Středa 5. dubna 1922

Začátek schůze ve 3 hod. 40 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, Záruba.

217 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dérer, dr. Dolanský, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Tučný, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 137. schůzi poslanecké sněmovny. Přistoupíme k dennímu pořadu.

Prvým odstavcem jest

1. návrh vlády, aby posl. sněmovna podle § 4 jedn. ř. povolila pokračovati ve sněmovních pracích u návrhů zákona na změnu §§ 85 a 100 zákona ze dne 3. ledna 1913, č. 5 ř. z., a ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o dani výdělkové (tisk 3385).

Kdo tedy u návrhů zákona na změnu §§ 85 a 100 zákona z 3. ledna 1913 a z 23. ledna 1914 o dani výdělkové souhlasí, aby výboru rozpočtovému a výboru pro průmysl, obchod a živnosti, jimž se tato věc přikazuje, uložilo se, aby v jednání pokračovaly na základě stavu a dosavadního jednání z předchozího zasedání a aby podaly zprávu do zítřka do 1. hodiny odpolední, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím bylo nové obnovené řízení schváleno a lhůta stanovena.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu dnešní schůze a přikročíme k druhému, jímž jest

2. zpráva výboru zahraničního a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností o vládním návrhu (tisk 3439), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřená v Praze dne 4. května 1921, se závěrečným protokolem, jakož i

a) příloha k čl. XII: "úlevy v pohraničním styku";

b) příloha k čl. XII: "úmluva vzájemné podpory při celním odbavování";

c) příloha k § 8 (2): "ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů";

d) příloha k čl. XII: "dohoda o nákazách zvířecích";

e) příloha k čl. XII: "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží";

f) příloha k čl. XII: "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních" (tisk 3476).

Zpravodajem za výbor zahraniční jest pan posl. dr. Uhlíř, za výbor živnostenský pan posl. Netolický.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji za výbor zahraniční panu posl. dr. Uhlířovi.

Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Slavná sněmovno! Vláda předložila Národnímu shromáždění ke schválení obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Rakouskou uzavřenou v Praze dne 4. května 1921. K této obchodní dohodě přidružuje se ve vládním návrhu ještě závěrečný protokol ku článku XII., rovněž k §u 8.

Včera, když jsme v zahraničním výboru projednávali tuto dohodu, byli jsme svědky vzácného zjevu v této sněmovně, že i páni se strany německé prohlásili výslovně, že budou hlasovati pro tuto obchodní dohodu mezi republikou Československou a Rakouskou. Není to nic jiného, vážená sněmovno, než důkaz, že dura necessitas hospodářského života je v tomto případě nad všechny politické ohledy, dura necessitas, tvrdá nutnost hospodářské a zeměpisné situace těchto dvou sousedních států, které tuto obchodní smlouvu spolu uzavřely, jakož i trvající následky historie, ať příjemné, nebo nepříjemné. Pro tyto dva sousedící státy po dosažení státní naší samostatnosti bylo nutno upraviti hospodářské styky s cizinou, tedy hlavně s našimi sousedy. K tomu jsme byli donuceni stejně jako sousední Rakouská republika, aby si hledala cesty hospodářského svého života s námi. Potřeba rychlé dohody jevila se zejména v poměru k Rakousku. Četné průmysly obou států, které tvořily až dosud jednotné celní území, zůstaly i po vytvoření nové celní hranice v mnoha směrech na sebe odkázány, vzájemně se doplňujíce. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Bylo nutno v zájmu udržení provozu řady podniků z oblasti státu sousedního opatřiti suroviny, polotovary nebo jisté speciální stroje. Byla to dále okolnost, že Rakousko jest naší důležitou průvozní zemí, stejně jako skutečnost, že sdílíme se státem tímto ve značném rozměru společnou hranici, jež působily k tomu, že již krátce po převratu hledaly oba státy základnu pro hospodářské dorozumění.

Řadu směrnic pro hospodářské styky s Rakouskem určuje mírová smlouva St. Germainská. Budujíce na těchto ustanoveních, uzavřeli jsme v době popřevratové s Rakouskem řadu smluv, jež mají vesměs povahu kompensační, kterážto forma tehdejším poměrům nejlépe vyhovovala.

Průběhem doby se pozměnivší poměry hospodářské přivodily nutnost opustiti systém kompensační a hledati basi pro styky normální.

Již začátkem roku 1920 byly zahájeny porady, směřující k úpravě obapolných obchodních styků na širším základě, jež však tehdy uvázly.

V jednáních těchto pokračováno bylo pak v březnu, dubnu a květnu 1921 a výsledkem jejich byla předkládaná obchodně-politická dohoda ze dne 4. května 1921.

Základním rysem této úmluvy jest uplatnění zásady o nejvyšších výhodách a tam, kde potřeby praktického života a obapolné zájmy obou států toho vyžadují, přímo systém parity.

O obchodní dohodě takto uzavřené možno říci, že upravuje obchodní styky, pokud jen možno, způsobem, jakým to bylo obvyklé v regulárních smlouvách předválečných. Mimořádné poměry dosud stávající obzvláště v oboru vázaného hospodářství a potřeba žádoucího opatrného a pozvolného přechodu k formám mírového obchodu volného vyžadovaly ovšem řadu speciálních ustanovení, jež jsou dílem umístěna v textu dohody samé, pokud jsou rázu zásadního, pokud pak se jedná o speciální dohody ohledně administrativního postupu, stalo se to cestou úmluvy administrativní. Tyto úmluvy povahy více méně přechodné nejsou než směrnicemi pro postup praxe a nemají povahu státních smluv, podléhajících řízení ústavnímu.

Oproti u nás platnému systému všeobecné kontroly dovozu a vývozu, dle něhož všechen dovoz a vývoz jest vázán na zvláštní povolení nebo alespoň - pokud jedná se o zboží obsažené v seznamech volného dovozu a vývozu - na povinnou ohlášku, připouštělo Rakousko v poměru k nám úplně volný dovoz všeho zboží z oblasti RČS a teprve nařízením spolkového ministerstva pro obchod a živnosti, průmysl a stavby ze dne 28. prosince 1920, č. 28 spolkového zákona, zavedlo s platností od 15. ledna 1921 ohledně určitých, taxativně vypočítaných předmětů soustavu dovozních a vývozních povolení.

Z boží, jež nespadá pod platné zákazy dovozu a vývozu, mají Rakušané na autonomní volné listině, je tedy k dovozu i vývozu volné. Obchodní dohodou zajistili jsme téměř pro všechny druhy zboží, na jichž exportu, res. importu máme zájem, v mezích možnosti volnost dovozu, pokud se týče vývozu buď vůbec, nebo do výše určitých kontingentů.

Za tyto koncese z platných zákazů uvolnili jsme oproti Rakousku z části svůj systém dovozních a vývozních zákazů.

Bylo snahou, aby toto znenáhlé uvolňování dálo se bez obzvláště těžkých obětí našeho průmyslu.

Tuto obchodně-politickou smlouvu se strany naší uzavíral bývalý ministr obchodu dr. Hotowetz a mimořádný vyslanec dr. Schuster. Jest tak sdělána, že přirozeně vyhovuje pokud možno všem požadavkům s naší strany a obvyklým pravidlům při takových jednáních užívaným.

Abych jen zhruba naznačil obsah této obchodně-politické úmluvy mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, naznačím jen hlavní obsah některých článků.

Smlouva tato, která, jak jsem již řekl, jest pracována na vytčených zásadách nejvyšších výhod a parita takto vybudovaná stanoví v článku I. pro nakládání s příslušníky, loďmi a zbožím, plodinami a průmyslovými výrobky klausuli nejvyšších výhod.

Ve článku II. tato zásada nejvyšších výhod jest formulována pro nastupování a provozování obchodů a živností, ohledně právního postavení obapolných příslušníků a společností.

Ve článku III. tato obchodně-politická úmluva upravuje poměry akciových společností s vyloučením bank a pojišťovacích společností.

Ve článku IV. provádí se úprava živnostenských oprávnění, ve článku V. zaručují si smluvní strany vzájemnou ochranu okrskových pojmenování k označení původu vín a pálených lihových nápojů, jakož i místního označení původu piva.

V dalších článcích aplikuje se doložka o nejvyšších výhodách na cla a dávky při dovozu zboží jedné strany do území druhého státu, stanoveny zásady pro zušlechťování a záznamní řízení, připouštěna možnost požadovati osvědčení o původu zboží, vytčena zásada parity pro vybírání vnitřních dávek zatěžujících výrobu, úpravu nebo spotřebu nějakého zboží. Podle vzoru starých obchodních smluv obsahuje tato obchodní úmluva také předpisy o obchodních cestujících.

Úprava plavby po Dunaji děje se na podkladě parity, což odpovídá jak běžným zásadám mezinárodního režimu plavebního, tak i ustanovením mírové smlouvy.

Podstatnou část této obchodní smlouvy tvoří předpisy, upravující dopravu po železnici. V nich pro obě strany zabezpečena svoboda transitu, smluvena celní parita, vyslovena zásada, že za účelem urychlení přepravy osob, zavazadel a zboží budou vypracovány přímé tarify. Za podklad pro přepravu zboží budou sloužiti úmluvy mezinárodní.

Pojetí těchto ustanovení odpovídá jak dosavadním zvyklostem, tak i předpisům mírové smlouvy a zejména praktickým potřebám hospodářského života.

Ve článku XX. prohlásily obě strany, že se shodují v tom, že o službě poštovní, telegrafní a telefonní budou sjednána ustanovení v rámci příslušných smluv mezinárodních.

Článek XXI. obsahuje ustanovení o vzduchoplavbě.

Ve článku XXII. obsahuje úmluva rámcové ustanovení, podle kterého zvláštními úmluvami má býti zajištěno dělníkům a zřízencům jedné smluvní strany, zaměstnaným na území druhé smluvní strany, dle možnosti rovnocenné nakládání s domácími dělníky a zřízenci, a to jednak v oboru ochrany pracovní, jednak sociálního pojištění.

Podobně, jako tomu jest ve starých smlouvách obchodních, jest upravena otázka jmenování konsulů ve článku XXIII., otázka osvobození od služby vojenské ve čl. XXIV. a do článku XXV. pojata ustanovení o rozhodování případných sporů o výklad nebo provádění této dohody rozhodčím soudem.

Ve čl. XII. pojednává se o integrujících součástkách, které tvoří tuto obchodní dohodu a jež zůstanou tak dlouho v platnosti jako ona sama za zvláštní dohody, sjednané o těchto předmětech:

a) O úlevách v drobném pohraničním styku (příloha a);

b) o vzájemné podpoře při proclívání, při zamezování, stíhání a trestání celních přestupků a vzájemné právní pomoci v trestních věcech celních (příloha b);

c) o zvířecích nákazách (příloha c);

d) o vzájemném uznání vysvědčení o zkouškách zboží (příloha d);

e) o vzájemném uznání zkušebných značek ruční střelné zbraně (příloha e).

Tento článek XII., jak je stylisován v samotné obchodní úmluvě, doprovázen je potom řadou příloh, kde se podrobně propracovávají jednotlivá tato ustanovení. To se děje v příloze o úlevách v pohraničním styku, o úmluvách vzájemné podpory při celním odbavování, v příloze k § 8, kde jsou ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů atd., jak je to v záhlaví našeho vládního návrhu všecko označeno.

Není zajisté zapotřebí pro složitost věcí opakovati zde ta podrobná ustanovení, jak jsou v dodatečné příloze zahrnuta, stačí jen říci - a já bych to poznamenal mimochodem - že tato ustanovení o úlevách v malém pohraničním styku jsou tak výhodná, že právě včera v zahraničním výboru, když bylo debatováno o této obchodní dohodě, vyslovil jeden z pánů zástupců německého tábora přání, aby podobné úlevy v malém pohraničním styku, jak je my stipulujeme v této obchodní dohodě s Rakouskem, byly poskytnuty také v pohraničním styku na severu republiky Československé vůči Sasku.

Je tedy z toho patrno, že v úlevách a v koncesích šli jsme tak daleko, že naši spoluobčané němečtí uznávají, že by bylo zapotřebí, aby i německá vláda vůči nám postupovala takovým způsobem, aby samo německé občanstvo tohoto státu používalo určitých výhod při malém pohraničním styku toho rázu, jak jsme jej smluvili již s republikou Rakouskou.

Vážená sněmovno! S politického hlediska chtěl bych říci k závěru toto:

Jestliže kdo ukázal dosti dobré vůle k dobrým sousedským stykům, jestli kdo ukázal, že má opravdu nejlepší mírumilovné úmysly k spoluživotu se sousedními státy, je to jistě naše Československá republika, která touto obchodní dohodou s Rakouskou republikou ukazuje, jak ona si představuje, aby mezinárodní, zejména obchodně-politické styky byly se sousedními státy uzavírány.

Končím sdělením, že zahraniční výbor, pojednav o obchodní dohodě mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřené dne 4. května 1921 a otištěné ve vládním návrhu, doporučuje Národnímu shromáždění, aby učinilo tato usnesení (čte):

Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:

1. Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921 se závěrečným protokolem, jakož i

a) přílohou k čl. XII. "úlevy v pohraničním styku";

b) přílohou k čl. XII. "úmluva vzájemné podpory při celním odbavování";

c) příloha k § 8 (2) "ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů";

d) příloha k čl. XII. "dohoda o nákazách zvířecích";

e) příloha k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznání vysvědčení a zkouškách zboží";

f) příloha k čl. XII. "dohoda o vzájemném uznávání zkušebních značek na ručních střelných zbraních" se schvaluje.

2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto vyhlásila ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.

3. Ministru věcí zahraničních a ministru obchodu se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinili další opatření, jichž je potřeba k provedení této dohody. (Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, p. posl. Netolickému.

Zpravodaj posl. Netolický: Slavná sněmovno! Obchodní dohoda mezi republikou Československou a Rakouskou, podepsaná dne 4. května 1921 v Praze, ačkoliv ve svém úvodě označuje se jako provisorní, je přece již řádnou obchodní smlouvou, odpovídající tradicím mírového hospodářství. Smlouva tato rozvádí v řadě článků zásadu nejvyšších výhod pro vzájemný styk mezi oběma státy, co se týče nastupování a provozování obchodů, živností i průmyslu a jinakého nakládání s příslušníky druhého státu.

Závěrečný protokol ke smlouvě obsahuje zejména řadu úlev co do praxe za nynějšího systému dovozních a vývozních zákazů v obou státech. Smlouva tato stala se tak rámcem pro zvláštní opatření obou vlád k dalekosáhlému ulehčení obchodních styků v dovozu a vývozu mezi oběma státy.

Hlavní význam této smlouvy pro Rakousko spočíval v tom, že náš stát v době, kdy mírovými smlouvami bylo mu zaručeno poskytnutí nejvyšších výhod se strany Rakouska, uzavřel liberálně s Rakouskem smlouvu na zásadě plné vzájemnosti. Význam této smlouvy pro náš stát spočíval v tom, že přispěl k dobré úpravě sousedských styků v duchu přátelské dohody a pomoci a že tím přispěl značně ke konsolidaci poměrů ve střední Evropě a posloužil i prospěchu vlastnímu.

V době, kdy panoval u nás systém přísných dovozních a vývozních zákazů, odůvodněných péčí o vlastní zásobení obyvatelstva jakož i o udržení kursu naší valuty, otevíralo Rakousko brány svobodnému dovozu z Československa, a teprve v poslední době přistoupilo k místním omezením jak dovozními zákazy, tak finančními cly. Liberální politika rakouská byla diktována vlastním zájmem rakouského státu, jenž těžil jako obchodní zprostředkovatel a reexportér zboží odebíraného z Československa. Roku 1920 vyvezli jsme do Rakouska zboží ve váze téměř 24,000.000 q a r. 1921 ve váze přes 33,000.000 q. Množství toto odpovídá asi 34% našeho veškerého vývozu co do váhy. Z Rakouska jsme dováželi v téže době jen něco přes 3 miliony q ročně, a množství toto representuje toliko asi 8 % našeho celkového dovozu z ciziny. Hodnota našeho vývozu do Rakouska za r. 1922 odhaduje se na 9678 milionů Kč, náš dovoz z Rakouska na 3043 milionů Kč. V dovozu rakouském stojí Československo podle rakouské statistiky mezi cizími státy na prvním místě a dodává přes 37 % veškerého rakouského odběru zboží z ciziny. Také vývoz rakouský ubírá se hlavně do Československa. Toliko do Italie dodalo Rakousko podle statistiky z roku 1920 co do váhy větší množství nežli k nám.

Rakousko používalo československého zboží k reexportu jak do států sousedních, zejména směrem na Balkán, tak do zemí s hodnotnou valutou. Statistika rakouského zahraničního obchodu z roku 1920 podává důkaz toho zejména při zboží vlněném, bavlněném, hedvábném, při kloboucích, při skle, porculánu, emailovém zboží a některých kovových výrobcích. Rakousko dovezlo roku 1920 na příklad 164.394 q skla a skleněného zboží; z toho pocházelo 150.257 q z Československa, a bylo z Rakouska opět vyvezeno 85.656 q. V téže době dovezlo Rakousko 36.550 q vlněného zboží, z toho 28.821 q z Československa, a vyvezlo 6015 q vlněného zboží hlavně do Jugoslavie a Maďarska. Statistika z roku 1921 bude vykazovati číslice daleko větší, jelikož tohoto roku po obdržení zámořských surovin náš export textilní, jenž se hlavně ubírá přes Vídeň, nabyl značnějších rozměrů.

Stručná historie našich obchodních styků obsahuje nad slunce jasnější fakta, jimiž je dokázána hospodářská výpomoc, které poskytl náš stát Rakousku v době, kdy sám bojoval s těžkými nesnázemi. Byly to především dodávky cukru za neobyčejně levnou cenu, uskutečněné v době nejvyšší konjunktury cukerní na světovém trhu. Byly to dále dodávky uhlí, které jsme dodávali do Rakouska za nejnižší ceny v době, kdy vlastní průmysl náš nemohl býti pro toto zkrácení uhelné těžby plně zaměstnán. Ulehčili jsme tehdy nejen situaci městu Vídni, nýbrž umožnili jsme i zaměstnání četných rakouských závodů a tím udržení hospodářského pokoje v této zemi. Další neocenitelná výhoda pro Rakousko spočívala v dané možnosti z velkého obchodního zisku a získání valut z reexportu o čemž byla již zmínka. Je zajisté oprávněno, právě v předvečer janovské konference, poukázati na tato prostá fakta, jež ukazují na naše vážné úsilí a obětavou práci k ozdravění poměrů nejen doma, nýbrž i u našich sousedů, jejichž osud se zajisté i nás dotýká.

Souběžně s obchodní smlouvou, o jejíž ústavní schválení se jedná, byla projednávána s Rakouskem řada záležitostí, spadajících do kapitoly finančního vypořádání. Jednání toto nepostupovalo na rakouské straně s počátku tak rychle, jak by odpovídalo našim přáním a naší dobré vůli, jsme však jisti, že veškeré příčiny nedorozumění a zdroje průtahů jsou již plně překonány.

Z těchto důvodů připojuji se jménem výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností k návrhu, kolegou dr. Uhlířem podanému, aby obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou byla ústavně schválena. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Dříve než udělím prvnímu řečníku slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 20 minut.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je schválen.

Jako první řečník "pro" je přihlášen pan posl. Modráček, jemuž uděluji slovo.

Posl. Modráček: Ctěná sněmovno! Naše zvláštní mezinárodní poměry, myslím, nejlépe osvětluje fakt, že máme nejčilejší hospodářské styky právě s těmi státy, s nimiž máme odedávna největší rozpory politické. Snad postačí k ilustraci tohoto zjevu jenom připomínka, že skoro o 80% našeho zahraničního obchodu dělíme se s Německem, Rakouskem a Maďarskem. Není pochyby, že tento zjev bude míti vždy veliký význam v naší politice vnitřní i zahraniční, a s toho hlediska také dlužno se dívati na obchodní smlouvy, které projednáváme, ať už se jedná o smlouvu s Německem, Rakouskem anebo s Polskem, nejenom jako na významné události hospodářské, nýbrž i jako významné události politické. Vítám je z toho důvodu, že svědčí o tom, že se pozvolna přece jen náš hospodářský život konsoliduje i ve stycích zahraničních a zároveň že se konsolidují i mezinárodní politické poměry.

Se dvěma obchodními smlouvami, o nichž jednáme, totiž s obchodní smlouvou československo-rakouskou a československo-polskou, jsou v souvislosti zároveň smlouvy politické, které však nebyly předloženy Národnímu shromáždění, a to z důvodů, jak udává ministerský předseda, že patří schválení těchto smluv rázu politického výhradně do kompetence presidentovy. Tento názor nesdílím, myslím, že proti němu mluví zřetelně § 64 naší ústavy. Tam čteme, že smlouvy obchodní, dále smlouvy, z kterých pro stát nebo občany plynou jakákoli břemena majetková nebo osobní, zejména i vojenská, jakož i smlouvy, jimiž se mění státní území, potřebují souhlasu Národního shromáždění. Zastavuji se u slov "zejména i vojenská" břemena. V § 4 politické dohody mezi republikou Československou a Rakouskou stojí: "Oba státy se zavazují, ze budou pracovati a vzájemně si pomáhati proti všem plánům a pokusům, směřujícím k obnovení starého režimu jak s hlediska politiky zahraniční nebo vnitřní, tak i se vztahem na formu státu a vlády." Není pochyby, že tato politická dohoda sama prozatím neznamená zvýšení vojenských břemen ani břemen jiného druhu pro státní občany, ale v budoucnu, kdyby došlo k případům, jichž článek IV. politické dohody s Rakouskem vzpomíná, mohlo by to skutečně znamenati nová vojenská břemena. Předpokládejme, že by k takovým případům došlo. Tu by vláda musila předložiti opatření vojenská, vztahující se na toto ujednání, Národnímu shromáždění a Národní shromáždění musilo by, aby se mohla provésti, dáti k nim souhlas, čili jinými slovy: již z této logiky vysvítá zjevně, že politická dohoda, učiněná mezi vládou naší a rakouskou tím, že není schválena Národním shromážděním, nemá rázu zákona, nýbrž je pouhým slibem, který Národní shromáždění může a nemusí dodržeti, poněvadž opatření, související s tímto článkem smlouvy, musí Národní shromáždění v každém jednotlivém případě schvalovati. A také jinak nemůžeme hleděti na politickou úmluvu s Rakouskem než jako na pouhý slib vlády a hlavy našeho státu a musíme si přirozeně vyhraditi, aby všechny důsledky z této smlouvy vyplývající, pokud budou znamenati zatížení občanů, byly předloženy ke schválení Národnímu shromáždění. Ukazuji na tomto případě, že se u nás zavádí v zahraniční politice způsob, kterého se stanoviska demokratického schvalovati nelze, a nejlépe je vidno, k jakým neblahým konsekvencím vede, na rozporech s Polskem, které byly zaviněny až příliš velikou volností, jíž si naše zahraniční ministerstvo vyhrazuje v jednání s cizími státy.

Budiž mi ale dovoleno vzhledem k tomu, že doba řečnická je velmi omezená, abych s pole politického přešel na pole hospodářské, abych ukázal na některé okolnosti, jež je třeba míti na zřeteli při sledování naší hospodářské politiky vůči zahraničí. Všechny obchodní smlouvy v Evropě uzavírají se, jak známo, na tom základě, že smluvní strany vyhrazují si, i když si poskytují největší výhody, možnost upravovati dovoz a vývoz zboží zákazy nebo omezeními. Každý smluvní stát ponechává si volnost, že může vůči každému druhému státu zvýšiti libovolně své celní sazby, může buď zapověděti nebo omeziti vývoz, a totéž i pokud se týče dovozu ze smluvního státu do jeho území. Výhradou tou ponechávají si zkrátka státy možnost ochrany domácí výroby a domácího obchodu proti zahraniční konkurenci, zejména proti té, která je způsobena poklesem měny domácí. Celkem nelze proti tomu ničeho namítati. Každý stát přirozeně má právo, aby chránil svou výrobu a svůj obchod. Ve státech s klesající valutou je to celkem bez praktického významu, za to ve státech, kde valuta je vysoko nebo se zlepšuje, vede to snadno k nezdravé hospodářské politice. Usiluje se o to, vyvážeti za hranice co nejlevněji, jak žádá světová konkurence, ale doma udržovati vysoké ceny a hojiti se na domácích odběratelích.

Tato politika, kterou pozorujeme u nás při nynějším vzestupu valuty, začíná býti již velmi nebezpečná jak konsumentům, tak i naší výrobě. A zejména je nebezpečná zájmům pracujícího lidu. Dnes žádá se od dělníků, aby si nechali snižovati své mzdy, poněvadž stoupla valuta, poněvadž nás průmysl následkem vzestupu valuty nemůže se zahraničním konkurovati, ale zároveň usiluje se o to, aby udržely se nejvyšší ceny doma. Jinými slovy: Dělník má pracovati lacino a kupovati draho.

Tím však se dociluje, že trpí nejenom konsum drahotou, která je způsobována uměle, že se hranice hermeticky uzavírají zahraniční konkurenci, ale konec konců trpí i výrobce, poněvadž nemá pak pramene levného nákupu surovin, strojů a výrobních prostředků vůbec.

Vidíme toho názorný příklad na továrnách obuvnických. Dnes je spousta obuvnických dělníků bez práce následkem toho, že výroba obuvi se obmezuje a že jednotlivé továrny se dokonce zavírají. Jedna z příčin této stagnace a veliké nezaměstnanosti v obuvnickém průmyslu je ta, že vláda ztížila do té míry dovoz koží, ze stouply více než dvojnásobně v ceně, následkem čehož ztratil průmysl obuvnický možnost konkurence a dělnictvo obuvnické ztratilo práci.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP