Středa 14. června 1922

Začátek schůze v 1 hod. 25 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

205 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, dr. Mičura, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský; ministerský rada ministerstva financí dr. Brabenec.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 146. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Koudelkovi a Kaufmannovi pro neodkladné záležitosti, na tento týden posl. Čundrlíkovi rovněž pro neodkladné zaměstnání a posl. Vrabcovi z téhož důvodu.

Byly provedeny některé změny ve výborech.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vyslal do výboru ústavně-právního posl. Svobodu za posl. Chalupníka a posl. Kubala za posl. Tadlánka, do výboru pro záležitosti obchodu, průmyslu a živnosti posl. Zverce za posl. Kovačiče a posl. Hummelhanse za posl. Prokeše.

Klub poslanců der deutsch. soz.-dem. Arbeiterpartei vyslal do výboru rozpočtového posl. Dietla za posl. Schäfera.

Předseda: Byly podány tyto dotazy:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Landové-Štychové, dr. Bartoška a spol. ministru školství a nár. osvěty o výnosu, kterým se odstraňuje ze žákovských knihoven kniha prof. Seiferta "Přírodou a životem k čistému lidství".

Dotaz posl. Schuberta ministru vnitra, že závodiště, které se má zříditi v Úševicích-Mariánských Lázních, ohrožuje zemědělské kultury v Úševicích.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3666. Zpráva I. výboru soc.-politického, II. výboru ústavně-právního k usnesení senátu o vládním návrhu zákona (tisk s. 1288 a 1319), kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, císařského nařízení ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. (tisk 3549).

Předseda: Došly tyto odpovědi:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Odpověď ministra obchodu na dotaz posl. Böhra a druhů o provádění zákona, jímž zřizuje se vnucený likvidátor pro rozdělení zbytků bavlny.

Odpověď ministra post a telegrafů na dotaz posl. inž. Junga a druhů o propuštění z poštovní služby poštovního podúředníka Arnošta Stuhlhofera ve Znojmě.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán zápis o 141. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány a současně výboru iniciativnímu přikázány návrhy:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3654. Návrh posl. Skaláka, Buriana, Kučery a soudruhů na změnu a doplnění zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n., o závodních výborech.

Tisk 3655. Návrh posl. Blažka, Kučery a soudruhů na úpravu právních a hmotných poměrů zřízenců a cestářů okresních zastupitelstev v Čechách a okresních silničních výborů na Moravě a ve Slezsku.

Tisk 3665. Návrh posl. Kleina, Johanise, Laube, Hirsche, Malé, Stejskala, Witticha a soudr., aby byl vydán zákon o nedělním klidu v živnostech obchodních a kancelářích.

Předseda (zvoní): Přikročíme k projednávání pořadu schůze.

Měli jsme nejprve provésti tři první odstavce, totiž druhá čtení. Poněvadž však není ještě dostatečné presence, přikročím k 4. odstavci pořadu.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není. Budeme tudíž projednávati

4. zprávu výboru sociálně-politického a ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 3549) o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, cís. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z. (tisk 3666).

Zpravodaji jsou za výbor soc.-politický posl. Klein, za výbor ústavně-právní posl. dr. Matoušek.

Uděluji zpravodaji za výbor sociálně-politický, panu posl. Kleinovi, slovo.

Zpravodaj posl. Klein: Vážená sněmovno! Císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 říš. zák., byly pro některé případy konkursního a vyrovnávacího řádu ohraničeny obnosy, které pro znehodnocení měny vyžadovaly - ne snad dnes, nýbrž již v letech 1918 a 1919 - nutné změny.

Podle § 51, č. 2 konk. ř. byly vyměřeny obnosy pro pohledávky, vyplývající ze služebních poměrů zaměstnanců, do výše 2400 Kč vedle hotových výloh. Poněvadž pohledávky zaměstnanců zpravidla vykazovaly daleko větší obnos, byl zbytek nad 2400 Kč odkázán do třetí třídy věřitelů, kde zpravidla zaměstnanec buď dostal nepatrný zlomek své pohledávky, nebo, poněvadž nebylo žádného jmění z konkursního řízení, nemohl vůbec dosáhnouti vyrovnání své pohledávky.

Obdobné opatření bylo učiněno v § 23, čís. 3 vyrovnávacího řádu, kde taktéž byl ohraničen obnos ve výši 2400 Kč, a zaměstnancům, kteří, jak jsem již uvedl, zpravidla měli daleko větší pohledávky, vedlo se stejně jako v řízení konkursním.

Senátu byl předložen vládní návrh tisk 1288, podle kterého se v prvé řadě má měniti § 51, čís. 2 konk. řádu a § 23 vyrovn. ř. Původní vládní návrh zněl, aby obnos 2400 Kč byl zvýšen 5krát, totiž na částku 12.000 Kč. Nebylo jistě třeba uváděti zvláštní důvody, aby se mohl každý přesvědčiti, že toto zvýšení na 12.000 Kč neodpovídá v žádném poměru průměrnému zvýšení veškerých životních potřeb a úměrnému zvýšení mezd i platů. Proto také senát plným právem postavil se na stanovisko, že ve vládním návrhu obsažená cifra 12.000 Kč neodpovídá dnešním poměrům a zvýšil svým usnesením tento obnos do výše 24.000 korun, tedy na desetkrát více, nežli byl původní obnos, stanovený cís. nařízením ze dne 10. prosince 1914.

I zde snad nebyla úplně vyrovnána diference mezi hodnotou jmění v roku 1914 a v roce 1922, přes to však napravil senát do jisté míry rozpor ve vládním návrhu, když stanovil částku tu na 24.000 Kč, která jest stejně platná jak pro řízení konkursní, tak i vyrovnávací.

§ 93 konk. ř. ustanovuje právo konkursního komisaře propůjčiti hlasovací právo pohledávkám dosud nezkoušeným, sporným nebo podmíněným, nečiní-li pohledávka více než 2500 Kč, jinak rozhoduje konkursní soud čili senát. Taktéž § 116 konk. řádu, který vymezuje obnosem 2500 Kč pravomoc správce podstaty, vyžaduje schválení věřitelského výboru pro jistá právní jednání, jako je dobrovolné zcizení nemovitostí, narovnání a pod., jde-li o hodnotu vyšší 2500 Kč.

Je tedy přirozeno, jestliže se měnila cifra v § 51 konk. řádu a v § 23 vyrovn. řádu, že bylo nutno sáhnouti také ke změně této cifry, aby zde byla do jisté míry vyrovnána diference znehodnocené měny. Zde přijal senát souhlasně s vládním návrhem zvýšení z 2500 Kč na 10.000 Kč.

§ 169, odst. 1 konkursního řádu prohlašuje za nepatrný konkurs, nečiní-li jmění do podstaty náležející více než 5000 Kč. I zde přijal senát ustanovení souhlasné s vládním návrhem a zvýšil tuto cifru na 10.000 Kč.

Důležité je pak další ustanovení, které je v rozporu s původním vládním návrhem. Vládní návrh stanovil, že zvýšení částky 2400 Kč platí pouze pro případy konkursních a vyrovnávacích řízení již zahájených, dokud nebylo skončeno všeobecné zkušební stání nebo vyrovnávací stání před účinností tohoto zákona. To jest změna pokud se týká nároků zaměstnanců oproti konkursní podstatě a ve vyrovnávacím řízení, kdežto ustanovení § 1, cís. 2 a 3 - totiž ustanovení, jimiž se zvyšují obnosy z 2500 Kč na 10.000 Kč a z 5000 Kč též na 10.000 Kč - platiti měla pro případy již v konkursním řízení zahájené.

I zde učinil senát jistě liberální rozhodnutí a svolil, aby výhody i těchto změn byly přiznány vůbec všem případům, jež se nalézají v konkursním a vyrovnávacím řízení již zahájeném. To jest důležité, poněvadž jsme mohli konstatovati, že zejména zaměstnanci, kteří si odsloužili svůj plat a kterým byl podle kolektivní smlouvy přiznán určitý obnos pod titulem mzdy, nemohli býti pojati s plnou cifrou do I. třídy věřitelů, poněvadž podle cís. nař. z r. 1914 byla ohraničena cifra do výše jen 2400 K. Aby se alespoň částečně tato zřejmá křivda odčinila, usnesl se senát, aby všechny změny, o kterých máme dnes rozhodovati, platily již v konkursním a vyrovnávacím řízení, toho času neskončeném.

Ve vládním návrhu byla také terminovaná platnost jeho a to do 31. prosince 1923. I toto ustanovení změnil senát jistě plným právem, neboť nemůžeme se stále zaměstnávati zákony termínovanými. Poměry, ve kterých žijeme, jsou toho druhu, že nelze zákony stále měniti, a poněvadž hospodářské poměry, ze kterých tento návrh a tyto nutní změny vzešly, nedoznají v dohledné době takového přeskupení, abychom mohli ty cifry zmenšovati, je správné, že senát nepostavil se na stanovisko termínovaného zákona, nýbrž prostě ustanovil, že zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení.

Je jisté, že kruhy zaměstnanecké mají ještě své další požadavky. Velmi často dožadují se toho, aby bylo také těm, kteří již nebudou účastni výhod tohoto zákona, poskytnuto právo, aby se ještě dodatečně domáhali na konkursních podstatách a na řízeních vyrovnávacích, by jim dodatečně ještě obnosy, které jim příslušejí pod titulem mzdy, byly vyplaceny.

V sociálně-politickém výboru byli jsme si vědomi, že pro krátkost času a také proto, že senát přijal již toto znění a také určité, jistě liberální změny oproti původnímu vládnímu návrhu, nemůžeme měniti na tom ničeho, poněvadž nám znění přijaté senátem zaručuje, že velice mnoho případů, zahájených a dosud neskončených, bude se moci podle těchto změn, které zákon navrhuje, již říditi.

Vzhledem k tomu, že nám jde především o to, abychom pomohli zaměstnancům, kteří byli postiženi tím, že jejich firmy musely vyhlásiti konkurs nebo se vyrovnávají, postavil se sociálně-politický výbor na stanovisko, aby usnesení senátu bylo schváleno. Tlumočím zde toto jednomyslné přání sociálně-politického výboru a prosím, aby poslanecká sněmovna usnesení sociálně-politického výboru poslanecké sněmovny schválila. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor ústavně-právní, p. posl. dr. Matouškovi.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Výbor ústavně-právní projednával o této předloze zákona, resp. o usnesení senátu po stránce právní.

V tom směru uvažoval nejprve, zdali by při této příležitosti nemělo býti zase sáhnuto k unifikačním pracím, které nás čekají, zdali by totiž při úpravě konkursního řádu neměla se upraviti také ustanovení konkursního řádu, který platí pro Slovensko. Ústavní výbor porovnával ustanovení, jež platí na Slovensku, a uznal, že v tomto případě, kdy pouze mechanicky zvyšujeme určité sazby, na jejichž výši závisí vlastně určitá práva, po případě určité kompetence, kdy pouze jednostranně zasahujeme do ustanovení konkursního řádu, že toto jednostranné zasažení nehodí se k tomu, aby prováděna byla unifikace v těchto ustanoveních také na půdě slovenské, a to proto, poněvadž tam platí ještě starý konkursní řád z r. 1868 a nikoliv, jako u nás, z r. 1914. Už také proto ne, poněvadž § 1, odst. 1., nehodil by se k unifikaci, ježto konkursní řád z r. 1868, na Slovensku platný, při privilegovaných pohledávkách zaměstnanců vůbec žádného obmezení neklade, nýbrž stanoví, že pohledávky zaměstnanců patří do třídy privilegovaných bez ohledu na obnos. Ovšem nepřipouští zase privilegovanost pro všechny zaměstnance, jako to činí konkursní řád náš z 10. prosince 1914, který rozšířil tuto privilegovanost také na zaměstnance vyššího řádu, jmenovitě také na pohledávky obchodních jednatelů. Již z toho důvodu uznal ústavně-právní výbor, že nehodí se tato chvíle k tomu, abychom sáhli k pracem unifikačním. Proto spokojil se ústavně-právní výbor tím, že prostě přepracoval tak, jak senátní usnesení zní, ustanovení konkursního řádu našeho, tedy konkursního řádu z 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., a také ustanovení vyrovnávacího řádu téhož data a čísla.

Tím tedy byly odbyta jedna námitka, která se vyskytla v ústavně-právním výboru ohledně unifikace. Ovšem přiznávám, že ústavně-právní výbor - ač nechce k tomu resolucemi vládu vyzývati - přece jen vyslovil ve svém plenárním sezení důtklivé přání, aby vláda i v tomto směru na půdě konkursního řádu sáhla co nejdříve k unifikaci zákonodárství.

Druhá otázka velice závažná po stránce právní byla, zdali tím, když zvýšíme obnosy v §§ 93 až 116 konk. řádu, nebezpečně nerozšiřujeme práva konkursního komisaře a práva správce konkursní podstaty. V prvém případě, v §u 93, odst. 2, má totiž konkursní komisař podle dosavadního znění konkursního řádu právo rozhodovati, zdali některá pohledávka, která nebyla dosud zkoušena, má právo hlasovací, sám jen tenkráte, když pohledávka neobnášela více jak 2500 K. Podle novely, resp. usnesení senátu, toto právo konkursního komisaře se rozšiřuje a dává se mu právo rozhodovati o právu hlasovacím pohledávky tenkrát, když pohledávka obnáší až do 10.000 K. Dává se tedy závažné právo konkursnímu komisaři na úkor konkursního soudu, neboť konkursní soud to byl, který při obnosech přes 2500 K rozhodoval, má-li podmíněná nezkoušená pohledávka míti právo hlasovací, a nyní přenášíme právo konkursního soudu na konkursního komisare ve všech případech, kde jde o pohledávky do 10.000 korun.

Ústavně-právní výbor však uznal, že je to zcela důvodné vedle důvodů sociálně-politických, jež předneseny byly panem referentem soc.-politického výboru, a uvedl ještě další důvod, že podle zákona ze dne 1. dubna 1921, čís. 161 Sb. z. a n., v právních rozepřích o majetkových právech, jež náležejí před sborové soudy I. stolice, projednává a rozhoduje člen těchto soudů jako samosoudce, když předmět sporu na penězích nečiní více než 10.000 K. Dosud samosoudci bylo dáno jenom to, co činilo 2500 K. Nyní rozšířena pravomoc samosoudcova na 10.000 K při civilních rozepřích a není obavy, když dáváme samosoudcům rozhodovati v rozepři do 10.000 K, abychom i konkursnímu komisaři nemohli dáti právo, aby rozhodoval, zdali ty které pohledávky mají míti právo hlasovací, i když pohledávka činí 10.000 K. Tedy z těchto důvodů, poněvadž v jiném oboru zákonodárství již na toto zvýšení došlo, nevidělo se námitek, aby také konkursnímu komisaři nebylo jeho právo rozšířeno, aby tudíž konkursní komisař rozhodoval také o pohledávkách až do 10.000 K.

Druhá námitka a pochybnost byla při tom, kde rozšiřuje se právo správce konkursní podstaty, totiž v § 116 konkursního řádu. Správci konkursní podstaty náleží totiž vésti správu konkursní, zejména zpeněžení majetku, náležejícího do konkursní podstaty, a má při všech důležitých opatřeních vyžádati si usnesení výboru věřitelského. Podle §u 116 je potřebí, aby výbor věřitelský rozhodoval všude tam, kde jde o částku větší 2500 K, a vypočítává se, že je to v případech, kde jde o dobrovolný prodej nemovitých věcí, námořní lodi neb oprávnění úpadcových, o uzavření smíru nebo rozhodčích smluv, o zpeněžení nároků na postupné požitky, renty a opakující se plnění neurčitého trvání, o splnění nebo zrušení právních jednání úpadcových, o uznání nároků vylučovacích, oddělovacích, vyúčtovacích a pohledávek podstaty, jakož i o výplatě zástav.

Nyní podle usnesení senátu má býti v §u 116 obnos 2500 K zvýšen na 10.000 K, čímž se podstatně rozšiřují práva správce konkursní podstaty, takže nyní nebude se museti dovolávati schválení výboru věřitelského ve všech případech, kde obnos pohledávky bude dosahovati až do 10.000 K. Tedy jen při věcech, které budou převyšovati 10.000 K, bude povinností konkursního komisaře, aby svolal výbor věřitelský a dovolával se jeho souhlasu.

Na první pohled neobyčejně rozšířené právo správce konkursní podstaty by snad mohlo přivoditi námitky, že tím výbor věřitelský zbavuje se vážných práv na úkor bezpečnosti vedení konkursního řízení, avšak nesmíme zapomínati, že vedle §u 116, kde podle vládního návrhu a podle usnesení senátu rozšiřuje se takovéto právo konkursního správce, je správce konkursní podstaty podle § 115 konk. ř. ve všech důležitých věcech bez ohledu na obnos vázán souhlasem výboru věřitelského. Toto značné rozšíření konkursního správce nebude na úkor bezpečnosti vedení konkursu, poněvadž beztak správce konkursní podstaty již podle §u 115 bez ohledu na obnos bude se museti podle znění dnešní novely dovolávati souhlasu výboru věřitelského všude, kde půjde o závažnější, důležitější věci konkursního řízení. Proto tedy ústavněprávní výbor přes tyto námitky přesel a uznal právě z důvodů sociálně-politických, jak je uvedl referent sociálně-politického výboru, že má býti i v tomto §u 116 z důvodů již uvedených zvýšen obnos ze 2500 na 10.000 K.

Co se týče závěrečných ustanovení, připojuje se ústavně-právní výbor k vývodům referenta výboru soc.-politického. Ani ústavně-právní výbor nechce dělati zákon termínovaný a proto prostě neterminoval tento zákon, maje důvěru, že kdyby bylo třeba, může zákonodárný sbor kdykoli přikročiti k reformě, změně nebo zrušení odhlasované novely. Rovněž tak připouští ústavně-právní výbor, aby hned po zahájení konkursu všecky otázky řešily se již podle této novely a nebyla tato věc omezena nějakým terminem konkursního řízení.

Všechny tyto důvody vedly ústavněprávní výbor k tomu, že také s hlediska právního doporučuje posl. sněmovně, aby přijala usnesení senátu tak, jak bylo přijato senátem a u nás sociálně-politickým a také ústavně-právním výborem. Jako referent ústavně-právního výboru doporučují sněmovně, aby toto usnesení přijala. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo dále přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

O osnově tohoto zákona míním dáti hlasovati najednou, poněvadž má pouze 4 paragrafy, nadpis a úvodní formuli a pozměňovací návrh učiněn nebyl. Námitek proti tomu není. (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém pp. zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova tohoto zákona schválena v prvním čtení.

Druhé čtení míním navrhnouti na pořad příští schůze.

Přikročíme teď k odstavcům 1, 2 a 3 pořadu, totiž ke druhým čtením.

Nejprve je

1. druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění článek XIX zákona o celním sazebníku ze dne 13. února 1906, č. 20 ř. z., a článek XIX uherského zákonného článku LIII z roku 1907 (tisk 3605).

Zpravodajem je p. posl. Netolický.

Má pan zpravodaj nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. Netolický: Nemám.

Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati ve druhém čtení o této osnově tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvním.

Kdo s ní ve druhém čtení takto souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, tím jest schválena tato osnova zákona i ve čtení druhém a tím je vyřízen odstavec 1. pořadu dnešní schůze.

Přikročíme ke druhému odstavci, jímž jest

2. druhé čtení osnovy zákona o dani výdělkové pravovárečných měšťanstev (pravovárečných komunit) (tisk 3607).

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. Remeš. Má pan zpravodaj snad nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. Remeš: Nemám.

Předseda: Nikoliv. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona, jak ji poslanecká sněmovna usnesla ve čtení prvním, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, tím je tato osnova zákona schválena ve druhém čtení a vyřízen je odstavec druhý pořadu dnešní schůze.

Přikročíme ke třetímu odstavci, jímž jest

3. druhé čtení osnovy zákona o vyplácení úroků státního předválečného nezajištěného dluhu (tisk 3609).

Zpravodajem jest pan posl. dr. Nosek. Má snad nějakou korekturu?

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Nemám.

Předseda: Korektury není, budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvním, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina, tím tato osnova zákonná schválena je ve čtení druhém a vyřízen je třetí odstavec pořadu dnešní schůze.

Teď přikročíme, poněvadž jsme před tím vyřídili již čtvrtý odstavec, k 5. odstavci, jímž jest

5. zpráva výboru branného a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 563) o úpravě požitků pro mužstvo čsl. vojska, jemuž není vojenská služba povoláním (tisk 3650).

Zpravodaji jsou za výbor branný pan posl. Vahala, za výbor rozpočtový pan posl. Bradáč.

Uděluji slovo prvému zpravodaji panu posl. Vahalovi.

Zpravodaj posl. Vahala: Slavná sněmovno! Není zajisté bez zajímavosti, že předloha, již mám cest jménem branného výboru vám doporučiti, jest vlastně per nefas v platnosti skorem dvě léta, neboť podle ní vypláceny jsou - jak o nich mluví § 1 - redukované požitky mužstva, jemuž není vojenská služba životním povoláním. Že teprve dnes můžeme o ní jednati, jsou důsledky toho, že strany, které měly ve svém programu: vše uspokojit na útraty státu - přišly přece k rozumu, že nelze ani ve státní správě více vydávati nežli se přijalo. Jsem přesvědčen, že bychom rádi dali mnohem více našim hochům na vojně, ale poněvadž zvýšení denní o 50 h znamená při stavu mužstva 100.000 skorem 20 mil. Kč, které za dnešní hospodářské krise jak v průmyslu, tak v zemědělství těžko na daních se shání, zejména když víme, že tětiva jest na nejvyšší míru v daňovém okruhu napjatá. Jsem toho názoru, že povinností vojenské správy jest, opatřiti naše vojáky vším, co potřebují, ať je to v šatstvu, v prádle, v botách a dostatečné stravě, aby vojín, zejména chudý, nemusil sháněti si přilepšení.

Pokud se týká rozšíření obzoru vzdělání našeho mužstva, budiž oň postaráno dostatečným množstvím knih a časopisů v kasárenských čítárnách a též i ve volných chvílích o ušlechtilou zábavu. Poskytování mnoha peněz - vím jako bývalý voják, že vede jen ke mravní zkáze našich hochů. My víme z dob starého Rakouska, že nejvíce praček při muzikách bývalo, když vojáci přijeli z domova z dovolené, podarovaní rodiči a celou přízní prý na přilepšenou několika těmi zlaťáky. Tu jim patřil celý svět, nic neplatila ani vojenská patrola, a důsledek toho býval kriminál a často též pohlavní nákaza, za niž pykají oni i jejich potomstvo. Od takovýchto zábav nutno naše hochy chránit, chceme je míti mravně zachovalé.

A konečně není na škodu pro mladé lidi, když již z mládí učí se šetřiti a uskrovňovati. Teď když vojenská služba znenáhla se nám krátí na 14 měsíců, a časem, až zahraniční mraky se rozeženou, snad ještě níže, tu oběť státu, poněvadž brannou povinnost jsme bez rozdílu stavu a majetku povinni přinášeti všichni, doufám, že zajisté rádi přineseme.

Proto doporučuji slavné sněmovně přijetí této předlohy v celém jejím znění se zpětnou platností od 1. října 1920.

Rovněž doporučuji přijetí resoluce kol. Hummelhanse, by mužstvu podávány byly husté večeře, jakož i resoluci posl. Nováka a Knirsche o bezplatné jízdě dvakrát ročně na dovolenou a možnost použíti rychlíku na vzdálenost více než 150 km. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má za výbor rozpočtový pan posl. Bradáč.

Zpravodaj posl. Bradáč: Slavná sněmovno! Výbor rozpočtový, projednav tuto osnovu ve své schůzi, připojuje se ke zprávě výboru branného i s resolucemi, jež branný výbor přijal.

Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Než udělím slovo prvnímu řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 15 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Uděluji tedy slovo prvnímu řečníku zapsanému, jímž je pan posl. Uhl.

Posl. Uhl (německy): Slavná sněmovno! Tato předloha podána byla vládou jako tolik jiných předloh se stanoviska, aby se dělaly úspory. Jako vždy, stavěl se také v této otázce proti oposici důvod, že se úspory dělat musí. Tuto zásadu slyšeli jsme nedávno ve výborech z úst zástupců koaličních stran. Naše pozměňovací návrhy, které mají za obsah jen udržení dosavadního zákonného stavu, byly přehlasovány. V malém - to můžeme stále a stále znovu pozorovati - vytahuje se zásada spoření a staví se proti oposičním stranám. Tam však, kde by se mohlo skutečně spořiti, nestará se nikdo o tuto zásadu, tam se béře z plného. Jest mnoho případů, které zřejmě dokazují, jak se hospodaří se státními penězi, jak se státními penězi plýtvá. I v tisku vládních stran jsou občas podobné případy zaznamenávány a pranýřovány.

Není nutno obzvláště zdůrazňovati stanovisko naší strany vůči československému militarismu. Jsme rozhodní odpůrci militarismu, jaký se zavedl v tomto státě. Nejpřednější mužové z řad českých vůdců slíbili, že tento stát nebude míti militarismu.

Můžeme však viděti, že se zde zavedl vojenský systém, militarismus, z něhož by černožlutí a dřívější Hohenzollernové mohli míti nejčistší radost. Na tom nezmění nic skutečnost, že se nám stále ještě pokoušejí namluvit, že nemáme militarismu. Sama skutečnost, že má tento stát skoro 200.000 mužů stále ve zbrani, že vydává na militarismus miliardy a miliardy, mluví jasně. A tato skutečnost se nedá sprovoditi se světa.

Republika má v poměru k obyvatelstvu ze všech států nejvíce vojska ve zbrani. I ve Francii jest příznivější poměr než v Československu. Také způsob, jakým se náš militarismus projevuje velmi často na venek, jak zavdává příčinu, aby se o něm mluvilo, ukazuje, že vyvíjí sice mladou, ale svou vlastní tradici. Musíme říci, že vskutku ukazuje ryze militaristický ráz; každý okamžik se stanou události, které podávají tak správně vysvědčení o pravém duchu militarismu. Ač žijeme v nejhlubším míru, vyžádal si právě československý militarismus již četných obětí. Sebevraždy vojáků jsou na denním pořádku, vraždy vojáků nejsou řídké. Kolikrátkoliv se zde ve sněmovně projednávají vojenské záležitosti, nutno také litovati nových obětí tohoto systému. Překračování rozkazovací a velitelské moci představenými jsou na denním pořádku. Celý služební poměr mezi představeným a podřízeným vybudován jest ještě na starém služebním řádu. Velká pravomoc vyhražená představeným vede příliš často k překročení představenými slabého charakteru, lidmi slabého charakteru. Malé zlepšení, které bylo na tomto poli patrno, bylo nutno připisovati politickým vlivům převratu. Ale stále více vystupuje v popředí systém nejpřísnější podřízenosti vůli představeného. Služební řád nedával muži dosud možnosti přednésti stížnosti do způsobeného mu bezpráví někomu jinému než svému přímému představenému. Zpravidla jest to přece tento nejbližší představený, proti němuž směřuje stížnost. Nyní mají býti konečně dány provisorně nové předpisy v novém řádu. Vyslovujeme jen očekávání, že tyto nové předpisy skutečně přinesou mužstvu nějaké výhody.

Jestliže dopřává si kdo skvělého militaristického zbrojení, jest jen správné a spravedlivé žádati, aby bylo řádně postaráno také o mužstvo, které měsíce a roky vězí ve vojenském kabátě. Toho u nás v Československé republice není. Desetitisíce vojáků všech národů jsou děti chudých lidí, které nemohou počítati s trvalým, pravidelným příspěvkem svých příslušníků. Lidé ve věku, v němž dospívají pro vojenskou službu, potřebují vydatné stravy, řádného dostačujícího zaopatření. Nestačí-li zaopatření, musí si muž přilepšiti na svojí stravě z vlastního. Voják potřebuje také jinak různých věcí; čisticí potřeby, čištění prádla a jiné potřeby musí za všech okolností ukojiti. Dříve stála škatulka leštidla na boty 2 haléře, dnes několik korun. Čištění prádla jest rovněž o sta procent dražší než v mírových dobách. Skrovné zvýšení žoldu, které bylo vojákovi poskytnuto před lety, není naprosto v poměru ke zvýšeným požadavkům finanční povahy, které se naň kladou. Odůvodnění předlohy branným výborem spočívá na zásadě nutností úspor, kde jsou vůbec možné. To říká výslovně zpráva branného a rozpočtového výboru.

Návrh, který byl dnes sněmovně předložen, byl podán již v r. 1920 a vojenská zpráva vyplácí již od té doby snížené žoldy vojákům. To jest postup, proti kterému se musíme zcela rozhodně ohraditi. Jest to ostuda, jíž se věru rovné nenajde v celém světě. Domnívají se o nás, že se usneseme na zákoně, který má působiti nazpět déle než půldruhého roku. Zpráva rozpočtového a branného výboru říká ostatně, že prý to jest jedině možný postup, jinak by musily již vyplacené požitky mužstvem býti zaplaceny zpět. Tím se chce omluviti a krýti porušení zákona vojenskou správou. Jest skutečností, že vojenská správa nedbá zákona, že vojenská správa platný zákon porušuje, že vojenská správa připravila protiprávně desetitisíce vojáků o jejich požitky, zákonem jim zaručené. Před každým soudem na světě byla by vojenská správa uznána vinnou. Odmítáme takové chytrácké odůvodnění, které staví skutečnosti přímo na hlavu. Říká-li výbor, že nebyl oznámen žádný případ stížnosti proti tomu, že jest žold příliš nízký, jest to, dovolte mi ten výraz, velké pokrytectví. Kdo zná ten systém, bude věděti, že stížnosti nemají výsledků, bude věděti, že si mužstvo nemůže a nesmí troufati, přednášeti stížnosti. Chtějí-li pánové z většiny rozpočtového výboru slyšeti stížnosti, nechť obrátí se na příslušníky vojáků, pak by mohli slyšeti, jaké stížnosti vlastně má mužstvo, pak by také slyšeli, že nynější žold není úměrný k dnešním poměrům, že s ním vojáci nikterak nemohou vyjíti.

Podali jsme proto několik návrhů, které nechtějí vlastně nic jiného, než udržeti dosavadní zákon, zákon, který byl vojenskou správou porušen. Poukazujeme dále na několik svých přání, která jsme opětovně a hlasitě projevili a jejichž vyřízení nám vojenská správa slíbila. Týče se to odnímání požitků z trestu. Žádáme, aby se nevyskytovalo již odnímání požitků mužstvu z trestu, aby toto odnímání z trestu bylo zastaveno. Přejeme si a žádáme dále, aby v případě nemoci vyplácen byl mužstvu plný žold.

Ze všech těchto důvodů, které jsem zde uvedl, nemůžeme hlasovati pro předložený návrh zákona. (Potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP