Středa 21. prosince 1921

Začátek schůze v 10 hodin 30 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.

225 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, Aug. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 117. schůzi poslanecké sněmovny.

Posl. Netolický předložil lékařské vysvědčení.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Klub poslanců der deutsch. soz.-dem. Arbeiterpartei vyslal do výboru rozpočtového na schůzi dne 21. t. m. za onemocnělou posl. Deutschovou posl. dr. Haase.

Klub poslanců "Bund der Landwirte" vyslal do výboru sociálně-politického na schůzi dne 21. t. m. posl. Schuberta za posl. dr. Hanreicha.

Předseda: Předseda vlády zaslal sem:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Přípisem ze dne 20. prosince 1921, čís. 6665 S m. r., vládní návrh zákona o obmezení působnosti porot na Podkarpatské Rusi.

Přípisem ze dne 20. prosince 1921, čís. 35.430/20 m. r., vládní návrh zákona o prozatímním dělení katastrálních parcel dle předběžných polohopisných nástinů vyhotovených Státním úřadem pozemkovým a jeho knihovním provedení.

Předseda: Dále došly dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Krause ministrovi financí o zdaňování skutečného množství cukru, který byl přidělen cukrářům k vykonávání jejich živnosti.

Dotaz posl. inž. Junga a druhů ministrovi železnic o neodůvodněném propuštění jisté kancelářské síly.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru nár. obrany, že vrchnímu intendantovi Maximiliánovi Haagenovi v Olomouci, třída Dobrovského č. 2, nebylo poskytnuto odpočivné.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru nár. obrany, že poddůstojník z povolání František Schön byl propuštěn z vojenské služby a zbaven hodnosti.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru soc. péče o svolání ankety k poradě o potírání bytové nouze.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byl tiskem rozdán a výboru iniciativnímu přikázán tento návrh:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3267. Návrh posl. Laube, dr. Bartoška, Pelikána a spol. na zřízení stolice dělnického práva na právnických fakultách čsl. universit.

Předseda (zvoní): Přistupujeme k projednání denního pořadu. Měli bychom nejprve vyříditi odst. 1., který dospěl pomalu již k hlasování, ale poněvadž není ještě dostatečné presence, přistoupíme, nebude-li proti tomu námitek, k vyřízení odst. 2. a po vyřízení odst. 2. dokončíme projednání odst. 1. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Přikročíme k odstavci druhému, jímž jest

2. zpráva výboru I. sociálně-politického, II. rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3203), jímž se prozatímně upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po válce světové a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva (tisk 3297).

Zpravodajem je za výbor sociálně-politický p. posl. Dubický, za výbor rozpočtový p. posl. Remeš.

Uděluji slovo prvnímu zpravodaji p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Ve včerejší schůzi provedena byla povšechná debata o zlepšení zákona ve prospěch válečných invalidů. Naším úkolem je, abychom rozhodli o vládním návrhu, jímž se prozatímně upravuje péče o invalidní vojíny ze stavu mužstva po světové válce a o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva. Provedením demobilisace po světové válce, která byla skončena dnem 28. února 1921, nastala nutnost upraviti péči o vojíny ze stavu mužstva, kteří se stanou invalidy následkem služby vojenské, konané po světové válce, t. j. po dni 28. února 1921, jakož i o příslušníky těchto vojínů a pozůstalé po vojínech, kteří zemrou nebo stanou se nezvěstnými následkem služby vojenské, konané po světové válce. Věc se stala ještě naléhavější vzhledem k nedávné mobilisaci a brzy po ní následující demobilisaci naší armády, neboť lze očekávati, že se během mobilisace přihodily úrazy.

Předložený vládní návrh vychází z hlediska, že invaliditu, vzniklou následkem vojenské služby mírové, je vnitřně hodnotiti stejně jako invaliditu, způsobenou vojenskou službou válečnou. Z toho důvodu rozšiřují se předpisy platné pro válečné poškozence světové války i na poškozence poválečné. Sociálně-politický výbor uznává toto stanovisko za správné a souhlasí tedy věcně s předloženým návrhem zákona, jenž má za účel uskutečniti opatření skutečně sociální.

Výbor sociálně-politický pojednal dále o záslužné činnosti Zemského úřadu pro válečné poškozence v Karlíně a doporučuje plénu sněmovnímu k přijetí resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby upravila otázku kancelářských místností Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence a zvláště, aby baráky, právě stavěné na prostranství invalidovny, které byly původně určeny pro Zemský úřad a z nichž nyní mají býti tři tomuto účelu odňaty, byly pro Zemský úřad v Karlíně bezpodmínečně ponechány.

Budiž mně dovoleno, abych jen co nejstručněji poukázal na výsledky záslužné, humánní činnosti Zemského úřadu v Karlíně po stránce statistické. Zemský úřad dopomohl v roce 1920 k existenci 1760 invalidům nákladem 2,027.075 Kč. Dopomohl dále k existenci 50 vdovám nákladem 135.000 Kč a v roce letošním dopomohl k existenci 793 invalidům nákladem 1,700.000 Kč a 113 vdovám nákladem 150.000 Kč. Ve včerejší debatě někteří páni kolegové obšírně mluvili o zadávání trafik válečným invalidům. Konstatuji tedy, že Zemský úřad karlínský v r. 1920 opatřil celkem 5101 trafiku a v roce letošním 6184 trafiky. Náklad po této stránce činil v roce 1920 v Čechách 630.000 Kč. V roce letošním poskytl Zemský úřad 540 válečným invalidům 1,859.000 Kč a 86 vdovám 320.000 Kč.

Značnou péči věnuje úřad akci slepecké a zejména zakupování prothés pro válečné invalidy. V roce 1920 opatřeny byly prothésy pro 15.332 případy, což vyžadovalo nákladu přes 5 mil. Kč. V roce letošním opatřeny byly prothésy pro 20.520 případů. Náklad celkový činí 8,826.000 Kč. Z toho vysvítá, že činnost Zemského úřadu pro válečné invalidy v Karlíně je po každé stránce dalekosáhlá a záslužná a že vyžaduje, aby poslanecká sněmovna akci jeho, pokud je to v naší moci, všemožným způsobem podporovala. Již ze včerejší obšírné debaty vyšlo na jevo, že bude nutno, aby naše republika i v příštích dobách věnovala invalidům, vdovám a jejich pozůstalým péči trvalou. Jsme povinni sobě i lidskosti, abychom co nejbedlivěji vládní návrh projednali a schválili ustanovení, kterým se upravuje existenční minimum pro ty poškozence válečné, kteří utrpěli úraz v době po likvidaci světové války až do dnešní doby.

Uvedl jsem, slavná sněmovno, že zejména důsledkem provedení mobilisace vynikl určitý počet případů invalidity a tu není možno, aby tito poškozenci byli ponecháni sami sobě. Je tedy spravedlivé, aby i na ně veškeré zákony o válečných poškozencích se vztahovaly. Sociálně-politický výbor jednal o této záležitosti velmi podrobně. Uvažovali jsme o všech důsledcích vzniklých z tohoto zákona, zejména po stránce finační, a mohu tedy jenom doporučiti, aby posl. sněmovna vládní návrh tak, jak jest, a také resoluci, kterou jsem byl již doporučil, schválila. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Bude jenom ctí pro poslaneckou sněmovnu, když současně donutí povolané činitele, aby Zemský úřad pro válečné poškozence v Karlíně byl vybaven zejména po stránce administrativní i po stránce řádných místností, neboť stížnosti, které nám docházejí na zdlouhavé vyplácení příspěvků i po dávno vykonaných sociálně-lékařských prohlídkách, mají příčinu v tom, že Zemský úřad pro válečné poškozence nemá ani takových místností, aby v nich mohl umístiti nezbytný počet svého úřednictva.

Z toho důvodu doporučuji ještě jednou, aby resoluce sociálně-politického výboru byla schválena a aby posl. sněmovna poskytla vládnímu návrhu ústavní sankci (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl. Remeš. Žádám ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Pan referent výboru sociálně-politického odůvodnil oprávněnost požadavku, který obsahuje vládní předloha právě projednávaná, kterou se řeší otázka náhrady oněm poškozencům, na něž přestane se vztahovati zákon o válečných invalidech dnem 28. února letošního roku.

Výbor rozpočtový projednal ve své schůzi dne 16. t. m. podrobně předlohu a došel k tomu závěru, že stanovisko, které k předloze zaujal výbor sociálně-politický, je úplně správné. Jest věcí sociální spravedlnosti, jestliže se tato otázka řeší způsobem v předloze vytčeným, neboť zákony ze dne 8. dubna 1919, č. 199 Sb. z. a n., o organisaci péče o válečné poškozence, ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných poškozenců, vztahují se pouze na válečné poškozence, t. j. na poškozence světové války.

Dobou světové války rozuměla se doba od 26. července 1914 až do provedení úplné demobilisace, jež byla skončena dne 28. února 1921. Nastává následkem toho nutnost upraviti péči o vojíny ze stavu mužstva, kteří se stali nebo stanou invalidními následkem služby vojenské, konané po 28. únoru 1921, případně o pozůstalé po vojínech ze stavu mužstva, kteří následkem služby vojenské přijdou o život. Poněvadž invaliditu vzniklou následkem vojenské služby mírové jest vnitřně hodnotiti stejně jako invaliditu způsobenou následkem vojenské služby válečné, sluší vojenským invalidům poválečným poskytnouti obdobnou péči a obdobné zaopatřovací požitky jako invalidům světové války. Kdybychom neučinili tohoto opatření, které je míněno právě projednávanou předlohou, kdybychom nevyplnili mezeru, která zde vznikla a neodstranili sociální nespravedlnost, znamenalo by to, že by vojíni zmrzačení, případně vdovy a sirotci po pozůstalých, byli odškodněni podle zákona ze dne 27. prosince 1875, č. 185 ř. z., a pozůstalí dostali by podle zákona ze dne 27. dubna 1887, č. 41 ř. z., a ze dne 19. března 1909, č. 86 ř. z., několik krejcarů. Tak bychom naprosto nemohli zahladiti ani část slz, vzniklých jednak následkem utrpení způsobeného zraněním, zmrzačením, anebo ztrátou živitele, ztrátou sourozence.

Z těch příčin rozpočtový výbor přiklonil se plně k důvodové zprávě, sepsané výborem sociálně-politickým. Pokud jde o otázku náhrady - s kteréhožto stanoviska přísluší mu povinnost předlohu tu posuzovati - vypadá věc tak, že eventuelní náklady, které s prováděním tohoto zákona vzniknou, naleznou úhradu jak pro rok 1921, tak také pro rok 1922 v úvěrech pro péči o válečné poškozence zařaděné v kap. XXI., tit. 4, státního rozpočtu na rok 1921, pokud se týče také na rok 1922, takže se stanoviska rozpočtového nečiní rozpočtový výbor proti tomu námitek, aby předloha stala se zákonem.

Rozpočtový výbor pojednal také ve své schůzi, když projednával tuto otázku, o resoluci sociálně-politického výboru, kterou se vláda vyzývá, aby byla upravena otázka kancelářských místností Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Karlíně a zvláště, aby baráky, právě stavěné na prostranství Invalidovny, které původně byly určeny pro Zemský úřad a z nichž nyní mají býti tři tomuto původnímu účelu odňaty, byly pro Zemský úřad v Karlíně bezpodmínečně ponechány. K této resoluci se rozpočtový výbor úplně přiklonil a doporučuje, aby slavná sněmovna ve smyslu návrhu výboru sociálně-politického osnovu přijala, aby tato se mohla státi zákonem na poskytnutí aspoň v té míře dobrodiní, kterou jsme se stanoviska lidskosti těmto nešťastníkům povinni. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla na 15 minut, nebude-li námitek. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Návrh můj jest schválen.

Jako první řečník "pro" je zapsán pan posl. Pik. Uděluji mu slovo.

Posl. Pik: Československá republika převzala velmi těžké závazky a povinnosti za bývalé Rakousko. Do těchto povinností spadá také povinnost, starati se o válečné poškozence. Naše republika tento úkol plní do veliké míry a plní jej s radostným pocitem, poněvadž běží o příslušníky státu, běží o občany, kteří bez vlastní viny a proti své vůli byli vtaženi do víru světové války. Výkon na poli péče o válečné poškozence jest úctyhodný a můžeme říci, že také po stránce finanční vykonává se se strany státu veliká povinnost naproti těm, které potkalo neštěstí světové války. Péče o válečné poškozence nevyčerpává se pouze placením důchodů invalidům, nýbrž i péčí o obnovu nebo opatření existence. Víme velmi dobře, že jest ještě mnoho překážek a nedostatků, ale výkon na poli této péče je zajisté pozoruhodný. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

V roce 1920 věnováno bylo státem pro založení živností 1760 válečným invalidům obnos 2,027.374 K a 50 vdovám 135.000 K. V roce 1921 k založení existence bylo věnováno 793 válečným invalidům celkem 1,700.229 K a 113 vdovám 150.603 K; úhrnem bylo v tomto směru podpořeno 2716 osob obnosem 4,013.204 K. Válečným poškozencům a vdovám v roce 1920 a 1922 zadáno bylo 11.285 trafik a na zařízení jich půjčeno 2,810.889 K. V péči o slepce válečné v roce 1920 učiněno opatření pro 71 slepců zaopatřením domovin, 52 slepcům byla zřízena živnost a 166 opatřeny trafiky. Náklad péče pro slepce na tato zařízení činil 1,973.521 K. V roce 1921 opatřeno 16 slepců domovinami, 13 živnostmi, 38 trafikami. Půjčeno jim k tomu cíli 1,640.678 K. Prothés opatřeno v roce 1920 a 1921 celkem 35.858 kusů nákladem 14,773.968 K. Pro válečné poškozence kromě toho založeno bylo 66 družstev, jimž na subvencích a půjčkách poskytnuto 1,328.375 K. Do těchto obnosů ovšem nejsou započteny důchody invalidům, vdovám a sirotkům a právě projednávaným zákonem o podpoře válečných poškozenců podstatně zlepšují se požitky válečných poškozenců, takže nový zákon přináší velmi četné výhody pro ty, kteří byli stiženi válečným neštěstím.

Projednáváme nyní zákon, aby výhoda, která poskytována jest válečným poškozencům, týkala se také těch vojínů, kteří po 28. únoru 1921 stali se invalidy aneb ve službě vojenské přišli o život. Dosud naše zákonodárství vylučovalo poškozence vojenské aneb ty, kteří přišli ve službě vojenské o život z výhod, které jsou poskytovány poškozencům válečným. Jest zde v tomto případě páchána veliká křivda na těch, kteří stojí pod prapory republiky a jest tedy samozřejmo a spravedlivo, když i poškozeným vojínům naší republiky dostane se těchže výhod a téhož práva, jaké se dává zákonem těm, kteří poškozeni byli ve světové válce. Uznával-li se nárok pro vojíny, kteří stáli třeba proti své vůli pod prapory rakouskými, musíme žádati, aby téhož práva dostalo se vojínům Československé republiky, pokud jsou na svém zdraví, na své výdělečné schopnosti poškozeni, anebo pro jejich pozůstalé, pokud vojín ve službě vojenské byl připraven o život. Dnes, je-li vojín ve službě vojenské zmrzačen anebo přijde-li o život, nevzniká proň ani pro pozůstalé nároku. Tito poškozenci dnešní přicházejí pak samozřejmě na bedra veřejné péče a v prvé řadě připadá příslušným obcím a samosprávným svazkům vůbec, aby se o tyto poškozence sami staraly. Tímto způsobem přenášejí se na bedra obcí veliká břemena nových výdajů, neboť obce ze svých příjmů, dnes dosti obmezených, musí krýti náklady na vydržování poškozenců, kteří ztratili zdraví a schopnost výdělečnou ve službě vojenské, anebo obcím přísluší starati se o pozůstalé těch vojínů, kteří ztratili život ve službě vojenské. Jest tedy správné, účelné a spravedlivé, když projednávaným zákonem přizná se do budoucnosti právo na požitky jaké jsou poskytovány v zákonech, poškozencům válečným. Bylo by ovšem také třeba pro tyto případy doporučiti, aby nejen důchody a materielní požitky zaručeny byly dnešním poškozencům vojenským, ale aby jim byly poskytnuty i výhody, jak jsou obsaženy také v zákoně o válečných poškozencích a zejména by se doporučovalo, aby pro ty, kteří ve službě na obranu státu ztratili zdraví, poskytnuta byla možnost k zajištění existence. My dnes podle záborového zákona máme možnost přidělovati těmto vojenským poškozencům pozemky, na kterých by tito poškozenci nalezli obživu, máme možnost prováděti účelné kolonisace v nezalidněných oblastech, na zabraných statcích a na zabraných pozemcích. Tímto způsobem nebyli by vojenští poškozenci závislí pouze na nepatrném důchodu, kterého se jim má poskytnouti ze státní pokladny, nýbrž byla by jim dána možnost trvalé existence zaopatřováním prostředků životních vlastní prací a také prací jejich rodin.

Z těchto důvodů, aby obce a vůbec samosprávné svazky nebyly poškozeny tím, že musí se starati o poškozence vojenské, doporučujeme zejména s hlediska zájmů těchto samosprávných složek, aby zákon byl schválen a chceme, aby také zejména pokud se týká zabezpečení existence bylo pamatováno na to, aby ti, kteří ve službě vojenské utrpěli újmu na zdraví a na výdělečné schopnosti, nalezli také přiměřené zaměstnání.

Doporučuji tedy, aby slavná sněmovna tento zákon schválila. Pro praxi úřadů, které budou vykonávati tento zákon, se doporučuje, aby liberálně s největší ochotou, ale také s největší rychlostí vyřizovaly záležitosti válečných poškozenců. (Výborně!).

Předseda (zvoní): Slovo má dále paní posl. Purkyňová.

Posl. Purkyňová: Vážená sněmovno! Zpráva sociálně-politického výboru a rozpočtového výboru, která jedná o vládním návrhu zákona, jímž se prozatímně upravuje péče o invalidní vojíny, přirozeně nese se směrem, který odpovídá sociální péči našeho státu. Jest zcela pochopitelno, že, vzal-li stát na sebe povinnost starati se o všechny ty, kteří zápasili za Rakouska, poněvadž jsou našimi příslušníky a poněvadž konali prostě svoji vojenskou povinnost, jest tím více povinností státu starati se o ty, kteří přímo bojovali za naši vlast, za ni byli zmrzačeni, po případě o ty, kteří zůstali po padlých našich českých vojínech.

Uvědomujeme si, že máme k těmto lidem povinnost, a konáme ji tím, že jednak dáváme jim podporu, jednak patřičné zaměstnání. Jedná se také o četné vdovy a sirotky našich českých vojínů, o které zvláště musí býti pečováno. Byli bychom rádi, kdyby již konečně jednou vešla v život ona organisace, kterou jsme vybudovali zvláštním zákonem, totiž dozor nad dětmi v cizí péči, který bude připojen k dozoru na sirotky, jichž matky musí býti vzdáleny domova za účelem práce výdělečné, poněvadž podpora, kterou dostávají, jistě k jejich životu plně nestačí. Jest třeba, aby tyto děti byly v péči veřejné a aby pro ně náš stát budoval také moderní instituce, po jakých dlouho voláme. Jest jisto, že ženy, které si samy musí vydělávati, nemohou dětem dáti takovou péči, jaké je jim třeba, nemohou se o domácnost plně starati a následkem toho tyto děti obyčejně nejsou tak živeny a opatřeny, aby jejich zdraví bylo chráněno, aby jejich tělesný vývoj se dál způsobem co nejpříznivějším, aby také mravně byly pokud možno chráněny.

Proto bychom si přáli, aby instituce ochrany dětí byla co nejmoderněji vybudována, aby byly vybudovány všemožné druhy ústavů, jak to odpovídá skutečně státu, který systematicky a promyšleně řeší tak velkou otázku, jako je ochrana dětí.

Při tom, když jednáme o naše invalidy, připomínám, že nemůžeme chtíti provésti návrh, o němž se mluví, aby snad ženám státních zaměstnanců, které pomáhají svoji rodinu vyživovat tím, že jsou jako zřízenci nebo úřednice zaměstnány v státním úřadě, byly odepřeny ony drahotní přídavky, které náležejí vlastně k podstatě platové. Vidíme, že dnes se pomýšlí na to, aby drahotní přídavky byly ženám odňaty, je-li muž státním zaměstnancem. Něco takového měli bychom za. velkou nespravedlnost, a byl by to vlastně provedený úmysl ministerstva vnitra: odstraniti vdané ženy ze státních úřadů vůbec.

Nesmíme zapomínat, jestliže muž jest finančně sláb, jestliže je to na příklad invalida, který nemůže využíti všech svých sil k tomu, aby si plnou měrou vysloužil toho, čeho k živobytí rodiny potřebuje, že jest zde žena, která má nejen právo, nýbrž také povinnost starati se o to, aby přispívala k vydržování domácnosti. My tedy očekáváme, že tento nespravedlivý návrh odnímání ženám zaměstnaných lidí ve státních úřadech příspěvků, že tento nespravedlivý zákon nenajde u vás většiny, že nenajde u vás slyšení.

Přáli bychom si dále, aby konečně u nás pro děti, které jsou chudokrevné a slabé, byly zřízeny zvláštní ústavy, ve kterých by mohly určitý čas v roce se zdržovati, býti řádně živeny, žíti v krásné přírodě, v čistém vzduchu, aby se co možná zotavily a zase se vracely do svých rodin posíleny, aby vydržely život školský a aby v těch strašných bytových poměrech, jaké dnes u nás panují, nehynuly takovým způsobem jako dosud, bez veškeré péče veřejné. Takovou lesní školu, jak my po ní dlouho již toužíme, měl by stát pro všechny své sirotky a děti, které nemají dostatek péče, co nejdříve vybudovati. Pokud se týče dětí po zemřelých invalidech, je přirozeno, že v prvé řadě mají nárok na péči veřejnou, že v prvé řadě musíme se starati o děti těch, kteří pro vlast zahynuli, kteří pro ni svůj život položili.

Rádi bychom, aby naše sociální ministerstvo konečně vydalo systematický plán péče o naši mládež, z něhož bychom viděli, jakým způsobem naše republika chce pokračovati v tomto směru. Chtěli bychom znát celý tento velký plán, který by do další budoucnosti mohl býti vypracován, poněvadž dobře chápeme, že republika nemá takových finančních možností, aby mohla veškeré tyto velké problémy rozřešiti rázem. Ale přece jen určitý plán zde vypracován býti má a musí. Je jistě nejvýš na čase, abychom se dověděli, jakým způsobem naše ministerstvo sociální péče v těchto otázkách chce si vésti a pokračovati.

Tedy jde o vybudování celé řady institucí pro naše sirotky a takové děti, které potřebují veřejné péče, poněvadž rodiče sami nejsou schopni je vychovávati.

Celý zákon, kterému máme dnes dáti život, jest něčím, co ukládá samozřejmou povinnost státu a naše stanovisko k tomuto zákonu nemůže býti jiným, než odpovídá celému sociálnímu cítění našeho národa celému jeho směru, kterým se chce bráti ve vybudování a rozřešení veškerých sociálních problémů, které zde máme. Jestliže náš stát bude takovým způsobem si počínati, aby bylo zřejmo, že nechce, aby v našem státě bylo vůbec takových trpících lidí, kteří trpí vinou společnosti, aby zde nebylo především trpících dětí, pak teprve ukážeme, že jsme opravdu národem, který má veškery schopnosti a možnosti vybudovati ve svém vnitřním životě uspořádání poměrů sociálních.

Dnes má stát obrovský úkol raziti životní cesty, upravovati veškery poměry sociální, hospodářské i kulturní tak, aby každý jedinec měl možnost se uplatniti, aby každý jedinec měl možnost žíti životem svým, ovšem se zřetelem ke společnosti, ve které žije. Stát musí ve svém vnitřním životě tak své poměry uspořádati, aby vinou společnosti jako takové nikdo nehynul, nikdo nestrádal. Společnost státní musí dokázat, že má vědomí povinnosti ke svým jednotlivým členům, že tuto povinnost dovede v pravý čas vykonat a jen stát, který dovede řešiti své sociální problémy tak, aby vyhovovaly všemu tomu, co vlastně tvoří spokojenost a řekla bych jistý rozmach šťastného života jedinců i tříd, rozumí tomu, co znamená spokojenost obyvatelstva uvnitř státu, i jeho sílu.

Věřím, že zpráva sociálně-politického a rozpočtového výboru bude přijata příznivě sněmovnou, která v ohledu péče o invalidy skutečně vykonává všechno možné do té míry ovšem, pokud stát tomu svými finančními prostředky stačí.

Pokud se týče našeho úřadu pro péči invalidní, jest na čase, aby tento úřad, který napíná veškery své síly, aby dostál svým povinnostem, byl jinak vybudován než dosud. Nedostatek místností a personálu překáží tomu, aby péče o invalidy se brala takovým tempem, jak bychom si všichni přáli. Povinnost svou stát konati musí a proto musí úřadům býti dána možnost, aby povinnost státu zrealisovaly. (Výborně.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. dr. Patejdlovi.

Posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Přítomná předloha zákona má za účel postaviti ony invalidy a ony poškozence válečné, kteří utrpěli invaliditu po demobilisaci, na roveň poškozencům válečným a invalidům, kteří invaliditu utrpěli před demobilisací, zejména v době světové války. Jest jistě aktem spravedlnosti, jestliže se postaví ti, kteří utrpěli své zranění a invaliditu ve službě republiky, na roveň těm, kteří utrpěli své zranění, jsouce ve službách těch, kteří sledovali účel zničiti náš národ.

Se stanoviska sociálního tedy plně souhlasím s přítomnou předlohou zákona. Dovolte mně, abych zde upozornil na třetí kategorii invalidů, kteří podle mého názoru mají stejný nárok na zopatření z prostředků tohoto státu. Jsou to naši invalidé legionáři. Když za hranicí byli tito naši lidé vyzýváni, aby vstoupili do revolučních armád, aby obětovali svůj život za lepší budoucnost národa, pokládalo se za samozřejmé, že se osvobozený stát o ně postará. Rovněž každý z nás považoval za kategorickou nutnost, až docílí náš národ svobody a samostatnosti, že postará se nejen o rodiny padlých, nýbrž že se postará o všechny naše invalidy. Naši invalidé legionáři už od té doby, kdy vstoupili do revolučního zahraničního vojska, byli vojíny Československé republiky, byli vojíny tohoto státu. Podle mého názoru tedy má nyní stát přímo povinnost postarat se o naše invalidy.

Vážení přátelé! My však do dnešní doby postrádáme zákona, kterým by bylo učiněno opatření právě o našich invalidech legionářích. Při této příležitosti tedy znovu na tento fakt upozorňuji a doufám, že zákon, kterým je postaráno o invalidy-legionáře, se stane skutkem v době co nejkratší. Podle mého skromného názoru prvním zákonem, který v revolučním Národním shromáždění měl býti usnesen, měl být zákon, kterým se zaopatřují invalidé legionáři. Jestliže z různých příčin se tak nestalo, jest jistě oprávněna naděje, že to bude nahrazeno tím, že aspoň nyní v dohledné době tato věc stane se skutkem.

Poměry sociální, ve kterých naši invalidé-legionáři žijí, jsou přímo úžasné. Každý, kdo má příležitost znát tyto poměry, tohoto slova užívá, každý ví, že našim invalidům-legionářům nedostává se potřebných bytů, nedostává se jakéhokoliv zaopatření.

Byla sice možnost ulehčiti našim invalidům-legionářům život tím, že by jim byly poskytnuty trafiky a jiného druhu licence. Bohužel, praxe naší státní správy je taková, že našim invalidům se nedostává ničeho. Znovu upozorňuji na případ invalidy legionáře Voců, který 3 léta marně se uchází, aby se mu dostalo trafiky v Praze. Případů takových je celá řada. Invalidé-legionáři, jak jsem uvedl, mají právní nárok oproti státu, aby se o ně postaral.

Doufám, že sněmovna tuto povinnost splní a že tak zaplatí dluh národa těm, kteří o jeho svobodu mají nespornou zásluhu. (Výborně! Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP