Pátek 17. listopadu 1922

Začátek schůze v 10 hod. 20 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Hruban, inž. Botto, Buříval, dr. Czech.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

188 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři Bechyně, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Kallay, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji 169. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou pro dvě schůze sněmovní udělil jsem posl. Purkyňové, dovolenou na 28. a 29. listopadu a 1. prosince udělil jsem posl. dr. Vanovičovi pro neodkladné úřední záležitosti.

Došly některé dotazy a odpovědi. Prosím o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Dotaz posl. Šamalíka a soudr. ministru zemědělství o regulaci říčky Loučky v Dol. Loučkách u Tišnova.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ministrovi školstva a nár. osvety ve veci zkúšky z reči slovenskej profesorov, vyučujúcich v triedach maďarských.

Dotaz posl. dr. Luschky min. předsedovi o vysokoškolských přídavcích pro státní úředníky na odpočinku.

Dotaz posl. dr. Kafky ministru financí o peněžních částkách zadržených při kolkování bankovek.

Dotaz posl. Schälzkyho a druhů ministru financí o odpočivných platech činovníků finanční stráže, ustanovených kdysi v Bukovině, kteří jsou československými státními příslušníky, a jejich pozůstalých.

Dotaz posl. Schälzkyho a druhů ministru soc. péče o zachování společenstevních nemocenských pokladen.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi, prečo sa nevyríďujú sťažnosti, podania, odvolania rôznym ministerstvám podané.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ministrovi školstva a nár. osvety o bezprávnom zavrotí a zrekvirovaní elementárnej školy reformátskej cirkvi v Užhorode.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ministrovi vnútra v záležitosti cestovného pasu Anny Horváthovej a jej rodiny.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ministrovi školstva a nár. osvety v záležitosti piesni, vyučovanej na mešťanskej škole v Malom Sabinove, ktorou sa hanobia Maďari.

Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ministrovi financí, prečo nie sú vydané smenečné blankety s maďarským textom.

Dotaz posl. Bergmana, Maška a druhů ministru zemědělství a vnitra o předložení osnovy zákona, kterým by se upravilo spravedlivě užívání obecního statku a odstranily křivdy způsobené starousedlým zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n.

Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Hanreicha o přehmatech podřízených úřadů tím, že připojují na domovských listech označení Československá republika a jiné.

Odpověď min. financí na dotaz posl. dr. Luschky a druhů o nové daňové praxi na Hlučínsku.

Místopředseda Buříval (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Prvním odstavcem jest:

1. Pokračování v projednávání zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 3810) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923 (tisk 3856).

Ke slovu jest dále přihlášen p. posl. Patzel. Uděluji mu je.

Posl. Patzel (německy): Vážené kolegyně, vážení kolegové! Na počátku svých vývodů chci jménem své strany a zajisté i v soudružném souhlase s mnohými jinými německými poslanci několik slov promluviti o duchovním boji, který se nyní bojuje na německém vysokém učení pražském. Zjišťuji: Schvalujeme naprosto důvody německo-arijských studentů v jich sporu, neboť prýští z čistě ideálního přesvědčení, ze starosti o zachování německého rázu našich německých vysokých škol. Jest obranou proti onomu židovskému výbojnému duchu, jenž se nespokojuje s pohostinským právem na vysokých školách národů arijských, poskytujících pohostinství, nýbrž chce je ovládati a učiniti rejdištěm moderních reklamních hrdinů. Výslovně při tom zjišťuji, že ani my ani naši žáci vysokoškolští nezamýšlíme snižovati skutečnou zásluhu nebo ji zmenšovati. Rovněž zjišťuji, že boj německo-arijských studentů v tomto případě netýká se osoby, nýbrž věci, zásadního nazírání, nikoli osoby profesora Steinherze, o nějž tu jde, o jehož osobním smýšlení a působení učitelském nikdo nepochybuje. Opakuji, boj se týká idee, věci.

Věc tato bude asi na půdě akademické dojednána a vyřízena. Tím spíše jsme oprávněni vysloviti své politování, že záležitost také s tohoto místa a s jiného místa křivě se líčí a pojímá. Naproti takovým projevům prohlašuji: Jest při nejmenším nechutno, jestliže němečtí vysokoškolští posluchači označováni jsou jako monarchisté, neboť to odporuje pravdě a celým dějinám německého studentstva v této zemi. Ale musím ještě připojiti: Nechápeme, že právě ti, kdo podle svého přesvědčení a světového nazírání uznávají i užívají jak hospodářské tak i politické stávky jakožto prostředků dovolených a v každém případě stávky zamítají násilné zasáhnutí mocenských prostředků a orgánů policejního státu, že právě ti pronášejí výhrůžná slova, když skupina mladých německých pracovníků ducha vede čestný, poctivý politický boj. Ale jsme přesvědčeni, že snad právě takové zjevy rozšíří světlo a jasno o některých věcech přítomnosti ve mnohých národech arijských. Tak národ německý ve své převeliké většině zmužilému vyznání svých akademických občanů neodepře porozumění a uznání. (Potlesk stoupenců řečníkových.)

A nyní k předmětu pořadu. Nezamýšlím promluviti daleko zasahující politickou řeč, neboť naše politické postavení k státu a i k nové vládě bylo zde již vytčeno. Aniž zamýšlím promlouvati o starých nesmyslech, jež nám čeští pánové tak často vytýkají, nýbrž chci toliko pojednati o státním rozpočtu pro r. 1923 jakožto o cenné čítance pro náš německý lid, jako o příručce nauky občanské, jako o rukojeti práv a povinností občanských. Přál bych právě našemu německému lidu, aby návodů k této čítance, jež my mu dáme - nejsouť vylhány ani vybájeny, nejsou nijakým prostředkem lhářské propagandy, nýbrž jsou prostými, chladnými číslicemi pravdy hodně vydatně použil, neboť v nich složeno mnoho pro poznání našeho postavení ve státě a úmyslu vládnoucího většinového národa. Byli jsme v rozpočtovém výboru žádáni za blahovolnou kritiku státního rozpočtu. Prohlašuji ovšem, že k blahovolné kritice my Němci nemáme pražádné příčiny aniž pohnutky. Zjišťuji: naše věcná kritika jest prosta předem zaujaté zlovůle, ona vyhovuje toliko snaze po spravedlnosti. Přikročujeme ku posuzování tohoto státního rozpočtu sine ira et studio, při čemž arci zjišťuji, že studium státního rozpočtu iram, hněv pro to, jak se s Němci ve státě zachází, ovšem vyvolati nebo zesíliti musí. Především schází pro posouzení spolehlivosti právě tohoto rozpočtu vždy ještě všeliké měřítko. Dostali jsme sice nyní konečně závěr účtů za r. 1919. Rok 1919 byl však prvým budgetním rokem Československé republiky, číslice tohoto rozpočtu byly zcela libovolné a byly skutečně teprve v posledním měsíci tohoto roku na spolehlivý základ postaveny. Zjev poměrů, od jichž působení státní rozpočet asi v téže výši se pohyboval, nastal daleko později, takže ani účetní závěr pro rok 1919 neposkytuje spolehlivého podkladu k posouzení vnitřní ceny tohoto rozpočtu. Jestliže účetní závěr pro rok 1919 proti rozpočtu vykázal jak jednu miliardu, oč více bylo přijato, tak i jednu miliardu, oč méně bylo vydáno, a jestliže z toho má býti dovozováno, že dosud vždy opatrně bylo preliminováno, pak se táži, proč se nám nedají k úvaze aspoň číslice závěru správy? My však při tom nutně ukážeme na skutečnost, že tyto větší příjmy proti rozpočtům dočasně pocházejí z nedoplatků daní ze starého Rakouska, protože Československá republika sice s nemilosrdnou tvrdostí vymáhá daňové nedoplatky z r. 1914 do 1918, jež povstaly tím, že poplatníci pravidelně spláceli podle dřívějších předpisů, při čemž však Československá republika nehledí k tomu, že všecky vrstvy obyvatelstva zbytek této daňové povinnosti zapravovaly ve způsobě válečné půjčky, že válečná půjčka konec konců nebyla ničím jiným, než jinou formou placení daní a že Československá republika, když bezpodmínečné uznání válečné půjčky zamítá, chce následkem toho od státních občanů - pokud jest tomu tak v oblastech českých, nemohu kontrolovat, ale v oblastech německých jest to všudy tak - vybírati daně dvojmo. Výdaje Československé republiky vyšplhaly se od založení státu závratným tempem do dnešní výšky. Ježto musíme preliminář investic proti názoru, jaký zde zpravodajové pořád rozvádějí, připočísti, stojíme letos s připočtením investic na slušné výši 22.370 milionů, kdežto by, měřena dle poměrů starého Rakouska a dle rozdílů valutových, výška 16 miliard měla tvořiti nepřekročitelnou hranici. Přes to, že udánlivé úspory vznikly ze škrtů v různých ministerstvech, vidíme vždy ještě schodek 3550 milionů, při čemž jako v roce minulém nebylo přihlíženo k nouzovým výpomocím pro státní zřízence a učitelstvo. Ostatně jest dotčená úspora ze škrtnutých nároků různých ministerstev asi o 6 miliard částečně jen zdánlivá, neboť sám ministr financí opírá celé své opatření úsporné značnou měrou o pokles všech cen. Od rozpočtu na 1921 pohybují se číslice výdajů s nepatrným kolísáním na téže výši, a zpráva většiny výboru chce radostně vysvětliti tuto zdánlivou ustálenost návratem normálních poměrů života hospodářského. To ovšem odporuje skutečnosti, že se po výtce ukazuje na těžkou krisi hospodářskou, čemuž se ani důvodová zpráva finanční správy nemůže vyhnouti. Finanční správa musí si ujasniti, že možnost zatížení výrobních stavů dosáhla nejzazší hranice. Tvrdé vymáhání daňových nedoplatků má býti prostředkem k tomu, aby se přes to v hospodářské krisi dosáhlo příjmů téměř ve staré výši, aby se zmenšily příspěvky drahotní pro dělníky hlavou a rukou ve službě veřejné působící, ačkoli jich životospráva přes vychvalované poklesnutí cen nedospěla ještě k stavu mírovému, zatím co platy důstojníků zůstávají nezměněny. Stát žádá, aby státní občané se zmenšenými příjmy již nějak vyšli, sám však podle toho nejedná. Ministr financí odmítá každé snížení cel, při nejmenším tak zvaných cel finančních, a tarifů, ale i daní, ano i uhelné dávky, ač to ještě 10. září t. r. ve známém provolání vlády k obyvatelstvu bylo slíbeno. České ministerské projevy a sliby se tedy vzdávají samy již předem nároku na hodnověrnost a poctivost. To také chceme s tohoto místa konstatovati.

Finanční politika Československa spolehla se především na úpravu válečných daní a na vymáhání starých daňových nedoplatků, a hledala pak jejich doplnění v uhelné dávce a dani obratové, jichž nesociální stránku zavádějící ministři sami vytkli, a ze stálého zvyšování dopravních tarifů, kdežto dávka z majetku měla tvořiti podklad pro samostatnou českou státní banku. Neustálé přetěžování berních úřadů jakož i příliš vysoké napjetí předpisů pro dávku z majetku činí tento výsledek dávno pochybným. Dávku z majetku bude nutno snížiti, nemá-li vystupňovati těžké otřesy nynější krise ke strašným výbuchům, a správa finanční bude ráda, když z ní bude moci vrátiti zadržené bankovky. Zcela podivným dojmem působilo, jak se zachoval ministr financí vůči žalobám na vysoké tarify, když nám v rozpočtovém výboru s velkolepým gestem řekl, že vlastně nejsou československé tarify vysoké, nýbrž tarify států sousedních nízké. Toť národohospodářský cynism, jejž vzhledem k poznání, ke kterému jsme na př. došli při vývozu uhlí, dlužno označiti za přímo nehorázný, a jehož v celém světě žádný jiný člověk není schopen nežli dr. Rašín.

Pohleďme nyní na okamžik na daňovou naději finanční správy. Daň z obratu a uhlí ovšem odhaduje se po 400 milionech korun níže. Avšak všeobecná daň z výdělku má vynésti proti 1922 více o 21·5 milionů korun a výdělková daň akciových společností o 40 milionů korun. Věří ministr financí skutečně, že národní hospodářství, jehož spotřebu a obrat on sám níže odhaduje, bude s to, aby zvýšení výdělkové daně vydrželo, byť to bylo jen vymáhání nedoplatků, může-li právem u mnohých akciových společností zvýšený výnos očekávati? Má hospodářství snésti výnos z cel o 108 milionů vyšší a z daní transportních větší příjem o 93 miliony korun přes to, že četné podniky bez práce stojí, přes to, že jest tu krise odbytu a vývozu, již ministr označuje za krisi ozdravující? Daň z příjmu odhaduje se o 168 milionů výše, z větší části na újmu státních zaměstnanců a učitelů. K tomu vládne v daňových poměrech teď jako dříve převeliká nejistota, berní úřadové jsou z uvedeného důvodu s předpisy na celá léta pozadu; téměř všechny předpisy z vyšších nařízení, následkem revisí a libovolných odhadů vykonány příliš vysoko, takže až proti 80% předpisů daně výdělkové bylo podáno odvolání. Domnívá se finanční ministr skutečně, že může poplatníkům vzíti poslední košili s těla? Snad se může státi, že také účet pana Rašína má díru. Míní finanční správa skutečně, že může, jak se nyní praví, za velkého úklidu naříditi a provésti generální zamítnutí největší části rekursů? Finanční ministr v těchto dnech tvrdil, že všecka súčtování posledních správních let na konec vyzněla přebytkem, ježto bylo opatrně preliminováno.

I toto tvrzení již na rok 1919 se nehodí, neboť na rok 1919 činil schodek přes 2100 milionů. Vzpomínáme si tu také na vychvalovaný rozpočet o rovnováze dr. Engliše s čertovým kopýtkem dodatečného rozpočtu. Také si vzpomínáme na skutečnost, že se každoročně pro běžná vydání musily opatřiti úvěry.

Podívejme se na některé číslice, abychom pozorovali platební zdatnost státních občanů! Podle státního rozpočtu pro r. 1923 připadá na každého státního občana okrouhle 600 K veřejných dávek a cel a pro státní výdaje vůbec 1500 K; to jest při snížení příjmů nejširších vrstev obyvatelstva číslice, která daleko převyšuje snesitelnou míru.

Porovnáme-li pak některé z nejdůležitějších položek posledního a nového rozpočtu, tu se nám přirozeně vnucují různé myšlenky o použití státních peněz, a proto jsem také nazval státní rozpočet cennou příručkou k občanské nauce. Na slušné, částečně vyšší, výši se udržují výdaje, které pod titulem propagandy jsou zaznamenány jak při ministerstvu vnitra, tak při ministerstvu zahraničí, o nichž víme, jakým účelům slouží: špehování státních občanů a množení policejních zařízení, jakož i utlumení i lživému vyvracování stížností národních menšin tohoto státu. Pan dr. Beneš chtěl nás v rozpočtovém výboru poučovati - a to ukazuje dobrý vkus, jaký mají čeští ministři - že propagandové miliony správy zahraniční velkou částí jsou na prospěch německému obyvatelstvu a německému průmyslu. Mám za to, že o vkusu není možna rozepře, a my jsme již tomu uvykli, že čeští ministři v nevkusnostech se předhánějí. Ale není to jen nevkus, nýbrž posmívání se obyvatelům našich německých pohraničních oblastí, jimž se on za to posmívá, že jeho zahraniční politika jeví se býti důstojnou souložnicí té hospodářské politiky, kterou nám nynější krise hodila na krk. Ostatně podstata nové vlády, této vlády mocných veličin koaličních stran, nemůže lépe býti objasněna, než tím, že do rozpočtu pojala disposiční fond starého Rakouska ve statné výši 8 milionů korun. Ať tomu fondu dala jiné jméno nebo ne, tolik jest jisto, že to, co jste ve starém Rakousku označovali za největší mravní korupci, necháte vesele znovu žíti. My můžeme již rozuměti, k jakému účelu se tak děje, když si vzpomeneme na použití několika milionů, jež jste určili k účelům lidovým, ve skutečnosti však použili pro stranické účely koalovaných stran. Že takovou státní správu, která patrně koalovanými stranami pokládána jest za účel pro sebe, nemůžeme míti za čistou, konsolidovanou, pěknou správu státní, to pochopíte. (Posl. Knirsch [německy]: Brzo se bude říkat místo "koaliční strany" "korupční strany"!) Zcela správně, tak to přijde. Český lid již beztak mluví zřetelnou mluvou a pánové ve svých novinách vytýkají si přelibé věci. Když se pomní na to, kterak vypadal v posledních týdnech rozhovor v českých listech o poměrech v pozemkovém úřadě, až konečně jeden český politik do toho zasáhl a k tichu napomenul, protože příliš mnoho jeden o druhém ví, když se to vše uváží, pak se najde důvod, proč nechcete nás u pozemkového úřadu nechat spolurozhodovat: protože by se mohl hnisavý puchýř propíchnout a jeho smrad by zamořil celou republiku.

Cennou věcí ze starého Rakouska byla různá zařízení samosprávy. Český centralism snaží se všemi prostředky o to, aby je zničil a zmařil. Částky, přikázané samosprávným sborům, jsou v letošním rozpočtu o 177 milionů nižší. Přes to dovoluje si vláda - musím již užíti toho slova - tu frivolnost, jedním dechem důrazně vyzývati obce, aby předcházely dobrým příkladem stavbami nouzovými. Jeden úkaz za druhým ukládá obcím a autonomním svazům práce v přeneseném oboru působnosti. Vybírání přirážek bylo samosprávným tělesům odňato, ale ponechávají se jim na krku dluhy, jež finanční správa je dlužna. To znamená tolik, že poplatníci musí státní pokladně odváděti nejen daně, ale i přirážky. Stát však zůstává obcím přirážky dlužen. Před několika dny jsem se dověděl, že stát obci Aši, městu s 18.000 obyvatelů, dluhuje od počátku listopadu m. r. ne méně než 1 1/2 milionu korun, jež poplatníci zaplatili pro obec Aš. Malému hornickému městu Oseku u Duchcova dluhuje stát 1,200.000 K. Pak má taková obec ještě opatřiti nouzové stavby a domy pro dělníky! Stát přivádí svým postupováním do obecního hospodářství sám nejstrašnější zmatek. Zdali tak věci se mají u českých stran, jež také mají ve svých řadách staré autonomisty, nevíme. Nám však jest samospráva obcí, možnost volné obecní správy, něčím cenným, protože vzešla z velké doby, pro niž arci Československá republika ve své velké době zdá se míti zcela malé pochopení. Pan dr. Rašín mluvil také v těchto dnech o velkých výdajích zemských katastrů a o nadbytku úředníků u zemských výborů, zejména u českého zemského výboru. Český zemský výbor proti tomu se ohradil. V okamžiku nemohu rozhodnouti, zdali tu jest nadbytek úředníků. Jen tolik chtěl bych zjistiti, že hospodaření u českého zemského výboru od let za odporu Němců ovládáno bylo užšími a širšími stoupenci dra Rašína a že tam před 12 lety proti německým úředníkům bylo zakročeno, protože podali návrhy, jak by se přeplnění úřednictvem dalo čeliti. Řeklo se jim: Tam, kde my máme moc, musíme také umístiti úředníky, kteří části svých služebních hodin k tomu použijí, aby pracovali pro "Národní Jednotu". Je-li tedy u zemského výboru přebytek úřednictva, pak ať se pánové vezmou za více nebo méně velký nos dra Rašína, anebo pro mne za jeho jazyk.

S triumfem ohlašuje se nám náramná úspora při ministerstvu národní obrany, které požaduje o 333·7 milionů korun méně než v roce předešlém. Ano, pan válečný zpravodaj Bradáč - smím-li tak říci - chtěl nám v rozpočtovém výboru namluviti, že Československá republika požaduje jen asi 15% všech státních výdajů pro vojsko, tedy daleko méně než všecky vítězné státy - Německo a Rakousko nepadá tu na váhu - a než sovětské Rusko. Tento počet by byl cenný, kdyby měl přednost pravdy. Ale této přednosti ovšem nemá. Také ten počet není správný. Neboť - pomoz, co pomoz - nechce-li se, aby vojenský rozpočet jevil se příliš vysokým, pak postaví se jednoduše několik set milionů, jež byly vydány na vojenské stavby, do rozpočtu ministerstva veřejných prací nebo pod tak zvané investice, ačkoli je to docela nové, aby se stavby kasáren a budovy pro cizozemské mise pokládaly za užitkové investice. Číslice 20% bude za těchto okolností asi pravá. Víme také, že toto ministerstvo r. 1921 proti usnesení Národního shromáždění vydalo více o 1100 milionů korun, nehledíc k úvěrům na výzbroj a mobilisaci. Při armádě - poněvadž Slovensko, Podkarpatskou Rus a Hlučín pokládá se za válečnou oblast a tamním důstojníkům vyplácí polní přídavky, jež se arci mužstvu odpírají - při armádě, která má více štábních důstojníků než nižších důstojníků, lze jistě mluviti o čisté kultuře militarismu. Mimo to dokazují položky pro francouzskou vojenskou misi a pro studie československých důstojníků ve Francii, že Československo jest a chce býti teď jako dříve oddaným četníkem Francie. Pan ministr Udržal pravil nám Němcům v rozpočtovém výboru pln výsměchu, že přirozeně vzdělání československého mužstva provede se podle zásad vítězné francouzské armády. Víme o hrdinských činech, jaké vykonali francouzští barevní vojáci v německých okupovaných krajích, a pan ministr národní obrany nesmí se diviti, jestliže k nim přirovnáváme mnohé neusmířené činy československých vojáků v německých oblastech a jej se tážeme, zdali si přeje, aby se i v tomto směru pokračovalo v této paralele.

Úspory dosaženo také při kapitole "Veřejné práce" částkou 62·6 milionů, a to v době, kdy nezaměstnanost zavazuje stát k provádění hotových projektů jakožto prací nouzových; přehledu zamýšlených prací, na něž bychom kladli velkou váhu, dosud jsme nedostali. Zato dostává se nám zvláštní zprávy, že československá státní správa od podniků, jež četné vlastní dělníky a zřízence propustily, po týdny hledí vynutiti, aby do služby byli přijati čeští legionáři, čeští dělníci a úředníci, bez ohledu na nezaměstnané zřízence a dělníky oblastí, kde tyto podniky mají své sídlo. Podniky Mannesmannovy a jiné dostaly vyzvání ku přijetí legionářů do práce, a to vše v čase, kdy svým starým od let zaměstnaným dělníkům a úředníkům musily dáti výpověď. To jest jasný systém, a že se tomu nepoddáme a nepodrobíme, pochopíte. Ano, věc jde tak daleko, že objednávky pro vojsko u firem, které jsou v rukou německých, mají býti vázány na přijetí českých dělníků, to vše v oblasti německé a bez ohledu na to, že firmy musily propustiti velkou část svých dělníků, kteří nyní bez chleba se potulují. Český nacionalism neptá se po hladu. Jest to v malém pocit, jemuž dal výraz Clemenceau, když pravil, že jest o 20 milionů Němců více než třeba.

Ještě slovo o tom, jak se jedná se Slovenskem. Nalézáme v rozpočtu některý výdaj, jenž vypadá tak, jakoby se Slovensku poskytovala péče, sáhající daleko nad jeho daňovou výkonnost. Ale když pozorněji přihlédneme, uvidíme, že pro hospodářský vzrůst Slovenska děje se od srdce málo, ano že zneužíváno daní a pensí jako prostředků k udílení korumpujících darů, a že výdaje pro Slovensko většinou slouží účelům vojenským a policejním, měrou velmi silnou také k tomu, aby vůle většiny obyvatelstva byla držena na uzdě. To nutno konstatovat a také říci našim německým občanům.

Sta nových milionů požaduje dále pozemkový úřad, aniž bychom my Němci měli možnost spolukontroly. O 135 milionů zvyšují se požadavky finanční správy a o 711 milionů náklady na státní dluh, které již činí sedminu všech státních výdajů. Při železnicích má se sice výdaj o 454 miliony snížiti, poněvadž nutné interní práce se zmenšují nebo zlevňují, příjmy však z dopravy železniční páčí se vždy ještě výše o 6 milionů, přes to, že podle zdůvodňovací zprávy tohoto ministerstva dosažené příjmy z dopravy v prvém pololetí 1922 následkem silné stagnace obchodu a průmyslu očekávané výše dosáhly. Právě při tomto ministerstvu mluví se o snižování počtu úřednictva. Ovšem schází nám plán k této restrinkci úředníků. My víme, oč jde. Nemají totiž přespočetní úředníci, kteří od převratu, aniž něco umějí nebo dovedou, do státní služby byli přijati, kteří na státní službu pohlíželi jako na příjemnou sinekuru, býti pobídnuti, aby si hledali umístění v jiném zaměstnání, nýbrž restrinkce má se týkati - především i pomocí jazykové kvalifikace nebo nekvalifikace - našich německých úředníků.

Poučné jest také sdělení, že telefon na r. 1922 asi nevynese očekávanou částku 113 milionů, nýbrž jen 101 milion. Na státního občana připadlo by na r. 1923 okrouhle 59 korun poštovních poplatků, 7 korunami má přispěti k státním příjmům na telegramy a 10 korunami na telefon. To dokazuj e, že jednak naše poštovní poplatky jsou příliš vysoké, jednak jest nesprávná politika telefonní, která se domnívá, že se poplatky do bezměrna mohou zvyšovati a která se nutí, aby se zřídily nové linie především pro jiné než čistě hospodářské účely, pro vojenské a policejní úkony nebo snad pro potřebu zábavy českých pánů důstojníků s jejich bobečky na Slovensku.

Konečně sáhl úsporný systém také na školství, pro něž se požaduje o 95 milionů méně. Důvodová zpráva k zákonu finančnímu odůvodňuje tuto úsporu tím, že soustava vybudování školství jest ukončena. Víme bezpečně, že se toto ukončení stalo, ovšem na útraty německého školství, že se při německém školství spoří, nikoli při českém. Jestliže nevyvrátitelnou číslici před sebou máme, že bylo vydáno celkem 332 milionů korun na české a 61 milion korun na německé školství, tedy pro nás 16% nákladu, pak víme, na čí útraty se spoří. Na jedné straně škrcení a odstrkování německého školství, na druhé straně však to, co sám potvrdil nový ministr školství, jenž mluvil o nadprodukci proletariátu ducha, což znamená potvrzení názoru mnou v předešlém roce proneseného, že český národ nad potřebu pěstuje skleníkovou kulturu a že zřizováním ústavů sleduje právě po výtce v německém území úmysly počešťovací.

My ovšem víme, že se zřízení většiny českých škol neděje z věcné potřeby, že se ve vlastním území klidně nechají zpustnouti stará gymnasia, která jsou v takovém stavu, že jest to hanba pro národ Komenského. Ale jen když se zřídí několik nových škol v německém území a jen když se musí pro tyto školy zřídit zvláštní vlaky. Ale Němcům musí se ukázat Gesslerův klobouk. (Posl. Knirsch [německy]: Ale přijde také jednou Tellův výstřel!) Doufáme, že jednou našemu národu nebude scházeti Tell!

Jak se zachází s naším duchovním životem, pro to malý příklad. Pánové na bohaté příděly pro spolky českých spisovatelů přijali v předešlém roce můj návrh na udělení 5000 korun pensijnímu sdružení německých žurnalistů; částka tato do dnešního dne nebyla vyplacena. Ač nepatrný jest tento případ, jest přece typický. Ministerstvo školství jednoduše neprovede usnesení většinových stran. Nuže, ať si pánové nemyslí, že budeme vyžebrávati dary z milosti. Co žádáme, jest naše dobré právo.

Nyní ještě několik všeobecných finančně-politických úvah, jež si nemohu odepříti. Podle odpovědi, kterou mi dal ministr financí v rozpočtovém výboru, mají se opatřiti cizozemské úvěry netoliko ke hrazení rozpočtového schodku, nýbrž i ke hrazení investic, protože jak ministr financí pravil, vnitřních půjček nelze opatřiti. Proč tak nelze, to by finanční správě vlastně musilo býti jasné, když si všimne číslic, které nám pan zpravodaj dr. Srdínko řekl. Dopravní půjčka vynesla do 4. listopadu min. roku místo očekávaných miliard 589 milionů, půjčka ze stavebních losů místo 1 miliardy jen 85 milionů a půjčka elektrická místo 82 jen 10 milionů. Táži se: Jakou důvěru k státu mohou míti němečtí občané i jiní občané, k státu, který jest po vůli panu dr. Rašínovi stran válečné půjčky, tomu, který má sice smysl pro strategické dráhy, ale nám v německém území ani kilometr dráhy nepovolí?

Jak máme upsati telefonní půjčku, když se nám nedá ani seznam zamýšlených telefonních linií? Mají naši němečtí obchodníci upsati půjčku telefonní, aby pánové mohli pohodlněji vésti policejní hovory s Bratislavou? My máme upsati půjčku stavební, když ještě žádné obci německé nebyl dán mizerný haléř podpory na stavbu dělnických domků, a když velké částky, určené pro elektrisaci státu jsou nespravedlivě spravovány, když německé elektrické podniky jsou odstrkovány a nuceny pod jařmo českého kapitálu? Neříkejte však, že my, Němci, státní úvěr sabotujeme! Zdá se, že ani české vrstvy nemají ke svému státu pravé důvěry, pravděpodobně od téže chvíle, kdy zanikla důvěra u hodného, trpělivého německého obyvatelstva. Zdá se, že i Čechové pro tuto půjčku osvědčili zcela slabou náklonnost, neboť jinak by musil výnos býti daleko vyšší. Výsledek těchto úvah jest: Vnitřní státní úvěr se zanedbává, poněvadž se nechce přiznati, že se stal těžký národohospodářský nesmysl. Za to se musí ve zvýšené míře také pro běžné výdaje hledati úvěry z cizozemska. K jejich úhradě musí se zase, jak ministr financí výslovně pověděl, udržovati cla pro librovou půjčku zastavená v mimořádné své výši. Tím se životospráva občanů zdražuje a možnost odbytu našich výrobků ztěžuje. To jest poslední konec moudrosti ve finanční politice muže, jenž smělým řezem na počátku své měnové politiky s pyšným gestem chtěl založiti a zabezpečiti hospodářskou nezávislost svého státu, jenž v celní politice není více svým pánem.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP