Sobota 17. prosince 1921

Začátek schůze v 1 hod. 55 min. odpol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

188 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři dr. Dolanský, Habrman, inž. L. Novák, Srba, Staněk, dr. Šrobár, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha.

Předseda (zvoní): Zahajuji 111. schůzi poslanecké sněmovny.

Dodatečně udělil jsem dovolenou na včerejší večerní (110.) schůzi p. posl. Pikovi pro neodkladné řízení a na dnešní schůzi p. posl. Hausmannovi z téhož důvodu.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské vyslal do výboru rozpočtového na dnešní schůzi posl. Pastyříka za posl. Horáka, do výboru ústavně-právního na dnešní schůzi posl. Anděla za posl. Mlčocha.

Klub poslanců čsl. národní demokracie vyslal prozatím do výboru sociálně-politického posl. Špačka za posl. dr. Lukavského.

Klub posl. čsl. soc. dem. strany dělnické vyslal do výboru sociálně-politického posl. A. Nováka za posl. Geršla.

Předseda: Došla naléhavá interpelace.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Naliehavá interpelácia posl. Hrušovského, Lehockého a inž. Bottu min. predsedovi a ministru vecí zahraničných vo veci útokov maďarského vojska a ozbrojených maďarských band na československé četníctvo, finančnú stráž, železničných a iných štátnych sriadencov v pohraničnom pásme.

Předseda: Mezi došlými spisy jsou návrhy a dotazy. Žádám o jich přečtení.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Návrh posl. Dubického, Mašaty a druhů na bezplatné přiznání tak zv. dominikálních pozemků drobným zemědělským užívatelům do jejich soukromého vlastnictví.

Dotaz posl. Adámka a spol. ministru školství ve příčině jednání učitele Josefa Korába v Kněžovsi na Moravě u Březové.

Dotaz posl. Janalíka, Bezděka a soudr. ministru školství a nár. osvěty o stranickém trestání školních dítek navštěvujících tělocvičné jednoty "Orel" v Horních Dunajovicích.

Dotaz posl. dr. Mazance, Myslivce a soudr. ministru financí o aktivování nadace Mikuláše Karlacha.

Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva:

Tisk 3287. Zpráva sociálně-politického výboru o návrhu posl. inž. Bečky, Biňovce, Dubického, Langra, Bezděka a soudr. (tisk 3214) na prodloužení omezení práva stěhovacího.

Jednací zápis o 102. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen a, poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle § 73 jedn. rádu a bude podle téhož paragrafu vytištěn.

Přistoupíme k projednávání pořadu schůze, a to nejprve k 1. odstavci, jímž je

1. zpráva výboru ústavně - právního o vládním návrhu zákona (tisk 3189), jímž se prodlužují platnost čl. I., č. 3, 4 a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z roku 1920, a opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 úst. listiny ze dne 4. srpna 1920, č. 480 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva, a jímž se mění další jeho ustanovení (tisk 3273).

Zpravodajem je p. posl. dr. Matoušek. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Slavné Národní shromáždění! Neustálené poměry valutové a nedostatek soudců, způsobený tím, že jsme museli soudce posílati na Slovensko a že nebylo dostatek dorostu soudcovského, způsobilo, že naše zákonodárné sbory musily učiniti mimořádná opatření v trestním zákoně a trestním rádu.

Byl to nejprve Stálý výbor Národního shromáždění, který podle § 54 ústavní listiny vydal opatření prozatímní ze 4. srpna 1920, kterým hleděl pokud možno ulehčiti rozsuzování určitých činů trestních, jmenovitě deliktů majetkových, potud, že snížil sazby při těchto deliktech stanovené tak, že při sazbě, která byla jinak stanovena při deliktech krádeže, zpronevěry, podvodu, při padělání peněz od 5 do 10 let, připustil, že je možno trestati delikventa od 1 do 5 let, jestliže se musí přihlížeti k povaze činu a k znehodnocení peněz a soud uzná tuto sazbu za dostatečnou. Toto opatření bylo učiněno proto, poněvadž poměry se tak změnily a cena peněz tak poklesla, že stanovená sazba a trestnost činů byla přílišná za stavu tak znehodnocené valuty.

Druhé opatření bylo učiněno z toho důvodu, že soudců byl nedostatek, a podle § 6 dotyčného opatření trestný čin, který náležel do příslušnosti sborového soudu prvé stolice, měl býti přikázán k rozsuzování jednomu členu tohoto soudu jako samosoudci, jestliže veřejný žalobce navrhl ve spise obžalovacím pro všechny obviněné jako hlavní trest ztrátu svobody do 6 měsíců. Tedy v těchto případech, kde veřejný žalobce navrhoval trest pouze 6 měsíců, místo, aby soudil tuto věc senát, přidělen byl dotyčný delikt samosoudci u sborového soudu. Vedle tohoto opatření náš zákon z 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n., ve čl. I. čís. 3, 4 a 11 učinil další opatření tím, že změnil a snížil senát čtyřčlenný na tříčlenný, a to z toho důvodu, že byl ve sborových soudech nedostatek soudců, a proto, aby trestní agenda nevázla. Tato opatření ukázala se nutnými ještě dnes, neboť není pochyby a dlužno uznati, že důvody, jež zavdaly příčinu ke shora zmíněnému opatření Stálého výboru a ke zmíněným ustanovením zákona ze dne 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. na rok 1920, trvají nezměněně dále. Nedostatek soudců dokonce jest větší, a přetížení nedostatečně obsazených trestních soudů stouplo, a to nejen u stolic nižších, nýbrž i u Nejvyššího soudu, takže nemůže se věnovati svým úkolům pro množství práce tou měrou a důkladností, jak by toho vážnost Nejvyššího soudu vyžadovala.

Nevhodnost toho pomoci si prostě tím, že u majetkových deliktů, jez hlavně zatěžují sborové soudy, upravila by se hranice ceny předmětu, směrodatné pro kvalifikaci jako zločin, podle nynějších poměrů, byla uznána již při poradách konaných zákonodárným sborem o uvedeném opatření Stálého výboru. Vždyť nejen ceny zboží, nýbrž i hodnota peněz mění se tak překotně, že, co jest přiměřeným dnes, není snad přiměřeným již zítra nebo v nejbližší době.

Nelze tedy uzákoniti takové hranice cenové, protože by neměly zajištěnu stabilitu a mohlo by se proti nim při každé jen poněkud větší odchylce cen poukazovati na to, že to, co bylo důvodem k zákonodárné úpravě předešlé, odůvodňuje, aby byla podniknuta nová úprava.

Mimo to však padá, a to ještě daleko značněji, na váhu, že nutno se opírati vší silou tomu, aby nevedlo snížení trestnosti ještě k většímu vzrůstu kriminality, než jaký se bohužel jeví již dnes.

Že tento vzrůst není malý, je všeobecně známo. Podle statistických výkazů vrch. stát. zastupitelství v Praze stoupl počet udaných zločinů a přečinů jen v Čechách v roce 1920 na 104.000 případů proti 34.000 případů v roce 1912.

Je také skutečností, že dnes jsou věznice všech soudů a všechny trestnice přeplněny, že věznice soudní nestačí na př. v Praze a v Bratislavě ani pro vyšetřovance a že se musí budovati nové ústavy trestní.

Tyto všechny úvahy vedly ústavně-právní výbor k tomu, že hleděl odpomoci dalším postupem na cestě nastoupené v § 6 citovaného opatření Stálého výboru a to z těchto úvah:

Osnovy nových trestních zákonů hledí více na osobu pachatele a ochranu společnosti než na cenu věci odcizené nebo zpronevěřené.

Jestliže jde tedy o pachatele, který není zvláště nebezpečný pro cizí majetek a není ani povaha trestného případu taková, že by vyžadovala zvláště přísného trestu, není nutno čin, který je podle toho zločinem jen proto, že cena předmětu převyšuje hranici, určenou pro zločin v zákoně, trestati skutečně jako zločin.

Sazby přestupků jsou beztoho tak široké, že v praxi nikdy jich není náležitě využito. Na příklad podle § 460 tr. z. je nejvyšší sazba na krádež tuhé vězení šestiměsíční, případně ještě zostřené. Podle uherského práva (§ 338 tr. z. uherského) lze trestati přečin krádeže vězením v trvání jednoho roku.

Možno proto právem v takových případech dáti veřejnému žalobci do rukou možnost navrhnouti potrestání pro přestupek, podle uher. práva pro přečin. Lze očekávati, že soudy, zvláště když veřejní žalobcově budou nad tím přísně bdíti, pochopí tendenci takového zákonodárného opatření a budou v mezích sazby trestati tyto přestupky, které jinak by byly zločiny, s dostatečnou přísností tak, aby se nepodporovalo vzrůstání kriminality.

Uspořádání takové bude pro soudy značnou úlevou, neboť odpadne nutnost konati v těchto případech přípravné vyhledávání nebo vyšetřování, také bude odpomoženo z velké míry přetížení nejvyššího soudu, neboť počet zmatečních stížností ihned vydatně klesne. Snad nepatrně se zvýší agenda soudů odvolacích, avšak to bude nahraženo uvolněním sil vyšetřujících soudců.

Ustavně-právní výbor má proto za to, že z těchto všech důvodů je nejenom účelno, prodloužiti platnost dosavadních ustanovení opatření Stálého výboru ze dne 4. srpna 1920, jakož i ustanovení čl. I., č. 3, 4 a 11 zákona z 18. prosince 1919, č. 1 Sb. z. a n. z r. 1920, která znamenají úlevu soudům tím, že senáty ve trestních věcech jsou tříčlenné podobně jak tomu jest i na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle zák. čl.VII. z r. 1912, nýbrž i doplniti tato dosavadní ustanovení novými ustanoveními, jak jsou formulována v §§ 9 a 10.

§ 9 v odst. 3 připouští další ustanovení, že veřejný žalobce může učiniti návrh na potrestání pro přestupek nejen v obžalovacím spise nebo návrhu, nýbrž i před samotným líčením nebo teprve při tomto přelíčení, objeví-li se okolnosti, odůvodňující takový návrh.

Po celou dobu platnosti opatření Stálého výboru dříve uvedeného, nebylo žádných stížností, že by veřejní žalobcové snad ustanovení § 6 zneužívali. Ustanovení toto bylo jimi používáno účelně všude tam, kde nutnost ochrany společnosti nekázala od použití upustiti, a lze proto právem očekávati, že podobně správně bude používáno i ustanovení § 9.

Ustanovení třetího odstavce tohoto paragrafu umožňuje, aby veřejný žalobce návrh učinil i tehdy, když neučinil ho po dojití trestního oznámení nebo po skončení přípravného vyhledávání nebo vyšetřování, protože okolnosti odůvodňující návrh takový objevily se teprve v hlavním přelíčení. Rozumí se, nic nebude brániti tomu, aby veřejný žalobce po případě v řízení před soudem sborovým, před nějž je pohnáno více spoluobžalovaných, a to již v obžalobě, navrhl potrestání některého z těchto pro přestupek, jestliže okolnosti ospravedlňující návrh takový ostatních obžalovaných se netýkají.

Ustanovení § 10 bylo potřebné k vůli trestnímu právu platnému na Slovensku a Podkarpatské Rusi, poněvadž by tam jinak mohlo dojíti ku potrestání pro přečin krádeže trestem vyšším nežli šestiměsíčním, a podobně také, šlo-li by o přečin zpronevěry, podvodu nebo přechovávání. Proto také bylo potřebí ustanoviti, že překročení tohoto ustanovení je důvodem zmatečnosti (§ 468, č. 3 tr. r. z 23. května 1873, č. 119 r. z., a § 547 zák. čl. XXXIII. z r. 1896). Ústavně-právní výbor uvážil také, nemá-li býti dáno soudu rozhodujícímu o takovémto přestupku podobné právo, jaké jest dáno samosoudci podle § 7, odst. 4, avšak soudí, že toho potřebí není, neboť případy, o něž půjde, budou zpravidla daleko lehcí nežli ony, pro něž by byl veřejný žalobce navrhl stíhání před samosoudcem. Nedojde-li k rozšíření obžaloby, nebude se jeviti zpravidla čin obžalovaného tak podstatně horším, že by bylo zapotřebí, stihnouti jej ztrátou svobody vyšší nežli šestiměsíční, a právě proto, že lze očekávati, že soudy budou tyto přestupky trestati s dostatečnou přísností a jistě přísněji než ony, které jsou pouhými přestupky podle ceny věcí, není třeba dávati soudu možnost prohlašovati se nepříslušným proto, že nejvyšší trest šestiměsíční není dostatečným.

Ze všech těchto důvodů ústavně-právní výbor usnesl se přijati vládní osnovu tak, jak byla předložena, a jako referent ústavně-právního výboru tlumočím tu přání ústavně-právního výboru, aby slavná sněmovna usnesla se na zákoně tak, jak byl předložen ústavně-právním výborem.

Ústavně-právní výbor při svém jednání usnesl se také na resoluci, která je připojena k tištěné zprávě, tohoto obsahu:

"Vláda se vyzývá, aby v nejbližší době podala návrh na změnu hranic kvalifikujících trestní činy majetkové vzhledem ke znehodnocení peněz."

Ústavně-právní výbor doporučuje i tuto resoluci slavné sněmovně ku přijetí, uváděje, že nemínil tím stanoviti pro ministerstvo spravedlnosti určité přesné linie, kterými by se snad mělo bráti při novém stanovení zákona, žádá pouze, aby byly vzhledem k neurovnaným poměrům valutovým tyto hranice majetkových deliktů, které stanoveny jsou fixací, změněny tak, aby odpovídaly dnešním poměrům, jmenovitě změněným poměrům valutovým. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Nežli udělím slovo, navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Ještě než udělím slovo řečníku zapsanému, žádám, aby byl přečten pozměňovací návrh, který byl podán.

Sněm. tajemník dr. Říha (čte):

Pozměňovací návrh posl. dr. Haase, Heegera, Hackenberga a druhů:

§ 9 budiž změněn takto:

"Krádež, zpronevěra nebo podvod nebo účastenství na krádeži nebo zpronevěře (podle trestního práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi přechovávání věci pocházejících z krádeže nebo zpronevěry) může se, je-li čin zločinem pro vyšší cenu předmětu, trestati jako přestupek (na Slovensku a Podkarpatské Rusi jako přečin), jestliže soud se zřetelem na povahu činu, znehodnocení peněz a malou nebezpečnost pachatele pro cizí majetek uzná toto potrestání za dostatečné.

Jestliže veřejný žalobce, místo aby podal žalobu, navrhne v případech uvedených v předcházejícím odstavci potrestání pro přestupek, rozhodne o věci soud příslušný pro přestupky (na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro přečiny). Takový návrh může učiniti veřejný žalobce také při hlavním přelíčení před sborovým soudem nebo samosoudcem (§ 6), jestliže teprve při tomto přelíčení objevily se okolnosti odůvodňující takový návrh."

§ 10 budiž změněn takto:

"V případě odsouzení pro přestupek podle předcházejícího paragrafu nesmí soud jako hlavní trest uložiti vyšší ztráty na svobodě než 6měsíční.

Ustanovení §u 7, odst. 2, druhé věty a odst. 3 platí také zde."

Předseda: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.

Uděluji slovo řečníku zapsanému na straně contra, jímž jest p. posl. dr. Haas.

Posl. dr. Haas (německy): Velectěné dámy a pánové! Po tom, co se událo poslední dobou v této slavné sněmovně, po těch stále se opakujících důkazech naprosté bezzásadnosti stran většiny, které se spokojují tím, najdou-li pro svou bezzásadnost nějakou výmluvu, vhodnou k oklamání obyvatelstva, nesmí se ovšem nikdo diviti, postihne-li nejhrubší porušování základních zásad z vůle "pětky" i trestní soudnictví. Máme tato ústavně-právní ustanovení: Nikdo nesmí býti odňat svému zákonnému soudci; dále jsme zdědili již z r. 1803 a 1852 ustanovení, jež právník vyjadřuje slovy: "Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege," t. j. jen to může býti stiháno v zákoně uvedenými tresty jako zločin, přečin a přestupek, co se v zákoně výslovně jako zločin, přečin a přestupek uvádí. Zákon nezná milostí, nezná také překročení při výměre trestu zostřováním kvalifikace. To je nejpodstatnější ochranný prostředek státních občanů, že v trestním zákoně jest vyloučeno také usuzování podle obdoby.

Dále máme zvláštní ustanovení o trestním řízení z r. 1873, že státní zástupce není úřadem rozhodujícím, nýbrž že státní zástupce jest zástupcem stran, zastupuje stranu "stát"." Opatření Stálého výboru, jehož platnost má býti nyní prodloužena, přiznalo státnímu zastupitelství již takovou moc, která jest v přímém odporu k těmto stěžejním zásadám trestního práva, když totiž dalo státnímu zastupitelství právo, měniti příslušnost v tom směru, že trestní věci, náležející podle zákona před soud sborový, mohou býti přiděleny samosoudci. Dala se ovšem na to náplast a řeklo se: Státní zástupce musí v tomto případě také podávati návrh, případně soud musí rozhodnouti tak, že trest nikdy nesmí převyšovati 6 měsíců. A ještě jedna zdánlivá náplast: Proti tomuto přidělení samosoudci jest možno si stěžovati. Dámy a pánové, to jest velmi chytře vymyšleno. Stěžuje-li si někdo proti přidělení samosoudci, vydává se v nebezpečí, že mu bude po případě uložena vyšší trestní sazba než 6 měsíců, a nejen to, vydává se v nebezpečí, poněvadž i soudcové jsou také jen lidé - a vím ze své praxe, že se takové případy stávají že po případě samosoudce, který potom zasedá také v senátě, poněvadž byl do jisté míry z nedostatku důvěry odmítnut, nehlasuje dobře; tak se stává, že konec konců rozhoduje státní zastupitelství jak o příslušnosti, tak i o výši trestu. Jest ovšem velmi hezké a dobré, že nám chtějí učiniti státní zastupitelství tak trochu sympatickým, když se zároveň sníží trestní sazba. Tento útok na základy trestního soudnictví se odůvodňuje tím, že jest nedostatek soudců, zkrátka heslem odlehčení soudcům.

Už tenkrát při rokování o tomto opatření Stálého výboru jsme varovali, abychom se nepouštěli na nakloněnou plochu, a říkali jsme: Poruší-li se jednou zásady trestního práva, chránící státní občany, učiní-li se jednou do nich průlom, pak se to už nedá zadržeti a za jedním porušením jdou další. Nebyli jsme však pouze negativní, upozorňovali jsme také, jak lze vyhověti zároveň dvěma věcem, jednak bráti ohled na znehodnocení peněz, jednak ulehčiti soudům. Jest to další rozšíření t. zv. lex Ofner. Tehdy také lex Ofner, podaný jako resoluční návrh, padl. Nyní se uskutečňuje naše tehdejší obava. Vláda jde nyní o krok dále a dává nyní státnímu zastupitelství také úplnou moc, aby samo kvalifikovalo čin jako zločin nebo přestupek v oněch případech, kde kvalifikace zločinu závisí na ceně předmětu. To opět vypadá velmi hezky. Státní zastupitelství stanoví kvalifikaci nižší. Kvalifikuje něco, co by bylo podle trestního zákoníku pravidelně zločinem, jako přestupek. Avšak, dámy a pánové, ni kdo nemá na to nároku, i když jsou zde zákonné předpoklady, že jest totiž bráti zřetel na znehodnocení peněz, jímž vzniká vyšší ocenění dotčeného předmětu, že zde běží také o člověka, jehož nelze označiti jako všeobecně nebezpečného majetku a že čin také není zvláště kvalifikován. I když jsou zde všechny tyto předpoklady, přece jen může státní zástupce navrhnouti potrestání pro zločin, třeba že běží o věci, jichž cena jest 50 K. Není povinen navrhnouti potrestání pro přestupek, čin mírněji kvalifikovati. Pánové, nevěřím, že nás může uklidniti ujistění, že státní zástupci budou shovívaví. Neboť nemůžeme se celkem jen tak beze všeho na státní zástupce spoléhati. Neboť ti státní zástupci, kteří zuřivě konfiskují, ti státní zástupci, kteří tak často dávají na jevo, ze nerozumějí znamením doby, ti státní zástupci, kteří se těší, mohou-li při dělnickém hnutí co možná hodně lidí uvrhnouti do vězení, nemohou míti naší důvěry, že si budou počínati správně a projeví sociální cítění.

Dámy a pánové, nyní ještě podám malý příklad, ukáži na zvláštním případě, jak máme málo důvodů, abychom měli důvěru k některým státním zástupcům. Bylo to u zemského soudu v Opavě. V Odrách došlo k menší šarvátce, při níž byl zbit nadlesní. Ve vzdálenosti asi 150 kroků stáli tři dělníci, každý sám. Z hostince, před nímž se ta věc sběhla, vyběhli tri páni a tázali se: "Co se děje?" A tu řekli oni tri dělníci náhodou, nezávisle jeden na druhém: "Nechoďte tam, mohli byste dostat výprask!" Podle udání měla ona věc nátěr, že běželo o jakýsi požadavek, pro jehož odmítnutí byl nadlesní zbit. Státní zastupitelství v Opavě udělalo z toho výroku: "Nechoďte tam, mohli byste dostat výprask" přispění k omezování osobní svobody nadlesního. Nádherná konstrukce, ku podivu! (Posl. dr. Kafka [německy]: Ten při státní zkoušce propadne!) Ovšem! Ale co je to platno obžalovanému, když předseda zaujme stanovisko, že přece jen něco na tom asi je, když už státní zástupce žaloval.

A nyní, pánové! Když při přelíčení s jedním notorickým trhanem, který stál před soudem, individuum to vícekrát trestané, práce se štítící, vypravovalo, že pro pil zpronevěřené peníze ve vykřičeném lokále v šampaňském, tu tentýž státní zástupce se vyjádřil: "Tady je vidět, jak se dělníkům dobře daří!"

Tato žaloba, jen aby komunisti nebo socialisti byli postiženi, dříve zmíněná žaloba s tímto výrokem ukazuje, jakého ducha jsou ještě dnes mnozí státní zástupci. Něco takového, jako zde v § 9 zákona, není nic jiného, než počátek kabinetního soudnictví, neboť ministerstvo praví: "Nechceme zaváděti zákon Ofnerův, nemůžeme jej vybudovati, poněvadž musíme míti v rukou možnost, přizpůsobovati soudní pravomoc správními opatřeními." Ano, dámy a pánově, přizpůsobování soudní pravomoci opatřeními ministerstva spravedlnosti, to je právě počátek kabinetního soudnictví. A počneme-li u provinění proti majetku, pak nevím, kde se potom zastavíme. Že navrhovaná osnova způsobí také kolísání v soudnictví, to je jasno každému, kdo ví, jak často se v tomto státě mění ministerstva, a kdo také ví, že "pětka", ačkoli se včera ukázala tak ohromně upevněnou, uvnitř vlastně přece jen není upevněna a také nemůže býti upevněna. A tak se to bude neustále měnit podle osoby ministrovy. Tudíž celé soudnictví bude kolísati a vážený státní občan nemá podle tohoto zákona vůbec práva, aby se bránil. Pánové, my jsme podali kdysi návrh, aby byl vybudován zákon Ofnerův; v důvodové zprávě výboru odmítá zpravodaj ještě dnes zákon Ofnerův, a to proto, poněvadž prý naše valutové poměry jsou tak neustálené, že by mohly tak kolísati, jako na př. ve Vídni! Jindy o tom neslyšíme, jindy jsme státem s upevněnými hospodářskými poměry. Ale zde, běží-li o to, aby byla upevněna, zvětšena moc státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti, tu naše poměry nejsou ustáleny.

Věc se má dále takto: Už v důvodové zprávě, ve zprávě zpravodajově, jest malý logický skok. Odmítá možnost vybudovati zákon Ofnerův a na konci doporučuje resoluční návrh posl. dr. Patejdla, který nežádá nic jiného, než návrh zákona, jímž by se vybudoval zákon Ofnerův. Návrh dr. Patejdla se shoduje téměř doslovně s úvodem našeho tehdejšího resolučního návrhu, který byl zamítnut; my jsme jen vypracovali svůj návrh tím, že jsme při pojili číselnou hranici. Zde jest, pánově, opět viděti, že v této slavné sněmovně platí pravidlo: "Činí-li dva totéž, není to totéž." (Posl. dr. Kafka [německy]: Neznáte starého českého úsloví: to je něco jiného?) To je správné, já jsem to řekl jen německy. Když podala ten návrh německá strana, byl spatný a byl "většinou" zamítnut. Dnes však ke zděšení pánů z "pětky" podal tento návrh pan poslanec, který pravděpodobně nic nevěděl o našem návrhu, poněvadž tehdy ještě nebyl členem sněmovny - návrh byl venku a nebylo dobře možno jej zamítnouti. Neboť byl to nejen člen většiny, nýbrž nad to ještě legionář. Jinak to přirozeně nešlo a dnes se tentýž resoluční návrh doporučuje, ačkoli na třetí nebo na čtvrté stránce důvodové zprávy stojí, že zákon Ofnerův je zcela nemožný.

Pánové, odmítáme celou tuto soustavu, obsaženou v tomto zákoně. Ačkoli víme, že nám toto odmítnutí není nic platno, že, pokoušíme-li se vás přesvědčiti, mluvíme úplně do větru - neboť usnese-li se "pětka" jednou na něčem, musí to tak zůstati stůj co stůj - jsem přece jen přesvědčen, velectění pánové a dámy, že všichni právníci, kteří jsou v této sněmovně, ať náležejí ke kterékoli straně, jsou se mnou toho mínění, že tento zákon je nebezpečný, že otřásá základy trestního soudnictví. (Posl. dr. Kafka [německy]: Není právní vědy, jež by neměla předpokladů! - Veselost na levici.) Přes to však budou všichni příslušníci stran většiny hladce hlasovati pro předlohu, ačkoli jejich právnické svědomí jest proti tomu. Chceme se přece jen ještě pokusiti zlepšiti to, co se dá na návrhu zákona opraviti, a to v tom směru, že tento § 9, který byl nyní vložen do dřívějšího opatření Stálého výboru, pozměníme tak, že přijmeme znění, které jest obsaženo v předcházejícím paragrafu, a to v tom smyslu, že netoliko státní zástupce má právo za určitých předpokladů, posuzuje-li kvalifikaci, navrhovati místo zločinu přestupek, nýbrž že i soud může bez návrhu státního zástupce v uvedených případech odsouditi pro přestupek. Víme ovšem, že i tak se bude do jisté míry vždycky ještě vyskytovati libovůle, ale nikoli už libovůle správního úřadu, jako je státní zastupitelství, nýbrž snad omyl soudu. K soudům máme až do dnešního dne celkem stále ještě rozhodně více důvěry než k státním zastupitelstvím. (Posl. Kreibich [německy]: U "pětky" jest to obráceně!) To je věc názoru na poměr ke správě. Zamítnete-li nyní, pánové, tento pozměňovací návrh a přijmete-li vládní návrh beze změny, obracíte v trosky, aspoň podle mého názoru, trestní soudnictví, podkopáte tím však ne sporně i důvěru obyvatelstva ke státu a poškozujete tím sami nejtěžším způsobem svůj stát i tehdy, vymlouváte-li se, že jde jen o přechodné ustanovení. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo dále přihlášen. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji posl. dr. Matouškovi.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Ze slov kol. dr. Haase zdálo by se na první pohled, že v této předloze jest porušena zásada trestního rádu.

Pan kol. Haas uvádí, že se hřeší v předloze proti zásadě, že nikdo nemůže býti odňat svému soudci. Tomu není tak. Může se stanoviti kompetence a podle ní má veřejný žalobce podávati žalobu. Veřejnému žalobci jest dáno právo, aby určil trestnost a sazbu trestu.

Táži se kol. dr. Haase, zdali podle dnešního trestního zákona i bez této novely nemá veřejný žalobce stejného práva? Není pravda, že by celý trestní rád byl bořen, nýbrž jde o nutnou novelisaci vzhledem k nenormálním dnešním poměrům, o výjimečné ustanovení, které povahu výjimečnosti v sobě má.

Myslím, že panu kol. dr. Haasovi právě proto, že se nemůže zbaviti představy z doby rakouské, tane na mysli kabinetní justice. Toho u nás není. Veřejnému žalobci se dává právo, aby v určitých případech rozhodl pro zločin nebo přečin nebo přestupek. V tom nemůže býti spatřována žádná kabinetní justice. Jestliže pan kol. Haas myslí, že by bylo lepší ustanovení, aby soud sám rozhodoval, což se blíží jeho pozměňovacímu návrhu, pravím, že my v ústavně-právním výboru také o věci uvažovali, a jestliže nás něco odvrátilo od tohoto jeho návrhu - ačkoliv pan kol. dr. Haas návrhu toho tenkráte neučinil, až teprve při plenární schůzi jest to právě proto, že, kdyby jen soudy o této věci měly rozhodovati, nebylo by jednotné judikatury. Každý soud po celé Československé republice mohl by rozhodovati různě. A jestliže ústavně-právní výbor postavil se na stanovisko, že připouští určitou centralisaci, určité jed notné hledisko, nečiní tak z důvodů, že by chtěl zaváděti kabinetní justici, nýbrž proto, aby na tuto výjimečnou dobu zachoval jednotná rozhodování.

Má-li pan dr. Haas strach před tím, že bude vzbuzena nedůvěra ke státu, táži se, byla-li by důvěra ke státu a trestnímu soudnictví, kdyby něco u jednoho soudu bylo odsuzováno jako zločin, jinde jako přečin a jinde jako přestupek? A k tomu by došlo, kdyby to bylo dáno soudům a nebylo centralisování u návladnictví, kde určitá jednotnost může býti udržena. Jestliže dr. Haas myslí, že by bylo dobře zavěsti lex Ofner, a jestliže uvádí, že my všechno, co přichází od oposičních stran, zamítáme a že tudíž i jeho návrh - když navrhoval, aby vláda vydala lex Ofner - byl zamítnut, kdežto návrh dnešní od posl. dr. Patejdla byl přijat, konstatuji, že návrh dr. Patejdla byl přijat proto, že nebyl tak strohý a nebyl založen na lex Ofner, nýbrž žádal změny, které by odpovídaly dnešním valutovým poměrům. Tvrdím, že by se lex Ofner pro nás nehodil. Pan dr. Haas má na mysli Rakousko, a to, že valuta může jen klesati. Právě proto, že naše poměry jsou tak konsolidované, že koruna bude stoupati, jest i pro toto stoupnutí lex Ofner nepřijatelný. A jedině proto - ne tedy z důvodu, že návrh vycházel od dr. Haase, nýbrž že jsme si věcně řekli, že lex Ofner se na naše poměry nehodí - nebyl návrh dr. Haase přijat.

Pánové, jestli se někde posuzuje věcně, jest to jistě v ústavně-právním výboru, kde se každý návrh, ať vychází s tě neb oné strany, vždy věcně posuzuje. Dovolávám se svědectví všech členů ústavně právního výboru - i oposičních členů že není pravda, že by byly návrhy házeny do koše proto, že přicházejí z oposičních stran.

Tedy z důvodů formálních a věcných nemohu souhlasiti s návrhem dr. Haase, poněvadž v ústavně-právním výboru o této věci se jednalo a po delší debatě v tomto směru neuznal ústavně-právní výbor pozměňovacího návrhu. Proto z těchto věcných a formálních důvodů navrhuji, aby pozměňovací návrh byl zamítnut. (Výborně!)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP