Úterý 21. listopadu 1922

Začátek schůze v 10 hodin 30 minut dopol.

Přítomni:

Předseda Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Benda, Roudnický.

190 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla, ministři Bechyně, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Stříbrný, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 170. schůzi poslanecké sněmovny.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců čsl. strany lidové vyslal do výboru dopravního posl. Pěnkavu za posl. Fr. Navrátila; do výboru imunitního posl. dr. Noska za posl. Adamovského, do výboru iniciativního posl. Roudnického za posl. dr. Hrubana, posl. Kopřivu za posl. Janalíka, posl. Pěnkavu za posl. dr. Mazance; do výboru soc.-politického posl. Koška za posl. dr. Mazance; do výboru vyšetřovacího posl. Kopřivu za posl. Čuříka, posl. Kaderku za posl. Myslivce, do výboru zdravotního posl. Janalíka za posl. Adamovského, do výboru socialisačního posl. Adamovského za posl. Roudnického; do výboru pro prozkoumání zpráv o činnosti Stálého výboru posl. Čuříka za posl. dr. Noska.

Předseda: Došly některé spisy, dotazy atd. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotaz posl. Rýpara, Bezděka a druhů ministru školství a nár. osvěty o zneužití státní české reálky v Jevíčku profesorským sborem tamějším ku politické agitaci a o výnosu zemské školní rady ze dne 2. října 1922, čís. 29.090 v téže záležitosti a o příkrém úsudku o jednotě čsl. "Orla".

Dotaz posl. Rýpara, Fr. Navrátila a druhů ministru školství a nár. osvěty, zda dovoleno jest užívati v obecných školách "Malých dějin československých" od A. Cahy.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru soc. péče, zda jest ochoten doplniti výnos ze dne 12. května 1922, č. 12.901 o podporách v nezaměstnanosti v okresu bíloveckém ve Slezsku.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru soc. péče o nároku na přiznání státní podpory v nezaměstnanosti domácím dělnicím továrním.

Dotaz posl. Roudnického a druhů ministru vnitra a financí o poskytnutí podpory krupobitím postiženým v obci Včelné, okres Vimperk.

Dotaz posl. Roudnického a soudr. ministru vnitra a financí o rozsahu pomoci, poskytnuté obcím Kožlí a Žárovně živelní katastrofou postiženým.

Dotaz posl. Pěnkavy a soudr. ministru vnitra o nedbalém vykonávání úředních povinností úředníka expositury okresní správy politické ve Vlašimi.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty o počtu týdenních hodin vyučování náboženství v jednotlivých třídách, případně odděleních, škol obecných a občanských.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty, zda jest ochoten působiti k tomu, aby rodiče, kteří následkem agitace odhlásili své dítky z vyučování náboženství, mohli je opětně v určité době do vyučování náboženství přihlásiti.

Dotaz posl. Rýpara ministru školství a nár. osvěty o zadrženém přídavku dle zákona učitelského, zvaného reparačního, katechetům školního okresu táborského, jež zaviněno bylo tím, že okres. škol. rada se nepostarala o plný počet hodin.

Dotaz posl. Krause ministru železnic o rozepsání dodávek pro dva třípatrové obytné domy pro železniční úředníky v Žatci.

Dotaz posl. inž. Junga a druhů ministru vnitra o odepření státního občanství.

Dotaz posl. inž. Junga a druhů ministru železnic o propuštění písařky Elsy Bognerové.

Dotaz posl. Böhra ministru nár. obrany, že vojenské ubytování v Podbořanech (západní Čechy) těžce poškozuje válečnou vdovu a 6 sirotků.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy a vládní návrh.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3867. Zpráva výboru zahraničního a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu o vládnom návrhu (tisk 3796), ktorým sa predkladá k schváleniu Národnému shromaždeniu prozatýmna smluva, uzavrená dňa 6. června 1922 medzi Československou republikou a Ukrajinskou Socialistickou Sovietskou republikou.

Tisk 3868. Zpráva výboru zahraničného a výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu o vládnom návrhu (tisk 3797), ktorým sa predkladá k schváleniu Národnému shromaždeniu prozatýmna smluva, uzavrená dňa 5. června 1922 medzi Československou republikou a Ruskou Socialistickou Federativnou Sovietskou republikou.

Tisk 3869. Vládní návrh zákona, kterým se prodlužují některé lhůty podle zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu návrhy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3860. Návrh posl. Křepka, dr. Hanreicha, dr. Spiny a druhů na změnu některých ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a z přírůstku na majetku.

Tisk 3865. Návrh posl. Brodeckého, Grünznera a soudr. na změnu zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry státních zaměstnanců a zaměstnanců podniků a fondů státem spravovaných.

Tisk 3866. Návrh posl. Grünznera, Brodeckého a druhů na změnu zákona ze dne 7. října 1919, č. 541 Sb. z. a n., kterým se upravují poměry státních zaměstnanců a zaměstnanců podniků a fondů státem spravovaných.

Předseda:

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 17. listopadu 1922, č. j. 33.336/22 m. r., nařízení vlády ze dne 9. listopadu 1922, č. 322 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření minerálními oleji, kterým se mění a doplňuje nařízení vlády ze dne 27. ledna 1921, čís. 38 Sb. z. a n., zrušuje nařízení vlády ze dne 27. října 1921, čís. 388 Sb. z. a n., a mění § 6 nařízení ze dne 11. ledna 1919, čís. 25 Sb. z. a n.

Přikazuji výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru rozpočtovému.

Výboru imunitnímu přikazuji:

Žádost krajského soudu v Jičíně ze dne 7. listopadu 1922, č. Vr XIV 1062/22, za vydání k trestnímu stíhání posl. Hakena pro přečin podle § 305 tr. z. (č. 255 imun.).

Žádost vrch. zemského soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1922, č. 48.749/22, za souhlas k disciplinárnímu stíhání posl. dr. Keibla pro porušení povinností stavovských dle § 2 zákona ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z. (řeč proslovena dne 11. června 1922) (č. 256 imun.).

Jednací zápisy o 166. a 167. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy a, poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.

Přistoupím k projednávání pořadu schůze, a to:

1. Pokračování v projednávání zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3810) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923 (tisk 3856).

Uděluji slovo řečníku dalšímu, zapsanému na straně "contra" jímž jest p. posl. Warmbrunn.

Posl. Warmbrunn (německy): Velevážené shromáždění! Kolega Bubník již se všeobecně zabýval tímto rozpočtem a podle odstavců a ciferně řekl, co se o těchto cifrách vůbec dá říci. Chápu-li se já, jako druhý řečník komunistické frakce, slova v generální debatě, činím tak, abych souvisle precisoval naše stanovisko, jednak ke stranám, jimž jest hlasovati pro tento rozpočet, jednak však také ke stranám oposičním, k nimž se taktéž stalo nutností narýsovati jasnou čáru rozhraničovací mezi nimi a námi. Ba, toto se mi zdá býti ještě nutnějším než ono. Nemůžeme se více pohybovati v rámci postavení oposičního, které myslí, že kritikou, byť i sebe ostřejší a náruživější, jakkoli nabude vlivu na hospodářství tohoto rozpočtu ve smyslu pracující většiny lidí tohoto státního území. Vy jste nám to znemožnili. Vy sami, vy z lavic vládních, jste nám to znemožnili, a vy z oposice také. Stavěli jsme se již v předešlých letech na úplně protikladné stanovisko k ostatním oposičním stranám. Řekli jsme vám otevřeně do očí, že celá oposice v této sněmovně, měšťanská i sociálně-patriotická, tak zvaná socialistická, bez rozdílu národnosti hraje falešnou a placenou hru. (Posl. Wenzel [německy]: Co jste vy učinili? Seděli jste tu klidně!) Byli jste v rozpočtové debatě? Svádíte zdánlivé zápasy, stavíte se jako oposice před vládu, chráníce ji, a umožňujete jí touto stafáží, že provádí komedii s poradou o rozpočtu, jíž má vláda zapotřebí, aby zadržela postup desavuování sněmovny pokračující rok od roku a tím celého zřízení této občanské demokracie. Říkám zadržeti, neboť všichni účastníci letošních porad výborových jsou o zkušenost po této stránce bohatší, a každý si musil říci průběhem toho hraného, vniterně nepravdivého komediantství: Vpravdě, musí nadejíti den, kdy masy venku nebudou zrovna tak jako my věřiti ve smysl této komedie, musí nadejíti den, kdy dělníkům stokrát ošizeným konečně musí býti jasno: Jen oslové jdou voliti do takového sněmovního divadla, jen oslové očekávají něco od tohoto nástroje protivníků! Ostatní, myslící dělníci, odvodí důsledky z takového poznání a odevzdají, půjdou-li vůbec voliti, hlasovací lístek se záludnou myšlenkou, že se odstraní toto zařízení zevnitř, co asi bude na každý způsob jejím osudem přirozeným a samovolným a jím býti musí. Toto sněmovní divadlo uvede sebe sama po jistém počtu her a podvodných komedií, k nimž patří především porady a debaty o rozpočtu, ad absurdum. Kdo srovná všech pět rozpočtů a sleduje linii, kterou šla vláda od rozpočtu k rozpočtu, kdo proti tomu porovná, co oposiční strany společně měly rok co rok vytýkati, kdo porovná, co hlavně socialistické strany od rozpočtu k rozpočtu si přály, a kdo při tomto porovnání vidí, že vláda pokaždé při stanovení nového rozpočtu přání, i přání čistě formálního rázu, nejenom nesplnila - uvádím jenom lhůtu pro jednání o rozpočtu - ale dala se cestou právě opačnou, ten musí, pánové, dospěti k nedůvěře k celé oposici, musí dospěti k nedůvěře a k nevíře ve vše to, co v této sněmovně bylo namluveno o socialismu, co zde kdy bylo hlásáno o socialismu, ba, musí si přáti, kéž by zde nikdy nebylo padlo ani slova o socialismu; neboť vše, co se zde dělo v socialismu, sloužilo jen ke ztrátě důvěry v toto slovo, sloužilo jen k tomu, aby v ubohé trýzněné a ošizené mase, jíž nic více nezůstalo v tomto bídném životě než toto slovo naděje, jež se tohoto slova drží jak víry, tuto víru zničilo.

Chci se zabývati, pokud tomu těchto málo minut dovoluje, kulturními vyhlídkami tohoto rozpočtu. Věci kulturní jsou, jak známo, vrchní stavbou věcí materielních. Byly již uvedeny cifry, které tomuto rozpočtu dávají směr. V každém rozpočtu stála dosud otevřeně položka 54 nebo 55 milionů pro kultus. Kolik k tomu přijde ještě nepřímo, tedy nevykázáno v tomto rozpočtu, zeměmi, není známo. V každém rozpočtu bylo lze o tom čísti jiné odůvodnění, a to způsobem, že se mohlo mysleti, že jde jen o docela mimořádné výdaje, které se v příštím rozpočtu dozajista více nevyskytnou. V každé poradě o rozpočtu neměly jenom strany oposiční - kladu na to důraz - ale i strany vládní řeči proti této položce kultu, řeči rozhořčené - bitvy na oko. Co jest výsledek? Že sumy z veřejných peněz, které se vydávají na ohlupování lidu, s každým rozpočtem rostou. Ona černá ruka, která za kulisami porad o rozpočtu tropí své neplechy, která žádá o milion na propagandu k zatemnění mozků, je čím dále tím smělejší. A tak jsme se toho dožili i v této poslední poradě o rozpočtu - je to ostatně, mimochodem řečeno, zahanbující důkaz autority výboru a jeho smýšlení že po oposičních projevech většiny vládních stran proti položce o kultu byl podán zpravodajem návrh na zvýšení položky kultu o 9 milionů a tento návrh byl přijat. Tedy mluviti proti tomu a hlasovati pro to! Pánové, zde přestává věc politiky a podle mého mínění tu začíná otázka o osobní slušnosti zástupců lidu, kteří jsou s to takového něco učiniti. Celkem vzato, lezeme do slova rok od roku, kterým se vzdalujeme od převratu, čím dále tím více ke kříži. Činíme nejspíše pokání za to, že jsme v prvém roce svrhli Marianský sloup. Ne, vážně řečeno, pánové! Vidíte, kterou cestou vláda jde: Na kolenou zpět k Římu! Říkám, vláda, neboť v lidu tato kulturní orientace nazpět, jaká se tímto rozpočtem v pátém roce republiky otevřeně přiznává, není nijak odůvodněna.

Dokáži vám to krátkou úvahou. Naopak, v mentalitě pracující a myslící většiny tohoto národa děl se převrat světového názoru, to nemůže upříti nikdo. Sledujte cifry vystoupení z církve! Najdete velká střediska průmyslová, kde lidé bez vyznání tvoří již 60% obyvatelstva. Když se při tom uváží, že to je postup, duševní postup, který se teprve vyvinuje, uváží-li se, že statisíce pouze na papíře přináleží ještě k církvi a ještě z lenosti nebo z nedostatku zájmu neodvodili dosud důsledku ze svého změněného přesvědčení, musí se vskutku doznati, že nejenom masy pracujícího lidu, ale i nejširší kruhy maloměšťanstva katastrofu války světové vně prožívanou zodpověděli uvnitř svržením Boha. Celkem byl Bůh a jeho mravouka v rozumu celého trýzněného lidstva svržen, byl odhalen jako výtvor popů a nástroj panujících tříd, vynalezený k tomu účelu, aby udržel otroky pod suggestivním poutem smyšlené autority, protože skutečná autorita panské třídy již nedrží. Dělník nahlédl za temné roušky, jimiž stát a panující třídy církví a školou zavěsily jeho volné myšlení, volné chápání a pochopení tohoto života a jeho ničemností.

Dělník strhl ve svém duševním životě tyto roušky, odvodil důsledky, nedá si nic více namluviti slovy popů a tlacháním učenců. Chce si sám vykládati ničemnosti, které, jak jsem již řekl, stojí jeho životu v cestě a které nejsou ničím jiným než ničemnostmi pánských tříd, tříd výsadami opatřených a majetných, tedy jejich vlastní, a chce podstoupiti s nimi boj.

Pánové, musíte přiznati, že se probudila ohromná touha v masách, touha po světle a osvětě. Zdravě smýšlející jádro masy, jež, jak jsem již řekl, boha a celé to harampátí kolem něho svrhlo, bojuje teď křečovitě pod troskami starého způsobu myšlení. Chce se osvoboditi od starého rmutu, hledá pomoc, hledá novou, volnější orientaci. To jest smysl toho, co se děje v duši dělníkově. Že tato touha není jen výplodem obraznosti, že skutečně existuje, vidíte na ohromném počtu nových vzdělávacích zařízení, která buduje dělník z těch několika hořce vydělaných grošů, které si uspoří od úst. Skoro v každé malé osadě, kde bydlí dělníci, najdete něco podobného. Co jest Proletkult, co jsou tělocvičné jednoty dělnické, co znamenají sdružení mládeže, co znamenají sdružení dětí, co Svaz Volné Myšlenky, navštěvované větším dílem vrstvami dělnickými, co znamenají dělnické školy, přednáškové večery? To všechno dohromady ve své podstatě není nic jiného než duševní, živelní touha po světle po hrozné tmě tohoto shroucení starých církevních a kulturních názorů, touha, jež má - to jest příznačné - své ohnisko v masách dělnických. To přece musí každému jíti na mysl, chodí-li dnes chudý dělník a jeho žena po lopotné práci denní, s hlavou plnou starostí večer, ještě unaveni a vyčerpáni, několik hodin daleko do schůze nebo do dělnické školy, aby něco slyšeli o novém vzdělání, kdežto měšťáctvo večery a noci prohýří. To jest přece jednou důkaz - a tak se věci mají - kde se může hledati naděje na novou kulturu, kde, ve kterém táboře, zda v táboře měšťáctva nebo v táboře proletariátu se mají hledati úkoly budoucnosti! To jest důkaz, a kdyby vládcové v tomto státě nebyli tak omezeni, kdyby nebyli tak bídní šosáci duševně hodně prostředního formátu, kteří se nehodí do této doby, museli by viděti v duševním pudu a kvasu mas proletariátu něco jiného než v tom vidí dnes. Neníť tento postup hromadného vystupování z církve se současným započetím nových zařízení vzdělávacích, se zjevy úpadku staré formy manželství, se zjevy úpadku jiných morálních institucí a předsudků celkem vzato nic jiného než velkolepé historické drama přeorientování psychy mas z posledního objetí duševního středověku ven do nového prostoru nové doby. Kostely se staly příliš těsnými, to pociťuje každý, nemohly více pojmouti lidí se žalem války světové v srdci a se zkušeností války světové v mysli a býti jim domovem, kostely se staly mase příliš nízké, rozvalila je a nestojí ještě na širém poli, ale bojuje ještě se starými troskami. To je duševní obraz naší doby, nové brány musí býti vyraženy násilím a nevýslovnou námahou, nejpřednější a nejspolehlivější prapory tohoto nezadržitelného pudu jsou dělníci se svými zařízeními výchovnými, se svou touhou po osvětě, to musí dnes doznati každý poněkud nestrannější rozum.

Bylo by to tedy samozřejmé pro vládu, která by odpovídala této době a vůli masy, aby, když přihlížela čtyři leta nečinně vždy za jiných výmluv, nerozhodnutě, ba nepřátelsky k tomuto zjevu duševního přerodu, aspoň v pátém roce přišla s rozpočtem, který by odpovídal kulturně této nejelementárnější změně, která právě v českém národě působí hodně příznačně. Pravím právě v národě českém. Neboť český národ jest v zárodku své bytosti založen pro volné pojetí života. Český národ jest jako část slovanských národů, to jest pouze fysiologické zjištění, fysiologicky mladý národ, tedy předem postaven o značný kus ku předu do budoucnosti. K tomu žádný národ od Říma tolik nevytrpěl jako národ český. V žádném národě není půda pro osvobození myšlenky tak připravena jako v národě českém, ve kterém takový muž jako Hus se nejen zrodil, ale také v něm žil. A tento národ si dá líbiti v pátém roce své samostatnosti rozpočet, který přikazuje kultu miliony peněz. Tento národ, který se skládá větším dílem z dělníků, dá si diktovati směr svého budoucího kulturního vývinu p. Šrámkem! Tento až do kosti Římu nepřátelský národ dá se ošiditi o své poslání svobody od přívržence Říma, tento národ, který jak jsem vám ukázal a jak vy, kteří přicházíte z mas dělnických, musíte dosvědčiti, jako žádný jiný národ duševně cítí se na obratu nové doby, dá si ukazovati cestu monsignorem.

Jak reaguje vláda na živelné projevy občanstva po nově zřízeném směru kulturním, ba vůbec na projevy, které se jeví hlavně mezi dělnictvem, které za své hořce vydělané, bídné krejcary v této době nouze opatřuje různé pomůcky osvětové? Jak reaguje vláda hlavně na hlad po vzdělání v mládeži dělnické? Jakou odpověď dává na trapné hledání a tápání proletariátu po nové kultuře?

Vláda již na to odpovídá: pošle četnictvo do organisací mládeže, rozhání je, krade jim peníze a knihy. To se nestalo jen v karlovarské organisaci komunistické mládeže, tak se postupovalo ve stech případů. Přibíjím se stanoviska kultury neslýchanost, sprostotu a necivilisovanost těchto opatření. Vláda státu, který chce býti moderní, okrádá chudé hochy dělnické o knihy, knihy, které si kupují z hořce vydělaných krejcarů dělnických, aby sami napravili duševní nouzi a oklamání, kterého se jim dostalo veřejnou školou. Vláda zatýká mladistvé lidi, kteří se v idealistické touze spojí k žádnému jinému účelu, než aby se vzdělávali, konfiskuje časopisy a knihy ze žádné jiné příčiny než z té, protože jejich obsah ukazuje z hrozné tísně občansky nacionalistických, občansky klerikálních a občansky státních pout a žalářů k čistším, světlejším, lidsky pokrokovějším formám společenským. Proto se konfiskují knihy, proto okrádá vláda dělníky o prostředky. Ba ještě více, pánové, vláda rozhání četnictvem skupiny dětí, které slaví nevinnou slavnost, a vystupuje proti těm málo učitelům, kteří by se dali spočítati na prstech jedné ruky, o nichž ví, že jsou v myšlenkovém spojení s těmito skupinami dětí.

Proč pak se tvoří skupiny dětí, organisace mládeže a dělnická vzdělávací střediska? Protože oficielní škola, kterou poskytuje stát, poskytuje vzdělání, které posuzováno kvalitativně, není žádným vzděláním. Bídné učebny, nacionalisticky rozeštvané a klerikálně zamořené jsou naše školy, školy této republiky, kvalitativně pod úrovní škol monarchistického Rakouska. Skoro bych nazýval činem kulturním, kdyby všechny tyto školy se zavřely. A mluví-li rozpočet o přibližně 900 milionů, které vydává na školství, který odborník školský se tím dá zaslepiti nebo podvésti? Kdo školu zná, ví, že tři čtvrtiny těchto peněz se nevydají na vzdělání ve smyslu lidského osvobození, nýbrž pro rozeštvání ve smyslu buď národnostním nebo třídně-občanském. Jděte si s těmi školami! Dělníci to vědí a cítí, proč si, ať to je jakkoli lopotné a nuzné, tvoří své skupiny dětské a své proletkulty. Aby sebe a své děti osvobodili z tohoto oficielního bahna vzdělání veřejné školy. Rozpuštění organisací mládeže, nový ministerský předseda odůvodnil přirozeně obvyklým odůvodněním propagandy protistátní. Člen koaličních stran, přirozeně socialista, při debatě o rozpočtu učinil ještě další a odůvodnil rozpuštění organisací komunistické mládeže ještě dále ve smyslu vlády. Co se týká protistátní propagandy, táži se: Nemusí-li býti tato protistátní propaganda samozřejmým následkem činnosti mládeže, proti které vláda postupuje protispolečensky? Mládež má právo na kulturu budoucnosti, a to tím více a tím intensivněji, čím více se prohřešuje tato vláda na tvoření této kultury budoucnosti. Žijeme uprostřed státnosti měšťácké, jejíž beztoho prostorovou úzkost vláda opatřeními třídními, národními a kulturními činí přímo nesnesitelnou. Jest proto pro každého člověka a zvláště pro mládež tato protistátnost v smýšlení a skutcích první kulturní povinností ve smyslu širšího a vyššího řádu společenského.

Předseda (zvoní): Volám pana poslance za tento výrok k pořádku.

Posl. Warmbrunn (pokračuje): Ostatně rozpuštění komunistických organisací mládeže politickými správami zemskými znamená také zákonnou inkonsekvenci podle státních zákonů samotných. Komunistické organisace mládeže myšlenkově nejsou žádnými samostatnými organisacemi. Jsou takřka ideově členy strany komunistické. Musili byste napřed postaviti stranu mimo zákon, kdybyste chtěli postupovati důsledně. Proč nerozpustíte stranu? Ze zbabělosti! Proč se vrháte na organisace mládeže? My všichni stojíme za těmito rozpuštěnými organisacemi mládeže a skupinami dětí.

Tato nová vláda si tedy položila, zdá se, ještě otevřeněji, než všecky předcházející, za úkol, ba za program, kulturní reakci. Chce najíti své poslání v politice zahraniční v tom, že v přílivu reakce, který se valí politicky a kulturně od francouzského západu pevniny proti revolucionářskému východu, chce hráti úlohu opěrného bodu protirevoluce v tomto všeobecném reakcionářském útoku proti baštám revoluce. Je to již dávno známá skutečnost, že Praha se stala shromaždištěm protirevoluční lůzy všeho druhu, která oficielně přímo požívá pohostinství a podpory vlády. Skutečností jest dále, že za tohoto zjevného směru vlády reakce větří ranní vánek a pokouší se o svou práci. Ba, jsme dnes tak daleko, že českonárodní vláda - pravím českonárodní vláda - se založenýma rukama a s blahovolnou shovívavostí stojí před reakčními výtržnostmi německých akademiků skobového kříže. Němečtí i čeští dělníci nedávno zažili v případě chrastavském, jak česká vláda kapitulovala před německonacionálním vykořisťovatelem a přítelem ostrého postupu, Klingerem, ba jak mu ochotně poskytla četnickou ochranu jenom proto, že šlo o to, aby dělníci byli kyjem potřeni a učiněni povolnými.

K této jemné shodě mezi českou vládou a německonacionálními vykořisťovateli na hospodářském poli jest případ německo-arijské stávky na německé universitě pražské, který dodnes není ukončen, takřka symptomatický protějšek na poli kulturním. Případ je jednoduchý: Německo-nacionální část pražského německého studentstva obsadí budovu university, protože řádně rektorem zvolený profesor dr. Steinherz je žid. Německo-nacionální studenti, za nimiž stojí všechny křesťanské korporace a spolky, dále studenti, organisovaní ve "Finkenschaft" a ve svazu "Bund der Freischaren", znemožňují tímto obsazením konání vyučování. Co tedy činí nejprve akademické úřady k tomuto neslýchanému porušení svobody učení a vyučování? Nečiní nejen ničeho proti těmto anonymním skupinám německo-arijských studentů, ale schvalují jejich postup ještě tím, že stávkující pozvou k vyjednávání, což jest tedy ideovým uznáním jejich německo-arijského stanoviska. Nuže, co tedy k tomu říká ministerstvo školství a vláda? Postupuje-li proti akademickým úřadům, které nechtějí znáti své povinnosti, nebo postupuje-li proti německo-nacionálním akademikům skobového kříže samým? (Posl. Kreibich [německy]: Jako proti stávkujícím dělníkům!) Donutí-li snad anonymní skupiny, aby se legitimovaly, stará-li se o ochranu university? Co činí vláda, když dělníci, donuceni nouzí života, protestují proti vyssavačské vášni svých podnikatelů a dokonce se odváží obsaditi podnik? Tu je vláda... (Výkřiky posl. Kreibicha a Knirsche.) Jde-li o dělníky, je vláda ihned ochotna zakročiti četnictvem a vojskem na ochranu svatého pořádku. Táž vláda jest v tomto případě najednou nekonečně shovívavá a trpělivá. Ministerstvo sice vydá výnos, jímž se senát žádá, prosím žádá, aby k tomu působil, aby vyučování bylo co nejdříve obnoveno. Připadá to člověku jako špatný vtip, mluviti o smyslu takové žádosti k tomu, kdo by právě měl býti potrestán pro zanedbávání povinnosti. Pánové! Zde jde o zřejmou reakci, v jejíž podpoře vláda již nemá žádných národnostních předsudků.

Co se týká tohoto případu na pražské universitě německé samo o sobě, není pro naše stanovisko žádným překvapením. Víme, že vysoké školy v měšťáckých státech tak jako jejich jiná školní zařízení nejsou ničím jiným, než kulturním prostředkem k udržení měšťáckého panství třídního. Víme, že zvláště vysoké školy v dnešní době v důsledku úpadku měšťácké kultury vůbec se staly baštami reakce, především vysoké školy německé, jakkoli je mi to líto, že jako Němec, jímž zůstanu, to konstatuji. Byli to studenti z Jeny, kteří se posmívali dělníkům, kteří slavili májovou slavnost, tabulkou: "Žádáme pivo zdarma a císaře!" Je vám snad známo, že na př. na universitě ve Freiburku mohly se čísti výzvy k zavraždění demokratických profesorů, které vedou přímou cestou bez mezer k oněm skutečně provedeným vraždám, které zůstanou s pojmem "německý student" navždy spjaty. Rozumí se tomu, že muž jako Vilém Foerster složil svou profesuru prohlašuje, že duševní stav universit dnes není půdou, ze které by mohlo vzrůsti nové Německo. To jest výrok Foersterův! Člověk tomu rozumí, že Einstein i dnes ještě čte v Berlíně takřka s vyloučením veřejnosti, aby nebyl německo-nacionální kluky vyrušován. Jest tedy jen samozřejmé, že Praha, kde německé buršáctvo prožívalo zvláštní svou dobu rozkvětu, musí hráti svou zvláštní úlohu ve všeobecných zjevech úpadku měšťácké kultury vysokoškolské. Pro dělníky obou národností znamená proto tento výpad smělosti skobového kříže důrazné ponaučení, že od těchto líhní reakce nemůže býti dosaženo žádné obnovy ducha zevnitř snad reformou, ale že musí zmizeti právě jakožto pařeniště měšťácké kultury s ní a tato s hospodářstvím měšťáckým.

Poslanec Patzel s tohoto místa vylíčil i tyto orgie skobového kříže na universitě jako vážný boj duševní. Ano, ale duševní boj středověku. Pražští akademikové skobového kříže jakož i pan Patzel mohou býti ujištěni, že, jak již řekl kolega Kreibich, dělníci zasáhnou do toho duševního boje, zasáhnou, ale jinak než si toho asi přeje velkoněmecká orgešová reakce, byť by se i na čas spojila s českou, byť by postupovaly společně. Dělníci již provedou dějinnou opravu tohoto tak zvaného duševního boje.

Bylo námi již řečeno, že budeme hlasovati proti tomu rozpočtu. Nespokojíme se však tím, že budeme hlasovati proti němu. Půjdeme ven a masám tento rozpočet ukážeme a vyložíme. Vyložíme jim hmotný hospodářský směr jakož i kulturní směr tohoto rozpočtu. Řekneme jim, že v pátém roku osvobozené republiky muž jako Rašín určuje hospodářsko-finanční směr a že muž jako Šrámek dozírá nad kulturním vývinem. Masy dělnické, buďte ujištěni, zdravý pud pracujících mas, ať mluví kterýmkoli jazykem, porozumí z těchto dvou ochránců, jaký vítr věje. Porozumí a pochopí, jaké to vlastně bylo osvobození před pěti léty! (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP