Předseda (zvoní): Nahlédnutím do stenografického zápisu o řeči pana posl. dr. Kubiše zjistil jsem, že tento pan poslanec užil o svém kolegovi dr. Šrobárovi označení "druhý zrádca Slovákov". Za tento výrok volám pana posl. dr. Kubiše k pořádku.
Slovo má dále pan posl. Hirsch.
Posl. Hirsch (německy): Slavná sněmovno! Jest starým parlamentním zvykem při předloze státního rozpočtu kritisovati činnost ministrů, osob odpovědných za celkový obraz státu; chceme nestranně, bez vášně přehlédnouti výsledky působení vládních mužů.
Splnili ministři svoji povinnost, vykonali, neseni vůlí svých stran, to nejlepší pro blaho celku? Jsou obyvatelé země spokojeni se svým osudem? Jest tu pokoj a svornost? Kvete průmysl, daří se zemědělství, vyrábí se, jest tu práce a mzda pro všecky, kdo pracovati chtějí? Mnohé otázky, jež se nám při kapitole pod jménem "obchod" vnucují, žádají odpovědi. Nepředpojatý pozorovatel odpoví: "Ministři nejednali v zájmu širokých vrstev, nouze a bída rostou, statisícové jsou bez zaměstnání, vydáni hladu na pospas, komíny tovární nekouří, počet konkursů, počet insolvencí roste do nekonečna a máme území, jako Podkarpat. Rus, kde stojíme před katastrofou hladovou." Jako na zvláštní příznak nynější situace potřebujeme ukázati jen na nejnovější stávku horníků. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Ale - odpovídá vám vláda - co chcete vy věční nespokojenci? Není náš domov dobře opatřen, nemáme pořádku ve státním hospodářství, nepovolují se nám přesně naše státní rozpočty? Nemáme-liž aktivní obchodní bilanci a nepodařilo-li se nám získati uznání v cizině, ano i úvěry v cizině? A co rozhoduje: Provedli jsme, že tisk bankovek se zastavil, máme svou vlastní měnu, svou měnovou politiku a svou valutu učinili jsme vysoce cennou. To jsou přece výkony! Nu, a krise? Krise jest právě všeobecnou, následkem války. Naše krise jest krisí ozdravovací. Štěstí, že přišla teď! Velmi pěkně! Valuta stoupla, jak ten název zní. Keťasové bankokracie jak při poklesu, tak i při vzestupu valuty se obohatili obratnými finančními operacemi na škodu mnoha lidí, Živnokoncern a kdo stojí za ním, se stal činitelem, jenž ovládá národní hospodářství. Vládne nad průmyslem. Ale i valuta byla daleko nad svoji cenu vyhnána do výše a následky toho objevují se právě v národním hospodářství. Peněžníci a spekulanti nabyli sice neslýchaných zisků, ale v zemi následkem toho znamenáme zhroucení a bídu. Drahota v zemi jest téměř stejná jako za doby minulé. Připouštíme - dnes je to nesporno - že omezení oběhu státovek Rašínem mohlo a může býti užitečným pro hospodářství, ale tyto finanční operace, jak je všecky provádí ministerstvem financí, ukazují přece jen formální stránku problému. Jinými slovy: Bankovky se mohou tisknouti a dáti do oběhu, dána-li protihodnota výrobou. Peníze o sobě nemají žádné ceny, netvoří žádné hodnoty, mohou býti jen prostředkem směny za výrobky. Vydávání nekrytých státovek vede k zhroucení hospodářství. Při krátkosti času, který mi jest poskytnut, nelze pojednávati o tom, jaká tvrdost se ukazovala při okolkování peněz, při zadržení peněz, při poškození vídeňských pohledávek, při stažení kovových peněz, nevyplacení válečných půjček atd. Děly se pokusy, aby byl v novém státě učiněn pořádek. Kterak působila tato opatření na obchod, na průmysl a na výrobu? Neboť to jest přece rozhodující, a jest zajisté obecným názorem všech národních hospodářů, ať měšťáckých či socialistických: Jen výrobní práce tvoří hodnoty, jest možna spotřeba, když tu jest výroba. Práce, ta hýbe světem! A jestliže jest výroba zaražena, nezmohou ani nejvyšší valuty ničeho nic, nepomohou všecky podpěrné akce, pak to jde po šikmé ploše znovu dolů, i když se světu předstírá aktivní obchodní bilance. Zastavení výroby jest potřebou pro dělníky, pro proletariát. Výroba jest tedy - opakuji - to přední, finanční technika a obchod jsou podružného významu.
Mám za to, že toto mínění jest považováno asi všeobecně za pravé a že tedy ministerstvo, jemuž jsou svěřeny osudy průmyslu, obchodu a živnosti, jest z nejdůležitějších, že by tedy ministrem obchodu musil býti zcela zvláště vynikající člověk - míním duševně - se zcela moderními názory, plný energie. Zde však panuje finanční kapitál, jeho hlavou jest Rašín. Ministr obchodu žije v jeho stínu, snad jest mu při tom docela dobře, ale hospodářství odumírá, národ hyne.
Jest otázka: Byla naše finanční politika, pardon, Rašínova, užitkem pro lid? Přinesla zástupům nějaký výsledek? Tím, co prve řečeno, jest tato otázka zodpověděna. Skutečnostmi jest dokázáno: byla špatná. Jest mnoho bohatství v zemi, jsou tu mnohé poklady půdy, zdatní, školení lidé, skvostný průmyslový proletariát, zdatný lid rolnický. Ale my musíme vyvážeti, ježto, jak známo, asi 80% průmyslu starého Rakouska jest v našem státě. Co se týká proletariátu samého, chci jen krátce ukázati na číslice, které podle statistiky unie horníků mám po ruce. Průmyslové dělnictvo někdejšího Rakouska rozkládá se v nástupních státech průměrem od r. 1913 do r. 1918 takto: Zjištěno v Československu v tomto období dělnictva 1,227.726, v Rakousku 672.000, v Jugoslavii okrouhle 138.000 a v Polsku 105.000. Máme tedy v Československu veliký průmyslový proletariát a musíme vyráběti a vyvážeti, nebo lidé musí hladem zahynouti nebo se vystěhovati. Vidíme veliký proud lidí valiti se ze Slovenska do ciziny, vidíme se průmysl stěhovati do sousedních zemí. Stručně budiž také ukázáno na průmysl jablonecký a na rozklady zástupců průmyslu u ministra obchodu, aby odpomohl, při čemž ministr obchodu Novák prohlásil: "Až vás bude polovice, bude již lépe." Tak jsem to četl v novinách, aniž této zprávě bylo odporováno.
Rád bych přes krátkost času zdůraznil jednu podrobnost, jak se náš ministr obchodu obíral průmyslem. Byla v tomto parlamentě učiněna interpelace o krajkářském průmyslu. Pan ministr obchodu na ni odpověděl, že krajkářský průmysl v tomto státě nedosáhl jakosti výšivek rakouských. V odpovědi na interpelaci se praví, že poptávka se opírá o to, že doma dosud nebylo dosaženo vysoké jakosti zboží rakouského. Jest přece zcela jasno, že touto odpovědí na interpelaci tomuto speciálnímu průmyslu se způsobuje zcela citelná škoda, samozřejmě i postavení dělnictva. I kdyby toto tvrzení odpovídalo pravdě, bylo by přece z obchodně-politických důvodů nemoudré. Tím spíše nutno se diviti takovému jednání, poněvadž jest přímým překrucováním skutečností.
Přeje-li si někdo takového zpětného vývoje, aby se tento stát stal státem agrárním, pak ať se to přece jasně a srozumitelně řekne. Snad pak budou plně jasny zvláštní záměry směrodatných mužů v tomto státě.
Politika našich ředitelů státu jest politikou dohody, západní orientací. Nejlepší své odběratele, své sousedy a především Německo, zahnali jsme od sebe. Naše ministerstvo obchodu dělá také tuto politiku. Sousedé politikou dohodovou se stali k placení neschopnými, zvláště mnoho našich průmyslových podniků bylo tím těžce poškozeno. Vzpomeňme si jen na neschopnost k placení mnoha odběratelů v okolních státech, čímž náš průmysl a obchod byl těžce poškozen. Politika, již označuji jako politiku vítězů, není obchodní ani mírovou politikou, jest to pokračování války, války hospodářské. Smlouvy obchodní, které se západem byly uzavřeny, nepřinesly nám žádného užitku, nýbrž škodu. S našimi sousedy na východě byla smlouva příliš pozdě a nejasně uzavřena. Jsou to vlastně jen zdánlivé smlouvy, jež neplní to, čeho si jest přáti, jež nevyhovují potřebám průmyslu, nevyhovují výměně výrobků. Míním, národnímu hospodářství ve smyslu státního hospodářství se bude jen tehdy dařiti, bude-li se vyvíjeti mezinárodně, prosto všech pout; doprava zboží, směna zboží, tedy otevření hranic, ne vysoká ochranná cla, nýbrž hospodářství volného obchodu, především dobré smlouvy s cizinou. V naší zemi musila by se dělati dobrá, moudrá a rozumná tarifová a dopravní politika na půdě rovnoprávnosti pro všecky. Vybudování železniční sítě, zlepšení pošty, telefonu a telegrafu, ale ne snad z důvodů strategických, nýbrž aby se výrobky do všech oblastí a částí země za laciných tarifů rychle a bezpečně mohly dovážeti. Potřebujeme zlevnění produkce. Předpokladem k tomu však jest vývoj techniky a ne ty zaostalé tovární methody, jaké máme, nýbrž zařízení moderní. Ale v těchto věcech páni ministři nepodnikli ničeho, aby přivodili zlepšení. Musíme se státi zdatnými a schopnými soutěže. Ale politika, která se u nás dělá, politika zahraniční, mocenská politika Benešova, politika zbrojení, militarismu a drahý aparát správní, zdražují naše hospodářství a činí nám život nemožným. Při sestavování rozpočtu nečiní se otázka: "Mnoho-li můžeme vydati, jak velký bude přebytek?" Řekne se: "Tolik peněz musíme míti". To znamená docela ohromné zvyšování neproduktivních výdajů, jež se však musí dobýti prací. Domácnost pracujících tříd se tím stává dražší, drahota musí stoupati. Následkem těchto vysokých požadavků se strany ředitelů státu musí se daně vypisovati v neslýchané míře, zvyšují se tarify, aniž kdo béře zřetel na potřeby výroby, ale zapomíná se při tom sáhnouti na válečné zisky. Ke všem těmto věcem, jež pro hospodářství nad míru jsou důležité, mlčí ministr obchodu. Vypíše se daň z obratu zboží, daň z uhlí, premie za vývoz uhlí, a to vše jen na zatížení a zdražení výroby. Nejen že odborové organisace a naše strana učinily podrobné návrhy na umožnění odbytu do ciziny a k povznesení výroby, ale stejné požadavky učinili i průmyslníci. V jedné schůzi průmyslníků moravských a slezských z posledních dnů prohlásil generální ředitel, měšťák, jmenuje se Sonnenschein: "Náš průmysl je ve stadiu likvidace" a generální tajemník Svazu průmyslníků, pan dr. Hodáč žádal snížení cen ve státních podnicích. Pan ministr financí dr. Rašín však prohlásil chladně: "Neslevím ani haléře". Tedy žádné snížení hrozného zdanění spotřeby, žádné snížení cel; ano, nyní přichází také rolnické hospodářství a žádá cla na potraviny. Naše sazby zůstávají nesnesitelně vysoké. Ani v našem rozpočtu nevidíme ničeho o nějakém snížení. Suma přibližně 20 miliard v tak malém státě musí se přece dobýti prací, to znamená tedy zdražení veškeré životní správy. Tu jest úplně vyloučena levnější správa domácnosti lidu, levnější úprava cen, obzvláště při ziskuchtivosti podnikatelstev. Dělnictvo pak, zřízenci a úřednictvo jsou nuceni zaháleti nebo pracovati za mizernou mzdu. Žádá se prodloužení pracovní doby, zvláště na nedostatečně živených dělnících. To tedy má býti povšechným léčivem na záchranu hospodářství. A tu na druhé straně úplná anarchie na poli výroby, rozdělení zboží, obzvláště při obchodu. Tisícové cizopasných, po válce vzniklých nových existencí sají na těle národním, banky provádějí ostatek, aby podporovaly davové schudnutí národů, rozmnožování obrovských kapitálů. Pomněme jen na poslední výkazy několika bank, jichž zisky jdou do set milionů - ale bankám nenapadne, aby i jen úrokovou míru snížily, čímž by se mohlo dosáhnouti usnadnění pro poskytnutí úvěru, podpora průmyslu a živnosti. Co vidíme v tomto státě stran podpory průmyslu, to jsou v nejlepším případě sekatury, ztěžování, protežování, jednostranné podporování určitého národního, českého průmyslu. Těžce leží na národech válečné dluhy, jež jdou do mnoha set miliard zlatých marek. K tomu přicházejí miliony válečných mrzáků, válečných vdov a sirotků, kteří také musí býti vydržováni výrobou.
I my neseme ohromný válečný dluh. Jen kdybychom jej mohli již zúrokovati! A k tomu neslýchaná břemena rozpočtu. To vše se musí zdolati prací výrobních vrstev obyvatelů tohoto státu. Methody, jichž dosud bylo užíváno, musí úplně selhati, zhroucení evropského, zvláště československého hospodářství jest nevyhnutelné, jestliže se neužije jiných method. Žádáme, aby se zvláště přihlíželo k zájmům pracujících tříd, žádáme, abychom při poradě o sazbách cel, o sazbách dopravních, byli slyšeni, žádáme dělnické a zřízenecké komory ku hájení zájmů širokých zástupů, žádáme obchodní inspektory, úplný klid nedělní, jednotnou úpravu zavírání obchodů se zřetelem na osmihodinovou dobu pracovní, pomoc pro zástupy zřízenců zvláštními ochrannými ustanoveními ve výpovědní lhůtě. Žádáme především, má-li se hospodářství zase oživiti, stabilisaci koruny, žádáme moderní daňové zákonodárství, ž dáme plánovité hospodaření, odstranění hospodářství soukromého, práci ve smyslu socialisace, především snížení daní a sazeb. Jsme přesvědčeni, že cesta, po níž se dosud jde, jest falešná a vede do záhuby. To jest methoda imperialismu, který ve válce a po válce zvítězil.
Tato imperialistická snaha však znamená snahu po budoucí válce. Proto se pokračuje ve zbrojení o závod, rozmnožuje se nebezpečí pro světový mír. Jest to stav, v němž doba nejhlubšího vyčerpání bude jen přerušena příští válkou, v jakékoli formě, a v němž každé zotavení znamená novou válku. Ale válka, výboj, imperialism, nejsou cestou, aby se průmyslu získal odbyt. To se může podařiti jen nejrychlejším rozvojem našich výrobních sil. Důležito pro nás jest zjednati čilý styk mezi národy a státy; a nejlepší cestou k tomu jest opatření obchodních smluv s přiblížením se k obchodu volnému. Žádná agrární cla, která průmyslu zdražují suroviny a dělnictvu snižují reální mzdu, a seslabují jejich výrobní sílu, žádná průmyslová cla, která rolnickému hospodářství zvyšují ceny jeho výrobních prostředků. Takové obchodní smlouvy jsou nejlepším prostředkem k podepření hospodářského rozvoje. Ale ukáží se také účinnými ku zjednání a zabezpečení světového míru.
Proti násilnickým methodám, jichž
se zde užívá zneužitím demokracie, která zde zrůdně se stala demokracií
jen zdánlivou, stavíme se se vší energií. Nám může pomoci jedině
pravá a poctivá demokracie, jíž zajištěno spoluurčování a spolurozhodování
širokých zástupů, o něž jde. Nemá-li hospodářství uváznouti na
mělčině a uvésti národy do bídy, pak nesmí rozhodovati zisk bank,
zájem velkokapitálu, velkoagrarismu, ani zájem mocenské politiky,
nýbrž zájem výrobně tvořících manuelních a duchovních dělníků.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. inž. Bečka.
Posl. inž. Bečka: Slavná sněmovno! Dvě zásady jsou provedeny v letošním našem státním rozpočtu, a to zásada největší možné vhodné šetrnosti a zásada, aby státní závody byly spravovány po obchodnicku. A dodal bych k tomu: aby byly spravovány podle zásad dobrého obchodníka. Obě tyto zásady - přiznávám se - se mně zamlouvají a přál bych si, aby také skutečně do nejvyšší míry byly dodržovány.
Pokud se týče rozpočtu ministerstva veř. prací, je zásada tato skutečně dodržována. Prohlížíme-li rozpočet, vidíme, že řada položek rozpočtu proti loňskému roku značně je snížena. Při tom setkáváme se - řekl bych - s příjemným poznatkem, že rozpočet, pokud se týče, věcných výdajů pro Podkarpatskou Rus, je zvýšen, ačkoliv celkový rozpočet ministerstva veř. prací je snížen téměř o 63 mil. K.
Prohlížíme-li podrobný rozpočet ministerstva veř. prací dále, seznáme zase příjemný poznatek, že v položkách ředitelství vodních cest, stavebnictví a plavebnictví a správy státních budov jsou oproti roku předchozímu značná zvýšení, ale zvláště velké zvýšení je v položce pod titulem 5, t. j. elektrisace státní.
Nestavím se proti těmto zvýšením, neboť mám za to - a také celý náš klub - že jsou to věci státu skutečně potřebné. Ale při té příležitosti musím upozorniti pány, kteří s elektrisací státní mají co činiti, aby jí věnovali největší péči a pozornost. V rozpočtu samém jsou věnovány slušné položky na tuto stať, a to celkem v obnosu 43,984.000 Kč na stavbu vodních elektráren a na účast na elektrických podnicích státní elektrisace. Mám za to, že tyto položky budou věnovány společnostem, které se nově tvoří, a to tak zvaným smíšeným výdělečným společnostem. Zástupcové státu musí zde však býti velmi opatrni, aby svým povinnostem dostáli. Musí dbáti v prvé řadě, aby se zde zásady správného hospodaření resp. obchodního hospodaření skutečně prováděly. Připomínám to z přímého důvodu, neboť vidíme, že první společnosti na základě tohoto způsobu uspořádané namnoze neřídily se touto jistě dobrou zásadou. Nevím, kdo je předsedou dozorčí nebo správní rady společnosti jihočeských elektráren - tuším, že se tak nazývá společnost, která převzala elektrárnu v Mydlovarech - ale mohu říci z poznatků, které jsem získal o této společnosti, že zde zástupcové státu nevěnovali příliš pozornosti zásadám prve líčeným, neboť se mně zdá, že dali se svésti k tomu, že místo provádění elektrisace vrhli se na cihlářství. Přijdete-li v místa elektrárny, vidíte napřed velikou moderní cihelnu, která musela státi podle mého úsudku velmi mnoho peněz, kdežto elektrárna zatím, jak se mně zdá, mizí.
Mydlovarský lignit, na kterém je ta elektrárna zřízena a který má býti touto elektrárnou využitkován, je kryt sice vhodným materiálem cihlářským, to přiznávám, ale místo samo není naprosto vhodno dvou polohou pro zakládání veliké moderní cihelny, a to z toho důvodu, že v okolí cihlářských výrobků není mnoho potřeba, aspoň ne v rozsahu, jak cihelna byla vybudována. Jestliže počítáno bylo s Budějovicemi, Pískem a po případě s Plzní, jejich okolí je na cihly tak bohaté, že bude odbyt velmi ztížen při známých dopravních obtížích.
Potřeba pro elektrárnu a její rozšíření dalo se jistě vhodněji krýti, nebo stačila k tomu malá cihelnička. Cihelna bude společnosti břemenem těžkým a zůstane jím, leč by odhodlala se společnost k zrušení tohoto milionového objektu.
Hospodaření takové je drahým důkazem, že stát a veřejné korporace nejsou dobrými a doporučitelnými podnikateli. Jasných důkazů o této smutné pravdě podává nám náš rozpočet v několika kapitolách a zvláště v kapitole XVI. při státních báňských a hutních závodech. Na str. 185. letošního rozpočtu je černé na bílém, že v roce 1923 v státních hutních závodech proděláváme veliké miliony. Posloužím ještě bližšími čísly a z nich viděti, že to, co před chvílí s tohoto místa tvrdil pan kolega Kubiš, není úplně správné. Slovensko je, bohužel, skutečně pasivní. Věřte, že člověku je nevolno, vidí-li, že tak zbytečným a lehkým způsobem mohou býti těžce sháněné peníze poplatnictva rok za rokem vyhazovány, neboť v těchto závodech rok za rokem se prodělává. Račte sami usouditi, bylo-li by něco podobného možno u jednotlivce. Jistě přiznáte, že nikoli. Podle výkazu samotného stanoven celkový majetek státní v Příbrami na 11,858.000 Kč a za jediný letošní rok preliminuje se prodělek 8,370.000 Kč; v Šťávnici s Magurkou a Zlatou Idou stanoven majetek na 16,380.000 Kč a prodělek na 9,847.000, v Podbrezové a Hronci z 84,410.000 státního majetku prodělati se má za jediný rok 34,717.000 Kč. Uvážíme-li, že nemovitý i movitý majetek těchto objektů jest ustanoven ve výši 34,210.000 Kč, seznáváme, že za jediný rok prodělává se tento majetek ve jmenovaných závodech plně. Jest to přece něco hrozného, má-li se takovým způsobem ve státních podnicích hospodařiti.
Ale, velectění pánové, to není ještě celý prodělek. Mám za to - nevím sice, to by mělo účetní oddělení příslušného ministerstva potvrditi - že není zde počítán prodělek, který připadá na ústřednu, poněvadž tyto závody jsou podřízeny ústředně, která vlastně obchod za tyto závody vede. Vedle toho musíme uvážiti, že tyto závody mají veliké výhody v přirážkách a daních oproti podnikům soukromým, užívají jistě zmírněných železničních tarifů a nezapočítávají asi vůbec interkalár úrokový potřebných kapitálů k provozu a mám za to, že nevedou ani potřebnou amortisaci, která je předepsána každému řádně vedenému průmyslovému-závodu. Kdybychom to ještě vzali v úvahu, pak ovšem dojdeme k číslům ještě větším a ještě hroznějším.
Za takového stavu věcí, velectění, v zájmu státu povinni jsme žádat velmi určitě a jasně, aby ve státních průmyslových závodech bylo hospodařeno jinak a nejsou-li některé závody života schopny na základě správného obchodního hospodaření ve vedení státním, pak musí býti předány v ruce soukromých podnikatelů, a jestliže se takových pro určitý závod nenajde, nezbývá nic jiného, nic moudřejšího, než závody ty úplně zrušiti. Za úžasné částky, které závody v několika letech za sebou prodělávají, dal by se jistě vybudovati vhodný pro kraj průmysl náhradní - pro budoucnost ovšem lukrativní - ovšem za podnikavosti soukromé, která potřebuje obchodní zdatnost a hybnost, a co možno nejméně státního úředního byrokratismu. (Tak jest!)
Vítám, že do státních podniků pro dobu aspoň příští má býti zaváděno obchodní podnikání a obchodní správa. Bude to jistě velmi dobré pro státní podniky, a myslím, že, bude-li to tak zavedeno, vymizí i poukazy jednoho ministerstva na druhé, že toto ministerstvo je příčinou prodělků anebo aspoň částí prodělků ministerstva druhého. Myslím, že vymizí pak ony důvody, které uvádějí se ve zprávách ministerstva železnic, že je nuceno bráti špatné uhlí za drahé peníze jen proto, aby toto uhlí nezůstalo na haldách ve špatně vedených státních podnicích uhelných.
Vzpomínkou na uhelné doly přicházím k jiné bolavé položce našeho rozpočtu státního, a to k tit. 1, § 7: Uhelné hospodářství. Vázané hospodářství - myslím, že jsme všichni o tom přesvědčeni - nadělalo nám již tolik škody, že nemáme příčiny ani věcných důvodů toužiti po tom, aby bylo dále udrženo. Myslím, že by se nenašel nikdo, kdo by dokázal jeho skutečný prospěch pro stát, přes to však, velevážení, v ministerstvu veř. prací, pokud se týče uhelného hospodářství, de facto toto vázané hospodářství jest udržováno. Vidíme to v příslušných položkách předloženého rozpočtu, a myslím, že celá naše veřejnost bez ohledu na politickou příslušnost ví, že produktů uhelného hospodářství máme více, než potřebujeme, a chápe, že v takovém případě jest nejlepším prostředkem ke snižování cen volná konkurence na všechny strany, a že tomuto vadí každé brzdění, ať z té nebo oné příčiny. Mám za to, že není potřebí toto uhelné hospodářství udržovat, zejména jestliže monopolisací takového hospodářství prospívá se jen několika jednotlivcům. Řekněme si to docela otevřeně, uhelné hospodářství skutečně je v rukou několika jednotlivců u nás jistě na úkor celého státu.
Z těchto důvodů s největší rozhodností žádám za uskutečnění volného uhelného hospodářství, neboť ušetříme statisíce na zbytečných tiskopisech, které jsou uvedeny v letošním rozpočtu, ušetříme značně na platech smluvního personálu, na různých odměnách a výpomocích. Při tom, velevážení, průmysl a zejména naše dráhy jistě dovedou si opatřiti uhlí přiměřené svým kotlům a ušetří tím veliké sumy nejen na palivu, nýbrž i na výpalném, které dráhy při špatném uhlí platiti musí. A myslím, že těchto částek dá se velmi dobře upotřebiti na to, aby tarify železniční byly sníženy. Mám za to, že každý z nás ví, jakou neobyčejnou měrou za dnešního stavu věci tarify železniční přispívají ke zvýšení všech potřeb životních a všech potřeb vůbec. A to nejen tím, že jsou tarify vagonové vysoké, nýbrž padá tu na váhu i kusové zboží. A přihlédneme-li k tomu, že základna tarifní u kusového zboží je u nás značně vysoká, že vedle toho zvyšují se tyto tarify ještě vahou zaokrouhlenou to se rozumí vždy nahoru - vedle toho kilometrováním a různými těmi vedlejšími poplatky, jako provisí, přijímací stvrzenkou, složným, vážným a nevím ani čím vším, ale na každém nákladním listě to vidíme, pak seznáme, že výsledek celého tohoto tarifování našeho je, že v Praze na příkl. koupíte dnes pytel brambor nebo nůši ovoce, ač dosti draho, přece jen laciněji, než byste ji dovezli jako kusové zboží z Tábora nebo dokonce řekněme z Blatné.
A při vzpomínce na toto město Blatnou opětně tane mi jedna důležitá záležitost železniční na mysli. Co námahy, co práce a starostí stálo jmenované město a jeho okolí, nebo měst Březnice, Strakonic, Nepomuku a Rožmitálu - míst to v pěkné krajince našeho Pošumaví - když jednalo se o to, aby jim vybudovány byly lokální dráhy. Jaké však dnes je zklamání všech těch, kteří do těch drah tolik nadějí kladli, když jede se svým povozem příslušník těchto končin podle lokální dráhy ke hlavní trati, nebo když kluše z Bělčic do Blatné samé podle lokálky, poněvadž tarify těchto lokálek byly tak zvýšeny, že nechtějí-li dotyční vyhazovati skutečně peníze, provádějí to právě tak, jako to prováděli před tím za dávných dob jejich otcové, poněvadž jsou jim pro vysoké tarify nepřístupny. Zvýšení tarifů je možné jen do jisté míry, jinak nebezpečným konkurentem drah je náprava i automobil, a na těchto příkladech nejlépe vidíme, co znamená tak nerozumné zvyšování, které provedl na lokálkách náš zemský správní výbor. Přepne-li se luk, jako učinila to namnoze zemská správa v tarifech na lokálkách, pak snadno nadchází katastrofa. Velevážení! Lokálky tyto stály miliony a není tomu tak, jak pravím, jen na těchto lokálkách blatenských, je tomu téměř na všech našich lokálkách vůbec. Ale přes to, že stály ohromné milliony, dnes na nich miliony proděláváme. Jen na lokálkách blatenských v posledním roce se prodělalo přes 2 1/2 mil. O této záležitosti jsem již hovořil s panem ministrem železnic, upozorňoval jsem na to, a pan ministr přislíbil, že této věci bude věnovat svoji pozornost. Doufám, že svému slibu dostojí, ale při této příležitosti opětně urguji tuto věc a zdůrazňuji, že je to velmi nutné, aby se stala v této příčině náprava, aby byly propočítány tarify na hlavních tratích s ohledem na lokálky. Věc ulehčena by byla i tím, že stát může získati snadno akcie, snad zdarma, jak ubezpečovali mne zástupcové okresů i zájemců. Vím sice, že v tom případě nebude to pro stát snad zvláště skvělý obchod, ale běží zde o celé kraje, jež hospodářsky upadají, a to nemůže žádnému státu býti lhostejno.
A nyní dovolte, abych vaši pozornost opětně převedl k rozpočtu ministerstva veř. prací. Mne napadají při tit. 1, §u 2, "Techničtí znalci", řekl bych, trudné myšlenky. Jest zde sice jedna položka, a to položka 410.000 osobní výdaje pro letošní rok, která v minulém roce byla zanesena obnosem 1,392.851 K. Čísla ta sama jasně mluví bez dalšího dlouhého výkladu. Mám za to, že jest to rekordní číslo ve snižování v našem rozpočtu a přiznávám se, že se divím, že položka tato vůbec nezmizela, uvážíme-li, jací přátelé techniků rozpočet náš v prvém stadiu sestavují, a kdo je také konec konců, než přijde před parlament, propouštějí a schvalují. Myslím, že to není vyloučeno, že tento můj podiv nebude dlouho trvat. Litoval bych toho však v zájmu samého státu, neboť myslím, že není třeba dokazovati, jak by bylo nutno a důležito, aby při našem zahraničí byla praxe technická a znalosti technické uplatněny. Mám za to, že budoucnost si to vynutí sama, že je to samozřejmá nezbytnost, mám však obavu, že bude po případě pozdě, jak často u nás bývá. Ale u nás, bohužel, záležitosti techniků odkládají se téměř tradicionelně, a já, který tak trochu veřejným životem naším se zabývám, to chápu. Praktický, skutečný život uplatňuje rychle váhu technika. Uplatňuje ji tak rychle, že konservativní živlové nemohou se jí přizpůsobiti, někdy také že nechtějí. Vedení úřadů bylo a je v rukou lidí s universitním vzděláním, jimž paragraf a litera pravidelně bývá nade všechno. Lidé tito by se měli nyní vzdáti části své moci ve prospěch těch, kteří jdou se životem a vývojem rychle ku předu. Tomu ovšem se oni brání, často i bez ohledu na prospěch státu. Dnešní vedoucí činitelé úřadů ovšem nevystačují již na záležitosti čistě technické a musejí, chtě nechtě, požádati o odborná dobrozdání a o projekty vyškolené techniky. Před veřejností ovšem nechtějí to přiznat a nechtějí uznat váhu práce technické, a proto, aby přiznati to nemusili, kryjí se často jen nutností jednotného úřadování, vystupují za techniky sami jako odpovědní činitelé, ač mnohdy za nehet věci nerozumějí a neznají ji. Projektant technik je jim pouhým nástrojem, síla pomocná nižšího řádu. Stav tento je ve spořádaném státě na dlouho neudržitelný a technikové i u nás, jak jsem o tom přesvědčen, jako v Anglii, Italii, Americe, ve Francii, Belgii, Španělsku, Rusku, Srbsku, ba i v samém Turecku práva úměrného svým povinnostem se domohou a domoci musí. Není dnes o tom sporu, že celá naše administrativa potřebuje úpravy, a to úpravy hybnější a hospodárnější. V ministerské radě leží v tomto směru propracovaný návrh, upravující technickou službu státní.