Úterý 5. prosince 1922

Začátek schůze v 1 hod. 30 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

198 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři Bechyně, dr. Beneš, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 176. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dobu od 5. do 8. prosince t. r. udělil jsem posl. dr. Dolanskému pro služební cestu, dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Rud. Beranovi pro neodkladné zaměstnání.

Byly provedeny některé změny v klubech a výborech. Žádám jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Posl. Robert Farbula a Josef Skotek oznámili spolu s klubem československé soc.-dem. strany dělnické, že vstoupili za členy tohoto klubu.

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru soc.-politického posl. Ant. Nováka za posl. Geršla a posl. Jašu za posl. Tayerle.

Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru ústavně-právního posl. Rýpara za posl. dr. Mazance a posl. dr. Noska za posl. Roudnického.

Klub poslanců der deutsch. christlich-soz. Volkspartei vyslal do výboru pro dopravu a veř. práce posl. V. Marka za posl. Bobka.

Předseda: Žádám o sdělení došlých spisů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 1. prosince 1922, č. j. 34795/22 m. r., vládní návrh zákona, jímž se schvaluje úvěr poskytnutý vládami států, zastoupených v Mezinárodním výboru pro pomocné úvěry hospodářské na repatriaci válečných zajatců čsl. stát. příslušnosti z Ruska;

přípisem ze dne 2. prosince 1922, č. j. 34893/22 m. r., vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků.

Dotaz posl. Janalíka a druhů ministru soc. péče o odepření podpory v nezaměstnanosti soustružnickému dělníku Hamršmídovi v Brtnici.

Dotaz posl. Najmana, Horáka a druhů ministru financí a spravedlnosti o nedostatečném dohledu na obchody bank.

Dotaz posl. Rozsypalové, Roudnického a spol. ministru školství a nár. osvěty o výnosu okresního školního výboru v Plzni proti měsíčníku "Dětský svět".

Dotaz posl. dr. Schollicha a druhů ministru zdravotnictví o zřízení třetí lékárny v Novém Jičíně.

Dotaz posl. Simma a druhů ministru školství a nár. osvěty o neoprávněném zabrání místností v hostinci "U zlaté lodi" v Lovosicích pro českou školu.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa a súdr. ministrovi soc. pečlivosti o zkazení kamneníckeho priemyslu na Slovensku.

Dotaz posl. Krejčího ministru pre správu Slovenska ohľadne nezamestnanosti na Slovensku.

Dotaz posl. Bubníka ministru nár. obrany o neoprávněném propuštění kancelářského pomocníka, ženatého, 75 % invalidy Aloise Dostála ze zaměstnání z politických důvodů.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty o potrestání škol. dětí na chlapecké obecné a občanské škole v Litomyšli pro účast při otevření a svěcení spolkového domu v Litomyšli.

Dotaz posl. Schuberta a druhů ministru vnitra a ministru spravedlnosti o neodpovědném a hrozivém chování četnického strážmistra Šindeláře a o nezákonném zatčení několika osob.

Dotaz posl. Schälzkyho a druhů ministru školství a nár. osvěty, aby bylo povoleno konati měsíční školní sbírky, jakož i slavnostní den ochrany dětí k účelům zemské komise pro ochranu dětí a péči o mládež.

Dotaz posl. Patzela ministru železnic, aby byl znovu zaveden tak zvaný divadelní vlak mezi Karlovými Vary a Bečovem na Teplé.

Odpověď ministra spravedlnosti na dotaz posl. Roučka, Buriana a soudr. o konfiskační praxi v Brně.

Odpověď ministra financí a ministra zemědělství na dotaz posl. Sedláčka, Kopřivy a soudr. o vyřizování žádostí obcí o nové třídění polí v jednotlivých obcích a revisi katastrálního výnosu půdy.

Odpověď ministra spravedlnosti na dotaz posl. dr. Mazance, Adámka a soudr. o nepřípustném štvaní rady zemského soudu dr. Jaromíra Červenky z Pardubic.

Odpověď ministra veř. prací na dotaz posl. Petrovického, Votruby a spol. o rozdělení zbytkového uhlí ze státních dolů.

Předseda: Počátkem dnešní schůze bylo tiskem rozdáno:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3891. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3826) o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní.

Tisk 3902. Vládní návrh zákona, jímž se schvaluje úvěr, poskytnutý vládami států, zastoupených v Mezinárodním výboru pro pomocné úvěry hospodářské, na repatriaci válečných zajatců československé státní příslušnosti z Ruska.

Tisk 3903. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků.

Tisk 3892. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1464) o rozšíření účinnosti zákona ze dne 10. července 1922, č. 227 Sb. z. a n., kterým se upravuje placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1921 a 1922, na placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1923 (tisk sen. 1471).

Tisk 3893. Usnesení senátu o vládnom návrhu zákona (tlačivo sen. 1359), ktorým sa rozširuje platnosť zákona zo dňa 24. júla 1919, č. 446 Sb. z. a n., ďalej nariadenia ministra s plnou mocou pre správu Slovenska zo dňa 25. novembra 1919, č. 8428 pres., a zákona zo dňa 21. decembra 1921, č. 480 Sb. z. a n., o úprave premlčania práva k vymeraniu a vymáhaniu daní a dávok na roky 1921 a 1922 (tlačivo sen 1474).

Tisk 3896. Usnesení senátu o vládnom návrhu zákona (tlač. sen. 1458) o štátnej podpore sporitelien a ich pobočných ústavov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tlač. sen. 1487).

Tisk 3897. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1468), kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení (tisk sen. 1472).

Tisk 3898. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1173), jímž se vláda zmocňuje, aby v územích pohraničních prováděla změny úředních obvodů (tisk sen. 1473).

Tisk 3899. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1481) o náhradě za vojenskou přípřež v míru v r. 1923 (tisk sen. 1495).

Tisk 3900. Usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1480), kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví (tisk sen. 1496).

Zápisy o 164. a 166. schůzi posl. sněmovny.

Těsnopisecké zprávy o 167. a 168. schůzi posl. sněmovny.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh posl. Kleina, Johanise, Laube a soudr., aby vydán byl zákon o ochraně zaměstnanců podléhajících zákonu ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. (tisk 3889).

Předseda vlády zaslal sem:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Přípisem ze dne 28. listopadu 1922, č. j. 34.396/22 m. r., nařízení vlády ze dne 16. listopadu 1922, jímž se rozšiřuje působnost zákona ze dne 2. června 1874, č. 98 ř. z., pro Horní a Dolní Slezsko o zakládání nových knih pozemkových a jich vnitřním zařízení, a zákonů a nařízení s ním souvisících na Hlučínsko.

Předseda: Přikázal jsem výboru ústavně-právnímu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Přípisem ze dne 23. listopadu 1922, č. j. 33.329/22 m. r., vyjádření ministerstva nár. obrany k resoluci přijaté posl. sněmovnou ve 154. schůzi dne 24. června 1922, týkající se stíhání osob vojenských pro trestné činy přikázané soudům podle § § 18 až 21 zákona o potírání pohlavních nemocí (k tisku 3726).

Předseda: Přikázal jsem výborům zdravotnímu, soc.-politickému a rozpočtovému.

Výboru imunitnímu přikazuji:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Žádost vrch. stát. zast. v Košicích ze dne 29. listopadu 1922, č. 11.638/22, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Borovszkého pro přečin utrhání na cti podle § § 1, 3 č. 2 a § 9, č. 6 zák. čl. XLI z roku 1914 (č. 265 imunit.),

žádost vrch. stát. zast. v Košicích ze dne 30. listopadu 1922, č. 11.743/22, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin podle §u 301 tr. z. proti Desideru Strellingerovi (č. 266 imunit.),

přípis okresního soudu v Teplicíc -Šanově ze dne 28. listopadu 1922, č. U VI 651/21, jímž se odvolává trestní řízení proti posl. Hirschovi pro přestupek proti bezpečnosti cti,

přípis okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. listopadu 1922, č. U III 764/22, jímž se zastavuje trestní řízení a vydání posl.Merty pro urážku na cti contra Havránek (č. 207 imunit.).

Předseda: Jednací zápis o 170. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen a, poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle §u 73 jednacího řádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn. Přistupujeme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1, jímž jest:

1. Zpráva výboru branného k usnesení senátu (tisk 3803) o návrhu sen. Donáta, dr. Horáčka, dr. Franty, dr. Fáčka, Pánka, dr. Veselého, Zavorala, Jílka, Šabaty a spol. na vydání zákona, jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti (tisk 3880).

Zpravodajem jest. p. posl. Bradáč. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Bradáč: Slavná sněmovno! Připadl mně příjemný úkol, abych referoval o usnesení senátu republiky Československé, jímž se zmírňuje branná povinnost.

Slavná sněmovno! Již při sdělávání branného zákona věděli jsme, že bude nutno přihlížeti k určitým kategoriím, které těžko budou moci vykonávati brannou povinnost, jak si ji u řádného republikána představujeme. Senát vzal za podklad svého návrhu vládní návrh zákona, jímž výhody branné povinnosti se upravují. Výhody branné povinnosti mají se týkati pěti kategorií, a to nejpotřebnějších, tedy živitelů rodin, rolnických synků, kteří obhospodařují své usedlosti, majitelů malých živností a obchodů, dělníků průmyslových a zemědělských. Návrh zákona sám tyto výhody reklamoval také pro posluchače vysokých škol, ať té či oné kategorie.

Slavná sněmovno! Třebaže bychom měli přikročiti po návrhu některých pánů poslanců - a bylo to velmi jasně řečeno a žádáno zvláště se strany kolegů německých - ke snížení branné povinnosti a ke snížení branného kontingentu, přece vidíme, že dnes to není možno, poněvadž bychom učinili po mém názoru nebezpečný průlom do branného systému, a jsem vděčen tomu, že můžeme dnes předstoupiti před sněmovnu s tímto návrhem a ze alespoň těmto kategoriím můžeme ulehčiti jejich těžké postavení event. i národohospodářsky. Výhody tyto bude lze poskytnouti alespoň 4000 našich branců, a jež bude možno rozvrstviti na ony 4 kategorie, které jsem vyjmenoval, bude jim lze umožniti, aby se mohli svému hospodářskému poslání věnovati.

Vážení pánové mají celý zákon i mojí důvodovou zprávu v ruce. Mně zbývá jenom, abych připomenul, že vloudila se do zákona malá tisková chyba, a to v §u 12, kde je nutno v odstavci 1 vypustiti slova "dne 1. prosince 1922", poněvadž není možno, aby tento termín 1. prosince 1922 mohl býti dodržen. Prosím, aby si pánové tuto věc opravili.

Jak senát Národního shromáždění, tak i branný výbor poslanecké sněmovny doporučuje návrh zákona ke schválení a prosím, aby zákon tento byl přijat. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Než udělím slovo řečníkům zapsaným navrhuji podle usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 25 minut. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)

Není jí, návrh můj je přijat.

Ke slovu jsou přihlášeni páni posl. Jos. Mayer, Jokl, Heeger na straně "contra", pan posl. David na straně "pro".

Uděluji slovo prvému řečníku na straně "contra", jímž je pan posl. J. Mayer.

Posl. Jos. Mayer (německy): Slavná sněmovno! Je to po prvé, že zástupci lidu volení podle volebního zákona mají příležitost, aby zde v této sněmovně zaujali stanovisko k branné předloze. Dosavadní branný zákon, který je zde v platnosti, byl, jak známo, usnesen revolučním shromážděním a má pro nás cenu přirozeně pouze takového shromáždění. K schválení svobodně voleným národním sněmem až do nynější doby nedošlo. Předloha zákona, dnes zde sněmovně předložená, má přinésti některé úlevy k tomuto starému zákonu a podávání této předlohy znamená podle mého názoru jistě již pokus, býti rozumnějším proti původním názorům, které se projevily při tvoření branného zákona.

Budiž mi při této příležitosti dovoleno, abych učinil několik porovnání mezi projednáváním takových otázek ve staré vídenské sněmovně a dnes zde v pražském národnostním shromáždění. Není tomu přece ještě tak příliš dávno, bylo to v roce 1913, že jsme tam dělali branný zákon, s tím úmyslem, aby se vyhovělo přáním širokých vrstev lidu a především hospodářským nutnostem při vykonávání služební povinnosti, a mnohý z pánů, kteří tenkráte měli příležitost ve Vídni na tomto zákoně spolupracovati, sedí také dnes v této slavné sněmovně, a je tu docela zajímavo, můžeme-li pozorovati, jak během doby nastal obrat v názorech. Dvě skupiny sněmovny tenkráte, pokud vím, zaujaly zásadně zamítavé stanovisko: byli to tenkráte všichni sociální demokraté, dnes podle našich názorů páni z německé a české sociální demokracie; o výhody v nejširším smyslu slova se zasadili, protože zvláště ze zemědělského stanoviska se nedaly podceňovati, tenkráte zástupcové německého rolnictva, avšak také zástupci českého rolnictva. Pozorujeme-li dnes chování těchto čtyř skupin, o kterých jsem se zmínil, možno pozorovati nápadnou změnu v chování vůči novému zákonu, vlastně jen na české straně. Při tom prodělali čeští sociální demokraté největší proměnu, avšak ani čeští agrárníci si nemohou stěžovati, neboť proti svým požadavkům dříve s tak velikým důrazem vyjadřovaným, se velmi podstatně ve svém názoru změnili. Jisto jest, že tenkráte nemohli dostati dosti výhod, že však dnes v tomto směru stali se značně krotšími. Budu ještě v průběhu svých výkladů míti příležitost ukázati na to, že tomu jest co děkovati ne tak příliš jejich vlastní vůli, nýbrž daleko více vyšším mocnostem, o kterých rovněž ještě budeme mluviti.

Pozorujeme-li revoluční zákon, docházíme k přesvědčení, že děkuje za svůj vznik heslům a že se při vzniku tohoto zákona naprosto nevzal zřetel na zkušenosti z doby válečné. Měl jsem několikráte příležitost mluviti s rozličnými ministry národní obrany o tvrdých ustanoveních tohoto zákona, hlavně proto, že neobsahuje úlev pro skupiny, které naléhavě potřebují takových výhod v zájmu státu a národního hospodářství. A tu jsem vždy slyšel odpověď, že je to zákon, jenž podle demokratických zásad žádá stejné právo pro všechny, a že podle toho hlediska nemůže to býti jiné, než právě to jest. Napomenutí, kterým nás v tomto směru naučila válka, že výhody jsou nutné, protože práce v zázemí je právě tak nutná, jako práce na frontě v případě války, neprospěla téměř ničeho. Jest také děkovati ne napomenutím se strany Němců, nýbrž jistě v prvé řadě důraznému zasažení českého rolnictva, které s potřebným důrazem pracovalo k tomu, že konečně bylo rozhodnuto, aby skutečně zřejmé vady byly odstraněny. S tohoto hlediska osvětlen vznikl zajisté i dnešní zákon.

To, čeho se na poli militarismu musíme dožíti, znamená vůči starým poměrům v Rakousku podstatné zhoršení, zvlášť jde-li o to, aby byl vzat zřetel na národohospodářské otázky. Poukazuji jen na to, jak bezohledně se postupuje při povolávání, jak se často nebéře naprosto žádný zřetel na hospodářskou tíseň jednotlivých podniků, jak se ani nebéře zřetel na nutnou náhradu za nastupujícího, jak se přímo surovým způsobem povolávají lidé k cvičením ve zbrani v době, kdy by měli skutečně něco lepšího na práci, a jak se nebrání tomu, aby cvičení ve zbrani byla konána právě v době, kdy na venkově musí z toho povstati škoda. Dosavadní výhody byly při tom mnohdy hodně jednostranně vyjádřeny. Teprve včera byl mně opětně hlášen případ, že jediný syn výdělku neschopného otce není po 14 měsících puštěn domů, protože ho kdysi zařadili k oddílu, kde prý je nepostradatelným. Vidíme, že při projednávání těchto otázek namnoze schází na všech stranách dobrá vůle a musíme se diviti, že právě v kruzích zástupců českých zemědělců je tak málo porozumění pro takové otázky. Právě tato skupina ukazuje v každém směru velmi málo blahovůle, kdežto ve starém vídeňském parlamentě se nemohla v oboru zemědělských požadavků uspokojiti.

Omezení času nedovoluje mně dnes projednati kapitolu, při které bych také mohl dokázati, jak dnes vlastně v ministerstvu národní obrany právě pod vedením agrárníka jsou projednávány všechny zemědělské otázky hodně zpátečnicky. Dotkl bych se jen několika slovy otázky přímého dodávání armádě našimi družstvy, otázky, která nám dává příčinu k přečetným steskům. I zde mohu prohlásiti, že mezi dnešními poměry také již od vzniku republiky nastalo podstatné zhoršení proti počátkům.

Když jsem onehdy měl příležitost poukázati na různé závady nynějšího branného zákona v otázce výhod pro kruhy hospodářské, živnostenské a také dělnické, bylo možno nalézti poměrně málo zájmu u rozličných ministrů. Když pak nynější ministr národní obrany nastoupil své dnešní místo, očekával jsem vzhledem k jeho minulosti s jistotou, že bude míti pro tyto otázky podstatně zvýšené pochopení, a při jedné zábavě o této kapitole mohl jsem také slyšeti, že nový zákon, který je v tom směru zamýšlen, bude vykazovati proti starému rakouskému zákonu taková zlepšení, že budeme všichni spokojeni. Nuže, jak známo, stanovil starý rakouský zákon pro skupiny, jimž se mělo dostati výhody, osminedělní dobu presenční služby. Můžete si představiti mé zklamání, když po této předpovědi se tato předloha objevila ve sněmovně a měli jsme pak příležitost zaujmouti k této předloze stanovisko. Konec konců je přece při té celé věci hlavní otázkou doba služby vojenské a činného výkonu služby. Je-li tato přiměřeně příznivě vyřízena, pak je možno vždy lehčeji se spřáteliti s takovými otázkami. Proti dnešní-formě, která přece ani přibližně nevyhovuje, protože proti starému rakouskému zákonu vykazuje místo slíbeného zlepšení značné zhoršení, jež celý úspěch tohoto zákona v jeho působení činí přímo ilusorním, musíme se postaviti.

Také však ve způsobu provádění tohoto zákona, v jeho znění je mnoho, co se stanoviska zemědělského musí býti odmítnuto. Tak v opsání otázky hospodářského majetku: praví se tam "zemědělské majetky menšího a středního rozsahu", a při tom se nepomýšlí na to, že za jistých okolností může se právě tato otázka státi pramenem stálých nedorozumění, a nejen to, nýbrž také pramenem stranickosti. Mluvím-li dnes o majetku rolnickém, pak myslím na majetek. při kterém je vlastník sám při hospodářství činným, a otázka velikosti majetku nemůže vlastně pro majetek rolnický býti vždy směrodatnou. Budete pozorovati, že na př. kolegové, kteří mají své působiště na Šumavě, a kolegové, kteří snad rozvíjejí svou činnost v bohatých nížinách polabských, mají o velikosti rolnického majetku zcela rozdílný názor. Proto byla by podle mého názoru plně dostačila v zákoně slova "vlastníci rolnických majetků" a mělo býti umožněno, aby podle tohoto znění bylo svého času podle skutečné potřeby rozhodováno. Případné připomínky v tomto směru vedly -sice k tomu, že zpravodaj ve svých úvodních slovech na tento nedostatek poukázal, nezpůsobily však, aby tato podle mého názoru naléhavě nutná náprava byla zjednána.

Totéž platí také pro jednání s živnostmi. Také zde se praví "majitelé drobných živností". V dnešní hospodářské krisi vidíme docela jasně, že podle okolností je někdy také nutno podržeti doma majitele poněkud větších podniků, jestliže tím trvání tohoto podniku jeví se býti ohroženým. A jestliže se v předloženém zákoně praví, že výhoda může býti udělena z důvodů národohospodářských, pak si mohli odstupňování majetků na malé, střední a větší úplně odpustiti.

Další otázkou, jež nám rovněž nikterak nevyhovuje, poněvadž jsme měli v praxi příležitost vyzkoušeti její účinek, jest podávání žádostí. V zákoně se praví: "Měsíc po odvodu." Podle zkušeností, které jsem na tomto poli učinil, pokládám takovou dobu za příliš krátkou. I zde jsem žádal o změnu, alespoň prodloužení na dva měsíce, avšak nenalezl jsem pro to u většiny porozumění.

Zajímavým bylo projednávání této osnovy zákona ve výboru samém. Když se pan ministr měl poprvé ve výboru zastávati této předlohy, byli to přirozeně mluvčí německých stran, kteří se vším důrazem žádali, aby se zastávalo oproti této nové předloze přece alespoň totéž stanovisko, jako ve starém Rakousku a že musí pro nastoupivší stačiti dvouměsíční presenční služba. Dovolil jsem si sám poukázati na to, že, byly-li dva měsíce postačitelnými pro starou rakouskou armádu, pak snad také postačí pro armádu v tomto státě. Prazvláštní však je, že se zdá, že páni, kteří mají v rukou vedení této armády, jsou toho mínění - mnohdy slyšíme tento úsudek že osminedělní výcvik pro zdejší poměry nestačí. Mají se tedy, jak se zdá, na zřeteli mimořádně veliké vojenské podniky, aby se s touto armádou mohlo jednou ve střední Evropě vykonati něco mimořádného. Pro normální poměry, zvláště pro používání čet při českých výletech k jich ochraně a pro podobné věci, myslil bych, musely by dva měsíce úplně postačiti. Jisto však je, že naše návrhy, abychom se spokojili s dvouměsíční dobou služby, došly i u většiny trochu porozumění. Je příznačno, že jak řečníci českých agrárníků, tak také řečníci českých sociálních demokratů podali pozměňovací návrhy; pravděpodobně více z důvodů vlasteneckých než z přesvědčení žádali poněkud více než my: sjednotili se na době tří měsíců. A nyní dožili jsme se krásného příkladu, že agrárník Udržal, který jako ministr národní obrany se měl tohoto zákona zastávati, musel zaujmouti stanovisko proti své vlastní straně a jejím řečníkům a že prohlásil, že změna těchto ustanovení ve výboru měla by za následek, že by vláda návrh vzala zpět. Při této příležitosti musil se člověk mimovolně otázati, kdo zde v tomto státě při tvoření zákonů spolu rozhoduje, nebo snad dokonce vůbec jako jediný činitel je směrodatný. Dvě největší strany sněmovny stojí na stanovisku zkrácení doby služební na tři měsíce. Jsem přesvědčen, že snad s výjimkou jediné skupiny byl by mohl tento názor u stran většiny lehko proraziti. A nyní se táži: Co může v této sněmovně pohnouti většinu k tomu, aby se vzdala své vůle a ji neprosadila? To musí vybízeti k uvažování a musí nás vésti před otázku: Kdo může zde více poroučeti než svobodně zvolený sněm lidu v demokratické republice? Ministr prohlásil, že by musil předlohu vzíti zpět, prohlásil dále, že považuje šest měsíců za vymoženost a že mu způsobilo veliké boje, aby těchto šest měsíců prosadil, protože odpůrce zkrácení, generální štáb, původně žádal 12 měsíců. Generální štáb prý stojí na stanovisku, že v kratší době se vojín nemůže ničemu naučiti. Nuže dobře: generální štáb žádá a většina ve sněmovně se podrobuje. Kdo je ten generální štáb, kdo je vůdčím generálního štábu? A tu se ukazuje, že v tomto případě promluvil mocné slovo chef generálního štábu, francouzský generál Mittelhauser, který má za úkol dozírati v tomto směru na zákonodárství. Zde tedy stojí nad sněmovnou úřad, který může více do věci mluviti než svobodně zvolený sněm v tomto státě.

Před krátkou dobou jsme měli v zahraničním výboru příležitost vésti debatu, ve které jsme se zabývali otázkou delegátů Svazu národů, kteří se měli ve státech s menšinovými národy stále zdržovati, aby dozírali nad nakládáním s menšinami. Tenkráte se pan ministr dr. Beneš se vší svou obratnou výmluvností vynasnažil, aby nám učinil pochopitelným, že takový dozor znamená ohrožení státní svrchovanosti. Stojím na stanovisku, že taková dobrovolná delegace, která je dobrovolně se srozuměním vlastních národů vpuštěna, ovšem, kdyby stát měl čisté svědomí oproti svým menšinovým národům, byla velmi čestnou. Co si však dovoluje francouzská delegace vojenská, to znamená otevřené doznání otroctví. Z toho vidíme, že stát a celý sněm dal své volné rozhodnutí úplně do služby cizího dozorčího orgánu. Jestliže se český národ s tím spokojí, nám to může býti vhod. Prohlašujeme však výslovně, že za těchto poměrů nepokládáme takový vznik zákona za postačitelný a že v tom vidíme odůvodněno i své odmítavé stanovisko k tomuto zákonu.

Máme ještě jednu námitku proti tomuto zákonu. Zákon ve své dnešní formě neznamená potud žádné dostatečné výhody, protože omezuje počet těch, kteří mají býti osvobozeni. Zkušenost nás naučila, že jisté procento se v tomto směru podle znění zákona nedá lehce překročiti a následkem toho nezáleží opravdu na několika číslech nahoru nebo dolů. Avšak pravděpodobně chtělo se toho opět užíti k tomu, aby se obvyklým způsobem postupovalo stranicky a aby se zprostili lidé, které chcete zprostiti a ostatní aby byli patřičně skřípnuti. V tom směru by nám bylo milejší, kdyby zákon mluvil jasně a otevřeně a nenechával opětně otevřena zadní dvířka k horšímu zacházení s menšinovými národy. V tom směru máme ovšem plný důvod, abychom si stěžovali. Nyní, než jsem vstoupil do zasedací síně, měl jsem opět příležitost slyšeti, že se na př. s nemocným vojínem zacházelo tak špatně, že je to prostě ostuda; a ošetřující lékař odmítá vysvědčení civilního lékaře, jež mu ovšem není směrodatným, avšak má mu sloužiti za podklad, s poznámkou, že tomu nerozumí. Proto, že německý vojín si nemůže opatřiti vysvědčení od českého lékaře, zachází se s ním hůře než s jeho českým druhem.

Právě tak je tomu při trestání vojínů. Je smutné, že omezená doba k řeči nám nedává příležitosti, aby se zde promluvilo o takových případech, ale opětovně byly hlášeny případy potrestání vojínů, jež dlužno přičísti tomu, že se vojín nemohl ve služební řeči srozuměti se svými soudci a tito zase se své strany neumějí německy, a pak dochází k odsouzením, možno říci rovnajícím se justičním vraždám. Jest na bíledni, že se za takových poměrů pro takový branný zákon nemůžeme nadchnouti.

Avšak ještě něco je v zákoně. § 13 mluví, že vláda v případě nutnosti může tuto výhradu zrušiti. Pánové, i v tom vidím zakrytý § 14, kterého zde nemáme potřebí. Parlament je tak rychle svolán, že si konec konců může i v naléhavých případech vyhraditi rozhodnutí; nemůžeme se odhodlati k tomu, abychom toto rozhodování svěřili vládě, z toho jednoduchého důvodu, protože jsme již jednou, více než před rokem, při tenkráte vyhlášené mobilisaci, mohli viděti, jak se lehkovážně v tomto směru taková ustanovení a výnosy vydávají. Proto tímto prohlašuji, že pro tento zákon v této formě hlasovati nebudeme. (Potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP