Nepřehlížíme ovšem všechny ty
obtíže, nepříznivé poměry politické i hospodářské, jež staví se
touto dobou v cestu při práci kulturní a osvětové. Nicméně důvěřujeme
ministerstvu školství a nár. osvěty, že učiní pro rychlý rozvoj
školy a lidovýchovné práce vše, co bude v jeho moci. Z toho důvodu
budeme také hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Stejskal. Dávám mu slovo.
Posl. Stejskal: Vážená sněmovno! Není právě vděčným úkolem obírati se meritorně některým oborem našeho veřejného života a srovnávati jej s položkami státního rozpočtu, ale stav našeho školství by jistě toho zasluhoval, abychom si postavili před oči nezkreslující zrcadlo a uvědomili si, co jsme na tomto poli za doby naší samostatnosti vykonali a co jsme ještě vykonati měli či mohli.
Podle stavu národního školství posuzuje se nejen kultura národa, ale možno usuzovati i na jeho budoucnost. Při tom přichází v úvahu nejen počet vysokých škol, vybavení škol středních a odborných, nýbrž v prvé řadě stav školství obecného.
Pan kol. Pittinger před chvílí zde tvrdil, že nedostatky ve školství postiženi jsou výhradně Němci. Ale bylo by naproti tomu velmi zajímavo sledovati přímo hlemýždí tempo, s jakým se budují jednotlivé fakulty Masarykovy university v Brně, kde to stále vypadá jako na novostavbě, které schází úvěr a kde ze všech koutů zírá nehotovost a chatrné provisorium, jež nedovoluje vyvinutí řádné činnosti jak profesorů, tak i posluchačů. Státní stavební úřad v Brně měl by jeviti také více hybnosti, aby nebylo nutno si stěžovati na podobné případy, jako je na příklad situace III. státní reálky v Brně, jež byla zřízena již počátkem školního roku 1919 a je dosud v prozatímních místnostech obcí husovickou poskytnutých tím způsobem, že reálce postoupeny byly místnosti měšťanské školy, která zabrala třídy školám obecným a tyto školám mateřským. Tím přivoděn byl stav, že na obecných školách chybí dnes 7 učíren a 2 pro školy mateřské, které jsou umístěny v místnostech soukromých, zdravotně i pedagogicky nevhodných. Při tom školy nemají místností ani pro kabinety, ani pro dílny, ani sboroven, kreslíren a pod. Reálka sama je nedostatečně opatřena. Ačkoliv je letos úplným ústavem, má všeho všudy s ředitelem 10 sil prozatímních, z nichž jsou dvě službou jinam přikázány. Ředitelství ústavu již v listopadu 1921 žádalo o systemisování nových tří míst profesorských, ale přes dvojí urgenci není žádost dosud vyřízena. Obec Husovice darovala na stavbu výhodný pozemek, do loňského státního rozpočtu zařazena byla položka 150.000 Kč na přípravné práce stavební, letos zařazeno dalších 50 tisíc Kč, ale dosud se neškrtlo ani tužkou, ač v panující nezaměstnanosti mohlo býti při stavbě zaměstnáno mnoho dělnictva a živnostnictva a stát ušetřil by i na podporách v nezaměstnanosti. Otálením se stavbou a tísněním ostatních škol ohrožen je velmi citelně prospěch veškerého žactva.
Příznačným pro stav moravského středního školství jsou i data, uvedená v memorandu zemského výboru z května tohoto roku, kde se poukazuje na macešské odbývání Moravy se strany Vídně. Tak na příklad roku 1908 bylo v Čechách 41 reálek, kdežto na Moravě pouze 8. Morava si proto musila vybudovati střední školství zemským nákladem, kterýžto náklad letošního roku činí 7,029.600 Kč. Postátňování bylo velmi pomalé, nezrychlilo se ani po převratu a nese tudíž Morava dosud náklad na 12 zemských středních škol. Je jistě právem žádáno, aby vláda nejenom převzala celkové náklady na tyto školy, nýbrž aby nahradila moravskému zemskému fondu aspoň vydržovací náklady vzniklé po převratu.
Jinou stále zjitřenou bolestí jsou poměry našeho menšinového školství. I zde má Morava pohledávku přes 3,500.000 Kč z agendy menšinové, obstarávané až do konce roku 1920 zemským výborem, a částka tato přes opětovné urgence zemskému fondu jest zadržována. Jest velmi příznačno pro školské poměry v Československé republice, že musíme tak zvané menšinové školy chrániti a podpírati ochrannými jednotami, a žaloby a požadavky veřejností tlumočené jsou charakteristické i pro náš poměr k Němcům. Z celé řady pamětních listů, peticí a resolucí vyjímám namátkou na příklad resoluci ze schůze zástupců jihočeských menšin, kdež se mezi jiným žádá, aby nebyly činěny překážky při zřizování českých škol - prosím, to musí žádati obranná instituce v Československé republice dnes - aby zbytečnými průtahy při jejich povolování nebyla mezi české obyvatelstvo vnášena netrpělivost a nedůvěra ke státním orgánům. Dále žádají, aby částka, povolená ve státním rozpočtu na stavbu budov, byla opravdu také vyčerpána. Je to prazvláštní stav: Povoliti něco, dáti něco na papír, ale nevydat toho! Dále se žádá v tomto memorandu: "Školy menšinové buďtež opatřeny náležitě všemi pomůckami. Učitelstvu na těchto školách budiž jeho těžký úkol usnadněn především opatřením řádných bytů. Nechť menšinovému inspektorátu těchto škol je poskytnuto dostatečně prostředků, aby mohl konati své poslání, jak nejlépe je možno. Osvětová práce v těchto krajích budiž státními orgány náležitě podporována a obvodové knihovny buďtež náležitě vypraveny."
Podobné volání ozývá se i ze severu Čech, na příklad ze schůze rodičů a učitelů v Duchcově (Výkřiky posl. Hudce.), kde se v přijaté resoluci praví: "Národní školství budiž tak vybudováno, aby výsledky práce učitelstva, prostého starostí a obav o hmotnou existenci, projevily se nejdokonalejším vzděláním našich dětí. Požadavek tento zdůrazňujeme při školství menšinovém i pro jeho učitelstvo, žádajíce důtklivě a rozhodně, aby s největším urychlením rozřešena byla otázka stavby státní (menšinových škol) i bytů menšinového učitelstva." To jsou, prosím, pouze nahodilé ukázky poměrů českého menšinového školství. Celkový jeho stav je krutou obžalobou vládních stran, které pro samé ohledy k Němcům nemají odvahy, aby na pohraničí a v menšinových oblastech provedly to, co jiným národům by bylo samozřejmým příkazem zabezpečení národní existence a kultury. (Posl. Hudec: Vůbec nemáme tyto školy považovati za minoritní! Suverénní národ nemá znáti svých vlastních minoritních škol, nýbrž jenom minoritní školy usedlých příslušníků jiného národa!) Ovšem, i tento pojem minoritních škol je státosprávně velice podivný. Němci mají stále ještě více škol, než jim podle počtu obyvatelstva přísluší - a já jim těch škol, které svým vlivem za rakouské vlády si získali, ze srdce přeji -, ale neměli by za hranicemi a vůči neinformované cizině žalovati na utlačování, když stát z úsporných důvodů zavře anebo přemění některou zbytečnou školu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Česká vídeňská menšina, representující také statisíce duší, byla by velmi spokojena, kdyby se jí v Rakousku dostalo poměrně tolik škol a tak vypravených, jako se dostává Němcům u nás. (Výkřik posl. Hudce.)
Chci však pozornost slavné sněmovny obrátiti ještě na jednu věc, související s rozpočtem ministerstva školství. Pod tit. 10. uvedena jest ochrana památek a archivnictví, vědy historické a musejní. Na státní památkové úřady jest tam pamatováno těmito obnosy: Pro Čechy v Praze 270.851, pro Moravu a Slezsko v Brně 142.634, pro Slovensko v Bratislavě 170.581, na společné výdaje ústředí 70 tisíc. Dále na praktickou ochranu památek v celém státě 2,226.924 Kč, vědeckým ústavům pro zachování památek 380.549 Kč. K tomu přistupují ještě podpory vědeckým korporacím, publikační činnosti, musejnictví, na soupis a získání bohemik a pro poradní sbory, takže úhrnný preliminovaný obnos činí 6,694.031 Kč. Obnos to dosti slušný, aby při řádné organisaci a účelnou činností mohlo býti mnoho prospěšného vykonáno. Ale zde dovolím si uvésti některé námitky. Máme zřízeny 3 památkové úřady - pomíjím zde hodnocení jejich významu, jak se jeví při porovnání přikázaných jim rozpočtových položek - jejichž existence není však zákonně podložena. Vznikly snad z poradních sborů zřizovaných po převratu, jejichž vadou bylo, že neměly exekutivy. Touto vadou trpí i tyto státní památkové úřady, nehledě ani k tomu, že mezi jejich úřednictvem až na jeden případ není přírodozpytců, což nemůže býti vyváženo jmenováním čestných konservátorů. Za tohoto stavu jest velmi disparátní věcí, aby jednotlivec ovládal obor historický, archeologický a přírodní. Největší vadou jest ta okolnost, že postrádáme řádného zákona na ochranu památek, ač bylo již dosti času k tomu, aby byl na povolaných místech vypracován a sněmovně předložen. Pokusil jsem se sám takový iniciativní návrh na podkladě odborné bohaté literatury a zákonů cizích států podati, leč stihl jej osud všech podobných návrhů, které nevyšly z koaliční kuchyně. Nebyl prostě dán k projednání.
Spokojili jsme se nejdříve nařízením Národního výboru ze dne 29. října 1918, jímž zabráněno bylo vyvezení památek uměleckých a historických.
Na to r. 1919 byl slibován zákon na ochranu památek, ale nebyl předložen až dodnes. Pouze v zákonech o pozemkové reformě shledáváme se s jakýmsi preventivním opatřením, a to v §u 20 zákona přídělového, kde se praví: "Při sdělávání plánů přihlížej pozemkový úřad k tomu, aby přídělem nebyly rušeny krásy přírodní a ráz krajin a aby nevzaly újmu památky přírodní, historické a umělecké." Dále se praví, že parky, ukázky krajinného rázu neb historické památky mohou býti vlastníku ponechány vedle výměru půdy ze záboru propuštěné, pakli vlastník ponechá k nim přístup obecenstvu neb pracovníkům vědeckým. To je ovšem danajský dar, neboť kterýpak majitel vyvlastněné půdy ponechá si a bude udržovati tyto neproduktivní objekty v zájmu obecném?
Nemohu zde pro časové omezení citovati ukázky z cizího zákonodárství, jinak velmi zajímavé a poučné, jak jinde účelně a energicky bylo čeleno poškození zvláště památek přírodních. Je znám klasický výrok slavného polárního cestovatele Nordenskiölda z r. 1880 ku svým soukmenovcům: "Platí-li se nyní miliony za výtvor, který starý mistr zrobil na plátně neb z mramoru, co bychom chtěli dát po století za skutečný obraz vlasti, jak kdysi bývala..."
"Nemá-li však býti příliš pozdě, musil by ovšem národní park býti prohlášen co možná nejrychleji nedotknutelným."
Četné mezinárodní sjezdy daly též hojně podnětů k ochraně přírody, zvláště pak kongres berlínský r. 1912 naznačil spolehlivé cesty, jak zabezpečiti ochranu zákonem. Leč netřeba choditi do ciziny; i naše interesované korporace a významní vědečtí pracovníci snažili se upoutat pozornost veřejnosti, úřadů i zákonodárců k tomuto předmětu. Připomínám jen revoluci sjezdu přírodozpytců a lékařů o ochraně přírody, otištěnou v "Kráse našeho domova" roku 1914, informativní články známého botanika univ. prof. Podpěry ve "Výroční zprávě II. české reálky v Brně z r. 1913-1915", novější pojednání Ph. Dr. J. Sv. Procházky v "Národních Listech", prof. Domina v "Národní Politice" a j. v.; Dr. Jar. Klika v revui "Parlament" r. 1921, výslovně praví: "V památkovém úřadě setkáváme se s dobrou vůlí, chybí však pro práci nezbytný podklad, t. j. zákon o ochraně přírody vydaný Národním shromážděním".
Souhlasně mluví četné petice svazů okrašlovacích, cizineckých, přírodovědeckých a turistických korporací, jimž se nejednalo o získání nějaké sinekury, nýbrž vede je nezištný vlastenecký zájem a láska k přírodě.
Tím zarážejícím je fakt, že nebylo použito ani soukromé iniciativy a z povolaných míst zachován až olympický klid ku všem hlasům, volajícím nikoliv na poušti, nýbrž v krásné zemi, kde je nesčetně přírodních, historických a uměleckých znamenitostí, jež jsou buď vysazeny nebezpečí zkázy, nebo širokým vrstvám nepřístupny, nebo opět zdrojem obohacování soukromníků. V zájmu kulturním nemůžeme se spokojiti s tím, když se podaří tu neb onde soukromou péčí zachrániti nějaký objekt, na příkl. Štramberk, který byl převzat odborem čs. turistů, nebo když se dlouhou úřední cestou požádá konservátor o obhlídku ohrožené aleje, která zatím již leží zkácena na zemi; činí-li se nouzová opatření teprve na novinářské upozornění, že krajinní ráz tu či onde je ohrožen lámáním kamene neb písku, či když se honosivě rozhlásí, že se při pozemkové parcelaci utvořila jedna ochranná oblast na Šumavě.
Nelze přeci jednati od případu k případu, hledati teprve ochranné prostředky a smlouvati se s lokálním vandalismem.
Názorným příkladem všech těchto nedostatků, jímž mohlo se při dobré vůli a trochu energie již dávno předejíti, jest nejnovější, ale déle se vlekoucí tahanice o Mor. Kras.
Původní jeskyně na tomto území se nalézající, byly ode dávna volně přístupny, ač odnesly to značnou ztrátou krápníkové výzdoby. Pak podařilo se jistým zájemníkům proniknouti do nových, v původní kráse uchovaných prost r, našly se i korporace, které práce objevné financovaly, provedly svým nákladem instalace, sváděly sem turistický ruch a staraly se o pohodlí návštěvníků.
Jakmile ukázaly se jeskyně dobrým objektem obchodním, ujali se jich původní majitelé - někde obec, jinde restauratér nebo sám pan hrabě. A nyní nastala konkurence, nevraživost, reklamní humbuk a spekulace. Tahle kapitola je ještě otevřena a budeme míti příležitost, zvěděti mnohé zajímavé podrobnosti, dojde-li k projednávání vládního návrhu o t. zv. "zvelebení" Mor. Krasu, který prodělává právě očistu v zemědělském výboru. Jak se tam dostal, je záhadno, tak jako tajemné jsou mnohé cesty současné vládní koalice. Zmiňuji se o tom proto, že přes hlavu památkového úřadu jedná se o objekt, spadající výlučně pod ochranu přírodních památek a jedná se o něm tak, že to vzbuzuje podiv široké veřejnosti a vyvolává vážné protesty. Již v revolučním Národním shromáždění podány byly návrhy na znárodnění Mor. Krasu, též památkový úřad podal v lednu t. r. svůj návrh výboru kulturnímu, jehož některé nedostatky mohly býti snadno zlepšeny, ale divným řízením byl tento návrh odvolán a nahrazen nyní zhoršeným návrhem min. obchodu na zřízení akciové společnosti k "využitkování" jeskyň v celém obvodu krasovém. Je nesprávným tvrzení zástupce vlády v zemědělském výboru, že předložený vládní návrh odpovídá usnesení zemědělského a rozpočtového výboru z ledna t. r. Usnesení znělo tak: "Vládě Československé republiky se ukládá, aby neprodleně předložila poslanecké sněmovně osnovy zákonů:
1. na ochranu a zachování přírodních krás povrchových a vnitřních;
2. na zřízení Krasové komise, případně i Krasové akciové společnosti, sestávající z majitelů jeskyní, badatelů a zájemníků (osob, obcí, korporací), zástupců státních, dále poslanců, senátorů a peněžních ústavů, jež by pověřena byla správou a vybudováním všech potřeb Mor. Krasu a provedením jeho znárodnění."
Navrhovatel nového zákona přihlížel pouze k vyslovené poslední, třetí eventualitě a podal návrh na zřízení akciové společnosti, která mimo jiné má býti nadána i právem vyvlastňovati potřebné pozemky i různé objekty, jako hostince, útulny, noclehárny a pod. Vedle toho má se jí dostati 30 milionů Kč bezúročné půjčky státní. Teprve jako přílepek k akciové společnosti má se někdy zříditi jakási krasová komise, sestavená z poslanců, senátorů, zástupců různých korporací, jejíž statut má býti vydán nařízením a jež má teprve připravovati znárodnění Mor. Krasu, kdežto akciová společnost pojišťuje si spoluvlastnictví a využitkování jeskyní nejméně na 25 let.
Pro naše parlamentní poměry je velmi příznačné, že taková akciová společnost vlastně se již utvořila, že i moravský zemský výbor přihlásil za 2 miliony akcií, ačkoliv schodek v zemském rozpočtu činí letos 29,273.199 Kč; stejně i pražské ústředí cizineckých svazů, stravujících tučné státní subvence - v rozpočtu zařazena jest jen na věcné výdaje cizineckého ruchu položka 1,250.000 Kč - chce participovati velkými obnosy, ačkoliv neukázalo příliš obchodního ducha, jak zjevno z vedení České dopravní kanceláře, pro níž je přichystána sanační subvence 250.000 Kč a jež i při volbě svého tajemníka neměla šťastnou ruku. Pánové se pamatují na onoho p. Matouška, který ač byl odsouzen pro zločin zpronevěry a zneužití úřední moci a zbaven důstojnické hodnosti, fungoval jako tajemník této státem subvencované korporace. Je zajímavo, že tato akciová společnost má již podle klíče obsazenou správní radu, kde je jmenován dokonce president z řad této sněmovny, byly učiněny dividendy, tantiemy a remunerace, uzavírají se smlouvy s majiteli jeskyň, dokonce začalo se i se stavbou hotelu v úzkém žlebu hned při výtoku Punkvy, což teprve na zakročení památkového úřadu bylo politickým úřadem zastaveno - zkrátka, je zde již akciová společnost v plné parádě a činnosti, která provozuje odvážné experimenty s veřejnými penězi, kdežto předloha zákona nebyla ani dosud meritorně ve výboru projednána. Kdo by při tomto řešení t. zv. znárodnění Mor. Krasu spolkl nejtučnější sousto, byl by velkostatkář, bývalý šlechtic, Salm, jemuž má býti vyhrazena celá 1/3 hrubého příjmu, t. j. 400 až 500 tisíc čistého ročního příjmu. Operuje-li se u určitých stran tvrzením, že t. zv. krasové obce, které jsou na míle od Krasu vzdáleny, vyslovily se proti vyvlastnění, pak je to možno vysvětliti jen tím, že falešným líčením skutečného stavu a úplným pomíjením všeobecných zájmů národních a národohospodářských svedeny byly na scestí a k nesprávnému pojímání celé akce.
Mělo by býti také již jednou vyjasněno stanovisko, zdali je Mor. Kras výlučným objektem cizineckého ruchu, či spíše pamětihodností, na níž mají zájem vedle turistů i přírodozpytci. Pro toto druhé stanovisko vyslovují se téměř denně různí vědečtí pracovníci, botanikové, zoologové, geologové, a jejich hlasy měly by býti snad směrodatnější nežli těch, kteří vidí v lesích jen trámy na domy a ve skalách stavební materiál.
Záležitost Mor. Krasu není tudíž jen věcí dočasné koalice a nemělo by se ani tendenčním nápadům některého úředníka dávati signum vládního návrhu. Proč tolik obav a váhání před vztáhnutím ruky na ochranu přírodních krás, jež povstaly bez přičinění lidského, a mohou-li někomu náležeti, pak jedině státu jako celku a sloužiti k obdivu a duševnímu osvěžení celého národa. Moderní stát monopolisuje dobývání drahých kovů, soli, petroleje, zabírá léčivé prameny a zřídla, postátňuje lesy, aby to vše odňal soukromé ziskuchtivosti a předal k prospěchu všeobecnosti.
I u nás vyvlastnily se veliké výměry kultivované půdy, a vyvlastnily se právem. -Proč by nebylo možno učiniti tak i s objekty přírodními, na něž se nejméně hodí fráse o posvátnosti soukromého majetku? Či se to popřevratové revoluční cítění již změnilo v oblomovštinu, tak jako krev mnohých se mění v syrovátku? Nechť se aspoň trochu pozornosti věnuje oněm hlasům a podáním, jež docházejí od vážných a jistě nezištných korporací, nejnověji i od Národní rady československé, kde se praví:
"Vyslovujeme se rozhodně proti zakcionování Mor. Krasu, nepovažujíce tuto formu za vhodnou z velmi podstatných důvodů věcných i taktických, konkretních i prejudicielních, při čemž samozřejmě také máme na paměti, že by hlavním podílníkem byl dosavadní majitel pan Salm.
Naproti tomu máme za jediné správné řešení, aby především Mor. Kras byl znárodněn a vzácné jeho přírodní památky trvale tak byly zabezpečeny v rukou československého národa."
Nechť není to volání k hluchým
uším, nechť slyší je v prvé řadě členové koalice, kteří budou
v této věci rozhodovati a v prvé řadě ministerstvo školství s
památkovým úřadem! Nad zájmem jednotlivce neb soukromé společnosti
stojí zájem národa a státu! (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Borovský.
Posl. Borovský (maďarsky): Ctená snemovňo! Svoju nadvládu na svojimi koloniami vďačí Anglia tomu, že obyvateľstvu týchže, hoci ho hospodársky utiskuje, ponechá jeho kultúru, ba doniesla i zákon, že kto koloniálny ľud v jeho náboženskom a kultúrnom cítení urazí, ten bude prísne potrestaný.
Kapitalistickí diplomati, ktorí robili mier, utvorili tento štát z kúskov rozbitej monarchie tak, že sa stal malou monarchiou; menšie hospodárske teleso, so šiesti národnosťmi, kde 6 milionov prísluší k národnosti českej, ostatných 7 milionov však k národnostiam iným. Čechov povýšili na panujúci národ, ostatní sú občania druhej, tretej až desiatej triedy, zavrhnutí v osud kuliov. Všetko to deje sa pomocou českých nacionálnych strán, ba i československej strany sociálne-demokratickej.
Jestli bolo v Maďarsku utlačovanie národností, proti ktorému vyslovila sociálne-demokratická strana svoje veto vo svojich listoch a na táboroch, poneváč nemala parlamentnej frakcie. A proletariát so zaťatou päsťou sleduje ten cirkus, jak šovinistickí politici z tých najsobeckejších záujmov štvú proti sebe ľud, ktorý chce medzi sebou po bratsky nažívať. Socializmus má na celom svete v programe vylúčenie bojov národnostných, poneváč v nich vidí zastieranie vykorisťovacích snáh tried panujúcich a práve preto vedieme neúprosný boj proti tým, ktorí zneužívajú národných hesiel a prznia dušu máss, nech sa oni menujú Kramářom, Lodgmanom, Szentiványim alebo jakokoľvek ináč.
Mi musíme chrániť hospodárske a kultúrne záujmy pracujúceho ľudu. Prehlašujeme, že je to výsledok vašej mierokaznej práce, že Slovensko je ohniskom. A keď vy poviete, že maďarské massy sú dnes z časti irredentistické alebo komunistické, na to ja poviem, že príčinou toho je váš štyrročný vládny system. Vašou nerozumnou národnostnou politikou vohnali ste tam massy.
Viďme, čo sa urobilo na poli kultúrnom? Pozrime na tú najpálčivejšiu ranu, na školstvo. Merítkom kultúry a demokracie štátu je stupeň analfabetismu. Švédsko je pokladané vôbec za štát kultúrny, poneváč sotva 2% jeho obyvateľstva je negramotné. Počet analfabetov na území starého kráľovstva srbského činí 80% a preto diskvalifikuje sa štát, vraví-li sa o jeho pomeroch, že sú balkanské. Dnešný školský system na Slovensku umele rozširuje analfabetismus v kruhu pracujúceho ľudu maďarského. Ako socialista žiadam, aby duševná úroveň slovenského ľudu bola pozdvihnutá na taký stupeň, na ktorom musí byť každý vzdelaný národ. To však požadujem, aby so všetkými národnosťmi zachodilo sa rovnako, poneváč rozdiel činiť medzi človekom a človekom na základe jazyka, rassy a náboženstva môže len ľudská hlúposť a zlosť.
Tu sa potom darmo hovorí, že maďarstvo má školy, odpovedajúce jeho úmernému číslu. Darmo sa vytasujete s číselnými dáty štatistiky. Predvediem len jedno dátum: exminister Šrobár u príležitosti jeho výťazného vtiahnutia do Košíc dňa 1. januára 1919 povedal reč, v ktorej prehlásil, že maďarský režim olúpil Slovákov o Košice a takto stalo sa mesto z 80% maďarským. Štatistika teraz vydaná zisťuje, že v Košiciach je len 20% Maďarov. No, váš štatistik je zdatnejší človek ako Papuáni, poneváč títo by neboli v stave za 3 roky sožrať 60% Maďarov. Pojde-li to takto ďalej, bude možno budúceho roku najsť v Košiciach Maďara len na cintoríne a v žalúdku Papuánov. V štatistike vládou zhotovenej ani ona sama neverí a keď aj verí, musím citovať bibliu: "Blahoslavený sú ľahkoverní, poneváč ich jest kráľovstvo nebeské." Alebo citát iný: "Blahoslavený sú chudí duchom". - Neviem, ku ktorým sa vláda počíta.
V krátkej rozprave o školských záležitostiach vychádzam z pomerov košických, avšak podotýkam, že tieto sú na území celého Slovenska všeobecné. V Košiciach v jedinej školskej budove v Hunyady ulici spresujú všetky maďarské deti. Siene sú dietkami preplnené, a nevyhovuje sa tu modernému paedagogickému požiadavku, že koľko krychlových metrov vzduchu potrebuje vyvinujúci sa detský organizmus. Ide o deti maďarských proletárov, ichž zdravý vývin, jak sa zdá, vôbec nepadá na váhu.
Dlhé hodiny bych mohol hovoriť o zneužitiach pri zápise spáchaných, ktoré všetky boly len k tomu, aby zápis maďarských detí znemožnily. Dlhé hodiny muselo sa behať pre "dotazníky"; päť až šesť kilometrové cesty bolo treba konať, čím chudobní rodičia-proletári prišli o svoj celodenný zárobok, poneváč nesvedomití ľudia nechali ich behať o závod. Čo bych mal riecť o určení národnostných pomerov detí? Kebych to vetral v západoevropských listoch, vyvolalo by to hrmotný smiech celého kultúrneho sveta. Pri určení národnostných pomerov nepadala na váhu vôľa rodičov alebo svedomie detí, ale múdrosť školských vrchností vychádzala z tej ozrutnej voloviny, že kto má meno slavianského zvuku, to je pomaďarčený Slovák, ktorého musí školská politika zpäť vydobyť. Tým preplnili slovenské triedy takými dietkami, ktoré nevedia po slovensky ani slova a v ichž rodinách neprehovorí sa nikdy ani slova slovenského. Čo je to iného, ako umelé rozširovanie analfabetismu? Vy vyznávate ducha Komenského, toho Komenského, ktorý pred 300 rokmi učil, že najdôležitejšie vedomosti možno nadobudnúť len v materinskej reči. Platila-li by vaše vedecká zásada, chodil by týmto právom i čistokrevný Maďar Kallay v zlatej čamáre spolu s ostatnými čestnými Slovákmi maďarského mena; v tomto páde musela by sa v Tahanovciach pre Forrai-ovcov a Košickej Novej Vsi pre Lengyel-ovcov a Oroszovcov sriadiť maďarská škola; taktiež Gelbom, Rothom a Schulzom v Myslovke náležala by škola nemecká, kdežto títo sú dnes čirí Slováci.
Pán Šimáček-Gara chcel každým spôsobom dokázať svoju vedeckú pohotovosť a vyslovil sa, že deti s dlhou hlavou, modrýma očima a plavým vlasom sú pôvodu slavianského. Majú byť tedy zaradené do školy slovenskej. Toto je ten Šimáček-Gara, proti ktorému podali rodičia za maďarského režimu oznámenie u štátneho zástupcu pre kazenie dievčat a tento človek je teraz škôldozorcom.
Košice sú centrumom veľkého kulturálneho okolia, ktoré pojíma v sebe školské deti nielen z mesta samého, ale tiež zo širokého okrsku. Maďarské okolia žúp Abauj a Zemplin gravitujú prirodzene ku Košiciam a tá massa detí, ktorá ročite vychodí zo škôl týchto dedín, počíta podľa objektívneho odhadu 1400-1600 duší. K tomuto treba pripočítať 200 detí z elementárnych škôl košických. Predpokladáme-li, že 30% detí, ktoré vyjdú z elementárnych škôl, chce vo svojich študiách pokračovať, znamená to 500 žiakov. Pánovia! V Košiciach stojí maďarskej mládeži k disposícii len jediná stredná škola, a to je štátne reálne gymnázium, jehož priestorový objem je minimálny, poneváč ani tento jediný ústav nie je samostatným, lež je spojený s ústavom slovenským. Je tedy len jediná stredná škola, gymnázium; dľa mojej mienky je to škola luxusná, ktorej deti chudobných proletárov-rodičov, zvláště z okolia, nemôžu používať. Vy tedy poskytujete možnosť ďalšieho študia židovi v aksamietových nohaviciach, maďarskému "Kubikovi", ale vylúčili ste chudobné deti proletárske. Toto je demokratizmus vašej školskej politiky.
Musím prehovoriť aj o tom, že ani tú jedinú maďarskú strednú školu vzdor toľkorakému vyzváňaniu nevytvorili ste v ústav samostatný, lež maďarské deti musia chodiť do školy odpoludnia. Odpoludňajšie vyučovanie je už vo všetkých kultúrnych štátoch sveta zrušené. Maďarské deti musia sa niekdy až do 8 hodin večer v školských laviciach hrbiť. Viete-li, čo znamená takéto bremeno pre vyvinujúci sa organizmus? Viete-li, že pred školou je jedna ulica, Fazekas-ulica, v ktorej bydlia prostitutky? Sám som videl, ako väčší študenti vyjdúc zo školy, s knihou v rukách stanú sa obeťou vo večerných hodinách svádzajúcich slov prostitutek. Toto sú výsledky vašej školskej politiky.
Musím prehovoriť o tom, že zo škôl nevymizel starý duch: Vyučuje sa podľa ideologie starej triedoškoly. Prezrel som dejinné zápisky jedného študenta, v ktorých zbojnícky vodca Jánošík a trenčianský Matej Čák sú uvedení ako národní hrdinovia. To naozaj nie je pokrok k duchu demokratickému, sú-li z dejín vylúčení tí mnohí maďarskí zbojnícki vodcovia, ako sú Németujváriovci a Hunyadyovci a iní stredovekí oligarchovia len preto, aby slávou boli zahrnutí zbojníci slovenskí. Sbratrenie národov, mier a iné vznešené idei zo škol schádzajú. Duch školy zaostal ešte vždy v roku 1870 a bude sa písať 2125, keď sa bude činiť v stredných školách zmienka na príklad o triednom boji alebo o epochálnej theorii Einsteinovej. Iďme ďalej! Pre maďarské školy nieto dosť učebných kníh, lež profesori diktujú zápisky; zda to môže byť prospešné vyučovaniu, posúdenie toho ponechávam úsudku každého rozumného človeka.