Sobota 24. června 1922

Začátek schůze ve 2 hod. 5 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

189 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš, ministři dr. Dolanský, Habrman, A. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský; za ministerstvo zdravotnictví min. rada dr. Bazika a min. tajemník dr. Sucharda, za ministerstvo školství a nár. osvěty odbor. přednosta Ardelt a odbor. rada Buzek.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška

Předseda (zvoní): Zahajuji 154. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně na včerejší schůzi udělil jsem dovolenou posl. dr. Markovičovi pro neodkladné záležitosti, dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. dr. Dérerovi, posl. Hamplovi a posl. Oktávcovi z téhož důvodu; na dnešní schůzi posl. Bendovi a Hummelhansovi z téhož důvodu.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců republikánské strany čsl. venkova vyslal do výboru kulturního posl. dr. Hálka za posl. dr. Klimo.

Klub posl. čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru rozpočtového posl. Tadlánka za posl. Bendu, do výboru sociálně-politického posl. Brodeckého za posl. Kleina, do výboru ústavně-právního posl. dr. Markoviče za posl. A. Nováka.

Klub posl. der deutsch. christl.-soz. Volkspartei vyslal do výboru rozpočtového posl. Bobka za posl. Scharnagla.

Předseda: Žádám o sdělení došlých spisů.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Návrh posl. dr. Blaho, Malypetra, Mašaty, Rychtery, Švehly, Vaculy a soudr. na revisi provisorního autonomního celního tarifu.

Dotaz posl. Ant. Nováka ministru spravedlnosti o stranickém postupu okresního soudce Kozielka ve Štokách.

Dotaz posl. Merty, Tausika a soudr. ministru nár. obrany o bezohledném zkracování požitků kancel. pomocníků v oblasti ZVV. v Užhorodě.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty o úpravě školství v Nosislavi u Brna.

Odpověď ministra financí na dotaz posl.

Karpíškové o zatajování daně z obratu nesvědomitými obchodníky.

Odpověď ministra financí na dotaz posl. Simma a druhů o přečinu obvod. inspektora pohr. fin. stráže Jana Peršína proti bezpečnosti života.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány interpelace.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3670. Sbírka interpelací:

I. posl. dr. Raddy, dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o nuceném vyřadění dítěte z německé školy v Českých Křídlovicích, v politickém okrese znojemském,

II. posl. dr. E. Feyerfeila a druhů min. financí o přehmatech celního úřadu v Nové Bystřici proti jazykovému zákonu a jiných přehmatech,

III. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty, že správám škol byly sděleny státní svátky v jazyku francouzském,

IV. posl. Hillebranda, dr. Holitschera, Pohla a druhů min. nár. obrany o sebevraždě vojína Kubika v Chebu,

V. posl. Daruly a soudr. min. železnic o propouštění zaměstnanců na Slovensku skoro bez odůvodnění,

VI. posl. Daruly, Tausika a súdr. min. železnic o pomeroch na železniciach Slovenska, hlavne na Košicko-bohumínskej dráhe,

VII. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě, aby bezodkladně poskytnuta byla pomoc těm, kdož postiženi byli požárem v obci Zubří u Nového Města na Moravě,

VIII. posl. dr. Keibla, inž. Kalliny a druhů min. veř. prací a min. vnitra o stavu bývalého řetězového mostu císařovny Alžběty mezi Děčínem a Podmokly,

IX. posl. Hillebranda, Jokla, Heegera a druhů min. školství a nár. osvěty o násilném utlačování polského školství ve východním Slezsku,

X. posl. J. Mayera a druhů min. vnitra a pošt a telegrafů o potrestání německých poštovních úředníků v Mar. Lázních,

XI. posl. dr. Kafky, Kostky a druhů vládě o výměně bankovek s padělanými kolky,

XII. posl. dr. Raddy a druhů min. vnitra o chování koncipisty Vláčila při dačické okresní politické správě,

XIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. nár. obrany o neslýchaném jednání vojenského posádkového velitele plukovníka Kauteckého v Chomůtově,

XIV. posl. Zierhuta a druhů předsedovi vlády jako předsedovi min. rady o zřízení okresních úřadů,

XV. posl. Hellera a druhů min. spravedlnosti, jak se provádí jazyková praxe u litoměřického okresního soudu,

XVI. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě ve věci živelní pohromy v obcích Vrtěříži, Olešničce a Věchňově, okres Nové Město na Moravě,

XVII. posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě ve věci živelní pohromy v obcích Borači, Bělči, Křeptově, Křížovicích, Jestřabí, Klokočí, Jilmoví, Skoroticích, Sejřku, Chlívském, Kalech, Maňové a Skrejích v okresu tišnovském na Moravě,

XVIII. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o spolku "Německá okresní úřadovna pro ochranu dětí a péči o mládež v Hlučíně" (Deutsche Berzirksstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Hultschin),

XIX. posl. dr. Budayho a spol. min. železnic vo veci katolícku cirkev hanobiacich plakatov vyvesených v nádražných miestnostiach na Slovensku,

XX. posl. Hlinku, Boboka a pol. vláde vo veci vyhlásenie Československej Obce legionárskej jednoty v Bratislave, učineného dna 1. júna t. r.,

XXI. posl. Merty, Hakena a soudr. ministrům školství a nár. osvěty, spravedlnosti a vnitra o případu kapucína třebíčského kláštera P. Stona.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve 1. odstavec, jímž jest

1. zpráva výboru zahraničního a ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 3531), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva mezi republikou Československou a říší Německou o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských podepsaná v Praze dne 20. ledna 1922 (tisk 3722).

Zpravodajem obou výborů je p. posl. dr. Hnídek, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Vláda předložila návrh schvalovacího usnesení o smlouvě, která byla uzavřena mezi republikou naší a říší Německou o právní ochraně a právní pomoci ve věcech občanských. Právní styky mezi naší republikou a Německem postrádaly od převratu smluvního podkladu. To neznamená ovšem, že by těchto právních styků nebylo. Naopak, byly velmi časté a byly jen důsledkem vztahů hospodářských, které po převratu r. 1918 nepřestaly, a v nichž pokračovalo se dále. V důsledku těchto hospodářských vztahů byly ovšem také časté vztahy právní, poněvadž docházelo k častým sporům při ujednání obchodních smluv, při dojednání obchodů atd. Ovšem tyto právní vztahy nebyly nijak smluvně regulovány, postrádaly jakéhokoli smluvního podkladu. Obě justiční správy pomáhaly si tu tím způsobem, že docházelo mezi nimi k formální dohodě; a tu dávaly jednotlivé justiční správy pokyny, jakým způsobem má se poskytovati právní pomoc mezi soudy atd. Ovšem tyto úpravy nikterak neodstranily všech obtíží, se kterými potkávaly se vztahy právní mezi naší republikou a říší Německou. Velké obtíže činila okolnost, že vztahy musely býti vždy navazovány prostřednictvím diplomatických zástupců, což ovšem mělo za následek, že dlouho a dlouho trvalo, než nějaká věc se vyjednala, na př. než doručena byla žaloba od soudu německého k soudu našemu, nebo než vyslechnuti byli svědkové atd. Následek tedy byl, že spory se protahovaly na dlouhé a dlouhé měsíce, ovšem ke škodě interesovaných stran. Ve mi důležité překážky tvořily také neurovnané poměry jazykové, poněvadž nebyla rozřešena otázka, jakým jazykem má se dožadovati úřad německý československé, nebo vice versa československý německé právní pomoci. Obě justiční správy uznaly, že je nutno, aby tento stav přestal, a proto ujednána byla úmluva mezi zástupci justiční správy naší republiky a zástupci justiční správy říše Německé o právní ochraně a pomoci ve věcech občanských.

Smlouva má 2 oddíly. První oddíl jedná o právní ochraně ve věcech občanských a druhý oddíl o právní pomoci ve věcech občanských.

Právní ochrana ve věcech občanských spočívá na základě naprosté parity, že totiž, co platí pro občany říše Německé u nás, platí vice versa pro občany naše v Německu, tak e ve věcech občanských příslušníci jedné smluvní strany co do zákona a soudní ochrany jejich osob a jmění v území druhé smluvní strany, požívají úplně stejných práv, téhož postavení, ovšem bez újmy platných jazykových zákonů, a mohou se za tím účelem volně a bez překážek dovolávati soudu, jednat tam za týchž podmínek jako vlastní státní příslušníci tedy naprostá parita.

Dále jsou v tomto prvém oddílu ustanovení, jimiž se vzájemně státní příslušníci osvobozují od povinnosti skládati jistotu procesní. Příslušníci jedné smluvní strany mají právo chudých u státu druhého.

Dále jest upravena také právní pomoc ve druhém oddílu ve věcech občanských. Zde jest odstraněna překážka, pro kterou nemohly býti spory brzy vyřízeny, že totiž není třeba, aby tato právní pomoc byla dožadována prostřednictvím diplomatických zástupců, nýbrž že mohou soudy obou států navzájem dožadovati se právní pomoci. Celá záležitost jest upravena tak, že československý soud, potřebuje-li právní pomoci u soudu německého, nebo podává-li žádost o doručení, nebo jinou právní pomoc, pošle žádost předsednictvu sborového soudu I. stolice - to jsou krajské soudy a v Praze zemský soud - a ten předá ji úřadům v Německu. V Německé říši jest tomu jinak. Žádá-li totiž soud říše Německé za pomoc nebo doručení, posílá žádost přímo soudům naší republiky, kdež přebírá tuto žádost o právní pomoc president zemského soudu.

V tomto oddílu jest dále upravena otázka jazyková. Jak jsem zde již uvedl, jazyková otázka při styku úřadů naší republiky a úřadů německých upravena nebyla. Nyní se upravuje tak, že žádosti o doručení a žádosti o právní pomoc jsou sepsány v jazyku oficielním dožadujícího státu: to znamená, že žádá-li soud říše Německé právní pomoci na našem státě, pošle žádost o doručení v jazyku oficielním dožadovaného státu, tedy v jazyku německém. Vice versa, žádá-li náš soud o doručení nebo právní pomoc soud německý, pošle tuto žádost sepsanou v jazyku oficielním naší republiky, totiž v jazyku československém. Zdálo by se na první pohled, že toto ustanovení smlouvy odporuje našemu jazykovému zákonu. Odporovalo by ovšem našemu jazykovému zákonu, který stanoví, že oficielním naším jazykem úřadů jest jazyk československý, jinými slovy, že úřady mají úřadovati a následkem toho také přijímati a vyřizovati tyto záležitosti v jazyku československém. Ale na tuto okolnost pamatováno je v dodatkovém protokolu, připojeném jako integrující část ke smlouvě o právní ochraně a pomoci, v ustanovení bodu třetího, kde k tomuto dožádání v jazyku oficielním strany dožadující je třeba připojiti ještě překlad v oficielním jazyku strany dožadované. Tedy, žádá-li soud německý u našeho soudu o doručení nebo právní pomoc, může žádost sepsati v jazyku německém, ale musí býti také připojen překlad v jazyku československém. A vice versa, žádá-li soud náš o doručení a právní pomoc na soudu německém, musí býti připojen překlad v jazyku německém.

A při této příležitosti budiž mi dovoleno, když už mluvím o jazykové otázce, vznésti apel na vládu, aby co nejdříve vydala jazykové nařízení, aby mnohým a mnohým sporům v otázce jazykové byla konečně učiněna přítrž. Dodnes se stává, že naše soudy v místech, kde jest 25%ní menšina německá, přijímají německé žaloby a podání občanů říše Německé proti výslovnému znění a proti duchu jazykového zákona. Zde by bylo třeba zjednati nápravu, aby se těmto jazykovým sporům předešlo. Dále je v této smlouvě upraven způsob, jak se mají podání doručovati, tedy otázky ryze technické.

Zahraniční a ústavně-právní výbor projednal podrobně tuto smlouvu a doporučuje slavné sněmovně, aby schválila tuto osnovu, jak jest obsažena ve vládním návrhu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Míním dáti hlasovati o celém tomto schvalovacím usnesení, které obsahuje tři odstavce a úvodní formuli, najednou.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením, jež má tři odstavce a úvodní formuli, ve znění navrženém panem zpravodajem ve smyslu zprávy obou výborů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Čtení druhé dám na denní pořad příští schůze.

Přikročíme nyní ještě k odstavci 2, jímž jest

2. zpráva výboru živnostenského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 3196) na ratifikaci "Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného" (tisk 3720).

Zpravodajem za výbor živnostenský jest pan posl. Alois Kříž, za výbor zahraniční pan posl. dr. Uhlíř. Uděluji prvnímu zpravodaji panu posl. Al. Křížovi slovo.

Zpravodaj posl. Al. Kříž: Slavná sněmovno! Vládní předloha tisk 3196 týká se účastenství našeho státu na vytvoření Mezinárodního Ústavu zimného v Paříži. Chtěl bych k informaci slavné sněmovny říci několik slov o historii lidského snažení po umělém zachování hodnot podléhajících rychlé zkáze.

Roku 1907 sešli se v Paříži, roku 1910 ve Vídni a r. 1913 v Chicagu odborníci z celého světa, aby luštili otázky, týkající se výroby ledu a umělého chlazení vůbec. Utvořena byla řada státních sdružení, zabývajících se realisací vědeckých výzkumů, a mohutná mezinárodní "Association Internationale du Froid" jako polooficielní korporace, sdružující v sobě jednotlivá národní sdružení výše zmíněná.

Nepříznivé politické poměry v bývalé monarchii jakož i přísné rozlišování národnosti a státní příslušnosti (nationrace) v ústředním vedení zmíněné korporace způsobily, že čeští odborníci málo se zúčastnili tohoto ruchu. Po převratu došlo vřelé vyzvání od generálního sekretáře Associace, aby republika Československá zúčastnila se spolupráce; poněvadž toto odvětví technické činnosti mělo a má značnou důležitost, zasahujíc do různých oborů podnikání (věda, výživa lidu, dopravnictví, strojnictví), podalo ministerstvo veřejných prací příslušný návrh, jenž byl ministerskou radou schválen ve schůzi 6. května 1919 s tím, že republika Československá přistoupila za člena Associace do IV. skupiny účastníků s ročním příspěvkem 1000 franků.

Zatím ujala se francouzská vláda iniciativy v tom směru, aby dosavadní polooficielní, polosoukromá korporace nahrazena byla organisací oficielní, a svolala za tím účelem do Paříže mezinárodní konferenci, jež se konala 15.-17. prosince 1919 za účasti 38 států, dominií a kolonií. Na konferenci byla sjednána konvence, jež se tuto předkládá, jez byla pak na nové konferenci, konané 21. června 1920 v Paříži, podepsána splnomocněnými zástupci smluvních států (za republiku Československou podepsal generální konsul Vaníček).

Smluvní strany zavázaly se předmětnou úmluvou zříditi a udržovati Mezinárodní Ústav zimný (Institut international du Froid) v Paříži, jehož hlavní účely uvádí podrobně článek 3. této úmluvy, kde je zdůrazněno, co je účelem ústavu samotného:

1. podporovati vyučování vědy a prakse zimné, jakož i vývoj a popularisování studií a vědeckých nebo technických výzkumů v tomto oboru,

2. podporovati studium nejlepšího řešení otázek, jež se týkají uchovávání, dopravy a rozprodeje potravin, podléhajících zkáze,

3. seznamovati, s udáním původu uveřejňovaných zpráv, se světovým stavem mražených potravin s trojího hlediska, a sice s hlediska výroby, oběhu a spotřeby,

4. soustřeďovati k uveřejňování veškery zprávy a doklady vědecké, technické a hospodářské, jež se týkají výroby a užívání zimy,

5. soustřeďovati ke studiu zákony, předpisy a zprávy všeho druhu o průmyslu zimném a předkládati dle potřeby vládám k schválení opatření, jimiž se mají zlepšiti a sjednotiti předpisy o mezinárodní dopravě výrobků, při nichž se dá s výhodou použíti chlazení,

6. pořádati mezinárodní sjezdy zimné,

7. udržovati stálé styky s vědeckými a odbornými skupinami, aby se zabezpečilo uskutečnění programu činnosti ústavu.

Činnost jeho má značný význam pro theoretické i praktické řešení otázek, přicházejících v úvahu jmenovitě s hlediska výroby, oběhu a spotřeby hospodářských statků, podléhajících rychlé zkáze.

Pokud jde o finanční stránku podnikáni zmíněného Ústavu, jsou zúčastněné státy rozděleny do šesti kategorií s ročními příspěvky mezi 12.000 až 1000 franky a poměrným zastoupením na Valném Shromáždění; republika Československá je členem ve skupině V. s příspěvkem 2000 franků a 2 zástupci ve valném shromáždění Ústavu.

Částku tuto je hraditi z rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností jednal ve smyslu § 4 j. ř. v obnoveném řízení o tomto vládním návrhu a doporučuje, aby poslanecká sněmovna schválila usnesení schvalovací tak, jak je obsaženo ve zprávě výboru, tisk 3720. Doporučuji tedy, aby ratifikační usnesení to bylo schváleno. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má zpravodaj zahraničního výboru pan posl. dr. Uhlíř.

Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Dámy a pánové! Výbor pro věci zahraniční pojednal o tomto vládním návrhu na ratifikaci "Mezinárodní úmluvy o zřízení Mezinárodního Ústavu zimného", která byla uzavřena dne 21. června 1920 v Paříži již v lednu letošního roku. Vlivem známých okolností musil se vrátiti k této předloze a dne 21. června t. r. pojednal znovu o této Convention internacionale pour la création d'un Institut international du Froid @a Paris. Se svého zahraničního hlediska nemá výbor žádné námitky proti tomuto ústavu technicko-hospodářského rázu. Proto je mou povinností, abych slavnou sněmovnu požádal v této věci o podporu a oznámil jí, že zahraniční výbor připojuje se k tomuto usnesení. Žádám ve smyslu předneseného referátu, aby slavná sněmovna tuto ratifikaci provedla. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dáti hlasovati najednou o celém schvalovacím usnesení, které má 3 odstavce a úvodní formuli, protože pozměňovací návrh k tomu učiněn nebyl.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Není jich.

Kdo souhlasí tedy s celým schvalovacím usnesením o třech odstavcích a úvodní formuli ve znění, navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna schválila usnesení schvalovací ve čtení prvém.

Čtení druhé dám na pořad schůze příští.

Přeruším teď schůzi za tím účelem, aby rozpočtový a sociálně-politický výbor mohly v přestávce pokračovati ve svých pracích.

Přerušuji schůzi do 5 hodin odpoledne.

(Schůze přerušena ve 2 hod. 35 min. odpol. - opět zahájena v 6 hod. 40 min. večer.)

Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi sněmovny a přikročíme k dalšímu projednávání pořadu schůze.

Na řadě jest nyní

3. zpráva výboru zdravotnického, soc.-politického a rozpočtového k usnesení senátu (tisk 3598) k vládnímu návrhu zákona o potírání pohlavních nemocí (tisk 3726).

Zpravodaji jsou paní posl. Landová-Štychová za výbor zdravotnický, pan posl. Johanis za výbor soc.-politický a pan posl. Kasík za výbor rozpočtový.

Z ministerstva zdravotnictví jsou přítomni pp. min. rada dr. Bazika a min. tajemník dr. Sucharda.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, a to pí. posl. Landové-Štychové k podání zprávy.

Zpravodaj posl. Landová-Štychová: Vážená sněmovno! Jak již v tištěné zprávě zdravotnického výboru poslanecké sněmovny uvedeno, první podnět k vydání tohoto zákona vyšel z řad ženských poslanců revolučního Národního shromáždění už v září 1919. Tehdy byl posl. Zeminovou a spol. podán návrh, aby byly zrušeny veřejné prostituční domy a aby byla oboustranně, to jest jak u mužů, tak u žen, potírána prostituce tajná a aby bylo zavedeno povinné hlášení a léčení pohlavní nákazy. V odůvodnění bylo mimo jiné poukazováno podavatelkami, jak se prostituční mor rozmáhá, hlavně vinou nejistých poměrů hospodářských a že je nutno čeliti všemi prostředky tomuto strašlivému úkazu, v prvé řadě pak, že je nutno přísně stíhati kuplířství a proč je rozhodně nutno veřejné domy prostituční zrušiti. Poukazováno na to, že tyto domy jsou pravým semeništěm infekčních chorob, hlavně pak nakažlivých nemocí pohlavních. Nevěstince že neposkytují příležitosti k přehledu a omezení pohlavních chorob - naopak nakažené prostitutky bývají propuštěny z nemocnice neúplně vyléčeny a nakažení prostitutové unikají kontrole vůbec, rozmnožujíce nákazu ve svém okolí.

O návrhu tom konána anketa sociálně-politického výboru se zájemníky a experty, z nichž většina vyslovila se proti reglementaci prostituce a uvedla velmi přesvědčivé důvody pro abolici, doložené výmluvnými číslicemi.

Návrh byl tehdy v principu schválen. Ministerstvo zdravotnictví slíbilo vypracování osnovy zákona a na interpelaci posl. Zeminové a spol. v říjnu 1920 odpověděl p. ministr dr. Procházka, že je osnova hotova a po přezkoumání, že bude předložena. Došlo k tomu v květnu 1921 a zákon sám schválen senátem v květnu 1922.

Důvodová zpráva původního vládního návrhu je velmi důkladná a obsáhlá. V části všeobecné zcela otevřeně prohlašuje boj nejen proti pohlavním nemocem, ale i proti prostituci, jako jeden z nejnaléhavějších příkazů každého státu. V delší stati probírá dosavadní platné předpisy a praví již předem, že jsou zastaralé a k boji proti pohlavním nemocem a nákazám že naprosto nedostačují. V následujících statích jedná o významu nemocí pohlavních a jich účincích nejen po stránce zdravotní a populační, ale i národohospodářské a ve stati čtvrté o směrnicích pro boj proti pohlavním nemocem uvádí statistiky z různých ústavů o neblahých účincích nákazy kapavkou, která jest dnes nemocí nejrozšířenější, tvoříc 50% všech onemocnělých pohlavní nemocí, a to proto, že se mylně na ni laikové dívají jako na celkem nevinnou a lehce vyléčitelnou nemoc. Nutno k tomu podotknouti, že mnozí mladí muži považují kapavku za něco, čímž se možno chlubiti jako dokladem dospělosti.

Ale i ženám je třeba důkladného poučení. Neboť kapavka matky mívá při nedostatečné péči o novorozené dítě ten následek, že, dostane-li se nakažlivina do oček děcka, toto oslepne. V Mnichově je dle Blaschka 73·8% chovanců slepeckého ústavu osleplých následkem kapavčité nákazy matky.

Bude tedy nutno, aby ministerstvo zdravotnictví učinilo ještě zvláštní opatření ve věci rozšíření správného názoru v řadách občanstva, aby zejména mladí muži nepovažovali kapavku za nutné zlo a nepřinášeli tak později do svých rodin zárodky neštěstí a degenerace.

Nejnebezpečnější nemocí ovšem zůstává příjice, ježto se šíří rychle krví celým tělem, a je na rozdíl od kapavky a měkkého vředu onemocněním celkovým hned od počátku.

V důvodové správě se praví, že příjice je při správném léčení vyléčitelna. Avšak doznává se, že dosavadní prostředky lékařské (specifické léčení rtutí a salvarsanem, Wassermannova reakce při zkoumání krve a moku mozkomíchového) nestačí k zabezpečení úplného vyléčení a že je tu nutna opatrnost i pro ty, kdož byli za vyléčené prohlášeni. I toto nutno uvésti v širší známost občanstva a doporučit současně těm, kdož se léčí nebo jsou zdánlivě vyléčeni, přísnou jednoduchou životosprávu a jako závěr přírodoléčbu.

Nechci se mísiti do sporů lékařských odborníků o účinnosti dosavadních lékařských prostředků, ale zájem širokých vrstev národa nám všem velí, abychom věnovali zvýšenou pozornost i otázce přírodoléčby, která i kdyby snad neměla pronikavých účinků zjevných, jako léčba rtutí a salvarsanem, přece jen má také svůj určitý význam alespoň pro zabezpečení zevního vyléčení - a má nesporně silný mravní vliv, jak na nemocné tak i na vyléčené. Zejména lékařské kruhy měly by otázce přírodoléčby věnovati větší pozornost (Výborně!), aby význam její nebyl znehodnocován různými šarlatány, a aby se stala tím, čím má býti, pomůckou lékaře k dokonání uzdravovacího procesu pacientů.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP