Předseda: Slovo
má dále pan posl. Hoffmann.
Posl. Hoffmann (německy): Ctění pánové a dámy! Z 19.370,980.639 korun, které činí státní výdaje, připadá na "nutná" ministerstva daleko více, než na ministerstva, která se nezdají býti tak nutná. Lze tu pozorovati jakýsi politický relativismus. Záleží na stanovisku, s kterého se o rozpočtu uvažuje, a tak nacházíme, že na př. ministerstvo vnitra, zemědělství a obchodu doznávají značného zvýšení, kdežto jiná, ne tak "nutná" ministerstva, musí si dáti líbiti škrty. Na př. připadá - a to jest velice poučné - na ministerstvo zemědělství okrouhle 773·9 milionů, na ministerstvo sociální péče 735·8 milionů. Zdá se tedy, že je chov a pěstění proslulého českého dobytka a prasat nutnější, nebo aspoň stejně nutné jako péče o člověka. Pro duševní vzdělání je vykázáno okrouhle 889 milionů nebo asi 4·6% veškerých výdajů státních. Loňského roku činily výdaje na školství ještě 5%. Vidíme tedy úbytek u toho ne tak nutného resortu. Samo sebou se musí strany většiny o to postarati, aby tento systém byl hájen. A co by mohlo býti lepší ochranou než militarismus, šavle a policejní klacek. A tak se dovídáme, že vydání na militarismus činí 14·4% vydání státních. Přihlížíme-li k rozpočtu a studujeme-li poněkud nejnovější dějiny tohoto mladého státu, má člověk jako učitel vždy dojem, že to je jako u dětí: Děti mají zvyk, že nové sešity začínají čistě a pečlivě, a jde-li sešit ke konci, poznenáhlu se stávají ledabylejšími a nedbalejšími. Každé porovnání pokulhává. Ale nacházíme také v mladých dějinách státních, pokud se odráží ve vydaných zákonech, obdivuhodné vylíčení slibů a přípovědí. Vezměte na př. jen první paragraf ústavního zákona ze dne 29. února 1920, nebo vezměte na př. důvodovou zprávu k zákonu paritnímu ze dne 23. května 1919. Napsal bych, jako učitel, ihned jednotku pod tyto obdivuhodné výkony slohové. Slibů máme ve velkém množství bohužel, však nebyly všechny uskutečněny. Byla nám slíbena rozluka školy a církve, rozluka školy a státu a místo toho jsme se dožili zvýšení pro účely kultu o 9 milionů. Nejenom nejsme s to, abychom mluvili o odrakouštění, naopak, zrakoušťujeme se den ode dne více, a poznenáhlu bude platiti slovo Grillparzerovo také v tomto státu, že kultus ubil vyučování. Maličkost, která působí jako pikantnost, nám vypravoval včera soudruh Jokl, předčítaje ono ustanovení nového služebního řádu, ve kterém jest výslovně nařízeno, že vojenský oddíl, potká-li kněze s velebnou svátostí, musí mu vzdáti vojenskou čest! Musím si odříci, abych se vracel k podrobnostem, ale uvedl bych jen několik čísel k charakteristice školního rozpočtu. Škola je důležitým a nutným nástrojem kulturním, nástrojem k osvětě a vzdělání mas. Ale u nás v tomto státě se otravuje všechno bez výjimky, jednak zpátečnickou tendencí a pak vlivem nacionalistickým, který se také přirozeně šíří v našem školství. To se dovíme povrchním přehledem, pokud byl možný. Německé vysoké školy všeobecné i technické dostávají v roce 1923 částku asi 24·058 milionu, kdežto na české vysoké školy připadá částka 101·468 milionu, to jest poměr 19: 81, křiklavý nepoměr. To se stává ještě nápadnějším, porovnáme-li dotace pro jednotlivé vysoké školy. Jde zde o potřeby věcné, ne osobní, tu dostává na př. pražská vysoká škola 8 1/2 milionů, německá vysoká škola okrouhle 4 1/3 milionu, brněnská česká vysoká škola jest dotována 17·6, bratislavská 6·9 milionu. Tím jest vyjádřena újma německého vysokého školství, která se přirozeně jeví na všech ostatních učilištích. To platí na př. také o vysokých školách obchodních. Česká vysoká škola obchodní dostává 1·7 milionů, německá vysoká škola obchodní není žádná. Hornická akademie v Příbrami jest dotována 2 1/2 milionem. Němci takového ústavu vůbec nemají. Vysoká škola zvěrolékařská jest dotována 5 1/2 milionem. Němci tu mají snad zemědělskou akademii v Děčíně-Libverdě, která dostává z celého nákladu 425.000 korun, tedy fatku.
Podobně to je s německými školami středními. Tu se na první pohled zdá, že není újmy. Zkoušíme-li však věc, shledáme, že výdaje na jednu německou školu činí 294.000, ale pro jednu českou školu 374.000 korun. Právě tak je to i u ostatních škol, tak u ústavů učitelských. Tak tedy vypadá školství, hledí-li se na ně z blízka. Na jedno musím poukázati, že vydání na školství obecné z rozpočtu vůbec není zřejmé. Velmi poučný je pohled na titul 10, na straně 250, jenž mluví o ochraně památek a podpoře vědeckých podniků, spolků atd. Tu dostává česká akademie výtvarných umění okrouhle 1 milion. Všechny ostatní ústavy jsou také obdařeny a německý Förderungsverein, jenž představuje jaksi zárodek akademie, dostává dotaci 200.000 korun, tedy ani ne 1/3%, jelikož celkový náklad tohoto titulu obnáší 6,694.000. Hudební školy jsou 2 česká konservatoria, 1 konservatorium v Brně, Němci mají jediné konservatorium vydržované nákladem soukromým. Náklad na školy hudební činí 2·6 milionu. Jak jsou dotována divadla, není z rozpočtu zřejmo, ale je pravděpodobno a nejen pravděpodobno, ale jisto, že se německá divadla budou musiti spokojiti s mimořádně malými dotacemi. Měli by se zde - na to jsem dříve zapomněl - uvésti také obchodní akademie. Je 9 německých obchodních akademií s průměrně 579 žáky a 22 české ústavy s průměrně 424 žáky. Všeobecné náklady na tak zvanou Národní osvětu jsou mimořádně malé. Chybí jakýkoli veliký a důstojný rys. Postrádáme této vlastní práce osvětové, která jest přece ohromně nutná.
A teď bych krátce se dotkl několika málo věcí, které se mi také zdají býti mimořádné a nutné, neboť nechci překročiti řečnické lhůty. Tak jsme na př. letos v létě odhlasovali malý školský zákon. Tento zákon dodnes není v celku proveden. Jak by to bylo nutné, dokazuje pokračování ve rdoušení škol. Nechci vás zdržovati číslicemi, těmito smutnými, kulturu zostuzujícími, kulturu vraždícími daty. Vždyť jsme se o tom již tolik namluvili. Poukáži na jeden jediný případ, na školní okres jablonecký. Tam bylo v říjnu 1915 okrouhle 284 tříd a v listopadu tohoto roku bylo škrtnuto 70 tříd. To jest tedy schodek 25% všech tříd a tyto děti jsou ještě zvláště ohroženy tuberkulosou. Tento způsob není nejenom, jak řečeno, kulturu zostuzující a vraždící, dokazuje také zaostalost v pojetí, neboť na jedné straně odsuzujete k zahálce tisíce a tisíce učitelů, kteří, jsouce se svými rodinami odkázáni na čekatelné, doslovně trpí hladem, na druhé straně je sta a sta učitelů v přeplněných třídách nuceno k životu, o němž si neodborník nemůže činiti představy. To jest vykořisťování lidské pracovní síly, to je nejen nesociálně, ale i neracionelně a nehospodářsky jednáno.
Týž rys se jeví též při jiných příležitostech a v jiných oborech, poukáží-li se na př. pro podporu nezaměstnaných nedostatečné částky, s druhé strany se však nepřikročí k organisaci produktivní podpory nezaměstnaných. V našem pracujícím lidu jest ještě základ mravní síly. Hleďte, aby tato mravní síla nebyla snad zlomena, zmařena a zničena, neboť lidé nechtějí podpory pro nezaměstnanost, chtějí práci. Právě tak chtějí býti zaměstnáni tito učitelé, nechtějí užívati svých dnů jako příživníci. Malý zákon školský ještě není proveden. Odhlasovali jste jej a snad ze záchvatu citu, pro spravedlnost jste odhlasovali také § 7, odstavec 2., aby se v rdoušení nemohlo pokračovati, podle něhož rdoušení, snížení výše organisované školy, snížení počtu tříd se nesmí provésti, je-li počet žáků ve třídě větší než 60. To jest beztoho dost málo, a teď přichází úřad a ani se neodvažuje toto málo, jež jste odhlasovali, provésti. Máme výnos ministerstva ze dne 24. srpna t. r. a výnos zemské školní rady ze dne 26. srpna t. r., a provedení právě tohoto paragrafu se nestalo. Je nejvyšší čas, aby ministerstvo školství a národní osvěty vydalo úplné prováděcí nařízení k tomuto zákonu a také se o to přičinilo, aby zákon o platech učitelských byl proveden, aby přestalo hospodářství zálohové. Úplné provedení malého zákona školního jest palčivou nutností, neboť není ohroženo jenom školství německé, ale také české a maďarské školství je ohroženo, nevyjde-li co nejdříve prováděcí nařízení.
Druhá mimořádná palčivá otázka,
jíž rozluštění se musíme domáhati, jest otázka rozpuštění, vlastně
znovuzřízení zemských školních rad. Toto znovuzřízení a tato přeměna
zemských školních rad jest velice důležitá. Nastane-li, musí se
díti tím způsobem, že se zachová národnostní rozdělení v oddělení
německé a české. Jsme velmi zvědavi na to, jak se k tomu požadavku
zachovají čeští sociální demokraté, naši čeští soudruhové, neboť
dne 4. dubna tohoto roku sami uznali národnostní rozdělení zemské
školní rady v sekce, přijavše usnesení, v němž se praví, že zemské
školní rady dnes nejsou tím, čím byly. Úmrtím a vystoupením členů
jest jejich počet omezen a rozdělení v národnostní sekce jest
prý pro účinnou správu školství bezpodmínečně potřebí. Ba, klub
českých sociálních demokratů tehdy výslovně dal výraz svému podivení,
že meziministerská komise mohla vydati ono vysvětlení, aniž je
dříve předložila stranám. A tomuto rozdělení v národnostní sekce,
jejich zachování nestojí žádná závada v cestě, chcete-li jednoduše
zachovávati zákony, jež jste si sami dali. Máte § 38 zákona o
dozoru nad školami ze dne 9. dubna 1919. Podíváte-li se blíže
na tento § 38, shledáte, že je tam obsaženo ustanovení, podle
něhož na místo zemských školních rad má nastoupiti orgán s touže
funkcí. Dne 6. listopadu 1920 byla provedena přeměna okresních
školních rad v okresní školní výbory a tam bylo provedeno výslovně
sekcionování, to jest národnostní rozdělení vzhledem k tomuto
§ 38 uvedeného zákona. Zemské školní rady představují v národnostních
odděleních takřka poslední mizivé zbytky kulturní samosprávy.
Rozumí se samo sebou, že se o to zasadíme, aby nám tento poslední
zbytek byl zachován a nebyl ohrožován. Ovšem, - a to se musí vysloviti
docela jasně, rozhodně a bez dvojsmyslu - národní autonomie, národní
správa školství a národní samospráva jest co nejvážněji ohrožena
nejen reakcí českou, ale také reakcí německou, jak to můžeme nyní
viděti na vysokých školách. Avšak jedno je jisté, a to nechť si
zapamatují všichni bez rozdílu, kteří se postavili do služeb reakce
a kteří myslí, že násilím zabrání postupujícímu proletariátu,
aby se nedostal k moci: Dělnictvo si nedá ani na svém školství
nic změniti ani na ně sahati! (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Palkovich.
Posl. Palkovich (maďarsky): Ctená snemovňo! Študoval som pomocou tlumočníka preliminár ministerstva školstva na rok 1923.
Našiel som v ňom opatrenia ohľadne pražskej university českej, pražskej university nemeckej, brnenskej university, len pre maďarskú universitu nenašiel som tam ani halier prelimináru. Český národ má svoju universitu v Prahe, Nemci taktiež v Prahe, Moravci v Brne, Slováci v Bratislave. To je v poriadku a dobre. Avšak Maďari sú tiež kultúrny národ, jeho intelligencia potrebuje dorostu. Maďarstvo potrebuje tiež universitu.
Mali sme universitu v Bratislave. Zrekvirovali ju, učinili z nej universitu Komenského. Mierový diktát trianonský oprávnil republiku, aby vzala do svojej držby štátne učebné ústavy, avšak k tomu nedal práva, aby ústavy mohly byť jednej národnosti odňaté a druhej udelené. Je to neprávné privlastnenie, ktoré si vyžaduje reparáciu. Jestiže vzali maďarskú universitu v Bratislave, nech sriadi štát na miesto nej maďarskú universitu v Komárne. K tomu máme právo ako k odškodnému, avšak mali by sme právo požadovať to od štátu i vtedy, keby sme doposiaľ universitu nemali, keďže úloha štátu je pracovať na blahu svojich poddaných. K životným statkom patrí tiež kultúra, a keď nás už odtrhli od nášho národa a nedovolia nám, aby bydliaca tu mládež mohľa vo svojich študiách pokračovať v Maďarsku, nech poskytnú príležitosť, aby sa tu mohla vzdelávať.
S Komárnom naložila terajšia vláda už bez toho veľmi macošsky. Sobrala mu sedriu, zamýšľa zrušiť župu. Za toľko ztrát bola by nejaká náhrada slušnou. Zostanú tam celé stavebné bloky: justičný palác, župný dom, budova finančného riaditelstva atď. Tieto by sa hodily k umiesteniu university.
Keď Maďari požadovali universitu, dostali odpoveď, že vo Švýcarsku pripadá jedna universita na 1,200.000, v Nemecku na 1,000.000 obyvateľov, kdežto Maďarov nie je milion. Tvrdenie toto prieči sa skutočnému stavu, boch nech hovorí tá tendenčná štatistika čokoľvek, v republike tejto žije viac ako jeden milion Maďarov. Ostatne počet obyvateľov nie je smerodatným v tom ohľade, či je universita potrebná a či nie. Na počet obyvateľstva možno sa odvolávať v mieste, kde sa jedná o sriadení viacero universít stejného jazyka, že pre toľko duší stačí jedna universita. Kde však ani jedinej university nieto, tam je smerodatným len, zda je tam žiactvo, ktoré chce university používať. A to je tu.
Avšak tu, ako sa zdá, chcú nechať Maďarstvo v nevedomosti úmyslom. Nechá sa to tušiť z toho, že tým, ktorí svoje študiá v jazyku maďarskom absolvovali, nedovolili skladať zkúšky maďarsky, ba i diplomy, ktoré boly nadobudnuté maďarskou zkúškou, vyhlásili sa neplatné a nulitné, čo je naozaj unikum v dejinách universít. Národ chcieť olúpiť o jeho národnú kultúru, je o to väčším hriechom od lúpeže zlata a striebra, o čo je cennejšia kultúra od zlata a striebra.
Ani ku zrušeniu maďarských škôl stredných nedal Trianon práva a predsa zrušili katolícke gymnásiá maďarské v Bratislave, Sv. Jure, Leviciach, Košiciach atď. Stalo sa ešte viac. Keď Maďari chceli v Bratislave utvoriť paralelné maďarské triedy z vlastných prostriedkov, nebolo im to povolené. Maďarskí mladíci v Bratislave môžu sa účastniť maďarského vyučovania len pohostinstvom evangelíkov.
A jak si stojíme s našími ľudovými školami? Asi o päťsto máme ich menej, než koľko by Maďarstvu prislúchalo podľa úmerného čísla.
Nemôžem zamlčať ani neslušné nakladanie s učiteľkami reholníckymi. Mám tu v rukách výkaz, dľa ktorého u jednej dedinskej školy - že kde, nechcem povedať, aby proti udavačom nepoužilo sa retorsií - činí štátna podpora mužského učiteľa dvatisíc a niekoľko korún, kdežto u milosrdnej sestry u tej istej školy zamestnanej činí to po 33 ročnej výslednej službe mesačných 172 korún. V tomto je platový doplnok, štátna podpora, drahotný príspevok a mimoriadna podpora. Mníšky v Komárne majú po 800 K ročného platu. Tieto dobré duše obetujú sa pre deti iných, zrieknu sa rodinného šťastia, aby sa mohly venovať naskrze svojmu povolaniu, nežiadajú toľko ako učitelia ženatí, len toľko, z čoho by mohly byť skrovne živé. Avšak kto by tvrdil, že by dnes ročných 800 K stačilo k životu?
Našiel som veľké obnosy v rozpočte pod titulom školského dozoru. Veľmi pekná vec. Avšak mám tu jednu otázku na cteného pána ministra, prečo nieto medzi toľkými ani jediného maďarského škôldozorca. Veď sa vzdelávajú v tých istých ústavoch, kde učitelia slovenskí, z ktorých sa rekrutujú škôldozorcovia.
Pýtam sa ešte, prečo nieto ani jedinej maďarskej učiteľskej preparandie? Jedna ženská učiteľská preparandia je v Bratislave u Uršulínok. I táto zápasí so životom. Či vari chcú ku vymretiu zatratiť maďarské učiteľstvo?
A ešte jednu otázku k tomuto bodu. Prečo nesľobodno v maďarských ľudových školách vyučovať maďarským dejinám? Či var maďarský chlapec nesmie znať dejiny svojho národa, činy svojich velikánov? Veď my sa neohraďujeme proti tomu, že v maďarských ľudových školách vyučuje sa dejinám československým, nech vyučujú tiež dejinám československým, len aby to boly dejinné skutočnosti a nie bájky, avšak pri tom nech sa vyučuje tiež dejinám maďarským.
Nedávno dostali sme otcovské napomenutie, aby sme sa so svojmi sťažnosťami neobracali na cudzozemsko. Ja uposluchnem tomuto otcovskému napomenutiu a obraciam sa sem, na miesto najpríslušnejšie, na vládu. Nebudeme-li však vyslyšaní, vtedy musíme hladať právo a spravedlnosť tam, kde nám ho dajú.
Márne som hladal v tom rozsiahlom rozpočte vyučtovanie o cirkevných statkoch, o zabavených statkoch ostrihomského arcibiskupstva, kapituly, semináriuma, náboženského a vyučovacieho fondu ako aj riadu svätého Benedikta. Ani príjmová ani výdajová čásť nezmieňuja sa o tom ani jediným slovom. Jedná sa tu asi o 50-60.000, dľa iných až o 90.000 jutár nehnuteľností. Slyšíme, že z toho poukazoval cirkevný referát v Bratislave. Slyšíme aj to, že cirkevný referát splynul so školským referátom. Kto ho teraz spravuje, nevieme. Kto a kde o ňom vyúčtuje a komu, je všetko neznáme. Čo sa dialo s týmito statky v uplynulých 4 rokoch? Takéto veľké imanie bez odpovednosti spravovať nemožno a nesľobodno. Požadujeme verejné vyúčtovanie o to viac, ponevač o správe kolujú znepokojujúce chýry.
Našiel som v rozpočte položky, v ktorých sú pojaté určité obnosy k doplneniu kongrui nižšieho kňazstva menej dotovaného a k uľavneniu drahoty. Z toho vysvitá, že podpory tieto stanovené sú zákonodárne. A predsa ako sa môže stať, že týmito obnosy nakladá úplnou svévôľou jediný človek, bývalý cirkevný referent, jehož úrad bol zrušený? Komu chce, tomu poukáže a komu chce, tomu to odejme. Jediný človek, nech je to hoci kto, nemôže disponovať zákonom. Komu podpora dľa zákona náleží, tomu musí byť poukázaná; odňatá môže mu byť len cestou disciplinárnou, po vyšetrovaní, dokazovaní a rozsudku.
Najhlbšie pohoršenie vzbudilo v celej krajine, že kým s cestovným pasom ktorýkoľvek štátny občan môže sľobodno prechádzať cez hranice, musí katolícky kňaz, či už ide tam, alebo prechádza sem, vyprosiť si zvláštné visum bývalého cirkevného referenta, ktorý to zpravidla odopre. Takéto bašovstvo nemôže sa trpieť v ústavnom štáte.
Na pokon očakávam odpoveď pána ministra na tu otázku, ako sa naloží s tými 57.808 korunami, ktoré sú pojaté do rozpočtu pod titulom československej katolíckej theologickej fakulty v Bratislave, kým v Bratislave ani theologickej fakulty, ani theologického posluchača nieto ani neboľo od 28. októbra 1918.
Po týchto je pochopiteľné, prečo nemáme dôveru vo vláde a neodhlasujeme rozpočet.
V mene poslaneckého klubu strany maďarskej kresťansko-socialistickej a maloroľníckej shrňujeme naše požiadavky v tomto:
Požadujeme čo najskoršie sriadenie maďarskej university, maďarských odborných škôl, znovasriadenie maďarských stredných škôl, dostatočný počet maďarských ľudových škôl, maďarský školský dozor a maďarskú učiteľskú preparandiu.
Požadujeme verejné vyúčtovanie o zrekvirovanom cirkevnom majetku a jeho zariadení a o jeho 4ročnom spravovaní.
Pri udeľovaní doplňku kongrui a štátnych podpôr zákonitý postup a zrušenie svevoľného jednania, taktiež zrušenie výnimečných a ponižujúcich predpisov voči kňazstvu pri vydávaní cestovných pasov a priechodných povolení.
Pre diplomované, do sľubu vzaté a riadne vyvolené reholnícke učiteľky, požadujeme poukázanie slušnej štátnej podpory, ktorá im zabezpečí živobytie.
Požadujeme, aby dotiaľ, kým štát
nesriadi pre Maďarstvo schádzajúce vysoké školy, bolo maďarskej
mládeži dovoleno učiť sa v školách cudzozemských a aby boly nostrifikované
vysvedčenia a diplomy, nadobudnuté v cudzozemsku.
Předseda: Přerušuji rozpravu, jakož i projednávání pořadu vůbec a ukončuji schůzi.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 24. listopadu 1922 v 10 hodin dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu schůze dnešní.
Jsou snad nějaké námitky proti mému návrhu? (Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.