Pátek 27. října 1922

Začátek schůze v 10 hod. 30 min. dopoledne.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

225 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Srba, Stříbrný, Šrámek, Tučný, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 162. schůzi poslanecké sněmovny.

Od volebního soudu v Praze došel přípis ze dne 14. října t. r., čís. 880/22, kterým se ověřují volby poslanců Jakuba Haupta, domkáře v Tovačově, nastupujícího za Kuneše Sonntága, který se mandátu vzdal, a Jana Pěnkavy, rolníka a hostinského v Kladrubech, nastupujícího za Mílo Zárubu, který zemřel.

Došly některé spisy, dotazy a odpovědi. Žádám o jich sdělení.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Dotaz posl. Bezděka a soudr. ministru školství a nár. osvěty o bezdůvodném pronásledování říd. učitele Josefa Ryšavého, t. č. v Nížkovicích, okr. školním inspektorem Mrázkem.

Dotaz posl. Adámka ministru železnic o vydání volných jízdenek jeho předchůdci.

Dotaz posl. Janalíka a soudr. ministru železnic o snížení železničního tarifu pro brambory na trati Brno-Tišnov-Německý Brod.

Dotaz posl. Janalíka a soudr. ministru školství a nár. osvěty o protizákonné agitaci proti vyučování náboženství prozatímního ředitele občanské školy Valentina Pohanky ve Žďáře-městě na Moravě.

Dotaz posl. Janalíka a soudr. ministru školství a nár. osvěty o protikatolickém vystupování říd. učitele Karla Matějky ve Vel. Dešově.

Dotaz posl. Šamalíka, Sedláčka, Kopřivy a soudr. ministru financí o vybírání 65 hal. daně z obratu z 1 litru vína z domácí potřeby.

Obnovený dotaz posl. dr. Mazance, Myslivce a soudr. ministru financí o aktivování nadace dr. Mikuláše Karlacha.

Obnovený dotaz posl. Sedláčka a soudr. ministru školství a nár. osvěty o urážlivém chování učitelky Růženy Novotné na dívčí občanské škole ve Strážnici proti katolickým žákyním.

Odpověď min. veř. prací na dotaz posl. Simma a druhů o subvenci na stavbu silnice v obci Dolní Marxdorf.

Odpověď min. veř. prací na dotaz posl. Krause o dodávkách kůže a obuvi uhelným dolům.

Odpověď min. financí na dotaz posl. inž. Junga a druhů o odstrčení německého úředníka.

Odpověď min. vnitra a min. spravedlnosti na dotaz posl. dr. Hanreicha o domnělých jazykových přehmatech četnictva a zemského výboru moravského ve věcech soudních.

Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Hanreicha o jazykových přehmatech podřízených úřadů při vyhláškách.

Odpověď min. soc. péče na dotaz posl. Rýpara a druhů, kdy bude ujednáno placení pense provisionistů na Hlučínsku dle článku 312 mírové smlouvy versailleské.

Odpověď min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Roudnického a soudr. o žírovnickém případu bývalého katechety Krýzy.

Odpověď min. spravedlnosti na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ohledně úpravy zaopatřovacích požitků vdovy po Pavlu Literáty, bývalém vedoucím pozemkové knihy v Torně.

Předseda: Došel a počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.

Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3818. Vládní návrh zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných a k čelení nezaměstnanosti vůbec.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána "Ročenka Národního shromáždění republiky Československé" pro rok 1921-1922.

Přistupujeme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k prvému odstavci, jímž jest:

1. Pokračování v rozpravě o vládních prohlášeních, učiněných ve 159. schůzi dne 24. října t. r., jakož i o naléhavých interpelacích tisky 3809 a 3811.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, zapsanému na straně "pro", jímž je pan posl. Jaroslav Hálek.

Posl. Jar. Hálek: Slavná sněmovno! Moji klubovní kolegové probrali už všechny otázky a problémy, které jsou předmětem debaty. Chci proto promluviti více specielně o principielním stanovisku našem k politice státu a hlavně o příčinách, průběhu, vlivu a následcích hospodářské krise, jak se projevuje u základní výroby zemědělské, a pokusím se naznačiti prostředky k jejímu zdolávání. Nemohu říci ovšem nic nového, jen chci s hlediska našich zájmů a našich politických názorů zdůrazňovati předem staré pravdy a fakta, opakovati staré osvědčené zásady národohospodářské o práci, šetrnosti a poctivosti občanské.

Jako výkonný zemědělec chudého horského kraje tím spíše mám povinnost obírati se nejen následky, ale i příčinami krise a jejího řešení s hlediska zájmů středního stavu zemědělského a malorolnického, se stanoviska tedy selského, vycházeje z potřeb a poměrů chudých horských krajů, kde účinek dnešních poměrů cítiti je nejtíživěji. Jest samozřejmé, že v souvislosti látky bude mi zmíniti se o všeobecných poměrech politických a podati posudek o programovém prohlášení nové vlády, zejména pak těch partií, které souvisí s mým tematem a doprovodem pana finančního ministra dr. Rašína. Nemám důvodů pěti tak zv. povinné chvalozpěvy na novou vládu, tím méně, přihlédnu-li k věcné podstatě prohlášení vládního a více ještě k tomu, co tam pověděno nebylo. Nebudu si ani ukládati reservy hraničící na zastírání pravdy a kolébání se v důvěřivé naději v šťastné náhody a proměnlivosti osudu, opírám se jen o své poznání, zkušenosti a fakta a budu tudíž přímým v posudku i kritice, třeba by strana naše zúčastnila se význačným způsobem této národní koncentrační vlády plně a cele, a třeba dala této vládě své nejlepší lidi.

Přímo zoufalé postavení středního a malého rolnictva chudých horských krajů ukládá mi za povinnost říci leckde slovo trpké pravdy, adresované do vůdčích míst i své vlastní strany, jako slovo výstražné a varovné, slovo, které po dobrém uvážení bylo vyřčeno a o němž přemýšleti měli by i vůdčí lidé z ostatních stran politické koncentrace.

Rolnictvo československé, český sedlák a chalupník, po všech těch zkušenostech z politického života našeho mladého státu i z dob vývoje naší původní české strany agrární, jejíž stavovský program, principy politické a ideové základy chci vždy hájiti a k uplatnění uvnitř strany i zevně přiváděti, uvítalo novou vládu s pocity velmi smíšenými. Venkovský lid zemědělský, usedlý na gruntech a chalupách selských, tolik se už - jak historie učí - pro národ svůj obětoval v minulosti, tolik se obětuje v době přítomné, tolikrát zklamaný, tolik trpící za vládnoucího kursu politického, za režimu, který směle a po pravdě můžeme nazvati socialistickým, přestává býti důvěřivým. Jeho těžké oběti, nepochopené ostatními, zneuznání a posměch jeho utrpení, kterého se mu dostává z ostatních stran a vrstev společenských, a všecky ty zjevy ze současného politického života dnešního, v němž tisk a politické projevy stran socialistických i měšťáckých hrají úlohu tak prazvláštní vzhledem k faktům a jsoucnosti koalice vládní, odůvodňují slova, která zde dovoluji si otevřeně pronésti: Jen tradiční láska selského člověka k půdě rodné, jen bezvýhradná láska a krví zpečetěná oddanost jeho k národu je to, která dává nám sílu přinášeti další a další oběti pro nynější konsolidaci politickou, ustavenou v nové vládě. Nemůže se to už nazývati politickou kalkulací a předpokladem, co nás drží v této pospolitosti, je to více už jen poslední naděje rolníka našeho a z ní vyplývající důvěra osobní v sílu a obezřetnost našich zástupců ve vládě, je to i naděje, mlhavá sic, ale přece naděje v konečné porozumění těžkých poměrů zemědělského obyvatelstva u ostatních členů vlády. Poslední naděje ve spravedlnost, ve změnu toho systému, který přivodil tolik běd našemu rolnictvu - jest volání, jímž charakterisováno jest smýšlení rolnictva českého. To na paměti mějte všichni - a platí to vůdcům všech stran, tedy i strany naší: bude-li zemědělské obyvatelstvo selské, malý a střední rolník, zklamáno i tentokrát, nebude-li dbáno ani hospodářské podstaty jeho holé existence, pak přirozený chod věcí přehluší sebe lépe konstruované často farisejské výklady o lásce k vlasti a povinnosti k státu a rolník náš vyžádá si užití posledního prostředku politické demokracie dříve, než dojíti by mělo k obrannému boji rolnictva proti vládnoucímu režimu a jeho nositelům v boji, vedeném všemi prostředky moci hospodářské a politické, kterou zemědělský lid vlastní. Jen v nejkrajnějším případě sebeobrany velmi nerado sáhlo by rolnictvo k těmto jeho povaze ne vlastním, ale poměry vnuceným zbraním a následovalo tak cesty, po nichž tak rádo a často chodilo dělnictvo průmyslové a různí zaměstnanci svými stávkami, akcemi a hrozbami, stejně jako tak činiti chtěli mnohdy jejich kolegové z tak zvaného inteligentního proletariátu, jak zkušenosti z minulého roku i letošního jara tak názorně ukázaly. Rozdíly v tomto přirovnání jsou jen takové, že obranná akce rolnictva lišila by se svými prostředky od těch naznačených podle povahy zemědělské výroby, charakterového založení zemědělského lidu a jeho koncentrovaných sil, využitých v nevyhnutelnosti také jednou ke své obraně.

Rolnictvo československé má dokonalé porozumění pro ostatní stavy, vrstvy společenské a třídy výrobní, ale žádá totéž porozumění pro sebe. Z těchto předpokladů chceme posuzovati vládní prohlášení, tedy s hlediska vzájemné shovívavosti a šetření v době klidu zbraní. Tak jen můžeme také definovati svůj dojem z tohoto prohlášení velmi povšechně a všeobecně motivujícího předsevzetí vlády a její sociální a hospodářský program.

Nutno ještě zdůrazniti úvodem: jako lid usedlý na půdě a povahou svého zaměstnání již jsme a zůstaneme živlem státotvorným nejen vědomě svojí přímou účastí na řízení osudu svého státu, tak a tím význačněji a vydatněji podle přírodní zákonitosti půdy a jejího duchovního řádu, jenž řídí cit a rozum člověka půdu svoji vzdělávajícího.

Tyto ušlechtilé motivy naší spoluúčasti ve všenárodním úsilí o mravní a hospodářskou konsolidaci státu jsou nejcennější zárukou vývoje jeho a zabezpečení; budou i tehdy směrnicí našeho konání, kdyby vývojem poměrů diktován nám byl postup jiný, než dnes jsme zvolili.

Srovnává se tudíž s intencemi našimi snaha vlády, v tomto ohledu jasněji projevená, že chce postarati se při zabezpečení klidného rozvoje hospodářského života v republice o reformu veřejné správy a bezvadně fungující státní administrativu. Té je především k uklidnění našeho rolnictva třeba, neboť víra ve spravedlnost a právo je nejcennějším duchovním statkem občana a ideovým základem myšlenky státní.

Až dosud viděli jsme často pravý opak bezvadné státní administrativy, mnohdy loudavé, kulhající a velmi drahé. Pod pojmem bezvadné státní administrativy vedle jiného představujeme si i osvojení základních podmínek a pojmů o slušnosti společenské - když ne už úřední povinnosti - té části úřednictva, zejména berního a státního zaměstnanectva na železnicích, která ve styku s poplatnictvem a obecenstvem chová se mnohdy tak, jakoby chtěla přesvědčiti občana, že státní zaměstnanec není zde pro potřebu státu a občanstva, ale naopak. Přeceňované vědomí mnohých těchto zaměstnanců, odborově zorganisovaných ve společnost té síly a moci, že před ní kapituluje celá politická veřejnost naše, uvésti do kolejí klidných názorů o vzájemné součinnosti všech a pro všechny, pokládal bych za veliký úspěch nové vlády, všeobecně silné nazývané a také silnou se zvoucí. V tom ohledu chceme vládu účinně podporovati a čekáme jen na zahájení ohlášené úpravy neudržitelného počtu zaměstnanců a jejich požitků naturálních a peněžních dle zásady: lenochů živiti nebudeme, a kdo nepracuje, ať nejí. Po této stránce očekáváme od vlády silnou ruku, aspoň tak silnou, jak se jeví při exekučním vymáhání daní a poplatků na ustaraných lidech venkovských v letošním roce bídy, kterou na horských krajích už dávno jsme nezažili.

Žádáme, aby vláda chránila ty ubohé lidi na horách a všude tam, kde bída je, před šikanami se strany úřadů a hlavně berních úředníků mnohých, kteří se velmi často cítí v úředním styku s rolnictvem spíše konsumenty než úředníky státu. Nárok na slušné zacházení s poplatníkem je minimum, co musíme žádati ve právním státě. Mohl bych přinésti řadu dokladů, abych odůvodnil tento pasus své řeči. Doufáme také, že bude vláda dosti pečliva státních zájmů při rozvratné činnosti těch, jimž idea našeho státu, ať z důvodů nacionálních či jiných, je cizí. Klademe důraz na tento požadavek jako živel selský, konservativní, přející si klidu pro svoji práci, kterou chceme míti státem chráněnou na pravo i na levo před těmi, jež v kalných vodách nacionálních a sociálních výstředností a vášní chtějí lovit pro svoje nekalé cíle. Až dosud po této stránce vlády minulé jevily velmi značnou shovívavost, a do kriminálů Československé republiky dostala se spíše chudá domkářka, že prodala o pár haléřů dráže vajíčko, než vyložený vlastizrádce, jak viděli jsme při likvidaci puče bolševického a řádění našich pánů Němců.

Proto také přijali jsme rádi ujištění pana premiéra vlády Švehly a p. ministra zahraničí dr. Beneše o mezinárodním postavení politickém i hospodářském zajištění našeho státu a rádi přineseme - ovšem skutečně nejnutnější - oběti na udržení a vybavení naší národní obrany, která za současné hospodářské konsolidace uvnitř, a politiky dohod zevně, může, doufáme, zabezpečiti klidný rozvoj státu a jeho mezinárodní postavení i pro případ porušení míru. Této politice dohod mezinárodních a z ní logicky vyplývajících dohod obchodně-politických přineslo zemědělství své oběti a cítíme se povinni je i dále přinášeti, ovšem jen do míry minima existenčního, jehož, bohužel, materielní základ podkopala už tak prudce na zemědělství dolehnuvší hospodářská krise, jejíž zdolání bude vyžadovati, dle našeho názoru pronikavý zásah revisí dosavadních směrnic politiky ob hodní, celní a dopravní a celého systému směnohospodářského. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.).

Dosavadní obchodní politika našeho státu a celý režim vládní veden byl intencemi protizemědělskými, a základním motivem této politiky byla zásada: "Při menší práci lacino a dobře žíti" bez ohledu na finanční zájmy státu, na zájem domácího zemědělství, jeho potřeby a z této politiky plynoucí nesnáze. Byl to kurs politiky konsumentské, protivýrobní, která v souvislosti s politikou sociální mnoho dávající, ale málo počítající, byla příčinou ohromného vzestupu státních vydání a nutného pak zavádění stále nových a nových daní na straně jedné a hození zemědělství v plen zájmům průmyslu, opírajícího se o strany a sílu dělnictva svého, na straně druhé. Zde hledati dlužno živnou půdu krise zemědělské ve snaze dělnictva a průmyslu po laciných potravinách na jedné, a po všemožném sociálním zabezpečení a vysokých mzdách na druhé straně. Dojemné spojení zájmů kapitálu průmyslového se zájmy "revolučního" dělnictva a socialismu jest názorným vyučováním rolnictva při luštění záhady, kde ono má hledati kořen své bídy. Tomuto sloučení zájmů proti zemědělských a jejich politickému uplatnění má co děkovati rolnictvo za znehodnocení své produkce, a bezcelný dovoz výrobků zemědělských z ciziny, a na druhé straně za vysoké ceny výrobků průmyslových, chráněných cly namnoze až prohibitivními. Republika Československá nechce od svého zemědělce maso, obilí ani ostatní jeho produkci, žádá jen daně a zas daně na zaplacení schodků své obchodní politiky, na zúročení dluhů z půjček vložených nikoliv do produktivních investic národohospodářských, ale dle režimu socialistického uložených do snědeného krámu...

Rozumní socialisté sami přicházejí k poznání, že tato politika je politikou trosečníka života; zajímavé jest, že k tomuto poznání docházejí komunisté i v Rusku, slovy svého předáka vyjádřeného, ku kterému došel při znovubudování hospodářství ruského, řka asi toto: Dejte napřed dělníkovi našemu chleba a teprve pak žárovku. Chtěl tím zajisté říci, že základem všeho podnikání je půda, její zvelebení a přivedení do takového produktivního stavu, aby dle poměrů a podmínek této výroby bylo možno docíliti soběstačnosti, a teprve pak přebytků těchto hodnot poskytnouti k užití dalšímu podnikání průmyslovému.

Máme-li dáti souhlas k vyvrcholení sociálního zákonodárství dle programu vlády, žádati musíme pro rolnictvo stejně nutná sociální opatření, ovšem taková, která odpovídají povaze jeho výrobní práce. Není myslitelné zabezpečení hospodářského rozvoje státu bez zajištění rentability zemědělství aspoň do výše hladiny výrobních nákladů. Valutární poměry, daňové zatížení, volný dovoz cizí produkce zemědělské a celní ochrana průmyslu srazily ceny výrobků zemědělských pod tuto hladinu výrobních nákladů až na bod - počítáme-li tak u produkce brambor, zelí a j. - mrazu, obrazně řečeno, neboť dnes nelze vůbec prodati tohoto výrobku jen za ceny nedosahující zdaleka ani ceny pouhé sadby. Tak tomu jest podobně i u cen dobytka, který přes nebezpečí nákaz a nemocí dováží se k nám bezcelně a často bez potřeby, neb na př. trhy jihočeské jsou dobytkem stále přeplněny, žádný nekupuje a ceny pohybují se od 1 do 3-4 Kč za 1 kg živé váhy. Rolnictvo naše při dnešních poměrech nejen že nevytěží na zúročení kmenového kapitálu a provozovacích prostředků, nejen že nemožno vůbec mluviti o podnikatelském zisku, ono nemůže doufati ani ve přiměřený důchod pracovní při 12- až 16hodinové době pracovní - ono musí ze základního kmenového jmění dosazovati na výrobní náklady své produkce, na daně a dávky veřejné. Střední stav zemědělský, stav selský, je v držení rodinných majetků, a tato držba jako celá povaha výroby zemědělské není kapitalistickou. Klesne-li výnosnost práce zemědělské pod existenční minimum rolníka, jak právě toho jsme svědky, nastává potřeba zásahu se strany státu na ochranu této práce. Tento zásah jest odůvodněn nikoliv jen hospodářskými, ale stejně sociálními motivy jako u dělnictva jiných oborů práce. Proto systém ochranných cel zemědělských jest zřízení povahy sociální a při povaze držby pozemkové, jak jeviti se nám bude po provedení pozemkové reformy, opatřením veskrze demokratickým, jako bude takovou i držba půdy u nás. Není proto udržitelným režim jednostranné sociální politiky dělnické, pojišťující risiko práce pouze dělníka námezdního. Stejným právem jako stejným důvodem žádáme pojištění risika práce zemědělské na rodinných selských a malorolnických usedlostech, jak pro případ živelních pohrom, tak pro případ snížení důchodu práce, klesnutím cen výroby zemědělské pod niveau nákladů výrobních. Pro prvý případ žádáme státní aneb státem garantované pojišťovny s nuceným členstvím, pro druhý případ otevřeně žádáme zavedení ochranných cel zemědělských. Nežádáme prohibitivních cel po způsobu našeho průmyslu, chceme podrobiti se v mezích daných výrobních podmínek volnému soutěžení, ale jen potud, pokud tyto podmínky podnikání zemědělského jsou v dosahu volné disposice zemědělcovy. Pokud ale zásahem státní moci omezeno je toto disposiční právo rolníka - podnikatele - zákonnými opatřeními sociálního rázu, jako zavedením osmihodinné doby pracovní, sociálním pojištěním všech druhů, ustanovením kolektivních smluv a nivelisující soustavou mzdovou, založenou nikoli na uznání a cenění práce a výkonu pracovního, ale na době zaměstnání, nemůže rolnictvo jíti bez ochrany do volné světové soutěže. Tím méně, když i přírodní podmínky podnikání jsou tak rozdílné. Chceme na tomto místě vytknouti naší veřejnosti, že bojí se přiblížiti otevřeně k pojmovému vyjasnění definice ochranných cel. Jest každému sice známým fakt, že řada odvětví našeho průmyslu, že celá dělnická třída nemohla by vyráběti a pracovati bez zabezpečení nákladů výrobních ochranou celní. Bez této nejen že by továrník zavřel svoji továrnu, ale dělník pozbyl by i své práce. Vzájemnou souvislost těchto faktorů výroby vidíme denně při dnešní hospodářské krisi. Nemusí a nesmí to býti cla prohibitivní, ale střízlivá, národohospodářsky odůvodněná ochrana existenčního minima podniku a jeho pracovníků. Stejně tak této ochrany potřebovati bude produkce zemědělská v míře diktované podmínkami výroby. Netřeba tudíž, soudím, s naší strany skrývati se za slovní hříčku "když volnost, tak volnost pro všechny", nýbrž rozumně říci sobě navzájem, že v zájmu státu jako v zájmu průmyslu a dělnictva, tak v zájmu zemědělství a jeho pracovníků je přiměřená ochrana celní. Je nutno otevřeně s naší strany vystoupiti a hájiti tento požadavek, jak jsem zpředu zdůraznil, požadavek sociální ochrany práce. Krátkozrakost, s jakou se potkáváme u vrstev konsumentských i v řadách lidí velmi zámožných, jde-li o řešení celních otázek, konsumentská horečka při vyslovení jen možnosti obilních cel - jsou příznaky politické a národohospodářské nevyspělosti a nezralosti. Koloběh hospodářských statků má svůj základní počin v půdě a ve výrobě zemědělské a tam dlužno nasaditi páky nikoliv ve směru negace výroby, jak se dosud, bohužel, děje, ale umožněním a zvýšením produkce a tvořením nových hodnot a aktiv národohospodářské bilance státní. Těmito důvody motivována jsou volání naše po nové éře zákonodárné, produkční a aktivní, bez níž konsolidace našeho státu není možnou.

Nepokládáme sice za dostatečný slibovaný postup v otázkách politiky obchodní, celní a dopravní, ale přijímáme dobrou vůli vlády jako začátek rozumného řešení, od něhož závisí přímo osud našeho zemědělství. Bude-li realisována snaha vlády o zdokonalení zemědělství a umožní-li slibovanými opatřeními o náležité využití jak schopností našeho lidu zemědělského, tak i podmínek podnikání ve směru zvelebení půdy a prostředků provozovacích, mohli bychom, předpokládajíce, že slovo stane se skutkem, kvitovati prohlášení v tomto ohledu jako aktivum pro nás. To pravíme ovšem podmínečně - až jak uvidíme činy. Avšak i kdyby slova vtělila se ve skutek, není možná a myslitelná existence rolnictva bez pronikavé změny v soustavě daňové a zejména opravy zákonů daňových, o dávce ze jmění a přírůstku hodnoty. Otázky daňové, jako ony celní a cenové, jsou základní složkou problému krise zemědělské a nejsme v tomto ohledu bez vážných obav o budoucnost našeho zemědělství. Velmi obšírně zabývali se otázkou daňovou moji klubovní kolegové a proto přestávám na této poznámce. Žádáme jen ještě naléhavě o shovívavost ve vymáhání daní a varuji před každým postupem snad zákonem přípustným, avšak za duševního stavu ustaraného rolnictva těžko pochopitelným. Bezprostředním důsledkem krise výrobní jest rapidně stoupající nezaměstnanost hlavně řadách dělnictva průmyslového. Ačkoliv jsou nám známy vážné poměry v některých odvětvích průmyslu a z toho plynoucí důsledky, přece musíme kriticky posuzovati tento stav a ohraditi se jako poplatníci státu proti tomu, aby tovární zaměstnavatelé s lehkým srdcem aneb dokonce se záludnými cíli chtěli řešiti krisi své výroby prostým vyhozením dělníků na dlažbu a na zaopatření státu. Plně proto souhlasíme s počiny vlády v jednání o úpravě mzdových a pracovních podmínek a řešením nezaměstnanosti účelnými investičními pracemi. Žádáme, aby použito bylo těchto sil k produkčním účelům zemědělským. Rolnictvo naše přes těžké poměry nechce se vyhýbati součinnosti všude tam, kde jest na místě. Leč dlužno velmi vážně připomenouti, že řešení krise hospodářské předpokládá také mravní zájem nejen zaměstnavatele, ale také zaměstnaného, čili, že dělník na nouzové práci povinen je tak pracovati jako v jiném pracovním poměru.

Jen tak umožněna bude součinnost i naší samosprávy v této věci. Uvádím toto zde po zkušenostech, kterých jsem nabyl v tomto ohledu; jako při své kritice státního zaměstnanectva, tak i zde nepaušalisuji; známe dobré a výtečné úředníky, známe dobré a poctivé dělníky a vážíme si jich, ale protože je známe a protože je máme, v zájmu jejich chrániti je musíme před zneužíváním jejich dobrého jména a práce lidmi z jejich vlastních řad.

Pan ministr Rašín naše rolnictvo nepotěšil. Není divu, chce daně. Daně platiti je povinností občanskou, daně však úměrné poplatní schopnosti občanstva. Této jednoduché poučky ovšem nedbá rozpočet státní a chceme věřiti, že tentokráte pan ministr dr. Rašín nemá viny, že cifry jeho pohybují se v těch závratných výškách, Tato čísla rozpočtu jsou - a to je velmi vážná věc - v pravém rozporu s praxí života a v rolnictvu vyvolají oprávněné obavy a úžas - neb doufalo ono v pronikavé snížení daní a dávek za dnešních poměrů nesnesitelných. Břemena, uložená rozpočtem státním na rolnictvo, jsou nesnesitelná a bude na vládě i parlamentu, aby šetrností ve vydáních a zákonnými opatřeními zmírnila tato břemena. Neblahé propočítání let u státních zaměstnanců, nivelisace platová, parita - jsou ty hlavní příčiny vzestupu cifer státních výdajů do výšek závratných.

Jen za určitých podmínek a výhrad lze rolnictvu vysvětliti aspoň důvody vlády, proč cifry ty musí býti tak vysoké. V této věci - osobních nákladů ve státním rozpočtu - jest povinností naší říci v daném okamžiku svoje slovo, i když ono vyvolá stav, který jsme zažili před rokem při známé prosincové úpravě. Zájem státu a poplatnictva a existenční zájem rolnictva chudých horských krajů vyžaduje tohoto kroku a obezřetnosti. Nelze připustiti exekuční vymáhání daní a dávek za současné úrovně platové státního zaměstnanectva a kupní hodnoty naší koruny.

Není sporu o tom, že dnešní krise v hospodářském životě státu našeho, jevící se akutně v průmyslu a v zemědělství vedle toho i se známkou vleklé choroby dlouholeté, musí býti zdolávána cílevědomým úsilím všech vrstev obyvatelstva za účinné pomoci a iniciativy vlády a sborů zákonodárných.

Československé zemědělství nevymyká se této spoluúčasti, bude-li šetřeno základních principů rovnoprávnosti a rovnocennosti v oboru ochrany a podpory práce a výroby zemědělské oproti práci průmyslové a bude-li vláda plniti úkoly, programem vytčené. Rolnictvo naše pracuje i v dobách těžké krise a vyrábí hodnoty spíše než průmysl, přináší oběti nedozírné. Chce řešiti těžké problémy sociální, ale v souhlase s jeho zájmy, cestou vnitřní dohodne se solidárně jak se svým dělnictvem o úpravě mzdových poměrů, tak i o akcích svépomoci, jíž snaží se překonati krisi své výroby.

Máme právo žádati po naší veřejnosti, aby přijala projev naší vůle tak upřímně, jak byl myšlen a cítěn. Doufáme, že nastanou doby lepšího cenění práce středního a malého selského lidu, lidu skromného, pracovitého a beznáročného, tvořícího svojí těžkou prací základy národního jmění.

Byli bychom šťastni, kdyby tyto skutečnosti byly uznány zejména tam, kde dosud nebylo pro nás porozumění, neb raději volíme cestu dorozumění než boje, který by nám byl vnucen starostí o holou existenci našich rodin selských.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP