Úterý 4. dubna 1922

Začátek schůze v 1 hod. 30 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špatný, Taub.

214 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: minist. předseda dr. Beneš; ministři: Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, A. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 134. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Landové-Štychové pro nemoc; na dny 4. až 6. dubna posl. dr. Hodžovi a Onderčovi pro neodkladné záležitosti; na dny 5. až 8. dubna posl. dr. Lelleyovi z důvodů rodinných.

Chorobou se omlouvá posl. dr. Medvecký od 4. do 6. dubna a posl. dr. Patejdl od 4. do 8. dubna.

Nastaly některé změny v klubech a výborech.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců čsl. strany lidové oznamuje, že posl. dr. Nosek zvolen byl místopředsedou klubu.

Klub poslanců národně-demokratických vyslal do výboru sociálně-politického posl. G. Navrátila za posl. dr. Matouška.

Klub poslanců slovenských ľudových vyslal do zahraničního výboru posl. Boboka za posl. Onderčo.

Klub poslanců der deutsch. soz.-dem. Arbeiterpartei vyslal do výboru zahraničního posl. Hackenberga za posl. Čermaka.

Předseda: Došly tyto spisy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte): Došly návrhy:

Návrh posl. Dubického, Vraného, Nejezchleba-Marchy a druhů na prodloužení vnucených pachtů na velkostatcích do r. 1927, podle § 63 zákona přídělového.

Návrh posl. Grünznera, Hirsche, Tauba a druhů, jímž se upravují přídavky a výpomoci obecních a okresních zaměstnanců a pensistů, jakož i jejich pozůstalých.

Návrh posl. Grünznera, Hirsche, Tauba a druhů, jímž se upravují služební poměry obecních a okresních zaměstnanců.

Návrh posl. Patzela a druhů, aby byl předložen zákon o místních drahách.

Návrh posl. Schuberta a druhů o pohořelých v obci Hiršavě, politického okresu domažlického.

Došly dotazy:

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru veř. prací, kdy jest ochoten podati Národnímu shromáždění návrh horního zákona, jímž by vzati byli majitelé domů a pozemků v uhelných revírech v ochranu proti uhelným dolům.

Dotaz posl. Rýpara a druhů ministru školství a nár. osvěty o zneužívání osoby pana presidenta republiky k urážkám náboženského citu katolických dětí ve škole učitelem Václavem Hájkem ve IV. tř. občanské školy v Mor. Ostravě, I. okres.

Dotaz posl. dr. Luschky ministru vnitra o ochraně politických úředníků německé národnosti proti stálému podezřívání.

Dotaz posl. Patzela ministru financí o výplatě peněz zadržených před 3 lety při okolkování bankovek.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru vnitra o odpočivném četnického strážmistra Františka Kristena, tou dobou v Enzesfeldu v Dolních Rakousích.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru nár. obrany o odbytném poručíka řadové lodi Františka Lechmana.

Dotaž posl. Sedláčka a soudr. ministru školství a nár. osvěty o urážlivém chování učitelky Růženy Novotné na dívčí občanské škole ve Strážnici proti katolickým žákyním.

Dotaz posl. dr. Mazance a soudr. ministru školství a nár. osvěty o surovém trestání hocha učitelem pro křesťanský pozdrav.

Dotaz posl. dr. Lelleye ministrovi školstva a nár. osvety v záležitosti pensie učiteľov.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi železnic vo veci prepustenia zo služby Pavla Jósvayho, výhybkára v Jasove.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi vnútra vo veci zatčenia Bélu Cseleyho, statkára v Čelovciach, a jeho brutalisovania so strany četníctva.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi železníc pre nezakonité pensiovanie, pokiaľ sa týče prepustenie Andreja Fenyvesyho a súdruhov, bývalých zamestnancov uhorských štátných drah.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi vnútra vo veci nedôvodného prenasledovania Michala Pétera, rer. duchovného v Sečovciach.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi vnútra o bezprávnom postupu Zemplínského županátu proti strane kresťansko-socialnej.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi vnútra vo veci bezprávneho vypovedenia Hugolina Feysza, františkánského guardiána v Bardiove.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi financií o ukrátení obyvateľstva v okresu Bodrogského medziriečia pri výmene peňazí.

Dotaz posl. dr. Kőrmendy-Ékesa ministrovi vnútra vo veci nezákonitého četníctvom predsevzatého zrekvirovania villy v Rankovciach-Herlanoch, jejž majiteľom je Anton Klupatky.

Dotaz posl. dr. Lelleyho ministrovi vnútra pre internovanie Vincenca Buryho.

Došla naléhavá interpelace:

Naléhavá interpelace posl. Hellera a druhů ministru školství a nár. osvěty, proč se nesvolává okresní školní výbor pro školní okres dubský.

Předseda: Od vlády došlo:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Předseda vlády sdělil přípisy ze dne 1. dubna 1922, č. j. 9738/22 m. r., a ze dne 3. dubna 1922, č. j. 9993/22 m. r., že vláda ve smyslu třetí věty 4. odst. §u 4 jedn. řádu činí návrh, aby posl. sněmovna N. S. R. Č. usnesla se v jedné z nejbližších schůzí tohoto nového (jarního) zasedání, že se podle citovaného ustanovení zákona povoluje obnova, resp. pokračování ve sněmovních pracích prozatím také u těchto dalších vládních předloh v posl. sněmovně:

1. vládní návrh zákona o úpravě požitků pro mužstvo čsl. vojska, jemuž není vojenská služba povoláním (tisk 563),

2. vládní návrh zákona, kterým se mění §§ 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o přejímání vojenských gážistů bývalé rakousko-uherské, rakouské a uherské branné moci do branné moci republiky Československé a jímž se upravují zaopatřovací nároky býv. vojenských gážistů, kteří se na čsl. národě provinili (tisk 1202),

3. vládní návrh zákona, kterým se upravuje placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1921 (tisk 2107),

4. vládní návrh zákona o úpravě poměrů družstev v Podkarpatské Rusi (tisk 1627),

5. vládní návrh zákona o zvelebení a ochraně výroby rostlinné (tisk 2743),

6. vládní návrh zákona o poskytnutí záruky Zemské družstevní jednotě v Užhorodě (tisk 1738),

7. vládní návrh zákona, jímž se provádí § 105 úst. list. (tisk 2002),

8. vládní návrh zákona o původském právu k literárním, uměleckým hudebním a výtvarným a fotografickým dílům (tisk 3390, 3238),

9. vládní návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje zvýšiti přechodně úrokové rozpětí, stanovené v §u 1 zákona ze dne 1. června 1889, č. 91 ř. z., o poplatkových úlevách pro úvěrní a záložní spolky (pokladny pro úspory a půjčky) (tisk 3336),

10. vládní návrh zákona o zápisu elektrických vedení všeužitečných elektrických podniků do pozemkových knih (tisk 3402),

11. vládní návrh, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní úmluva uzavřená dne 20. října 1921 ve Varšavě mezi republikou Československou a Polskem (tisk 3338).

Předseda vlády přípisem ze dne 1. dubna 1922, č. j. 9741/22 m. r., sdělil, že vláda učinila senátu návrh, aby povolil podle 3. věty 4. odst. §u 4 jedn. řádu sen. obnovu, resp. pokračování ve sněmovních pracích prozatím také u těchto dalších vládních předloh v senátě:

1. vládní návrh zákona o trestním stihání presidenta republiky a členů vlády podle §§ 34, 67 a 79 ústavní listiny (tisk 887/21 sen.),

2. vládní návrh zákona, kterým se doplňují ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., jenž se týká prozatímních opatření na ochranu vynálezů, a mění některá ustanovení zákona ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z., jenž se týká ochrany vynálezů (zákon o patentech) (tisk 1164/21 sen.),

3. vládní návrh zákona, kterým se stanoví spotřební dávka z tabáku, sloužící za základ pro vyměření trestu při důchodkových přestupcích tabákových (tisk 1208/21 sen.),

4. vládní návrh zákona o nakladatelské smlouvě (tisk 712/21 sen.),

5. vládní návrh zákona o upotřebení částí správních přebytků hromadných sirotčích pokladen (tisk 1279/21 sen.).

Předseda: Ze senátu došlo:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Předseda senátu N. S. R. Č. sdělil přípisem ze dne 31. března 1922 k tisku 1294 sen., že senát přijal ve své 110. schůzi dne 31. března 1922 osnovu zákona, kterým se zmocňuje ministr financí, aby sjednal výpůjčky také v cizí měně, a to ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Předseda: Tiskem byly rozdány počátkem schůze zprávy:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3465. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení senátu o usnesení posl. sněmovny N. S. R. Č. ohledně vládního návrhu zákona (tisk 3319) o prozatímním dělení katastrálních parcel dle předběžných polohopisných nástinů vyhotovených Státním pozemkovým úřadem a jeho knihovním provedení (tisk 3428).

Tisk 3466. Zpráva I. výboru zahraničného, II. výboru pro dopravu a veř. práce o vládnom návrhu (tisk 3434), ktorým sa predkladá Národnému shromáždeniu úmluva stanoviaca definitivný dunajský štatút, podpísaná v Paríži dna 23. červenca 1921.

Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán zápis o 130. schůzi posl. sněmovny.

Počátkem schůze byl tiskem rozdán a současně výboru iniciativnímu přikázán návrh:

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Tisk 3472. Návrh posl. dr. Raddy, dr. E. Feyerfeila a druhů na změnu některých ustanovení vládního nařízení ze dne 9. prosince 1921, č. 450 Sb. z. a n., jímž se provádí zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n., o všeobecné dani z obratu a z pracovních výkonů a o dani přepychové.

Předseda: Jednací zápisy o 131., 132. a 133. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.

Předseda vlády zaslal přípisem ze dne 31. března 1922, č. j. 9046/22 m. r., vyjádření k resoluci o odstranění tvrdostí při propůjčování práva chudých (k tisku 3268).

Přikazuji výboru rozpočtovému.

Zemědělský výbor usnesl se požádati podle §u 35, odst. 2 jedn. řádu, aby o dalších 10 dnů prodloužena mu byla pětidenní lhůta, která ve 130. schůzi dne 28. března 1922 stanovena mu byla pro zprávu k vládnímu návrhu zákona o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (tisk 3368).

Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo souhlasí se žádaným prodloužením lhůty o 10 dnů, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Prodloužení lhůty je schváleno.

Výbor ústavně-právní usnesl se navrhnouti, aby vládní návrh zákona o povinném akceptu směnek (tisk 3443) přikázán byl kromě jemu také výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností.

Ježto lhůta k podání zprávy končila výboru ústavně-právnímu dne 3. dubna, navrhuji, aby výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností udělena byla lhůta do 7. dubna t. r.

Kdo souhlasí s tímto stanovením lhůty, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh jest přijat.

Přikročíme k pořadu schůze, a to k odstavci prvému, jímž jest pokračování v rozpravě o

1. zprávě výboru ústavně - právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 3437), kterým se částečně zrušuje zákonný článek LXIII. z roku 1912 o výjimečných opatřeních a mění některá opatření podle něho vydaná (tisk 3463).

Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, panu posl. dr. Lelleyovi.

Posl. dr. Lelley (maďarsky): Vážené dámy a pánovia! Že pozbavenie platnososti hlavy I. a III. uhorského zakonného článku LXIII. z r. 1912 vládnym návrhom je novým dôkazom toho, že v tej hromade lží, v ktorej sa tento štát počal, zrodil a žije, najväčšou lžou je prizvukovanie jej demokratičnosti, netreba mi obširnejšie dokazovať, čo už môj predrečník dopodrobna a trefne vyložil. Jedno však nemôžem opomenúť. Nemôžem opomenúť vyjadriť sa o tom, že v prípade nadobudnutia právoplatnosti tohoto návrhu ztratia československá vláda a väčšinové strany na večné veky mravnú oprávnenosť k tomu, aby sa mohly opovážiť čo do minulosti, alebo čo do prítomnosti alebo budúcnosti kritisovať ducha zákonodárstva alebo vládny system maďarského štátu.

Zákonodárstvo maďarského štátu uviedlo v život zák. článok LXIII : 1912, v ktorom sice vytýčuje medze človečenským právam, osobnej slobode, tajemstvu listovému, domovnému právu, slobode spolčovacej a tlačovej, avšak medze tieto ustanoví iba pre prípad vojny, totižto pre prípad, v ktorom ohrožený vo svojom jestvovaní štátny záujem poskytuje k tomu najplnšie právo, ale i v tomto prípade ho prísne obmedzí. Avšak československá republika pod lživou zámienkou zrušenia tohoto zákona ustáli tie isté opatrenia na rad rokov. A tento štát zove svoje národy kultúrnymi, demokratickými, pokrokovými, Maďarsko však barbarským otrokárom, antidemokratickým, konservatívnym? (Výkřiky. - Předseda zvoní.)

Nevidíte Vy, dámy a pánovia tam v laviciach väčšiny, že tento system balamútenia, ktorý sa i v tejto sieni tak veľa rozširuje, zachvacuje a otravuje verejnosť, čo chvíľa zadusí všetko, čohož životnou podmienkou je čisté ovzdušie pravdy?

Však veď je tuna každá reč márna; vy odhlasujete vládny návrh, i keď by sste museli svoje vlastné zásady zaprieť, a preto ja upúšťam od akéhokoľvek dokazovania a iba to vám chcem vyložiť, že návrh tento je planá slátanina, že je právnicky nemožná nestvora, plný kontradikciami, právnicko-filosofickými a nomotechnickýmí absurdumami.

Prvý článok tohoto návrhu pozbavuje platnosti hlavu I. a III. zák. článku LXIII : 1912.

Nutno vedieť, že citovaný zákon je zákonom živým, avšak nie je v účinnosti, poneváč jeho predpoklad, t. j. vojna alebo nebezpečie vojny nejestvuje.

Poneváč podľa dôvodovej zprávy ústavno-právneho výboru je tu taký v území celej Československej republiky platný zákon, ktorý v mimoriadnych pomeroch udeľuje vláde zmocnenia, a to je zákon čís. 300 z roku 1920, v dôsledku čoho naskrze nie je nutno zbaviť platnosti zák. článok LXIII : 1912. Každému je známe, že ak je v niektorom štáte zákon, ktorý je platný na celom území tohoto štátu, v tomto prípade každý iný zákon eo ipso pozbavuje sa účinnosti. Takto bol pozbavený účinnosti zák. článok LXIII : 1912 zákonom čís. 300; znova pozbaviť ho platnosti je naprostým nesmyslom. Týmto zákonom však vy - v laviciach väčšiny - chcete len to, aby ste mohli Slovensku kedykoľvek stisnúť hrdlo.

Návrh pozbavuje síce platnlosti I. hlavu zákona, podrží však v účinnosti všetké opatrenia, ktoré boly učinené vládou a ministrom pre Slovensko na základe tohoto zákona.

Ani v jedinom zákonodárstvu sveta nebolo príkladu na to, že súčasne so zrušením zákona a totiž právneho pramena vládnych opatrení neboly by pozbavené platnosti tiež vládné nariadenia, učinené na základe zákona účínnosti pozbaveného; iniciatíva v tomto ohľade je zaiste zásluhou nášho zákonodárstva.

Nechcem sa rozhovoriť o tom, jak smiešny hypokritism a jak nemotorná lož je mluviť o pozbavení platnosti, ponechajú-li sa v účinnosti všetké vládné nariadenia a opatrenia, nechcem rozkladať ani to, že z hľadiska nomotechnického jak absurdným je ponechať v platnosti nielen nariadenia celej vlády - rozumej týmto nariadenia platnosti všeobecnej - lež ponechať v zákonitej platnosti všetké, tedy i špecialné opatrenia vlády, ba ministerstva pre Slovensko a bez taxatívneho uvedenia týchto opatrení v danom prípade proste znemožniť súdu alebo úradu praktické upotrebenie; odvážim sa však tvrdiť, že zrušenie zákona samého a udržovanie v platnosti ustanonovizieň na jeho základe vydaných je nejaká taká nestvora, tak neslýchaná a nemožná obľuda, že by sa mal za ňu každý právnik do krajnosti hanbiť. Budú mi vytýkať, že jesto veľa takých opatrení, ichž zrušenie bolo by dnes ešte škodlivé. Toť možné, avšak tieto ustanovizne bolo treba náležite vybrať; podržať ich bez právneho základu naráža ináč na právnu morálku; ku podržaniu tých, ktoré museli byť podržané, bolo zákonodárstvu sto iných spôsobov po ruke, okrem spôsobu toho, čo možno nazývať rychlým podrážaním obuvi, avšak zákonodárstvom vonkoncom nie.

Neni to nič iného, ako tak zvaná "slepá dôvera", dôvera vo vláde, ktorá nepokladá za nutné vyjadriť sa v tom, ktoré nariadenia pomýšla v platnosti udržať. Vláda požaduje od väčšiny dôveru, avšak toľki dôveru nemá k nej, aby sa osvedčila, ktoré nariadenia chce podržať a svoj zámer v tomto smere prezradila.

No ešte povedenejší je posledný odstavec bodu 1.-ho hlavy I., ktorý ukladá vláde, aby tieto v platnosti ponechané ustanovenia zrušila, akonáhle zanikne dôvod, pre ktorý boly vydané.

Toto je už naozaj tak hrubá kontradikcia, ktorá vyniká i zo všeobecných kontradikcií tu vynesených zákonov. Je to pravý Mastodon kontradikcie.

Dôvod vydania všetkých na zákone zakladajúcích sa vládnych nariadení je vojna sama, alebo válečné nebezpečie. Že dnes ani války, ani válečného nebezpečia niet, o tom, domnievam sa, medzi právnikmi nemôže byť sporu, zanikol tedy dôvod, ktorým stalo sa nutné dotýčne vládne nariadenie. Avšak zanikol-li dôvod, nuž tedy prečo treba podržať v platnosti nariadenia a prečo sa ukladá vláde, aby ich zrušila.

A toto, dámy a pánovia, čo náleží videť každemu právnikovi-počiatočníkovi, čo musí videť, bo ináč nie je hoden, aby sa zval právnikom, to ani vy nebudete videť, poneváč sa domnievate, že zákonodárstvo je: vládu slepo následovať, hoci by ona požadovala tie najdivokejšie veci.

Podľa § 1 odstavca 3. hlavy I. môže byť stanné právo nariadené v prípade zločinov proti §§om 143-155 zák. čl. V : 1878, a síce podľa 2. podbodu môže byť nariadené ministrom pre Slovensko alebo i príslušným županom.

Na základe I. článku štátnej ústavnej listiny bude neplatným aj vtedy, keď ho zákonodárstvo odhlasuje.

V §§ 153-155 uhorsk. trestného zákonníka jedná sa o vzbúre proti národnosti alebo vierovyznaniu, tedy zrejme o politické trestné činy. V smysle odstavca b) §u 81 ústavnej listiny každá vec politickej významnosti patrí pred ministerskú radu. V prípade §§ov 153-155 uhorsk. trestného zákona - ide-li ku príkladu o vzbúru proti národnosti alebo vierovyznaniu, je politický ráz nesporný - nemôže nariadiť stanné právo ani minister pre Slovensko ani ktorýkoľvek župan, lež jedine ministerská rada, a síce preto, poneváč podľa I. článku ústavnej listiny neplatia zákony, ktoré sa priečia ústavnej listine, a poneváč podľa uvedeného článku ústavnej listiny každá vec politickej významnosti je vyhradená ministerskej rade a tedy ani zákon nemôže ministra pre Slovensko alebo župana zmocniť, aby vyhlásil stanné právo.

Ostatne následuje to už z povahy veci. Stanné právo je náramne ostrá zbraň, jejž použitie má byť veľmi uvážené, a preto žiadne moderné zákonodárstvo nesverí ho inému, nežli ministerskej rade. Ostrá zbraň sluší iba vážnej ruke, deti ľahko by mohly s ňou poraniť iných i seba a preto nesluší ani detinskej ruke ministra pre Slovensko alebo županov.

Nechcem prehovoriť o rozvrhu celého zákonného návrhu, ktoré činí takmer nemožným citovanie jednotlivých ustanovení, a abych len jedon príklad uviedol, citácia vypadala by v konkretnom prípade takto: bod a) odstavca 1. §u 1. bodu 3. článku I. zákona čís. X.

Jeho meritorné chyby sú ešte väčšie.

Najväčšou jeho chybou je, že pozbavuje platnosti zákon liberálnejší a moderný, ktorý bol vynesený v r. 1912 maďarským zákonodárstvom, ktoré čo do svojho právnického citu bolo svetoznáme, a postaví na jeho miesto právny prameň z r. 1873, ktorý s zrodil tedy 40 rokov pred tamtým, a chce tedy tým ustáliť trvale možnosť cenzúry a stanného práva, ktoré boly pokládané za prípustné jedine v prípade války ešte i tým maďarským vládnym systemom a zákonodárstvom tak veľa zkritisovaným a porúhaným.

Čo chce vláda touto planou a absolutne nelogickou slátaninou docieliť, bolo mne a mnohým dlho pohádkou. Do temna priviedla trochu jasnosti reč môjho veľaváženého kollegu, poslanca Markoviča.

Reč táto bola zvláštnou smiešaninou stydlivej sebaobetavosti a vnútorného boja zásad, pravdy, účelnosti a vládychtivosti. Z tónu celej reči bolo znateľné, že chybí z nej oživujúca sila vnútorného presvedčenia, ba snáď z jej neobvyklých melancholických odzvukov vyznievaly akkordy uduseného studu. Nespoznal som Markoviča, temperamentného, ohnivého rečníka, ktorý z jeho vrhača plamenov tentokrát miesto ohnivých iskier, dusivých plynov a ohnivých lúčov striekal iba nežnú limonádu na svojich politických odpôrcov. Nuž tomu býva už obyčajne tak, keď niekto musí isť do ohňa napred nie preto, bo ho tam ženie vnútorna sila vlastného presvedčenia, ale preto, že ho tam velí povinnosť, ktorá jemu zavesila na krk - zvonec.

Z reči môjho veľaváženého kollegu, poslanca Markoviča, zaujaly pozornosť moju obzvlášte dve veci.

Predne jeho odvážné tvrdenie, že zákon musí byť odhlasovaný, bo jedine jeho odhlasovaním možno odstrániť tie vskutku stávajúce obmedzenia, ktoré sa s človečenskými právami nesrovnávajú, ako sú: internovanie, cenzúra pošty a telegrafu, obmedzenie činnosti porôt, vykázanie do obce príslušnosti atď. atď.

Nuž, prosím, nezbýva mi než čo najrozhodnješie prehlásiť, že môj kollega-poslanec, najmiernejšie rečeno, sa mýlil. Nechcem tvrdiť, že sa mýlil úmyselne tým cieľom, aby nekľudné svedomie svojich súdruhov uspokojil, dokážuc im, že odhlasovania tohoto naskrze antidemokratického návrhu je vlastne zapotreba zo stanoviska práv ľudskej slobody, nie, to nechcem tvrdiť, lež áno tvrdím to, že touto predstavou predpokládal u svojich kollegov právnikov, ktorý jeho názor nesdelujú, tak bezmezdnú krátkozrakosť, že sa to dotýka takmer medzí parlamentnej slušnosti, poneváč ich proste billaguje za nevedomcov.

Nie tak, veľavážený pane kollego, natoľko naivní predsa len nie sme a preto docela vážne môžeme vás prosiť, aby ste sa po druhé od takýchto výletov láskave zdržovali, lebo iný možna nebudú s vami tak zdvorile jednať, ako to chcem učiniť ja, ktorý dokážem iba nesprávnosť vašej argumentácie a nie zároveň zlý úmysel.

Všetky tie pozemské statky, t. j. cenzúra, internovanie, obmedzenie porôt, vykázanie do obce príslušnosti atď. môžu byť síce na základe §§ov 11, 6, 8 a 12 práve citovaného zákona nariadené a prevedené vládou, ich zrušenie tedy môže byť vskutku požiadavkom demokratickým, avšak - a tu je to veľké "avšak" - tieto môžu byť podľa titulu a podle 1. odstavca § 1 zákona upotrebné iba v prípade války alebo válečného nebezpečia a po zkončení války alebo po uplynutí štyroch mesiacov, počítaných od prvých mimoriadnych opatrení, musia byť mimoriadné opatrenia, tedy: cenzúra, vykázanie do obce domovskej, cenzúra pošty a telegrafu atď. - zrušené.

Akže tedy minister pre Slovensko po ukončení vojny alebo do štyroch mesiacov, počítaných od prvých mimoriadnych opatrení, svoje mimoriadné opatrenia nezrušil, vtedy urazil zákon, svojmocne a nezakonite udžal v platnosti opatrenia, ktoré maly byť už dávno zrušené práve na zreteľný rozkaz zákona; no toto ešte neodôvodňuje to, aby tým môj kollega-poslanec odôvodňoval zrušenie zákona, ktoré sa má stať tým spôsobom, ktorý je medicina peior morbo.

Druhá uchvátivá časť reči ct. kollegu-poslanca je, keď donútiac sa k miernemu rečnickému pathosu, prehlásil - obrátiac sa ku prítomným členom strany Hlinkovej - že príčinou vynesenia tohoto zákona sú ti, ktorí slovenský ľud poburujú. Rozumel tým zrejme ľudovou stranu a isvojich bývalých, odpadlých stranníkov.

Z tohoto prejavu som sa konečne z autentického miesta dozvedel, že i ľud slovenský je rozčúlený. A tomu som sa veľmi udivil.

Konečne, že ľud maďarský je rozčúlený v tejto republike, to by bolo, pravda, srozumiteľné . . . Veď nie z vlastnej vôle išiel sem, kde nemá práve na ružiach ustlané, bol sem vnútený ztadiaľ, kdo bol pánom vo vlastnom dome, a kde vesele držal v otroctve Slováka, Nemca . . . Veď len nemôže byť príjemné z otrokára stať sa otrokom . . . No ale ten slovenský ľud . . . veď ho predsa jeho český brat oslobodil od tisícročného rabstva, ku novej, blaženej, národnej slobode, kde je svojim vlastným pánom, pánom svojho jazyka, svojej kultúry, viery a všetkých svojich hodnôt . . . A tento slovenský národ predsa je rozčúlený? Nuž, to je už opravdu hrubá nevďačnosť, ktorá zasluhuje trvalé ustálenie stanného práva a iných drakonických opatrení.

Z tejto logiky potom pomocou patričnej dedukcie vyjasnila sa mi situácia, vyjasnilo sa mi, že válka duchov netrvá iba medzi národmi českým a maďarským, ale trvá tiež medzi Čechom a Slovákom, trvá po nie celých štyroch rokoch vzájemného blaženého manželstva, a síce v tej miere, že silnejšia manželská strana, ktorá veno vesele mrhá, počíná už pochybovať vo svätosti prísahy, a pokladá za účelné "pre všetky prípady" prichystať - drienovicu. (Hluk. - Předseda zvoní.)

Na túto ultimo ratio nemusia byť hrdí ani Češi, ani Čechoslováci, avšak akiste nie sú na ňu hrdí ani samí Slováci.

Pánovia, československí pánovia, mal bych vlastne zajásať radosťou nad tým, že vy vašou krátkozrakosťou v jak značnej miere urychľujte likvidáciu nesrovnalostí vzešlých následkom války medzi maďarským a slovenským národom a vytriezvenie ľudu slovenského a nenie-li moja radosť úplná, má to iba jednu príčinu: nahliadnutie toho, jak nespravedlivými dovediete vy byť proti tým, ktorí v tisícročnom spojení stali sa zo Slovákov Maďarmi za tisíc rokov, kdežto vy ste sa usilovali učiniť ich Čechmi ani nie za toľko - dní. (Předseda zvoní.)

Bol bych končil i bez pokynu predsedníckého. Vy chcete, aby žurnalistika na Slovensku plazila sa pred vašima nohama, ako ten pätolízavý pes. Toto vaše želanie sa nesplní. Nenajde sa na Slovensku Maďar, ktorý by českú pätu lízal, a najde-li sa nejaký, budeme v stave s ním bezohľadne zatočiť tak, ako s vami, páni Čechoslováci, mal už dávno zatočiť slevenský národ.

Návrh neprijímam. (Potlesk maďarských poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP