Středa 25. ledna 1922

(Začátek schůze v 11 hod. 25 min. dopol.)

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

222 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, Aug. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 125. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou do 26. t. m. udělil jsem posl. Knirschovi na cestu do Vídně.

Nemocí ještě pro dnešní schůzi omlouvá se posl. dr. Winter.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců republikánské strany čsl. venkova vyslal do výboru zemědělského jen na dnešní schůzi posl. Tůmu za posl. Dubického, do výboru branného na dnešní schůzi posl. Malíka za posl. Jančeka.

Klub slovenských ľudových poslancov vyslal do výboru ústavně-právního posl. dr. Gažíka za posl. dr. Labaye.

Klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické vyslal do výboru zemědělského posl. Biňovce za posl. Zverce.

Předseda (zvoní) Posl. Hrizbyl oznámil, že se vzdává poslaneckého mandátu.

Jako jeho náhradník vykázal se poslaneckým certifikátem ministerstva vnitra pan Ferdinand Prášek, starosta města Čáslavi.

Nově jmenovaný pan poslanec dostavil se do dnešní schůze, a ježto před tím vykonal předchozí řízení, předepsané v §u 6 jedn. řádu, vykoná poslanecký slib, předepsaný ústavou a jednacím řádem, a to tím způsobem, že pan sněmovní tajemník přečte ústavně předepsanou formuli slibu a po přečtení formule pan posl. Ferdinand Prášek předstoupí přede mne a vykoná slib podáním ruky a slovem: "slibuji".

Žádám pana tajemníka, aby přečetl formuli slibu.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte.): Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Předseda: Žádám pana poslance, aby předstoupil k vykonání slibu.

Posl. Prášek (podávaje předsedovi v ruku): Slibuji.

Předseda: Klub čsl. socialistů společně s posl. Práškem oznámili podle §u 15 jedn. řádu, že jmenovaný poslanec jest členem tohoto klubu.

Došly některé spisy od vlády. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 21. ledna 1922, č. j. 1256/22 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona, kterým stanoví se spotřební dávka z tabáku, sloužící za základ pro vyměření trestu při důchodkových přestupcích tabákových.

Předseda: Došel přípis ve věci imunitní.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Sedria v Trenčíně přípisem ze dne 23. ledna 1922, čís. 3189/3-1920, odvolává svoji žádost ze dne 19. listopadu 1920, čís. 3189/1-1920, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Roudnického.

Předseda: Přikazuji výboru imunitnímu.

Přistupujeme k 1. odstavci pořadu dnešní schůze, jímž jest

1. pokračování podrobné rozpravy o vládním návrhu (tisk 3165 a příloha), kterým se stanoví změna finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. z. a n., a dodatek ke státnímu rozpočtu a k rozpočtu státních investic pro rok 1921 (tisk 3373).

Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, jímž jest pan posl. Bránecký.

Posl. Bránecký: Slávna snemovňo! Sledujem-li čiste primitivne beh jak v generálnej, tak speciálnej debaty dodatku rozpočtového pro rok 1921, tu zdá sa mi, že debata vyznieva rôznymi smery. Mnohí rečníci mluvili o veciach, ktoré snáď málo alebo nič nemajú spoločného s týmto rozpočtom. Boly kritiky prednesené rôznymi smermi a rôznymi cestami. Neslyšali sme od zástupcov našej strany, od zástupcov zemedelstva, že by si niekto z nich sťažoval snáď na nízke položky rozpočtové, lebo jedon každý z nás je si plne vedom, že, čím budú väčšie položky výdajov, tým musia byť väčšie položky príjmov a že najväčším zdrojom našich príjmov sú zaiste dane, ktorými musíme kryť všetky naše výdaje. Keď prehliadneme rozpočty za minulý rok, shľadávame tam, že v roku 1919 bolo vydanie v rozpočtu okrúhle 7 miliárd, v roku 1920 sme mali výdaj 10 a 1/2 miliardy, na rok 1921 sme mali vydanie 14·1 miliardy, pre rok 1922 sme už odhlasovali 19·7 miliardy v našom riadnom rozpočte. Musím podotknúť k tomu, slávna snemovňo, že už tuším tretí dodatočný rozpočet máme prijatý a odhlasovaný a vidíme, že všetky tieto dosti značné položky nedostačujú a že musíme ešte dodatočné rozpočty prednášať a schvalovať. Toto progresívné vydanie ukazuje, aký máme mať príjem. Jestliže sa včas nevzpamätujeme a bude vydanie tak veľkým krokom postupovať ako dosiaľ, tu mám dôjem, že nám tu niečo vypovie alebo praskne, že buď praskne rozpočet, alebo následkom daňového pretíženia povolí občianstvo. Jestliže by vydanie i na ďalej takýmto procentom stúpalo ako dosiaľ, v desati rokoch museli bysme mať v rozpočte vydanie 50 miliárd. A slávna snemovňo, tu nám musí napadnúť, aký by mal byť potom príjem. Ja myslím, že prinajmenšom zase 50 miliárd.

A odkiaľ ho má štát vziať? Prirodzene že najväčšú časť z daní. A tu si dajme ruku na srdce a tážme sa sami seba, koľko asi ešte nových daní môžeme národu uložiť. Pokiaľ sa týče otázky úveru, tu sa mi zdá, že zle hospodári ten, kto končí každý rok deficitom a je-li rozumný, môže si vypočítať koniec svojho hospodárstva.Tak je to i so štátom, s našou republikou, kebysme sa mali spoľahnúť na úver. Som tej mienky, že národ v našej republike je daňami pretížený a že musíme sa obrátiť tedy na druhú stranu, že musíme sa naučiť účtovať od opačného konca, to jest, nech je nám merítkom ten príjem republiky, ktorý takýmto spôsobom môžeme obdržať a obdržíme a dľa toho, jak vysoký príjem máme, dľa toho bude našou povinnosťou sostaviť naše vydanie a dľa tohoto príjmu výdaje regulovať.

Položky v rozpočte jak v riadnom tak i dodatočnom podľa môjho mienenia zdajú sa mi dostatočnými a ja vidím, že hlavnou vecou našou je, aby položky, ktoré v našich rozpočtoch sa nachádzajú, pokiaľ možno boly správne využité, aby neostávaly ako v rokoch minulých, keď mnohé položky tiež na Slovensku zostaly nevyčerpané, nevyužité, a tým spôsobom ich cieľ sa minúl svojho účinku. Bolo by treba dbať všetkým nám zástupcom, aby tieto položky, ktoré vskutku v rozpočte sú zanesené, boly riadne využité.

Vzpomenúl som, slávna snemovňo, že občianstvo, poplatníctvo našej republiky je daňami dosť zatížené. Hlavne myslím, že tento rok, rok 1922, bude tým, kde citelne naše poplatníctvo, naše občianstvo pocíti tú tíž, ktorá je na jeho bedrá položená, a to preto, poneváč tento rok má byť tým, kde sa vypisuje a má sa inkasovať daň dôchodková, ktorú sme nemali dosiaľ inkasovanú a sobranú ani za polovicu roku 1918 a za rok 1919-1920. Toto bremeno bude teraz najednou na poplatníctvo vložené a krome toho ešte dávka z majetku a dávka z prírastku na majetku. To sú všetko dane, ktoré budú robiť stámiliony, snáď miliardy. Tieto dane iste budú citelné pre naše občianstvo. Tu bych si dovolil, slávna snemovňo, poznamenať, jak dávka z majetku a jej súpis, tiež i dávka z prírastku na majetku hlavne na Slovensku je prevádzaný, že je otázka, je-li tu nadojde k náprave, čili to poplatníctvo, hlavne poplatníctvo menej schopné, ktoré v r. 1919 pre tieto dane svoje priznania dalo, aniž by vedelo, prečo priznania dáva v takom smeru, zda to poplatníctvo bude vstave Tieto dávky uniesť, zaplatiť.

Môžeme vziať ku pr. jednu roľu, ktorá v roku 1914 bola odhadnutá na 2000 K, v roku 1919 bola odhadnutá na 20.000 K, to znamená, že má prírastku 18 tisíc, počítáme-li len 12 % prírastku na majetku, tedy musí zaplatiť ten rolník 2180 K z tejže zeme, ktorá pred válkou mala hodnotu 2000 K. Pri dobytku je to ešte kriklavejšie; jestli vezmeme dobytok odhadnutý za 600 K pred válkou v roku 1914, ktorý v roku 1919 bol odhadnutý na 8400 K, prírastok tedy činí 7800 K, tak z neho bude museť zaplatiť 948 K, za tenže kúsok, ktorý stál pred válkou 600 K. Je tu ešte otázka, zda dnes pri klesnutí cien dobytka, bude vstave ten zemedelec či ten producent ten samý kus predať za 948 K. Vzpomínam to preto, že chcem dnes s tohoto miesta zdôrazniť, jak sú sostavené tieto komisie, ktoré majú túto daň vyrubovať, ktoré majú dotýčni interesenti, poplatníci v tejto komisii brániť, na pr. tie nesprávnosti ich jednaní korrigovať a napravovať. Náhodou sa mi dostala do ruky zo západného Slovenska, a to z devät okresov štatistika, j ak tieto komisie sú sostavené. V Čechách a na Morave boly tieto komisie volené už dávno, ale na Slovensku teprve v poslednej dobe, minulého roku, boly menované, a to tak, že ministerstvo financí menovalo do každej takejto okresnej komisie štyroch členov riadnych a troch členov mimoriadnych. Druhí štyri členovia menovaní boli županom ako štyria náhradníci. Tedy z týchto deväť západných okresov, pokiaľ som to vypočítal, zistil som toto. Myslím, že v okresoch východných to bude ešte horšie, do týchto deväť okresných komisií ministerstvo financí menovalo riadnych členov 36, a síce vezmeme-li ich podľa stavov, sú tam menovaní v 9 okresoch ministerstvom financií dvaja kňažia, riadný 1 roľník zo 36ti; živnostníkov riadných 19, bankovných a iných úradníkov 2, pravotárov 6, lekárov 2, továrníkov 2, staviteľ žiadny. Tedy takto sú so stavení riadní členovia. Náhradníci: žiadný kňaz, z rolníkov 6, zo statkárov 1, zo živnostníkov 12, z bankovných a iných úradníkov 14, z pravotárov žiadny, z lekárov žiadny, z továrníkov 3 a zo staviteľov 1.

Čo sa týče županského menovania, to je pre zastúpenie zemedelstva ponekud priaznivejšie. Županom je menované riadnych členov: z kňažov žiadny, roľnikov 7, statkárov 2, živnostníkov 18, bankovných a iných úradníkov 6, pravotár 1, lekár žiadny, zo staviteľov 1, z robotníkov 1. Z náhradníkov kňaz žiadny, rolníkov 9, statkárov 3, živnostníkov 21, úradníkov bankovných a iných 1, z pravotárov 1, lekár žiadny, z profesorov 1 ako náhradník.

Slávna snemovňo, ráč uvážiť, že pod takýmto zastúpením nemôže byť roľník dostatočne obránený, a to preto, poneváč bol prevedený súpis v roku 1919, a práve tehdy, keď bol uvoľnený obchod s dobytkom, keď ceny dobytka stály na najvyššom stupni, sa provádzal tento súpis u rolníkov. Mysleli, že ten dobytok sa im bude brať za týždeň; jestli ho nízko odhadnú, že im ho budú nízko vyplácať. Takýmto spôsobom si dali roľníci dobytok vysoko zapísať a dáň vyrubujúcich komisiách nemáme mať takmer žiadne zastúpenie. Je iste samozrejmé, že musíme v tejto veci plným hlasom volať na ministerstvo financií, aby v tejto veci stala sa náprava, a aby stav zemedelský, roľnícky v týchto tak dôležitých komisiach dostal svoje, je mu patriace riadne zastúpenie.

Chcem sa ďalej zmieniť v krátkosti o pozemkovej reforme. Všetcia hlásme do verejnosti, že naša republika je republikou demokratickou a či môžeme bez pozemkovej reformy s čistým svedomím na vonok tvrdiť pravú demokraciu? Ja myslím, že nie, a hlavne nie na Slovensku. Tedy národne sme oslobodení, politicky tiež sme v našej republike oslobodení, chybí nám tu ešte plné oslobodenie hospodárske. Myslím, že bez hospodárského oslobodenia ťažko je mysleť na politické oslobodenie, a myslím, že ohrožované je u nás, hlavne na Slovensku ve východních čiastkach, i naše národné oslobodenie. K hospodárskemu zvelebeniu nám prospeje v prvom rade pozemková reforma, ktorá má tu zvláštnu vlastnosť, že človeka tvorí súkromým vlastníkom, človeka tvorí sama svým pánom. Pozemková reforma je jediná, ktorá zpečatí našu republikánsku demokraciu.

Slovensko samo, ktoré tisíce rokov bolo otrokom jednotlivcov, chce a musí chceť v tejto veci nápravu. Jestli pozorujeme minulosť nášho národa, tá nám povie, akým spôsobom naši praotcovia prišli o svoj majetok. Ani jedon gróf, zemän, hrabe, šlechtic na tých majetkoch nepraco val, každý si ich nadobudol násilnou cestou a násilím boly vyrvané naším praotcom, a je našou najsvätejšou povinnosťou navrátiť ich zase ich potomkom. Dnes je doba, ktorá dáva možnosť dať národu to, čo je jeho, lebo nevieme, ak dlho táto doba môže trvať. My, ctitelia demokracie, ktorí sme v týchto vážnych momentoch k tomu povolaní, máme za svoju povinnosť, abysme v každom ohľade a v každom smere túto pozemkovú reformu hľadeli uskotočniť a uplatniť. Mám obavu, že, jestli v tejto vážnej dobe, v dobe historickej, tieto tisíce ročné krivdy neodstránime a neodčiníme, že potomstvo naše ani shnilým kostiam našim by nedalo pokoja. Keď sa podívame do minulosti veľkých štátov evropských, tam vidíme, odkiaľ mnohým z nich zkáza a pohroma prišla. Tie štáty, ktoré doviedly svoju národnosť spravodlive vysluhovať, tie obstály, ale tie, ktoré panovaly absolutismom bez vypočutí boľastí národa a národov svých, tie zanikly. Nechť nás učí minulosť, dľa ktorej môžeme tvoriť budúcnosť.

Pozemková reforma je vôľou a požadavkom veľkej väčšiny nášho národa československého.

Ďalej, slávne Národne shromáždenie ešte jednu veľkú stránku chcem podotknúť, a to dovoz a vývoz jak živočišnej, tak rostlinnej produkcie k nám a od nás za hranice. Naša republika má celkom asi 5 milionov kusov dobytka. Riadny stav tohoto sa vypočítava obyčejne tak, že merítkom je, jestli na 3 duše, na 3 občanov pripadá jedon kus dobytka, že je potom riadny stav dobytka, čo je dôkazom u nás, že máme väčší stav dobytka, jak vskutku je vyžadované. Následkom toho nie je potom dosť odôvodnené, že sa stále a stále volá po dovozu dobytka k nám, že volá sa istými stranami, že mäso je ešte stále u nás drahé, že treba i roľník dobytok ľavne dáva, volá sa po dovozu dobytka, veprov, hlavne z Rumúňska. Tu sa mi zdá, že nejde tak o ten dovoz dobytka, ale viacej o ten obchod pre nízkou hodnotu leie. My, zástupcovia roľnictva, musíme čo najrozhodnejšie protestovať proti dovozu dobytka do našej republiky z týchto príčin: Dobytok dávame priemerne asi o 50% ľavnejšíe ako sme predávali v roku 1920. Dobytka máme u nás dostatok, ako som vzpomenúl, ďalej prečo musíme protestovať, slávna snemovňo, je to, že v Rumúňsku veľká čásť dobytka hovädzieho je nakazená, čo statisticky vám chcem dokázať. V transportoch, ktoré boly z Rumúňska dovezené 17. července 1921, z 20 kusov nakazených bolo 6, dňa 27. novembra m. r. privezené 200 kusov, nakazených všetkých 200. Dňa 5. ledňa 1922 privezené bolo 441 kusov a nakazených všetkých 441. Tedy je treba dať si otázku, jak veľké ohroženie nám hrozí, jestli nákaza táto sa rozmnoží v našej republike tiež po Slovensku, cez ktoré tento dobytek musí prechádzať. Vieme, že ku príkladu kulhavka a slintavka, ktorá byla r. 1920 spôsobila rovnež na majetku a produkcii živočišnej 120 mil. korún škody, a štát, poneváč jako taký nemal dostatok prostriedkov, aby tieto škody boly hradené, hradil iba 1 milion korún. Je samozrejmé, že je preto nutné, aby sme volali po náprave, aby takýmto spôsobom zas tieto choroby neboly zavlečené do našej republiky.

Z viacero dodávok, ktoré boly poslané do našej republiky z Rumúňska v počtu 2758 kusov, zamorené bolo 913 kusov, tedy celých 30%.

Nemecko a Švajčiarsko uzavrely hranice úplne pred dovozom dobytka rumúňskeho a len toľko dovozu dovolily, jaký odpovedá vývozu, a delajú opatrenia, aby nákaza táto sa u ních nezakorenila.

Ďalej nemáme delegáta z oboru zverolekárskeho v rumúňskom štátu, ktorý by nám podával zprávy a nás informoval o stave, v jakém je dobytok, kde je nakazený, a odkiaľ by snáď mohol ísť anebo nemal ísť. Toto postriadame, poneváč posiaľ tam žiadneho odborníka nemáme.

Isté noviny rozepisujú sa, že dobytok je drahý a že sa nedováža na trhy veľkomestské. "Právo Lidu" malo článok, že 12. ledňa na pražský trh sa doviezlo len 14 kusov dobytka. Podotýkam, že tento trh bol trhom mäsným a za druhé príslušné noviny nenapísaly, že tam bolo 672 štvrtí hovädzieho mäsa a 92 štvrtí výrezového. Keď to prepočítame, tedy to odpovedá pomeru 188 kusom dobytka, čo tento článok postrádal a neuverejnil.

Od 15. prosinca 1921 do 13. ledňa 1922 doviezlo sa do Prahy - keď sa tvrdilo, že sa málo dovážia - 3500 kusov škopcov, 7800 kusov teliat, 220 kusov kôz, 21.230 kusov veprov, 5260 kusov bagónov, 16.458 štvrtí hovädzieho, 438 kusov domácieho a 1150 kusov slovenského skotu. Kúpechtivosť priemerne veľmi chabá. Po válke za tú samú dobu privezenvo bolo o 48 % menej na pražský trh. Číslice tieto dokazujú, že Praha je dosť dobre situovaná v tejto veci a že neni treba volať stále a stále po dovozu. Poneváč sa myslí, že dovozom rumúňského mäsa snížime cenu nášho konsumného mäsa, citoval som vám, koľko sa už sem doviezlo, ale prez to nevidíme, že by toto menej cenné rumúňske mäso bolo predávané lacinejšie, ale sa predáva za túže cenu, ako tunajšie mäso viacecenné.

Ďalej do republiky sa priviezlo celkom poslednej doby z Rumúňska dobytka: 2900 kusov hovädzieho užitkového, 1260 kusov hovädzieho jatečného, 62.000 kusov veprov a 3000 kusov ovcí. Z Jugoslavie 34.000 veprov, z Maďarska 8100 kusov veprov, zo Švajčiarska 87 kusov chovného dobytka, z Rakúska 84 kusov chovných koní, z Nemecka 37 kusov chovných koní. Slovensko a Podkarpatská Rus má dobytka dosť a priemerné ceny živej váhy pohybujú sa od 3 až do 7 korún.

Na čo tedy odinakaď dovážať a zabíjať takto očividne naše daňujúce občianstvo. Slovensko a Podkarpatská Rus je komorou dobytka, ktoré vždy a vždy, poneváč má k tomu všetky podmienky a dostatočne veľké pastviny, budú zárukou, jestli tam nezavlečeme choroby, že našu republiku budeme zaopatrovať.

Bolo prehlášené ústy p. ministra zásobovania, že sa dobytok dnes horrentne vyvážia do Nemecka nepovolene, takže sa tam až strelbou na mnohých miestach muselo zakročiť. Jestliže uvážime naše valutárne pomery, silu našej koruny a silu nemeckej marky, myslím, že to bol asi pravý opak, že ten dobytok asi šiel z Nemecka k nám a snad oni museli zakročiť. Nemyslím, že by bolo možno vzhľadom k valutárnym pomerom nemeckým dnes vyvážať dobytok. Jestli voláme po dovozu, čož je nám dnes v každom produktu snadno pri dnešnom stave valuty, otvorme si hranice pre všetku produkciu, zrušme autonomné clá na všetko a potom iste budeme museť uvažovať, aké by to malo následky. Je, veľavážení pánovia, iste možné, že bysme i my zemedelci to mohli delať, že dnes i my bysme dostali naše hospodárske stroje v Nemecku za 40%, jak ich musíme platiť tuna, ale nedeláme to preto, že sme vsi vedomí, že bysme tým zabili náš priemysel, že bysme tým vyvolali nezamestnanosť, čož by zase tížilo štát. Ale, slávna snemovňo, jestli z našej strany je takéto pochopenie, je povinnosťou vás všetkých, aby toto pochopenie bolo tiež voči nám, lebo zemedelstvo je tiež jednou vrstvou nášho národa, o ktorú sa musíme veľmi pevne opierať, a nám musí veľmi mnoho na tom záležať, aby to zemedelstvo na koľko možno bolo chránené a nebolo takýmto spôsobom ubíjané.

Pripomenúl som tieto veci a pevne dúfam, že dotýčne ministerstvo a slávna snemovňa nabudnú porozumenia a budú hľadieť, aby v tejto veci stala sa náprava.

A dúfajúc, že sa tak stane, jak ja tak náš klub dodatočný rozpočet pre rok 1921 odhlasujeme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále p. posl. Schäfer.

Posl. Schäfer (německy): Velectění pánové a dámy! Když jsme v listopadu 1920 jednali o státním rozpočtu na rok předešlý, bylo nám s tohoto místa vítězoslavně sděleno, že se Československu podařilo sjednati ve státním hospodářství rovnováhu. A skutečně tehdy nám předložený rozpočet příjmů a výdajů na rok 1921 končil přebytkem - nemýlím-li se - asi 288 milionů korun. Důkaz toho, že tehdejší sestavení číslic bylo provedeno se zcela zvláštní pečlivostí a za určitým účelem. Dnes musíme se zabývati dodatkem rozpočtu z předešlého roku a jednati o dodatečných požadavcích, což dokazuje, že státní rozpočet na rok 1921 nebyl nikterak vypracován s onou svědomitostí, jakou možno žádati od každé vlády, k níž máme míti důvěru a jejíž prohlášení máme považovati za správná. Skutečnost, že z přebytku státního rozpočtu stal se najednou převýdaj 3/4 miliardy, ukazuje jasně, že při rozpočtových pracech na 1921 byly rozhodnými jiné pohnutky, než ty, které by poskytly o našem státním hospodářství úplně jasný obraz. Tyto pohnutky lze ostatně lehce uhádnouti. Československý stát zakládá si velice na tom, aby cizině ukázal, že je v lépe spořádaných poměrech státněhospodářských, než druhé státy střední Evropy. S přebytkem ve státním rozpočtu snaží se v cizině vzbuditi zdání, že Československá republika rychle se upevňuje. To je především účel, proč jste se snažili umělým sestavením čísel zahaliti skutečný schodek. Tak na příklad nebyl do státního rozpočtu na rok 1921 ani pojat investiční program pro tento rok, ač výdaje k účelům investičním do rozpočtu nepochybně patří, poněvadž při tom jde o výdaje nutné. Proto tedy se musíme dnes zabývati dodatečným rozpočtem na rok 1921 a usnášeti se o výdajích a příjmech, jež jsou věcmi dávno vyřízenými. Státní správa výdaje učinila, ač nebyly povoleny, spotřebovala vyšší výnosy řady daní. Poslanecká sněmovna má vládě tyto položky dodatečně povoliti. Zkoumejme, zda bylo skutečně nemožno předvídati při předložení řádného rozpočtu na rok 1921 ty výdaje, které byly učiněny přes povolené sumy. Svědomitě odpověděti nelze na to jinak než záporně. Jestliže jeden řečník v debatě o dodatku k rozpočtu na předešlý rok uvedl mezi jiným nesprávným tvrzením také to, že za překročení výdajů povolených koncem roku 1920 za předešlý rok nutno činiti odpovědným nikoli vládu nýbrž parlament, pak by takové tvrzení bylo oprávněno teprve tehdy, kdyby šlo o nepředvídané mimořádné požadavky na stát, jež naň činí parlament. Tomu však v tomto případě tak není. Předešlý rok sice vykazuje nepředvídané vydání, to jsou náklady mobilisace, které však do dodatečného rozpočtu nejsou ani pojaty. Mobilisační náklady prý dělají, jak slyšíme, čtvrt miliardy korun. Dle toho, co bylo dosud možno dáti na takové zprávy informovaných kruhů, sotva bychom chybili, kdybychom měli trochu pochybností o správnosti těchto sdělení. Patrně dočkáme se i tu nemilých překvapení a na konec uslyšíme, že nezůstalo při čtvrt miliardě korun výdajů mobilisačních. Je jisto, že při dodatečných požadavcích nejde vlastně o výdaje nepředvídatelné, jež bylo nutno minulý rok udělati nad usnesení sněmovny, o výdaje, za něž odpovídá parlament. Nemohu se aspoň upamatovati, že by se byla stala usnesení o velikých vydáních na prospěch jednotlivých skupin státních občanů, nýbrž máme co činiti s překročením výdajů, jež by asi při spořádaném státním hospodářství možné nebyly, anebo pro něž by bylo nutno opatřiti prostředky včas. Výdaje ve prospěch jednotlivých vrstev obyvatelstva, pokud vím, učiněny nebyly, leč že by šlo o výdaje skupinám, jimž se dává přednost, jako na př. o milionové dary zemědělským lihovarům. Za to však nelze činiti odpovědným parlament. Poslanecká sněmovna neusnesla se v minulém roce o žádných zákonech, které by takový dodatečný rozpočet opravňovaly, ač by se bylo mohlo dosti oprávněných žádostí na stát vznésti. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Velectěné dámy a pánové! Ze všech těchto důvodů, jež jsem tu krátce vylíčil, musíme se vysloviti proti takovému způsobu státního hospodářství, jaké se vede v Československu, a odsouditi je co nejostřeji. Obrátíme-li se proti jednotlivým zjevům státního života v Československu, vždy se vytýká, že to činíme z nepřátelství proti tomuto státu. Avšak nikdo z těch, kdož chtějí zdravý politický život, nebude popírati, že oposice ukazování chyb a vad státní správy, neděje se vždycky jen z toho důvodu, aby se vystupovalo proti státu nepřátelsky. Také Československu musí záležeti na tom, aby se jeho státní hospodářství posuzovalo vážně. A konečně, pánové, věc má se tak, že náš odpor proti projednávanému návrhu, jakož i naše odmítavé chování k největší části vládních návrhů vychází z úvah čistě věcných, jež byste měli vyvrátiti, můžete-li, které byste však neměli označovati za politiku státu nepřátelskou. Nyní máme povoliti dodatečný rozpočet, který vykazuje vydání 4 1/10 miliardy korun a příjmů 3 1/10 miliardy korun. Tu nutno zkoumati, na která oddělení státní správy dodatečné výdaje v rozpočtu připadají. Podíváme-li se na sestavení rozpočtu, shledáme, že některá ministerstva překročila svůj rozpočet výdajů v míře zcela neobyčejné. Tak ministerstvo financí, ministerstvo veřejných prací, ministerstvo železnic a ministerstvo vnitra. Sledujeme-li věc a zkoumáme, jde-li zde vesměs o výdaje nezbytné a odůvodněné, objevíme mnohou položku, která by snesla značné škrty. Poukazuji jen na to, že v dodatečném rozpočtu ministerstvu soc. péče má se dostati částky 4,344.458 korun, kdežto výdaje k účelům, dle našeho mínění někdy nejvýš zbytečným, jdou do set milionů. To jsou výdaje k účelům policejním, na rozmnožení četnictva, na stavby kasáren a jiné věci, při nichž by bylo možno zcela dobře šetřiti. Při tom, velectěné dámy a pánové, má se věc tak, že ze všech ministerstev se nakládá nejhůře s ministerstvem sociální péče. Tato skutečnost objevuje se zvláště v sociální politice Československa. My jsme státem vysoce průmyslovým; máme velký průmysl, průmyslového a živnostenského dělnictva se čítá do milionů. Na půdě Československé republiky jest převážná část průmyslových podniků bývalého Rakouska. Již skutečnost, že jsme zemí průmyslovou s vysoce vyvinutým průmyslem, s miliony průmyslových a živnostenských dělníků, měla by přiměti státní správu, aby činila, co je v lidské moci, pro vybudování sociální politiky a věnovala sociální péči největší pozornost. Místo toho zůstáváme na tomto důležitém poli státního zákonodárství v zadní řadě. Nehledíme-li k zákonům, které se musely udělati přímo po převratě, poněvadž tehdy nic jiného nezbývalo, než vyhověti nejnaléhavějším sociálním požadavkům dělnické třídy, stalo se vlastně málo. Bylo nutno zavésti osmihodinový pracovní den. Lepší ochrana mladistvých a vydatná ochrana pracujících žen nemohla déle nepřijíti. Všechny tyto zákony bylo nutno, právě jako v jiných státech, vytvořiti také v Československu po převratě pod vlivem poměrů. Československo však nejen nešlo ani o krok dále, než jíti musilo, nýbrž zůstalo daleko zpět v mnohých dělnických otázkách proti jiným zemím, jichž postavení je horší. Vidíme to ve věcech sociálního pojištění. V Československu se zabýváme již dlouho studiem otázky sociálního pojištění, avšak jsme ještě daleko od toho, abychom je uskutečnili. V Německu s jeho skvostně vybudovaným sociálním pojištěním byla od převratu provedena řada novot, a v Rakousku, v nejvíce trýzněném a nejchudším státě světa, se právě nyní chystají, dáti se do díla sociálního pojištění a provésti je. Poukazujeme-li však zde v Československu ve výborech poslanecké sněmovny a s tohoto místa na to, že mnohého bylo vinou státu na poli sociální politiky zanedbáno, pak se nám jen odpoví, že Československá republika musí i při sociální politice hleděti k tomu, aby státní finance nebyly uvedeny v nepořádek. Ze státních zájmů nutno zachovávati míru ve výdajích na zařízení, i když jsou určena cílům a účelům sociálně-politickým. Velectění pánové a dámy! Teprve před vánoci projednávali jsme v poslanecké sněmovně několik sociálně-politických zákonných návrhů, které byly nedostatečné a jichž zlepšení jste vy, kteří tvoříte většinu sněmovny, odmítli rovněž odvolávajíce se na státní hospodářství. Ve věci péče o válečné poškozence byl usnesen zcela nedostatečný zákon, který v žádném směru nevyhovuje nárokům této skupiny nešťastných lidí. I tu se nám s vaší strany nevytýkalo nic jiného, než známá slova, že jen požadujeme nehledíce k tomu, jak se daří hlavnímu hospodářství, že stát nemůže dělati dluhy do nekonečna, nýbrž že musí dbáti toho, aby ve svém hospodářství dosáhl rovnováhy.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP