Středa 5. dubna 1922

Začátek schůze ve 2 hod. 30 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Spina.

217 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr. Dérer, dr. Dolanský, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Tučný, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 136. schůzi poslanecké sněmovny.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám, aby byly sděleny.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců republikánské strany čsl. venkova vyslal do výboru zemědělského posl. Mašatu za posl. Bráneckého, do výboru branného posl. Molíka za posl. Bradáče.

Klub poslanců čsl. socialistů vyslal do výboru branného posl. Pšeničku za posl. dr. Patejdla.

Předseda: Došly některé spisy, dále byly podány dotazy a rozdány tiskopisy. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 4. dubna 1922, č. j. 10.125/22 m. r., že vláda ve smyslu třetí věty odst. 4. §u 4 jedn. řádu posl. sněmovny činí návrh, aby poslanecká sněmovna usnesla se v jedné z nejbližších schůzí tohoto nového jarního zasedání, že se podle citovaného ustanovení zákona povoluje obnova, resp. pokračování ve sněmovních pracích prozatím také u návrhu zákona na změnu §§ 85 a 100 zákona ze dne 3. ledna 1913, č. 5 ř. z., a ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z., o dani výdělkové (tisk 3385).

Došly dotazy:

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty o zneužití školních dětí k politickým cílům.

Dotaz posl. Pechmanové ministru pošt a telegrafů a ministru financí o úpravě pensí bývalých úředníků poštovního a telegrafního ústavu (vrchních poštmistrů, poštmistru, pošt. adjunktů a oficiantů) na základě zákona ze dne 3. března 1921, č. 99 Sb. z. a n.

Dotaz posl. Bergmana, Maška, Zavřela a druhů ministru zemědělství a vnitra, aby předložili osnovu zákona, kterým by se odstranily křivdy způsobené starousedlíkům zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n.

Dotaz posl. Bergmana, Maška, Zavřela a druhů vládě o svobodné úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků.

Dotaz posl. Jokla, Heegera, Hackenberga a druhů ministru železnic o zřízení osobní zastávky na trati Heřmínovy-Dochov-Vrbno ve Slezsku.

Dotaz posl. Patzela, Knirsche a druhů vládě o mezinárodních smlouvách o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců.

Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán:

Tisk 3478. Vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňují zákony o školách obecných a občanských.

Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány naléhavé interpelace:

Tisk 3467. Naléhavá interpelace posl. Hellera a druhů ministrovi školství, proč se nesvolává okresní školní výbor pro školní okres dubský.

Tisk 3479. Naléhavá interpelace posl. Najmana, Mlčocha, Horáka a soudr. vládě ohledně velkého rozmnožení neoprávněného obchodování se zbožím a provozování živností.

Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh:

Tisk 3474. Návrh posl. Pechmanové, Landové-Štychové, Zeminové a druhů na úpravu poměrů žen ve státních úřadech a ústavech, v podnicích a fondech státem spravovaných.

Předseda: Předseda vlády zaslal:

přípisem ze dne 4. dubna. 1922, č. j. 10.077/22 m. r., nařízení vlády republiky Československé ze dne 16. března 1922, kterým se upravuje užívání pastvin na Slovensku v roce 1922,

přípisem ze dne 4. dubna 1922, č. j. 10.078/22 m. r., nařízení vlády republiky Československé ze dne 16- března 1922, kterým se upravuje užívání pastvin v Podkarpatské Rusi v roce 1922.

Obě nařízení přikazuji výboru zemědělskému.

Předseda vlády zaslal dále:

přípisem ze dne 4. dubna 1922, č. j. 10.017/22 m. r., vyjádření ministerstva školství a nár. osvěty k resoluci, týkající se zřizování ženských rodinných škol na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jež přijata byla posl. sněmovnou ve 128. schůzi dne 27. ledna 1922 (k tisku 3395),

přípisem ze dne 4. dubna 1922, č. j. 10.018/22 m. r., vyjádření ministerstva školství a nár. osvěty k resoluci, týkající se převzetí učitelek průmyslových odborů, ustanovených před rokem 1912, jež přijata byla rovněž ve 128. schůzi posl. sněmovny dne 27. ledna 1922 (k tisku 3395).

Přikazuji výboru kulturnímu a výboru rozpočtovému.

Přistupujeme k projednání denního pořadu, a to nejprve k 1. odstavci, jímž jest

1. zpráva výboru zahraničního a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností o vládním návrhu (tisk 2536), kterým se předkládají ke schválení Národnímu shromáždění osnovy hospodářských ujednání, uzavřených v Praze dne 29. června 1920 mezi republikou Československou a říší Německou (tisk 3447).

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. dr. Hnídek a za výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností pan posl. Prokeš.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji panu posl. dr. Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Naše postavení ve střední Evropě je takové, že máme se svými sousedy, které kol dokola máme, velmi úzké a časté styky.

V první radě platí to o Německu, s nímž máme bývalé hranice říšské v ohromné rozloze. Vztahy tyto se týkají četných od větví výrobních a tyto vztahy do 28. října 1918 byly upraveny smlouvami mezi sta rým Rakouskem a říší Německou.

Ale dnem převratu 28. října všechny tyto smlouvy pozbyly platnosti, ale nejen smlouvy, nýbrž zároveň také i tyto vztahy mezi říší Německou a námi. Poněvadž však není možno, abychom my úplně byli beze styku s naším nejbližším sousedem, bylo nutno, aby tyto styky, které musily býti zahájeny, nějakým způsobem byly upraveny, jinými slovy řečeno, aby staré smlouvy mezi Rakousko-Uherskem a Německem byly nahrazeny alespoň provisorními smlouvami mezi naší republikou a Německem. Naše vláda zahájila tedy také jednání v tomto směru s říší Německou a uzavřela celou řadu ujednání o těchto věcech a výsledek těchto ujednání potom byla předložená smlouva, která byla podepsána v Praze dne 29. června 1920. Vláda před ložila ji sněmovně teprve nyní, ale již loňského roku v srpnu uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení číslo 350 tuto smlouvu mezi naší republikou a Německem. Nyní dodatečně má sněmovna dáti svůj souhlas k těmito dohodám.

Co obsahují tato ujednání? Především hospodářskou dohodu mezi naší vládou a vládou německou. K této hospodářské dohodě patří také ujednání, tykající se železniční dopravy a některých otázek finančních, dále dopravy zboží a mimo to také výměny uhlí. Dále obsahují tato ujednání úmluvu mezi vládou naší a německou o provedení čl. 297. míru versailleského, týkajícího se likvidace majetku a pohledávek říšských občanů v naší republice. Dále obsahují také protokol o válečných půjčkách a kupónech, protokol o zušlechťovacím řízení v oboru lnářském a smlouvu o státním občanství. Ale tato smlouva byla již svého času před vánoci předložena Národnímu shromáždění a také již byla ratifikována.

Důležitou částí těchto dohod jest ujednání o dopravě železniční. Podle čl. 366. mírové smlouvy versailleské má Německo povinnost přistoupiti k bernské konvenci železniční. My jsme se zvláštní mírovou smlouvou, která byla uzavřena mezi mocnostmi spojenými a sdruženými a naší republikou, rovněž zavázali přistoupiti k bernské konvenci, a proto také dohoda mezi říší Německou a námi ohledně železniční dopravy byla postavena alespoň prozatímně na základ mezinárodní úmluvy bernské.

Dále pak bylo ustanovení ohledně překartování. Totiž věc se má tak: Jakmile je dopravováno nějaké zboží do Německa, tedy na hranicích - poněvadž nejsou upraveny poměry valutní - bylo nutno překartování. Nyní podle této úmluvy toto překartování - ne sice všeobecně, nicméně alespoň při nejdůležitějších druzích zboží a relacích - jest odstraněno.

Mimo to obsahuje dohoda o dopravě ujednání o přepravě zajatců přes Hamburk a přepravě repatriantů. Hlavně běží o repatrianty z Ruska.

Co se týče vozového parku po převratu, tu po skončení války přirozeně byl velký nedostatek vagonů a lokomotiv. Proto Německo bylo nuceno omeziti co možná nejvíce dopravu zboží svým územím a proto dělalo ji závislou na povolení zvláštního komisariátu. Ale podle mírových smluv bylo Německo zavázáno zrušiti veškerý zákaz průvozu a tím octlo se Německo ve velmi prekérní situaci. Mělo nedostatek vagonů a lokomotiv a musilo chtěj nechtěj přivoliti k průvozu Německem. Proto došlo ke zvláštní dohodě v tomto směru.

Německo se ovšem zavázalo, že nebude činiti obtíží a že bude dovolovati průvoz pro ono zboží, které nebylo v Německu samém odkázáno na přepravu vodní. Se stejnými obtížemi máme co dělati i my, naše republika, která nemá také vodních cest, ale přes tyto obtíže, které činilo nutné omezení přepravy uvnitř, neomezovalo ministerstvo železnic přepravu transitní. Proto bylo německou vládou prohlášeno, že ve příčině dovozu do Německa upustí se od toho, žádati přepravní povolení z předpokladu, že ani vláda československá nebude Německu činiti obtíží.

Tedy ve příčině provozu upustila vláda německá od zvláštního přepravního povolení pro každou zásilku a souhlasí s tím - a to je důležitá dohoda - aby počet vozů, na všech přechodních stanicích německým drahám podávaných, byl stanoven denně počtem nejvýše 200.

Další dohoda byla učiněna stran dovozu zboží, a tu obě vlády zavázaly se vyměniti si navzájem seznamy zboží, předně zboží úplně volného a za druhé zboží, na kterém té které vládě neobyčejně záleží. Co se týče zboží volného, přirozeně je závislé od po volení té které země. Druhá země nemá na tuto věc ingerenci. Závisí tedy úplně od nás, které zboží necháme volné. Co se týče druhého zboží, je sestaven celý seznam zboží, na kterém my máme zvláštní zájem, aby bylo z Německa dopravováno k nám. Hlavně běží o anilinové barvy. Mimo to Německu záleží zase na některém zboží, na kterém ono má zájem, a to je hlavně dříví. A tu se obě vlád zavázaly, že nebudou či niti obtíží dopravě tohoto zboží, tedy Německo dovozu anilinových barev a naše vláda dovozu dříví veškerého, jak kulatiny tak i dříví důlního Hlavně běží o dříví ze Slovenska.

V těchto přílohách, které jsou k úmluvě přiloženy a ve kterých jsou tyto seznamy zboží, není seznam zboží vypočítaný taxativně, nýbrž jen demonstrativně, takže se může tento seznam ještě doplniti. Tolik, co se týče dopravy zboží.

Vedle toho ještě jsou důležitá ujednání stran dodávek uhlí. Na dodávkách uhlí přirozeně oběma státům neobyčejně záleží, a to proto, poněvadž některé továrny a závody na. Moravě a ve východních Čechách jsou zařízeny na uhlí hornoslezské. Mimo to hraje zde důležitou úlohu také otázka dopravy, aby se totiž nemusilo naše hnědé uhlí z naší hnědouhelné pánve dopravovati do východní části naší republiky a zase naopak. Tu bylo třeba zvláštní dohody s Německem, aby Německo odebíralo od nás uhlí hnědé, které by se dováželo do Bavorska a Saska a naproti tomu zase my z pánve hornslezské pro naši potřebu dodávali bychom na Moravu a Výhodní Čechy a částečně na Slovensko. Prvotně byla dohoda tato učiněna v roce 1919. Ovšem relace byla zde dosti v náš neprospěch.

Totiž podle úmluvy z května 1919 dostávali jsme uhlí v relaci 1: 2·8; za jednotku hornoslezského uhlí dodávali jsme 2·8 uhlí našeho. Podle nejnovější smlouvy Německo dodává nám uhlí v relaci 1 : 2. To znamená, že za jeden vagón černého uhlí dodáváme my dva vagony hnědého. Vezmeme-li v úvahu jakost našeho hnědého uhlí, tu by tato relace přesně vyjádřena musila býti 1 : 1·6. Německo tento náš neprospěch vyvážilo tím, že zavázalo se dopravovati své uhlí ve svých vagónech k nám a pro naše uhlí posílati rovněž své vagony.

Tolik o dodávkách uhlí. Co se tyče dalšího ujednání, běží o ujednání finanční. To se týče hlavně uvolnění účtů a pohledávek. Je to ostatně v souvislosti s čl. 297. mírové smlouvy versailleské, dle něhož má náš stát právo zadržeti si a likvidovati veškerý majetek, práva a závazky občanů německých v naší říši. Tu ovšem Německo žádá, aby náš stát upustil od tohoto svého práva a aby úplně uvolnil majetek a majetková práva občanů německých v naší republice. Samo sebou se rozumí, že na tento požadavek nemohl náš stát přistoupiti, ale ačkoliv nemohl se ovšem tohoto práva úplně vzdáti, přece přistoupil alespoň na zmírnění tohoto práva a omezil to své právo jen na takové majetky, na které z ohledů státních, z ohledů sociálních chtěl míti nebo pomýšlel, že bude míti vliv. Běží hlavně o železnice, doly, hutě, léčebné lázně.

Další ustanovení týká se pomezního styku. Zde hlavně běží o častý přechod hranic obyvatelstva na hranicích československo-německých. Tam totiž v některých částech netvoří hranice snad nepřístupné hory nebo řeky, nýbrž hranice jest umělá, tedy nikoliv přirozená, a je proto samozřejmo, že jsou velice časté styky mezi obyvatelstvem naším a německým. Tato úmluva stanoví přesně ten pohraniční styk. Běží zde hlavně o obyvatelstvo zemědělské. Tu dovoluji si připomenouti, že v zahraničním výboru bylo také apelováno na vládu a vláda povolila ku příkladu dělnictvu, které pracuje v továrnách německých, a naopak dělnictvu německému, pracujícímu v továrnách našich, úlevy co největší. Hlavně běželo zde o menší nákupy viktualií, šatstva atd. Tu vláda prohlásila,

že v těchto věcech nebude činiti obtíží, ale dodala, že jest zde třeba zvláštní opatrnosti, aby se snad nerozmohlo pašování na hranicích ve velkých rozměrech. Tedy tyto předpisy jsou docela přesné.

Dále upravena byla otázka vyclívání zboží a vzájemného osvobození od daní a od dávek. Toto vzájemné osvobození od daní a dávek povolují obě smluvní strany kupcům, továrníkům a živnostníkům, nakupujícím, nebo zakázky podle vzorků přijímajícím ve státě druhém, když prokáží, že ve státě svého bydliště platí zákonné dávky ze živnosti.

Dále jest ustanovení v části X. této úmluvy o nejvyšších výhodách. Republice Československé mírem versailleským byly totiž zajištěny nejvyšší výhody proti Německu. A tu jistě, aby byly tyto styky mezi Německem a mezi námi co nejužší, nebylo ani dosti možno, abychom my zase navzájem Německu neposkytli těchto nejvyšších výhod oproti třetím státům.

Dále je také ustanovení stran připuštění společností. V důsledku této zásady, o které jsem se již zmínil, smluven byl postup o připuštění společností německých ku provozování obchodu na základě povolení dříve už uděleného rakouskou nebo uherskou vládou. Společnosti tyto mohou provozovati obchod nadále v dosavadním rozsahu, budou však povinny do 6 měsíců po nabytí účinnosti této smlouvy znovu zažádati o připuštění ku provozování obchodů u příslušných úřadů československých anebo v téže lhůtě provozování obchodů v Československé republice a nechati. Naproti tomu bude postavení dřívějších rakouských nebo uherských společností, provozujících obchod v Německu a majících sídlo v republice Československé, stejně upraveno, jak již bylo řečeno.

Dále se stanoví také pravidla o plavbě námořní, o plavbě vnitrozemské; dále jsou zde také úmluvy o styku poštovním, telegrafním a telefonním.

To je tedy v krátkých rysech naznačen obsah těchto dohod a úmluv. Řekl jsem již, že vláda, poněvadž nutně potřebovala této úmluvy k realisaci styků mezi Německem a naší republikou, již uveřejnila ve Sbírce zákonů a nařízení na základě zmocňovacího zákona tuto smlouvu mezi republikou Československou a říší Německou. Nyní Národní shromáždění má dodatečně schváliti a dáti souhlas této úmluvě.

Zahraniční výbor pojednal velice podrobně o této úmluvě a doporučuje slavné sněmovně, aby se usnesla na tomto:

1. Hospodářská ujednání, uzavřená mezi republikou Československou a říší Německou v Praze dne 29. června 1920, se schvalují i s protokoly o válečných půjčkách, výplatě kupónů z dluhopisů sestátněných dřívějších drah soukromých, jakož i se zvláštní úmluvou o provedení čl. 297 mírové smlouvy versailleské.

2. Ministr financí se zmocňuje, učiniti na základě zákona z 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n., cestou nařizovací nutná opatření ku provedení ustanovení bodu 3. přílohy E tohoto hospodářského ujednání.

3. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.

4. Ministru věcí zahraničních se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření za účelem provedení těchto ujednání.

Doporučuji, aby slavná sněmovna přijala tento návrh ve znění právě předneseném. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu p. posl. Prokešovi.

Zpravodaj posl. Prokeš: Výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu a živností, pojednav o smlouvě mezi republikou Československou a Německem, dospěl k týmž názorům a zásadám jako výbor zahraniční a usnesl se doporučiti slavné sněmovně toto:

"Vláda se vyzývá, aby návrhy o celním tarifu před jich vyhlášením předložila k posouzení výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu, výboru zemědělskému, obchodním komorám, říšské radě živnostenské, zemědělské radě a svazům konsumních družstev."

To má za účel, aby tyto korporace mohly býti dříve slyšeny a případné náměty a návrhy mohly učiniti. Doporučuji slavné sněmovně také tento projev výboru pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu ke schválení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut. Námitek není? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je tedy přijat.

Slovo má p. posl. Rud. Fischer.

Posl. Rud. Fischer (německy): Dámy a pánové! Ačkoli je tato smlouva s Německem a obchodní dohoda s Něm. Rakouskem výronem mírové smlouvy versailleské a st.-germainské, a my bychom měli již ze svého zásadního odmítání mírových smluv zaujmouti vůči těmto úmluvám stanovisko zamítavé, budeme přece pro obě předlohy hlasovati, aniž tím uznáváme základ těchto úmluv, mírové smlouvy samy, jež dále budeme odmítati jako diktát vítězův a potírati je co nejdůrazněji. Toto naše stanovisko vyplývá z našeho vždy zdůrazňovaného požadavku po přátelských politických a hospodářských stycích ku všem státům, zvláště k sousedním státům Německu a Něm. Rakousku. Chceme tyto dobré styky v každém směru podporovati, pěstovati a vybudovati. Hospodářská úmluva s Německem je k tomu prvním malým počátkem. Vítáme to a chceme doufati, že nynější další vyjednávání o stycích obchodních přinesou vybudování těchto styků a tím že se na hradí ustanovení této skoro již 2 léta staré smlouvy, jež jsou dobou předstižena, ustanoveními novými a časovými.

Moje strana odmítala dosud všecky smlouvy, které stát český s jinými státy ujednal na podkladě smluv mírových, nebo které se o tyto mírové smlouvy opíraly, tak posléze také smlouvu lánskou. Hlasu jeme-li dnes jak pro hospodářskou dohodu s Německem, tak pro obchodní dohodu s Něm. Rakouskem, poukazujeme při tom na tento velký rozdíl. Obchodními smlouvami děje se pokus, aby se našla zákonná úprava k navázání lepších hospodářských styků, které samy o sobě povedou k lepšímu přátelskému poměru zúčastněných států, a o zlepšení těchto styků budeme se vždy a v každé době snažiti se vší vroucností. O smlouvě lánské naproti tomu ne platí, co bylo řečeno o dohodě hospodářské. Smlouva lánská je smlouvou vysoce politickou. Účelem jejím mělo býti, aby se zlepšily politické vztahy k Rakousku. Nyní se zasazujeme právě tak jako o zlepšení styků hospodářských, také o po litické sblížení států, neuznáváme však, že je lánská smlouva způsobilá učiniti něco, aby se tyto politické styky zlepšily, poněvadž jednostranně zavazuje Rakouskou republiku k předpisům, poskytuje českému státu jistá výsostná práva vzhledem na činnost jeho státních občanů v Rakousku, aniž se Rakousku v této smlouvě dostává týchž práv. Do této činnosti spadá za jistých okolností také činnost kulturní a proto i jsme tuto smlouvu, jež spočívá na smlouvě mírové a přistři žena jest jednostranně na prospěch českého státu, odmítli, poněvadž od ní nemůžeme čekati zlepšení styků. Smlouva lánská je založena na alianci českého státu se státy dohodovými, a tuto alianci, nebo spíše odvislost českého státu od Dohody, prohlašujeme za neštěstí této republiky, poněvadž nás jednostranně zavazuje, je příčinou našeho vojenského zbrojení, a místo aby nám byla na prospěch, uvádí nás do rozporů s jinými státy, a tu opět nejprve s Německem a Rakouskem. Proto lánskou smlouvu odmítáme. Jak před tím, tak potom vítáme, zlepší-li se politické a hospodářské styky k našim státům sousedním, a můžeme proto opět jen prohlásiti, že učiníme a podporovati budeme všecko, co může tyto styky zlepšiti trvale a upřímně.

Hospodářská úmluva s Německem je skoro 2 léta stará, úmluva s Rakouskem je rovněž zastaralá v mnohých částech, a naše přání od vzniku této republiky směřovalo k tomu, abychom dospěli k řádným obchodním smlouvám jak s Německem tak i s Rakouskem. Obě země jsou nesmírně důležité pro dovoz i vývoz našeho státu, téměř tři čtvrtiny veškerého vývozu jdou do obou těchto zemí. Tu připomínáme, že již minulého roku, dne 18. června, tehdejší obchodní ministr Hotowetz zcela závazně prohlásil, že "stabilisování obchodních styků s cizinou předpokládá obchodní smlouvy se všemi státy pro nás důležitými". A dále ujišťoval, "že smlouvy se všemi těmito státy jsou buď hotovy nebo úplně připraveny a předmětem jednání". Od té doby, kdy dřívější ministr obchodu Hotowetz toto prohlášení učinil, uplynuly skoro zase tři čtvrti roku a dnes nám nebylo ještě předloženo ani rozšíření do hody uzavřené před 2 roky s Německem. Připomínám dále, že tehdejší ministr Hotowetz v témž prohlášení poukazuje k tomu, že právě tak nutná, jako navázání úzkých obchodních styků s Rakouskem, je také úprava finančních otázek s tímto stá tem; a poukazuji na to, že se ani tu neudělal krok ku předu, že jsou na účtech rakouské poštovní spořitelny jako na účtech bank, které měly dříve své sídlo v Rakousku, vázány nesmírné sumy, že všemi těmito penězi čeští státní občané nemohou ještě dnes disponovati, a že právě tak málo ještě bylo pomýšleno na úpravu dluhů předválečných. Považujeme za zcela zbytečné, že ve smlouvě s Rakouskem odvoláváte se rovněž na mírovou smlouvu st. germaiskou.

Domníváme se, že česky stát by skutečně neměl potřebí, aby považoval za nutno také zde dovolávati se mírové smlouvy vůči této ubohé zemi, ze všech ran krvácející. Vítáme velice, že v obchodní dohodě s Rakouskem našla místo myšlenka rozhodčích soudů, že tu po prvé ujednává se smlouva, která se k rozhodnutí sporných otázek dovolává mezinárodního rozhodčího soudu. A přejeme si, aby ujištění vzájemné liberality při provádění předpisů o vývozu a dovozu nezůstalo na papíře, nýbrž skutečně se provádělo v praxi. Jestliže přece přednášíme svá přání při rozpravě o těchto obchodních dohodách, ačkoli ony jsou úplně zastaralé, děje se tak především proto, aby se k těmto přáním přihlíželo v pozdějších obchodních smlouvách - jak jsme ujišťováni; ty smlouvy se nyní připravují. Přejeme si, aby především nastaly úlevy ve styku zušlechťovacím, to jest, jestliže se do továren jednoho neb druhého stát dopraví suroviny nebo polotovary k zušlechtění, k zpracování, aby byly předně lhůty k vývozu hotových výrobků prodlouženy na delší část, než je ustanoven v obchodní dohodě s Rakouskem, a aby padlo ustanovení, že hotové výrobky jsou při vývozu prosty cla jen tehdy, jestliže cena dovezených surovin nebo polotovarů nebyla zpracováním zdražena o více než 25%. Jsme tím povinni průmyslovému dělnictvu v pohraničních krajinách, aby sem byla pojata ustanovení příznivější. Rovněž nesmí se naprosto při sjednání obchodní dohody zapomenouti na ustanovení o sociálním pojištění těch dělníků, kteří bydlí v pohraničním území a nejsou v tuzemsku zaměstnáni. Situace těchto dělníků je dnes opravdu naprosto zoufalá. Jen ze severních Čech, z území slezského pracují desetitisíce v podnicích říšskoněmeckých. Tito dělníci dostávají svoji mzdu vyplacenu v markách. Avšak nedovoluje se jim, aby si sem vzali potraviny a předměty, jichž potřebují, z ciziny do českého státu; jsou tedy nuceni buď při svých mzdách hladověti, poněvadž mzda v markách, přepočtena na naše koruny, má u nás velmi malou kupní sílu, nebo jsou odkázáni na podloudnictví. A skutečně vidíme, že na ty ubožáky, kteří jsou obětí těchto hospodářských poměrů byly dnes již puštěny orgány finanční stráže a soudy. Žádáme tedy o výhody pro dělnictvo v malém pohraničním styku a uznáváme, že naproti obchodní dohodě s Německem jsou ustanovení o malém pohraničním styku v obchodní dohodě s Rakouskem pro dělnictvo podstatně příznivější. Zdá se, jakoby ustanovení o malém styku pohraničním, která se nacházejí v dohodě německé, byla jen opsána ze starého rakouského celního tarifu, při jehož sdělávání dělnictvo nemělo podílu žádného nebo jen mizivě malého a nemělo vlivu, neboť do této smlouvy byla při úpravě malého pohraničního styku pojata sice všecka ustanovení, jež jsou nutná, aby sem přes hranici bylo dopraveno chovné tele - a prohlašujeme, že je to tak správné, že se nezapomíná ani na to - avšak na dělníky je příliš málo pamatováno. V ustanoveních o malém pohraničním styku přihlíží se pouze k zájmům zemědělců a ti žádají dnes opět vysoká cla ochranná pro své výrobky, ačkoli bída průmyslového dělnictva ustavičně stoupá, ačkoli nezaměstnanost roste, a vidíme, že ceny zemědělských výrobků jsou právě dosti vysoké, i když se vezmou v úvahu poměry mírové. Nebyl bych se vůbec zabýval otázkou celní, kdyby resoluce samého živnostenského výboru od vlády nežádala, aby do těchto obchodních úmluv byla co nejdříve pojata také úprava celní. Tu již musíme prohlásiti, že průmyslové dělnictvo má všechny příčiny, aby bdělo a aby naproti požadavkům velko agrárníků již dnes zdůraznilo s veškerou rázností své stanovisko, že odmítá zastávati za nynějších poměrů požadavky agrárníků po vysokých clech. Prvním a trvalými následkem vysokých cel na potraviny by bylo, že nastane podstatné zvýšení hodnoty pozemkového majetku, co by znamenalo trvalé zdražení zemědělské výroby; užitku z těchto vysokých ochranných cel i agrárních by neměli malí zemědělci, nýbrž pouze velkoagrárníci, kteří jsou producenty obilí. Víme, poučeni byvše z rakouského národního hospodářství v posledním desetiletí před válkou, že tehdejší vysoká ochranná cla nepřinesla rozmnožení stavu dobytka a rozmnožení obilní produkce, jež by stálo za řeč, nýbrž vedla jistě k tomu, že průmysl ztratil trhy a že jsme je mohli považovati za podstatnou příčinu drahoty, jež již tehdy nastávala. Avšak za nynějších poměrů daleko více než agrárníci trpí druhé stavy, nejen dělnictvo.

Tak mne z jednoho severočeského po hraničního města dochází zpráva, že z 27 obuvníků, tak zvaných "samostatných" existencí, vzdalo se jich v tomto roce 23 svého řemesla, poněvadž naprosto nemohou existovati, ježto pohraniční obyvatelé uhra zují svoji potřebu v Německu, a poněvadž nikdo od nich obuvi nekupuje. Tito obuvníci jsou nuceni jíti na práci do říšsko německých továren. Vidíme, že zde ničení samostatných existencí, jež se vždy podkládá sociálním demokratům, neobstarává ani pokročilá technika, nýbrž pouze ne smyslnost kapitalistického světového po řádku, nemožnost, aby se dnes mohly v po hraničním území u nás udržeti živnostenské podniky, pokud se podstatně nezmění valutní poměry, jaké dnes jsou. Tento rozvrat našeho národního hospodářství zostřuje se ještě finanční a berní politikou tohoto státu, a žádáme, což musíme činiti při každé příležitosti, aby státní správa byla zjednodušena, aby se tu nevyvíjel byrokratický stát vrchnostenský, zatím co kol dokola vždy více a více spolupůsobí při správě živel laický. Musíme žádati, aby neproduktivní výdaje na státní správu ve všech odvětvích, jakož i na militarismus, byly odstraněny a aby nepřekážely trvale rozmachu našeho národního hospodářství.

Český stát a čeští politikové byli nesmírně pyšni, že naše obchodní bilance v roce 1920 byla aktivní. Za r. 1921 nemáme ještě přesných číslic. Naše obchodní bilance byla aktivní - snad. Dnes jí jistě již není. Příčina vzestupu naší koruny je současně příčinou poklesu našeho vývozu do ciziny. Vidíme nesmírné váznutí v odbytu, vidíme, že statisíce pilných rukou nemá co dělati, že výhně tovární již nedýmají, vidíme, že vzestup koruny nepřinesl nám jen přechodnou, nýbrž patrně trvalou ztrátu důležitých odbytišť. Vidíme, že ani dnes Německo ani Rakousko nemohou pro rozdíl valuty kupovati dříví z českých pohraničních lesů, a to již dnes částečně hnije právě tak, jako dřevo v lesích slovenských, poněvadž odtud nemůže býti dopraveno následkem krátkozraké tarifní politiky našich železnic do velikých průmyslových středisek a měst říšských. Nacházíme nejen zhoršení naší obchodní bilance, nýbrž v poslední době také podstatné zhoršení platební bilance našeho státu, pokladního účtu našeho národ. hospodářství, t. j. z našeho státu plyne mnohem více peněz do ciziny, než se odtud dostane sem. A tento stav se ovšem zhoršuje tím, že český stát vždy zase uzavírá drahé půjčky v cizině, jejichž úroky pohltí nesmírné sumy peněz, a tyto úroky přece všechny ucházejí do ciziny. Kamkoli pohlédneme, pozorujeme, že politika tohoto státu nemůže vésti v blízké budoucnosti k ozdravění našeho národního hospodářství.

Ač koruna stoupá, ukazuje se neustálé zhoršování nynější hospodářské krise, jejíž následky bude možno zmírniti jen opatřením mezinárodním. Válkou byly zpřetrhány tisíceré jemné nitky, které vzájemně spojovaly hospodářský život národů. Mírové smlouvy však těchto styků znova nenavázaly, nýbrž naopak poměry zhoršily, poněvadž velká území patřící k sobě zeměpisně, historicky a kulturně, byla roztržena, všude v Evropě místo velkých hospodářských území byly zřízeny státy trpasličí, státy malé, státy neschopné života. Můžeme vzpomenouti jen ubohého Rakouska, jež se hospodářsky naprosto nemůže udržeti jako samostatné. Všude jsou nové státní hranice, všude jsou tisíce úředníků na těchto hranicích zaměstnáni tím, že zdržují vývoz nebo dovoz zboží; mrhání neproduktivní práce, jak si je nemůžeme hůře mysliti. Německo je utlačováno jako dlužník v područí Dohody, a tak jako v barbarském Římě v době jeho založení měl věřitel právo svého dlužníka buď prodati za Tiberu nebo zabíti, nemohl-li svých dluhů zaplatiti, tak stojí francouzská vojska po hotově, aby Německu odtrhla kus země po kusu, nemůže-li vyhověti vnuceným možným závazkům reparačním. Při tom je Německo z dobré části odříznuto od pramenů své síly, od svých dolů na rudu a dolů uhelných, avšak přes to se žádají od něho věci nemožné. Mírovými smlouvami se mu vnucuje úprava obchodních styků, která mu pro veškeru budoucnost stěžuje uzavříti obchodní smlouvy s jinými státy, poněvadž musí každou výhodu, kterou ně kterému státu přizná, poskytnouti také státům dohodovým, aniž tyto státy poskytují Německu stejné navzájem. 150milionový ruský národ je vyřazen z hospodářství světového, a při této příležitosti nemůžeme naší vládě ušetřiti těžké, že neučinila ničeho, aby vstoupila politicky nebo hospodářsky s Ruskem v užší styky. Účinek těchto poměrů na český stát jakožto malý stát vnitrozemský ukazuje se všude. Naše národní hospodářství je úplně shrouceno, a musilo by býti zajisté cílem každé cílevědomé reální české politiky, aby vstoupila v nejužší přátelské politické a hospodářské styky se všemi státy, jmenovitě však s našimi státy i sousedními, Německem a Rakouskem. A také tu musíme vytknouti, že české politice vůči Německu scházela často náležitá ochota a porozumění pro situaci Německa.

Můžeme jen vzpomenouti Horního Slezska, doby, kdy v minulém roce měly býti Německu vnuceny sankce, potřebujeme jen vzpomenouti, jak se choval český tisk a mnozí politikové v oné době, a porozumíme, proč jsme dodnes nenavázali s Německem oněch přátelských styků, jež by byly nutné, aby přivodily zlepšení našich hospodářských poměrů s touto zemí. Musíme žádati, aby vůči Německu jako vůči Rakousku byly ve styku vytvořeny všemožné úlevy, při čemž nepřehlížíme, že tento styk je dnes pro značný rozdíl ve valutě neobyčejně stížen.

Avšak musíme se vyvarovati, aby příště mohlo něco ztrpčiti styky s těmito státy, a musíme učiniti vše, abychom se s těmito zeměmi, které by mohly býti s naším státem přirozeným hospodářským útvarem, dostali přece do nejtěsnějších hospodářských styků. Pan ministerský předseda prohlásil vůči novinářskému zpravodaji, že považuje za nemožno, aby ve střední Evropě český stát vešel v celní unii s Německem a s Rakouskem. Pro nynější chvíli pokládáme toto mínění za správné, avšak musíme prohlásiti, že z jiných příčin nemůžeme upustiti od toho, aby celý směr české obchodní politiky nutně směřoval k tomu, aby co možná v nejbližší budoucnosti, jakmile to umožní stabilisace valutních poměrů, byla dle možnosti odstraněna celní hranice mezi Německem a Rakouskem na jedné straně a českým státem na straně druhé a aby se mezi těmito státy dospělo k zvláštním celním dohodám.

Pan ministerský předseda se snad obává, že by v takové celní unii mohl míti německý vliv převahu. Nebudou to asi jen úvahy čistě hospodářské, které ho nutí, aby tak ostře odmítal tuto celní unii také pro budoucnost. Požadujeme změnu mírových smluv vůči Německu, aby i ono se mohlo hospodářsky zotaviti, poněvadž víme, že československý stát je právě se svými sousedy, Německem a Rakouskem, spojen na zdar a zkázu. Žádáme, aby naše národní hospodářství bylo oživeno navázáním hospodářských styků s Ruskem, nikoliv v zájmu kapitalistické produkce, žádáme to v zájmu dělnictva průmyslového, neboť průmyslové dělnictvo tohoto státu, to je průmysl, který chráníme a chceme svými snahami podporovati. Následky krise se mezinárodními úmluvami také jen zmírní, avšak nikoli odstraní.

Rozdělení statků, výroba a úprava obchodu je problémem světovým, jímž se budou zastánci kapitalistického systému dle našeho mínění marně do únavy zabývati. Většina států se po válce obklopila hradbou vysokých ochranných cel, a státníci se patrně domnívají, že ochrannými cly budou moci od hranic svých států zažehnati také hospodářskou bídu. Dokonce na poměrech největších průmyslových států světa poznáváme, jak marny jsou tyto snahy, poněvadž vlastní ochranná cla zabraňují vývozu do jiných zemí, které od povídají stejnými opatřeními. Tak pozoru jeme všude bezradnost a nesmyslnost kapitalistického světového hospodářství. Proti těmto snahám o ochranu vysokými cly žádáme jakožto socialisté pozvolný pře chod k volnému obchodu, k volnému světovému hospodářství, t. j., aby se statky vyráběly všude tam, kde jsou k tomu nejpříznivější hospodářské předpoklady, a zaručena nejlepší možnost zhodnotiti použitý materiál i lidskou sílu. Víme, že tento požadavek nelze uskutečniti přes noc, avšak i zastánci agrárních vysokých ochranných cel kloní se před myšlenkou volného obchodu a v teorii se s námi shodují. Víme, že pro uskutečnění volného obchodu bude pracovati čas, že čas bude s námi. Navázati těsné hospodářské styky znamená zároveň odstraniti světovou nenávist, a domníváme se, že také zde úplná anarchie a bezmocnost kapitalistického světa vůči tomuto problému musí ukázati, že jsme na cestě pravé, snažíme-li se i tento systém odstraniti. Na jedné straně nouze a nadprodukce, na druhé straně nízká spotřeba a největší bída, na jedné straně tisíce stavebních dělníků bez práce, na druhé straně strašná nouze o byty, při čemž stavební dříví v lesích hnije. Vysokou a velikou úlohou socialismu bude, aby našel místo kapitalistického sy stému, místo tohoto tak zvaného světového pořádku, který sám spočívá na shonu po zisku a vykořisťování spolulidí, na útisku a bídě celých národů, jinou vyšší formu světového pořádku: socialistické světové hospodářství, jehož základem jest stejné společenství zájmů a bude společné hospodářství všech pracujících lidí. (Potlesk na levici.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP