Úterý 23. května 1922

Vůbec po této stránce dlužno ještě jednou zdůraznit, jak veliké iluse dělali si různí politikové o janovské konferenci, kdež doufali vyvolávat všechny možné spory a dělat všechny možné nesnáze. I to bude poučením pro budoucnost. (Výborně!)

Vedle jednání konferenčního použili jsme svého pobytu v Janově k vyřízení řady otázek našeho státu se státy ostatními. Vedle politických jednání konaných s jihoslovanským ministrem zahraničních věcí Ninčičem, v nichž znovu důkladně byla projednávána otázka naší spolupráce, projednávány byly otázky našeho poměru k Rumunsku s min. předsedou Bratianem a znovu otázky vzájemného našeho poměru s Polskem s ministrem zahraničních věcí Skirmuntem. Dál měl jsem příležitost delších politických rozhovorů s říšským kancléřem německým Wirthem a ministrem zahraničních věcí Rathenauem, pak politické diskuse s Čičerinem, s maďarským ministrem zahraničních věcí Bánffym, kancléřem Schoberem a o věcech italsko-československých s ministrem zahraničních věcí Schanzerem. Podobně projednávány byly také naše otázky a otázky všeobecné evropské politiky s belgickým min. předsedou Theunisem a belgickým ministrem zahraničních věcí Jasparem. (Výkřiky posl. inž. Junga. - Předseda zvoní.)

Kromě těchto ryze politických jednání vyřešili jsme anebo alespoň vysvětlili s jednotlivými státy některé věci týkající se naší politiky obchodní a hospodářské.

Vedle permanentních hospodářských konferencí malodohodových, nutných za účelem jednotného postupu v komisích a subkomisích, které povedou k prohloubení dalších vzájemných hospodářských styků mezi námi, jednáno bylo v hospodářských věcech zejména s Italií o doplnění naší obchodní smlouvy úpravou celního režimu aspoň provisorně pro některé nejdůležitější zboží. S Portugalskem projednán byl návrh obchodní smlouvy a předán portugalské delegaci, která jej předloží své vládě. S Maďarskem jednáno bylo o znovuzahájení obchodně-politického jednání, k němuž dojde asi na podzim. S Lotyšskem ujednáno uzavření obchodní smlouvy v nejbližší době a smluveny zásady, na nichž má býti vybudována. Konečně jednáno s Řeckem o urychlení navázaného jednání o obchodní smlouvu.

Je snadné, kritisovat konferenci a její práce. Výtky, jež se jí adresovaly, byly pravidelně asi tyto:

Byla prý předčasná a nepřipravená. Podle tvrzení těchto kritiků, kdyby konference byla se konala za 6 měsíců, byla by prý měla větší úspěch.

Programově prý byla chybná. Evropská rekonstrukce musí začít vyřešením problému reparací, a to přímým jednáním mezi Anglií, Francií a Německem. Dále musí se vyřešit otázka mezispojeneckých válečných dluhů; podle všeobecného názoru všech odborníků je svět dnes vůbec předlužen. Jakmile se stane dohoda o to, je nutno aplikovat její resultáty na hospodářský život ostatních států evropských a už to změní v krátké době hospodářskou situaci Evropy k lepšímu. Teprve potom, až těchto dvou výsledků bude dosazeno, mělo by se přistoupit k řešení hospodářského problému Ruska.

Tu dále se tvrdilo, že na konferenci se ukázala nedostatečná znalost ruských věcí. Kdyby této neznalosti nebylo, nebyly by se právě v ruské věci spáchaly některé chyby, a bylo by bývalo patrno dříve, že sovětská delegace za dnešního stavu v Rusku nemůže přijmout podmínky západních mocností; nebylo by se také stalo, aby teprve v poslední chvíli tak jasně vystoupila na konferenci kontradikce komunistického Ruska proti buržoasní Evropě. Mimo to se vytýká, že vůbec methoda práce ve věcech ruských byla nesprávná. Co bude moci přijmout Rusko za 6 měsíců, nemohlo přijmout dnes.

Vytýká se velice podezřívavost, s jakou některé státy přišly na konferenci. Po té stránce se pokládala smlouva německo-ruská za jednu z podstatných příčin, proč hned na počátku vzájemná důvěra zmizela, proč nastala veliká nervosita a nejistota a proč následkem toho s velkým úspěchem vůbec počítat se nemohlo.

Dále se naznačuje, že prý Francie formulovala sice přesně to, čeho si nepřeje, ale nenaznačila konkrétně jak si rekonstrukci evropskou představuje.

Na konferenci byla stále nejistota, nevědělo se, kdy, jak a v jakém smyslu která otázka se postaví, které otázky budou se projednávat, kdy o které bude se jednat, všechno bylo nepředvídané a nejisté. To vyvolávalo prostředí nervosní, nedůtklivé, přecitlivělé, následkem toho nedostatek klidu a schopnosti k positivní práci. Janovská konference byla také první konferencí, kde se odehrávaly diplomatické boje před plnou veřejností, před shromážděním lidí, ve formě veřejných schůzí, a kde se diskutovaly některé choulostivé otázky mezinárodní zcela veřejně. Mělo to své velmi dobré stránky, ale vytvořilo to náladu ještě nervosnější, různé incidenty to tím zveličovalo a systematičnost práce znemožňovalo.

Bylo by možno uvést ještě celou řadu jiných věcí, jež z různých stran se vyslovovaly. Nestotožňuji se se všemi těmito výtkami, ale je dobře uvést, co se vytýká, abychom mohli posoudit skutečnou situaci na konferenci. Bude se chtít mluvit o neúspěchu anglické a italské politiky, o úspěchu politiky francouzské, o úspěších nebo neúspěších Ruska a Německa.

Myslím, že podobné posuzování nebylo by správné.

Na konferenci srazily se tři proudy mezinárodní politiky, z nichž každý odchází domů se svou posicí, s nezměněným názorem: ani poražen, a sotva také změněn. Je fakt, že cíle, který si konference položila, plně dosaženo nebylo. Nesmíme se však tím dát mýlit. Tím úporněji se bude nyní dále pracovat o to, aby se k němu došlo. Každý, kdo pozoroval práci janovské konference, musel obdivovati vytrvalost, velkorysost a optimism Lloyda George, s jakým se snažil odstraňovat ohromné překážky. A každý, kdo viděl podmínky, za jakých konference byla připravena, a jaké byly vnitřní obtíže, nemohl neuznat, že skepse francouzské politiky o správnosti postupu nebyla bez důvodu. Idea, která vedla k organisaci konference a k položení jednotlivých otázek, byla správná; to dlužno znovu zdůraznit. Ale podmínky, za jakých bylo možno přijít k výsledku, a překážky, které stály v cestě, správně určeny nebyly. Mimo to nebylo také včas před konferencí známo přesné stanovisko ruské a ani na konferenci nebyly názory a stanovisko Ruska přesně viděny. Už proto plný úspěch se nemohl dostaviti.

Bylo by však chybou domnívat se, že konference pozbývá tím svého velkého politického významu. Výsledky komise ekonomické, finanční a transportní jsou jistě značné přes to, že jsou zcela všeobecné; vyzdvihují dobře jednotlivé rekonstrukční problémy Evropy. Jestliže před janovskou konferencí slovo rekonstrukce Evropy bylo frásí, po konferenci všichni ti, již pracemi konference se zabývali, jsou si jasně vědomi, co znamená otázka rekonstrukce Evropy. Hlavní význam konference spočívá však ve výsledcích práce politické, jež možno shrnouti asi takto:

Konference byla prvním mezinárodním projevem politického a hospodářského společenství evropského po válce. Poprvé sešli se osobně vůdčí politikové všech států a společně jednali; to už znamená značný úspěch.

Rusko po své revoluci poprvé opět vstoupilo do styku s ostatní Evropou, vyšlo ze své isolace, navázalo styk, ve styku tom patrně zůstane, a nebezpečí válečných konfliktů mezi ním a ostatními státy do veliké míry zmizelo.

Ruský problém v poměru k Evropě objevil se evropským státům jasněji, než dosud byl, zredukoval se na několik jednoduchých otázek, takže další jednání bude mnohem snazší. Různost komunistického Ruska s nekomunistickou Evropou jasně vynikla. Fakt, že se bude dál jednat v nově utvořené komisi v Haagu, dlužno pokládat za dobrou věc, neboť se tím kontakt s Ruskem udržuje.

Na konferenci postavila se řada důležitých otázek politiky evropské: vztahy spojenců mezi sebou, poměr francousko-anglicko-italský, situace Německa k Evropě, poměr Němců k Rusku, poměr Ameriky k otázce rekonstrukce Evropy, všeobecné směrnice evropské politiky vůbec. Je snad lépe, že řada otázek se objasnila, že skrytá krise se veřejně objevila; také je tím umožněna lepší příprava pro postup v budoucnosti.

Malá Dohoda se osvědčila jako element pro evropskou politiku konsolidační, obhájila své zájmy úplně a vykonala tak úkol, který jí dali ti, kteří na jejím uskutečnění pracovali. Zúčastněné státy zajistily této skupině mezinárodní vliv i pro budoucnost a prestyž jednotlivým jejím členům.

Československo samo během celé konference zabránilo všemu, co by v jakékoli formě bylo se dotklo jeho zájmu. Nebylo za celou konferenci jediného incidentu, jímž by bylo bývalo dotčeno. Podotýkám, že zástupcové sovětského Ruska se naší politiky vůči Rusku nijak nedotýkali, zejména nevysloven o našich legiích v Rusku úsudek, jaký jsme dříve slýchávali. Československo v duchu svých zásad a své politiky dosavadní, která doposavad vždy sloužila zájmům a ideám, jež byly ztělesněny v idei janovské konference, vydatně spolupracovalo na rekonstrukci evropské. Přicházíme z konference ve svých zájmech a ve svých posicích nedotčeni a již tím posilněni.

Mluvit za těchto okolností o neúspěchu janovské konference a zavírat oči nad touto situací bylo by chybné a nespravedlivé. Nebylo-li docíleno toho, co organisátoři konference si postavili za cíl, došlo se přece k vážným resultátům někdy ovšem nečekaným; historik evropské politiky bude se muset rozhodně zastavit u janovské konference, politik musí uvažovat o ní, snažit se ji pochopit a vyvozovat pro praktickou politiku nutné důsledky.

Československá delegace před odjezdem do Janova nedělala si žádné iluse o výsledcích janovské konference. Zdůraznil jsem tehdy, že odcházíme na konferenci bez jakýchkoli zvláštních nadějí, ale také bez jakýchkoliv obav. Nesouhlasil jsem s těmi, kteří konferenci zatracovali a kteří dnes mluví o velikém neúspěchu konference. Svolání její bylo velikým mezinárodním aktem. Politik, který má odpovědnost za politiku státu, má povinnost zaujmouti k takovému mezinárodnímu aktu stanovisko positivní, musí mít svůj program a přesně vytčený cíl. Kdyby zůstal v pose odmítavého, poškodil by tím velmi citelně zájmy státu, jejž zastupuje. To může si dovolit jen oposičník, jenž dělá oposici pro oposici, a ten, kdo spokojuje se negací. Zaujali jsme hned od počátku stanovisko střízlivé, kritické, neodmítavé; pokusili jsme se podle svých sil spolupracovati na programu konference a umožňovat smírné řešení konfliktů.

Osvědčili jsme dobrou vůli všude a ke všem; tím mohli jsme zabránit všemu, co by bylo naše zájmy poškodilo.

V celém postupu zůstali jsme plně věrni dosavadní linii naší politiky, neodchýlili jsme se v nejmenším a zdůrazňuji znovu, že také pro budoucnost zůstane naše politika takovou. Na povolaných zástupcích lidu jest, aby naši činnost na konferenci janovské prozkoumali, zkontrolovali a posoudili. Sám mám vědomí plně v konané národní a státní povinnosti. (Výborně! Dlouhotrvající hlučný potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP