skrz ní často i pršelo. Za ubytování v kanceláři vybírá vojenská správa měsíčně úhrnem Kč 103·20, tedy jistě víc než dosti za místnost, jež by jinak stejně zůstala kanceláří bez jakéhokoliv výnosu. Jeden důstojník má byt o pokoji a kuchyňce, pokoj o rozměru 3·50 x 4·55 m; stropem kuchyně prosakuje tolik vody, že za nedávných dešťů bylo nachytáno během 24 hodin 10 l vody. Důstojníci čs. p. pl. č. 39 bydlí většinou v barákovém ležení v Kopčanech, bývalé to epidemické nemocnici. Stěny jsou tenké. střechy poškozené, takže za dešťů propouštějí vodu a tvoří se houba, v zimě se nedají vůbec místnosti ty vytopiti. Četné z nich mají betonovou podlahu s odpadovým kanálem. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Některé z těchto místností mají rozměry 1·80 x 2·75 m. Jeden důstojník posádkového velitelství bydlí v koupelně s betonovou podlahou a jediným oknem ve dveřích. Dva důstojníci bydlí ve vlhké světničce vzdálené 30 kroků od umrlčí komory a 200 kroků od infekčního pavilonu, jediné okno svým umístěním a rozměry nápadně připomíná okno žalářních cel. Za tak zv. zařízený pokoj žádá se měsíčně 300 až 600 Kč. Jeden důstojník, který se svojí ženou a děckem obývá jeden zařízený pokoj, platí 800 Kč měsíčně; za odstoupení bytu (rodinného) žádá se 1000 až 2000 Kč, za 1 pokoj 400 až 1000 Kč."

Tento stav, rozumí se samo sebou, nese neblahé následky. Trpí tím služební výkonnost, působí zhoubně v mravním ohledu a u ženatých mnohdy rozvrací rodinný život.

V zájmu spokojenosti důstojnictva, ano v zájmu pořádku a zdatnosti československé armády je proto nutno, aby se vše podniklo k řešení bytové krise vojenských gážistů, aspoň tam, kde jsou poměry nejhorší, totiž na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Zástupci koalovaných stran podali před krátkou dobou návrh zákona o zabírání bytů pro vojenské gážisty na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a nemělo by býti činěno překážek přijetí tohoto zákona ani jednotlivými ministerstvy, ani politickými stranami této sněmovny. (Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. Jokl.

Posl. Jokl (německy): Slavná sněmovno! Porada o tomto zákoně by byla bývala zbytečnou, kdyby byla sněmovna splnila svoji povinnost a byla již vytvořila nový branný zákon vybudovaný na základě miličním místo nynějšího zákona branného. Milice je prvním předpokladem demokratické státní ústavy a tohoto názoru bylo určitě také první, tak zvané revoluční Národní shromáždění. Bylo si úplně vědomo toho, že vytvořiti system miliční je nevyhnutelno, chce-li si stát zachovati ráz státu demokratického. A myslím, že jen té okolnosti, že tu tehdy byly zcela výjimečné poměry, nutno přičísti, že nebyla hned pro vojenský system zvolena milice.

Pro tento snad optimistický názor máme mnoho svědků. Především to je tehdejší referent o branném zákoně, nynější ministr národní obrany pan Udržal, který pravil k odůvodnění branného zákona toto: "V branném výboru byl vysloven a hájen požadavek, aby branná moc našeho státu byla vybudována na základě miličním. Také zde bylo uznáno, že taková změna našeho branného systému vyžaduje času a přípravy a že pro tuto dobu nutno podržeti systém dosavadní, ovšem změněný v demokratickém duchu národa." Po referentovi branného zákona chopil se slova tehdejší ministr národní obrany, nynější senátor Klofáč k těmto vývodům: "Slavnostně prohlašuji, že ani já, ani moji političtí spolupracovníci neupustili jsme od základní myšlenky miličního systému naší branné moci, že jsme tedy nikdy nezradili idejí pokrokových." Avšak také zpráva tehdejšího branného výboru pro sněmovnu prohlašuje se rovněž slavnostně pro myšlenku systému miličního. Ve výborové zprávě se praví, že branná moc československého státu bude přeměněna na základě miličním, a to hned, jakmile budou dány podmínky pro zavedení milice. Dnes prý to je ovšem nemožné z důvodů, obsazených v důvodové zprávě k vládní osnově, jakož i vzhledem k zahraniční situaci.

Uvádím-li to na paměť a tyto vývody zdůrazňuji, mám k tomu svůj zvláštní určitý důvod. Od uskutečnění branného zákona uplynula dvě léta a my nevidíme kroku vpřed, aby byl proveden systém miliční. Můžeme však konstatovati něco docela jiného, velmi povážlivého. Můžeme konstatovati, že se ve velmi vlivných kruzích tohoto státu, zvláště v kruzích důstojnických, šíří intensivní podkopná práce proti myšlence systemu miličního, a nutno, bohužel, konstatovati, že jedním z nich je nynější generální inspektor vojska Machar, jenž by k tomu nebyl oprávněn, avšak přece tu spolupracuje. Revoluční národní shromáždění představovalo si pod titulem civilního komisaře u armády jistě něco docela jiného, než osobu, která periodicky dává si dělati na všech rozích a koncích parády a kontroluje důstojnické kuchyně. Revoluční národní shromáždění si zajisté myslilo, že tento civilní komisař bude tvořiti spojku mezi armádou a civilní mocí vládní, aby mužstvo nabylo k civilnímu komisaři důvěry a přednášelo mu všecky své bolesti a žaloby.

Pánové! Básníci mívají ponejvíce dětskou mysl a my bychom se tomu jen smáli, jak si generální inspektor Machar hraje a tomu, jak používá erárních koní, aby se členové jeho rodiny naučili jezditi na koni s pomocí důstojníků. Usmívali bychom se tomu, kdyby si pan generální inspektor Machar, nakažen důstojníky, nebyl dovolil veřejně vystupovati proti miličnímu systému. Pan generální inspektor Machar to byl, který pravil ve schůzi důstojníků toto: "Ze stížností důstojníků vysvítá, že stát nehájí dosti těch, kteří mají hájiti jeho. Tento zlý stav bude odstraněn, jakmile se pochopí, že každý akt, namířený proti stavu důstojnickému, je vždy aktem proti státu." A pak pravil doslova: "Sen o milici zůstane zajisté snem." Táži se, pánové, kde je nějaký druhý stát na světě, kde by se civilní komisař odvážil postaviti se zcela otevřeně proti zásadám o vybudování vojenské organisace, na nichž se Národní shromáždění slavnostně usneslo? Kde je druhý stát, v němž by takový člověk mohl zůstati třeba jen hodinu po takovém projevu na svém místě! V každém jiném státě dostalo by se mu unisono odpovědi: "Dolů s koně, vzhůru na Pegasa!" S tím může zle nakládati, když chce, avšak nesmí hřešiti proti tomu, co mu má býti nejsvětější zásadou. Máme veškeré důvody, kde pracují takoví přátelé milice, abychom se pevně semkli a prohlásili, že za žádných okolností neupustíme od toho, co vyslovilo revoluční Národní shromáždění: Co nejrychlejší provedení miličního systému. Jen z nouze jednáme o zákoně, který tu nyní máme a který obsahuje jisté úlevy tísnivých předpisů.

Dovolte, pánové, abych se několika slovy vrátil k historii této předlohy. Osnova byla v jarním zasedání předložena sněmovně a narazila v branném výboru na prudký odpor. Nepřeháním, řeknu-li, že většina výboru byla bezpodmínečně toho názoru, že úplně stačí služební doba mnohem kratší než zamýšlí zákon. Při této příležitosti chci jen poukázati na to, že ve starém Rakousku, jak řekl již řečník přede mnou, byla pro takové osoby stanovena služební doba dvouměsíční, v Italii, u opory československého státu, je pro živitele rodiny ustanovena služba tříměsíční. Náčelník generálního štábu, generál Mittelhauser, zakázal jakoukoli změnu této předlohy. Pan náčelník generálního štábu poroučí, ministři a zástupci lidu ať poslouchají. Jedním slovem, zde ve sněmovně nevládne nikdo jiný, než náčelník generálního štábu. Nemá nás to naplňovati největšími obavami? Nemáme ve svém státě stejné situace, jako ve starém Rakousku a v Německu před válkou, kdy jistý počet válečníků ze řemesla byli neobmezenými komandanty státu? Nemáme stejných poměrů jako ve starém Rakousku? Jen že tam byla dvorní kamarila, která předpisovala, co se v Rakousku smí stát a co nikoli, kdežto zde v tomto státě je to francouzská dohlédací komise, která nám předpisuje zákony našeho jednání. Branný výbor nemohl se o předloze dohodnouti, byla vzata zpět a podána nejprve v senátě. Je charakteristické, že senát podle svých usnesení provedl skutečně celou řadu změn, ačkoli bylo, jak ještě podrobně odůvodním, poslanecké sněmovně generálním štábem zakázáno změniti na zákoně i toho nejmenšího. Klademe-li takovou váhu na to, aby v zákoně bylo vyhověno všem potřebám, aby to byl zákon řádný a upotřebitelný, pak jsme chodili do vaší školy. Bylo to při poradách o branném zákoně ve starém Rakousku roku 1912, kdy nynější senátor Klofáč chopil se slova a řekl toto: "Pokud jde o úlevy pro živitele rodin, musíme trvati na tom, aby byly bez výjimky přiznány každému skutečnému živiteli rodiny bez ohledu na ostatní sourozence, na jejich počet a zaměstnání, a musíme míti především záruku, že úlevy nezůstanou zase na papíře." (Posl. Beutel [německy]: To bylo tehdy!) To bylo tehdy a poměry se nezlepšily, nýbrž všecky zkušenosti, jež jsme v tomto státě učinili, praví nám vždy a vždy znovu: Musíme dbáti, aby zákony byly dělány co možná jasné, aby nenechávaly zadních dvířek, aby zabraňovaly jekémukoli výkladu lidu nepříznivému.

Poukázal jsem již k tomu, že v první poradě V poslanecké sněmovně byla většina branného výboru pro zkrácení šestiměsíční služby; když však zákon přišel do branného výboru podruhé, tu ty hlasy vesměs umlkly. Stala se nehoda; nejen že se omezili na to, že neprovedli v důležitých ustanoveních o služební době změn, nýbrž šli dokonce tak daleko, že zamítli i naše návrhy zlepšovací k ostatním zákonným předpisům. Když jsme viděli, že v branném výboru již nerozhoduje vůle zástupců lidu, nýbrž jen diktát generálního štábu, pak nás tato okolnost přiměla, abychom se porad branného výboru o tomto zákoně již neúčastnili. Za důvod bylo udáváno - vyjádřil to pan zpravodaj - že bylo nutno zamítnouti všecky naše návrhy, neboť kdyby byly přijaty, že by zákon musil jíti zpět do senátu a že by bylo nebezpečí, že nebude včas hotov. Tato výmluva je zajisté velmi průhledná. Nyní máme začátek prosince, zasedání končí koncem února, a my bychom měli čas posílati zákon mezi poslaneckou sněmovnou a senátem sem a tam nikoli jednou, nýbrž stokrát. Marné byly mé rozklady ve výboru, jež upozorňovaly, že si poslanecká sněmovna vtiskuje znak nevážnosti, ubohosti malicherného vlastenectví, jestliže uznáme, že předlohu nutno změniti a přes to změn neprovedeme, kdežto senát, jakmile se nutnost změny ukázala, změny provedl. Uvědomte si přece úlohu, jakou poslanecká sněmovna musí ve veřejnosti hráti. Vy se neodvážíte něco změniti, kdežto staří pánové v senátu jsou daleko radikálnější než my, nestarají se o zákaz ministerstva národní obrany, nýbrž přenesou se přes něj, třeba skromně, a změny provedou.

V poslední hodině vás upozorňuji, že je nezbytně nutno, provésti v zákoně celou řadu změn, a prosím, abyste je za tím účelem vrátili brannému výboru. Neučiníte-li to, pokrýváte-li se hanbou slepé poslušnosti, pak pro vás k tomu přistoupí ještě jedna věc: Děláte se směšnými před celým světem proto, že zákon obsahuje takové formální vady, že president republiky nikdy nebude moci naříditi, aby byl vyhlášen. Musíte očekávati, že president vám zákon vrátí a že vy snad mnohem později, teprve v několika měsících, dostanete se k tomu, abyste zákon vyřídili. Jak již řečeno, má totiž řadu formálních vad. Chci uvésti jen jednu z nejdůležitějších vad, kterou patrně nutno přičísti na vrub ledabylé práci neschopných úředníků. V posledním paragrafu se na příklad praví, že zákon provede slezská zemská vláda. (Německé výkřiky: Slyšte!) Nuže, již rok nemáme slezské zemské vlády, nýbrž politickou zemskou správu ve Slezsku. Vidíte tedy, že těm, kteří zákon pracovali, nejsou známy ani nejjednodušší formální věci. K tomu ostatně přistupuje ještě, že pan referent také navrhoval změny zákona. Zákon musí jíti za všech okolností zpět do senátu, neboť musí býti usnesen doslovně. I nejmenší změna vyžaduje, aby osnova byla vrácena senátu. Buď změníte vy formální vadu, na niž jsem tu ukázal a musíte při tom počítati, že půjde zákon zpět do senátu, nebo se usnesete na osnově tak, jak tu jest, musíte však očekávati, že president republiky nedá souhlasu, aby byl zákon vyhlášen, vzhledem k vadám, jež obsahuje.

Proto jsme podali návrh, aby celá předloha byla ještě jednou vrácena brannému výboru, aby nejen odstranil formální vady, nýbrž aby provedl také věcné změny a podal o tom do tří dnů zprávu sněmovně. Prosím, abyste tento návrh přijali, neboť jen tehdy bude možno užíti zákona ve prospěch obyvatelstva. (Potlesk na levici.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Merta.

Posl. Merta: Vážená sněmovno! Máme před sebou návrh na výhody v plnění branné povinnosti, kterým má se snížit služební doba vojenská pouze pro 4000 mužů, návrh, který neznamená mnoho.

Upozorňuji předem na toto: Dnes ráno sdělují telegrafické zprávy z Moskvy, že tam byla právě zahájena odzbrojovací konference, svolaná sovětským Ruskem, k níž pozvány jsou státy sousední. Ruská vláda navrhuje, že sníží svou armádu na čtvrtinu čili na dvě stě tisíc mužů, učiní-li to jeho sousedé ve stejné míře. Československo je desetkráte menší počtem obyvatelstva. Znamená tedy počet dvou set tisíc v sovětském Rusku tolik, co u nás dvacet tisíc mužů. My však máme stopadesát tisíc mužů, a dáme-li úlevu 4000, zbude ještě 146 tisíc mužů.

Kdy odhodlá se československá vláda k odzbrojovací konferenci po vzoru ruském? Již i ve Francii snižují vojenskou službu na 18 měsíců. Proč u nás musíme na toto snížení čekat? Nu, proto, že nemáme od Francie ještě povolení, že to smíme udělat. Je to zrovna totéž, jako když se projednával branný zákon. Tehdy obcházel tehdejší vojevůdce československé armády generál Pellé s tehdejším ministrem nár. obrany Klofáčem a generálním inspektorem Macharem jednotlivé kluby a vysvětloval - pan generál Pellé německy, pan generální inspektor Machar zase česky - proč je nutno, aby u nás byla zavedena dvouletá vojenská služba. Tehdy ještě jednotná československá strana sociálně-demokratická postavila se proti tomuto návrhu a bylo jednáno o návrhu, aby naše armáda sloužila 6 měsíců. Z těch 6 měsíců později bylo uděláno 14, a konečně 18, ale generál Pellé s gen. inspektorem Macharem a s ministrem nár. obrany Klofáčem prosadili tehdy, co chtěli, že přece jen staré Národní shromáždění tehdejší (Posl. Blažek: Revoluční!) - tak zvané revoluční - odhlasovalo dvouletou vojenskou službu.

Budeme s tím ovšem zase čekat, až dostaneme snad povolení, aby se u nás vojenská služba snížila.

Armáda nás stojí na 3 miliardy Kč přímo. Pro nezaměstnané máme pouze v rozpočtu 70 milionů přímo, a 5 milionů nepřímo, tedy celkem 75 milionů. Nouze a bída volá ze všech koutů republiky, jak u dělnictva tak i u úřednictva, ale my nemůžeme v tomto ohledu ničeho udělati, poněvadž ministerstvo soc. péče nepovolilo více než ten maličký obnos pro veškeré nezaměstnané dělnictvo a úřednictvo v celé Československé republice.

Zmenšením armády byla by zjednána ihned veliká odpomoc. Návrh zákona, jenž je předložen, jest tedy pouze nepatrností, je tuze málo oproti tomu, co by se mohlo učiniti, a jestliže některé strany budou jej vyhlašovati za velikou vymoženost, bude to čirý podvod. Ale i při tom tento zákon zasluhuje v podrobnostech kritiky.

Předem k historii tohoto návrhu: Když byl návrh projednáván v branném výboru, začaly koalované strany mezi sebou prováděti v branném výboru pustou licitaci. Za stranu soc.-demokratickou byl to kol. A. Novák, který stál urputně na stanovisku, že doba pro úlevu má obnášeti 4 měsíce. Za lidovou stranu kol. Myslivec navrhoval 3 měsíce, kol. Najman za živnostenskou stranu 5 měsíců. Agrárníci a čeští socialisté trvali na původním návrhu předlohy, na 6 měsících. My komunisté navrhovali jsme pouze dva měsíce. Je to těch 8 neděl, které se již dříve povolovaly ve starém Rakousku. A dnes také navrhujeme zrovna v prvním odstavci, aby z těch 6 měsíců byly pouze 2 měsíce.

Koalované strany v branném výboru se nemohly dohodnouti a po dlouhé polemice pro a proti prohlásil ministr nár. obrany Udržal, že návrh odvolá, jestliže se strany nepodrobí a nepřijmou předlohy, jak je předložena. Schůze branného výboru byla přerušena a již se osnova návrhu nedostala na pořad branného výboru. Dne 27. června 1922 přes to, že návrh zákona nebyl v branném výboru projednán, dostal se návrh tento na denní pořad a nastalo znova zákulisní jednání. Dohody však nebylo docíleno a ministerský předseda dr. Beneš ve 3 hod. ráno dne 28. června letošního roku ke konci zasedání jménem vlády návrh odvolal. Tak nám alespoň k ránu sdělil předseda naší sněmovny Tomášek.

Dnes přichází znovu návrh na denní pořad, ovšem ve zcela jiné formě, totiž té, že když se strany nedohodly zde v poslanecké sněmovně, prostě tento návrh převzaly koaliční strany v senátě. V senátě byl návrh bez dlouhé debaty přijat, a dnes jej má schváliti poslanecká sněmovna s malou změnou. A tu vidíme zase, že branný výbor poslanecké sněmovny, který nemohl návrhu projednávati, ustupuje na celé čáře, podobně jako se dělá ústup ve straně sociálně-demokratické pro tento návrh, protože nebyl u nás projednán. Ale i v senátě, kde strana má celou řadu senátorů, byl v branném výboru zahájen stranou sociálně-demokratickou ústup, utekli a utíkají od svých návrhů také i dnes v poslanecké sněmovně.

Naše strana navrhuje několik změn, a to v § 1 místo 6 měsíců doporučujeme 2 měsíce. Dále navrhujeme, aby 3. (poslední) odstavec §u 1 byl škrtnut a aby do §u 4, odst. 1., který zní: "Výhody v plnění branné povinnosti... mohou býti poskytnuty též průmyslovým a zemědělským dělníkům", bylo vsunuto ještě také slovo "živnostenským".

Ostatně prohlašuji, že budeme hlasovati pro pozměňovací návrhy, které podává posl. Jokl k této předloze. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej p. posl. Ant. Novák.

Posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Usnesení senátu má svoji zvláštní historii. Pan kol. Mayer a p. kol. Merta na ni poukázali, a přihlásil-li jsem se ke slovu jménem našeho klubu, činím tak jedině z toho důvodu, abych u příležitosti projednávání návrhu v senátě schváleného i zde v sněmovně poslanecké znovu opakoval své stanovisko.

Pravda jest, že dřívější vládní návrh byl předmětem dlouhého úporného jednání ve sněmovně poslanecké. Pravda je, že náš klub žádal určité změny. Nesouhlasili jsme se lhůtou 6ti měsíční ani s počtem původně stanoveným. Byla doba, kdy pan ministr nár. obrany jevil pozvolna souhlas s našimi názory, a domnívali jsme se, že bude vládní návrh předmětem jednání v této sněmovně. Ovšem později pan ministr nár. obrany se postavil na stanovisko zamítavé, trval na původním znění návrhu, podle kterého se stanoví jednak šestiměsíční lhůta služební, jednak počet ročně domů propuštěných na 4000. Nemám naprosto příčiny tajiti, že tehdy jsme zmařili projednávání zákona ve sněmovně. Známe velmi dobře nedostatky našeho branného zákona. Nebylo v něm pamatováno, jak to dřívější zákon znal, nežli jsme měli náhradní zálohu 8nedělní, na živitele rodiny. Byli jsme také terčem útoků s několika stran, že jsme zmařili projednávání tohoto zákona. Neučinili jsme to z toho důvodu, že bychom chtěli zmařiti zákon, nýbrž chtěli jsme jej zlepšiti, upraviti do té míry, pokud odpovídá našemu názoru, tak, aby bez újmy v tom nebo onom směru mohla armáda zákon ten prostě snésti.

Velectění pánové a dámy! I dnes naprosto nepokrytě prohlašuji, že je vyloučeno, aby náš stát na dlouhou dobu snesl takový rozpočet na armádu, jaký byl před několika dny schválen a jaký bude schvalován v senátě. Stejně náš stát nesnese tak rozsáhlý rozpočet na administrativu. To jsou dvě položky, které nejvíce zatěžují celý rozpočet: administrativa státní a ministerstvo národní obrany. Proto v armádě musí býti přikročeno brzo k tomu, aby počet službu konajících byl snížen a tím přirozeně také se snížil celý náklad na armádu.

Když dnes znovu přichází již schválený zákon v senátě do sněmovny poslanecké, kde proti své vůli jsme nedocílili, aby zákon byl zlepšen, jak původně jsme žádali, hlasujeme pro zákon, ale pouze u vědomí, že je to první krok ke snížení branné moci a odbourávání nákladů na armádu.

Dovolil bych si ještě na jedno upozorniti: Nám bude význačně záležeti na tom, jakým.způsobem bude zákon prováděn, aby se snad nestal jen výsadou určité společenské vrstvy. Bude potřebí, aby se všude stejně blahovolně vykládal, zvláště tam, kde jde o jednoho syna vdovy, tedy jediného živitele. Lituji, že v senátě nedostalo se alespoň do resoluce, o čem mluvil pan ministr dříve, - že totiž bude dáván veřejný výkaz o počtu těch, kteří požívají výhod zákona. Bylo to prohlášeno panem ministrem a doufám, že jistě se tak stane. Na druhé straně můžeme zajisté pana ministra nár. obrany ujistiti, že s největší pečlivostí budeme zkoumati, jakým způsobem zákon se provádí. Již tehdá, když přes odpor druhých činitelů, najmě ministerstva nár. obrany, ministr nár. obrany vzal zákon zpět, nebylo možno prosaditi žádného zlepšení a ani dnes nemáme té možnosti. Máme jedinou možnost: zmařiti přijetí zákona. Tu možnost máme, ale to jsme už jednou učinili. Když budeme míti záruku, že v nejkratší době bude nám umožněno přijetí zákona lepšího, samozřejmě nerozpakovali bychom se ani dnes to učiniti, ale té záruky ještě nemáme a ze dvou zel volíme tedy menší, schvalujíce zákon, který nás neuspokojuje. To pravím otevřeně.

Pokud pan kol. David mluvil zde o poměrech v armádě, jistě to souvisí také s touto osnovou zákona, kde nám také záleží na tom, jaké poměry v armádě jsou, třeba jsme zásadně antimilitaristé. Ale vzhledem k poměrům zahraničním uznáváme nutnost vydržování armády a záleží nám tedy na tom, jaké poměry v armádě jsou. Pravda je, že řada našich důstojníků má naprosto nedostatečné byty jako velká řada občanstva vůbec, ale na nedostatečných bytech našich důstojníků v prvé řadě vinu nese ministerstvo nár. obrany. Když toto ministerstvo není schopno za 4 roky postaviti ani řadu baráků, pak ovšem ministerstvo nár. obrany v prvé řadě nese také odpovědnost po této stránce. Dnes se již staví poměrně rychle, za 3 měsíce je možno postaviti 4patrový dům až po střechu. Ukázky toho vidíte na ulici. Kdyby nebyl dnes ten hrozný byrokratismus na všech stranách takovou přítěží, snad by bylo možno, by všechno, co potřebuje stát - to se týká nejen ministerstva nár. obrany, nýbrž i ostatních ministerstev - trochu živěji pokračovalo.

Ještě na jednu otázku bych při projednávání tohoto zákona poukázal. Pan kol. Merta vzpomínal zde doby, kdy seděli jsme ještě ve společném klubu a kdy nám gen. Pellé s tehdejším ministrem nár. obrany přednášeli o služební době. Také jsme tehdy kladli své požadavky a naše snaha byla v prvé řadě vedena v tom směru, abychom neměli do budoucna v republice armády, která bude podle starého střihu předválečného čistě militaristickou, v níž živel občanský prostě zaniká a nepřijde vůbec k platnosti. Také se staly určité náběhy v tom směru a mne zajímá obzvláště - nebudu se vraceti ke slovům u příležitosti rozpočtové debaty zde předneseným - že jsme velkým počtem důstojníků a poddůstojníků v naší armádě přímo přesyceni. Když dnes máme 12 tisíc déle sloužících rotmistrů a když tito páni rotmistři domáhají se důrazně, aby jim znovu byl přiznán tak zvaný certifikát z doby Rakouska, budiž řečeno jasně a srozumitelně na adresu ministerstva nár. obrany a na adresu těch pánů, že k něčemu podobnému souhlasu dáti nemůžeme a že naopak budeme pracovati proti tomu, aby nám zde vzrůstala nová kasta vojenská. Bylo-li zde mluveno, že důstojníci mají nízké platy, přiznávám, že určitá část důstojníků má opravdu platy nízké, o tom není sporu, ale na druhé straně bych si přál raději menší počet důstojníků, ale řádně kvalifikovaných důstojníků, kteří musí jíti příkladem napřed, a těm potom zaplatiti. A mohl bych mluviti o celé řadě pánů opravdu zbytečných a draze placených. Bylo by nejvýš na čase, aby v tomto směru stala se náprava a zaveden byl pořádek, zejména když přejímáme tak velikou odpovědnost svým hlasováním zde. A my jsme v každém případě hlasovali, neodepřeli jsme ministerstvu nár. obrany ani jednoho požadavku, ačkoli máme oprávněné stížnosti proti ministerstvu nár. obrany, které v celé řadě případů nevykonalo, co vykonati mohlo. Hlasujeme-li znovu pro návrh zákona v senátě schválený, nečiníme to z důvodu, že se nám naše armáda nějak zvláštně líbí, nebo že souhlasíme se vším, jak naše armáda je vybudována, nýbrž hlasujeme pro něj, abychom opravdu umožnili řadě skutečných živitelů rodin návrat domů, aby mohlo živiti svoji matku, případně svého starého otce,


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP