Středa 29. listopadu 1922

Začátek schůze v 10 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, inž. Botto, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

233 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla, ministři Bechyně, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Srba, Stříbrný, Šrámek, Tučný, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 175. schůzi poslanecké sněmovny.

Do schůze dostavil se Josef Skotek, povolaný za náhradníka resignovavšího posl. Jana Zverce.

Ježto před tím ve sněmovní kanceláři podepsal slibovací formuli, přikročím ke slibu podle §u 22 ústavní listiny a §u 6 jednacího řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibu, pan poslanec Skotek přistoupí ke mně a podáním ruky a slovem "slibuji" vykoná slib.

Žádám pana tajemníka, aby přečetl formuli slibu, a pana poslance Skotka, aby mezitím ke mně přistoupil k vykonání slibu. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Sľubujem, že budem verný Československej republike a že budem zachovávať zákony a svoj mandát zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Posl. Skotek (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem. (Poslanci usedají.)

Předseda: Došly některé naléhavé interpelace, návrhy atd. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Naléhavá interpelace posl. Grünznera, Tauba, Hoffmanna a soudr. vládě o zákonné úpravě požitků státních a veřejných zaměstnanců, jakož i zaměstnanců státních podniků a fondů pro rok 1923.

Návrh posl. Kleina, Johanise, Laube a soudr., aby vydán byl zákon o ochraně zaměstnanců podléhajících zákonu ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z.

Dotaz posl. Pechmanové a soudr. ministru financí ve věci 35leté služební doby poštovních úředníků dopravních skupiny D.

Dotaz posl. Laube, Pechmanové a soudr. ministru školství a nár. osvěty o zrušení zbytečné měšťanské školy německé v Českém Dubě.

Předseda: Předseda vlády zaslal některé spisy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Přípisem ze dne 15. listopadu 1922, č. j. 33.049/22 m. r., vyjádření ministerstva železnic k resoluci, přijaté poslaneckou sněmovnou dne 23. června 1922 ve 153. schůzi k návrhu posl. Buřívala, o účasti členů ústředního výboru důvěrníků ústecko-teplické dráhy v sezeních ústředního výboru čsl. státních drah (k tisku 3733).

Předseda: Přikázal jsem výborům dopravnímu a rozpočtovému.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Přípisem ze dne 21. listopadu 1922, č. j. 33.740/22 m. r., vyjádření ministerstva financí k resolucím, přijatým poslaneckou sněmovnou ve 151. schůzi dne 22. června 1922, o rozšíření působnosti zemských úvěrních ústavů na Slovensko a Podkarpatskou Rus bezodkladným zřízením filiálek, jmenování slovenských členů představenstva těchto filiálek a vydání jednacího řádu pro obchody těchto filiálek (k tisku 3715).

Předseda: Přikázal jsem výborům rozpočtovému a ústavně-právnímu.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Přípisem ze dne 25. listopadu 1922, č. j. 34.064/22 m. r., vyjádření ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, národní obrany, spravedlnosti a soc. péče k resoluci o umísťování pohlavně nemocných v léčebných ústavech, jež přijata byla posl. sněmovnou ve 154. schůzi dne 24. června 1922 (k tisku 3726).

Předseda: Přikázal jsem výborům zdravotnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému.

Mezi schůzí byla tiskem rozdána publikace knihovny N. S. R. Č. "Z cizích parlamentů", roč. III., číslo 11 až 12, rok 1922.

Mezi schůzí byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3876. Návrh posl. Staňka, dr. Šrobára, Mašaty, Rychtery a soudruhů na vydání zákona o slevách daně pozemkové pro škody způsobené živelními pohromami.

Tisk 3878. Návrh posl. Mlčocha, Horáka a soudr. o úlevách při vyměřování a vymáhání daní.

Předseda: Imunitnímu výboru přikazuji:

Žádost sedrie v Nitře ze dne 22. listopadu 1922, č. B 3731/22, za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Jurigy a Tománka pro přečin podle §u 172, odst. II. tr. z., spáchaný pronesenou řečí dne 10. července 1922 k shromáždění v Píšťanech (č. 262 imunit.).

Žádost okr. soudu v Chebu ze dne 16. listopadu 1922, č. Ns 4/22 za vydání k trestnímu stíhání posl. J. Mayera pro přestupek podle §u 312 tr. z. proti dr. Hejdovi (č. 263 imunit.).

Přikročíme k projednávání pořadu schůze, a to k jeho odst. 1, kterým jest:

1. Pokračování v projednávání zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3810) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923 (tisk 3856).

Uděluji slovo dalšímu řečníku na straně "pro", jímž je pan posl. Al. Kříž.

Posl. Al. Kříž: Slavná sněmovno! V projednávání řádného rozpočtu pro rok 1923 dospěli jsme tak daleko, že jednáme o poslední skupině, o skupině hospodářské. Domnívám se však, že poslední skupina svým obsahem je nejdůležitější pro nás i pro celý náš veřejný život. Do projednávané skupiny spadají tato ministerstva: obchodu, pošt, železnic, zemědělství, veřejných prací, sociální péče a zdravotnictví. Tedy již na prvý pohled je zřejmo, že v poslední rozpočtové skupině sráží se všechny složky našeho hospodářského života a jest zcela pochopitelno, že v debatě o ožehavých problémech hospodářských ustupují do pozadí zájmy politického souručenství, které tvoří základ tohoto státu, aby tak na řečnické tribuně zákonodárného sboru bylo dosti místa ke křížení myšlenek dvou základních theorií světa socialismu a kapitalismu.

My sociální demokraté jsme pevně přesvědčeni o tom, že vlastně socialismus s kapitalismem svou dějinnou bitvu již vyhrál, vyhrál ji ve světové válce, v té největší tragedii lidstva, jakou zejména kulturní svět viděl, a to rozvrácením císařských trůnů, monarchů z boží milost a vítězným pochodem revoluce, která bořila trůny a ničila monarchismus a imperialismus, aby dala život politické demokracii a sebeurčení po staletí potlačovaných a utlačovaných národů. Nevěřím, že v politické demokracii světovou revolucí zmlazené Evropy mohl by kapitalistický systém hrát tutéž úlohu, kterou hrál až do světové války, a třeba vím, že každá revoluce žádá obětí s obou stran, třeba vím, že socialismus revolučnímu zrání svých myšlenek sám přinesl oběti největší a tu a tam snad dočasně byl i oslaben, přes to přese všechno věřím v jeho konečné a definitivní vítězství. Po dnech soumraku, kde reakce doma a za hranicemi snila o znovuvrácení staré moci, zvedá se socialismus v Evropě znovu v plné své síle a nezničí ho ani černé košile italských fascistů, které u nás na jistých místech nalezly mimořádného obdivu. Jsme tu a budeme tu mocni a nezničitelni. Sjednocení socialismu v Německu, saské volby, volby v Anglii a chcete-li i volby do závodních výborů báňského průmyslu v naší republice, to všechno jsou viditelné a jasně mluvící známky toho, že socialismus v Evropě překonal již své období krise, to těžké období, které my máme již za sebou, a které jako výstražné "mene, tekel" klepe na brány všech politických stran národa a státu a jehož řešení žádná strana se neubrání. Tento problém poválečné orientace našeho politického života náleží však jinam nežli do rozpočtové kapitoly.

Chtěl bych k tomu jen stručně říci toto: Náš socialismus není socialismem negace, jako jím není celé učení moderního socialismu, vyjádřené Marxem. Ale náš socialismus není také utopií. To, co je v našem socialistickém učení o vytvoření nových společenských řádů a řádů hospodářských, to není utopie, to je jasný výhled do vývoje hospodářských řádů lidstva. Tak, jako se lidstvo vyvíjelo od divošských stád poloopů až k dokonalým formám dneška, jako šlo lidstvo od otrokářství přes poddanství a nevolnictví k politické demokracii dnešní doby, tak také vyvíjejí se hospodářské zákony společnosti, a přijde doba, kdy veliké učení syna prostého nazaretského tesaře o bratrství a rovnosti všech lidí, to učení, na které novodobé křesťanství zapomíná, které se falšuje a které my socialisté hlásáme, to učení stane se třebas nepsaným, ale žitým zákonem společnosti. Víme, že k těmto metám socialismu nevedou cesty hrůzami občanských válek a ničením hospodářských hodnot. Tou cestou také jsme nikdy nešli a nepůjdeme. Mluví-li se u nás často s velikými hrdými gesty o nutnosti sociální revoluce, pak chtěl bych k tomu říci, že tuto revoluci je potřebí dělati, ale dělati v mozcích našich neuvědomělých dělníků, domkářů a živnostníků, kteří nechápajíce socialismu, staví se proti němu a mnohdy do řad nepřátel své vlastní třídy a svých vlastních zájmů. Tuto nekrvavou, ale nezbytně nutnou revoluci sociální demokracie provádí a bude ji prováděti i dále. V tom spočívá její dějinný úkol a poslání.

Náš život prožívá těžkou hospodářskou krisi. Víme, že příčinou této krise není náš stát, ani jeho vláda. Víme, že příčina této krise leží ve světové hospodářské situaci, jak se všemi svými důsledky vytvořila ji světová válka. Víme dále, že tato krise neodstraní se žádnými silnými slovy a hesly, ani žádným zázračným lékem diktatury kterékoliv strany anebo třídy. Víme pak, že k řešení těchto těžkých poměrů poválečných musí se vzchopiti všichni lidé dobré vůle ze kterékoliv strany a že tuto naši krisi musíme řešiti tak, aby přinesla zisk a ozdravění celkových našich poměrů a ne snad úspěch té nebo oné strany. Ozdravění hospodářského života znamená konsolidaci státu a konsolidace státu, ta měla by býti povinností všech nás. Řešení těžkých poměrů dneška nemůže také býti nic jiného než kompromis v hospodářském životě, a tu chtěl bych slavné sněmovně říci, že jestliže v tomto konání občanských povinností někdo již složil zkoušku způsobilosti, pak to byl náš dělník. Byl to náš socialisticky uvědomělý dělník, který již v prosinci 1920 odmítl rozhodně námluvy bolševické revoluce diktované z Moskvy. A je to náš dělník z roku 1922, jehož sociální úroveň daleko nedostoupila poměrů předválečných a který přes to přese všecko a jen v zájmu celkových našich poměrů připustil snížení svých mezd. Varuji před tím, aby se příslovečné dobroty československého dělníka zneužívalo. Pánové a dámy! Náš dělník má jistě smysl pro stát, ale věru, nedivte se tomu, že nechce rozuměti dalšímu slevování ze svých mezd, když vidí, že na příklad Českomoravská továrna vykazuje ve své bilanci 100%ní zisky. Také průmysl a obchod musí býti hotov k obětem pro konsolidaci našich poměrů. A myslím, že zde je klíč k tomu, abychom se z dnešní mizerie dostali ven.

K finančnímu zákonu, který projednáváme a o jehož meritu bylo zde již tolik řečeno, připojen je také investiční rozpočet, jenž ve svém celku má býti jádrem a základnou k řešení hospodářské krise a k odstranění nezaměstnanosti. Chtěl bych k tomu říci jedno: Je již opravdu nejvyšší čas, abychom od papírového řešení našich hospodářských problémů nastoupili cestu reálného provádění svých plánů. Prostředky k tomu musí se již nalézti i za cenu nejtěžších obětí. Bojím se však, aby hotové a připravené projekty neuvázly zase v pověstném našem byrokratickém aparátu úředním, kterému, žel, naše mnohé úřady nemohou odvyknouti. Zde je opravdu potřebí silné ruky vlády, aby od slov přistoupilo se také k činům.

Na jedno bych chtěl při této příležitosti upozorniti. Zdravou základnou naší investiční politiky na Slovensku je zásada, aby dosavadní dopravní sklon slovenských oblastí k Maďarsku převeden byl k srdci naší republiky, ku Praze, z důvodů samozřejmých, které by bylo zbytečno jmenovati. Tytéž důvody musí platiti i pro území, která mírovými smlouvami byla k naší republice připojena. Kolega Jáša upozornil v tomto směru na poměry na Moravě. Já mám na zřeteli Vitorazsko. Území Vitorazské, nám přidělené, protíná dnes státní silnici, která od Nové Vsi nad Lužnicí vede přes státní hranici do rakouského území do Cmuntu, a odtud znovu oklikou vrací se do našeho území, do Českých Velenic, takže v krátkém intervalu dvakráte probíhá státní hranici. Jiné silnice anebo aspoň kloudné cesty zde není, a tak jest styk vnitřního Vitorazska s nejdůležitější jeho tepnou, Velenicemi, hrozně ztížen, ne-li přímo znemožněn. Stavba spojovací silnice, vedoucí jen po našem území, jest zde krajně nutná a v prvé řadě musí zde býti interesován stát.

Považuji za nutné vyzvednouti při této příležitosti jeden z problémů, o němž měl jsem příležitost hovořiti již v loňské rozpočtové debatě. Je to jihočeská otázka. Pánové a dámy, není to žádný lokální patriotismus, to nejsou slova určená k dělání popularity v jihočeské župě, již kladu si za čest zastupovati, to, co zde říkám, je poctivé přesvědčení odpovědnosti a volání po podání pomocné ruky. Jižní Čechy jsou pro tento stát tak důležitým a hospodářským problémem, jako Slovensko a Podkarpatská Rus. Aby bylo jasno, nezávidíme toho, co stát na Slovensku a Podkarpatské Rusi podniká. Naopak, všechny počiny vlády v tom směru považujeme za státní nezbytnost. Ale cítím povinnost s tohoto místa připomenouti znovu vládě a všem odpovědným činitelům, že jižní Čechy, celá jedna třetina bývalého království, je z převážné většiny chudým, hospodářsky a komunikačně naprosto zaostalým krajem, který vyžaduje mimořádné pozornosti se strany státní správy. V normálních dobách vrhal tento kraj od Šumavy až k Českomoravské vysočině rok co rok 40.000 lidí do ciziny, kde jihočeský člověk hledal chleba, kterého se mu doma nedostávalo. Dnes však není normální doba, stavební krise v celé Evropě trvá a s ní roste v jižních Čechách, v kraji zedníků, tesařů a pomocných dělníků, nedostatek a bída. Rakouské vlády dělaly v jižních Čechách takovou hospodářskou politiku, jaké potřebovali Schwarzenberkové a Bukvoyové. Důsledek této politiky je, že máme v jižních Čechách okresy, které ještě dnes nemají ani jediného kilometru železnice, a kde mají lidé na dráhu 3 až 5 hodin cesty, o silnicích ani nemluvě. Čekáme od vlády, že bude jižním Čechám věnovati více pozornosti, než dosud bylo.

Když se podíváme na cifry státních investic a vidíme, že pro celý jihočeský kraj určeno je z miliardových obnosů jen 13,325.000 Kč, pak nutno přímo říci, že nejsme spokojeni. Znovu opakuji, že investiční program nesmí zůstati na papíře. Prováděti tento program jest potřebí a to prováděti ihned. Stavět, stavět a zase stavět, v tom leží náš program, naše potřeba, lidé na práci čekají. Méně byrokratismu a více činů chceme od našich republikánských úřadů. Soukromý stavební ruch zejména brzdí, jak známo, v prvé řadě drahota stavebních surovin. Bude nutno učinit vše, aby tyto materiálie doznaly zlevnění. Upozorňuji v tom směru na jednu neudržitelnou věc. K drahotě stavebního dříví pomáhá mezi jiným také zákon ze dne 20. prosince 1920, č. 683 Sb. z. a n., jímž zřízen byl fond pro umělá hnojiva. Podle §u 11 tohoto zákona má tento fond výsadu, jíž zatěžuje všechnu mimořádnou těžbu lesů o 30 Kč na každém jednom krychlovém metru dřeva. Myslím, že je nejvýš na čase, aby v zájmu stavebního ruchu tato úžasná dávka zmizela.

Zmínil jsem se o jihočeských zednících a jiných dělnících. V jediném budějovickém soudním okrese hlášeno bylo koncem října tohoto roku 1766 nezaměstnaných stavebních dělníků. Počítejte ty, kteří se nehlásili, členy rodin, kolik lidí je tu bez práce! A v jiných okresích není lépe, snad hůře.

Také pozemkové reformě v jižních Čechách, v tomto kraji velkostatkářských latifundií, musí býti věnována mimořádná pozornost. Problém zaměstnanců právě zde je neudržitelný, poněvadž je to kraj po léta trpící vylidňováním obyvatelstva.

Považuji za nutno říci zde několik slov o akci, která s tak dojemnou svorností spojuje některé z našich německých stran. Je to akce proti připravovanému sestátnění lesů, zejména v pohraničí státu. Od Krkonoš po Rudohoří, přes Šumavské hvozdy a Vitoraz až k Českomoravské vysočině a všude jinde v pohraničí státu rozpoutána je mezi jinak pokojným obyvatelstvem zuřivá, nejhrubším nacionalismem živená agitace proti sestátnění lesů. Lituji, musím-li konstatovati, že v čele této protistátní agitace stojí někteří členové této sněmovny z německých řad, zapomínající, že tomuto státu složili slib věrnosti, a zapomínající, že otázka sestátnění lesů není jen problémem nacionalismu v našem státě, nýbrž je důležitým problémem státním a hospodářským. Že tomu tak je, ukáže jen nepatrné srovnání našeho lesního hospodářství s druhými státy. Pokusím se o to.

Čechy měly před válkou 2,341.000 ha lesní půdy. Možno říci, že asi 1/3 vší půdy v Čechách je pokryta lesy. Z uvedené výměry připadlo na velkostatky větší než 500 ha 64%, na drobné velkostatky 35·7%, na obecní lesy 10%, na státní lesy 3·88%. Naproti tomu lesní majetek jiných zemí a států vypadá asi takto: Bavory mají ve státním majetku 33·9% všech lesů, Sasko 45·2 proc., Würtembersko 32·2 proc., Bádensko 18·4 proc., Prusko 31·8 proc., Francie 12·1 proc., Švédsko 28 proc., Švýcary mají sice jen 4·5 proc., ale naproti tomu kantonální lesy vykazují 70% vší lesní plochy. Pouhé toto srovnání potvrzuje, že naše poměry, pokud se týká lesního majetku, jsou abnormální. Určité menší zlepšení v tomto směru přinesl teprve státní převrat. Před převratem bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 6541 ha státních lesů. Po převratu rozmnožil se tento majetek o statky zabrané Habsburkům, v Čechách byly převzaty statek Chlumec, Brandýs, Zákupy, na Moravě tak zvaná Těšínská komora. Zabráním těchto velkostatků vzrostl státní majetek v Čechách o dalších 33.800 ha, na Moravě a ve Slezsku o 38.000 ha, na Slovensku o 273.000 ha, v Podkarpatské Rusi o 312.000 ha. Všech lesů v celé republice naší je asi 4,653.665 ha. Tento majetek produkuje ročně asi 15 milionů m3 dřeva, z toho je více než 50% dřeva užitkového. Jest tedy národohospodářský význam lesů veliký. A poněvadž les svým stářím přesahuje lidský věk, vymyká se hospodářství lesní jedné generaci a proto ten mimořádný zájem každého státu, aby měl dokonalý vliv na lesní hospodářství. Otázka lesu je otázkou všeobecného významu a blaha, kterou správně nemůže řešiti majitel, jednotlivec, o kterou se v první radě musí starati stát. Odtud snaha státu nejenom našeho, ale států všech po skoncentrování lesního majetku do svých rukou. Proto také u nás dochází k sestátnění lesů. Chceme věřiti, že stát bude zde hospodařiti dobře. Budeme zejména na stráži, aby stát k převzatým zaměstnancům lesním konal svou povinnost tak, jak je jeho samozřejmým posláním.

V souvislosti s pozemkovou reformou a hospodářskou krisí u nás považuji za nutné zmíniti se o jiných časových otázkách, o hospodářském problému našich menšin. Adresuji svá slova na pravo i na levo i vládě a opakuji jen známou, však, žel, přezíranou pravdu. Menšinová otázka není jen problémem národnostním a kulturním, menšinová otázka je důležitým problémem hospodářským a sociálním pro nás jako pro kterýkoliv jiný národ. A tu bych chtěl říci, že místo planého vlastenčení a zbytečně aranžovaných výletů do Chebu mělo by býti u nás více smyslu pro dělání praktické hospodářské politiky v našich menšinách. Zajistiti českému dělníku životní existenci, zajistiti hospodářský rozvoj malého člověka, to považuji za práci, která pro menšiny vynese daleko více, než nabubřelé vlastenectví a štvaní národa proti národu.

Jak vděčné pole působnosti měl by zde český kapitál a průmysl! Český dělník a živnostník na severu jak na jihu, jako ve Vídni vždycky konal svou národní povinnost, bude ji konati i nadále, cítí ale za nutné na adresu mnohých našich vlasteneckých veličin říci, aby naše menšinová politika zavčas, dříve než bude pozdě, změnila svou orientaci.

Stavíme menšinové školy. Plným právem, ale prosím, ke škole patří také učitel! Chtěl bych říci, že v obsazování učitelských míst v menšinách není vždycky náležité opatrnosti. Menšinový učitel má a musí býti duší menšinového života v místech svého působení. Bohužel, vždycky tomu tak není a v mnohých místech jsou v tom směru trpké zkušenosti. Je nutno, aby menšinový učitel existenčně byl tak zajištěn, aby do vedení menšinových škol dostaly se živly usedlé, rozšafné a schopné k tomu, aby byly nejen učiteli našeho dorostu, nýbrž i rádci a pomocníky celé menšiny.

Je zajisté nutno, aby s otázkou školy v tom kterém místě byla současně také řešena otázka bytová pro učitele. Jak dnes mnozí naši učitelé v menšinách bydlí, je neudržitelno a je to naším národním skandálem.

Odbočuji poněkud. Bylo zde mluveno o důležitosti občanské neboli měšťanské školy. Tato otázka je mimořádné hospodářské důležitosti. U nás v jižních Čechách máme okres na př. vltavotýnský, který pro celý svůj obvod má jednu jedinou měšťanskou školu. Tato škola nestačí pojmouti ani děti z Týna nad Vltavou, takže celý okres nemá měšťanské školy vůbec. Tento okres nejchudší v Čechách se svými samotami a vesničkami nemá prostředky, aby mohl zříditi měšťanskou školu tam, kde je jí nutně třeba. A já se táži, mají-li jihočeské děti nésti i v republice kletbu a chudobu svého kraje? Země a stát budou zde musiti pomáhati.

Chci také říci několik slov ke starému kardinálnímu požadavku dělnické třídy, zavedení starobního a invalidního pojištění. Ne, že bych chtěl dokazovati povinnost republiky splatiti v tomto zákoně svůj dluh dělnictvu. Věřím, že republika tak učiní. Chci se o věci zmíniti proto, poněvadž jeden můj jihočeský kolega ve své řeči v generální debatě pronesené postavil se do velmi bojovné pósy k tomuto našemu požadavku a prohlásil, že starobní a invalidní pojištění nebude dříve, dokud nebude změněn zákon o osmihodinné době pracovní a zákon o obecním statku. K tomuto tak kategoricky vznesenému požadavku, který pronesl člen klubu vládní většiny této sněmovny, myslím, že mohu nejenom svým, ale i celého našeho klubu jménem i říci asi toto:

Má-li se to, čemu se v této sněmovně říká většina, udržeti, nesnese diktátu žádné z koalovaných stran, a chtějí-li již někteří "také" státotvorní pánové silnými slovy a hrozbami drtiti systém, který v tomto státě znamená vládu, prosím, pokračujte! My, sociální demokraté, jsme připraveni a nemáme se čeho báti, ani voleb ne! Budoucnost ukáže, kdo měl pravdu. Pro nás je zavedení starobního a invalidního pojištění věcí, která dalšího odkladu nesnese. A nic proti tomu nemáme, vyvinuly-li by se poměry vaší vinou tak, že si problém starobního a invalidního pojištění uděláme volebním heslem.

V průběhu rozpočtové debaty mnoho a právem bylo řečeno o smutném údělu válečných poškozenců. Mám zde dopis jednoho takového ubožáka, jemuž schází obě dolní končetiny, jest tedy dokonalým 100%ním invalidou. Torso jeho těla je schopno pohybu jen tehdy, jestliže s místa na místo jest převezen nebo přenesen. Píše mi toto: "Pane poslanče, já Stix František, těžký invalida v Rapšachu, vás mnohokráte velice prosím, buďte tak dobrý, vyřiďte mé záležitosti. Prosím o 50% příspěvek ke své rentě na ošetřování mé osoby a o doplatek mého důchodu, který mi jest od května 1920 zadržován. Dostávám 210 Kč měsíčního důchodu, a tu jest jasno, že nemůže být živa rodina, když žena mne musí opatrovati. Ven, abych si u dobrých něco vyprosil, nemohu, musila jíti žena, a ta je teď stíhána četníky, že 14. listopadu v Nových Hradech žebrala. Teď prý ji u okresního soudu v Třeboni zavřou. Co bude potom se mnou a s mým dítětem, se nikdo neptá... Prosím Vás, pomozte."

Mohl bych pokračovati dále. Poznamenávám, že záležitost doplatků a příspěvků na ošetřování této těžké oběti války jsem již několikráte urgoval Bohužel, dosud dostal jsem jen sliby. Jest už nejvýš na čase, aby v zemské úřadovně pro válečné poškozence postupovalo se při vyřizování spisů trochu rychleji. Padlo před časem heslo: šetřiti ve státní správě. Mám dojem, že zatím šetří se u nás jen na takových těžkých invalidech, jak jsem právě uváděl. Heslo šetřiti jest jistě správné, ale musí býti prováděno tam, kde to je opravdu potřebí. Že se tak neděje, toho jest dokladem toto:

Máme státní lesy a statky. V jednom z nich, v Chlumu u Třeboně, pokáceno bylo před časem veliké množství dříví. Bylo to v době konjunktury. Konjunktura přešla a dříví leží dnes nezpracované v lese, zatím co pila velkostatků zahálí a dělnictvu se vyplácí podpora v nezaměstnanosti.

Jiný případ na témž velkostatku: Lihovar, který ve válce pro nedostatek surovin zastavil výrobu, stojí dosud a v jeho kotlích hnije voda, tak jak před pěti léty byla tam zanechána. Slouží-li tento stav kotlům k dobru je otázka, na kterou by měl odpovídati odborník. A ještě jeden případ, a to hospodářství našeho ministerstva financí. Do úřadovny česko-budějovické spořitelny dostavil se letos v srpnu dr. J. z ministerstva financí, jako akvisitér insertů pro "Věstník ministerstva financí". Pánové, je to šetření, když člověk s doktorátem, úředník ministerstva jezdí po republice, aby sbíral inserty? Musí-li již jmenovaný úřední časopis sbírati inserty po venkově, tak snad by stačil nějaký oběžník a není k tomu potřebí člověka s akademickým vzděláním.

Přicházím ku konci. Na začátku své řeči jsem prohlásil pevnou svou víru v náš socialistický program, který plní jen svou historickou úlohu, jde-li cestami positivní práce za ideály svého programu. Účast našich zástupců ve vládě a celá politika sociální demokracie od převratu jest viditelným znamením, že dělnické hnutí, vědomé svého poslání a cíle, snaží se v zájmu dělnické třídy plniti na nejodpovědnějších místech svůj úkol.

Pro nás je účast ve správě tohoto státu těžkou povinností, naprosto není zábavou. Je povinností, kterou diktují poměry, za nichž mladá naše republika se vyvíjí. Český sociálně-demokratický dělník tuto svoji povinnost v republice chápe. Jedině z jeho vůle, s jeho souhlasem učinili jsme v zájmu dělnické třídy tak, jak jsme učinili. Od slov musili jsme dojíti ke skutkům, od hesel negace z monarchistického Rakouska k positivní politické práci v republikánském státě, kde politická demokracie musí býti - a bude následována demokracií hospodářskou. Hlasujeme-li pro rozpočet,

činíme tak nejenom v zájmu státu, nýbrž také v zájmu té třídy, která nás sem k positivní práci poslala. Státu dáváme podmínky života. Stát má povinnost pomáhati pracujícímu lidu k člověka důstojné existenci, neboť náš stát a lid je jedno a totéž. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP